<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=windows-1250">
<link type="text/css" rel="stylesheet" href="style.css">

<table border="0" width="100%" cellspacing="0" background: transparent>

<tbody>
<div id="title">Rozhovory</div>
<div id="update">
<br>
- Internetové rozhovory, rozhovory z rádií ale hlavně rozhovory z argentinských časopisů. To vše od roku 1999 do současných let.
<br><br>
<a href="#2">Co si myslí o Facundovi jeho partnerky?</a><br>
<a href="#3">Nové těhotenství - je zázrak a požehnání (Rozhovor s Mariou)</a><br>
<br>

<big> <b>1999</b><br></big>  
<br>
<a href="#48">Konec i dobrý začátek (1999)</a><br>
<a href="#61">Kvůli ženám, jsem vždycky plakal (1999)</a><br>
<a href="#78">Jako ty a já (1999)</a><br>
<a href="#79">Nemusím být nevěrný (1999)</a><br>
<br>

<big> <b>2000</b><br></big>  
<br>
<a href="#39">Hudba mi dává větší potěšení – odlišné od hraní (2000)</a><br>
<br>

<big> <b>2001</b><br></big>  
<br>
<a href="#16">Lipne na živote (Clarin 2001)</a><br>
<a href="#34">Líbí se mi probouzet vášeň (2001)</a><br>
<br>

<big> <b>2002</b><br></big>  
<br>

<a href="#4">Láska na celý život existuje (Caracas 2002)</a><br>
<a href="#5">Medzi dvomi debutantkami</a><br>
<br>

<big> <b>2006</b><br></big>  
<br>
<a href="#69">Facundo Arana: Nálepka milovníka mě neurazí. (2006,březen)</a><br>
<br>

<big> <b>2008</b><br></big>  
<br>
<a href="#7">Hľadač duší (Duben 2008)</a><br>
<br>
<big> <b>2009</b><br></big>  
<br>
<a href="#1">Naše rodina - šťastná rodina</a><br>
<a href="#6">"Jedine China bude mať tú česť vyberať mená" (Pronto 4.6. 2009)</a><br>
<a href="#8">Byť miláčikom je práca (8.10. 2009)</a><br>
<a href="#9">Jsou věci které za to stojí</a><br>
<a href="#10">Být otcem je nekonečná radost</a><br>
<a href="#12">Promiňte mi děti ale už musím chodit do práce</a><br>
<a href="#13">Čo by Facundo robil, keby bol...</a><br>
<br>
<big> <b>2010</b><br></big>  
<br>

<a href="#14">"Každý chce byť miláčikom (18.10. 2010)</a><br>
<a href="#15">"Napriek všetkému (20.10. 2010)</a><br>
<br>
<big> <b>2011</b><br></big>  
<br>

<a href="#17">Jeho úsměv (Viva+ 2011)</a><br>
<a href="#18">"Založil som si rodinu o akej som vždy sníval (Hola, 2011)</a><br>
<a href="#19">"Nechci být hercem úzkého kruhu</a><br>
<br>
<big> <b>2013</b><br></big>  
<br>

<a href="#49">Fitness a zdraví (6.5.2013)</a><br>
<br>
<big> <b>2014</b><br></big>  
<br>

<a href="#41">Chcete-li to z celého srdce, jakýkoliv sen se může stát realitou. Mým snem byl zpěv. (2014)</a><br>
<a href="#59">„Stát se vypravěčem příběhů“ – to je to nejlepší, co se mi v životě stalo (Listopad 2014)</a><br>
<a href="#72">Jsem laskavě přísný (2014)</a><br>
<a href="#77">Musíte si vyslechnout potlesk (04.04. 2014)</a><br>
<a href="#85">Plním si svůj sen (2014)</a><br>

<br>
<big> <b>2015</b><br></big>  
<br>

<a href="#20">„Oženil jsem se s bohyní a mám 3 skvělé děti“ (2015)</a><br>
<a href="#21">Rozhovor v Paraguayi (2015)</a><br>
<a href="#22">Rozhovor v rádiu Javorai (2015)</a><br>
<a href="#23">Rozhovor v rádiu MDZ 105,5 (2015)</a><br>
<a href="#46">Hudba byla nesplněnou touhou (2015)</a><br>
<a href="#24">Jsem herec celý svůj život, ale moje odměna je hudba (Pronto, 2015)</a><br>
<a href="#25">Na další návštěvu určitě nebudu čekat dalších 15 let! (Izrael, 2015)</a><br>
<a href="#26">Rozhovor pro ruské fanoušky (2015)</a><br>
<a href="#27">Ještě mi nenabízejí role padouchů! (Rusko, 2015)</a><br>
<a href="#28">Rozhovor pro rádio PCH (Rusko, 2015)</a><br>
<a href="#64">Proustův dotazník - Facundo Arana (2015)</a><br>
<br>
<big> <b>2016</b><br></big>  
<br>

<a href="#29">Pokud se něco pokazí, nemůžete plakat (Espectaculos, 2016)</a><br>
<a href="#30">Facundo Arana - soukromý herec (Gente, 2016)</a><br>
<a href="#31">Terapie Abadi (Clarin, 2016)</a><br>
<a href="#32">Nebojím se teď říct, že můj život je dokonalý (Para Ti, 2016)</a><br>
<a href="#33">Chtěl jsem být hercem, saxofonistou a dobrodruhem (La Nacion, 2016)</a><br>
<a href="#35">Random (2016)</a><br>
<a href="#36">Mám rád lidi, kteří se umí rozhodnout (2016)</a><br>
<a href="#37">Everest vám může nakopat zadek (2016)</a><br>
<a href="#38">Cítím příjemnou slávu (2016)</a><br>
<a href="#40">Žít tak, že to až bolí a nikomu přitom neublížit (2016)</a><br>
<a href="#60">Nedržím se reality, držím se snů (Březen 2016)</a><br>
<a href="#80">Vždy dávám maximum (2016)</a><br>
<a href="#84">Facundo mluví o svém novém životě spisovatele a o tom, proč není v televizi (2016)</a><br>


<br>
<big> <b>2017</b><br></big>  
<br>

<a href="#42">Oplakal jsem otce něžně (2017)</a><br>
<a href="#43">Rozhovor pro rádio Horas 168 (2017)</a><br>
<a href="#44">Měli bychom proplakat všechny slzy, neprolité slzy nás oslabují a smích, který zadržujeme nás oslabuje také (La Nacion,2017)</a><br>
<a href="#45">Další výzva - Rodinné lezení na Lanin (Gente, 2017)</a><br>
<a href="#47">Rozhovor s Marianou Arias (Září, 2017)</a><br>
<br>
<big> <b>2018</b><br></big>  
<br>

<a href="#50">Facundo Arana se nevyhýbá debatě o svobodě projevu, potratech a feminismu (Clarin, 2018)</a><br>
<a href="#51">Ženy Facunda Arany, Maria Susini a její dcera India, poprvé pózují společně (iHola 2018)</a><br>
<a href="#52">Facundo a Maria. Láska je víc než jen "ano". (Style 2018)</a><br>
<a href="#53">Facundo Arana a jeho rodina surfují v Mar del Plata (Gente 2018)</a><br>
<a href="#54">O Madisonských mostech (Březen 2018)</a><br>
<a href="#55">Facundo Arana: „Všichni v našem životě mají obratné momenty“ (La Republica 2018)</a><br>
<a href="#56">"Těžké úkoly mě přitahují jako med“ (Cadena 3 2018)</a><br>
<a href="#57">Rozhovor pro televizi Publica (2018)</a><br>
<a href="#58">"Nejvíc ze všeho se mi líbí vyprávět příběhy“ (Uruguay 2018)</a><br>
<a href="#83">"Opravdu rád se setkávám s publikem (Clarin, 2018)</a><br>
<br>
<big> <b>2019</b><br></big>  
<br>
<a href="#62">Soledad Silveyra a Facundo Arana: To jsi ti, kteří píší milostné dopisy (Clarin, 2019)</a><br>
<a href="#63">20 otázek pro Facunda Aranu (La Capital de Mar del Plata,2019)</a><br>
<a href="#65">Facundo Arana: Svět mě předstihl, protože jsem muž z jiné éry (2019,Uruguay)</a><br>
<a href="#66">Facundo Arana a důkladný rozhovor o jeho vášni pro sport (2019,květen)</a><br>
<a href="#67">Fotoalbum rodinné dovolené na sněhu (2019,srpen)</a><br>
<a href="#68">Facundo o Victorii Small (2019,srpen)</a><br>
<a href="#70">Facundo Arana na Novém Zélandu (2019)</a><br>
<a href="#71">Facundo Arana: Láska je něco, co nevychází z módy (2019)</a><br>
<br>
<big> <b>2020</b><br></big>  
<br>

<a href="#73">Facundo Arana: „Je dobré, když se můžete stát symbolem toho, co jste zažili, a vyjádřit to svým uměním.“ (2020)</a><br>
<a href="#74">Miluji na dálku (Caras,2020)</a><br>
<a href="#75">Facundo Arana představuje své příběhy: „Nepředstírám, že jsem studoval na školách, chci jen vyprávět příběhy.“ (2020)</a><br>
<a href="#76">Živý instagamový chat s Nalalií Oreiro“ (17.7.2020)</a><br>
<br>
<big> <b>2021</b><br></big>  
<br>

<a href="#81">Facundo Arana a dlouho očekávaný návrat do divadla se sólovým představením „En El Aire“ (2021)</a><br>
<a href="#82">Pandemie zabila mnoho potřebných lidí na světě (2021)</a><br>
<br>
<big> <b>2022</b><br></big>  
<br>

<a href="#86">Teleshow (2022)</a><br>
<a href="#87">Rozhovor pro časopis Nový Čas (2022)</a><br>
<a href="#88">Cítím, že jsem velmi šťastný člověk, ale mám také dobrou paměť (2022)</a><br>
<br>
<big> <b>2023</b><br></big>  
<br>

<a href="#89">Facundo Arana a potěšení z rodinné dovolené (Clarin)</a><br>
<a href="#90">Moje pekla jsou tak hluboká, jak vysoko jsou moje nebesa (La Capital)</a><br>
<a href="#91">Nikdy mě nic nezastavilo (Clarin)</a><br>

<br>
<big> <b>2024</b><br></big>  
<br>
<a href="#92">Moje auto a já: Facundo Arana a příběh o tom, jak se mu podařilo koupit černou dodávku z Návratu do budoucnosti (Clarin)</a><br>
<a href="#93">Pokud musím zemřít, ať je to s úsměvem (La Nacion)</a><br>
<a href="#94">Ivo z Divokého anjela hviezdou Let´s Dance! (Pluska.sk)</a><br>
<a href="#95">Rozhovor z Miami (Infonegocios Miami)</a><br>
<a href="#96">Myslel jsem si, že život skončí mnohem dříve (Tv rozhovor s Maríí Laurou Santillán)</a><br>
<a href="#97">Jediné co můžu dát, je objetí (Caras)</a><br>

<br><br>
<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="1"><b>Naše rodina - šťastná rodina</b> </a>
<br>
<br>
<b>Co tě dělá nejvíc spokojeným, když nepracuješ?</b><br> 
<br>
Moje dcera<br> 
<br>
<b>Ty si ji dělal kolébku?</b><br> 
<br>
Ano, z dobrého dřeva. Pomohl mi můj strýc. Není to zrovna umělecké dílo, ale dodržel jsem svoje slovo<br> 
<br>
<b>Chtěl by jsi druhé dítě?</b><br> 
<br>
Chci si nejdřív užít první. A velmi, velmi, velmi si ho také užívám.<br> 
<br>
<b>Plníš si své otcovské povinnosti? Měníš plenky,koupeš ji?</b><br> 
<br>
To dělá každý správný otec. Ano já dělám všechno a opravdu dobrovolně<br>
<br>
<b>A co plenky nejsou ti protivné?</b><br> 
<br>
To jsou hlouposti prošlého věku. Užívám si každou sekundu. Slovy to nejde vyjádřit. Jsem šťastný.Naše rodina-šťastná rodina. Je to báječné jsme s Mariou strašně šťastní, vkládáme do naší rodiny všechno.<br> 
<br>
<b>A když India vyroste? A bude dělat věci co se ti nebudou líbit?</b><br> 
<br>
To není problém, já ji dovedu k tomu aby to změnila<br> 
<br>
<b>Proč se říká že s Mariou údajně nežijete spolu?</b><br>
<br>
Lidé toho namluví, je to pouhý blábol. Bydlíme tu ještě předtím než se narodila India. Všechno šlo hrozně rychle.<br> 
<br>
<b>V telenovelách si hlavní hrdina který je spojen s realitou?</b><br> 
<br>
Ano po struktuře tahle telenovela (Vidas Robadas) není podobná které jsem dělal dříve. Za prvé tohle není příběh o dvou zamilovaných a jiných lidech kteří se jim míchají do života. Tohle je jiné<br> 
<br>
<b>Tady máš hlavní roli. Má to vliv na tvoje ego?</b><br> 
<br>
Ne, potom co mi řekli příběh to potěší hercovo vědomí<br> 
<br><br><br>


<br><br>
<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="2"><b>Co si myslí o Facundovi jeho partnerky?</b> </a>

<b></b><br> 
<br>
<b>Romina Jan (Chiquititas 1997-1998)</b><br> 
<br>
On je velkodušný partner, moc dobrý člověk a to se zobrazuje i v jeho způsobu práce. On je sice oslabený ale spokojený. Co se týká polibků...mě se nepoštěstilo! Byl to dětský seriál. Jeho políbit bylo sice lehké ale naivní.....ale líbá moc dobře. Musím to znovu zkusit!<br> 
<br>
<b>Nancy Duplaa (099,Central 2002, Padre Coraje 2004)</b><br> 
<br>
Facundo je moc náladový. On je jako houba a ke všem členům skupiny se chová stejně, to se týká práce. Mezi námi je velká chemie. My si rozumíme jako kamarád a kamarádka. Jak líbá? On skvěle ví jak líbat, aby to bylo v daný moment a aby se to zdálo vášnivé. A je romantický!<br> 
<br>
<b>Gianella Neyra (Yago,pasion morena 2001)</b><br> 
<br>
Facu- jeden z nejlepších velkodušných lidí, s kterými mě bavilo pracovat. je přítel a skutečný člověk. Jak líbá? Jeho polibky jsou takové jako on: moc štědré, vášnivé, aby jim lidé věřili, ale ne tolik aby zneklidnili partnerku.<br> 
<br>
<b>Natalia Oreiro (Muněca Brava 1999, Sos Mi Vida 2006)</b><br> 
<br>
Facu-PARTNER. Poznali jsem se v roce 1994 a už mi byl navždy blízký. Je herec který líbá nejlépe ze všech. Ale bohužel ne tolik semnou. Mohla jsem se o tom přesvědčit ve všech jeho telenovelách. V SMV byl ještě milejší a vstřícnější. Časem jsme dosáhli dokonce více diskrétních vztahů, nejen v práci.<br> 
<br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="3"><b>Nové těhotenství - je zázrak a požehnání (Rozhovor s Mariou)</b> </a>
<br>
<br>

<br>
<b>S kým bude India, když začneš pracovat?</b><br> 
<br>
Vím že mi bude chybět, ale musíte se naučit organizovat sami sebe. Pomáhá mi „Mimi“ paní, která semnou pracuje už dlouho, a nyní se stará o moji dceru. A samozřejmě je tu také moje matka ona je super babička.<br> 
<br>
<b>Jak Vás změnilo mateřství?</b><br> 
<br>
To vyžaduje obrat, s rozhodnutím stát se matkou musíte pochopit že od tohoto okamžiku se mění priority. Vždycky jsem měla ráda děti, mám 12 synovců a miluju je. Myslím, když se stanete matkou, učíte se překonávat chaos, který se objeví jakmile jste starší. Začínáte chápat, že pouze úsměv Vašeho dítěte ve vás může probudit tak krásné pocity. A první slovo které dcera řekne ve Vás může probudit šílenou lásku.<br> 
<br>
<b>Jaká jste máma?</b><br>
<br>
Chci být nejlepší máma na světě. I naopak chci, aby moje děti byli společenské, usmívající se na všechny. Ráda si hraji s dcerou, učit jí komunikovat, sledovat její reakce. Miluju chvíle když se India probudí obejmu ji a dám ji první láhev.<br> 
<br>
<b>Indii hýčkáte nejvíc nebo jsou v domě dvě ženy-královny?</b><br> 
<br>
V mém domě jsou všichni členové rodiny hýčkání. Všichni tři jsou obklopeni štěstím, láskou a náklonností.<br> 
<br>
<b>10. května bude Indii rok, jak budete slavit?</b><br> 
<br>
Nemáme žádné plány nic určitého, prostě budeme se těšit se svou rodinou, přáteli a příbuznými. Bude to venku na čerstvém vzduchu a bude tam pobíhat mých 12 synovců (směje se).<br> 
<br>
<b>Kromě narozenin Indii máte další důvod k oslavě. Jak jsi přijala zprávu že jsi podruhé těhotná?</b><br> 
<br>
Jsme naprosto šťastní, i když opatrně čekáme až uplynou 3 měsíce. Tohle nové těhotenství je požehnání, zázrak. Teď jsem ve třetím měsíci, vše probíhá velmi dobře a jsme šťastní.<br> 
<br>
<b>Nakonec všechno dopadlo tak jak řekl Facundo, „že dítě které jste ztratila před několika měsíci se ¨neztratilo¨ jen udělalo cestu tam a zpět…</b><br> 
<br>
Ano, je zpátky. Proto je to zázrak.<br> 
<br>
<b>Jaké bylo první těhotenství?</b><br> 
<br>
Skvělé, jen jsem byla trochu nemocná v prvním týdnu.Ale pak ten pocit byl velmi dobrý, a já pracovala až do šesti měsíců. Hlavní byl požitek ze svého břicha, a cítit spojení s dítětem.<br> 
Snažila jsem se jíst zdravé potraviny, ale všechno jsem povolila. Neodmítala jsem shodit 13 kg.<br> 
<br>
<b>Hovoříme-li o vztahu s Facundem přiznala jsi že: Náš svazek, to je výsledek dvou lidí kteří se potřebují navzájem. Takže ty řídíš Vaši lásku?</b><br> 
<br>
Bylo to kouzelné setkání dvou duší, mám pocit že jsme se vytvořili pro sebe že on- muž mého života, spolu s ním jsem založila rodinu o které jsem snila. Facu- úžasný otec a partner. Člověk který pomáhá v nouzi. S Facundem jsme šťastní, i když máme požitek z jednoduchých věcí které nás sjednocují. Milujeme každou sekundu, ceníme si objetí a jsme naladění na stejnou vlnu. Magii kterou cítím poblíž milovaného člověka, nejde vysvětlit.<br> 
<br>
<b>Jaké je vztah Facunda s dcerou?</b><br> 
<br>
Facu- Skvělý otec, líbí se mu být poblíž, krmit ji, měnit ji plenky ( on to dělal ještě dřív než já) (směje se), dívat se jak roste, být informován o všem. On není z těch kteří se vrátí z práce a jen se zeptají jaký byl den. Rád je s ní, ne proto protože musí ale on ji prostě miluje. Snil o otcovství, a teď se mu sen splnil. Já jako žena obdivuji jeho vztah s Indií, plný lásky a oddanosti.<br> 
<br>
<b>Jakou má dcera povahu?</b><br> 
<br>
India se nejen vzbudí v dobré náladě, ona je taková celý den. Šťastné, usmívající se dítě. Tak to vždycky bylo! Navenek je podobná na nás na oba, snaží se dělat první kroky ale samozřejmě padá. Myslím že za tři měsíce už bude chodit, jen stále ještě neřekla „mami“ ale nemám strach. Vidím jak ke mně natahuje svoje ruce, a ten pocit lásky mi stačí.<br> 
<br>
<b>Máte rodinu, o které jste snila, ideální partnera k tomu ještě báječného otce, jste šťastná?</b><br> 
<br>
Ano, je to tak jak se cítím. My s Facu máme požitek z rodinného života, všechno nové, každý den se učíme něco. Když máte partnerství a přátelství je všechno snazší a veselejší. Jsem šťastná s mým partnerem, který mi pomáhá takže se cítím nejšťastnější ženou na světě.<br> 
<br>
<b>Jste žena která věří na věčnou lásku?</b><br> 
<br>
Ano, určitě. Věřím že je možné setkat se s mužem, kterého budete milovat zbytek svého života, v tomto ohledu jsem velmi romantická.<br> 
<br>
<b>A vy jste také z těch co věří na manželství?</b><br> 
<br>
Věřím v spřízněnou duši a lásku k životu, ale manželství- nevěsta v šatech to není o čem jsem snila. To nikdy nebyl můj cíl.<br> 
<br>
<b>Vy by jste se nechtěla vdát za otce svých dětí?</b><br> 
<br>
Podepsat papír pro mě není důležité, není zárukou štěstí. Skutečné spojení- to je místo kde chcete být spolu a mít kouzelný každý den.<br> 
<br>
<b>Existují ještě nějaké nesplněné sny?</b><br> 
<br>
Dnes je to můj život, který se stal skutečností a já si přeji aby to tak zůstalo.<br> 
<br><br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="34"><b>Líbí se mi probouzet vášeň (2001)</b> </a>
<br>
<br>

<i>Hrdina, milenec, herec, saxofonista ochotně stojící tváří v tvář výzvám, které pro něj připravila společnost Telefe, když se stal hlavním protagonistou v telenovele Yago, pasion Morena. Tyto protínající se zapletené linie, se v určitém okamžiku historie rozluští. Vzhledem k tomu kolik propletených uzlů je v nové telenovele Yago, pasion Morena, hlavní hrdinové zjišťují, že láska může propuknout jen mrknutím oka. Při natáčení první série, filmový štáb během 15 dnů obsadil přírodní scenérii Iguazu Falls a Misii Selva, kde se seznámili s místními obyvateli, aby se předešlo nehodám, kde nebezpečí hrozí hlavně kvůli jedovatým tvorům.</i>
<br><br>
Tato postava mi umožňuje snít o krásných věcech, protože tato role je velmi odlišná od všech ostatních, které jsem hrál předtím. My herci, cítíme velmi důležitou vnitřní výzvu, když nám předloží projekt takové úrovně.
<br><br>
<b>Kolik epizod se bude natáčet v džungli?</b>
<br><br>
Nevím přesně, ale dost, potom bude příběh pokračovat ve městě. Chtěl bych říct, že místní obyvatelé se účastnili jako kompars, a kdykoli jsme mohli počítat s podporou sekretariátu cestovního ruchu v Misijích, která nám poskytla všechno co jsme potřebovali.
<br><br>
<b>Jak by jste popsal svou postavu?</b>
<br><br>
Yago - člověk který zoufale hledá své kořeny. Za tímto účelem jde z džungle do Buenos Aires. Především chci říci, že jsem cítil absolutní podporu režiséra Jorge Palazza, báječný člověk, který dokonce odložil vlastní líbánky, aby mohl kontrolovat naší práci během natáčení.
<br><br>
<b>Vždycky jste říkal, že příroda vás láká. Jak jste se cítil v Misii Selva?</b>
<br><br>
Úžasně! Byl jsem fascinován místem, kde jsem pracoval, a mohu potvrdit, že jsem se podílel na úžasném experimentu.
<br><br>
<b>Cítíte se jako Tarzan v džungli?</b>
<br><br>
Yago není Tarzan. Je to místní obyvatel, prostý člověk. Ale i přes svou jednoduchost se hodně hádá s Morenou.
<br><br>
<b>Co jste se od přírody naučil?</b>
<br><br>
Ve skutečnosti, moje pozornost byla věnována hlavně ji. Neznal jsem Selvu! Byl jsem překvapen kolik lidí jsem tam viděl od policie a z armády. Dávali na nás pozor a varovali nás, že až se budeme přesouvat z jednoho místa na druhé, mohli by jsme potkat Yarara nebo nějakého jiného hrozného hada, které mu se říká "Pět minut", když vás uštkne jste po smrtí.
<br><br>
<b>Jak je váš vztah ke Gianelle Neyra?</b>
<br><br>
Jsem si jistý, že je mezi námi chemie, která je od samého počátku velmi důležitá, a což také přispělo k dobrému začátku. Na druhou stranu cítím se uvolněně, protože mi každý den říká, že je šťastná, a kromě toho je velmi příjemná ke všem hercům a ke štábu. Jsme všichni velmi nervózní, ale to je přirozené, protože si uvědomujeme že pracujeme na maximum. Nic neděláme průměrně.
<br><br>
<b>Jaký je váš vztah k fanouškům?</b>
<br><br>
Považuji se za odpovědnou osobu, přátelskou, která se snaží starat o veřejnost těmi nejlepšími schopnostmi. Když jsem požádán o autogram, neodmítnu. Rád lidi doprovázím, obejmu je a poděkuji jim za jejich velkorysost kterou ke mě cítí.
<br><br>
<b>Takže sláva vás nedrží pod tlakem?</b>
<br><br>
Absolutně ne! Nechci žít pod tlakem, jenom kvůli tomu že se objevuji v televizi. Naopak je mi potěšením v ní vystupovat.
<br><br>
<b>Co považujete za profesi ve vašem životě?</b>
<br><br>
Je jich mnoho. Modlím se, aby se mi podařilo udržet stejné nadšení, jako to dnešní, a aby ho bylo dost na celý život.
<br><br>
<b>Jste šťastný člověk?</b>
<br><br>
Navzdory tomu, že jsem mladý, vím jaké to je trpět a cítit se špatně. Takže si nemůžu stěžovat. Mám jen slova vděčnosti k Bohu.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="4"><b>Láska na celý život existuje (Caracas 2002)</b> </a>
<br>
<br>
Pri stole v bare Callau y Juncal sa snaží vypadať ako obyčajný zákazník. Jeho prítomnosť sa však rozhodne nedá prehliadnuť. Meter osemdesiatpäť, starostlivo rozcuchané vlasy a modré oči priťahujú každého, kto prejde okolo. Na každý pozdrav odpovedá s takým nadšením, akoby bol herec začiatočník, ktorý sa potrebuje zapáčiť. Potmehúcky požmurkáva na dievčatá. Napriek tomu, že ma uisťuje, že nie je žiadny idol, počúvať ho je ako počuť všetky postavy, ktoré stvárnil. Jeho odpovede sú akousi zmesou citátov z jeho postáv – je vidno, že na ňom zanechali stopy.<br> 
<br>
<b>Skončili pre teba tvoje lásky tak ako v telenovelách?</b><br> 
<br>
Tak by som sa na to nepozeral. Mám rád lásku vo všetkých jej podobách. Niekedy to môže byť romantická večera pri sviečkach a inokedy búrlivá diskusia , ktorá končí veľkým udobrením. To všetko sa mi páči. Myslím, že láska nikdy nekončí, ale naopak sa v nás rodí, rastie a silnie.<br> 
<br>
<b>A ako to robíš, aby tvoja láska silnela?</b><br> 
<br>
Láska musí silnieť sama od seba, nie je niečo, čo by si človek mohol rozkázať. Jednoducho existuje.<br> 
<br>
<b>Existuje teda na celý život?</b><br> 
<br>
Ešte nie som dosť starý na to, aby som mohol odpovedať. Ale videl som lásku na celý život u svojich prarodičov. Spoznali sa v pätnástich a zostali spolu.<br> 
<br>
<b>Prinútil ťa úspech zmeniť zvyky?</b><br> 
<br>
U mňa išlo všetko krok za krokom. Nebolo to tak, že som jedného krásneho dňa vyšiel na ulicu a všetci ma poznali. Hrám už od roku 1987 a môj úspech sa dostavil až neskôr, takže pokojne idem do kina, nakupovať a na prechádzku mestom. Prinajhoršom sa mi môže stať, že mi na ulici niekto povie, že sa mu nepáči, čo robím. A nevadí mi to. Práve naopak, je to akýsi barometer u môjho publika. Ale väčšina ľudí ma prichádza len tak pozdraviť a môžem ťa uistiť, že neexistuje nič príjemnejšieho.<br> 
<br>
<b>Nikdy si nemal pocit, že ti sláva stúpa do hlavy?</b><br>
<br>
Nie. Pokiaľ nestúpa do hlavy lekárom, ktorí zachraňujú životy, prečo by mala mne? Kvôli tomu, ako na mňa ľudia reagujú? Našťastie mám publikum všetkých vekových kategórií, ktoré moju prácu hodnotia rôznym spôsobom. Muži ma priateľsky poklepú po pleci, mladé dievčatá požiadajú o autogram, alebo urobia nejakú zábavnú scénku a staršie panie poprosia o autogram pre svoje netere. Jedna dievčina sa dokonca prevesila cez okno môjho auta a prešla takto niekoľko metrov bez toho, že by som si to všimol. Ale to mi pripadá fakt už trochu prehnané. (smiech)<br> 
<br>
<b>Už päť rokov žiješ s Isabel Macedo. Nevyvolávajú ti podobné príhody dôvod na žiarlivostné scény?</b><br> 
<br>
Ľudia z môjho oklia dobre vedia, ako to v tejto brandži chodí. Myslím, že sú profesie, kde majú ženy väčší dôvod na žiarlivosť, než herci. Pre ženu musí byť nepríjemné, keď má za manžela gynekológa.<br> 
<br>
<b>Túžia tvoje obdivovateľky v skutočnosti po autogramoch alebo po tebe?</b><br> 
<br>
Dávam im autogramy. Keď ma požiadajú o pusinku, pobozkám ich a tým to tiež končí. Všetci dobre vieme, že je to hranica, ktorá oddeľuje realitu od fikcie. A mám to úplne vybavené.<br> 
<br>
<b>Má strach z krásnych partneriek?</b><br> 
<br>
Asi by ste nepovedali, že niekto tak slávny, pekný a talentovaný ako je Facundo Arana, by sa mohol báť postaviť tvárou v tvár krásnej žene. Ale je to tak. Keď sa dozvedel, že má hrať Yaga, syna džungle, bol na jednej strane nadšený, ale na druhej strane tiež plný obáv zo spolupráce s Gianellou Neyro: “Zo začiatku som sa jej trošku bál, (priznáva) pretože som mal prvý krát spolupracovať s cudzincom, kde platia iné nároky na hereckú disciplínu. Navyše som si nebol istý, či spolu budeme vychádzať. Vedel som o nej len to, že je známou peruánskou herečkou a natočila nesmierne populárne telenovely Slnečnice pre Luciu a Maria Rosa.“ Nakoniec sa Facundove obavy ukázali ako neopodstatnené. „Akonáhle som Gianellu spoznal, pochopil som, že je to herečka a osobnosť naozaj kúzelná. Spolupracovalo sa nám veľmi dobre.“<br> 
<br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="5"><b>Medzi domi debutantkami</b> </a>
<br>
<br>
Čas očakávaní. Muž s jasným pohľadom začal odpočítavanie, ktoré vyvrcholí v máji, keď jeho dcéra uzrie svetlo sveta. Raz povedal: „Je to najdlhších 9 mesiacov v mojom živote, ale zároveň aj najrýchlejších, plných emócií.“ Odvtedy si stráži mlčanie, rozhodol sa nehovoriť o svojej priateľke ani o príchode svojho dieťaťa a tak sa Facundo kolíše medzi trpezlivosťou (v máji mu Maria porodí prvé dieťa), premenami ( v apríli sa navždy rozlúči s Richardom Romo, jeho hrdinom v Chamtivosti) a príjemným vlnobitím ( v pondelok začína premiéra Ukradnutých životov, telenovely, kde hrajú herci ako Soledad Silviera, Jorge Marrale a v hlavnej úlohe debutuje Monica Antonopulos).<br> 
<br>

<b>Prečo si opustil divadlo?</b><br> 
<br>
Nedarí sa mi robiť dobre dve veci naraz. Mám veľa práce a tiež ma to veľmi unaví. Predtým, ako som začínal som to vedel a preto sa herci po troch mesiacoch budú meniť. Teraz sa Martinovi Seefeldovi darí, čo je pocta. Dúfam, že uvidím toto predstavenie aj po piatich rokoch, nie preto, že hovorí o chamtivosti ale preto, že je to ohromná herecká výzva. 
Richard Roma, tvoj hrdina v Chamtivosti, má charakter bezohľadného a perverzného muža. Úloha tak odlišná od tých dobrých mladíkov, ktorých obyčajne hráš.<br> 
<br>
<b>Bola to veľká skúška?</b><br> 
<br>
Skúška samého seba, to je !vždy! Skúšať seba, to znamená objavovať nové cesty, obchodené ma nudia. Rád hľadám nové výzvy, podstupujem riziká. Ak nie sú, nemám sa na čo zamerať.<br> 
<br>
<b>Tvoje obľúbené druhy športu sú tiež riskantné...</b><br> 
<br>
Parašutizmus je riskantný, ak nemáš záložný padák. Milujem horolezectvo, ale som vždy uviazaný. Prechádzky na ulici sú nebezpečnejšie. A ja mám rád šport...<br> 
<br>
<b>Nie risk?</b><br> 
<br>
Príťažlivý risk – áno, ale nie taký, ktorý vedie k fyzickej alebo duševnej ujme. Nehrám hru na skúšku: „Pozrite sa, či som zranený?“. Inak by som bol masochista.<br> 
<br>
<b>Vyhľadávaš tiež osobné výzvy?</b><br> 
<br>
V súkromí si to natoľko neuvedomujem, nechcem tárať a neracionalizovať svoje pocity.<br> 
<br>
<b>S Bautistom, tvojim hrdinom vo Vidas Robadas, ste obaja extrémisti (pre neho je to práca, pre teba hoby). Je tiež osamelým mužom. A čo ty?</b><br> 
<br>
On zostal sám preto, čo sa mu prihodilo, nebola to jeho voľba. V mojom živote som natoľko osamelý ako všetci.<br> 
<br>
<b>Sú ľudia, ktorí neznášajú samotu.</b><br> 
<br>
Niektorí ľudia znášajú samotu lepšie ako iní, ale všetci sme samotári, ale len niektorí vedia ako s tým žiť.<br> 
<br>
<b>Je to tvoj prípad?</b><br> 
<br>
Nie, ale ak si mám vybrať, uprednostním nebyť sám. Som spoločenský typ a som rád s tými, ktorí ma obklopujú a s kým mi je dobre.<br> 
<br>
<b>Je to veľa ľudí?</b><br> 
<br>
V tejto chvíli – všetci.<br> 
<br>
<b>Aký je váš vzťah k práci? Ste workoholik?</b><br> 
<br>
Baví ma to, ale organizujem si čas, nehovorím o práci mimo nej. Keď surfujem, snažím sa sústrediť na najlepšie vlny. Keby to bolo inak, že by ma to prestalo baviť, viac by som to nerobil.<br> 
<br>
<b>Chodíš na terapie?</b><br> 
<br>
Nie.<br> 
<br>
<b>Nie si o tom presvedčený?</b><br> 
<br>
Neverím v terapiu na celý život. Ale to, čo ti pomôže ísť vpred - je dobré. Keď padáš a potrebuješ niekoho, kto ti pomôže k rovnováhe.<br> 
<br>
<b>Údery osudu ťa ničia alebo robia silnejším?</b><br> 
<br>
Ak je to dobré pre osobný vzrast, tak to stojí za to. Pri každom poklese som sa stal silnejším. Po čase sa ukáže, že mám iný pohľad na veci minulé.<br> 
<br>
<b>Pohybuješ sa v krutom svete. Čo ty, človek s ušľachtilými hodnotami, robíš pre to, aby si prežil?</b><br> 
<br>
Existujú skvelí ľudia a ja sa stretávam s týmto skromným percentom výnimočných ľudí. Nekladiem si otázku, čo robím, aby som prežil, skôr rozmýšľam, čo robia ľudia, ktorí nemajú žiadne hodnoty, talent a vzdelanie, ktorí jazdia na BMW a pozerajú sa na teba akoby hovoriac: „ Dokázal som to.“ „Nevidíš, že si iba blbec v BMW?“ To je presne to, čím dokázali byť. To sa deje nielen v show-biznise ale aj v živote.<br> 
<br>
<b>Vyhýbaš sa rutine?</b><br> 
<br>
Áno, unikám jej. Som človek málo naklonený rutine. Každopádne, nič z toho, pred čím unikám, neškodí súčasnému životu, nikoho so sebou neťahám.<br> 
<br>
<b>Vráťme sa k práci. S Nataliou Oreiro ste tvorili bezkonkurenčnú dvojicu. Cítiš tú istú chémiu pri Monice Antonópulos?</b><br> 
<br>
Monica je úžasná, dokonalá kombinácia, je tak krásna, že to bolí a ktokoľvek môže prísť o rozum pri pohľade na ňu. Okrem toho je príjemné s ňou pracovať. Dúfam, že existuje mágia. Ja som ju videl.<br> 
<br>
<b>V tejto dobe sa nachádzaš medzi debutmi. Mónica debutuje v hlavnej úlohe a Maria je prvý krát tehotná. Prevzal si úlohu oporného človeka?</b><br> 
<br>
-V profesionálnej oblasti som rozmýšľal, že sa opora hodí, no ukázalo sa, že ona je jednoducho lietadlo.<br> 
<br>
<b>A v tvojom živote?</b><br> 
<br>
(Úsmev) Hmmm ... snažím sa nehovoriť o mojom súkromnom živote.<br> 
<br>
<b>Si dôsledný človek?</b><br> 
<br>
Povedal by som, že áno...<br> 
<br>
<b>Sníval si o tom dlho? Chceš sa stať otcom?</b><br> 
<br>
Myslím, že rovnako ako všetci muži ...<br> 
<br>
<b>Čo ťa núti k úsmevu?</b><br>
<br>
Že žijem. S vedomím, že čas je konečný, a s každým ďalším dňom mi zostáva o deň menej. Prežívam intenzívne každý moment, to mi pomáha udržať si rovnováhu, lebo ak by mi zajtra povedali: „Zostávajú ti dva mesiace“ nebudem musieť bežať so sklonenou hlavou, aby som si na pár dní opravil život.<br> 
<br><br><br>



<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="6"><b>"Jedine China bude mať tú česť vyberať mená" (Protno 4.6. 2009)</b> </a>
<br>
<br>

Facundo Arana vytiahne mobilný telefón a hrdo ukazuje fotografiu usmievajúcej sa dcérky, ktorá 10. mája dovŕšila 1 rok. Má svetlé vlnité vlásky siahajúce po plecia, tyrkysovo modré oči po ockovi a ružové líčka. Facundo sa veľmi zdráha rozprávať o súkromnom živote, zvlášť keď ide o súhlas s rozhovorom na pôde Fundaleu. Ale aj tak teraz, keď so ženou čakajú dvojičky, neprestáva opakovať, že je najšťastnejším mužom na svete. Pred štyrmi mesiacmi, keď Maria potratila, povedal:“ Toto dieťa prinesie so sebou toľko dobrých vecí, že musí vykonať dvojnásobnú cestu.“ Tieto slová, ktoré sa vtedy mohli zdať iba ako útecha, dnes nadobudli neuveriteľný zmysel.<br> 
<br>
<b>Znamená to, že mal so sebou priniesť bračeka alebo sestričku?</b><br> 
<br>
Myslím, že áno. Nie je to úžasné? Aj ja som bol veľmi príjemne prekvapený touto správou. Vzhľadom k tomu, že sme v rodine ešte dvojičky nemali. Je to Boží zámer. Pretože ak nie, tak čo je to potom? Nemám na to inú odpoveď.<br> 
<br>
<b>V koľkom mesiaci je Maria?</b><br> 
<br>
Je ....tehotná, čaká dvojičky a snažíme sa nehovoriť o tom. Vieš prečo? Pretože o nás často píšu novinári. A my skutočne nechceme aby sa moja a Mariina práca obrátila na toto tehotenstvo. Sme neskutočne šťastní ako rodičia. O niečom som pripravený vám rozprávať ale niečo sa snažím zachovať si iba pre nás, pokiaľ je to možné.<br> 
<br>
<b>Ale reč je o takých krásnych veciach...</b><br> 
<br>
Pravda je taká, že to nechcem rozpaľovať. Predstav si, že sa pripravuje najväčší trik na celom svete, najlepšia vec v mojom živote. A ja čakám a pripravujem sa naň. Keď sa naplní, budem prvý, kto vyjde kričať o tom, ale potom znovu zatvorím dvere. Tak ako sa snažím neukazovať publiku, keď mi je veľmi zle, rovnako si chcem chcem chrániť svoje šťastie. A pravda je, že som najšťastnejší človek na svete.<br> 
<br>
<b>Cítiš sa dobre v úlohe otca?</b><br>
<br>
Prvé, čo si uvedomíš, keď sa staneš otcom je, že si ním bol odjakživa, narodil si sa pre to. Objavuješ v sebe niečo nové, ale to, čo tam bolo vždy. A to je skvelé.<br> 
<br>
<b>India už pochopila, že jej mama je znovu tehotná?</b><br> 
<br>
Áno, hneď.<br> 
<br>
<b>Očakáva alebo žiarli?</b><br> 
<br>
Nie, je skvelá ako vždy. Práve sa jej naplnil 1 rok a je to Božie stvorenie.<br> 
<br>
<b>Tvoj otec nemohol prísť na oslavu jej narodenín, lebo bol v nemocnici.</b><br> 
<br>
Ale môžem ťa uistiť, že bol najlepší zo všetkých prítomných. Musel sa podrobiť operácii kostnej drene, ale vďaka Bohu je už prepustený a cíti sa dobre.<br> 
<br>
<b>Tvoja priateľka China Zorrila bola tiež operovaná, hovoril si s ňou?</b><br> 
<br>
Áno, hovoril som s ňou. Bolo to skvelé. Povedala mi: „Vzali ma do neba a opäť vrátili sem.“ Veľká žena.<br> 
<br>
<b>Vieš, že je už pripravená vybrať mená tvojim dvojičkám?</b><br> 
<br>
China bude jediná mať tú česť vyberať mená. Navyše som ju požiadal aby boli okúzľujúce. A nie preto, že sa ponúkla, ale preto, že to chcem.<br> 
<br>
<b>Poďme sa porozprávať o kampani pre Fundaleu.</b><br> 
<br>
V skutočnosti je to prvá kampaň, keď sme spolupracovali s lekárňami. A pravda je taká, že mi bolo veľkou cťou. Vždy sme robili solidárne akcie, kde boli pozvané významné a slávne osobnosti, pripravené s peňaženkou. Ale tento raz to boli obyčajní ľudia prichádzajúci do lekárne kúpiť obväz alebo aspirin a darovali 1 peso alebo 50 centavos. A tak centavo k centavu sme vďaka dobrej práci pokladníkov nazbierali 500 000 pesos, ktoré sú pre Fundaleu nevyhnutné.<br> 
<br>
<b>Ty veľmi veľa pomáhaš, o čom sa málo vie. Čo ťa k tomu motivuje?</b><br> 
<br>
Mne sa zdá, že robím to isté, čo všetci, keď idú z práce domov. Ibaže mňa ľudia poznajú. Ale keby som bol iba človekom z ulice, bolo by to rovnaké.<br> 
<br>
<b>Teraz plánuješ ísť na turné s hrou "Poder se puede" , ktorú napísal Maurício Dayub. Je pravda, že si stanovil podmienku, že každé predstavenie bude mať benefičný účel?</b><br> 
<br>
V skutočnosti je to zásada celého štábu, to znamená producentov, ktorí sú zodpovední za všetky náležitosti ohľadom turné, môj zástupca, Fundaleu a iné fondy. Medzi sebou sme si povedali: “Keď už sme sa rozhodli urobiť turné a vynesie nám to dosť peňazí, prečo by sme z nich nedali časť niektorému fondu.“<br> 
<br>
<b>Máš na mysli ľubovoľný fond mesta, v ktorom budete hrať?</b><br> 
<br>
Áno, ale aj Fundaleu, lebo som jeho predstaviteľom. Približne 20 % z ceny lístka pôjde na tieto účely.<br> 
<br>
<b>Kto hrá spolu s tebou?</b><br> 
<br>
Sme iba dvaja. Nicolas Scarpino a ja.<br> 
<br>
<b>Kedy a kde bude premiéra?</b><br> 
<br>
Na začiatku júla na Avellaneda, čo bude jediným miestom v blízkosti Buenos Aires, kde sa predstavenie bude konať. Potom prejdeme po celej krajine. Prečo? Jednoducho tak.<br> 
<br>
<b>Aký dobrý dôvod!</b><br> 
<br>
Chceme urobiť pravý opak toho, čo sa zvyčajne robí. Súvisí to s myšlienkou cestovať po svete ako veľvyslanec Fundaleu, a pretože nebolo možné vykonať cestu kvôli kríze, urobili sme túto malú náhradu. Viac vám vopred nemôžem povedať, ale bude to veľmi dobré.<br> 
<br>
<b>To je veľmi zvláštny okamih v tvojom živote, však?</b><br> 
<br>
Je to neopísateľný neobyčajný moment. Stále mi chodí hlavou slovo neobyčajný. Vždy som sa cítil ako šťastný človek, ale teraz je to smiešne. Som neobyčajne šťastný. Tak veľmi, ako sa mi ani nesnívalo. A necítim sa za to vinným.<br>
<br><br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="7"><b>Hľadač duší (Duben 2008)</b> </a>
<br>
<br>

<b>Úspešná a dôsledná kariéra</b><br> 
<br>
Vo "Vidas robadas" Facundo Arana predstavuje Bautistu, mladíka, ktorý sa zamiluje do Any (Mónica Antonópulos), fotografka vydatá za Nicolása (Juan Gil Navarro), ktorý pracuje po boku svojho svokra (Jorge Marrale) v najhoršom podnikaní: obchode s ľuďmi. Na druhej strane Bautista (pobúrený touto organizáciou, ktorá zapríčinila smrť jeho priateľa) pomáha Rosario (Soledad Silveyra) nájsť jej stratenú dcéru.<br> 
<br>
<b>Je to pravda, že si nepodpísal kontrakt skôr, ako ti úplne neprispôsobili príbeh?</b><br> 
<br>
Nie je to úplne tak. Kontrakt ešte nemusí byť podpísaný, ale ak si dal slovo, už niet cesty späť. Celý stroj začne pracovať a na podpise nezáleží – je to iba formalita. V decembri sme začali natáčať prvé snímky a kontrakt som podpísal vo februári.<br> 
<br>
<b>Čítal si scenár?</b><br> 
<br>
Povedali mi o čom je príbeh a mne sa veľmi zapáčil. Je to veľký príbeh lásky – bez ktorej dobrej telenovely niet – ale je tam ešte veľa iných námetov. A opäť hlavný hrdina – samotný príbeh. Preto sa každý z hrdinov môže pokladať za hlavného, nezávisle od majetku, ktorým disponuje kanál na to poverený.<br> 
<br>
<b>Ako Suar prijal tvoj odchod od spološnosti Pol-ka?</b><br> 
<br>
Ja v tom nevidím nijaký problém. Odišiel som od Pol-ky, lebo nebolo príbehu, ktorý by som rozpovedal. A čo som ešte nerobil? Nehral som vo večernej telenovele Telefe, ktorá nadväzuje na líniu „Montecristo“. S kým? S Monicou Antonópulos. Takže ideme do toho.<br> 
<br>
<b>Uvedomuješ si, že musíte konkurovať Tinelli? Čo si o tom myslíš?</b><br> 
<br>
Áno, vďaka Bohu, myslím, že sú to dva úplne odlišné programy. Čo si myslím o Tinelli?. Je to úspešný producent a vedúci, super schopný, so všetkými prístrojmi pracuje mnoho rokov na produkte, ktorý je už dokonalý, perfektný, nezničiteľný. Existujú ľudia, ktorý to majú radi, a ľudia, ktorým sa to nemusí páčiť, ale realitou je, že ide o míľník v histórii televízie. Ideme mu oproti. OK. S čím? S fikciou. Vitajte! Chceli by sme dosiahnuť 40 bodov, aby sme mohli potom povedať: Boli sme to my, ktorí sme vás dostali dole...Nie, pravdaže nie. V skutočnosti chceme rozpovedať pekný príbeh, aby ho ľudia chceli vidieť. A dúfame, že pomôže Telefe v sledovanosti, lebo je to predsa len biznis. Je to rizko ísť proti tomuto tanku? Áno, je. Stalo sa tak v 2002 roku, keď sme natáčali 099Central a súperili sme s Tineli na Telefe. A ako sme obišli? Dobre. A ako sme obišli s Padre Coraje? Veľmi dobre.<br> 
<br>
<b>Na plagáte z tvojej tváre cítiť nádych melanchólie a vidieť smútok v tvojom pohľade. Je to pravda?</b><br> 
<br>
Nemám potuchy. A možno pocítiť radosť? Áno. Nemožno sa atať absolútne šťastným, ak niekto nepozná čo je absolútny smútok.<br> 
<br>
<b>Ako sa ti liezlo v Bariloche?</b><br> 
<br>
Bolo to očarujúce. Dávnejšie som vyšiel na Aconcaguu a veľmi som si to užíval. Teraz sme mali prostriedky na to, aby sme natočili predhistóriu môjho hrdinu Bautistu. Kto to je, čím sa zaoberá, kde prežil život a čo sa mu stalo a takto začína telenovela.<br> 
<br>
<b>Povedz mi niečo o Bautistovi.</b><br> 
<br>
Deje sa so mnou niečo veľmi dobré a šialené. Je to môj prvý hrdina, ktorého charakter sa bude formovať postupne s rozvojom v capitolách. Bautista sa bude meniť na hrdinu nevedomky. Preto som sa pokúsil nehrať tipického hrdinu ale obyčajného muža, ktorý sa mení pod vplyvom vonkajších oklností. Urobil som ho neutrálnym.<br> 
<br>
<b>Vidno, že si nadšený...</b><br> 
<br>
Áno ... S Juanom Gil Navarro sme si včera telefonovali a tiež bol nadšený. Nemôžeme sa dočkať momenta, keď budeme hovoriť silné texty a zabijeme jeden druhého. Ešte neviem, či je vo mne dosť hereckého majstrovstva, aby som stojaci oproti Jorge Marrale urobil scénu v ktorej budú lietať iskry.<br> 
<br>
<b>Dokážeš si predstaviť seba na udeľovaní Oscara?</b><br> 
<br>
Nie. Prisahám ti, že ešte nie je na mojom zozname želaní. Ak by sa to prihodilo, bol by to fenomenálny vtip, jeden z darčekov, ktoré hovoria: „Wau, čo sa stalo!“<br> 
<br>
<b>Máš obavy z toho, čo sa deje s Argentínou?</b><br> 
<br>
Som znepokojený dianím vo svete. Zachvíľu budeme namiesto „Bože môj Argentína“ hovoriť „Vďaka Bohu žijem v Argentíne.“ Krajina nenesie vinu za ľudí, ktorí v nej prijímajú rozhodnutia. Nenesie zodpovednosť za nedbanlivosť, nezodpovednosť, ani za to, že ľudia ktorí majú záujem robiť veci dobre a poriadne dostávajú málo uznania. Žijú tu ľudia s veľkým potenciálom, ale problém je v tom, že ich nemá kto usmerniť. Je to tak, ako som povedal, žijeme vo svete, ktorý je......akoby nás uchopili hladných a dohryzených tým, čo sa nám stalo. Spomínaš si, 15 rokov dozadu sa natáčali filmy o tom, čo by sa mohlo stať. Napríklad 1984, „toto sa stane?“ A teraz, aký bol príbeh o chlapcovi, dnešný svet je nekonečne horší.<br> 
<br>
<b>Si optimista?</b><br> 
<br>
Absolútny optimista.<br> 
<br>
<b>Si ovplyvnený každodennou realitou?</b><br> 
<br>
Mám pocit, že ruka, ktorá narobí veľa škody, je stále silnejšia.<br> 
<br>
<b>Syn advokáta, Jorge Arana Tagle. Jeho matka, Matilde von Berbard, sa zaujíma akupunktúrou. Facundo si veľmi váži svoju rodinu. Stará sa o svoje sestry “Patsy”, Paula a Agustina a ich príbuzných, s ktorými, ako priznáva, má nádherné vzťahy.</b><br> 
<br>
<b>Na koho sa viac podobáš, na mamu alebo na otca?</b><br> 
<br>
Na obidvoch. Farbou očí a vlasov na mamu a stavbou tela na otca.<br> 
<br>
<b>Tvoj otec bol sudca. Napadlo ťa niekedy ísť v jeho stopách?</b><br> 
<br>
Nie, nepriťahuje ma to. Ja som išiel inou cestou a veľa času som zasvetil učeniu sa tomu, čo som si vybral. Môj otec je najspravodlivejší človek na svete akého poznám. Veľmi rád sa stretávam s jeho študentami – ešte stále prednáša na katedre Morského práva v Univerzite – a oni mi rozprávajú, aká česť je to pre nich učiť sa u neho.<br> 
<br>
<b>Tvoja matka pracuje?</b><br> 
<br>
Je akupunkturiskta. A mám tri sestry. Jednu staršiu a dve mladšie. Staršia žije v Švajčiarsku a pracuje v OSN (Organizácia spojených národov). Druhá je opernou speváčkou a klasickou pianistkou a tretia fotografkou v štýle Nathional Geographic.<br> 
<br>
<b>Tvoja rodina pozerá tvoje telenovely?</b><br> 
<br>
Áno.<br> 
<br>
<b>Čo na to hovoria? Sú kritici?</b><br>
<br>
Zabávajú sa do hrôzy. Momentálne nie je lepšieho publika ako ja. Prisahám. Keď pozerám telenovelu, komédiu alebo film, nikdy sa nezameriam na to, ako to bolo zahrané. Jednoducho si sadnem, zoberiem svoj popkorn a užívam si. Zomieram z „Transformerov“ a špeciálnych efektov... „Supermana“.<br> 
<br>
<b>Koľko máš synovcov?</b> <br>
<br>
Mnoho. Zvlášť výnimočný vzťah mám k synovcovi, ktorý žije v Švajčiarsku, máme sa veľmi radi a vždy, keď sa stretneme, čo je raz-dva krát za rok, si to užívame.<br> 
<br>
<b>Pýtala som sa na tvojich synovcov, lebo sa zachvíľu staneš otcom...</b><br> 
<br>
Môj vzťah k deťom bol vždy úžasný, teraz, čo sa týka otcovstva ... otázka otcovstva je úplne neopýsateľná, pokiaľ ide o pocity, túžby, nič také sa so mnou ešte v živote nedialo, čo by ma robilo takým šťastným a zároveň nútilo chvieť sa od strachu, pretože nie je v mojej moci aby som sa oňho staral.<br> 
<br>
<b>Iste, to záleží od Boha.</b><br> 
<br>
A od jeho matky. A mne nezostáva robiť nič iné ako zadržiavať tieto hlúpe úsmevy, ktoré vidno mužom na tvári pred niečím tak nedefinovateľným a tak dôležitým. Stalo sa mi to prvý krát v živote.<br> 
<br>
<b>Kúpil si jej kolísku?</b><br> 
<br>
Nie, to sa nekupuje. To sa robí. V skutočnosti som už začal na nej pracovať...pozri sa na moje ruky. Meno? Nebude to Anastasia, hoci je to pekné meno, nie nebude. Budem sa všemožne snažiť, aby prvá osoba, ktorá bude počuť meno mojej dcéry bola práve ona. Narodí sa v polovici mája ako blíženec a ja prídem o rozum.<br> 
<br>
<b>Si tesár?</b><br> 
<br>
Nie. Učím sa to pri práci, rozmýšľam nad tým.<br> 
<br>
<b>Máš rád maľovanie?</b><br> 
<br>
Je ľahké narodiť sa v tejto dobe a byť zvedavým. Máš všetko, aby si mohol skúsiť čo chceš. Jasne, že mám rád maľovanie, a môj obľúbený maliar je Raúl Pietranera, ktorý je môj strýko, brat mojej matky ... Moja tvorba je oveľa skromnejšia a intímna. Som karikaturista ...<br> 
<br>
<b>Ako si predstavuješ tvoju dcéru?</b><br> 
<br>
Snažím sa nehovoriť o tom čo príde, zameriavam sa na to, čo sa deje dnes. Nechcem si predstavovať nič dovtedy, kým nevezmem toto bábätko do rúk hovoriac: „Ja som tvoj otec a toto je tvoje meno...“<br> 
<br>
<b>Akú sledovanosť s Vidas Robadas budete mať v pondelok? Rozmýšľal si nad tým?</b><br> 
<br>
Nezaujíma ma raiting. Budem to len spokojne sledovať doma.<br> 
<br>
<b>V dome, ktorý máš v Tigre?</b><br> 
<br>
Nie, ani v Tigre, ani v Palermo. V inom, ktorý sa nachádza vo všetkých mojich súdnych prehláseniach, ale ktorý nepoznajú novinári. Musel som sa začať skrývať. Netúžim po tom, aby pri mojich dverách stále sliedili paparazzi. Musel som nájsť miesto, kde môžem pokojne relaxovať, kde nefotografujú môj dom, moje súkromie.<br> 
<br>
<b>S kým uvidíš prvú kapitolu?</b><br> 
<br>
S mojimi blízkymi.<br> 
<br>
<b>S Maríou?</b><br>
<br>
S mojíimi drahými ľuďmi.<br> 
<br>
<b>Máš nejakú cabalu (čierna mágia)?</b> <br>
<br>
Priať si. Priať si, že sa zrodí táto mágia, ktorá sa niekedy prihodí, to je moja cabala.<br>
<br><br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="8"><b>Byť miláčikom je práca (8.10.2009)</b> </a>
<br>
<br>
<b>Táto divadelná hra sa podobá solidárnej kampani...</b><br>
<br>
Môžeme hovoriť o situácii na hrane, o chorobe a blízkosti smrti, keď sa človek rozhoduje medzi životom alebo odchodom na iný svet. Hovorí o tom, že v živote každý musí vystúpiť na nejaký vrchol...<br>
<br>
<b>V 17 rokoch ti diagnostikovali rakovinu. Je táto divadelná hra zviazaná s niečím súkromným?</b><br>
<br>
Nie, je to všeobecné, niečo ako metafora, pretože všetci máme v živote momenty, kedy musíme prijímať pevné rozhodnutia, ktoré nás navždy zmenia. Hra hovorí o tom, že je dôležité žiť ďalej, ísť vpred a ak niekto rozmýšľa o tom, že viac nemôže, v skutočnosti sa všetko začína.<br>
<br>
<b>Kedy si pocítil potrebu spojiť profesiu s pomocou?</b><br>
<br>
Myslím, že keď som pochopil, že mám priestor niečo povedať a tak uprednostňujem hovoriť o veciach, ktoré si ten priestor zaslúžia pred táraním hlúpostí. Rovnako je to s divadlom. Prichádzame s hrou, ktorá zaujme svojou krásou a my využívame príležitosť hovoriť na vážnu tému.<br>
<br>
<b>Je nám jasné, že dievčatá sa tu nestretávajú so sexy miláčikom z telenoviel...</b><br>
<br>
Je to tiež hrdina v maske, ako ich rád nazývam, ktorý nemá nič zo mňa. Nie sú to moje gestá, nie som to ja...<br>
<br>
<b>Je pre teba ťažké vystúpiť z úlohy hrdinu- miláčika?</b><br>
<br>
Ako miláčik už viem, akým spôsobom k tomu pristupovať a navyše ma to veľmi baví. Vieš? Byť miláčikom to je práca, je to úloha, pátranie a ja v každej telenovele, ktorú robím, nachádzam niečo nové.<br>
<br>
<b>Keď už o tom hovoríme, ako sa teraz pozeráš na miláčikov?</b><br>
<br>
Ak máš na mysli Statočných, zdajú sa mi fantastickí, pretože sú to vynikajúci herci a dobrý herec dnes hrá hrdinu – miláčika a zajtra nejakú čudnú tvár a ty tomu uveríš. Sú herci, ktorí hľadajú, nezostávajú v klišé a to absolútne úctyhodné.<br>
<br>
<b>Chýba ti televízia?</b><br> 
<br>
Vždy mi chýba, lebo sa tam cítim pohodlne, ale som veľmi spokojný s týmto divadelným projektom.<br> 
<br>
<b>A prečo teraz nie si v televízii?</b><br>
<br>
Po niečom tak silnom, ako Vidas Robadas sa snažím zachovať trochu, aby som robil iné veci. Snažím sa vždy neopakovať s formátmi, pretože ma to môže nudiť, alebo ešte horšie, môžem sa opakovať sám a to sa mi nepáči.<br>
<br>
<b>Navyše môžeš viac času stráviť s rodinou, ktorá sa rozrastá...</b><br>
<br>
Áno, teraz som síce na cestách, ale snažím sa všetok voľný čas zasvätiť im. India je absolútny zázrak a na príchode sú ďalšie dva absolútne zázraky. Byť otcom je niečo neuveriteľné, čo sa nedá s ničím zrovnať, nedá sa to opísať slovami. Je to chvíľa, kedy musíš zavrieť ústa a dovoliť Bohu vyčarovať ti úsmev na tvári.<br>
<br>
<b>Máš prekrásnu rodinu, profesiu, ktorú miluješ, veria ti...</b><br>
<br>
Nedá sa byť šťastnejším. Áno, som veľký šťastlivec. A vieš čo? Som hrozne vďačný.<br>
<br><br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="9"><b>Jsou věci které za to stojí</b> </a>
<br>
<br>
<b>„Když jsem vyprávěl o tomto projektu Chine (Zorrilla) viděl jsem její názor, řekla: „To je nádhera, to je jeden z těch projektů, kdy se budete ptát sami sebe: Proč to nenapadlo mě?“</b> Bylo to originální a zároveň tak jednoduché“
Není to jen charitativní projekt, hodně pracujeme a taky za to dostáváme dost peněz. Mám radost když pokaždé jedeme do jiného koutu země, hrajeme hru, a pořádáme tiskové konference, kde trávíme společné chvíle. Jsou věci které za to stojí, zejména v těžkých chvílích světové krize. Snažíme se vyjádřit že medicína jde pořád dopředu, že životní prostředí není v nejlepším stavu, ale rakovina se dá předejít, musíme mluvit hlasitěji než se to za 20 let stane skutečností.
Jsem velmi spokojen s rozhodnutím obrátit se na Mauricia (Dayubu, jeden z autorů) o radu na toto téma, který láká Raula, když hrajeme hru která se každým dnem stává preciznější a může být zahrána na dobrém festivalu ale je to čisté, čisté divadlo. Hra proniká do nejhloubějších koutů každého člověka a vy jdete domů s úsměvem na tváři a něhou v srdci, která vás dělá trochu jiným…<br>
<br>
<b>Hra v hlavním městě, máte raději turné po celé zemi…</b><br>
<br>
Vyhýbat se jasnému, snadné nebo riziko…? Když to není potřeba, vždycky je to dobré bez ohledu na výsledek kariéry nebo ekonomické úrovni. Nebylo to šílenství bylo to tvůrčí riziko. Právě na tomto principu byla postavena moje kariéra. Hra nás nutí k růstu. Články o zdraví nepřitahují tolik lidí jako naše představení, tak je důležité rozvíjet i toto téma. Všichni, kdo mají možnost podstoupit zdravotní kontroly, ne každý na světě má toto oprávnění, nemůže změnit svět, ale můžeme pomoci.<br>
<br>
<b>Rozhodl ses letos odejít z televize?</b><br>
<br>
Každý rok je to složitější kvůli seriálům, ale každý rok jsou tam velké úspěchy, už vím co říct o tom nesmyslném, hlavním, což seriály jsou. Svět čelí krizi a je jasné a finančně nemožné sejmout takovou pásku jako „Padre Coraje“. Producenti stále pokračují ve stávce na příběh, a my bychom měli být vděční že jsou nové tváře, čechrání vosího hnízda. Pohyb ten je vždycky dobrý.<br>
<br>
<b>Už víte jaké telenovelové projekty v roce 2010 začnete?</b><br>
<br>
Dostávám výborné nabídky jak od Telefe tak od Kanálu 13. Samozřejmě že dnes z etických důvodů dávám přednost Telefe, ale pokud mi nenabídnou projekt kde se všichni normálně sejdeme začínám přehodnocovat nabídky od Kanálu 13 pokud ani tam mě nic nebude lákat zůstanu u téhle práce protože je geniální.<br>
<br>
<b>A co hudba a filmy?</b><br>
<br>
S filmy všechno začne, brzy začne natáčení debutového filmu Paula Siera "El agua del fin del mundo" (Voda na konci světa) strašně se těším až budu hrát s Dianou Lamas a „Gualadupe Docampo“ (to jméno slyšim prvně nevim jak ho napsat). Se kterými jsem ještě neměl štěstí mluvit. Můj hrdina je úzce spojen s dvěma hlavními hrdinkami. Ve filmu hraji na akordeon, s nástrojem mi pomáhá Sergio, už jsem ha něj hrál v metru a to vše pod vedením Changa Cpasyuka který napsal hudbu pro tento film. Samozřejmě ode mě není potřeba taková virtuosnost. Budu hrát zvláštní melodii kterou pro mě speciálně napsal Chango.<br>
<br>
<b>Jak spojujete práci s nastávajícími změnami s v osobním životě?</b><br>
<br>
Teď se mi moje realita mění. To je jedna věc, když jsem byl volný, stačila mi prázdná peněženka. Různé věci s rodinou, teď chci pracovat 24 hodin denně, sedm dní v týdnu pokud je to možné. Byl jsem vděčný bohu, když jsem hrál na saxofon v metru, mohl jsem dělat všechno co jsem chtěl a měl jsem práci. Představte si jak jsem mu vděčný teď, podívám se nahoru a říkám „blázníš, dáváš mi to nejlepší“ Vím že prožívám nejlepší roky svého života, nejlepší, nejlepší které mi mohl život a bůh dát. Jsem zdravý a vážím si toho, je mi 38 let a byl jsem schopen si uvědomit a pochopit každý malý krok co jsem udělal. Všechno co jsem kdy udělal. Žiji s vděčností která nejde popsat slovy, jsem prostě vděčný, je třeba poznávat kdy je každý člověk šťastný a pak mám pocit štěstí.<br>
<br>
<b>A nové otcovství probouzí nové pocity…</b><br>
<br>
To nemůže projít bez povšimnutí, vždycky jsem přemýšlel jaké to je – být otcem. Existuje toho hodně co se mi dřív stalo ale teď ne. Jak to šlo dřív mimo mě, teď to láká moji pozornost. Nemůžu sedět se založenýma rukama. Bylo by skvělé znát způsob jak objevit lékaře, alespoň, že tak bylo učiněno těm, kteří mají takové možnosti, a neumírají v nevědomosti. Proto teď já použiji svou profesi abych řekl: „Nejsme dokonalé stroje, a životní prostředí není tak čisté jako předtím<br>
<br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="10"><b>Být otcem je nekonečná radost</b> </a>
<br>
<br>
Po velmi dlouhé době opět slunce svítí nad mraky, Facundo Arana ví že to co je v jeho životě božské, je všechno kolem něj. Ví co prožívá v srdci každé zimy, prožívá vzrušující jaro, a že po každé noci přichází usmívající se svítání. Faktem je že se na něj život usmívá a on je velmi šťastný.
Narození Indie a později narození dvojčat Yaca a Mora se zvýšila jeho radost k životu. Jeho děti to je zrcadlo kde se odráží to za které on žije, a oni jsou ti za který je schopen obětovat svůj život. Jak už bylo zmíněno, v otcovství se cítí velmi dobře a neskrývá to. Facundo podle slov libanonského básníka a esejisty Chalida Chirana Chalida který mluvil o dětech: „ Vaše děti nejsou vaše děti, jsou to synové a dcery úzkosti života, který cítí celý život“. Postarám se o svoje děti protože jsou to moje děti, budu je učit respektu ke starším a že je láska potřebná k životu, jak mě to učil můj otec. S Mariou která je skvělá matka, učíme děti znalostmi a modrostmi starců, a zkušeností. My jsme super a šťastná velmi přátelská rodina. Být spolu- to je sen který se stal skutečností. S Mariou se můžeme zbláznit radostí. Gibrán když mluví o své dětství říká: „Chránit moje znalosti, které nepláčou, filozofii která se nesměje, a důstojnost která se přiklání k našim dětem“. „Milujeme naše děti, žijeme pro ně, a jsme připraveni jim dát všechno abychom jim nabídli lepší svět“.<br>
<br>
<b>Jak si rozdělit čas aby jste mohli být společně se svými nejbližšími?</b><br>
<br>
V Mar del Plata budeme se Scarpinem od středy do neděle. Místo pobytu tady jsem se rozhodl vrátit do svého domova v Buenos Aires, abych mohl být s Mariou a dětmi. Moje priorita je že Scarpino zůstal v Mar del Plata a zaskočí když bude potřeba Marcelo de Belis.<br>
<br><br><br>



<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="11"><b>Naučím svoje deti surfovať (Pronto 2010)</b> </a>
<br>
<br>
Interview z Erenas Blancas, kde Facu prišiel na motorke. „ Základom v živote je počať syna, zasadiť strom a odohrať sezónu v Mar del PLata.“ Povedal Facu sotva si sňal prilbu. A predtým,ako urobil pár záberov s fanúšikmi povedal niečo o divadelnej hre: „Je to obyčajný výkrik duše. Nesnažíme sa zmeniť svet, ale pokúšame sa robiť prácu pre blaho všetkých. Ide o budúcnosť našich detí.“<br> 
<br>
<b>- Bude tvoja rodina na bobreží?</b><br>
<br>
- Nie, deti sú príliš malé, aby som ich sem viezol, preto zostanú v Buenos Aires s mamou. Divadelná hra sa bude hrať od piatku do nedele, v pondelok sa budem vracať domov a tráviť s nimi voľné dni v týždni. Nemienim zmeniť celú štruktúru: prídem, splním si tu úlohu a vrátim sa do Buenos Aires.<br> 
<br>
<b>- Ako sa majú Yaco a Moro, dvojičky?</b><br>
<br>
- Geniálne. Ohromní, rastú veľmi rýchlo. Medzi nimi a Indiou sú také malé rozdiely, že sa nám zdá, že vychovávame trojičky. A hoci je to ťažké byť otcom dvojičiek, uisťujem vás, že byť ich matkou je oveľa zložitejšie. S Maríou sa každý deň učíme byť rodičmi.<br> 
<br>
<b>- Má María dosť síl?</b><br> 
<br>
- María je šesť matiek v jednom.<br>
<br>
<b>- Tento týždeň vyšli jej fotky na obálke. (fotky, kde je María v plavkách hore bez)</b><br> 
<br>
- Áno, a vieš čo sa stalo! Ľudia na pláži my tlieskali, je to neznesiteľné. Zo začiatku som nevedel prečo, premiéra divadelnej hry ešte nezačala. Ale potom som uvidel v novinovom stánku časopis. Nasledujúce ráno, keď som si čistil zuby, pozrel som sa do zrkadla a začal som tlieskať samému sebe.<br> 
<br>
<b>- Kúpil si si ten časopis?</b><br> 
<br>
- Áno, všetky čísla (smeje sa). Navyše fotku z obálky som si zarámoval. Čo mám robiť? Baví ma to.<br> 
<br>
<b>- Žiarli India na dvojičky?</b><br>
<br>
- Nieee. Mám magickú rodinu, zo všetkými úžasnými vecami, ktoré rodina má. Je čarovná a súkromná zo všetkým, čo zahŕňa. Ak sa ma opýtaš na inú tému, môžeme stráviť hodiny rozprávaním, ale toto ma robí hlúpym... Robí ma to takým bláznom z toľkej krásy, že na to, čo chcem povedať nenachádzam slová. To je čistá pravda.<br> 
<br>
<b>- Žiješ ako vo sne?</b><br> 
<br>
- Nie, vďaka Bohu, je to veľká realita. Ale mal si pravdu o tom, čo si povedal: lepší sen neexistuje. Deti sú natoľko moje, že si ich nepustím za nič na svete. A chcem s nimi robiť všetko to, čo so mnou robili moji rodičia.<br> 
<br>
<b>- Čo?</b><br>
<br>
- Vychovávať ich, aby si zaslúžili život. Keď som bol dieťaťom, mali sme doma kopy a kopy kníh o práve, lebo môj otec bol advokát. Moje deti vyrastajú medzi kopami dosiek na surfovanie. Chcel by som, aby India a dvojičky išli v mojich stopách. Naučím ich surfovať. Navyše si myslím, že nebudú mať na výber, haha.<br> 
<br>
<b>- Zmením tému. Tento týždeň sa Isabel Macedo a Pampita pobili v Punta del Este. Prekvapilo ťa to?</b><br> 
<br>
- Veľmi. Dozvedel som sa to z médií a želám si, aby to neprerástlo k väčšiemu. Sú to dve prekrásne osoby: jednu veľmi ľúbim a druhá sa mi zdá veľmi sympatická. Prekvapilo ma to ako všetkých a dúfam, že sa ráno stretnú na káve a vyriešia si problém rozhovorom.<br> 
<br>
<b>- Je pozoruhodné, že nie sú vyhľadávané novinármi.</b><br> 
<br>
- Presne tak. Práve preto ma to prekvapuje, ale je to záležitosť, ktorú si musia rozobrať samé, bez svedkov. Keby chceli, aby sa o tom vedelo, pobili by sa v Lunaparku.<br> 
<br>
<b>- Pôjdeš si pozrieť iné divadelné hry?</b><br>
<br>
- Ak bude príležitosť. Chcel by som prísť skôr a pozrieť si všetky. Sú divadelné hry pre všetky vkusy: niektoré na zamyslenie, iné aby si jedol popkorn a umieral od smiechu a ďalšie, aby si sa mohol opýtať: Majú väčší chrbát ako ja?<br> 
<br>
<b>- Jejda! Máš na mysli Valientes (Statočných)?</b><br>
<br>
- Áno mám dobré vzťahy s tými chlapcami. S Lucianom Castro sa stretneme pri surfovaní a Heredia som videl na pláži, neviem, či vie surfovať.<br>
<br>
<b>- Vrátiš sa na TV tento rok?</b><br>
<br>
- Pozvali ma urobiť fikciu po majstrovstvách sveta z Telefe. Čakám, kedy mi predložia príbeh. Rozprával som sa s Claudiom Villarruel a Bernardou Lorente, ale nikdy nepodpíšem kontrakt skôr, ako si prečítam príbeh. Súhlasiť len preto, aby som si zabezpečil mesačný príjem sa mi zdá v dnešnej dobe hlúpe.<br> 
<br>
<b>- Hovorí sa, že máš dohodu s Pablom Echarri nekonkurovať si v rovnakom čase.</b><br>
<br>
- Poviem ti, ako sa to stalo. Ja mám svoje publikum, on svoje a sú ľudia, ktorí sledujú nás oboch. Z úcty k nim sme si povedali, že sa naše seriály nebudú vysielať v rovnakom čase.<br> 
<br>
<b>- Súhlasil by si s telenovelou na poludnie?</b><br>
<br>
- Ak by to bol príbeh, ktorý si zaslúži pozornosť, súhlasil by som hoci aj na 12 v noci, alebo o 1 popoludní, nevadilo by mi ísť o 9 ráno na San Channel. Chcem iba rozprávať krásne príbehy – to je moje poslanie.<br>
<br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="12"><b>Promiňte mi děti ale už musím chodit do práce</b> </a>
<br>
<br>

S bezpodmínečnou podporou Marie Susiny, zájmy svého manžela převyšují nad své vlastní. Facundo Arana se ctí nese titul posla Fundaleu. Minulý týden představitelé Farmacity předali herci symbolický šek ve výši 648.829 pesos, shromážděných během kampaně „Tvůj vklad – to je naděje na život“ která začala před dvěma měsíci. To je o 30% víc než vloni. Ale on neusnul na vavřínech a teď se opět vzdá času stráveným se svými dětmi - India (2 roky), Yaco a Moro (7 měsíců) – jak už tomu bylo na turné s hrou „Poder se Puede“...teď k zahájení kampaně na dárcovství krve kvůli které objede zemi na motorce…!<br>
<br>

<b>Myslím, že jste šťastný z výsledku této kampaně</b><br>
<br>
- Šíleně šťastný. Protože za prvé všechno se dělá s rozumem, za druhé mnoho lidí je ochotno pomoci, vracejí se zpátky z nákupu na dobrou věc. Ale je to také proto, protože hodně pokladníků vysvětlují proč by jste měli darovat peníze na tenhle fond.<br>
<br>
<b>Let po celém světě, který se chystáte udělat ve prospěch Fundaleu je zpožděný krizí. Přemýšlíte ještě o tomto nápadu?</b><br>
<br>
-Ve skutečnosti projekt byl zmutován. Za prvé představení se kterým jsme jeli na turné s Nicolasem Scarpinem. A teď to chci ukončit, chci se věnovat tomu co je spojeno s dobrovolném dárcovství krve. Vypravím se na cestu po Argentině na motorce.<br>
<br>
<b>Jak to?</b><br>
<br>
-Je to zdravé. Stejně jako abstraktní umění. Já objedu Argentinu a budu hledat materiál pro kampaň<br>
<br>
<b>Takový způsob, spojit příjemné z užitečným?</b><br> 
<br>
-Přesně tak. Ale tentokrát budu vše natáčet na kameru abych dokončil koncepci: „Ať jste kdekoliv dárcovství krve zachraňuje životy“.<br>
<br>
<b>Přemýšlíte že natočíte videoklip?</b><br> 
<br>
-Ne, dokumentární film. Vážně já chci natočit celovečerní dokumentární film.<br>
<br>
<b>Kdy začnete?</b><br> 
<br>
-Odjíždím příští týden (18.května) na Kawa KLX 650.<br>
<br>
<b>Mluvíte semnou čínsky?</b><br>
<br>
-Je to motorka značky Kawasaki je překrásná. Obvykle jsou všechny zelené, ale tahle je krvavě krásná.<br>
<br>
<b>A ve všech vesnicích chcete jezdit na téhle mašině?</b><br> 
<br>
-Přesně tak. Všechno budu natáčet a pak vám to můžu ukázat. Při minulém představení jsme byli v ohromném množství měst kde nikdo divadlo neviděl.Nicméně náš čas byl omezený: Museli jsme dát dohromady výzdobu, odehrát představení a jet. Potom v nás zůstával pocit neúplnosti. A teď jdu na to.<br>
<br>
<b>Bez plánu?</b><br>
<br>
-Ano, konkrétní plán bude ze dne na den.<br>
<br>
<b>Řekl jste že se chceš vrátit do TV. Co je s tímto projektem?</b><br>
<br>
-Všechno teče, všechno se mění. Před několika dny sdělili co všechno jsem podepsal, ale není to pravda. Přesně tak když jsem jednal s RGB ohledně seriálu který možná…vyjde na konci roku nebo po ???????? (anavi prosím co je to za slovo :-D) jde o to jak to vyjde. Ale zatím nic konkrétního. Máme skvělé diskuze protože ten projekt je velmi dobrý, ale budeme muset počkat než budeme souhlasit.<br>
<br>
<b>Můžete říct, co vám nabídli?</b><br>
<br>
-Když jednám s firmou jako je RGB neznám moc otázek. Víš proč? Protože vím že mě pozvou na natáčení maličkostí. Jestli mě pozvou znamená to že to bude mega-projekt.<br>
<br>
<b>Láká tě televize?</b><br>
<br>
-Ano, hodně se mi chce vrátit k rutinní práci. Teď budu muset natáčení kombinovat s úplně jiným rytmem života. Ale i to mě přitahuje, budu se muset všechno naučit organizovat – to je zajímavé.<br>
<br>
<b>Necítíte se provinile že musíte opustit rodinu kvůli tolika věcem?</b><br>
<br>
-Tím si projdou všichni otcové, a já taky. Člověk musí pracovat.<br>
<br>
<b>Podívejte se, pak vám děti předloží účet.</b><br>
<br>
-A já ho sním. Ano šel jsem do práce, až vyrostou budou tomu rozumět. Jsme různí,jednou nepovíme: „Jaký je otec člověk?Chudý stařík?!“<br>
<br>
<b>Jak se mají vaše děti?</b><br>
<br>
-Výborně. Jsou fantastické, zdravé, rostou mílovými kroky každý den mi dělají radost. Ale další den si uvědomuji že je to ještě slabé slovo. Je to pravda. A všichni co mají děti a vycházejí s nimi říkají to samé. Vlastní děti jsou vždycky nejkrásnější na světě.<br>
<br>
<b>Teď je před Vámi cesta, měl by jste s nimi trávit každý den žé?</b><br>
<br>
-Pravděpodobně. Ale faktem je že před cestou musím zařídit spoustu věcí. Všechno je nutné udělat, v jaké míře postupovat protože to není taková rovnice, často se všechno naplánuje když jedete na dovolenou. To znamená když si vybere motorka, musíte se podívat jaký typ vyhovuje nejlépe. Aby se zabránilo příliš mnoho elektroniky když se náhle rozpadá silnice. To vše vyžaduje čas.<br>
<br>
<b>Máte štěstí že máte ženu která vás podpoří ve všem.</b><br>
<br>
- Ano, teď už chápete? To vše lze provést pouze podle okolností v daný moment.<br>
<br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="13"><b>Čo by Facundo robil, keby bol...</b> </a>
<br>
<br>
<b>...autom</b><br> 
Bol by som mojim autom. Je spoľahlivé a vždy ma dovezie kam chcem.(smiech)<br> 
<br>
<b>...pesničkou</b><br> 
Bol by som pesnička SUMMER TIME od Jamesa Joplina. Zbožňujem ju:<br> 
<br>
<b>...hračkou</b><br> 
Určite by som chcel byť umelohmotným saxofónom, aký som mal v detstve, aby som pochopil, prečo som na ňom nevedel hrať skôr.<br>
<br>
<b>...jedlom</b><br>
Asado (grilované mäso) pripravené mojim otcom. Je to najchutnejšie jedlo na svete.<br>
<br>
<b>...filmom alebo TV programom</b><br> 
Sú dva: MDQ a Zero Gravity. Pri nich mi adrenalín stúpa do hlavy.<br> 
<br>
<b>...zmrzlinou</b><br> 
Sin parar (Bez zastávky, lebo sa nikdy nezastavím ani na minútu. A čokoládovou, lebo je moja obľúbená.<br> 
<br>
<b>...stromom</b><br>
Veľmi ma fascinuje môj citrónovník s malinkými plodmi. Bol by som ním.<br> 
<br>
<b>...farbou</b><br> 
Sýtomodrou ako more.<br>
<br>
<b>...zvieraťom</b><br> 
Asi levom. Je to kráľ zvierat a je vznešený. A tiež mojou Pampou, aby som nehrýzol svojho pána Facunda.<br>
<br>
<b>...kuchynskou pomôckou</b><br>
Nádherným nožom, ktorý mi darovali. Je ručne vyrobený, s vyrezávanou rukoväťou a čepeľou, ktorá môže rezať aj železo. Ideálny na rezanie mäsa, ktoré pripravuje môj otec.<br>
<br>
<b>...knihou</b><br>
Fikciou od autora Jorge Luis Borges. On je učiteľ.<br>
<br>
<b>...super hrdinom</b><br> 
Spider Man. Za prvé preto, že sa mi páči a po druhé preto, že moje priezvisko sa podobá slovu pavúk (Araňa – pavúk po španielsky). Kamaráti zo strednej mi hovorili: Aha, prišiel Spider man.<br> 
<br>
<b>...kreslenou postavičkou</b><br> 
Asi nejakým Simpsonovcom. Najpravdepodobnejšie Homerom.<br>
<br>
<b>...drinkom</b><br> 
Nepijem alkohol. Výnimkou je iba Aunt Maria.<br> 
<br>
<b>...pocitom</b><br> 
Cez deň adrenalínom a v noci melanchóliou. Oba sú mi veľmi blízke. V noci som spokojný a deň žijem naplno.<br>
<br>
<b>...meteorologickým javom</b><br>
Tiež sú dva, jeden cez deň a druhý v noci. Dážď a vlny prichádzajúce v čase prílivu.<br>
<br>
<b>...zemepisnou polohou</b><br> 
Prístav Waimea, v Australii. Kde sú najmasívnejšie vlny na svete. Ideálne pre surfovanie, môj obľúbený šport.<br>
<br>
<b>...krajinou</b><br> 
Bez pochýb Argentínou! Krajina nemôže byť odsúdená kvôli ľuďom, ktorí ju obývajú. Je to najúžasnejšia krajina na svete! (Aj pre mňa a dúfam, že sa raz po nej prejdem)<br>
<br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="14"><b>"Každý chce býť miláčikom (18.10. 2010)</b> </a>
<br>
<br>
"Som úprimne vďačný," - povedal Facundo Arana nášmu redaktorovi, keď vyznávame, že sme boli príjemne prekvapení jeho výkonom vo filme "El Agua del fin del Mundo", ktorý bude mať premiéru 21 októbra. Zablahoželali sme mu aj pre odvahu hrať takýto zhutnený, špinavý a odpudivý typ hrdinu, úplne odlišný od tých, akých doteraz hral. "Som úprimne vďačný," - opakoval.<br>
<br>
<b>- Budúci rok sa budete prvý krát deliť o prime-time s Pablom Echarri: dva seriály, aby ste zavrhli kanál 13 ...</b><br>
<br>
F: Všimnite si, že Pablo a ja sme nikdy nešli v rovnakom čase. Zábavné súťaže, ktoré trvali desať rokov našej kariéry. Zakaždým, keď sa stretneme, smejeme sa na d tým: brunet a blonďák, čierny a biely, drsný a pozitívny ... Úprimne povedané, bolo to pre nás veľmi prospešné, pretože tento systém je nútený vybrať si medzi jedným a druhým.<br>
<br>
<b>- Váš tandem môže zlomiť tendenciu kanála 13, pokiaľ ide o sledovanosť, ktorý je teraz zdanlivo neporaziteľný.</b><br>
<br>
F: Tomu môžeme veriť aj nemusíme. Televízia je cyklická: Telefe bolo nesporným vodcom dvanásť rokov, a teraz je všetko naopak. Nasledujúci rok Tinelli príde so svojou novou a neobyčajnou show, bude skvelé ju vidieť. Veľmi sa mi to páči. Niektorí hovoria, že budúci rok Tinelli skončí, ale viem veľmi dobre, že je schopný zmeniť štruktúru, muži začnú tancovať s mužmi a ženy so ženami (reč je o show Marcela Tinelli "Tanec s hviezdami"). Tiež nezabudnite, že idú naraz so sériou Luciana Castro, Mariana Martinez a Nicolasa Cabra. Pablo a ja budeme rozprávať svoje príbehy, ostatní chlapci a Marcelo robia svoju show, vplývajúcu na iné programy. Ale sú tiež dobré spravodajské relácie, nevyvracajúce realitu. V televízii by malo byť všetko, ale nenafúknime z muchy slona.<br>
<br>
<b>Je zodpovedný alebo nie. Ak existuje definícia „značky Facundo Arana“ - je to koncepcia „ zodpovedného hrdinu – miláčika“. Charizmatický herec, ktorého vynikajúco prijímame a zároveň sa zaoberá sociálnymi problémami. Napríklad pomocou indiánom Toba spolu s Patriciou Soso alebo zbieraním finančných prostriedkov na boj proti leukémii.<br></b>
<br>
<b>- Príliš veľa rozmýšľate o svojej sociálnej úlohe?</b><br>
<br>
F: Ja veľa premýšľam. Poznanie - to sú okolnosti. Ak ti dnes hovoria "dámy, dávajte si pozor na to", potom vidíme, že to tak robia, pretože si veria. Vždy som sa sám seba spýtal, prečo som sa nevyučil za doktora, oni natoľko pomáhajú, zachraňujú životy. No čo už, vedením niektorých kampaní tiež pomáham. V tomto je prestíž života.<br>
<br>
<b>- Nemáte strach o nedostatok prestíže herca?</b><br>
<br>
F: Absolútne. Pre mňa je dôležité mať prestíž pre tých, ktorí ma milujú. V populárnej kultúre ťa prestíž neživí, iba podporuje tvoje ego, a ja si ho podporujem inak.<br>
<br>
<b>- Ako?</b><br>
<br>
F: Láskou. Možnosťou požičať svoju tvár kampaniam na podporu toho, o čom si myslím, že treba hovoriť. Už nie som chlapec a viem, o čom musí spoločnosť vedieť. Preto chcem byť verný sám sebe a pomáhať v tom.<br>
<br>
<b>- Film má nízky rozpočet a to stojí veľa úsilia. Vo filme súhlasíte s menším honorárom ako v televízii?</b><br>
<br>
F: Poviem viac: niekedy súhlasím všeobecne zadarmo. Človek vie, kde si môžete zarobiť. Napríklad, najúžasnejší chirurg z nemocnice Fleni dva alebo tri dni pracuje vo verejnej nemocnici. Koľko si zarobí v jednej, a koľko v inej? A tak je to vo všetkom. Robíš to isté, ale nie za rovnaké peniaze.<br>
<br>
<b>- Vo filme hráte presný opak hrdinu - miláčika. Máte pocit, že hrdina-miláčik a herec sú dve rôzne veci.</b><br>
<br>
F: Nie, ale veľmi ma baví, keď tento rozdiel vymýšľajú iní. Naopak, hrať hrdinu-miláčika, nie je maličkosť. Musí veľa vydržať. Najmä stratu viery v talent a herecký potenciál. Než som sa vydal na túto cestu, vedel som, že to zanechá veľmi hlboký dojem, a niekoľkokrát sa môže zvrtnúť. Ale som na to pripravený... V tomto prípade je tu tiež veľa dobrého, napríklad pravdepodobnosť, že raz vás prekvapí aj maličkosť. Možno, keby Martina hral herec, na ktorého ste už zvyknutí v týchto úlohách, nezaujalo by vás to. Martin bol prekvapený, pretože som ho hral ja. Musím priznať, že keď na teba zavesia etiketu hrdinu-miláčika, je veľmi ťažké sa jej zbaviť. A napriek tomu ten, kto nemá túto vizitku, rád by ju mal.<br>
<br>
<b>- Viac vás to teší?</b><br>
<br>
F: To je ono! Teší vás to, nosíte známu značku ... Každý chce byť hrdinom-miláčikom.<br>
<br>
<b>"Ak bude producent Yankelevich, je to geniálne"</b><br>
<br>
<b>Keď sa opýtate ako prežil náhlu smrť Rominy Yan, Arana sa ospravedlnil a položil ruku na ruku redaktora. Toto gesto znamená, že nemá slov. Stretol sa s ňou v relácii "Chiquititas". Pracoval na kanáli 9 a 13, ako mladý herec bol v Telefe pod vedením Gustava Yankelevicha (otec Rominy). Bol to proste programový riaditeľ, ktorý mu prvýkrát dal možnosť hrať hrdinu-miláčika v „Divokom anjelovi“ s Nataliou Oreiro. A teraz muž, ktorý mu dal šancu, zmenil jeho kariéru, sa znovu objavuje v jeho ceste v roku 2011. Facundo bude hrať v sci-fi sérii, ktorej režisérom je Tomas Yankelevich, syn Gustava.<br></b>
<br>
F: Producentom bude Gustavo Yankelevich a to meno hovorí samo za seba. Viem, že keď to bude jeho práca, bude to geniálne. Ak si pretekár a ponúkajú ti súťažiť za menej známy tím, budete sa pýtať na všetko, ale ak je to Ferrari, nemusíte vedieť nič, iba kedy treba podpísať zmluvu. Gustavo urobí všetko dobre, on je taký. Viem, že mi napíšu veľmi dobrý príbeh. Je to veľká česť. Hlavné som pochopil: človek, ktorého si najviac vážim v TV, ktorý je súčasťou celého klanu, mi povedal: "Vraciam sa, urobíme niečo?" Pre mňa, to bola obrovská česť, keď mi zavolal a hovoril, že mi zatiaľ nezačali písať scenár, aby sa najskôr uistili, či s tým súhlasím a aby presne vedeli čo a ako písať.<br>
<br><br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="15"><b>"Napriek všetkému" (20.10. 2010)</b> </a>
<br>
<br>
<b>- Facundo, ako mladý muž, si bol vážne chorý. Pripomína vám príbeh filmu niečo z vašej minulosti?</b><br>
<br>
Facu: - Nie, nemyslím si. Uchvátil ma scenár a mám rád náročné projekty. Scenár z rúk Pauly bol nádherný projekt, a v jej očiach bolo zrejmé, že musí byť zrealizovaný. Nebudem dramatizovať to, čo nie je dráma. Nielenže som prežil ťažkú chorobu v 17 rokoch ale v mojom živote sa stalo veľa vecí. Všetci raz zomrieme, ale film nehovorí o smrti. Hovorí o tých, ktorí sú nablízku. O tom, že v určitom okamihu života hodiny tikajú naopak a čas sa začína krátiť. Tento film je - óda na lásku.<br>
<br>
<b>- Je to úžasné vidieť vás v úlohe antihrdinu: staromódneho, ponurého, bezcitného ...</b><br>
<br>
Facu: Priali ste si iba toto, konečne sa to stalo (smeje sa). Podstatné je, že to prišlo samo od seba. V divadle som hral Mullera v "Poder se puede" s Nicolasom Skarpino. Bol to netvor. U tohto hrdinu je naopak predhistória, ktorá je zamlčaná, pretože je pre film bezvýznamná. Ale ja som si jeho históriu naštudoval. Akoby bol predtým najveselším človekom na svete. On je - marginálny, ale nie nebezpečný. Jednoducho sa to tak v jeho živote stalo.<br>
<br>
<b>- Veľmi veľa sa hovorilo o násilnej sexuálnej scéne ...</b><br>
<br>
Facu: Áno. Scéna, ktorá môže zachrániť životy oboch (Martina a Laury). Je to bod varu pre oboch. Navzájom sa potrebujú.<br>
<br>
Paula: Táto scéna ukazuje, ako sa dievča oddá úplne cudziemu „homelesákovi“. Hoci je Martin úplne na dne, dodáva energiu sestrám.<br>
<br>
- Paula, vo svojom prvom filme ste dosiahli to, čo mnohých ani nenapdlo: zachránila si Facunda Aranu z pút hrdinu-miláčika. Vymyslela si to ako prekvapenie?</b><br>
<br>
Paula: Nie, on môže hrať čokoľvek, ale pravdepodobne sa ho na to nepýtali. Pre neho to bolo jednoduché a pre mňa tiež.<br>
<br>
- V minulosti si bola zvyknutá na divné názory. Čo teraz v tebe vzbudzujú pohľady a názory druhých?<br> 
<br>
Paula: Teraz sa snažím nemyslieť na tie názory, pretože film bol natočený s takou láskou, že dúfam, že sa dostane k divákovi. História je presvedčivá. Chcela som povedať, čo znamená byť blízko v zložitej situácii, aby ťa to nepoložilo ku dnu. Urobiť všetko najlepšie čo je v tvojej moci, aby si v budúcnosti nič neľutoval. Chcela som hovoriť o situácii na hrane, ktorá odhalí pravú podstatu človeka.<br>
<br>
<b>- Chcela si sama hrať aj byť režisérom?</b><br>
<br>
Paula: Áno, ale potom som si uvedomila, že najlepšie je byť na jednej strane kamery. Nezahrala by som to lepšie ako Guadalupe, je to diamant a nie herečka. Neopúšťa kino a na posúdenie toho, aká hodnoverná je tvoja hra, potrebujete pohľad zvonku.<br>
<br>
Arana prosí, aby sme sa nedotkli témy smrti Rominy Yan. Smútok v jeho očiach hovorí za všetko. Samozrejme, že sa vyhneme aj otázok o jeho veľkej rodine:<br> 
<br>
Facu: S mojimi deťmi je všetko v poriadku, vyrastajú bez účasti médií.<br> 
<br>
<b>- Nebojíš sa škandálov od paparazzov?</b> <br>
<br>
Facu: Oni teraz sledujú niečo iné. (smeje sa a dodáva). Ja som počkal, a prišli nové obete. Konečne môžem žiť v mieri.<br>
<br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="16"><b>Lipne na živote (Clarin 2001)</b> </a>
<br>
<br>
<b>Zatancujeme si?</b><br>
<br>
- Deväť mesiacov po chemoterapii a päť rokov kontroly. Musel som odísť zo školy, vypadali mi vlasy a nechcel som sem ísť.<br>
<br>
<b>Ako si reagoval? Vedel si, že sa môžeš vyliečiť?</b><br>
<br>
- Nie. Ak sa pozrieš do encyklopédií v posledných pätnástich rokoch, zistíš, že táto choroba sa nedá vyliečiť. Ale ako vyvíjala medicína, choroba sa stala vyliečiteľná. Zdá sa mi to ako irónia, že ma vyliečil čas, pretože keby som bol chorý pred dvadsiatimi rokmi, umriem.<br>
<br>
<b>Myslel si si niekedy, že zomrieš?</b><br>
<br>
- Áno, ale potom som si povedal: "Ja nezomriem." Môj pud sebazáchovy bol naozaj silný a bojoval som až do poslednej chvíle.<br>
<br>
<b>Pracoval si počas choroby?</b><br>
<br>
- Pracoval som v dvoch reklamných agentúrach, zatiaľ čo som študoval grafický dizajn. V treťom ročníku som nechal štúdium. Pracoval som v papiernictve, vyhodili ma. Potom som vzal saxofón a išiel hrať do metra.<br>
<br>
<b>Prečo?</b><br>
<br>
- Videl som chlapa hrať v Callao a Corrientes a páčil sa mi ten nápad. Bol som trochu smutný a usadil som sa na stanici Pueyrredón linky D. Prvý deň som umieral od hanby. Zakryl som si tvár vlasmi, ktoré som mal už celkom dlhé. Ale neprestal som tam chodiť. Hrával som od šiestej popoludní až do zatvorenia o desiatej večer. Počas desať mesiacov. A nikdy som neotváral oči. Vždy som hral so zatvorenými očami.<br>
<br>
<b>Ako si sa dostal k televízii?</b><br>
<br>
- Nemal som prácu, hral som na saxofón v metre. Môj otec umieral od smiechu, ale po pravde, nepáčilo sa mu to. "Ako chceš žiť?" pýtal sa ma. Potom v roku 1993 som išiel na casting na kanáli 13. Urobil som veľa skúšok, až keď ma prvý krát uvidel spisovateľ (Lito Espinosa), nemohol uveriť. "Ale veď som napísal charakter inšpirovaný tebou," povedal. Ukázalo sa, že ten človek ma videl v metre, a prišiel s príbehom o mne. A tak som dostal úlohu.<br>
<br>
<b>Film sa volal Canto Rodado. Bol krátky, ale Facundo zostal v televízii. Odtiaľ ho vzali ako herca do stanice Canal 9 natrvalo. Spolupracoval na Alta comedia, Marco El candidato, mal podiely v iných programoch. Potom sa presťahoval do Telefe, kde pracoval v cykle, ktorý viedol Alejandro Doria v roku 1995, Moja mama ma miluje. V tomto roku hral alkoholika v Sueltos, pre Canal 13, ktorý dávali niekoľko mesiacov. A potom sa pripojil k Chiquititas a El Rafa, oba cykly v Telefe.<br></b>
<br>
"Vždy som chcel normálny život, a pokiaľ to nie je nutné, nechcem rozprávať o svojej chorobe."<br>
<br>
<b>A čo si urobil, keď si sa dozvedel, že si zdravý?</b><br>
<br>
- Myslím, že som sa opil. Áno .. Vypil som veľa piva. Urobil som si elegantný chlast.<br>
<br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="17"><b>Jeho úsměv (Viva+ 2011)</b> </a>
<br>
<br>
V každém z nás je dobrý člověk a sériový vrah, ale my se den za dnem snažíme dělat dobro v našich srdcích. A všechno je v našich lidských rukách, v našich lidských srdcích a v našich lidských mozcích. To vše je v našich silách. A v naší zemi vzroste dobro….nebo zlo. Tolik je zapotřetí v naší zemi zlepšit… nebo nechat. V našich silách je dobro … nebo zlo ale lepší je DOBRO! Život nemůžeme prožít v několika vítězstvích…<br>
<br>

<b>Proč jste řekl „ano“ telenovele „Cuando me sonreis“?</b><br>
<br>
To mělo mnoho důvodů. Za prvé – téma je blízká mému nynějšímu životu, za druhé – je to podle knihy Marty Bertholdy a Ricarda Rodrigeze, za třetí – filmový štáb a herci. Tento výběr je pro mě radost.</b><br>
<br>
<b>Další romantická komedie. Existuje souvislost mezi „Sos mi Vida“ a novou prací?</b><br>
<br>
Je! Jedna tvář! Já nenárokuji vážnost, složení, elitní projekt. Já chci, aby se i moje babička chtěla na mě dívat.<br>
<br>
<b>Jsi hlavní hrdina, hvězda seriálu… Cítíte za to odpovědnost?</b><br>
<br>
Nemám pocit že odpovědnost je na mě. Celý tým musí přinést užitek. Mám v ně důvěru, a oni ve mně. S takovým týmem nemůžeme prohrát.<br>
<br>
<b>Nastal čas komedií?</b><br>
<br>
Ano! Mám pocit že nastal! Na obrazovkách je na posledním místě realita, hrůza, krev a sériové vraždy.<br>
<br>
<b>Je v televizi místo na lehké komedie když je v televizi spoustu násilí?</b><br>
<br>
To je pravda, spoustu násilí…to je důvod proč lidé chtějí něco lehkého.<br>
<br>
<b>Na co teď koukáte v televizi?</b><br>
<br>
V Argentině je mnoho dobrých novinářů. Dívám se na jejich vysílání, „Aktuality“ – to je můj oblíbený program.<br>
<br>
<b>Co vás vyvádí z míry?</b><br>
<br>
Nesnáším nespravedlnost, krádeže a byrokraty. Můžu se zbláznit když se dějí špatné věci, některé události na kterých se nedá nic změnit. Nervy nemám ze železa, jsem stejný člověk jako každý.<br> 
<br>
<b>Jaký jste otec?</b><br>
<br>
Jsem opravdu opravdu opravdu nejlepší otec, mám nejkrásnější děti na světě. Jestli je takový otec jeden z miliónu tak já jsem ten z miliónu. Samá láska něha. Jsem zosobněním těchto pocitů!<br>
<br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="18"><b>Založil som si rodinu o akej som vždy sníval (Hola, 2011)</b> </a>
<br>
<br>
4 roky sa delí o život s modelkou Mariou Susisni, ktorá mu darovala deti Indiu (2 roky a 10 mesiacov) a dvojičky Yaco a Moro (1 rok a 5 mesiacov). Teraz očakáva nakrúcanie novej telenovely pre spoločnosť Telefe v produkcii Gustava a Tomasa Yankelevicha. „Pravdu povediac, nekládol som veľa otázok, lebo im dôverujem aj so zavretými očami. Títo producenti sú zárukou, hoci nikto nie je imúnny voči chybám, ja som stále nadšený.“<br>
<br>
<b>–Povedz mi pravdu, nezaujíma ťa, kto bude hrať po tvojom boku v novej telenovele?</b><br>
<br>
–V našej krajine máme veľa dobrých hercov. Dokonca aj keď zvážim, koľko teraz beží seriálov a divadelných hier, môžete získať prvotriedne zloženie najtalentovanejších hercov.<br> 
<br>
<b>- Cítiš ťarchu zodpovednosti, ktorú nesie hlavná úloha?<br></b>
<br>
–Závisí to od momentu, niekedy to sprevádza netrpezlivosť, nervozita, adrenalín...Hlavná úloha je obrovské uznanie, dôvera od producentov a kanála, toto miesto si treba vážiť a rešpektovať. Úlohu ti nedarujú len tak.<br>
<br>
<b>–Patríš k hercom, ktorí sú posadnutí hodnotením?<br></b>
<br>
–Pracovať v televízii je ako zúčastniť sa pretekov. Samozrejme sleduješ zástavy a zisťuješ si, ako si dopadol. Aj keď som si všimol, že legendárne programy z rôznych dôvodov nie vždy boli hodnotené, ale natrvalo sa zapísali do histórie. Preto uprednostním prácu na seriály, na ktorý si ľudia spomenú skôr ako na telenovelu s vysokým hodnotením.<br> 
<br>
<b>–Cítiš konkurenciu spomedzi množstva našich hercov?<br></b> 
<br>
–Nevidím to ako súťaž, je tu miesto pre každého. Okrem toho, vďaka Bohu, mám za sebou dlhú cestu, ktorá mi umožňuje žiť v pokoji. Nie som z tých, ktorí sa pozerajú okolo seba, hľadím iba dopredu. Obzerajúc sa do strán riskuješ, že zbadáš, že sa ťa snažia potknúť a to ti uberá energiu. Vo svojej práci je pre mňa prvoradý výkon a koncentrujem sa na cieľ.<br> 
<br>
<b>–Je to filozofia tvojho života?<br></b>
<br>
–Áno, pretože si myslím, že som si to zaslúžil. Každý deň dokazujem, že som si zaslúžil takýto život a to ma robí veľmi šťastným.<br> 
<br>
<b>–Facundo, máš povahu človeka, ktorý by s väčším potešením žil v lese ako vo veľkomeste ako je Buenos Aires.<br></b>
<br>
–Áno, a preto stále niekde utekám. Moja profesia a život mi umožňujú kombinovať mesto s lesom, horami, morom... A mám to šťastie, že moja dcéra to zdieľa so mnou. Čo viac môžem chcieť? Určite, keby som robil taxikára, každý večer by som jazdil k brehu rieky.<br> 
<br>
<b>–Čo ťa viedlo k tomu vystúpiť dva krát na Aconcaguu?<br></b>
<br>
–V roku 2003 to boli osobné dôvody, ale vlani som chcel roztiahnuť plagát „Daruj krv, zachrániš životy“ na najvyššom mieste. A urobil som to! Zdalo sa mi, že to tak bude vyzerať zrozumiteľne.<br> 
<br>
<b>–A tiež to bolo na počesť zomrelej Romine Yan?<br></b> 
<br>
–Na mieste takom nehostinnom ako je toto, kde počas hodín výstupov počuješ len ticho, spolu so mnou boli všetci moji drahí – žijúci tu aj žijúci tam – veľa som o nich rozmýšľal a cítil som ich prítomnosť. S Romi sme sa zbožňovali a zdalo sa mi to krásnym venovaním.<br> 
<br>
<b>–Kedy sa ponáraš do myšlienok?<br></b>
<br>
–Keď kladiem hlavu na vankúš. Vtedy chápem, že som veľmi šťastný človek, lebo môžem žiť tak, ako sa mi páči. Žijem tak, ako chcem a s kým chcem. Môžem sám nadstaviť plece a cítim, že sa môžem oprieť o svojich blízkych, keď to potrebujem. Mám tri od prírody šťastné deti, vidím to každodenne ich očami a jediné, čo môžem, je byť vďačný. Treba sa učiť a vedieť ďakovať.<br> 
<br>
<b>–Prispievať, byť solidárny, to sa dá tiež naučiť?<br></b>
<br>
–Ak nie si ľahostajný, vždy môžeš v niečom pomôcť a nič to nestojí. Vďaka mojej profesii sa môžem obrátiť na ľudí a mnohí sa otočia vypočuť si, čo hovorím. Keby som nevyužil túto príležitosť, nikdy by som si to neodpustil.<br> 
<br>
<b>–Prečo je u teba na prvom mieste darcovstvo krvi?<br></b>
<br>
–V podstate neviem, či na prvom mieste, práve sa tým zaoberám. Ako je to možné, že v našej krajine je menej ako 10 % dobrovoľných darcov krvi, keď argentínsky doktor Luis Agote prvý na svete realizoval transfúziu krvi. Mali by sme byť na to hrdí. Mali by sme vedieť, že darujúc krv sa stávame hrdinami o ktorých sme snívali v detstve. Večer, po darovaní krvi, keď sa budeš ukladať k spánku, pocítiš, že si niekomu zachránil život. A Boh to vidí.<br> 
<br>
<b>–Si veľmi veriaci človek?<br></b>
<br>
–Ak by som neveril v Boha, bol by som blázon. Verím v Boha, lebo vidím. Pretože prvé, čo som urobil, keď sa mi narodilo každé z mojich detí, zdvihol som ich a ukázal ich jemu ako poďakovanie za tento zázrak života.<br> 
<br>
<b>–Ako si sa cítil pri pôrode?<br></b>
<br>
–Bol to rozhodujúci moment, magický, skutočný, špeciálny a veľmi intímny. Márne sa pokúšaš hľadať slová, aby si opísal takéto momenty, pretože vždy zaostávajú. Sú to čisté emócie.<br> 
<br>
<b>–Sníval si o vlastnej rodine?<br></b>
<br>
–Vždy. Vyrastal som v úžasnej rodine, s tromi sestrami a viem, čo to znamená. Moji rodičia sú veľa rokov spolu. Hlavné je vybrať si a potom si užívať rodinného života v dobrom aj v zlom.<br> 
<br>
<b>–Čo v tebe zmenilo otcovstvo?<br></b>
<br>
–Všetko, všetko...Otcovstvo ťa robí lepším, núti ťa, motivuje, vieš pre koho a pre čo sa obetuješ. Byť hlavou rodiny je krásne.<br>
<br>
<b>–Hovoria ti tvoje deti “papá”?<br></b>
<br>
–Doma sa dejú nepredstaviteľné veci. Všetci mi hovoria “papá”. Mám rodinu, ktorá mi napĺňa dušu.<br> 
<br>
<b>–A aký si otec?<br></b>
<br>
–Robím, čo môžem. Vďaka Bohu, svet sa zmenil a ja sa cítim veľmi pohodlne v rodine, kde nie sú exkluzívne role otca ani matky. U nás doma ten, kto prvý zacítil pach špinavej plienky, ten ju vymenil. A tiež je ľahké byť otcom, keď máte po boku takú matku, ako je Maria.<br> 
<br>
<b>–Čím si ťa získala?<br></b>
<br>
–V Marii je všetko, o čom by snívala hociktorá žena a narodila sa tak prirodzene. Je super mama, vlčica, levica, sučka, je všetkým! Stretol som sa s niekým neuveriteľným, koho nemôžeš nechať ujsť. Schmatol som ju, chytil ju a vzal stavať svoje hniezdo.<br> 
<br>
<b>–Máš v pláne sa oženiť?<br></b>
<br>
–[Rozmýšľa] Ja už som ako ženatý muž, počnúc zodpovednosťou aj záväzkom. Nemá zmysel hovoriť o manželstve, lebo všetky slová miznú. Nie je treba plytvať slová na tému manželstva, pretože je to niečo, čo sa stane, keď sa má stať a keď sú všetci pozvaní na oslavu. S Mariou nerobíme veci tak, ako nás to naučili, ideme svojou voľnou a riskantnejšou cestou a máme veľmi dobrý výsledok. Myslím si, že ak sa zosobášime, bude to preto, aby naše deti videli, ako oslavujeme lásku, ktorú k sebe cítime.<br> 
<br>
<b>–Za niekoľko dní budeš mať 39. Ako vnímaš ubiehajúci čas?<br></b>
<br>
–Záleží na tom, kedy o tom premýšľam. Sú chvíle, kedy som vďačný, inokedy mám pocit, že ma zachváti veľká kríza. Ale pri spätnom pohľade mám pocit, že som nič nepotreboval a myslím si, že som dobre prežil celé tie roky. Jediný problém je, že mi nezostáva čas na zábavu, ale našťastie som tu.<br>
<br>
<b>–Rád oslavuješ narodeniny?<br></b>
<br>
–Zbožňujem oslavy so svojimi blízkymi, s veľkou párty! Myslím si, že možnosť oslavovať je výsada, spôsob uctievania si života, čo nie je vždy jednoduché.<br> 
<br>
<b>–Facundo, celý čas sa hovorí o tom, aký si dobrý človek...<br></b>
<br>
–Na to, aby si bol dobrý potrebuješ tréning, je to rovnako zložité, ako byť hrozne zlým. Mám ťažkú a rýchlu ruku, ale ja uprednostním použiť túto silu na pomoc, pred tým, aby som niekoho zbil, čo by som mohol urobiť. Mám „skrinku“ s mojimi chránenými nedostatkami ako každý na svete, ale kľúčik od nej je iba môj a otváram ju, kedy ja chcem.<br> 
<br>
<b>–Aké situácie môžu otvoriť túto „skrinku“?<br></b> 
<br>
–Nedostatok rešpektu, neúcta, keď muž bije ženu alebo dieťa...6e niektorí ľudia nemajú pitnú vodu a pijú z kaluží, že 30% populácie z Villy Mercedes v San Luis majú rakovinu... Tieto veci ma rozčuľujú.<br> 
<br>
<b>–Zmeňme tému, nedávno si sa zúčastnil defilé vo Valeria del Mar, kde si vyšiel spolu s Mariou na pódium.<br></b>
<br>
–Nenapadlo ma, že toto môže tak prekvapiť. Ona mi hodila kvietok a ja som sa zdvihol. Bolo to iba pre nás, lebo zbieram pekné momenty, ktoré budem môcť rozprávať svojim deťom a vnúčatám. Uisťujem ťa, že keď budú počúvať túto historku, bude zveličená: poviem, že nás čakalo 600 fotografov s levmi vo dverách a anjelmi na nebi.<br> 
<br>
<b>–Aké je to byť mužom zbožňovaným toľkými ženami?<br></b> 
<br>
-Myslíš si, že je to tak?<br> 
<br>
<b>–Dobre, si ako ideálny zať, ideálny snúbenec, ideálny manžel. Záver: je po tebe veľký dopyt.<br></b> 
<br>
–Myslím si, že najdôležitejšie a najkrajšie je, že to nie je len póza alebo niečo úmyselné. Ale ak to je tak ako hovoríš, určite ma to robí šťastným.<br>
<br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="19"><b>Nechci být hercem úzkého kruhu</b> </a>
<br>
<br>
Teď mám opravdu šťastné období, jsem ohromně šťastný. Teď si vybírám to co chci dělat, vybírám si to co nutí lidi smát se – říká Facundo Arana jehož slova se stávají skutečností.
Dva roky nenatáčel pro televizi, a ve středu se vrátil ve 22:00 na kanál Telefe s romanticko komediálním seriálem. Cuando me sonreis (Když se na mě usměješ) spolu s Julietou Diaz.
Podle slov Facu „Chtěl jsem hrát v nějakém televizním seriálu a to ne z nudy“. V roce 2008 kdy dokončil seriál Vidas Robadas (mimochodem tento seriál nutí lidi plakat) se Arana vypravil na turné po zemi a všechny vyzíval aby darovali krev s kampaní „Donar Sangre Salva vidas“. To vše vyplynulo v dokumentární film kde vypráví všechny svoje zážitky z La Quiaca do Antarktidy, a z Iguazu na vrchol Aconcagua. A potom přišel Gustavo Yankelevich který mu učinil nabídku kterou nemohl odmítnout…<br>
<br>
<b>- V čem se podobá tvoje postava z telenovely Sos mi Vida?</b><br>
<br>
Uvidíte na mě individualitu. Tajemství moc nebude. Nesnažím se být hercem snobem, nechci být hercem pro úzký kruh, nechci se moc radovat. Mám rád svoji babičku která se bude dívat na televizi. Tady tě prosí hrát si se slovy (Do, re, mi, fa…) je tu nutné hrát si se slovy a ne sypat sůl na housle Stradivari, protože tak tomu není…<br>
<br>
<b>- Vychází to ve stejnou dobu jako „Un ano para recordar“ který měl špatný rating, není to dodatečné riziko?<br></b>
<br>
Snažím se to nevnímat. To není moje věc. Raiting je jeden z podmínek. U Vidas Robadas který získal všechny uznání, měl 14 bodů (velmi málo). Dnes všichni mluví o „ El elegido“, za dva roky si nikdo nebude pamatovat jaký měl raiting, a za 15 let si nikdo nebude pamatovat co to bylo za seriál. Na naší televizi je plno lidí kteří vedou program ve vzduchu bez ohledu na rating protože jejich příběhy si zaslouží pozornost. Je nutné je poctít potleskem.<br>
<br>
<b>- Za vámi bude jako už jednou začínat Pablo Echarri ( El elegido)<br></b>
<br>
Ano, chtěli jsme být na různých kanálech.Mluvili jsme s Pablem jak by bylo jednou dobré dát se dohromady a udělat něco společně.<br>
<br>
<b>- Jednalo by se o duet? A vy jste neměl tušení že začíná produkovat seriál?<br></b>
<br>
Musíte mít mnoho vlastností která já nemám. Musíte umět organizovat, musíte mít nervy ze železa (zamyslí se)….Já raději stoupám nahoru.<br>
<br>
<br>
Arana leze na hory, jezdí na kole, surfuje…a dělá všechny extrémní sporty. Ale také píše povídky, fotí a neustále kreslí. Podle něj bude brzy dělat „sen svého života“ vydávat časopis Fierro, spolu se svým přítelem, malířem Juanem Carlosem Quattordionem. Uvědomil jsem si že jsem mohl kreslit když mi bylo deset let. Potom už jsem se nezastavil. Když jsem měl něco říct svému dědovi, vymyslel jsem příběh. A v něm se odráží všechno co se mi stalo. Malý Facundo není velký ale v dopisech mojí babičky je stále naživu, i to co se semnou tenkrát dělo. Pro fotografie ze společenských akcí má Arana blog na internetu, pro tvorbu s Quattordiom a pro osobní využití (Ve skutečnosti publikuje na svém Twitteru).<br>
<br>
<b>- Vy jste velmi aktivní na sociální síti Twitter, máte blog. Nebojíte se že stálý kontakt s lidmi vás zbaví tajemství hvězdy?<br></b>
<br>
Ne, je to skvělý způsob jak se dostat blízko k lidem. Přišli mi dopisy z celého světa, a já ještě neměl příležitost na ně odpovědět. Teprve teď mám místo, a kdo chce může přijít a podívat se jaký tam je štos. Na začátku jsem od svého jména nic nečekal, ale pak jsem se sám sebe ptal: „Komu já dlužím vysvětlení?“ a sundal masku. A to bylo dobré, byl jsem veselý, líbili se mi reakce. To mě inspiruje k pokračování.<br>
<br>
<b>To také inspirovalo jeho děti (India 3 roky, dvojčata Yaco a Moro téměř dva roky) a žena která mu je porodila modelka a moderátorka Maria Susiny. O této rodině kterou udělal Faucundo víme málo protože si myslí „Chci abychom byli rodina, a ne akvárium“. Ale někdy odpovídá na to jaké je to být otcem „Jsem nejlepší otec, jakým mohu být. Pokud se oceňuje od jednoho milionu, mám milion protože se snažím starat se za milion.“ Porovnání mě k sobě samému, jsem nejlepší otec na světě. Vzhledem k tomu že je nemožné abych se snažil víc.“<br></b>
<br>
<b>- Co vás rozčílí?<br></b>
<br>
To co nejde napravit, to co mě dokáže rozčílit a pak si uvědomím že to není zas až takový problém. Nemáte možnost napravit to co už se stalo. A nemoct sledovat zdraví mých blízkých.<br>
<br>
<b>- To znamená zapomenout přestože si tááák dobrý<br></b>
<br>
Můžu být uvnitř sériový vrah, když takový budu u všech. Ale vybírám si vždycky sám, a pokouším se ze sebe dát to nejlepší. Rukama můžeme člověka zvednout, ale můžeme ho i postrčit. To je světový výběr. Problém je v tom že co je normální zdá se cizí. S tím přišli novináři že jsem dobrý chlap. Ale existuje mnoho herců kteří se zapojují do sociální pomoci, a dělají toho víc než já. Máte – li rozeznatelné tváře, a použijete je pro společné dobro znamená to že jste blbci. Když už se na tebe neobrací pozornost, když už vyprchalo 15 minut slávy, můžeš se podívat zpět a říct si proč si to udělal. Se mnou se to nestane.<br>
<br><br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="20"><b>„Oženil jsem se s bohyní a mám 3 skvělé děti“ (2015)</b> </a>
<br>
<br>

<b>Rád chodíte naboso? Dáváte přednost moderní, značkové obuvi?</b><br>
<br>
Moc rád chodím životem bos. Nenosil jsem boty nikdy rád. Mám pár bot „North Face“ (značka sportovní obuvi), které jsem nosil až do rozpadnutí a pak jsem zůstal bos.<br>
<br>
<b>Rád spíte hodně? Jak to obvykle máte se spaním?</b><br>
<br>
Sotva spím. A k tomu velice lehce. A jak se probudím jdu postavit vodu na matté. Takhle to dělám velmi často. Každou noc na mě čeká obrovský vesmír, bez výjimky. Stále hledám Morpheuse (řecký bůh spánku), chci aby uvěřil že ho zoufale hledám. A když se schovává myslím že ho nepotřebuji potom kreslím nebo píšu nebo hraji na klavír pomocí středového pedálu (pedál který způsobí maximální ztlumení zvuku klavíru), nebo jdu pít matté.<br>
<br>
<b>Je pravda že máte padák?</b><br>
<br>
Ano, mám padák který nikdy neletěl protože poté co jsem ho koupil a naučil se létat, zdálo se mi že se to ve mně nějak zlomilo. Možná že to chce koupit nový kluzák?! Zcela nový! No…teď o tom budu přemýšlet.<br>
<br>
<b>Je pravda, že píšete knihu?</b><br>
<br>
Píšu knihu. Je to kouzelné. A zajímavé protože nikdy v životě jsem se nemohl soustředit na jednu věc. Jsou tam kresby, fotografie, příběhy, poznámky, náčrtky a různě. Je to jen kniha ale má kouzlo…<br>
<br>
<b>Umíš se smát sám sobě?</b><br>
<br>
Teď se často směju sám sobě. Táááák často! Jednou jsem s problémy přišel sám za sebou.<br>
<br>
<b>Pamatujete si hodně?</b><br>
<br>
Mám paměť jako slon.<br>
<br>
<b>Řekni mi něco o sobě, ale něco, co nikdo neví.</b><br>
<br>
Dvakrát jsem viděl UFO.<br>
<br>
<b>V jednom rozhovoru jste řekl, že jste se aktivně podílel na designu vašeho domova. Co přesně jste dělal? Dělal jsi architekta? Zedníka? Tesaře? Prosím, řekněte mi o tom. Vím že máš anglický bar, řekni mi o tom více. Proč jsi to tak chtěl? Viděl jsi to u někoho doma nebo jsi s tím přišel sám?</b><br> 
<br>
Při přípravě návrhu domu, než jsem je dal architektovi, jsem si představoval dva pokoje: dřevěná galerie s obrovskými kamny, kde můžete příjemně strávit čas během prvního podzimu, kdy je chladné počasí. Podařilo se mi získat tu nejpohodlnější galerii jakou jsem kdy viděl. Druhá místnost, irský bar. Malý. Vymyslel jsem ji jako místo, kde bych si mohl dát klavír, saxofon a další nástroje a spoustu fotek z všech míst kde jsme byli, suvenýry, obrázky, lístky, fotky, TV, můj cepín, vlajky Nepálu a tisíce předmětů shromážděných během života. Je to velmi osobní místo. Náš dům je plný takových částí…Můj dům, to je moje místo, kde by chtěla být většina světa. S mojí rodinou. S architektem jsem měl skvělý vztah. Ve skutečnosti jsem blízcí přátelé. Pokud potřebujete velkého architekta doporučuji – Ramiro Ledasma Architect.<br>
<br>
<b>Jaký máš vztah se svou matkou?</b><br>
<br>
Je obtížné vysvětlit význam slova matka, stařenka, máma…ona nejprve bude muset vysvětlit kde se naučila zpívat tak přesvědčivě že jsem vždy usnul když jsem byl dítě, kde vzala všechny ty fantastické příběhy, které mi vyprávěla, kde na to vzala čas aby byla vždy s námi. Kde vzala sílu k úsměvu když mi řekla že můj dědeček právě zemřel aby se setkal s Bohem, a jak mě snadno přesvědčila k další chemoterapii a radioterapii výměnou za Kalmáry s rýží.
Ano, tak velmi jsem ji chtěl ukázat jak jí mám rád. Místo toho abych si dal vytetovat její jméno na hruď jsem se rozhodl stát tím čím je ona. Jako kdybych měl na sobě tetování její tváře. Jako bych cítil teplo její ruky na mé hrudi, když mě beze slova přesvědčovala abych na tomto světě zůstal.
Jen můj pes reaguje na mou píšťalku, tak jako já jsem reagoval na hlas mé matky. Já nevím, jestli můžu vysvětlit co je mezi námi  - muži a jejich matky….<br>
<br>
<b>Všichni vám říkají „Perro“ (pes). Přátelé, známí, cizinci. A vaše žena?</b><br>
<br>
Ajaj, Maria by mi nikdy neřekla „perro“, ledaže bych chtěl vědět jaké to je letět z okna…Ano, to ona je vlk, lvice…To je důvod proč mi říkají „pes“. Dlouhou dobu. Ale jen mí přátelé a Mary,  někteří mi říkají jinak a já jsem se nikdy neurazil že mi tak neřekli…Je to legrační, protože když jsem byl malý kluk tak mi přezdívali „kočka“. Není to úžasné?<br>
<br>
<b>Kolikrát sis myslel že prožíváš své poslední okamžiky svého života?</b><br>
<br>
To na co se ptáte se mi stalo pětkrát. Ne, šestkrát. Ve skutečnosti žiji tak jako každý druhý, snažím se žít jako by všechno mělo brzy skončit. Mám to tak už dlouhou dobu. Nevím proč, ale líbí se mi to moc.<br>
<br>
<b>Jste dobrý milenec?</b><br>
<br>
Na stupnici od jedné do deseti…?<br>
<br>
<b>Máte nějaké nepřátele?</b><br>
<br>
Ne, ne ani jednoho. Ale je hezké vědět že lidé mě z nějakého neznámého důvodu nemají rádi, je to přesně to samé jako ty které nemám rád já z velmi dobrých důvodů.<br>
<br>
<b>Co se u tebe změnilo za posledních 15 let kromě toho že sis nechal narůst vousy,svaly, hraješ na saxofon se svým psem, tvoje auto a dál…?</b><br>
<br>
Vzal jsem si bohyni a mám 3 skvělé děti.<br>
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="21"><b>Rozhovor v Paraguayi (2015)</b> </a>
<br>
<br>

<b>Jak se to stalo, že jste začal hrát na saxofon v metru?</b><br>
<br>
V Argentině v roce 1992, byla velká recese. Ztratil jsem práci a musel jsem jít hrát na ulici. Pak jsem se přestěhoval do metra a tam jsem hrál. Uviděl mě tam scénárista Lito Espinosa, který spolu s Nidií Madanes napsal scénář pro televizní seriál „Canto Rodadoto“. 
Zároveň jsem v tu dobu studoval divadlo a moje učitelka Beti Blum mi řekla: „13“ oznámila mi obsazení pro novou show. „Běž a zúčastni se ho protože jsi připraven“. Ukázalo se, že to bylo obsazení pro seriál „Canto Rodadoto“. První den mě producent viděl se saxofonem na rameni a řekl mi, abych šel s ním. Vzal mě k autorovi a řekl, tohle je Ramiro a já na to že já jsem Facundo Arana. Pak mi vysvětlil že je to obsazení pro televizní seriál pro mladé lidi. Scénárista to psal když mě viděl hrát v metru na saxofon. To ho inspirovalo k postavě Ramira. Tohoto castingu se zúčastnili také Daman de Santo a Nancy Dupla. Byli jsme všichni na stejném castingu – v únoru 1993.<br>
<br>
<b>Vadí vám že jste v seriálech prezentovaný jako „galán“ (milenec, idol)?</b><br>
<br>
To je konvence tohoto žánru, hlavní postava je milenec (galán). Tak jako hlavní herečka je hrdinka. Nikdy jsem neslyšel nikoho zpochybnit, že herečka je hrdinka. Nikdy jsem tomu nerozuměl. Jaký je v tom rozdíl? Jediný rozdíl je v názvu.<br> 
<br>
<b>Co říkáte tomu že turecká telenovela „Las Mil y Una Noches“ měla větší sledovanost než „Noche y Dia“?</b><br>
<br>
Tato telenovela byla úspěšná všude. „Las Mil y Una Noches“ a „Noche y Dia“ je od stejného kanálu – Kanálu 13. Toto je způsob jakým to musíte pochopit. Rozhodlo hodnocení. Programový ředitel, který je zároveň vlastníkem Pol-ky – Adrian Suar, se rozhodl změnit vysílací hodiny obou seriálů a umístit „Noche y Dia“ za tureckou telenovelu. Jako programový manažer to musel udělat. Jako majitel produkční společnosti je povinen poskytnou nejlepší možný harmonogram pro jeho produkty. Ale musíte pochopit obecný kontext. Diváci rozhodující o všem, co je v televizi. Ale naše práce byla také úspěch. Natočili jsme 130 epizod – jak bylo plánováno. Dnes se média hodně změnili. V Argentině nejsou žádné programy, které jsou úspěšné od začátku do konce. Co musíte udělat, je vložit extrémně hodně úsilí do toho, co děláte, protože dnes by to jinak nešlo, ale zítra naše práce bude pokračovat např. v Rusku a pak se znovu objeví v Argentině a najednou bude všechno jinak. Za všechno může čas. Dnes si připravíte jídlo, dáte ho do lednice a druhý den máte hlad tak ho sníte ale s radostí.<br>
<br>
<b>Co můžeme vidět zvláštního v show „En El Aire“?</b><br>
<br>
Je to nejkrásnější umění, které uvidíte ve vašem životě. Je to hluboké, někdy vtipné a dokonce směšné. Publikum je v absolutním tichu. A v tom tichu uslyšíte tlukot jejich srdce. Budete končit v slzách a velmi šťastný. To je „En El Aire“.<br>
<br>
<b>Hrajete ve filmech?</b><br>
<br>
Natočil jsem čtyři nebo pět filmů. Pamatuji si velmi dobře, „Chiquititas“ a „La Fuga“.<br>
<br>
<b>Je pravda že jste fanoušek komiksů o Eternaucie?</b><br>
<br>
Absolutní fanatik…<br>
<br>
<b>Jaké to je stoupat a dosáhnout vrcholu Aconcagui?</b><br>
<br>
Na Aconcaguu jsem vylezl dvakrát. Poprvé to bylo v roce 2003 a podruhé v roce 2010. V obou případech to byla skvělá zkušenost. Poprvé jsem to udělal, protože jsem chtěl zdolat tuto výzvu, vylézt na něj. Podruhé jsem to udělal jako součást kampaně „Donar Sangre Salva Vidas“. Podařilo se mi to v roce 2010. Chtěl jsem to udělat znovu v roce 2012 na Mount Everestu, ale onemocněl jsem a musel jsem odstoupit.<br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="22"><b>Rozhovor v rádiu Javorai (2015)</b> </a>
<br>
<br>

<b>Raul Daumas:</b> Dobrý večer, jsem rád že je tu s námi…<br>
<b>Facundo:</b> To vypusť…<br>
<b>R:</b> Zeptáme se ho na pár otázek o jeho hře kterou tady odehraje. Jak se máš Facundo?<br>
<b>F:</b> Velmi dobře.<br>
<b>R:</b> Je hezké že jste tu s námi.<br>
<b>F:</b> Ano, skutečně je. Je mi velkou ctí a potěšením být tu s vámi. Jsem velmi rád že máte tu čest aby jste semnou udělal rozhovor. Doufám, že budete mít chytré otázky a ne špatné. Koneckonců, není nikdo lepší než já abych odpovídal na špatné otázky na které se mě zeptáte.<br>
<b>R:</b> Stručně něco o vaší hře kterou jste k nám přivezl.<br>
<b>F:</b>  Cože? En El Aire – tohle…to je jeden herec na jevišti který prochází mnoha dějstvími. Je to one – man show jestli to chcete takto klasifikovat. Ale ve skutečnosti je to nejkrásnější kus, co jsem kdy držel ve svých rukou a také to ukazuje můj výkon. Jsou na ní úžasné ohlasy, je to to nejlepší co bylo hráno publiku. Jedná se o velmi originální produkt, velmi emocionální, kde jsou vtipné momenty  a také okamžiky závažné.<br>
<b>R:</b> Přemýšlím o tom jestli je opravdu takovým velkým potěšením s vámi pracovat.<br>
<b>F:</b> Smějete se? (Šťouchne ho loktem)<br>
<b>R:</b> A co vaše cesta do Paraguaye? Udělal jste hodně věcí, potkal jste spoustu lidí.<br>
<b>F:</b> Za prvé, setkal jsem se s mnoha lidmi. Minulý týden jsem sem dorazil prezentovat svojí show. Což jsem udělal, představil jsem ji novinářům. Dneska časně ráno jsem vystoupil z letadla, z domu jsem odcházel ve 3 ráno, setkal jsem se tu s mnoha lidmi, mluvil se spousty médii.<br>
<b>R:</b> Jak jste se cítil, když vám byl nabídnut tento exkluzivní rozhovor s Raulem Daumasem? Co si o tom myslíte?<br>
<b>F:</b> Nemůžu tomu uvěřit. Poté, co jsem před třemi hodinami přišel, zasekl jsem se tady a stále jsem tady. Interview přesčas. No, dorazil jsem pozdě. Prosím za odpuštění. Vím že je to trochu frustrující. Bylo mi ale řečeno že jste trochu menší. Přišel jsem sem a první co jsem si myslel bylo že jste velmi vysoký. A teď vás vidím. Obrovský rozdíl. Nemyslím si že vás někdy doženu. Před deseti lety – může být. Teď už ne. Okamžitě jsem šel do haly a chtěl jsem s vámi mluvit. Je mi 43 let a chci používat vaši toaletu. Mám ale problémy s…<br>
<b>R:</b> Toaleta není moc špinavá….šel jsem tam nedávno, a mohu vám říct že to není to co potřebujete vidět…<br>
<b>F:</b> Viděl jsem ji zvenčí a řekl jsem si že to není zrovna místo kam půjdu. To je důvod proč jsem se přesunul z jedné nohy na druhou, teď jsem v rozpacích.<br>
<b>R:</b> Takové potěšení dělat s vámi rozhovor Facundo! To bylo několik slov od Facunda.<br>
<b>F:</b> Oh, nevím jak dokončit rozhovor! Řekni to! Řekni to! Skončil jsem dřív, než jsem si myslel. A vy jste si myslel, Bůh ví co!!<br>
<b>R:</b> Ne, ne, ne samozřejmě. Chceme se ujistit aby jste se tu cítil jako doma. No, ne v koupelně ta není nutná. Je opravdu velmi špinavá.<br>
<b>F:</b>  A ty přemýšlíš….přemýšlíš o svojí přítelkyni. Začal přemýšlet o svojí přítelkyni a já jsem skončil z rozhovorem dřív než jsem si myslel.<br>
<b>R:</b> No…<br>
<b>F.</b> Och! To je všechno?<br>
<b>R:</b> Dobře, pojďme se podívat, co se děje ve studiu.<br>
<b>F:</b> To je všechno? To je všechno?<br> 
<b>R:</b> Takže jsme nakonci<br>
<b>F:</b> To je všechno?<br>
<b>R:</b> Budeme mluvit tam…<br>
<b>F:</b> A po reklamě budeme ještě mluvit? Prosím, ještě jednou<br>
<b>R:</b> Zůstaňte s námi dnes večer…<br>
<b>F:</b> Ten chlap mě fascinuje!<br>
<b>R:</b> Zůstaňte s námi a v další části uvidíme více o Facundovi a uslyšíme více o Facundovi.<br>
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="23"><b>Rozhovor v rádiu MDZ 105,5 (2015)</b> </a>
<br>
<br>

<b>Tento pátek vy a váše skupina, budete prezentovat váš repertoár v hotelu InterContinental, a v sobotu v Rivadaiva. Jaké jsou vaše očekávání?</b><br>
<br>
Název našeho alba je velmi jasný, a naznačuje to co chceme: Salir a Tocar – Jít ven a hrát. Jeden den hrajeme v hotelu, další den na stadionu – s podporou mezinárodní hvězdy. Dvakrát jsme vystoupili v klubu La Trastienda. Jsme stále v pohybu, jeden den hrajeme v hospodě, druhý den v mém baru kam přišlo 6 ruských dívek a tam jsme se dohodli na datu a v těchto datech hrajeme.<br>
<br>
<b>Mají tyto dívky co dělat s tím že plánujete vyrazit do Ruska a Izraele?</b><br>
<br>
Ne, ne, to nemá nic společného. Byla to naprosto nečekaná událost, tak jako mnoho úžasných věcí, které se dějí. Mluvím o tom, že už jsme hráli pro šest osob, a taky pro osm tisíc lidí hudbu která je naším účelem – Jednoduše – jít ven a hrát.<br>
<br>
<b>Skupina má velmi různorodé složení. Jaká je atmosféra mezi vámi na cestách?</b><br>
<br>
Jsme skupina velmi dobrých přátel. Nic se neděje. Během cestování panuje skvělá atmosféra. Snažíme se také relaxovat před zkouškou a vystoupením.<br>
<br>
<b>Je ve vašich koncertech prostor pro improvizaci?</b><br>
<br>
Ano, samozřejmě, ale to také záleží na publiku.<br>
<br>
<b>Vaše album se skládá z coverů. Kdo vybíral písně?</b><br>
<br>
Vybíral každý. Například skupinu Kiss vybral Dizzy Espéche který je velkým fanouškem Paula Stanleyho. Udělali jsme úžasnou verzi, takovou kterou jsem nikdy neslyšel, ale ne každému se to líbí.
Udělali jsme nové verze skladeb, které jsou pro fanoušky světoznámé, od různých umělců. Může se vám to líbit, nebo ne. Mám rád kritiku – konstruktivní kritiku.<br>
<br>
<b>Zavrhla vaše nahrávací společnost některou ze skladeb, řekla co tam má být a co ne?</b><br>
<br>
Ne, naopak. Ve skutečnosti jsme se jen dohodli na pořadí písní. Sony nám dali veškerou podporu v tom, na čem jsme se dohodli.<br>
<br>
<b>Proč jste se v mládí přikláněl spíš k herectví, a teď spíš ke kariéře muzikanta?</b><br>
<br>
Každý 20- letý kluk si vybere jako jeho budoucí povolání herectví nebo hudbu, jeho rodina se mu snaží vysvětlit, že pokud nezačne studovat medicínu nebo architekturu, bude mít v životě vážně problémy. Také jsem cítil tento tlak, protože jsem se zabýval hudbou, herectvím a kreslením, a vybrat si byl pro mě problém. V té době, jsem dostal skutečnou příležitost pracovat jako herec, a stal jsem se jím, hrál jsem hodně na saxofon a studoval herectví. Hercem jsem dodnes. Dvacet let uplynulo velmi rychle.<br>
<br>
<b>Máte pocit, že jste něco dokázal jako hudebník a ne jako herec?</b><br>
<br>
Ano, protože jsem měl dřív příležitost. Měl jsem příležitost být na jevišti, ale jako muzikant jsem neměl příležitost. Je mi 43 let, jsem ve věku kdy si můžu dovolit cokoliv, můžu se smát tomu co se kolem mě děje. Dělám to proto, protože to dlužím svojí historii a svému životu.
Když jsme s kapelou na jevišti, dostaneme velký aplaus, ale ještě důležitější je potlesk na konci…Až do teď,  po představení jsme byli schopni získat velké ovace, to je důkazem toho že to funguje.<br>
<br>
<b>Máte i jiné záliby, které zahrnují hory. Z Mendozy jste vyrazil na Aconcaguu. Dovedu si představit, že když jste sem zase přijel, vidíte tu především hory.</b><br>
<br>
Ano, příjezd do Mendozy je pro mě úplně šílený, mám tu své milé přátelé, existuje mnoho lidí, které mám ve městě Mendoza rád. Vím že je to velmi odlišné místo, znám ho celé – od začátku do konce, jezdím sem od roku 2003 kdy jsem se tu poprvé vydal do místních hor.<br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="24"><b>Jsem herec celý svůj život, ale moje odměna je hudba (Pronto, 2015)</b> </a>
<br>
<br>

<b>Tři představení v La Trastienda v jednom roce. Herec ustupuje muzikantovi?</b><br>
<br>
Nevím, jestli je to proto že jsem herec celý život. Mám pocit, že jsem našel perfektní výmluvu (důvod) abych se bavil hudbou.  Pro mě je hudba – zábava. I když ji beru velmi profesionálně, hodně jsem se naučil a zároveň jsem s ní velmi šťastný.<br>
<br>
<b>Trvalo to rok a půl a už pracujete na svém druhém albu, tentokrát se svými vlastními písněmi. Uvědomujete si, co to znamená?</b><br>
<br>
Ano, a jsem velmi potěšen. Myslím si, že hudba je splacení dluhu. Ve 43 letech jsem si splnil všechny své plány. Hrál jsem hru života, prošel jsem všechny jeho etapy a vyhrál je. Co víc si můžu přát?<br>
<br>
<b>To se vztahuje pouze na pracovní etapy?</b><br>
<br>
Ne. To se vztahuje na všechno. Žiji, a dělám to co se mi líbí nejvíc a to je dobře. A kromě toho v Marii jsem našel perfektní ženu. Ona ve mně probudila lásku, naplňuje mě vášní. S každým dnem, kterým projdeme se stáváme novomanželi! Moje děti – India, Yaco a Moro rostou a jsou zdraví a silní. Můj otec, Jorge, kterému je 81 let. Má matka Matylda, té je 66 let a je zdravá. Chápete?<br>
<br>
<b>Řekl jste, že Maria udělala hodně pokud jde o vás a hudbu. Je to tak?</b><br>
<br>
Celou dobu. Kdykoli. Když se dozvěděla o mém snu, pomohla mi si ho uvědomit. Ona je ze svého mládí spojena s hudbou a dokonce vystupovala v hudební kapele.<br> 
<br>
<b>80% vašeho publika jsou ženy. Mezi nimi, Florencia Raggi, Eleona Wexler a Candela Vetrano. Po skončení seriálu mezi vámi zůstali dobré vztahy?</b><br>
<br>
Ano, tři andělé. Před dvěma měsíci jsme dokončili natáčení Noche y Dia. Poslední epizoda se vysílala 12. srpna a celé obsazení zůstává v přátelských vztazích. Vzít roli v tomto projektu byl velký dar.<br>
<br>
<b>Jste nervózní víc než obvykle?</b><br>
<br>
Na jevišti, jsem nahý. Lidé vidí mou duši.<br>
<br>
<b>Jaké bude vaše další album?</b><br>
<br>
Bude to trochu rock, folk, blues ale bude to podobné tomu co máme v zemi. S Chinem (Chino Asencio – umělecký producent, hudebník), se velmi dobře pracuje. Mluvíme o historii, potom budeme dělat na videu a nakonec hudbu.<br>
<br>
<b>Těšíte se na vystoupení v Izraeli a Rusku?</b><br>
<br>
Dlužím to všechno Naty Oreiro, která vystupovala v této oblasti, a teď můžu využít některých z těchto výsledků její vynikající práci. Udělali jsme spolu video k písni Me Muero de Amor, díky tomu že ona mi ukázala jak žít, lidé mají možnost poznat mě.  Zpočátku byl v plánu jen jeden koncert v Rusku, teď to vypadá na devět koncertů!<br>
<br>
<b>Tento sled událostí je důkazem toho, že to co děláte, děláte dobře. Jste tak šťastný?</b><br>
<br>
Mám pocit, že mnoho let jsem bloudil po domě s hudbou ale hrál jsem na ulici. A teď jsem v tomto domě v centru. Na chvíli jsem otevřel dveře, a začal jsem hrát, a už se nevzdám.<br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="25"><b>Na další návštěvu určitě nebudu čekat dalších 15 let! (Izrael, 2015)</b> </a>
<br>
<br>
<b>Jak se cítíte po představení a po pár bezesných nocích?</b><br>
<br>
Víte, nespavost pro mě není problém. Jsem na to zvyklý. Stalo se mi, že sem nespal několik nocí po sobě. Ale to není to samé jako nespat kvůli velké radosti a vzrušení, to je úžasné, úžasné…<br>
<br>
<b>Proč jste se rozhodl přivést vaši show do Izraele?</b><br>
<br>
Zaprvé, protože jsem byl pozván. Zadruhé, zdálo se mi velmi zajímavé, abych sem přijel a spolupracoval na takovém hudebním projektu. Za třetí, zdá se mi, že je to velmi dobrý čas na propojení dvou oblastí, které mě okouzlují hudbou a cestovním ruchem. Mimochodem, chtěl bych poděkovat ministryni Izraele Miri Regev za nádhernou pohostinnost a vřelé přivítání.<br>
<br>
<b>To není vaše první návštěva Izraele.</b><br>
<br>
Jsem tu už podruhé. Poprvé to bylo v roce 2000. Minule jsem tu zažil velké sympatie, a to jak od Izraele jako takového tak od jejich občanů. Je mi líto, že to není moje třicátá návštěva, ale slibuji, že na příští návštěvu nebudu čekat dalších 15 let.<br>
<br>
<b>Co se změnilo ve srovnání s vaší první návštěvou Izraele a současností?</b><br>
<br>
Všechno. Všechno je jinak. Když jsem přišel před 15 lety, zdálo se mi, že je celý Izrael ve výstavbě. A bylo tu mnohem méně lidí. Dnes vidím na ulicích hodně lidí, a vše je postaveno a je to krásné. Tenkrát jsem byl pořád obklopen bezpečnostní službou a neviděl jsem toho příliš mnoho, nepoznal jsem kulturu, kterou jsem chtěl. Tentokrát to bylo jiné, přijel jsem s manželkou a mé zkušenosti jsou zcela odlišné. Zažít vše se ženou mého života, která s vámi společně cestuje a sdílí všechny zkušenosti, které mají své kouzlo.<br>
<br>
<b>Nebojíte se být turistou v Izraeli v těchto dnech? Chodil jste ulicemi Jeruzaléma, starým městem.</b><br>
<br>
Absolutně ne. Jsem si jist, že i kdyby tam byla sebemenší hrozba, nebude mi povoleno, abych se touto cestou vydal, nebo ji prozkoumal. Kromě toho, moje žena Mary přijela semnou. Nevystavil  bych osobu mě nejcennější , jakékoliv hrozbě. Jako cizinec, při pohledu z vnějšku, problémy které se tu vyskytují, mezi Židy a Palestinci jsou řešeny moudře, uvážlivě a inteligentně. Domnívám se, že řešení spočívá v mladých lidech. Viděl jsem mladé Izraelce a Palestince, kteří spolu byli v míru. Vím, že Palestinci a Izraelci mají tendenci být dobrými přáteli, kteří jsou schopni pracovat společně. Vím, že každý chce mír. Myslím, že stanovisko cizince, kteří přichází zvenčí a je outsider  je nejupřímnější.<br>
<br>
<b>Jak vysvětlit silné pouto, které existuje mezi Izraelem a Argentinou, lásku k latino kultuře  v Izraeli, a zejména lásku k telenovelám?</b><br>
<br>
Odpověď je jednoduchá – Yair Dori. Jeho příběh je úžasný, jeho příběh je jako převzatý z telenovely. Byl v egyptském zajetí, přišel o ruku a druhou rukou vytvořil něco neuvěřitelného. Když Yair představil v Izraeli argentinské telenovely, lidé se začali učit španělsky. Když jsem přišel do Izraele já, měl jsem v úmyslu komunikovat s diváky na koncertě v angličtině. Jakmile jsem začal, lidé na mě začali křičet: Facundo, mluv španělsky, každý vám bude rozumět.  Pro mě je to něco úžasného, že v cizí zemi, tak daleko od mého domova umí španělsky. Možná že můj obličej, byl jedním z těch, kvůli kterému se lidé naučili tento jazyk, ale ten kdo způsobil toto všechno je Yair. Stále tomu nemohu uvěřit.<br>
<br>
<b>Izraelské publikum vás zná hlavně jako hvězdu telenovel. Budete ještě hrát?</b><br>
<br>
Ano, chci ještě pokračovat, dá-li mi Bůh šanci. Je to můj život. Možná jednoho dne budu hrát otce nebo strýce jako hlavní roli. Jsem si jist, že až přijde čas, zamiluju se i do vedlejších rolí, a dá mi to radost a zábavu, jako teď můj dobrý přítel Gabriel Corrado.<br>
<br>
<b>Co můžete říct o vztazích s kolegy z telenovel? Například, Natalia Oreiro.</b><br>
<br>
Vztahy z práce z televize jsou trochu bláznivé, protože nevidím své přátelé tak často, jak bych chtěl, ale často si voláme. Mám zájem o jejich život, komunikujeme na internetu, například na sociálních sítích.<br>
<br>
<b>Proč ta náhlá změna zájmu od hraní k hudbě, vytvoření skupiny a následné vystupování?</b><br>
<br>
Muzika je moje vášeň od dětství. Hraju od 13 let. V mládí jsem se dozvěděl, že je velmi obtížné se uplatnit v tomto oboru, a tak jsem toho nechal. Jsem vděčný za příležitost, kterou jsem teď dostal. Osoba, jejíž prostřednictvím se to uskutečnilo, je moje žena. Maria se mě jednoho dne zeptala: Facundo, chybí ti něco ve tvém životě? Nejdřív jsem si pomyslel, ne – Mám ženu kterou miluji, děti, práci která mě naplňuje. Ale pak jsem na to přišel, řekl jsem,  že bych šel na pódium a hrál hudbu. Moje žena mi nedala moc času na přemýšlení, a udělala všechno aby mi pomohla splnit můj sen, který jsem měl mnoho let. Začali jsme vystupovat, sály byli plné a recenze byli vynikající, stalo se něco magického. V polovině koncertu, když jsem šel dolů mezi diváky, lidé se mě ptali, proč nezpívám ve španělštině. Pracuji na novém albu s písněmi ve španělštině a ujistil jsem své diváky, že se vrátím a splním jejich žádost. Mám v úmyslu tento slib naplnit.<br>
<br>
Před 15 lety jsem sem přišel a všechno se mi zdálo jako sen. Myslel jsem si, že něco lepšího a většího, než to co se děje se mě nemůže stát. Když jsem přijel teď setkal jsem se s bodyguardem, který se o mě staral, a mluvili jsme spolu jako přátelé. Dívky, které skákaly a křičely, jsou teď dospělé ženy, a já s nimi zase mohu mluvit, fotit se, dělat si z nich legraci jako s dobrými přáteli. Je to legrační, že jsme všichni trochu starší, ale stále zůstává mezi námi zvláštní vztah. Vracím se zpět do Argentiny, ale beru s sebou velkou pusu, kterou jsem dostal od vás všech. Děkuji všem, kteří se semnou setkali a nabídli mi svůj čas, přijal jsem ho s ohromnou úctou<br>.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="26"><b>Rozhovor pro ruské fanoušky (2015)</b> </a>
<br>
<br>
<b>Facundo, jsme rádi že vás budeme brzy moci pozdravit osobně! Proč jste se rozhodl po tolika letech přijet do Ruska?</b><br>
<br>
Ano, je to neuvěřitelné, ale konečně přišel čas na návštěvu. Je úžasné, že se to děje prostřednictvím hudby. Jsem rád, že má zájem i můj tým. Hraní v Rusku – je jako sen. Pro mě to bude nezapomenutelný zážitek a doufám, že první z mnoha.<br>
<br>
<b>Co víte o naši zemi?</b><br>
<br>
No, řekl bych, že jsme se všichni naučili hodně, díky Stanislavského metodě. Ale můj zájem o Rusko není omezen pouze na toto. Je to velmi bohatá země, která se v průběhu posledních dvou stoletích stala lídrem v mnoha oblastech.<br>
<br>
<b>Jaké jsou nejvíce absurdní zvěsti o Rusku, které jste slyšel?</b><br>
<br>
Absurdní zvěsti? Ne, nepamatuji si něco takového.<br>
<br>
<b>Máte v úmyslu sem někdy přijet se svou rodinou?</b><br>
<br>
Maria mě bude doprovázet na této cestě. Vždy jede semnou když je to možné. Ona ví, jak je to pro mě důležitá cesta.<br>
<br>
<b>Často cestujete všichni společně?</b><br>
<br>
Někdy je velmi obtížné cestovat s dětmi. Ale teď děti trochu vyrostly, takže je to o něco jednodušší.<br>
<br>
<b>Vaše děti vás budou následovat ve vašich stopách, nebo by jste dal přednost tomu kdyby nebyli umělci?</b><br>
<br>
Chci, aby mé děti měli možnost být tím, čím chtějí. To co jim dělá radost – to je těžké říct, protože jsou příliš malí aby to pochopily. Teď Yaco a Moro milují hudbu a chtějí hrát na bicí.<br>
<br>
<b>Proč jste si vybral saxofon?</b><br>
<br>
Hrál jsem na něj, když jsem byl dítě, pak přišli další nástroje. Ale saxofon byl vždycky můj věrný přítel.<br>
<br>
<b>Maria na vás nežárlí, a na vaše fanoušky?</b><br>
<br>
Ne, moc se respektujeme a vzájemně si důvěřujeme. Mary není žárlivá a není důvod aby byla. Ve skutečnosti, nikdo z nás není žárlivý, ani kvůli fanouškům ani kvůli partnerům v práci.<br>
<br>
<b>Kde nacházíte inspiraci?</b><br>
<br>
V noci, v životě.<br>
<br>
<b>Na co myslíte, když stojíte na vrcholu hory, nebo když sjíždíte vlny na surfu?</b><br>
<br>
Myslím na rodinu, a na to jak jsem šťastný.<br>
<br>
<b>Jste idolem pro miliony lidí. Kdo je modla pro vás?</b><br>
<br>
Ale ne! Existuje jich celá spousta! Obdivuji jich mnoho, ale nemůžu identifikovat jenom jednu.<br>
<br>
<b>Hrál jste mnoho rolí. Líbil se vám někdo, koho jste hrál?</b><br>
<br>
Každý scénář je pro mě jako výzva. To je herectví. Miluju, když můžu dát život do svých hrdinů a hodně jsem se naučil od každého z nich.<br>
<br>
<b>Vzpomínáte si na svůj první dojem, po setkání s Natalií Oreiro?</b><br>
<br>
Natalia je můj blízký a milovaný přítel. Známe se navzájem věčnost a velmi podrobně. Natalia je jeden z nejvíce čestných a transparentních lidí, které jsem kdy potkal.<br>
<br>
<b>Jsou zvěsti o pokračování divokého anděla. Jaké jsou šance pro fanoušky, aby vás znovu s Oreiro mohli vidět ve společném projektu?</b><br>
<br>
Upřímně nevím. Ale práce s Natalií je pro mě vždy potěšením.<br>
<br>
<b>Chcete nás na koncertě překvapit? Co budete zpívat?</b><br>
<br>
Jsem spokojený s příležitostí setkat se s fanoušky. Jsme v kontaktu prostřednictvím sociálních sítí. Mnozí z nich již byli v Buenos Aires. Jsem potěšen, že mohu do Ruska přijet, a prezentovat zde své koncerty. Písně, které zazpívám na koncertě budou z alba Salir a Tocar. Toto album obsahuje verze klasickým písní z repertoáru Boba Dylana, Johna Lennona, Kiss, Aerosmith a podobně. Ještě zazpíváme nějaké cover písně, které připravujeme speciálně pro koncert. Doufám že se budou divákům líbit! Uvidíme se na koncertě!<br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="27"><b>Ještě mi nenabízejí role padouchů! (Rusko, 2015)</b> </a>
<br>
<br>

<b>Vítejte v Rusku, Facundo! Čekali jsme na váš příjezd. Jaké jsou vaše první dojmy z naší země?</b><br>
<br>
Přes všechny situace, které se dějí, jak tady tak ve světě, jsem velmi rád, že jsem tady. Vím, že jste se emocionálně připravovali na náš příjezd. Doufám, že tak výrazná země, s velkým významem ve světě, bude schopna vyřešit všechny rozdíly tak rychle, jak to bude možné. Když pominu politiku, je pro mě velmi vzrušující být v Moskvě, je to naplnění mých snů.<br>
<br>
<b>Co chcete vidět v Moskvě?</b><br>
<br>
Pokud žijete vedle Rudého náměstí a vidíte ho, je to součástí vašeho života, ale něco jiného jsou lidé jako my – lidé kteří žijí tak daleko. Jako dítě jsem viděl fotky z katedrály svatého Vasila, a když jsem přijel jsem, viděl jsem ho na vlastní oči, bylo to prostě úžasné a nádherné. Já prostě nevěřím, že můžete projít kolem KGB, vedle mauzolea Lenina, to mi prostě nejde do hlavy. Jsou to emoce! A nejúžasnější věc je, když přijedete na místo, kde jste nikdy nebyl a jste tam  vítán s otevřenou náručí.<br>
<br>
<b>Každá z postav které jste hrál, byla velmi pozitivní. Ivo Di Carlo, Martin Quesada, Yago. Neměl jste nikdy touhu hrát zločince? Bylo by velmi zajímavé, vidět vás v takové roli.</b><br>
<br>
Oni mi nenabízejí takové role. Mohl bych je hrát. Ale normálně takové nabídky nedostávám.<br> 
<br>
<b>Možná je to proto, že vypadáte tak dobře.</b><br>
<br>
Jedině bych mohl hrát padoucha s dobrýma očima – to zní jako pohádka, v telenovele by to bylo neobvyklé. Byl by to silný dojem na diváky. Jednoho dne mi nabídnou tuto roli!<br>
<br>
<b>Budeme čekat. Jaký je rozhodující faktor při výběru role?</b><br>
<br>
To se nedá vždycky říct. Oni mi nenabízejí dvacet rolí v roce. Dají vám nějaké pevný základ, a vy budete muset doladit hrdinu podle sebe. Například, náladový milionář Ivo. Dostanete určité okolnosti,  potom je nutné explicitně zjistit, co a jak máte dělat a jak máte rozvíjet svoji postavu. Na emocích musíte vybudovat váš charakter. Postava Natalie, chudá dívka která potká jeho – a to je vše. Mezi námi funguje chemie, která musí být nutně mezi herci. To se nepíše v žádném scénáři – to vytváříte.<br>
<br>
<b>Každý, kdo viděl hru En El Aire si ji pochvaloval. Jak končíte svůj den poté, co jste na jevišti? Jdete spát, dáte si něco k jídlu nebo jdete na diskotéku?</b><br>
<br>
Výborná otázka. Po show, vždycky chodím do publika, abych je pozdravil a mluvil s nimi před vstupem do divadla – v některých případech to může trvat až několik hodin. Umění hrát v divadle, takže…Představte si: přišel jste do divadle, jdete, sedíte v šatně, pijete čaj, relaxujete a připravujete se na hru. Diváci zaujmou svá místa, zhluboka se nadechnete, jdete na jeviště a hrajete. Po show, jdete zpátky do šatny, sednete si v klidu a pohodě, mohlo by se zdát, a analyzujete nad vaším výkonem, co je třeba ještě propracovat. Poté se osprchujete, obléknete se, jdete ven na ulici, kde se s nimi pozdravíte. Obvykle je to hodně lidí, pozdravíte se s nimi, mluvíte s nimi, potom se dostanete do auta a jedete domů, kde na vás čeká rodina, která tou dobou spí.<br>
<br>
<b>Lidé mají tendenci dosáhnout určitých znalostí na nějakém hudebním nástroji. Houslím se často říká, že mají duši, že jejich zvuk pláče touhou. Jakou duši má saxofon?</b><br>
<br>
Záleží na tom, kdy na něj hrajete. Saxofony mohou být nevinné děti, můžou mít bolavou duši, můžou být šťastny, můžou být životem, touhou…<br>
<br>
<b>Máte spoustu zkušeností v oboru herectví, nikdy vás nenapadlo učit mladé herecké talenty?</b><br>
<br>
Ne. Já nevím, jak ukázat cestu k herectví a učit někoho hry. Je to těžké, je tolik způsobů, tolik nuancí. Je to velmi individuální. Existují dobře známé metody, které mohou indikovat směr, ale to je také vnitřní fyzikou každého člověka. Jednomu pomáhá jedno, druhému druhé, já nevím jak bych někomu vysvětloval způsob, který nepomáhá mě. Měl jsem hodně velkých mistrů a také hrozných učitelů. Já bych nechtěl být pro nikoho hrozným učitelem, a nejsem si jistí, že mohu být mistrem. Každá formace herce se odehrává jeho vlastním způsobem, to je něco velmi osobního. Viděl jsem, jak v Argentině pracují takoví mistři, jako Alicia Mucho, potom nemám co dělat ve vzdělávání jiných.<br>
<br>
<b>Ve věku 28 let, jste snil o velké rodině. Splněný sen. O čem sníte teď?</b><br>
<br>
Bylo mi jen 14 let a už jsem snil o všem, od každého trochu, ale realita se ukázala být úžasná, mnohem lepší, než jsem čekal. Obvykle jsou sny jako obrazy, stejně jako fotografie. Ale skutečná vůně vašeho dítěte, která vás obejme, které vás pohltí, když jdete spát a ono se k vám přitulí – to je k nezaplacení. Je to nemožné popsat, dokud nevidíte jak je vlastní máma kojí. Sny jsou skvělé, ale život je mnohem lepší.<br>
<br>
<b>Podělte se o tajemství rodinného štěstí.</b><br>
<br>
Není žádné tajemství, stačí se po celou dobu zabývat svou rodinou. Je to jako rostlina: musíte jí dát vodu, ale trochu aby se neutopila ale ani aby nebyla suchá. Kapku po kapce. Mám stejný přístup. Každý jde svou vlastní cestou, každá rodina je jedinečná. Určitá pravidla která u někoho fungují, u jiných ne. Kdyby to bylo tak jednoduché, nikdo by se necítil hrdý na to, že dosáhl rodinného štěstí. Jednoduché jsou například žvýkačky, necítí žádné emoce v žádnou dobu.<br>
<br>
<b>Co vás nutí se smát?</b><br>
<br>
Je důležité pochopit, že štěstí – není nevyčerpatelné. Je důležité to mít v rovnováze. Pokud víte, co je to utrpení, pak oceníte hodnotu štěstí. Pokud bych nyní trpěl, potom přijde čas, kdy budu velmi šťastný muž. Nikdy jsem se necítil provinile z toho důvodu že jsem šťastný, a nikomu tak neradím uvažovat.<br>
<br>
<b>Co si nejvíce ceníte u žen?</b><br>
<br>
To co je nejdůležitější – možnost být matkou, schopnost se usmívat každý den, optimismus, je to úžasné – vidět ženu v roli matky – vidíte něhu níž zahrnuje vaše dítě. Když vidíte, jak vaše žena porodí – to je největší štěstí, ke kterému se nic nedá přirovnat.<br>
<br>
<b>Blíží se nejvíce magický svátek roku – Vánoce. Co budete dělat s dětmi a se ženou?</b><br>
<br>
To ne já, to Santa Claus.<br>
<br>
<b>Ano, ano, všichni si pamatujeme Santa Clause – Iva.</b><br>
<br>
Ach, ano (směje se). To není tak důležité – jaký dárek darujete. Důležité je, že jim můžete dát – naději, štěstí, starostlivost. U nás se říká: štěstí se do krabice nedá zabalit. Pokud něco můžete darovat, nejprve darujte to, co je nejdůležitější. V naší rodině Maria nosí spoustu stromů do celého domu, zdá se mi, že náš domov je dílna Santa Clause. Nejdůležitější věcí pro mě je, že dětské oči byly naplněny vírou a magií v očekávání příběhu. Důležité je, aby dítě mělo sny. Já nevím, jak to moje žena dělá, ale vždy se jí to podaří – podporuje tuto touhu v jejich očích. Bez tohoto zázraku, by jsme nezdobili dům a vánoční strom.<br>
<br>
<b>A jak slavíte Nový rok? Možná, že máte v rodině nějakou tradici?</b><br>
<br>
Vždy dohromady.<br>
<br>
<b>A to je nejdůležitější.</b><br>
<br>
Jde o to, že jsme pořád spolu, ale ne každý je vždy u stolu. Proto vždycky připijeme na ty, kteří již nejsou s námi. To není mystika, to je realita.<br>
<br>
<b>Řekněte o Natalii Oreiro pět přídavných jmen.</b><br>
<br>
Natalia je krásná, talentovaná, štědrá, úžasná, velkorysá…je spravedlivá, i když to není přídavné jméno, ale je to pravda: objeví se a zmizí. Na tom není nic špatného, sama jistě víte jaký je to úžasný člověk.<br>
<br>
<b>Můžeme očekávat, že k nám jednoho dne přijedete společně?</b><br>
<br>
Byl bych velmi rád, kdyby Bůh dal!<br>
<br>
<b>Budeme na vás čekat!</b><br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="28"><b>Rozhovor pro rádio PCH (Rusko, 2015)</b> </a>
<br>
<br>


<b>Dobrý den, Facundo! Jsme rádi, že jste v Rusku. Děkujeme, že jste souhlasil, že si na nás uděláte čas.</b><br>
<br>
Prosím! A děkuji vám. Děkuji moc!<br>
<br>
<b>Seriál Divoký anděl, se stal skutečným symbolem dětství a dospívání pro mnohé děti v pozdních 90. letech a začátkem roku 2000, vzpomeňme například taneční scény, které jsou založené na tomto seriálu. Pro naši generaci, je tato show opravdu zvláštní. V Rusku jste se stal díky andělovi opravdu známý a významným. Stal se i pro vás tento seriál významným?</b><br>
<br>
Ano, samozřejmě! Zaprvé pro to potěšení, které mi přineslo pracovat na divokém andělovi. A za druhé, protože jsem si nikdy nemyslel, nikdy jsem neměl ani podezření, že tato show bude takto známá po celém světě. V době, kdy divoký anděl  získal světový věhlas, jsem už hrál několik rolí. Dá se říci, že tato série se stala dveřmi, prostřednictvím nich mohou do mého života přijít jiné projekty, v nichž jsem účinkoval později.<br>
<br>
<b>Ano, díky divokému andělovi, jste se stal známý nejen v Rusku, ale také v Izraeli, Polsku, České republice a mnoha dalších zemích. Byl jste si vědom této popularity?</b><br>
<br>
Bylo to velmi působivé, velmi viditelné, ale naštěstí, v té době nebyl žádný internet. Proto jsem se měřítko úspěchu show, dozvěděl z dopisů, které mi přicházeli z celého světa. Teprve když jsem začal být online, opravdu jsem si uvědomil, jak je divoký anděl známý, a to, co zapůsobilo na diváky, protože publikum to napsala přímo mě.<br>
<br>
<b>V této sérii jste hrál s herečkou Natalií Oreiro, která opakovaně navštívila Rusko s jejími vystoupeními. Řekla vám něco o Rusku?</b><br>
<br>
Ano, moc! Velmi mnoho! Natalia miluje, když může jet do Ruska, opravdu se jí to líbí. A vždycky mi říká, velké příběhy. To je důvod, proč se znovu a znovu vrací. Natalia by nikdy neuvažovala o návratu do místa, kde by se necítila šťastná. Opravdu je.<br>
<br>
<b>Jak jste si představoval Rusko před příchodem sem?</b><br>
<br>
Nemůžete si vytvořit představy o místě, jen na základě fotografií. To není možné.  Na fotografiích chybí detaily, jako je vůně, tělesné teploty, něčí názory. Můžete se podívat na lidi kolem, a to vám dává pocit místa. Můžete někoho pozdravit, cítit jeho parfém. To vše dělá to místo, a stane se tak zvláštním. Teplota, barva, mraky na obloze. Den, kdy může být zataženo, ale mraky na obloze plavou, to vše vám dává pocit, že je to živé. Očekávání jsou vždy bez života. Živá a pravdivá je jen realita.<br>
<br>
<b>V roce 2006, 7 let po divokém andělovi, jste hrál v seriálu Jsi můj život, znovu s Natalií Oreiro. Po tolika letech, bylo pro vás jednodušší s ní pracovat, nebo možná naopak – více obtížné, protože jste se změnil?</b><br>
<br>
Známe se s Natalií od roku 1994. Od roku 1994 nebo 95. Potkali jsme se, když jsme byli oba na samém začátku své profesionální kariéry. Vždy bylo velmi snadné s ní pracovat. Nejen snadné – bylo to skutečným potěšením. Bylo to lepší, než cokoli jiného.  Vždycky se stará o své kolegy – herce, technický personál, po lidi, kteří uklízí. Nic ji neunikne, ona vždy přemýšlí jak to udělat aby to bylo lepší.<br>
<br>
<b>Přijel jste teprve včera, a už jste na instagram dal fotky z Rudého náměstí. V popředí termosku  a čaj.</b><br>
<br>
To je mathé, které si beru s sebou – kamkoliv jedu. A byl jsem v různých místech, daleko od sebe, jako je Tel Aviv, hora Aconcagua v Argentině, na pláži v Indonésii. Všude tam jsem měl termosku a mathé, a mám ji i tady. Za prvé, vím, že je to hezké. Je to jako já i jiní. Za druhé, mě to charakterizuje. Je to moje obchodní značka. A je to víc, než se originálně fotit, kde na pozadí bude to určité město. Piju koření každý den, několikrát. V dopoledních hodinách, denních, večerních, nočních. I když by se v noci nemělo pít. Nebo například, když jsem sám. Je to krásný obřad.<br>
<br>
<b>Herectvím jste začal, když vám bylo 15 let, ale brzy na to jste se musel vypořádat s těžkou nemocí. Co vám pomohlo dostat se přes toto složité období, a co jste se naučil v této době?</b><br>
<br>
Všichni máme v životě těžké časy. Někdo onemocní, někdo má nehodu, někdo jde do války, a někdo ztratí své příbuzné nebo přátelé. V životě se setkáváme s mnoha příhodami. Stačí se jen projít. Takový je život. Musíte jít dál. Zaprvé proto, že je to náš lidský instinkt. Za druhé, protože máte děti, pro které jste se vrátil do života plné lásky, musíte to pro ně udělat. To je velmi důležité.<br>
<br>
<b>Tyto těžká období, způsobily, že jste se zapojil do charitativní činnosti a podporujete Donar Sangre Salva Vidas?</b><br>
<br>
Já bych to nenazval charita, nebo charity. Myslím, že je to pocit sounáležitosti.  Je důležité si představit, že osobě, které se pomůže, může být vaše dítě, bratr, matka, otec, váš přítel, ale prostě ho neznáte osobně. To není charita, to je pocit sounáležitosti. Má- li dítě hlad, dáte mu jídlo. A pokud nemáte jídlo, jsem ochoten uříznout si vlastní ruku, abych ho nakrmil. Na místě mého dítěte by mohl být kdokoliv. Je to pocit sounáležitosti.<br>
<br>
<b>Přijel jste do Ruska se svou kapelou, The Blue light orchestra. Proč takový název? Existuje nějaká souvislost s Eletric Light Orchestra? Kde se vzal nápad?</b><br>
<br>
My všichni jsme velcí fanoušci Electric Light orchestra, ale nemá to s nimi žádnou souvislost. Blue light – modré světlo, to byla první věc, kterou jsem viděl v divadle. Když jsem poprvé přišel do divadla, bylo mi asi 15 let. Dřív jsem tam nikdy nebyl. Nedokázal jsem si představit, co bych se tam mohl naučit. Přivedl mě tam přítel, ta myšlenka se mi zdála zajímavá. A tak jsem přišel do toho divadla. Bylo staré a tmavé. Místnost byla velmi, velmi tmavá. Ale bylo tu světlo, modré divadelní světlo. Na pódiu byl barový stůl se dvěma židlemi. Prostý dřevěný stůl. Nic zvláštního. Chápete? Ale mě se to zdálo kouzelné. To kouzlo mě ohromilo. A pak jsem se rozhodl, bez ohledu na to co se dělo na pódiu, chci to dělat. A začal jsem to dělat. Nestačí říct slovo scéna, aby se vytvořilo kouzlo. Je potřeba vyprávět báseň, ne historii.  Chápete? Je to tak subtilní, tak kompletní, tak naivní. Takové úžasné. A to je přesně důvod, proč jsem se tomu rozhodl věnovat ve svém životě. Všechno, co dělám: lezení po horách,  čas s rodi
nou, kreslení, zábava, surfování, psaní. Uvědomil jsem si, že chci, aby můj život byl takový. Přišel jsem sem, abych to ukázal. A je to vidět každý den. V očích mé ženy, v očích publika, když hraju. Žiju jako by mi bylo pět let. Ale pokud by někdo chtěl ublížit mému dítěti, budu ho bránit jako nejstrašnější a divoký lev na světě. Je to jako kapka magie. Všechno je v ní obsaženo. V očích mých děti…je to jako v pohádce.<br>
<br>
<b>Jak se pro vás liší magie herectví, magie hudby? Na jedné straně a na druhé straně.</b><br>
<br>
Kouzlo je ve všem a všude. V čistém listu papíru, na který kreslíme, v dobrém rozhovoru, schopnost mluvit s každým jinak, a poznávání lidí žijících na druhé straně světa. Představte si sami sebe na mém místě. Představte si, že tady sedíte a máte na paměti, že jste přišel z druhého konce světa. A s kým si povídám? Mluvím s ruskými novináři! A oni mi řekli, že viděli mou práci, která ve skutečnosti nebyla prací ale kapkou magie. Dělali jsme všechno, co jsme mohli. A byli jsme tak naivní, tak mladí a tak šťastní. Máme možnost sem přijít a učit se, to je památné, více než perfektní.<br>
<br>
<b>Mnoho lidí tráví dlouhé roky života, hledáním svého povolání: Chodí na různé konkurzy, čtou knihy, studují cizí životopisy. Podle vašeho názoru, musíte najít jedno povolání? Nebo je lepší mít jich víc, stejně jako vy?</b><br>
<br>
Záleží na každém člověku. Každý je jiný, nemohu mluvit za všechny. Nemůžu říct, jak by měli postupovat. Ale já jsem chtěl dělat mnoho věcí. Moc. Nevím, která z nich je nejlepší. Ale všechno co dělám, dělám od srdce. Pokud máte sebevědomí a jste dostatečně skromní a upřímní sami k sobě, nezáleží na tom, jak dobře něco umíte. Pokud to děláte celou svou duší, je to dobré.<br>
<br>
<b>V jednom rozhovoru jste řekl, že ve věku 15 let jste neuvažoval o herectví jako o profesi pro svůj život. Řekl jste, že v tomto věku, jen málo lidí ví o své budoucí profesi. Pro vaše děti se budete držet stejných zásad, nebo se snažíte zjistit, co je baví?</b><br>
<br>
Jako otec, jste zodpovědní za to, co budou dělat vaše děti. Jsou to jen malí dospělí, kteří jsou touto dobou stále dětmi. Musíte být velmi opatrní, musíte je poslouchat a pokusit se pochopit, co chtějí. Nesnažte se změnit to, co chtějí. Mimo to, je to jejich život, ne váš. Je to potřeba velmi respektovat. Nevychovávat je drsně ale citlivě. A vy byste neměli naléhat z celého srdce, aby se vzdali toho, čím chtějí být. Tady začíná to nejobtížnější.  Můžete je naučit všechno, co umíte. Ale to jsou vaše zkušenosti. Můžete je naučit vše co  můžete, a co je chcete naučit. Ale když se rozhodnout, čím chtějí být, můžete jim pouze pomoct. Ale oni by také měli vědět, že v případě že se rozhodnou krást, že je jejich otec udá na policii.<br>
<br>
<b>Zřejmě už jste na prvním rande se svou budoucí manželkou věděl, že s ní chcete založit rodinu. A v jiných oblastech, spoléháte se na rozum nebo na intuici?</b><br>
<br>
Rozhodnutí je – dobré nebo špatné – mělo by to být spontánní. Protože když začnete přemýšlet,  pravděpodobně se rozhodnete špatně. Posloucháte – li srdce, je pravděpodobné, že jste se rozhodli dobře. A i kdyby jste poslechli srdce a udělali chybu – je to v pořádku. Ale když uděláte chybu , z důvodu, že jste vaše srdce neposlechli – budete nešťastní.<br>
<br>
<b>Program koncertu v Moskvě se skládá z coverů slavných písní. Ještě nemáte vlastní písně? Máte v plánu vytvořit vlastní repertoár?</b><br>
<br>
Na dalším koncertu budu hrát už své písně. Hrajeme covery velkých mistrů. Přehráváním těchto písní, děláme to, co oni pravděpodobně chtěli – aby se jejich písničky pořád hráli. To je přesně to, co děláme. Plníme sny génia, který napsal tyto písně.<br>
<br>
<b>A kdy bude další koncert v Rusku? Už to víte?</b><br>
<br>
Ještě ne, ale vím, co bych si přál. Chtěl bych uvěřit, že tady na koncertě, dostanu právo na to, abych byl znovu pozván a představil své písně.<br>
<br>
<b>Děkuji vám, budeme čekat!</b><br>
<br>
Prosím!<br>
<br>
<b>Přeji vám úspěch ve všech vašich projektech!</b><br>
<br><br>
<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="29"><b>Pokud se něco pokazí, nemůžete plakat (Espectaculos, 2016)</b> </a>
<br>
<br>
<b>Jak to začalo s En El Aire?</b><br>
<br>
V roce 2012 jsem cítil, že bych měl hrát v divadle. Zavolal jsem impresária – Javiera Farona, řekl jsem mu o tom, a on mi dal nějaké texty. Řekl jsem mu, že bych chtěl hrát v monodramatu, ale to bylo potřeba napsat. Poprosil jsem ho aby mi pomohl najít dramatika, režiséra a sál. Nabídl mi Manuela Gonzaleze Gila. Setkali jsme se, a začali jsem spolu okamžitě pracovat – se Sebastianem Irigem jsme dělali na textu, s Marinem Bianchedinem na hudbě. Fito Grasso se zabýval technickými otázkami, výrobou Alejandro Bogado. To byli divadelní začátky.<br>
<br>
<b>Váš hrdina pracuje v rádiu. Co posloucháte vy?</b><br>
<br>
Nemám žádné návyky. Někdy večer poslouchám rádio – jako moje babička, nebo můj otec. Ale vždycky mám sluchátka, abych nerušil Mary. Poslouchám v autě, když se vydám na dlouhou cestu.<br>
<br>
<b>Je vaše postava tak trochu jako Alejandro Dolina? (Argentinský spisovatel, hudebník, herec a moderátor)</b><br>
<br>
Dolina je pro mě velká postava. Myslím si, že každý divák bude cítit toho, koho si přeje. Vytvořil jsem ho jako ideálního nočního rozhlasového moderátora. Během vysílání hraju na saxofon. Je to stejný nástroj, který mi kdysi vydělával v metru a stejný futrál do kterého mi spadla první mince. Cestoval jsem s ním do Izraele a po celé zemi. Jsem samouk. Neumím noty, ale zavřu oči a hraju. Není pro mě důležité, jak je co napsáno, ale jak to vypadá. Můžu hrát po druhém poslechu. Mám dobrý sluch.<br>
<br>
<b>Máte kontakt s publikem během vystoupení? Sestoupíte ze scény?</b><br>
<br>
V En El Aire je mnoho různých situací – stejně jako v životě. Je to černé divadlo, je tu interakce s publikem, a dlouhé ticho od diváků. Můžete cítit jejich pozornost. Přísahám! Hostitelem je Gustavo Yankelevich, chodí sem každý den a ptá se, co potřebujeme.<br>
<br>
<b>Sníte o klasickém umění? Například něco od Shakespeara?</b><br>
<br>
Sním hodně, i když spím. Stále přemýšlím, ale neberu žádné léky. Nechci hrát zahraniční autory, rád bych hrál v argentinských hrách. Hrát Shakespeara ve španělštině, to je jako hrát „Made in Lanús“ (Argentinské umění) v angličtině. Jak se odtrhnout od svých kořenů? Pouze Christina Perez může hrát Shakespeara, ona je expert. Nemyslím na zahraniční autory, když existuje tolik argentinských autorů.<br>
<br>
<b>Je pravda, že jste měl společné profesní plány s Pablem Echarrim?</b><br>
<br>
Chtěli jsme přijít s něčím pro televizi. V myslích diváků jsme byli vždy antagonisty a mě se líbila myšlenka dělat něco společně – pro zábavu, aniž bych přemýšlel o úspěchu či neúspěchu. Kdybychom to udělali...<br>
<br>
<b>Jste televizní herec. Co si myslíte o úspěchu tisíce a jedné noci?</b><br>
<br>
Úspěch je třeba oslavit. Koupili ho jako dlouhý, levný seriál, jenže on jim přitom vyfoukl rating. Není třeba hledat vysvětlení. Náš Divoký anděl dobyl Turecko.<br>
<br>
<b>Změna vysílacího času – nedostatek respektu vůči divákům?</b><br>
<br>
To se děje už dávno. Zpočátku to byla rivalita mezi Claudiem (Vilyarruel) a Adrianem (Suara). Nebylo to nic osobního, ale zdálo se, že je baví tyto změny. Doufali v minutový rating. Teď to ztratilo svůj význam, protože dnes je Twitter (internet). Neustále nově vznikající technologie.<br>
<br>
<b>Jaké závěry vyvozujete se svého posledního projektu: Noche y Dia?</b><br>
<br>
Nechci měřit úspěch nebo neúspěch, ale zkušenosti. Byl jsem zpátky u Pol-ky, pracoval jsem s Eleonorou Wexler, Florencií Raggi,  poznal jsem Maxima Ghioneho a znovu jsem pracoval s Pablem Ragem. Mnoho let po Sueltos (1996). Bylo to skvělé obsazení, užili jsme si spoustu legrace. Setkal jsem se s novými mladými herci, jako je Gaston Soffritti, kterému je pouhých 23 let a má velké schopnosti. Viděl jsem ho ve hře „Sexo noc extraňos“.<br>
<br>
<b>Nevadí vám, že takový režisér jako je Campanella, není respektovaný?</b><br>
<br>
Neměří respekt takovým způsobem. Studie naznačují něco, a programový ředitel rozhodne jinak. Campanella ví hodně o filmu a o této zemi. Dělal s velkými herci: Natalií Oreiro, Joaquinem Furriel. Možná, že se seriál bude opakovat a bude mít dobré hodnocení, jako se to stalo například s „Casados noc Honos“ – Guillermo Grancella. Dnes se nemáte nechat porazit, ale získávat zkušenosti. V současné době už nemá takový význam, že se nějaký program pokazí.<br>
<br>
<b>Mluvil jste o naší zemi. Nyní je čas na seriál nebo na divadlo?</b><br>
<br>
Pokud jsou lidé v této zemi, kteří očekávají novinky, bude rating růst, pokud ne spadne. Rok 2015 byl velmi zvláštní. Velký výběr tureckých telenovel, všechno se změnilo. Je to jako moře: budete plavat v klidných vodách a najednou vás chytne proti proud. Pokud se nechlubíte, že jdou věci dobře, nemůžete plakat, když se něco pokazí. Hrál jsem v mnoha sériích, které byli úspěšné: Yago, Divoký anděl, Padre Coraje, Sos Mi Vida, nebo Vidas Robadas.<br>
<br>
<b>Ve Vidas Robadas jste oslovil aktuální společenský problém.</b><br>
<br>
Naučil jsem se, že obchodování se zbraněmi, drogami a lidmi – jsou tři nejvýnosnější byznysy na světě. Když seriál začal, lidé si neuměli představit, že barman v jejich oblíbené hospůdce může být unesen. Je to neviditelný svět, který je pro některé lidi realitou. Teď o tom všichni víme, ale nic se na tom nezměnilo. Myslel jsem, že strhávám masku, že se může zastavit tento byznys, ale nestalo se tak.<br>
<br>
<b>Jaká témata by jste si dnes pro sebe v televizi vybral?</b><br>
<br>
Nevím. Já vyprávím příběh. Každý z nich je dobrý, pokud je o něčem, když něco necháváte za sebou. Rád si hraju v příbězích na policajty a zloděje, kde mám masku na tváři, ale lidé se na mě na ulici dívají a mluví se mnou. Dívám se na to jako na hru. Ve Vidas Robadas, jsme se snažili vyprávět jiný příběh, dnes jsou lidé již opatrnější.<br>
<br>
<b>Ve vašich plánech do budoucna není žádná televize?</b><br>
<br>
Nemám žádné projekty pro rok 2016. Adrian (Suar) mi řekl o seriálu „Boháči neptejte se na povolení“ (Los Ricos no piden Premiso). Potvrzené obsazení je vynikající, a myslím, že tento projekt bude mít velký úspěch. Obdivuji to úsilí, odhodlání a příběh. Dnes nemám smlouvu s žádnou televizí. Díky bohu, že nemám. V této profesi, a to zejména v naší zemi, když propadnete do této práce, nemáte jistotu že se vám s ní podaří žít. Dobré by bylo, kdyby herci dostávali penzi. Pokud by tomu tak bylo, tak bych šel do „Casa del Teatro“ (Domov důchodů pro chudé herce). Přál bych si, aby se vypovídali ti, kteří mají mnoho znalostí.<br>
<br>
<b>O práci v divadle.</b><br>
<br>
Nemám rád dlouhé divadelní sezóny. „Na návštěvě u pana Greena“ (2005), bylo skvělé pracovat s Pepem Sorianem a téma bylo kontroverzní (homosexualita). Codicia (2007), to byl hrozný příběh, ale nádherně napsaný od Mameta. Vznikl také film. Byl jsem na pódiu s velkými herci a velkými režiséry, s mým přítelem Marcelem Cosentinem. Skončili mu práva na jeho hru a potřebovat herce aby hrál hlavní roli. Souhlasil jsem bez čtení scénáře, jen jsem sledoval film. Chtěl jsem vědět, jaké je hrát v tom, co se mi nepodobalo. Zůstal jsem do posledního dne a byl jsem tam vždycky včas.<br> 
<br>
<b>Některé koníčky…</b><br>
<br>
Stále mě fascinuje lezení. Lezení na vrchol, plánuji dosáhnout vrcholu. Kdo s vámi půjde, jakou muziku si s sebou vezmete a jakou cestu si vyberete…<br>
<br>
<b>Vzpomínky:</b><br>
<br>
Jednou jsem chtěl opravdu být dětským chirurgem. Operoval mě Dr. Javier Ureta Sáenz Peňa. Jemu bylo 34 let a mě bylo 17. Věděl jak, kdy a kde řezat, aby mě zachránil. Dnes jsme přátelé, a on je kmotrem jednoho z mých dětí. Když jsem se vzpamatoval z lymfomu, řekl jsem mu, že jsem chtěl být doktorem  a zachraňovat životy všech dětí, jako on zachránil ten můj. Pak se mě zeptal: Co by se stalo, kdyby jedno z nich zemřelo? Musíte mít tvrdý temperament, který já nemám. Stal jsem se hercem, a mé cíle jsou v křeslech první řady. Je to možné. Celou dobu jsem naživu a šťastný.<br> 
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="30"><b>Facundo Arana - soukromý herec (Gente, 2016)</b> </a>
<br>
<br>
<b>Ve věku 43 let, jen několik dní před premiérou En El Aire v divadle Tabaris, se herec rozhodl dát první upřímný rozhovor – rozhovor o jeho dětech, rodině a nekonečné lásce k Marii Susini. Navíc, poprvé sdílel soukromé fotografie z jeho života.<br>
<br>
Jeho místo na Zemi, místo se kterým se dělí jen s jeho ženou Mary, dcerou Indiou a syny Yacem a Morem. Administrativně je toto místo na řece Luján. Loď tam pluje půl hodiny – jedna termoska maté – Facundův přítel. Stojí tam postavený dřevěný dům. Není tam elektřina, ale je tam hodně lásky. V noci svítí hvězdy a měsíc, aby poskytli rodinné světlo, když tráví čas popíjením maté, když sedí u hořícího ohně, kde ohřívají své duše.</b><br>
<br>
Tam se ve mně probouzí herec, který sedí uvnitř mě, a baví mé děti, vypráví jim příběhy. A náhle se měním v kovboje, horolezce, surfaře…Děti potom mají tak úžasné výrazy ve tvářích! A Maria umírá smíchy, když mě pozoruje. Naplňuje mou duši štěstím. Totéž se semnou děje v dopoledních hodinách, kdy děti po probuzení přiběhnout do mé postele. Už se vyspaly a nemůžete je zastavit, ani na minutu.  Není pochyb o tom – že otcovství přináší více radosti, než jsem čekal.<br>
<br>
<b>Facundo mluví o kuřeti s hranolkami, které se podává v baru Rockin‘ Food, bar se nachází v Palermu. Umělci sem obvykle přicházejí z blízkého Sony Music.</b><br>
<br>
Přijdete sem náhodou, a hraje tady Axel pro 15 osob, nebo Facundo se svou skupinou.<br>
<br>
<b>Mluvili jsme spolu ještě před rozhovorem, jako dva přátelé, kteří jsou obyčejnými zákazníky u baru a popíjejí pivo u stolku u dveří. Dalším místem, které rodina střeží, je domek na stromě který všichni společně postavili na jejich pozemku, ve čtvrti Altamira v Tigre.</b><br>
<br>
Velmi často jdeme ven a strávíme celý večer na tomto stromě. Nejúžasnější je to, že se tam vejde všech 5 lidí!<br>
<br>
<b>Arana pokračuje a odhaluje jedno z tajemství člověka, který vždy chránil své soukromí. Ukáže, jaké je jeho nejvíce soukromé místo.  Je umístěno na střeše (v podkroví) jeho vlastního domu.</b><br>
<br>
Nikdo tam nechodí tolik jako já. Musíte vyšplhat do druhého patra, potom musíte zdolat dvojité točité schodiště, a nakonec jako kdyby jste se ocitli v úplně jiném dřevěném domě. Otevřete okno a svět vás obejme. Tady hraju na saxofon, kreslím, čtu scénáře, skládám vlastní písně.<br>
<br>
<b>Poté, co slíbil, že nebude zveřejňovat žádné nahrávky z jeho nového CD, otevírá stříbrný notebook a představuje to, co bude na jeho druhém albu, který tvoří spolu s Chinem Asenciem. Tentokrát to budou jeho vlastní texty, vlastní písně. Pokud první album okouzlilo posluchače po celém světě rockovými klasikami, druhé bude působit na vaší mysl. Je plné rytmů a zvuků, které Facundo čerpal ze svého života – z jeho dětí, své manželky Marii, jeho zkušeností…toto všechno je v textech. To je to, co dělá Facundo – je vděčný za všechno ve svém životě, a přiznává:</b><br>
<br>
Dlouhou dobu, v modlitbách neprosím Boha o něco víc. On mě hýčká. Dal mi všechno. Dal mi mnohem víc, než jsem snil. Bůh mi dal všechno, dokonce s přídavkem.<br>
<br>
<b>Plně se podílí na hudbě – Právě jsem se vrátil z koncertu v Izraeli a Rusku. Jeho láska k herectví se bude moci realizovat v show En El Aire, monodramatu které napsal a režíroval Manuel Gonzalez Gil, bude s ním debutovat 6. ledna v divadle Tabaris, pod vedením Gustava Yankelevicha. Od čtvrtka do neděle, v prvních dvou měsících roku se bude vracet na jeviště s  touto show , se kterou už navštívil největší města v naši zemi.</b><br>
<br>
Miluji toto umění a rád ho hraji. Je tam kouzlo, které mě fascinuje od prvního dne. Na konci lidé tleskají ve stoje. To je to nejlepší, po čem může herec toužit. A kromě toho, je to v Buenos Aires, a tak mám příležitost a čas zůstat doma se svou rodinou. 
A řekl jsem vám že Maria a děti si zařídili tento dům, a že v něm tráví nejlepší dovolenou našich životů…?!<br>
<br>
<b>Facundo, proč jste se rozhodl o tom všem mluvit právě teď?</b><br>
<br>
A proč ne?!<br>
<br>
<b>Myslím, co vás k tomu vedlo, že jste tak jednal. Víte co to bylo?</b><br>
<br>
Uvědomil jsem si, že nemůžu kontrolovat vše ve svém životě. Víte, to co jsem dělal pro ochranu soukromí své rodiny. Ani jednou jsem neutekl od krbu! Nedávno jsem jel do Ruska. Maria byla požádána o fotografie, mé i dětí, připravili se videa pro televizi. Pak tyto fotky unikly do ruských médií, a samozřejmě se také objevili v Argentině.<br>
<br>
<b>Některé z nich budou použity v tomto rozhovoru?</b><br>
<br>
To je pravda. Pak jsem si uvědomil, že nemůžu ovládat všechno. S těmito novými technologiemi, může kdokoli a kdykoli něco vyfotit a dát do jedné ze sociálních sítí. Vždycky jsem žil jako v zákopech, ale nyní už ty zákopy neexistují. Před pár dny jsem vyfotil fotku s dětmi na telefon.  Někdo stál ze strany, vyfotil nás a hodil to na síť. Rozhodl jsem se od toho trochu upustit…nedá se s tím nic dělat.<br>
<br>
<b>A čeho se bojíte? Že na základě těchto snímků budou vaše děti známé a budou uneseny?</b></b><br>
<br>
Možná ano i India – moje první dítě. V mém životě jsem viděl lidé, kteří vystavili svoje rodiny veřejnosti, a tak to to já nechci. Ptal jsem se sám sebe:  Možná, že moje dcera nechce být známá? Proč bych ji měl ukazovat, že?<br>
<br>
<b>Za ta léta jste našel odpověď? Máte pocit, že vaše děti trpí, protože jejich otec je Facundo Arana?</b><br>
<br>
Ne, opravdu netrpí.  Oni se v tom neorientují. Když se mě dcera zeptala, odpověděl jsem jí: lidé se mě ptají, proč jsem s nimi pořizoval fotografie, protože jsem tvůj táta. Zasmála se a přijala to tak přirozeně, že to překvapilo i mě. A ještě něco… Je mi už 43 let. O některých věcech jsem začal přemýšlet jinak. Uvědomil jsem si, že pokud nezačnete relaxovat, neuvolníte se, a pak musíte odejít…<br>
<br>
<b>Co vás udivuje na dětech?</b><br>
<br>
Všichni a po celou dobu. Nechci říct, že nic nechci je od toho odradit. Ale například v Indii obdivuji její lásku ke zvířatům. Někam jdeme, a říkám ji: „Ten kůň nemůže být zkrocen“. A ona jde, pohladí ho po hlavě a zvíře je poslušné…<br>
<br>
<b>A jak se chovají dvojčata?</b><br>
<br>
Skvěle!<br>
<br>
<b>Mezi nimi a Indií je velmi malý věkový rozdíl.</b><br>
<br>
Jako by byly trojčata! Mám pocit, že mezi Yacem, Morem a Indiou, je menší věkový rozdíl než dva roky. Připravovali jsme jim láhve s jídlem třikrát denně. Měnili pleny, koupaly jsme je, zásyp – Maria si s nimi rozuměla beze slov, jako se dvěma mimy, a vše dělala s velkou láskou….tenkrát jsem hodně pracoval!<br>
<br>
<b>Čeho si vážíte?</b><br>
<br>
Obrovského uznání jejich matky. Potom se ukáže, u jaké ženy jsem skončil. Zamiloval jsem se do okouzlující a sladké ženy. A najednou se stane matkou a vy budete muset vynásobit 200x to, co vás na ni zaujalo.<br>
<br>
<b>Pak jste si uvědomil, že jste udělal správné rozhodnutí?</b><br>
<br>
Beze stínu pochybnosti. Když jsem viděl, jak se dívá na naše děti, zamiloval jsem se do ní znovu a znovu. Maria je úžasná matka, stará se o všechno. Je to skutečná Superwoman. Kromě toho, že se stará o domácnost, o děti, se stará o sebe, o svůj úžasný vzhled a udržuje vždy oheň vášně.<br>
<br>
<b>Jste spolu tolik let, máte spolu tři děti, obyčejný každodenní život – neuhasíná to váš oheň?</b><br>
<br>
Ne, přesně naopak. Myslím, že teď je v nás víc vášně, než když jsme se poprvé setkali. Vždycky si najdeme čas a místo k našemu společnému životu, to je krásné a příjemné.<br>
<br>
<b>V tomto věku, si můžete dovolit ten luxus vybrat si, jak žít. To platí i pro práci?</b><br>
<br>
Ano, přesně tak. Dnes chci hrát hrát v divadle, a hrát v divadle. Mám mnoho lukrativních finančních nabídek, ale nepotřebuji to. Premiéra mé hry byla v roce 2012. Dnes hraji na Avenida Corrientes, spíše pro potěšení, než abych to bral jako výzvu.<br>
<br>
<b>Když jste začínal, pomyslel jste na to, co vás může potkat?</b><br>
<br>
Upřímně řečeno, ne. Ale ujišťuji vás, že hraju v divadle na ten stejný saxofon, jako v metru. To je neobvyklé.<br>
<br>
<b>To je něco, co nemůže být zapomenuto, něco, co s vámi zůstane navždy?</b><br>
<br>
Samozřejmě. Mrkám na dvacetiletého chlápka a říkám: Vidíš Facu, podařilo se nám to!<br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="31"><b>Terapie Abadi (Clarin, 2016)</b> </a>
<br>
<br>
<i>Facundo Arana hovoří o tragédii svého nejlepšího přítele. Herec ve věku 17 let zemřel na lymfom. S jeho nejlepším přítelem Calim, sepsali závěti. Cali – ten, který ovlivnil jeho život a kariéru, zemřel mladý. Dnes Facundo říká, že navzdory nemoci, kterou prodělal, si vytáhl výherní tiket.</i><br>
<br>
Nedávno se mi stalo něco legračního. Dělal jsem rozhovor pro rozhlas a vyschlo mi v ústech. Nikdy mě nenapadlo, že by se to mohlo stát. Je to otázka věku? Stárneme?<br>
<br>
<b>To co se ti stalo, není nic neobvyklého. Je to něco, co se stane, když jsi naštvaný, nebo máš strach.</b><br>
<br>
Nikdy předtím se mi nic takového nestalo.<br>
<br>
<b>Vzpomínáš si, o čem jsi mluvil?</b><br>
<br>
Nevzpomínám si úplně přesně, ale byl to rozhovor s přáteli. Mluvil jsem o krásných věcech, které mám rád.<br>
<br>
<b>Možná, že je to spojeno s nějakým onemocněním.</b><br>
<br>
Zaskočilo mě to.<br>
<br>
<b>Vzpomínáš si na jakékoliv extrémní situace, které souvisí s obavou, že všechno skončí? Že dojde vzduch potřebný k životu?</b><br>
<br>
Ano. Vzduch ano. Život také. Je to období, na které nemohu zapomenout. Ne, nechci na to zapomenout, to je nemožné. Bylo mi 17 let, když jsem onemocněl Hodgkinovým lymfomem. Tenkrát nebyli k dispozici žádné metody léčení. Byli dvě noci, kdy jsem nevěděl, jestli mě nechají ve Fundaleu nebo pojedu domů, co vůbec bude.<br>
<br>
<b>Jaké byly ty dny?</b><br>
<br>
Byl jsem velmi slabý. Byl jsem velmi slabý, těžce se mi dýchalo. Bylo mi 17 let a myslel jsem si, že moje tělo nemůže žít s takovým nedostatkem vzduchu. Najednou jsem cítil vzrušující svět, tisíckrát silnější než je klid, jaký jsem kdy ve svém životě zažil. Všechno bylo bílé, dokonale bílé – můžu to stěží popsat. Věděl jsem, že ti kdo zůstanou, budou v pořádku.<br>
<br>
<b>Popisuješ stav téměř úplného štěstí.</b><br>
<br>
Nevíme, co je blaho, dokud ho nezažijeme. Tělo nám dává příznaky. Když tělo potřebuje jídlo, cítíme hlad. V případě, že tělo potřebuje napít, dostaneme žízeň. Pokud si potřebujeme odpočinout, cítíme se ospalí. Myslíme si, že my sami o tom rozhodujeme, ale je to naše tělo, které nám klade tyto otázky. Společným prvkem je to potěšení z jídla, pití, spánku…<br>
<br>
<b>Když se vrátíme ke tvé nemoci, byl jsi si toho vědom?</b><br>
<br>
Ano. Ano, byl jsem si toho vědom.<br>
<br>
<b>Jak to začalo?</b><br>
<br>
Máma mě vzala k lékaři, protože jsem měl oteklý krk. Byl jsem rád, že jsem nemusel chodit do školy. Cítil jsem se tam špatně – nelíbilo se mi tam. Líbilo se mi kreslení, chtěl jsem být umělec, kreslit komiksy. Získal jsem mnoho od dětství. Krásný vesmír, kterého jsem byl strůjce. Ve vnějším světě, jsem se necítil tak bezpečný. Nechtěl jsem se vzdát kreslení, takže moje hodnocení se neustále zhoršovalo. Učitelé si všimli, že si s nikým nerozumím, nemám energii, nejsem dobrý hráč rugby. Byl jsem dobrý sportovec, líbilo se mi trénovat, ale znovu jsem se vracel ke svému bloku do kterého jsem si kreslil. Ze svých kreseb čerpám do dnes.<br>
<br>
<b>Výborně. Můžeš nám ukázat své kresby?</b><br>
<br>
V sociálních sítích, jsem se stal trochu statečnější a publikoval jsem tam nějaké ze svých kreseb, ačkoli mnoho jich bylo zničeho. Měl jsem kamaráda, jmenoval se Cali, úžasně psal. Když jsme měli čas, sedli jsme si spolu – já jsem kreslil a on psal. Chtěl být trumpetista, a já saxofonista: blond a brunet – takhle jsme uvažovali celý život. Navzdory své nemoci, jsem si vytáhl výherní tiket. Vyhrál ten, kdo byl nemocný, krutý osud měl ten, kdo byl jeho blízký . Ten zemřel – odešel. Ten kdo je nemocný, vás opustí. Ten kdo zůstane, zůstane se svou samotou. Konec konců já jsem se uzdravil a on zemřel na aneurysma – 12. 12. 1990. Když nám bylo 17, mluvili jsme o smrti, protože moje prognóza byla špatná. Zeptal se mě, jestli mám závěť. Řekl jsem, že nemám, on řekl: Já také nemám, klidně bych mohl upadnout hlavou na klavír . Měli bychom sepsat své vůle. Napsali jsme čtyři řádky, protože jsme neměli vůbec nic. Měl jsem jen kresby, tužky a fixy.<br>
<br>
<b>To není tak málo.</b><br>
<br>
Opravdu, je to mnoho. Krátce po jeho smrti, se mě jeho matka zeptala, jestli je pravda, že jsme sepsali závěť. Řekl jsem ji celý příběh, a řekl jsem, že jsme si je nečetli. Řekla mi: Ukážu ti jeho poslední vůli. Nechal ti kříž, který visel nad jeho postelí. Na druhé straně papíru jeho vůle mi napsal: Facu, nechoď za mnou. On mi daroval svůj kříž, ale ne jako něco špatného nebo bolestivého.<br>
<br>
<b>Milé. Dojemné. Zůstal si nezávislý. Každý byl tím, kým byl. Hodně mi řeklo: brunet a blond.</b><br>
<br>
Možná…(směje se)<br>
<br>
<b>Zachovali jste si oba svou individualitu, podařilo se vám vytvořit  vztah, ne fúzi. Vzhledem k tomu, že bys opustil svůj kříž jako symbol nemoci nebo utrpení. Tak napsal tento dodatek na druhou stranu.</b><br>
<br>
Vo všetkom je postupnosť. Po smrti Caliho som začal hrať na saxofón v metre. Páčil sa mi Gato Barbieri a Oscar Kramer. Podarilo sa mi kúpiť saxofón a nikdy som neprestal hrať a kresliť. Na druhej strane ma v 15 rokoch Cali priviedol k štúdiu divadla. Nemal som potuchy, čo to je. Navštevoval školu drámy Lasalle. Raz som sa do tej školy išiel pozrieť na jednu vec a zamiloval som sa do divadla, s takým pocitom explózie vo vašom vnútri, ktorý je väčší ako telo dokáže pojať. Povedal som: "Chcem to robiť." A teraz som herec. Cali ma ovplyvnil vo všetkom, čo robím.<br>
<br>
<b>A ako sa ti hralo v metre?</b><br>
<br>
Hral som tam desať mesiacov.<br>
<br>
<b>Prečo si sa rozhodol robiť to?</b><br>
<br>
Zostal som bez práce.<br>
<br>
<b>Ale to nebol zárobok na živobytie a túžbu niečo mať.</b><br> 
<br>
Mal som 20 rokov. Pocítil som silné vnútorné nutkanie urobiť niečo z vlastného rozhodnutia. V roku 1992 bola silná recesia a ľudia zostali bez práce, začal som nosiť žiadosti k rôznym agentúram. Raz som videl hrať v metre saxofonistu. Pozval ma zahrať si s ním, to bola prvá iskra mágie, pretože som bol ten najplachejší človek na svete. Prišlo mi ho ľúto a neodolal som. Ľudia prechádzali a zastavovali sa, ale ja som sa pozeral len smerom k podlahe. Keď sme skončili, dal mi polovicu zarobených peňazí. Nechcel som ich prijať, ale on povedal: " Sú tvoje, zaslúžiš si ich." Mojou stanicou metra sa stala Santa Fe a Pueyrredon. Vedel som, že saxofón bude dôležitou súčasťou môjho života.<br>
<br>
<b>A ako si sa dostal k herectvu?</b><br>
<br>
Na konci roka 1992 mi zavolala Betiana Blum a povedala: "Facundo, máme kasting. Ak si pripravený, príď. " A išiel som: podobalo sa to prenosu „Operácie Triumf", akurát ho nevysielali. Ľudia, ktorí prišli, boli rozdelení do dvoch skupín, a ani sme nevedeli, do ktorej patríme. Potom niekto prišiel s nápadom, aby to nahrala televízia a bol z toho veľký úspech. Vo februári 1993 som šiel k babičke a niekde vo výťahu som napísal "02/15/93". Vtedy to všetko začalo. Spoznal ma Daniel Alvarez, producent Canto Rodado, a spýtal sa: "Ty si ten chlapík, ktorý hrá na stanici Santa Fe a Pueyrredon, trasy D?“ Lito Espinosa dodal: "To je kozmická náhoda. Bývam tam a každé ráno pozerám ako blondiak - a to si ty - hrá na saxofón. Poverili ma napísaním scenáru k seriálu pre mládež a povedal som: "Napíšem o umeleckej škole, v ktorej bude chlapík - saxofonista, ktorý hrá na saxofón v metre: Ramiro Tancredi, ktorý bol syn milionára, ale stal sa rebelom."<br>
<br>
<b>A to bola tvoja postava v Canto Rodado?</b><br>
<br>
Áno, tento hrdina bol vytvorený podľa mňa, keď som hral na saxofón v metre.<br>
<br>
<b>Ktoré úspešné projekty potom prišli?</b><br>
<br>
"Dobrí susedia (Buenos Vecinos)". Potom som išiel na juh hrať v Chiquititas, vrátil som sa, pozvali ma natáčať Yago, Pasión Morena, čo bol tiež úspech. Nasledoval 099 Central. Vtedy som točil desať rokov bez zastavenia. Skončil som nakrúcanie, kúpil som si karaván, zapriahol do svojho auta a vydal sa na jazdu. Šesť mesiacov som jazdil po argentínskej Mezopotámii. Potom prišla ďalšia cesta, prišiel som pod Aconcaguu a zachcelo sa mi na ňu vyliezť, podarilo sa mi to.<br>
<br>
<b>Išiel si aj na Mount Everest.</b><br>
<br>
Áno, v roku 2012. Keď som sa vrátil, povedal som Javierovi (Faron): "Musím hrať v divadle."<br>
<br>
<b>Si človek, ktorý vzhľadom k svojej minulosti a k tomu, že od útleho veku vieš, čo je smrť, potrebuje zvláštny vzťah so smrťou: odhodiť jej výzvy, rešpektovať ju, pohrať sa s ťažkými situáciami, testovať svoje sily a posúdiť, ako ísť ďalej. Keď riešiš problém, vieš kde máš limity a z tohto testovania si vyvodíš predstavu najťažšej a najnebezpečnejšej výzvy, hranice a kontrolu toho, čo by sa mohlo ukázať neovládateľným. Vieš sa s tým vyrovnať, keď si prešiel skúškou svojej choroby a smrťou svojho priateľa.</b><br>
<br>
Áno a mnohým ďalším. Všetci sme ťažko skúšaní.<br>
<br>
<b>Áno, ale niektoré skúšky, ktoré nás stavajú tvárou v tvár skorej smrti a smrť milovaných, zanechávajú špeciálne stopy. Dávajú ti najavo, že tu nebudeš večne, vzbudzujú túžbu bojovať a vyhrať. Často sa to prejaví v kreativite: je to výzva, pôjdem, dosiahnem cieľ, zistím svoj limit.</b><br>
<br>
Prísť k limitu, už to je výhra.<br>
<br>
<b>Mal si aj nepríjemnú situáciu, pokiaľ ide o prácu?</b><br>
<br>
Ani jednu. Proste sa pýtaš sám seba: "Čo je to úspech? Získať 27 ratingových bodov, všetkých predstihnúť, aby si sa objavil v časopisoch? Alebo mať príležitosť robiť, čo máš rád v profesii, kde máš len jednu šancu zo sto objaviť sa v časopisoch? Povedzte mi, koľko hercov si môže vyberať. Niekedy si hovorím: "Sakra, v 43 rokoch by som nemusel pracovať, keby som chcel, veď mi nič nechýba v živote." Moja žena a ja netúžime po ničom inom ako žiť život, o ktorom sme snívali, s našimi deťmi, v našom dome so záhradou. Nám to stačí.<br>
<br>
<b>Znamená to, že sa ťa nič nedotklo v nepríjemných momentoch v práci, v divadle. Všetky tvoje príbehy boli úspešné?</b><br>
<br>
"V Noche y dia" som nezískal očakávané hodnotenie. Napriek tomu, že to bola jedna z najlepších prác v mojom živote. Stretol som sa s Florenciou Raggi a Eleonorou Wexler, mimoriadnymi herečkami a kolegami. Podporil som Rominu Gaetano. Opakoval som jej: „ Romi, musíš si dať pauzu.“ Adrianovi Suarezovi som povedal: "Ak Romina bude aj naďalej nakrúcať, budeš ju musieť odviesť sanitkou," on mi odpovedal: "Rozumiem. Rominu zavolám, akonáhle sa zotaví. " Romina mala záchvaty paniky.<br>
<br>
<b>A čo sa stalo s Juliom Chavezom vo "Farsantes"? Bol si sklamaný?</b><br>
<br>
Nie, tento šum zaplo tlačidlo. Z nejakých klebiet vznikli obrovské bludy, aby sa predávali hory jedu. A ja som sa stiahol nabok, pretože som nemal vo zvyku sa tým riadiť.<br>
<br>
<b>A nechceš?</b><br>
<br>
Teraz, keď je po všetkom, mám v tom jasnejšie. Vo chvíli, keď sa to deje, nerozumieš, prečo o tebe tak hovoria. Odišiel som, pretože som sa cítil nesvoj. A nikdy, nikdy som neutekal, vždy som prichádzal prvý a odchádzal posledný. Zaujímam sa o svojich kolegov. Keď človek pracuje tam, kde sa mu to najviac páči, nemôže opustiť dom so svojou ženou a potľapkať ju po ramene a povedať: "Ponáhľam sa, buď pokojná."<br>
<br>
<b>Bola to nepríjemná situácia?</b><br>
<br>
Nie. Bol to pocit. Nemôžem z toho viniť nikoho, pretože to bol môj pocit. Rozumieš mi? Nikdy sa so mnou nič také nedialo a tam sa to stalo.<br>
<br>
<b>Je to schopnosť rešpektovať seba a načúvať sami sebe.</b><br>
<br>
Prestal som zarábať veľa peňazí, zrušili mi zmluvu. A okrem toho som vedel, že nikdy viac nebude fungovať takáto televízia, pretože keď odchádzate z úspešného projektu, hovoriac producentovi: "Ja nemôžem už ani sekundu" ... cítil som sa nepríjemne v dôsledku okolností, ktoré s ním nesúviseli, ale nedokázal som natočiť jediný deň navyše. Nasledujúci rok mi Le Soir, producent, zavolal a povedal: ". Najskôr chcem hovoriť o tom, čo sa stalo, a potom chcem hovoriť o tom, čo vám môžem ponúknuť." Povedal som mu, že príčiny boli také-a-také. On mi povedal: " Urobil by som to isté." Poďakoval som mu. A potom mi ponúkol "Noche y dia". Ako som povedal, bola to úžasná skúsenosť, nehľadiac na sledovanosť.<br>
<br>
<b>Vidím, že si veľmi vnímavý. Veľmi dobre počúvaš, vieš počúvať. Aký nádherný rozhovor, ďakujem veľmi pekne.</b><br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="32"><b>Nebojím se teď říct, že můj život je dokonalý (Para Ti, 2016)</b> </a>
<br>
<br>

<i>Je šťastný. Vystupuje v monodramatu. Na jevišti hraje na saxofon, užívá si rodinného života s manželkou Mariou Susini a jejich třemi dětmi. Ví, že tato situace nebude trvat věčně, a tak žije každý okamžik naplno. Po vydání svého CD Salir a Tocar (s cover verzemi slavných písní) připravuje své druhé album, tentokrát se svým vlastním repertoárem. Během našeho rozhovoru se Facundo stále ošívá, jako netrpělivý student ve školní lavici. Jeho tvář se rozsvítí pokaždé, když hovoří o svých projektech, o své rodině. Vidíte na něm, že nemůže skrýt umělcovu duši a bezmeznou lásku k životu.<br></i>
<br>
<b>Proč znovu vystupujete s tímto představením?<br></b>
<br>
Toto je příběh který chci vyprávět. Vypráví o tom, co je v životě důležité. Toto umění zaměřuje pozornost na duši, laskavost a změny.  To je to, co se mi líbí v umění, ne „speciální efekty“.<br>
<br>
<b>Během představení nezapřete potěšení z hraní na saxofon, díky němuž to všechno začalo.</b><br>
<br>
Ano, hrál jsem v metru na saxofon. Když mi bylo 13 let, teprve jsem si zvykal na myšlenku na tento nástroj. Snažil jsem se dělat saxofony ze dřeva a brzy na to jsem měl skutečný saxofon. Byl to sen, protože jsem na něj neměl peníze. Až jednoho dne se mi táta zeptal, jestli je tento nástroj tak důležitý. Pokud ano, dá mi na něj půlku. Přítelkyně mojí mámy mi nabídla, abych uklízel její dům na pobřeží, a tím jsem si mohl vydělat chybějící peníze. Takže jsem byl nakonec schopen si saxofon koupit. Šel jsem do dramatického kroužku a učil jsem se hrát. Když jsem poprvé dostal roli v konkurzu na Canto Rodado, producent mě viděl hrát v metru a řekl, že se mnou nechal inspirovat k napsání tohoto příběhu.<br>
<br>
<b>Dvakrát jste pokořili Aconcagua. Na co jste myslel, když jste dosáhl vrcholu?</b><br>
<br>
Upřímně, pro mě byl vrchol samotná expedice. Když jsem dobyl vrchol hory, byl to skvělý pocit, ale vrchol je samotný projekt. Dal jsem si cíl vylézt na horu, zorganizovat cestu, promluvit si s lidmi kteří mě budou doprovázet. Všechno musí být dobře naplánováno, aby se zabránilo zranění. Ale jestli se zraníš není nutné trvat na tom dál, protože Bůh vždy odpouští, člověk někdy a příroda nikdy. Pokud si budete s přírodou hrát, nemusíte mít příležitost o tom někdy mluvit.<br>
<br>
<b>Děláte dojem, že je vám vše jasné, srozumitelné. Vždy tomu tak bylo?</b><br>
<br>
Ne vždy. Nejprve musíte letět tak vysoko, jak jen ti to síly dovolí, a potom klesnout co nejníže jak můžeš. A budete to muset projít bez pocitu viny: zažít největší utrpení a být tak šťastný až vás bude bolet úsměv na tváří. Prožil jsem si obě strany tak moc, jak jen to bylo možné. Dovolte, aby smutek přešel ve svém tempu, a potom tu bylo místo pro trvalé štěstí. Ale proto aby se tak stalo, musíte si projít oběma stranami. Vše je otázkou volby. Ptají se mě: Jak můžete být tak milý? A já se ptám: A jaká je alternativa? Ptali by jste se na to špatného člověka? Učinil jsem výběr. Objímání vyžaduje stejné úsilí jako facka.<br>
<br>
<b>Bezmezná láska. Může se to zdát jako pohádka, ale je to příběh Facunda a jeho manželky, modelky Marii Susini, se kterou má tři děti: dceru Indii a dvojčata Yaca a Mora.</b><br>
<br>
Sotva jsem potkal Mariu, řekl jsem ji, že si ji chci vzít a založit s ní rodinu. Vůbec jsem se nezabýval myšlenkou příběhu na jednu noc. Po těchto slovech jsem si myslel, že si zavolá taxík a uteče ale ona odpověděla: Vážně? Dám ti rodinu. A my jsme se nedrželi ani za ruce!<br>
<br>
<b>Byla to láska na první pohled?</b><br>
<br>
Ano. Myslím, že ano. Byl to jako blesk, který se trhá na dvě části. Když jsem viděl Mary, explodoval jsem. Později ona připustila, že ona také. A tak žijeme v lásce už téměř 10 let.<br>
<br>
<b>Jaký jste otec?</b><br>
<br>
Sdílím s mými dětmi všechno. Dokonce mysl. Jsem překvapen svými myšlenkami. Protože všechno, co v nich je, je velmi čisté, upřímné a jednoduché.<br> 
Bylo mi řečeno, že nebudu moct mít děti, kvůli mé léčbě během rakoviny. Nejednou z jejich úst slyším: Miluji tě! Nebo ten pocit, když mě jejich ruce obejmou kolem krku, umírám štěstím. Zdálo se to těžké, ale mám je!<br>
<br>
<b>Co se každý den učíte ze svých dětí?</b><br>
<br>
Vážit si života a starat se o ostatní. Dnes bych se raději stokrát spálil, než aby se stalo něco jednomu z nich. Snažím se být co nejlepší otec, nejlepší manžel, nejlepší milenec. Samozřejmě, že se rozčilují, argumentují, stejně jako všichni ostatní, ale snažíme se aby radostné okamžiky byly co v největší míře.<br>
<br>
<b>Jak udržujete vášeň ve vztahu?</b><br>
<br>
Pro mě to není snaha, protože Maria je skvělý člověk, velmi silný (mimořádný). Dívám se na ní jak spí, a dívám se na ní se vzrušením. Rád bych zastavil čas v tomto bodě, chtěl bych být tady a teď, s mými rodiči, sestrami, přáteli, s rodinou, hudbou a profesí kterou tolik miluji. Nebojím se říct, že můj život je teď dokonalý. Velmi jsem o tom snil, snažil jsem se to najít, a nakonec se mi to stalo a jsem rád. Vím, že dříve nebo později se to změní. Život sám o sobě všechno změní. Život je jako velký kolotoč, chcete žít s velkou radostí, když se všechno děje tak překvapivě dobře, jako teď.<br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="33"><b>Chtěl jsem být hercem, saxofonistou a dobrodruhem (La Nacion, 2016)</b> </a>
<br>
<br>


<i>Po nadšeném přijetí v Izraeli a Rusku se vrátil k divadlu, aby předvedl výkon v monodramatu, ve kterém také zpívá. Maté.  Náramky – kovové, plastové, z provázků, všechny zamotané za sebou v náhodném pořadí. Saxofon – jeho první saxofon ten, na který hrál ve věku 19 let tak, že mu krvácela ústa.  Tyto věci, které vlastní Facundo Arana, jsou součástí jeho každodenního života. Jsou to mnohem víc než ozdoby, nebo náhodné věci – jsou to věci z předchozích fází jeho života. Zdá se, že všechno v životě Arany pochází z minulosti a nachází to nový význam v současnosti.  Jako když mu bylo 17 let, ležel na nemocničním lůžku, kde byl velmi slabý na to aby se vůbec nadechl, a doktor uvažoval o tom, jestli přežije noc…Nebo jiný případ, když v roce 2006 letěl se svým instruktorem létání Marcosem Marinim, narazili na bouři. Bylo to jako hodit kus papíru doprostřed hurikánu – vysvětluje herec. Stalo se to nedaleko letiště v Buenos Aires. Byl již dobře známý a populární. Opět platí to, že viděl smrt z velké blízkosti. Budovy v Rio de la Plata byli na dosah ruky. Otevřenými dveřmi jeho letadla proudila voda. Jako zázrakem přistáli. O den později, se vrátil na dráhu, podíval se na oblohu a viděl absolutní jas a klid, jako alegorie zázraku života.<br>
Arana hraje v monodramatu En El Aire, byl to Manuel Gonzalez Gil se kterým se vrátil do divadla Tabaris, kde nám ukazuje svůj život. Říká, že hraní Marcose, rozhlasového hlasatele, který má své vysílání v rodném městě, ukazuje sílu citu a zázrak života.</i><br>
<br>
Nikdo neví, co se s námi stane zítra. Víme jen datum narození, ale neznáme datum našeho konce. Někdy mám pocit, že se neloučím se svou rodinou dostatečně, a přesto nevím, jestli se k nim vrátím.<br>
<br>
<b>Jeho cílem nikdy nebylo být milionářem.<br></b>
<br>
Jako saxofonista jsem hrál v metru, abych unikl některým obtížným událostem, které mě postihli. A pochopil jsem, že svět není hrnec s vařící vodou, do které jsem byl vhozen.<br>
<br>
<b>Zůstal ve vás tento strach?</b><br>
<br>
Strach zmizel. Tělo je moudré. Zapomene na to špatné. Jako žena, která zapomíná na strašlivou bolest porodu, když porodí dítě. Šlo o paměť, které to už nezpůsobuje bolest. Teď jí to dává moudrost.<br>
<br>
<b>Hra En El Aire, je označována za unikátní takovým jednoduchým způsobem, jako být hrdinou romantické komedie, nebo hrát stereotypního milence. Znamená to, že hledáte uznání publika?</b><br>
<br>
Líbí se mi prolomit stereotypy „s láskou“. Přidávám nové, aniž bych zničil ty, které přispěly k mému rozvoji, a to se mi líbí. Například právě teď zpívám. S písněmi jsem jel do Izraele a do Ruska. Dovolil jsem to sám sobě, protože vidím svou práci jako hru (hazard).  Hodně z té hry je i v mém životě. Co se týče divadla, tak to považuji za jeden z možných způsobů, jak ukazovat nějakou dobu, která mě těší  a nevylučuji, že to budu dělat znovu. Ale je to jen jeden ze způsobů. Jsem cestovatel a opravdu rád navštěvuji různá místa.<br>
<br>
<b>To je předpokladem pro roli?</b><br>
<br>
Ne. Naopak. Oceňuji, že se mi dostalo nabídky, z úcty k 14 tisícům herců, kteří ji nedostali. Protože i já jsem se modlil z celého srdce, abych získal jednu roli. Ačkoliv jednou jsem si vybral povolání, kde se nemusíte bát čehokoliv. Nejde o nic závažného – jen vyprávíte příběh.<br>
<br>
<b>Jak jste se rozhodl, že budete hrát na saxofon?</b><br>
<br>
Bylo v tom více věcí, ale ze všeho nejvíc to bylo dobrodružství. V tom věku – bylo mi 20 let, byl to rok 1992 – můj život byl prázdný jako list papíru. Zvlášť pokud nemáte žádnou budoucnost. Rozhodl jsem se být hercem a saxofonistou. Začal jsem hodně hrát v 19 letech, kdy jsem si mohl tento nástroj koupit.<br>
<br>
<b>Proč jste se chtěl stát hercem?</b><br>
<br>
Byl jsem fascinován živými sochami v Recoletu. A pohledem na dítě, které čeká se svým otcem, dokud se sochy nepohnou. Otec dal dítěti minci, a když ji dítě hodilo do krabice, socha mrkla na otce. Zamiloval jsem se do této scény. Když mi bylo 15 let, přišel jsem do divadelní školy Lasalle, viděl jsem na pódiu osvětlenou modrou lampu, jak visí nad barem a dvě stoličky, byl to jako blesk v mé hlavě. Rozhodl jsem se, že to chci dělat. A zůstal jsem u tohoto rozhodnutí.<br>
<br>
<b>Jste velmi různorodý. Když jste udělal více než jedno rozhodnutí.</b><br>
<br>
Na rozdíl od myšlenky, stát se komiksovým umělcem, chtěl jsem v životě dělat tři věci: být hercem, saxofonistou a dobrodruhem. Všechny mé tři přání se mi splnili a dokonce čtvrté – založit rodinu. Jsem velmi šťastný a třikrát vděčný.<br>
<br>
<b>Vaše touha být dobrým člověkem pochází z této vděčnosti?</b><br>
<br>
Když jste tak vděčný, že se usmíváte, když se snažíte být nejlepší člověk, znamená to, že jste navštívil nejhlubší a nejtemnější hlubiny. Podařilo se mi odtamtud vrátit. Tisíckrát v mém životě jsem málem zemřel žalem. Ale také jsem tisíckrát umíral radostí. Doslova.<br>
<br>
<b>Proč „doslova“?</b><br>
<br>
Sbírám vzpomínky. Vzpomínám si velmi dobře na všechno, co se mi stalo. Tyto vzpomínky mi dávají sílu. Ale jsou i moje prokletí. Pamatuji si na tvář mého nejlepšího přítele. Na jeho hlas. Zemřel, když nám bylo 18 let. Před více než polovinou mého života. Jasně si vzpomínám na chuť kávy se šlehačkou a skořicí, kterou jsme pili v sedmnácti v kavárně Moliére. Zašustí cukr jak klesá ke skořici, když se šálek promíchá, dvakrát poklepám lžičkou o talířek. Vidím to! Vzpomínám si! Nikdy víc jsem nepil kávu se šlehačkou a skořicí…<br>
<br>
<b>Kdo vám pomůže, když nepočítám vaše vlastní rozhodnutí?</b><br>
<br>
Lidé, kteří mě obklopují. V tomto věku, nemohu dělat špatná rozhodnutí. Mám zkušenost se zradou, vlastní bolestí i bolestí někoho jiného, vylákali ze mě peníze, okradla mě žena. Pokud máte vedle sebe darebáka, znamená to, že jste si ho vybral. Teď nedůvěřuji, musíte si mě získat. Za mě bývalo, že se přátelství rodilo v sekundě a zůstávalo navždy, i když jsem toho člověka nikdy nepotkal.<br>
<br>
<b>Arana je jediným hercem představení, ale říká, že není sám.</b><br>
<br>
Na jevišti je více lidí. Dávám hlas těmto postavám, mluvím jejich jménem o tom, co by mělo být řečeno. Nikdy jsem nepracoval na této hře jako na monologu.<br>
<br>
<b>Váš dar bývá vypravěč, je tomu tak i v této hře?</b><br>
<br>
Snažím se, aby to tak bylo. Každý úspěch považuji za nejvýznamnější ocenění. Dávám si před sebe malé cíle, abych nebyl tak raněn.<br>
<br>
<b>Proč znovu hrajete v En El Aire?</b><br>
<br>
Toto umění jsem hledal celý život. Zúčastnil jsem se jejího vzniku, viděl jsem jeho zrození. Kromě toho, hra se shoduje s prací na mém druhém albu, autorském repertoáru. Nezajímá mě, co by se mohlo stát. Skáču i padákem. Nevidím hodnotu plnění snu, když tomu nedám celou svou duši.<br>
<br>
<b>Jak reagujete na kritiku?</b><br>
<br>
V případě, že kritika přichází od někoho, kdo má o mě špatné mínění, v takovém případě mě nezajímá, to bolí.<br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="35"><b>Random (2016)</b> </a>
<br>
<br>

<i>Po mnoho let byl jedním z hlavním herců domácí scény. Získal 4 ceny Martin Fierro za nejlepšího herce, a nyní hraje pro zábavu v divadelní hře „En El Aire“. Tento rozhovor je o jeho zálibách, jeho minulosti a lásce k rodině. V minulosti se psalo o tom, že tento mladý muž, jako chlapec bojoval s vážným onemocněním, hrál na saxofon v jedné z hlavních stanic metra v Buenos Aires po dobu 11 měsíců, aniž by to bylo ekonomickou nutností, bylo to pouze jeho vlastní rozhodnutí, žít pro své umění. Studoval divadelní umění, kreslení a zkusil štěstí v televizi, dokud nezískal svou první hlavní roli v Divokém andělovi, kde spolupracoval s Natalii Oreiro. Tato telenovela se stala jedním z pilířů argentinských telenovel. Měl triumfální úspěch v zahraničí, v Rusku, Izraeli a dalších zemích na východě, kde se jeho postavy stávaly bohy, ale on pokračoval v naší zemi v dalších telenovelách jako je Yago, Padre Coraje nebo Sos Mi Vida. Ale přesto, on musí „dýchat“, jak sám říká, a okamžitě mění svůj program na extrémní expedice, jako je horolezectví, seskoky padákem nebo jiné sporty z nichž se vaří v těle krev. V roce 2012 se mu zalíbilo další umělecké dílo, a po několika zklamáních v televizi začal hrát v divadelní hře „En El Aire“, představení podle jeho měřítek. Divadelní perla, která odhaluje jeho vášeň, jeho duši a jeho nejhlubší emoce. Každý, kdo ho viděl na jevišti, pravděpodobně nezapomněl na Marcose, hlasatele z nočního rádia, do kterého se transformuje v této hře.</i> 
<br><br>
Toto dílo neumožňuje podvádění. Kdybych podváděl, tak za prvé by se na mě lidé z prvních řad měli plivat a za druhé, bylo by to nápadné.
<br><br>
<b>Když jsem se na představení díval, řekl jsem si, že je to ideální dílo pro vás, ne kvůli tématu, ale kvůli osobnosti herce…</b>
<br><br>
To je pravda. V roce 2012 jsem se mýlil. Neměl jsem dost vzduchu. Zavolal jsem Javierovi Feronovi a pozval ho na kafe. Byl jsem jako tonoucí, který se snažil dostat na břeh. Chtěl jsem hrát v divadle, chtěl jsem být na jevišti sám. Posbíral jsem svou odvahu, ale věděl jsem, že tato hra ještě není napsaná. Zeptal jsem se ho tedy, jestli najde autora a režiséra, nejlépe kdyby to byla jedna osoba. Nabídl mi Manuela Gonzaleze Gila, odpověděl jsem, že se k němu neodvážím. Řekl jsem, že bych se s ním setkal, a on mi řekl, že se chystá jet do Mexika, ale odloží cestu kvůli mně. Nemohl jsem tomu uvěřit. Druhý den jsem šel do jeho domu a on na mě čekal se skladatelem Marinem Byankedim. Povídali jsme si, vzpomínám si, co jsem jim řekl: „Chci hrát hru, dám do toho celé své srdce i svou duši. Život ode mě odchází, já nevím proč ale odchází pryč“.
<br><br>
<b>Takže říkáte, že jste měl strach?</b>
<br><br>
Ano. Pro mě to bylo velmi potřebné. Začali jsme druhý den a stalo se něco úžasného. Jako by to byla divadelní dílna v první třídě školy. Improvizovali jsme, protože jsme věděli, že budeme mluvit o tom a o tom a najednou se objevilo divadlo Any Muller. Scéna je obvykle připravena do dvou měsíců, nám to trvalo čtyři, ale když jsme skončili bylo to perfektní, protože jsme si to sami vytvořili (směje se). 
<br><br>
<b>Do té doby vůbec nic nebylo?</b>
<br><br>
Nebylo Marcose, nebylo nic. Jednalo se o společný výtvor. Kdo napsal texty a kdo napsal hudbu nevíme. Neumím napsat hudbu, ale přísahám, že jsem hudbu napsal (směje se). A finále je jako dezert. K dispozici je hra s rychlostí. Konec konců, život je jen čárka, kus ničeho. A hra se hraje s tím, že v průběhu času půjde zastavit.
<br><br>
<b>Tyto telefonní rozhovory jsou určitě v každém z nás…</b>
<br><br>
Tak to je pravda. To je život. Hádal jste se s matkou svého syna, s ním, ale je to tak. To jsou spory. Můžeme se hádat, ale milujeme. Hrajeme s časem, lovíme v paměti, abychom řekli, co se v divadle děje. „Zhroutil se do pekla, ale pamatuji si, že v něm byl život“.
<br><br>
<b>Finále je opravdu šokující…</b>
<br><br>
Je to překvapující konec a lidé mu nemůžou uvěřit, ani já sám. Jestli vám něco uniklo, tady to je: živý plakát. A s tím vším odcházíte, uklidníte se, usnete sám se svým prostěradlem a polštářem a přemýšlíte o hře. Po tom všem, čím jsem prošel, mě tyto nádherné impulsy hladí a povzbuzují, aby odešlo z mého života mnohem víc věcí. Mám štěstí, že jsem byl zapojen v tomto všem. Jsem nesmírně šťastný.
<br><br>
<b>Přivedlo to do vašeho života radost?</b>
<br><br>
Úplnou. Koneckonců, vytvořili jsme dílo, které nás vyjadřuje na 100%, bylo to navrženo tak, aby to nikdy nepřestalo. Spustit, zastavit a přivést zpět o dva měsíce později. V tuto chvíli pracujeme spolu, protože vystupujeme v ulici Corrientes, v krásném divadelním sále Tabaris, v tom, v jakém jsme chtěli, a děláme to co dělat chceme. My tři jsme se sešli abychom udělali show a potěšili publikum. Vidím je z jeviště, vidím jak jsou fascinováni touto historií. Každý, kdo mě zná, ví, že tato hra mi dává radost. A já vám řeknu víc: Já ani nevím, proč se mi tak špatně dýchá. 
<br><br>
<b>Máte velmi odlišné diváky, ty co vás milovali v televizi, a ty kteří chodí do divadla, takže každému vyprávíte jiný příběh.</b>
<br><br>
Ano, ale vezměte prosím na vědomí, že ten kdo nechodí do divadla, je schopen cítit se jako ten, který sem chodí vždy. A je to neuvěřitelné – zaujmout všechny touto historií. A skutečnost, že dáte lidem nové zážitky, plné pýchy a nasazení…
<br><br>
<b>Hrajete na saxofon, na který jsem hrál v metru před dvaceti lety…</b>
<br><br>
Přesně tak. Já říkám, pokud jste schopni cítit co se děje, jako hra, pokud máte paměť a chcete si ji udržet se všemi výhodami i nevýhodami, které to přináší, pak prožijete život nejvíce vášnivým způsobem. Vidím saxofon, který jsem si koupil před devatenácti lety, a chápu že jsou písně, které jsem nemohl zahrát, protože pro mě byli příliš „velké“, ale teď najednou můžu hrát podle sluchu. To je v pořádku. Kdysi jsem byl čistým papírem, a nyní hraji na ulici Corrientes a Callao což mě dělá šťastným.
<br><br>
<b>Proč jste hrál na saxofon v metru?</b>
<br><br>
Byl jsem bez práce. Šel jsem do agentury. A tak jak jsem mluvil anglicky, mi řekli, že se nehodím na jejich úroveň. I na vyšší úroveň. A já jsem chtěl pracovat. Ne proto, protože jsem to potřeboval, protože jsem to chtěl poskytnou moji rodině. To se stalo v roce 1992. Jednou odpoledne jsem se posadil v metru, šel jsem do Corrientes a Callao a uslyšel jsem saxofon.
Svůj jsem nesl na svém rameni, a ujišťuji vás, že bylo neuvěřitelné co jsem slyšel. Ten člověk mě pozval, abych s ním hrál, a místo toho jsem utíkal, protože jsem byl velmi plachý, potom jsem souhlasil a začali jsme spolu hrát. Skončili jsme, a on mi dal polovinu peněz. Odmítl jsem, ale on řekl že je to moje, protože jsem hrál s ním. Uvědomil jsem si, že mám práci. Měl jsem klobouk plný peněz během několika hodin. Šel jsem se podívat na svou stanici. Žil jsem s rodinou v pohodlném domě pro střední třídu, můj otec byl právník, ale já už měl taky práci (směje se).
<br><br>
<b>Dokážu si představit, jaké různé historky máte z té doby.</b>
<br><br>
Miliony (směje se). Odtud jsem se dostal do druhé práce, hrál jsem v restauraci „Camila“ v Santa Fe a Pueyrredón. Hrál jsem s Derekem Lopezem a v rádiu Rock and Pop. Máma to věděla, a můj otec to zjistil, když mu jeho přítel řekl: „Jorgi, je možné, že váš syn hraje v metru na saxofon? Viděl jsem ho tam. „To nemůže být pravda“ – řekl. Přišel za mnou a řekl, že bych to neměl dělat, že máme všeho tak akorát, ale chtěl jsem to dělat. Dal mi tedy prospekt jedné hudební školy, ale já se nechtěl učit skládat hudbu, jen jsem chtěl hrát. Oba mě pochopili a podporovali mě. 
<br><br>
<b>O čem jste snil?</b> 
<br><br>
Nemohl jsem uvěřit, že žiju. Z tohoto pohledu to byl sen. Chtěl jsem malovat, hrát hudbu, být hercem. Ale to všechno byl sen, nemyslel jsem si, že se mi to splní. Bylo to stejně dosažitelné, jako stát se kosmonautem. Ale po nějaké chvíli jsem začal malovat vlastním stylem, hrát svým vlastním zvukem a hrát roli s vlastními paletami barev. Například „Poder se Puede“ teď „En El Aire“ hraji stejnou paletou. Snažil jsem se hrát jinou paletu, která nevyjadřuje mé myšlenky, ale neměl jsem to rád. 
<br><br>
<b>Například?</b>
<br><br>
Bylo to tak například v „Codicia“ s úžasným hereckým složením, s úžasným režisérem a kamarádem Marcelem Cosentinem, a se skvělým autorem Davidem Mametem, ale hra to byla mizerná, scénář nevyjádřil mé myšlenky. „A lidé platí za to, aby tohle viděli?“ – ptal jsem se sám sebe. „Je to napsáno mistrem, psal to magickým perem, něco úžasného, že toto napsal, ale Cosentino místo toho aby do toho dal něco krásného, do toho dal všiváka jakého hrál ve filmu Al Pacino nebo Ed Harris.“
<br><br>
<b>Po představení jste odcházel frustrovaný?</b>
<br><br>
Ne, odcházel jsem s pocitem úplného úspěchu. Velmi spokojen, lidé to přijali s bouřlivými ovacemi, byl jsem si jistý, že se nějakou dobu bavím. Odcházel jsem zpocený, tak jako po „En El Aire“, jen tento projekt nevyjádřil mé myšlenky. 
<br><br>
<b>Vidím, že máte báječnou rodinu, oblíbenou práci, máte rád lidi, a pak vidím, že všechno riskujete na Aconcagua…Proč?</b>
<br><br>
Chtěl jsem přinést vlajku „Darujte krev, zachráníte životy“ na vrchol světa, ale stalo se tak beze mě. Na druhou stranu chápu, že existují lidé, kteří jezdí denně na své motorce, aby doporučili nápis s slovy „Happy birthday, má lásko“, a to za 4 tisíce pesos za měsíc, které rovněž nejsou dost na to, aby jste mohli normálně žít. Pro mě je v tom větší riziko než v surfování, skok padákem nebo výstup na Aconcagua v souladu se všemi bezpečnostními standardy. Najednou vám chybí vzduch a nemůžete myslet na nic jiného, kromě potápění, surfování nebo horolezectví. Měl jsem štěstí, že moje žena má ráda to samé a podporujeme se navzájem. Není nic extrémního na výstupu na Tronador. Jedeš v Bariloche, vydáš se na exkurzi a to je všechno. Ale pro mě je to jako vyšplhat až k nebi, abych si tam sednul a diskutoval o všem s Bohem, a zase jsem šel zpátky dolů zcela obnovený (usmívá se).
<br><br>
<b>Podle všech jste skvělý muž, ale novináři na vás neustále chtějí ukázat něco špatného a neupřímného…</b>
<br><br>
Asi nemají nic jiného na práci, a to žít. Neumějí se zeptat. Pokud se mě zeptáte, povím vám všechno špatné co jsem v mém životě udělal, to co je mi nejvíc nepříjemné. Jsem dobrý, ne proto, že jsem se tak narodil. Být nejlepším jak můžete být, dá každodenní práci, a to je volba. Mohl bych s vámi udělat dobrý rozhovor a nebo odpovědět na čtyři otázky a říct „dost, musím jít“. Ale rozhovor to bude i nadále. Zdá se mi ale, že tento případ není nutný. Před tím jsem strávil hodinu na poradě se svým kolegou, teď mluvím s vámi a jsem potěšen, dělá mi to dobře.
<br><br>
<b>Viděl jsem rozhovor mezi dvěma novináři, kteří se snažili dokázat, že iniciátorem konfliktu ve „Farsantes“ jste byl vy…</b>
<br><br>
Je třeba vytvořit si práci. Nemám za co zodpovídat. To že mluvím o dárcovství krve, ze mě nedělá dobrého člověka, ale mě se to týká osobně a mluvím o tom. Má to své výhody a nevýhody, jako každý člověk. Jednou někdo řekl, že jsem dobrý člověk, a je to zavedeno jako jeden z největší nesmyslů. Loni jsem šel třikrát z auta a klel. Neprezentuji se jako dobrý člověk a nechci to dokazovat. Jednám v souladu s tím, co mám. Jednám bez způsobení škod. Nemám v úmyslu škody způsobovat, i když se to někdy může stát. Raději vás objemu, objetí existuje tisíce způsobů, ale obejmout bolest je jeden způsob, který se mi líbí nejvíc. 
<br><br>
<b>Jak vás změnila vaše rodina?</b>
<br><br>
Ve všem. Co šlo dřív stranou se dnes děje, a přímo mě. Brána, do které se dřív míč nedostal, je nyní sedm metrů dlouhá na každé straně a dva metry vysoká, ptám se sám sebe jak můžu toto všechno sledovat. Ale jsem ten nejšťastnější člověk na světě, a to je nevysvětlitelné, v celém svém životě jsem nebyl šťastnější. Líbily se mi všechny minulé i budoucí ženy, ale když jsem potkal Mariu řekl jsem: „Tady můžu zůstat navždy“. A kromě toho, ona je matka mých dětí. Jestli semnou nebude, tak se zblázním.
<br><br>
<b>Než jste sem přišel, pil jsem kávu u McDonalds a říkal jsem sám sobě: „Sem Arana za nic nepřijde, tady mu bude zle“.</b>
<br><br>
Ne, my chodíme do Automatu, někdy tam chodíme s babičkou. Každý má svůj vlastní zvyk. Je pravda, že já je nemohu přivést do McDonalds, ale můžu je vzít surfovat do Ekvádoru. Nechci s nimi chodit do obchodů, ale jsou tisíce dalších věcí, které s nimi nemohu dělat. „Nemohu je vzít do oblak, protože nikdo z nich nemůže létat“. Ne, život není o tomto. Pokud bych o tom měl přemýšlet, každý z nás bude zklamán. 
<br><br>
<b>Přesně tak.</b>
<br><br>
Jsou šťastní, nemůžeme jít do Mcdonalda, ale můžeme jít na večeři někam do města. A já se fotím, a pokaždé se jeden z nich zeptá, proč se lidé se mnou chtějí vyfotit, vždycky jim řeknu: „Protože jsem tvůj táta“.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="36"><b>Mám rád lidi, kteří se umí rozhodnout (2016)</b> </a>
<br>
<br>

<i>Otec tří dětí, Facundo Arana (44) šel do zápasu. Herec opustil své povolání, kdy připravoval vydání svého sólového alba, a vyrazil na dvouměsíční expedici, která ho dovedla až na vrchol Everestu. Po svém návratu (vrátil se v pátek), na něj jeho žena čekala s otevřenou náručí.</i>
<br><br>
Vážím si lidí, kteří dělají to, co říkají. Kdo chováním potvrzuje svá slova. Nikdo není připraven na to, co se během cesty může stát. Odnesl bych to já, jako všichni ostatní. Opustili jsme naše domovy s myšlenkou, že se budeme bavit, a že bude vše v pořádku. A jsme zpátky s dobrými vzpomínkami na prožité dny.
<br><br>
V roce 2012 jsem byl pojištěný záchranáři, ale bez podpůrných služeb. Dřív jsem měl telefonní číslo, kam bych mohl zavolat a přivolat si pomoc. Bylo to něco jako tísňové tlačítko, které mohli používat lidé v celých Spojených státech, to mi mělo pomoct z místa, kde jsem se právě nacházel. Samozřejmě prostřednictvím svých místních zástupců. Společnost se chlubila, že se toto zařízení nachází v oblastech ozbrojeného konfliktu. Měli úžasné instrukce, brožury s úžasnými fotografiemi. Když dojde k plicnímu edému, vyžaduje to okamžitou evakuaci. Měl jsem málo času. Tak jsem použil toto „tísňové tlačítko“. Řekli mi, že svůj problém vyřeším tím, že sám sestoupím dolů. To byla veškerá pomoc, kterou jsem od této společnosti obdržel. 
<br><br>
<b>Jak se připravit na tuto cestu?</b>
<br><br>
Trénovali jsme s maskou, která snižuje množství kyslíku ve vzduchu. Tréninky byli prováděny od loňského roku. Zvedal jsem závaží těžké 120 kilogramů jako Jaguar (hráč týmu rugby). Tento velký hráč a sportovec mě podporoval po celou dobu tohoto cvičení. Nepatřím k těm, kteří se chválí svými neúspěchy. Po nějaké době, jsem se raději kouknul na sebe do zrcadla a analyzoval situaci. Udělal jsem mnoho chyb, ale byli to chyby, která už teď neudělám. Nezanedbal jsem žádné riziko, bylo mi jasné, že nejdu na procházku. Byl jsem si vědom, že jdu na nejvyšší horu světa. Kromě tvrdého tréninku, jsem se také připravoval na to, že budu dva měsíce bez rodiny. Nicméně, na toto se nemůžete dostatečně připravit. Po dvou týdnech se ukázalo, že to nestačilo. Ale souhlasil jsem s cestou a rozhodl se. Rozhodl jsem se udělat něco dobrého, něco co mi dalo zabrat. Mám rád lidi, kteří umí učinit rozhodnutí…Z vrcholu jsem šel s kyslíkem, v den kdy expedice dosáhla 8000 m.n.m. Trvalo to dva měsíce, protože jsem opakovaně šplhali a sestupovali dolů, aby se naše těla mohla přizpůsobit výšce, a aby naše kostní dřeň mohla produkovat dostatek červených krvinek. Pro ty kteří to nevědí – červené krvinky dodávají kyslík – a potřeboval jsem hodně kyslíku.
<br><br>
<b>V jakém psychickém rozpoložení jste byl?</b>
<br><br>
Nejlepší psychická podpora je rodina. Manželka mě podporuje ve všem, co dělám. Během posledních týdnů před odjezdem jsme byli pořád spolu. Vůbec jsme se nerozešli. Všude jsme jezdili spolu. Zkompletovala za mě i všechno technické vybavení, protože víte, ona se v tom vyzná lépe než já. Nebál jsem se. Nechtěl jsem skákat po setmění padákem. Šel jsem s lidmi které znám, kteří mají potřebné dovednosti, ukázali mi to v horách. Kromě toho jsem šel s firmou, která již testovala logistiku na Aconcagua. Máte-li přijmout veškerá opatření, přestává to být extrémní sport, a stává se to vzrušujícím, tak jako všechno ostatní. 
<br><br>



<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="37"><b>Everest vám může nakopat zadek (2016)</b> </a>
<br>
<br>

<i>Po prvním pokusu, který ho málem poslal na onen svět, Facundo Arana nedávno vylezl na Mount Everest. Ve věku 44 let, jak sám říká, žije v „dokonalé současnosti“, kterou kombinuje s divadlem, hudbou a saxofonem – jeho milovaným přístrojem. Připouští, že malování – jeden z jeho neznámých koníčků – mu pomohl překonat ostych a odvážil se vylézt na vrchol, který mu život postavil do cesty.</i>
<br><br>
Stoupání nad 5 300 metrů nad mořem se stalo problémem. Je dobře, že mi hora naposledy nakopala zadek, protože tentokrát jsem trénoval a snažil se dvakrát tak víc dostat se do cíle.
<br><br>
<b>Facundo se odmlčel a připomíná, jak řekl své žene – Maria Susini, že se chce znovu pokusit vylézt na Mt. Everest.</b>
<br><br>
Vždycky mě podporuje, takže mi řekla: Jdi a splň si svůj sen, ale jen jestli za tebou nebudu muset jít.
<br><br>
Když jsem vylezl na vrchol, před očima se mi vynořili obrazy, především jsem chtěl obejmout svou ženu a své děti. Všeho už jsem dosáhl, cítil jsem, že jsem si vytrhl trn z paty, který mi tam uvízl. Slíbil jsem rodině, že už je nikdy nenechám tak dlouho samotné. Dva měsíce je příliš dlouhá doba…
<br><br>
<b>Jak se vám daří ovládat své ego?</b>
<br><br>
Ego?! No tak! Je mi 44 let, nejsem v tom věku, kdy bych mohl být tak arogantní. Já dobře vím, jak udržet nohy na zemi. Mám ženu, děti, chci žít v reálném světě. Můj život není o umění, divadle nebo filmu. Vím moc dobře kde je moje místo. Kdybych v tomto věku podlehl aroganci, byl bych blázen. Všechno má svůj čas.
<br><br>
<b>Objektivně, máte pocit, že je to dobře?</b>
<br><br>
Poslouchejte…Mám několik jistot. Vím, že s mými blízkými je všechno v pořádku. Moje děti mají všechno co potřebují, ale nic víc. Pokud jde o mne, řeknu, že mám rád to, co dělám, a to je přesně to, co chci dělat, používám nástroje, které mám. 
<br><br>
<b>Co potřebujete ke štěstí?</b>
<br><br>
Myslím, že to, co dělám teď – zpívám, hraji na saxofon, hraji role – nemohl jsem před patnácti lety dělat to, co můžu dělat dnes. Neměl jsem dostatek nástrojů, které mám teď. Nevím, jak dlouho je budu mít, ale vím, že je jich dost pro to, co chci dělat.
<br><br>
<b>Proč víme tak málo o vaší hudební stránce?</b>
<br><br>
Není tomu tak. Ve skutečnosti, o tom mluvím málo, ale možná proto, že ze mě televize udělala rukojmí. Ale už jsem toho dost udělal, nahrál jsem album, brzy vyjde druhé – ve stylu rocku, popu a blues – s písněmi napsané mnou a se spoluautorem desky – Chinem Asencionem.
<br><br>
<b>Bylo mi řečeno, že jste v Izraeli a Rusku byl na neobvyklých místech.</b>
<br><br>
Vskutku. Bylo to skvělé. V Rusku jsem hrál ve skvělém divadle. Je to jako nové divadlo Colón a bylo plné. Neumíte si představit, co to je, vidět reklamní plakáty, divadelní plakáty. Je to působivé ale i matoucí.
<br><br>
<b>Pomohl vám seriál, ve kterém jste hrál ve dvojici s Natalií Oreiro?</b>
<br><br>
Samozřejmě, že mi to pomohlo. Všechno jde zpět k Divokému Andělovi, Yagovi, synovi jungle, Padre Coraje. Osobně jsem přesvědčen, že je v Rusku Natalia známější než Rolling Stones. Dělá tam rozruch.
<br><br>
<b>Při pohledu na realitu, váš život, vaši popularitu, co vás nejvíc překvapuje?</b>
<br><br>
Skutečnost, že introvertní plachý chlapec, který neodlepil oči od země, se odvážil o tak moc.
<br><br>
<b>V 17 vám byl diagnostikován lymfom, vy…</b>
<br><br>
Byla to extrémní situace. Naučilo mě to hodně.
<br><br>
<b>Co si pamatujete z té doby?</b>
<br><br>
Vidím (zavře oči, jako by se pohyboval v té době) vyčerpaného teenagera, který sotva dýchal, jeho krk byl oteklý jako krk kobry. A uvědomil si, že na jedné straně to bylo špatné, a na druhé straně také. Nelíbilo se mi chodit do školy. Tato situace mě inspirovala ke kreslení, tato činnost mě nakonec fascinovala a já jsem se s tím vyrovnal, až do dneška.
<br><br>
<b>Lékař, který vás operoval, se potom stal kmotrem jednoho z vašich synů.</b>
<br><br>
Když moje žena otěhotněla a já zjistil, že to budou dvojčata, zavolal jsem svému doktorovi, a řekl jsem mu, že bych byl poctěn, kdyby byl kmotrem jednoho z mých chlapců. Přišlo mi to logické a řekl mu o tom. A i když mi řekl, že se cítí nesvůj, protože mu je už 60 let, souhlasil s radostí. Řekl jsem mu: A co je mi do toho? Jste muž, který mi zachránil život! Co na tom, že je vám 60 let?! Chci abyste byl kmotrem mého syna! Oba jsme plakali.
<br><br>
<b>S mnoha žádostmi se obracíte k Bohu?</b>
<br><br>
Jen s opravdu důležitými…. Se vší oddaností (s úctou) a z celé své duše.
<br><br>
<b>Co kreslíte?</b>
<br><br>
Podivné věci. Skutečné. Karikatury. Kreslím co se mi líbí, aniž bych o tom příliš přemýšlel. To vychází zevnitř, řídím se instinktem. Vezmu tužku, mám takovou malou, dobře ořezanou, dobrou gumu a vypořádám se s tím tak za hodinu nebo dvě.
<br><br>
<b>Jaké jsou vaše vzory?</b>
<br><br>
Vyrůstal jsem v dobře Editorial Columbia (nakladatelství specializující se na komiks). Mimo jiné, El Tony Fierro, D’Artagnan, Scorpio, Nippur, Nippur Magnum. Vrátil jsem se k nim, když jsem byl nemocný…Myslím, že do určité míry dlužím výkresům mé zotavení, komiksům… 
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="38"><b>Cítím příjemnou slávu (2016)</b> </a>
<br>
<br>


<i>Nedávno vyšlo jeho druhé CD, se kterým se vrátil do San Juan, kde ukázal svůj talent. S nadšením mluví o tom, co dělá a čeho dosáhl. Facundo Arana ví, co chce, a je odhodlán toho dosáhnout, i když ne za každou cenu, jak říká v rozhovoru pro Diario de Cuyo, před svým vystoupením v San Juan. Tam představí En El Aire, svoje druhé album s vlastními skladbami ve španělštině. Ten mladík, který hrál na saxofon v metru, kde ho sledovali a poslali zkusit štěstí do televize, přiznává, že je spokojený s tím „jak se vše událo“. Má radost s CD na kterém zpívá se Soledad, Palito Ortegou, Juanse a Richardem Tapiou. Arana ukazuje hudební stránku svého talentu a zpívá vlastní skladby, v nichž sahá po blues a rocku.
<br>
Milovník extrémních sportů – v letošním roce pokořil vrchol Mount Everestu, ale před několika lety ho jeho zdravotní stav přiměl, aby se vzdál svých snů.</i>
<br><br>
<b>Jak se vám nyní žije?</b>
<br><br>
Jsem opravdu šťastný. Na novém albu se mi všechno líbí, líbí se mi, že je tam to co jsem čekal, že tam bude, že jsem splnil své závazky. Vždycky jsem věděl co tam bude, snil jsem si o tom, a jsem rád, že jsem se od toho neodchýlil. Nesmíme vynechat nic, o čem sníme, a ještě když to tak milujeme.
<br><br>
<b>Co pro vás v životě znamená hudba?</b>
<br><br>
To samé, co pro herce hra, v této fázi. Já bych řekl, že všechno dohromady. Je to taková nepopsatelná kombinace, která mě přesně charakterizuje. Nemohl jsem přestat malovat, surfovat, psát, všechno se mi líbí. Nepřemýšlím o tom, co bylo dříve a co je potom. Pro mě je pouze důležité mít možnost se zapojit do všeho.
<br><br>
<b>Jak komunikujete s diváky během show?</b>
<br><br>
Nádherně. Mám s tím zkušenosti z divadla. Ukázalo se, že je to další krok vpřed, je to něco víc, než když jsem hrál nějakou postavu. A i když je to více o tom, co bylo, v podstatě je to všechno podobné. Je to jako vystupovat v nové hře, nyní již hudební, všechno je podobné, ale ne stejné. Co je nejdůležitější, je aby jste měli dobrý důvod proč hrát na jevišti.
<br><br>
<b>Trpíte slávou?</b>
<br><br>
Ne, díky Bohu, neumím si to představit, že bych trpěl slávou. Za slávu jsem velmi vděčný, je velmi příjemná, laskavá sláva…špatné slovo. Ale cítím velmi příjemnou slávu, to přináší potěšení.
<br><br>
<b>A jakou to má spojitost s osobním životem?</b>
<br><br>
S postupem času si zvyknete na to, co se děje, ne tak jako dřív. Svět se velmi změnil, taky jsem si musel zvyknout žít v takovém světě, v takových časech, jako jsou teď. Koneckonců ukázal jsem fotografie dětí na instagramu, neprodal jsem je, když mi za ně nabízeli peníze. Ukázal jsem je zadarmo. Neprodal jsem je, šel jsem si svou vlastní cestou.
<br><br>
<b>Neobtěžuje vás hrát role milovníků?</b>
<br><br>
Ne, nikdy. Koneckonců, když vám dají roli milovníka, znamená to, že hrajete hlavní roli v televizním seriálu. Jen si to představte! Jak to může být na obtíž? Možnost pracovat není nikdy na obtíž, nikdy. Tím víc, když jde o hlavní roli v nějakém projektu propojeném s vaší profesí, hereckou prací.
<br><br>
<b>Někdo se cítí být omezený v rámci jedné role. Vám se nic takového nestalo?</b>
<br><br>
Díky Bohu ne. To by byla těžká pozice. Mě dají práci a já blázním lásky k ní.
<br><br>
<b>Vrátíte se do televize?</b>
<br><br>
Čas je na všechno, moje milovaná profese mi to umožňuje. Teď si šíleně užívám, potom se budu těšit na natáčení seriálu, nebo vydám nové CD, nebo půjdu hrát do divadla. Hrát v divadle je jako jízda na vlně…a přitom všem se starám o své děti a žiji s ženou, kterou jsem si vybral. Teď, když s vámi mluvím, vidím, že je všechno dobré, líbí se mi to, jak to zní a mám pocit, že všechno zní tak, jak to cítím.
<br><br>
<b>Hrál by jste opět s Natalii Oreiro v komedii?</b>
<br><br>
Ano, ano. Chtěl bych vrátit všechno, co jsem dělal. A natočit: Komedii, drama, policejní seriál.
<br><br>
<b>Co se stalo ve Farsantes? Říkalo se, že byli problémy mezi herci.</b>
<br><br>
Mě bylo nepříjemné, jak to bylo. Když všechno vyjde tak, jak se mi to nelíbí. A byl jsem rád, že jsem to překonal, že jsem byl schopen nechat všechno za sebou a jít dál. Není co víc říct.
<br><br>
<b>Toužíte pokračovat v práci pro televizi?</b>
<br><br>
V žádném případě! Vždyť mě bylo 20 let, když jsem s touto prací začínal. Taková věc se stane. Je velmi těžké očekávat, že problémy se nikdy nestanou.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="39"><b>Hudba mi dává větší potěšení – odlišné od hraní (2000)</b> </a>
<br>
<br>
<i>Ačkoliv natáčení je jeho prioritou, což vyžaduje i každodenní natáčení „Buenos Vecinos“, Facundo Arana začal hrát na saxofon, dlouho předtím, než se stal slavným. V současné době je hudba jen jeho koníček, který jej spojuje s něčím emocionálním, a který ho svedl dohromady se skupinou přátel což vedlo k založení skupiny „La Carranza“.</i>
<br><br>
<b>Jakou roli hraje hudba ve vašem životě?</b>
<br><br>
Hudba hraje velmi důležitou roli, ale právě teď dávám přednost hraní.
<br><br>
<b>Hudba je pro vás hobby nebo je to forma projevu, paralelní herectví?</b>
<br><br>
Vždycky to bylo, a dosud je hobby. Ale nepopírám, že by se to zítra mohlo stát formou projevu, nebo ještě mnohem důležitější věcí. To by se mi líbilo.
<br><br>
<b>Jak spojujete hudbu a hraní?</b>
<br><br>
Bez problémů. Na prvním místě je rodina a ve volných chvílích se zabývám hudbou, většinou s cílem najít nějakou emocionální rovnováha mezi herectvím a hudbou, což mi dělá velkou radost.
<br><br>
<b>Televizní popularita vám pomáhá nebo komplikuje hudební cíle?</b>
<br><br>
Pomáhá i komplikuje, v současné době je to složité. Někdy to pomáhá k otevření dveří, ale někdy si o vás člověk může myslet něco špatného.
<br><br>
<b>Jaké muzikální trendy vás inspirují?</b>
<br><br>
Obecně jazz, rhythm & blues, pop music.
<br><br>
<b>Raději skládáte nebo raději pracujete s hotovými skladbami?</b>
<br><br>
Nechci skládat, pracuji s hotovými skladbami. Skupina se skládá z lidí, kteří se podílejí na skládání, já jen něčím přispěji.
<br><br>
<i>La Carranza hraje ve stylu rhytm & blues a je založena Facundem Aranou, který hraje na saxofon a píše básně. Juan Esteban Kouachi – klávesista, Javier Lopez del Karr – elektrická kytara, David Libedinski – bicí, Lisandro Etale – elektrická kytara a doprovodné vokály, Liga Piro – zpěv a doprovodné vokály.</i>
<br><br>
<b>Jak jste dal skupinu dohromady a jaká je její funkce?</b>
<br><br>
Scházeli jsme se skupinou přátel, viděli jsme příležitost a zkusili jsme hrát. Tak jsem vytvořil „La Carranza“. Kapela hraje převzaté písně i svoji hudbu, při které hledáme vlastní styl. Musíme nabrat zkušenosti.
<br><br>
<b>Chcete nahrát CD?</b>
<br><br>
To nezáleží na nás ale na návrzích nahrávacích společnosti. Kdybychom dostali jednu nebo více nabídek, ocenili bychom to.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="40"><b>Žít tak, že to až bolí a nikomu přitom neublížit (2016)</b> </a>
<br>
<br>

<i>Po příchodu do našeho regionu, kde Facundo odehraje svá představení En El Aire, nám vyprávěl o svých projektech, o své rodině o Mount Everestu a jeho vztahu k životu.<br>
Facundo Arana je opět v našem regionu s En El Aire, divadelním představením, které nese stejný název jako jeho poslední CD. Působí v něm důmyslná hra světla a zvuku, která spojuje kouzlo divadla a rozhlasu. Vypráví příběh s velkým množstvím postav. „Jde v něm o to, že je třeba si vážit naše tradice, náš nativní prostor a symboly, o tom,  o čem by se mělo mluvit“ říká Facundo. Různorodý herec a fanoušek jazzu. Nejen že vylezl na Mount Everest, ale vždy podporuje charitativní projekty. „Velmi se mi líbí umět děkovat“ říká a potvrzuje svá slova tím, s jakou srdečností a jednoduchostí vítá diváky a s radostí se s nimi fotí.</i>
<br><br>
<b>Přijel jste sem poprvé  s vaším představením?</b>
<br><br>
Už jsem tu hrál své představení v roce 2013 a vrátil jsem se sem znovu, protože se mi tu opravdu líbí a je mi to tu blízké. Kromě samotného příběhu, je u této hry velký problém s hereckým pohledem, ale já už jsem k tomu nabral zkušenosti. A velmi dobře mi vytváří příležitosti Manuel Gonzalez Gil. Líbí se mi jeho poetičnost a rád se dívám co se s lidmi děje, když ho hledají. Mám zde spoustu přátel. Kromě toho, že mě tu zajímá práce Luncec (organizace pro boj s rakovinou), s nimiž jsem vedl úspěšnou spolupráci v roce 2009.
<br><br>
<b>Organizujete nějakou kampaň?</b>
<br><br>
Doufám, že se setkám s lidmi z Luncecu. Ale v pátek se setkám s lidmi z SENO (Stezka naděje pro onkologicky nemocné děti), pracují s dětmi s nádorovými onemocněními. 
<br><br>
<b>Na jakých dalších projektech budete pracovat?</b>
<br><br>
Téměř tři měsíce jsem nebyl doma, byl jsem na Everestu a na Aconcagua. Na druhou polovinu roku, jsem plánoval to, že budu s rodinou, a mohu si to dovolit s ní být. Probudím děti, vezmu je do školy, budu se svou ženou a přivezu děti zpět. A ještě studuji divadelní texty a píšu. Mám blog s různými příběhy, které se mi líbí a shromažďuji je do knihy.
<br><br>
<b>Co vás motivuje k psaní?</b>
<br><br>
Ani nevím. Jednou jsem se v noci vzbudil a myslel jsem, že jsem skončil. Ale objevují se příběhy a já je píšu. Jsou odlišné, ale nejsou to příběhy pro děti. Jsou krátké a vytvářejí náladu.
<br><br>
<b>A všechny mohou být vyřešeny, a to i kreslíte?</b>
<br><br>
To znamená žít tak, že to až bolí ale nikomu přitom neubližujete. Nevím jestli dobře kreslím, ale kreslím tak dobře, jak můžu kreslit. Kreslím všechno možné, ale baví mě kreslit člověka.
<br><br>
<b>Jel jste na Mount Everest, aby jste tomu dal druhý pokus a podařilo se vám to. Jak zvládáte ty obavy a strach o rodinu?</b>
<br><br>
Snažím se příliš nezamýšlet, jinak by se mi těžko odcházelo pryč z domu. Svět je sám o sobě dost nebezpečný. A já nejedu za ním, jedu abych se vrátil. Jezdím s určitým cílem. Když jsme se s manželkou potkali, zamilovali jsme navzájem tak, jací jsme byli, takže ona se nebojí. Ona ví, že se jedu zabývat tím, co se mi líbí, a ví co je pro ni a děti riziko.
<br><br>
<b>Vylezl jste někdy na Lanin (sopka)?</b>
<br><br>
Čekám, abychom tam mohli jít spolu s dětmi a manželkou, to bude rodinný výlet.
<br><br>
<b>Jaká je temná strana Facunda Arany?</b>
<br><br>
Jsem schopný trpět tak silně, až si to užívám. Mnohokrát jsem se cítil bezmocný. Existují v životě složité, ale standardní situace. Rakovina – to je standardní situace. Když se vám to stane, je to hrozné. Ale v hrozné věci je pozitivní stránka: děje se to s vámi ne s vašimi milovanými.
<br><br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="41"><b>Chcete-li to z celého srdce, jakýkoliv sen se může stát realitou. Mým snem byl zpěv. (2014)</b> </a>
<br>
<br>

<i>Za posledních 13 let, snil o vydělávání si na živobytí jako muzikant. Když se zdálo, že je to nemožné realizovat, založil skupinu The blue light orchestra a začali zkoušet. V sobotu ve vyprodaném klubu La Trastienda, vystupoval jako hlavní zpěvák, hrál na saxofon a na harmoniku. Dlouholetý sen teenagera se splnil!</i>
<br><br>
<b>Myslel jsem si, že se dnes  sejdu s člověkem, který je prakticky bez hlasu. Ale u vás to vypadá, což musím říci velmi dobře.</b>
<br><br>
Je to tak.  Den po takových večerech, je mi velmi krásně. Přemýšlím o tom, co jsem ten večer zažil. Nezapomenutelné.
<br><br>
<b>Který moment, byl pro vás nejsilnější?</b>
<br><br>
Když jsem se začal dívat do očí mých rodičů, mých starých přátel, Javiera, lékařům, který mi zachránili život…Mít možnost zpívat Mary, mojí ženě, to bylo něco magického.
<br><br>
<b>Po skončení koncertu šla Mary ke každému novináři a ptala se jich jak se jim to líbilo. Co všechno pro to udělala?</b>
<br><br>
Ona – hlavní odpovědnost! Zjistila tento můj sen a pomohla mi ho naplnit.  Ona je od dětství ve spojení s hudbou a pomohla mi s výběrem skupiny.
<br><br>
<b>Váš příběh se saxofonem je známý, ale…kdy jste začal zpívat?</b>
<br><br>
Celý život. To není vtip, že lidé zpívají ve sprše. Jsem jedním z nich. My všichni jsme zpěváci. Otázkou je, se to naučit a rozvíjet to. Nemůžeme mít talent ve všem, ale pokud to celým svých srdcem a duší chcete, každý sen se může splnit. Můj sen byl zpěv.
<br><br>
<b>Dnes jsem slyšel připomínky k vašemu koncertu v rádiu. A hostitel se ptal sám sebe: „Daří se Facundovi Arananovi všechno? On ještě také zpívá“!</b>
<br><br>
(Smích) Podívejte se, jestli chci poslouchat člověka, který dobře zpívá, pak si koupím CD Alfeda Pira. Chci-li poslouchat ženu, která dobře zpívá, koupím si CD Lilie Piro. Mám pocit, že jsme včera zněli plně, kompaktně, perfektně, tak se mi to líbilo.
<br><br>
<b>Jaká je vaše největší přednost, jako hudebníka?</b>
<br><br>
Vášeň. Nechci hrát na saxofon jako David Sanborn, nechci zpívat jako Alferdo Piro. ..Tohle vím. Ale můžu si dovolit udělat něco, po čem zanechám svou duši na pódiu. A lidé vědí, že udělat něco od srdce, znamená udělat to dobře.
<br><br>
<b>Po úspěšném debutu, s vyprodaným sálem, umíte si představit vážnější věci s hudbou? Kariéru vzestupu, linii bez přestávek, tak jako jste to dělal jako herec?</b>
<br><br>
Snažím se o tom příliš nepřemýšlet, nebudu si budovat dlouhodobé plány. Život může skončit zítra a plány mám míň bezprostřední:  Objímám a líbám každý den, moji ženu, moje děti,  připravuji pečeni pro mou rodinu a pro mé přátelé… Ty nejjednodušší věci. Ano my uspořádáme po našem debutu turné.  O týden později začneme ve velkém městě Buenos Aires, přejdeme do Santa Fe, La Plata, Rosario, Cordoba, Reconquista, Resistencia a Corrientes. Možná, že v červnu projedeme celou zemi.
<br><br>
<b>Brzy na pultech uvidíme CD s písněmi, které jste napsal vy?</b>
<br><br>
Mám vlastní kompozici, ale dnes je to víc utopické než něco blízkého. I když před několika lety, kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych zpíval v klubu La Trastienda před vyprodaným sálem, tak bych vám řekl to samé. Teď je nejdůležitější dokázat to na jevišti, to je to, o čem jsem tak dlouho snil…a my to můžeme udělat!
<br><br>



<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="42"><b>Oplakal jsem otce něžně (2017)</b> </a>
<br>
<br>

<i>Rozhovor po představení En El Aire v Cordobě…</i>
<br><br>
Byla to magická noc.
<br><br>
<b>Proč takové emoce? Proč zrovna dnešní představení bylo věnováno charitě?</b>
<br><br>
Jedná se o unikátní datum. Obě charity pomáhají mnoha lidem, náš tým, zaměstnanci divadla, a mnoho dalších lidí, kteří silně a tvrdě pracovali, aby se tak mohlo stát. To dává smysl mé práci.
<br><br>
<b>Jak jste se dostal k těmto organizacím?</b>
<br><br>
Adriana Tagle a Teran – vím, že jsou lepší než ostatní. Často přišli na večeři k mým rodičům a tam říkali, že je v létě obtížné zorganizovat pomoc potřebným, jakákoliv činnost v té době mizí. Pak mi můj otec řekl, že bychom měli něco udělat. A vím, jak to udělat – En El Aire. Teran mi pak napsal krásný dopis, a přijel jsem sem kvůli mému otci, který zemřel před několika dny. A to je důvod, proč všechno bylo tak emocionální. Bylo tam mnoho příbuzných, se kterými se můj otec znal celý život. Hraní této hry bylo jako objetí pro mého otce.
<br><br>
<b>Bylo to vaše představení, ne pro publikum?</b>
<br><br>
Přesně tak. Bylo to objetí pro mého otce. Jsem za to velmi rád a velmi hrdý.
<br><br>
<b>Jaké místo má ve vašem životě tato hra?</b>
<br><br>
Hra je to velmi krásná a je to pro mě závan čerstvého vzduchu. Je tu ta možnost, závanu čerstvého vzduchu. Je to umění a takový je život.
<br><br>
<b>Co jiného je pro vás závan čerstvého vzduchu?</b>
<br><br>
Když se vrátím domů, kouknu se na děti, manželku…s vědomím, že jsem byl schopen vytvořit šťastnou rodinu, a že se všichni mají dobře…
<br><br>
<b>Vyprávíte dětem o tom, co se děje v divadle?</b>
<br><br>
Ano, stále. Viděli hru. Moc se jim líbí divadlo. Nakonec, se děti stanou umělci. Vědí o divadelním zákulisí, vědí o světlech, zvuku. Tak jsou vychovány. Tak je to i se saxofonem a noty. Budou mít své životy a budou se zabývat tím, čím chtějí. Budou si sami vybírat koho chtějí pozvat ke stolu. 
<br><br>
<b>Jste uvolněný táta?</b>
<br><br>
To je opravdu součástí změn, které probíhají ve světě. Dříve tu taková svoboda nebyla, každý byl víc vyrovnán. Dřív rodiče pro sebe zkonstruovali dřevěná křídla a pokusili se letět na stejné úrovni se svými dětmi. Dnešní rodiče už se rodí s křídly a je to mnohem lehčí. To vše se děje přirozeně. Představte si, jak hrdý by byl můj otec, kdyby viděl, jak jsem mohl mnoha lidem pomoci mým saxofonem.
<br><br>
<b>Truchlil jste pro svého otce?</b>
<br><br>
Oplakal jsem otce něžně. To není totéž jako trpké zoufalství.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="43"><b>Rozhovor pro rádio Horas 168 (2017)</b> </a>
<br>
<br>

<b>Za prvé, co jsme právě viděli bylo úžasné. U moc herců jsem neviděl takový závazek jako u vás. Mluvíte s každým, nejen s těmi, kdo si tady plní své pracovní povinnosti, ale se všemi kteří přišli sledovat show. Všem děkujete, že přišli.</b>
<br><br>
Rád osobně zavírám dveře divadla. Tak to dělám. V divadle, ve kterém jsem se učil prostě pokračuji. A to učím i své děti. Podle mě by to tak mělo být. Je to čest být na jevišti. A je to čest, že v takové době existují lidé, kteří investují své úspory a rozhodnou se jít do divadla, ačkoliv je repertoár velmi rozmanitý a existuje mnoho dalších možností. Fitovi, mě a mému producentovi se to velice líbí. Jdeme ve třech a zavřeme dveře. Vyprovodíme ostatní. A to je dobře. Líbí se mi to…
<br><br>
<b>Zdá se mi, jako by jste ve věku třinácti let slyšel skladbu a řekl jste si: Chci dělat právě tohle.</b>
<br><br>
Ano. Byla to píseň od Coreya Harta – Never Surrender. V ní je sólo pro saxofon. Mohla to být jakákoliv jiná písnička. Ale byla to tahle. V tu dobu jsem snil o saxofonu. A když jsem začal hrát, nemohl jsem hrát tuhle píseň – hrál to totiž profesionální saxofonista. A dnes v divadle hraji tyto melodie na stejný saxofon. Je to skvělé. Pro mě to má obrovský smysl.
<br><br>
<b>Jste ten chlápek co hrál na saxofon ve stanici metra, myslel jste si někdy že vás čeká takováhle kariéra?</b>
<br><br>
Ne! Snil jsem o čistém listu papíru, který bude dost dlouhý na to, aby z něj bylo možné čerpat a psát na něj. Zbytek přišel až později. A teď, když se ohlédnu zpátky, vidím stopu. Potom mým snem bylo přežít a kreslit. Je to štěstí.
<br><br>
<b>Toto představení vypráví o snu?</b>
<br><br>
Ano. To je všechno. Jsem velmi hrdý na En El Aire. Mám štěstí, že mohu tento příběh vyprávět. Je to obrovská čest. Výjimečná práce. Stojí to za to. Já, jako herec, jsem si nemohl přát nic lepšího, než vyjít na scénu En El Aire. Sám jste to viděl. Jsme tým. Je to skvělé. Fito je provozovatel. Pokud bude nemocný, show se hrát nebude. Vždycky budu vděčný Javieru Feroniemu. Zeptal se mě: Co by jste chtěl dělat? Divadlo? Mám tu něco od Manuela Gonzaleze Gila. Akce. A tak se stalo. Jsem za to velmi rád.
<br><br>
<b>Technická stránka je velmi důležitá. Někdy i osvětlení vytváří svůj charakter.</b>
<br><br>
Ano, to je pravda. Víte v čem to je? Když všechno můžete využít pro divadlo: světlo, zvuk – divadlo je divadlo ve své nejčistší podobě. V současné době nám technologie umožňují vytvořit rámec a my ho používáme. Hasičská helma, to je rekvizita. Co se týče oblečení, můžu hrát i v tomhle. Bylo to tak připraveno záměrně, protože jde o čisté divadlo. Ano, používáme různé technické triky, které jsou dnes k dispozici. Je úžasné vidět, jak můžete změnit něco pomocí světla, nebo kouře. A skrze to vyprávíte příběh. To je úžasné! Dokonce i když odejdu ze scény. Neumím si představit, jak to vidí člověk, který vstoupil do místnosti a neví, co se děje.
<br><br>
<b>Zítra nebo v neděli bude další příležitost, abychom vás mohli vidět.</b>
<br><br>
Ano, s tímto představením zakončíme celou návštěvu Cordoby. Těším se na všechny. A mimochodem: Všem vám děkuju. Show skončila před půl hodinou a jste tu dosud. Takže.. na sobotu večer existuje spoustu možností. Já vím…je to velká čest. Zítra končíme tady.
<br><br>
<b>A poté pokračujete?</b>
<br><br>
Víte, s tímto uměním je velmi snadné někam jet, je snadné ji inscenovat. V každé místnosti, která splňuje minimální požadavky, která ma alespoň minimální osvětlení. Je snadné s ní cestovat, protože má malé požadavky. Na jevišti jsem sám. Pomáhá mi Fito. Pokud oba máme čas a dostaneme pozvání, jedeme prezentovat toto umění. Je to jednoduchá podívaná. Nemusíme stavět dekorace. Představení je velmi snadné na sestavení. V blízké budoucnosti pojedeme do Arrecifes.
<br><br>
<b>A brzy Madisonské mosty?</b>
<br><br>
Začínám se učit Madisonské mosty. Už zkoušíme ve studiu. To mi dává velkou radost. Araceli má za sebou dlouhou kariéru, ale ještě jsem s ní nepracoval, ať už ve filmu nebo divadle. Je to velká radost. Velmi ji miluji, obdivuju ji a mám k ní velký respekt. Seznámíme se na jevišti a je to skvělé. A Indio Romeo – náš režisér, to je prostě monstrum!
<br><br>
<b>Je už datum premiéry?</b>
<br><br>
Teď je v Buenos Aires tak bohatá a pestrá škála divadla, budeme muset počkat na volné termíny. Jsme na druhé straně dveří a čekáme na okamžik, kdy vejdeme. A jakmile se tam dostaneme, Bože chraň, abychom se zastavili. A ti, kteří tyto dveře opustí utíkají od svých úspěchů. To je plán, který máme.
<br><br>
<b>Děkuji mnohokrát.</b>
<br><br>
Ne, to já děkuji. Děkuji mockrát. Děkuji, že jste přišel. Děkuji mnohokrát.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="44"><b>Měli bychom proplakat všechny slzy, neprolité slzy nás oslabují a smích, který zadržujeme nás oslabuje také (La Nacion, 2017)</b> </a>

<br><br>
<i>Jedna z nejznámějších televizních postav z Divokého anděla, 099 Central, Padre Coraje, Sos mi Vida a dalších telenovel. Píše, kreslí, hraje na saxofon. Měl také krátkou kariéru v divadle, kam se vrací s Araceli Gonzalez v „Madisonských mostech“, dříve upravený vztah pro obrazovku mezi Clintem Eastwoodem a Meryl Streep v hlavních rolí. Má tři děti.</i>
<br>
<i>Nyní se sklonil nad stohem lepených desek; široká záda, lehce rozcuchané vlasy, jakýsi muž ve stylu Camel (jednoduchý, silný statečný) ale v jemnějším provedení. Na tomto scénaři je nápis: „Madisonské mosty“, a na horním okraji  u něčí ruky je napsán kurvízou jméno adresáta: Facundo Arana. Tady je, vášnivý, velmi přátelský.<br> 
O sobě mluví s udivením, překvapuje modrýma očima, jako by ve svém věku (nyní je mu 45) nemohl uvěřit, že mu toho život tolik dal, snad i to co chtěl. Snil o tom stát se hercem, když viděl na jevišti konferenční stolek se dvěma židlemi a malou osvětlenou lampou. Později chtěl hrát na saxofon, když uslyšel tento sladký zvuk na silnici v autě, kde jel se svým otcem a potom se rozhodl vylézt na Aconcaguu (6960 m). Když se setkal s touto horou, ani nevěděl že docela brzy bude tak blízko Božímu hlasu. On snil, a všechny tři sny se mu naplnili, ačkoli nebyli jediné.</i>
<br><br>
<b>Začneme s horolezectvím. Vylezl jste na Aconcaguu a na Mount Everest. Poprvé jste musel sestoupit, aniž by jste dosáhl vrcholu. Kdy jste začal s horolezectvím poprvé?</b>
<br><br>
Aconcagua byla v roce 2003. Začal jsem pracovat roku 1993 a to díky doporučení Betianiho Bluma, díky němu jsem se dostal na první casting. Byl jsem tehdy fascinován tímto místem. Sál byl přeplněný tanečníky, kteří se „rozehřívali“ a hudebníky, kteří zkoušeli se svými nástroji. Sotva jsem vstoupil do studia, řekl jsem: „Tady je moje místo, tady jsem sám sebou“. Do té doby jsem byl kluk, který hrál na saxofon v metru. Když dostanete to, o čem sníte, potom už nechcete přestat. A já jsem se nevzdal. Za deset let jsem potřeboval přestávku. Mohl jsem si koupit dodávku (Toyotu, tu nejlepší, kterou jsem našel), koupil jsem si karavan a odjel na sever se svou přítelkyní a psem Pampou. Jeli jsem dolů z La Quiaca, přijeli jsme do Pampa del Leoncito odkud jsme vystoupali do Uspallata a tam jsem objevil Aconcaguu. Řekl jsem: Chci se dostat nahoru. Nikdy jsem netrénoval, ale zvykl jsem si na nadmořskou výšku při jízdě po dálnici 40. Našel jsem místního průvodce India Pizarra. Řekl mi, ať si zkusím vylézt na Sarnoso, který je asi 1600 metrů vysoký, pokud by se ani po tom moje touha nevytratila, mohl bych zkusit Aconcaguu. To bylo poprvé. Že se musím umět pohybovat? Na to vám nemohu odpovědět. Je mi už 45 let. Pracuji jako vypravěč příběhů, můžu vymyslet na tisíce příběhů, z nichž některé mohou být dokonce zajímavé, ale nemám odpověď na tuto otázku. Když vám duše říká, že je to teď a tady, pak to tak je. Neptejte se sami sebe na otázky. Prostě poslechněte. Horolezectví vám ukáže mnoho a taky nic. Všechno co vám může dát je dobré. Všechno. Dá vám to nevysvětlitelný pocit, pomůže vám to najít sami sebe, budete mluvit sami k sobě v samotě. Čekáte dvě, pět, deset hodin, aby jste udělali další krok. Deset dní a nocí s nikým nemluvíte, nevidíte lidi.
<br><br>
<b>Jak prožíváte osamělost?</b>
<br><br>
Já si samotu užívám, baví mě. V každém případě ji můžete nahradit pouze dobrou společností. Kam usměrňuji myšlenky, když jsem pouze sám se sebou? Kamkoliv. Ve mně je Danteho Peklo a ráj, a mezi těmito dvěma extrémy všechny možné šedé tóny. Nechci se jim vyhýbat. Po mnoho let jsem si jistý, že jakmile sestoupíte do hlubin, neměli by jste cítit lítost, když budete klepat na nebeské brány. Směji se bez výčitek svědomí, protože i pláču bez výčitek svědomí. Z čeho jsem plakal? Z toho, z čeho pláčou i ostatní lidé, ze stejných neštěstí, ze stejné bolestí.
<br><br>
<b>Kdy jste poprvé uslyšel saxofon?</b>
<br><br>
Jel jsem s otcem v autě, vraceli jsme se ze zápasu. Sierra Centenario byl obránce, který si pozval své přátelé. Můj otec byl rozhodčí. Centenario je provokoval. Mě se líbilo dívat na to jak hráli, on je nutil hrát v krátkých kalhotách protože v nich jsou si všichni rovni. Začalo hrát rádio a z něho jsem slyšel zvuk plamenů, sladkých. Bylo to něco od Coreyho Granta v duchu 80. let. Zesílil jsem zvuk, chtěl jsem vědět co to tak krásně hraje. To je saxofon – řekl můj otec. Takhle to bylo. Byl jsem schopen si tento nástroj koupit o mnoho let později, ve věku 18 let. Vzal jsem si ponaučení z Guillerma Azziho. Moji rodiče měli pocit, že mnoho let usiluji o to, co je jen rozmar. Když jsme začali hrát En El Aire, hrál jsem v této hře na stejný saxofon: Značky Yamaha, Jazz 23. Neměl jsem žádné hudební vzdělání.<br> Poslouchal jsem ( stále poslouchám) všechno. Moc se mi líbí hudba: pop, rock, soul, rhytm and blues. Za posledních 13 let jsem poslouchal Janis Joplin. V 18 letech jsem bloudil po okolí a díval do obchodů Crimson King, kde jste mohli najít všechno. Od Beatles k The Who. Doma jsme poslouchali všechno. Dokonce Tutu, album Milese Davise, ale pořád mám pocit, že jsem tomu nerozuměl. Bez ohledu na to: doma si to užívali. Moje babička byla pianistka. Profesionální. Navzdory tomu, doma jsme neposlouchali žádnou specifickou hudbu, neměli jsme žádný takový zvyk, ačkoliv jsme doma měli desky s jazzem, soulem a country. Ale moje vážnější vzdělávání přišlo později. Měl jsem hodně podpory – věděl jsem,  že moje babička byla klavíristka, i když jsem ji neznal. Nevím kde je teď ten klavír. Já mám doma klavír. Já stěží umím zahrát tři noty, ale užívám si tu hru. Dokonce i jediná zahraná nota mě uklidňuje. Jako mantra. Ale nemám vzdělání. Hraji poslechem. Napsal jsem pár věcí. Ale to neznamená hraní, to znamená bavit se.
<br><br>
<b>Jaké umělecké vzdělání jste získal ve vašem rodném domě?</b>
<br><br>
Bydleli jsme v Junin a Las Heras. Knihy? Ano. Všechny svazky o právech, nezapomeňte, že můj otec byl soudce. Divadlo je ulice o rozloze Recoleta. Přátelili jsme se, se živými sochami, mimi a pouličním divadlem. To, že jsem se potom stal profesionálním hercem, to je dar od Boha. Je to proto, protože jsem se nevzdal. Nepřestal jsem kreslit, nevzdal jsem hudbu, nepřestal jsem psát, neopustil jsem divadlo. Nejsem nikdo, a jsem všechno, co jsem chtěl a mnohem víc. Opravdu rád kreslím. Nějaký estetický směr? Ne. Jedná se o osobní a profesionální zábavu.
<br><br>
<b>Zdá se, že se všechno stalo bez vašeho přání a zároveň jste si to moc přál.</b>
<br><br>
Skutečnost, že usilujete o vážné věci, jako stát se lékařem vyžaduje hodně času. A já nevím, jestli budu mít tady tolik času. A byl jsem uchvácený, při pohledu do budoucnosti vidím cestu, kterou bude nutné projít ale už s načrtnutými schody. Osud, kde je až příliš důvěry. Rád bych se stal lékařem, ale já jsem byl jiný.
<br><br>
<b>Co vás láká na lékařské profesi?</b>
<br><br>
Schopnost jít jednoho dne po ulici a zachránit někomu život. Pokud by tam bylo něco, co by se mělo stát, co se občas stává s lidmi, a já bych tam byl a věděl bych co mám dělat. Nejsem lékař, ale snažil jsem se něco naučit i když nejsem lékař, může to být užitečné, dokud lékař nepřijde a neřekne co se má udělat. Umím poslouchat dokud nepřijde člověk, který ví co dělat. Můžu být vedle. Alespoň pro toho, kdo by chtěl něco podat, podpořit, ošetřit nebo obejmout toho, kdo umírá. Pomoc. Aby můj hlas byl užitečný nejen, když vypráví příběhy, je dobré tohle říct. A je toho tolik, co je potřeba říct…Vážně jsem se ujal dárcovství krve, je to proto, protože jsem viděl potřebu. Žijeme v zemi Luise Agoteho (argentinský lékař, který v nemocnici v roce 1914 udělal první transfuzi krve). Nemůžeme nebýt lídrem mezi zeměmi dárcovství krve. Máme vlastní San Martin v této věci. Hrdina není je ten, kdo tasí svůj meč na obranu vlasti.
<br><br>
<b>Jaký vliv má vaše humánní chování, když vzpomeneme na váš příběh, který jste si musel projít v mládí?</b>
<br><br>
Měl jsem lymfom, je to tak, ale myslím, že každý normální a řádně vzdělaný člověk, by měl mít touhu pomáhat někomu, kdo potřebuje pomoc. Nemyslím si, že bych dělal víc než to. Ano, měl jsem lymfom, rakovinu. Ostatní lidé mají jiné nemoci, mají jiné zkušenosti, které zanechávají vážné stopy na jejich životech. Jde o to, jak je člověk doma vychováván. Mě učili podat potřebnou ruku, nezištně dávat. Vždyť je tolik rukou, kteří potřebují nutně pomoc.
<br><br>
<b>A vám pomohlo hodně lidí?</b>
<br><br>
Mě pomohl celý život. Jsem velmi vděčný člověk (krátká pauza a nečekaný odchod). A stále mám v paměti své požehnání a svoje prokletí, zásobárnu vzpomínek, jsem velký sběratel vzpomínek. Mám deník kam si píšu. Rád píšu.
<br><br>
<b>Paměť prokletím? Proč?</b>
<br><br>
Jsou věci, na které by jste radši nemysleli a přesto zanechali ve vaší paměti stopu, jsou s vámi navždy. Mám neselektivní paměť. Nevěřím na selektivní paměť. Kdo si může vybrat?
<br><br>
<b>Vrátil jste se do divadla. Jaká je vaše nejlepší práce na divadle? Hrál jste někde i s Pepém Sorianem.</b>
<br><br>
To bylo první představení v roce 2005. „Návštěva pana Greena“. Ve skutečnosti tohle se stalo po sto reprízách Chiquititas v Le Grand Rex. „Návštěva pana Greena“ – to byla mimořádná příležitost.
<br><br>
<b>Nemusíte se často vracet do divadla. Vy jste zaujal i televizi.</b>
<br><br>
Ano i ne. Líbí se mi dělat mnoho věcí. V roce 2005 jsem hrál ve hře „Návštěva u pana Greena“. V roce 2006 seriál „Sos Mi Vida“, v roce 2007 „Codicia“ v divadle, 2008 „Vidas Robadas“, 2009 – „Poder se Puede“, v roce 2010 jsem šel na Aconcaguu, v roce 2011 seriál – „Cuando me Sonreis“. V roce 2012 jsem šel na Everest. V roce 2008 jsem se stal otcem. V každém případě, vše co je spojeno s hraním stojí za to, po možnosti založení rodiny.
<br><br>
<b>Co se s vámi dělo, když se narodila India?</b>
<br><br>
To byla taková obrovská revoluce. Nezáleží na tom, jaký byl váš život. Příchod dítěte, i když se objeví brzy, ať už v čase, kdy na něj čekáte nebo ne, to vás dostane přímo na střed terče a dává smysl vašeho života, bez ohledu na to, co je teď a co bylo předtím. Jako teenager jsem procházel vážné kurzy léčby lymfomu a byli tam otázky týkající se mé schopnosti mít děti. Maria otěhotněla a byla India. Když jsem se s ní setkal, řekl jsem, že nechci ztrácet minuty nad kávou, chci abychom se vzali. Tak jsem se zamiloval. Zasmála se a řekla mi: „Ty jsi drzoun, ale dám ti rodinu“. Vše bylo řečeno při pohledu jeden druhému do očí, ještě jsme si ani nepodali ruce. Přísahám. Potkali jsme se, když mě pozvala na seskok padákem. A já jsem ji řekl, že ji zvu aby se se mnou proletěla v letadle. A vzal jsem ji také na loď. Povídali jsme si. Když jsem ji přivedl domů, byl jsem k ní upřímný: nechci tě znovu vidět, jestli nebudu vědět, že se staneš matkou mých dětí, chci si tě vzít abychom byli spolu po celý život. Zasmála se a řekla mi památnou větu (dám ti rodinu), což se stalo.
<br><br>
<b>Něco z vašeho osobního příběhu se odehrává v „Madisonských mostech“?</b>
<br><br>
Scénář je založen na románu, ale jsou tam některé momenty použité z filmu. Toto divadelní představení je založené na velkém románu a skvělém filmu. Jediná věc, která se týká mě, je to, že je to o chlapci, který ve věku 15 let začal studovat divadlo, bez ohledu na to, že by ho to mělo přivést k jeho povolání. S šedivými vlasy na tváři, ať se vám to líbí nebo ne, jsem prošel cestou, dobrou nebo špatnou, ale je to můj způsob. A šel jsem přes ní s velkou zodpovědností. A nemohu žádat více.<br>
Bydlím se svou ženou a dětmi, pod střechou, kterou jim mohu dát. Patřím ke generaci, kde rodinu zajišťuje muž a jsem na to hrdý...Děti mají dům, a jsou spokojení. Byl jsem schopen vytvořit svůj život. To smete všechno ostatní…S Mariou máme tři děti. My se vzájemně podporujeme. Za prvé, potkal jsem se s ženou, potom se ale stala matkou a já věděl, že ji miluju milionkrát víc. Jsem strašně šťastný člověk. Pán mi dopřál.
<br><br>
<b>Můžete se usmívat bez výčitek svědomí.</b>
<br><br>
Když musím trpět, je to bez výčitek svědomí, nemám omezení bolesti. Musíme proplakat všechny slzy, neprolité slzy nás oslabují; a smích, který zadržujeme nás taky oslabuje. Jsem tak šťastný, že můžu být pořád tak blízko matky a objat ji. S otcem nám nezůstalo ani jedno zapomenuté objetí, ani jedno nevyřčené slovo. Jsem jeho syn a spolu s mými sestrami a matkou jsme byli u toho, když zavřel oči a vydechl naposledy. Nejsem šťastný člověk? Mohli jsme se všichni společně s ním rozloučit, říct mu, že může pokojně odpočívat při pohledu na rodinu, kterou vytvořil.
<br><br>
<b>Jaké byli tyto dva měsíce po jeho odchodu?</b>
<br><br>
Nemám jediné slovo, které bych mu neřekl. Nemám jediné zapomenuté objetí. Mám jeho názory, jeho polibek, jeho požehnání, jeho hrdost. Mohl se mnou mluvit z očí do očí. Bavili jsme se jako dospělí. Byli jsme přátelé. Řekl mi: ty jsi můj nejlepší přítel. Vidím, jaké mám štěstí, můžeme důstojně snášet bolest, kterou trpíme kvůli zákonu života, který jsme si nenapsali. Já bych napsal druhý: byli by jsme všichni nesmrtelní a šťastní.
<br><br>
<b>India, dvojčata Yaco a Moro.</b>
<br><br>
Před porodem se žena změní na samičku jakéhokoliv zvířete, a to je ta nejkrásnější věc na světě, i když si to neuvědomíte, dokud vedle ní nebudete v roli otce. Potom děti začnou plakat, ale když je to vaše dítě, je to jiný pláč, pláč ve kterém začíná příběh. Dřímali jsme při odpočinku, když nastal čas odvézt Mariu k porodu. V tom polospánku jsem viděl, že ke mně běží světlovlasý chlapec a za ním druhý hnědovlasí. A já jsem křičel: Moro! Probudil jsem se a řekl jsem ženě svůj sen. Takže jsme zvolili jména o kterých se mi zdálo. Na porodním sále přišla první -  šedá placenta – ukázalo se že je to Yaco. Brzy přišel druhý a plakal. Řekl jsem: To je Leon Moro. Pokusil jsem se mu dát silnější jméno. On je malajský tygr, on je Sandokan. On bude procházet tiše s hlavou vztyčenou. Budou mít život, který budou chtít. India, Yaco a Moro. Pouze jména. Oni sami je přemění ve zlato nebo v bláto. Nechtěl jsem se pouštět do vážného hledání jmen. Vždyť co může být vážnější, než když k vám přišli ve snu?
<br><br>



<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="45"><b>Další výzva - Rodinné lezení na Lanin (Gente, 2017)</b> </a>

<br><br>
<i>Facundo a Maria vzali své děti, Indiu, Yaca a Mora do San Martin de Andes. Strávili zde týden a jezdili spolu v krásné přírodě na lyžích a snowboardu.</i>
<br>
<i>Bude těžké pořídit nějaké fotky celé rodiny. Protože například teď je v čele skupiny Yaco, který se vydal nejtěžší cestou v Cerro Chapelco, která je na mapě označená červenou barvou.</i>
<br><br>
<b>Maria:</b> On tak miluje rychlost, že ho táta nechává jet první.
<br><br>
<i>Skupinku uzavírá Maria a Moro. Trasa vede po mimořádné krásné oblasti – mezi  zasněženými buky a borovými lesy, v nadmořské výšce téměř dva tisíce metrů nad mořem. Ze shora se dívá Lanin, jako by čekal na přicházející výletníky.</i>
<br>
<i>Jako obvykle v zimě Facundo Arana a jeho rodina (Maria, India, Yaco a Moro) přijeli do San Martin de los Andes na několik dní, aby si užili lyžování. Jak vypadá jejich den? Začíná brzy ráno.</i>
<br><br>
<b>Maria:</b> V 7:30 jsme už vzhůru. Chceme plně využít čas. Náš den vypadá normálně, ale s některými výjimkami.
<br><br>
<b>Facundo:</b> Přizpůsobujeme se rytmu dětí. Nechť je všechno náhoda. Naším cílem je strávit pěkný čas s rodinou.
<br><br>
<i>Kde je u rodičů hranice mezi nadšením s prožitého dobrodružství a zabránění nebezpečí?</i>
<br><br>
<b>Maria:</b> Facu jim to definuje velmi dobře a oni to chápou. Je nezbytné, aby se minimalizovalo riziko. Líbí se mi jak se na horách chlapci starají o svoji sestru. Užijeme si spoustu legrace, když vyrážíme všichni společně do hor.
<br><br>
<b>Facundo:</b> Pokud je přitahuje náročná cesta, pak bychom je měli doprovázet. Je jasné, že nestanovují pravidla. Vědí, že je skvělé, že  můžeme všichni společně dělat takové věci. A to se stane tak přirozeně. Budou si to pamatovat na celý život.
<br><br>
<i>Co by jste dělali, kdyby jste sem měli vyrazit s „bohémským dítětem“, které by si v na takovém místě raději četlo knihu než lezlo na hory?</i>
<br><br>
<b>Maria:</b> Já nevím, jestli je bohém, ale například Moro je ochoten vzdát se lyžování pro koupel s masáží.
<br><br>
<b>Facundo:</b> Pokud ano, pak si sednu vedle něj. Je skvělé mít možnost vychutnat si četbu na takovém místě. Ale určitě bych se ho snažil přesvědčit, aby také zkusil lyžovat a nepromarnil příležitost.
<br><br>
<i>Ve svém projevu jsou si Maria a Facundo jisti, že jsou ze stejného těsta. Důkazem toho je, složitá situace, kterou si prošli společně. Vraťme se do dubna roku 2012. Herec trpěl plicním edémem, když se snažil vylézt na Everest. O čtyři roky později se vrátil do Himalájí a postavil se na vrchol nejvyšší hory světa. Jak to přijala jeho manželka?</i>
<br><br>
<b>Maria:</b> Byla jsem nadšená. Ukázalo mi to, že  je Facu zodpovědný. Že nedělá nic bez důkladné analýzy situace. Když poprvé přišel na Everest byl velmi klidný, protože věděl, že jde s lidmi, kteří znají tuto oblast a rozumějí otázkám. To je minimalizace rizika.
<br><br>
<i>Povzbuzujete děti, aby lezli  na hory?</i>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Nikdo nemusí lézt na Everest. V loňském roce jsme vylezli třeba na Tronador.
<br><br>
<b>Maria:</b> V určitém bodě, v polovině cesty jeden z chlapců trochu zazmatkoval. Facu si s ním potom promluvil, vzal ho na záda a po několika minutách všechno zlé pominulo.
<br><br>
<i>Další cíl?</i>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Spolu s dětmi půjdeme šplhat na Lanin. V naší zemi existuje spousta skvělých míst k realizaci těchto plánů.
<br><br>
<b>Maria:</b> Ale je třeba ještě trochu počkat, aby si to děti mohly užít.
<br><br>
<i>Facundo využil pětidenní přestávky v divadelní hře Madisonské mosty, které se hrají v Paseo La Plaza s Araceli Gonzalez a odjel na jih.</i>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Naštěstí si to můžu dovolit, tak abych zajistil svou práci a abych co nejvíce času trávil s rodinou, to miluji ze všeho nejvíc.
<br><br>
<i>Herec přísahá, že žije ve svém vlastním světě, daleko od jakýkoliv sporů, které se točí kolem jeho kolegů.</i>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Upřímně řečeno, nechci ztrácet čas se spory. Když se objeví problém začnu ho řešit. Ale já se dívám do budoucnosti. Můj život pokračuje.
<br><br>
<i>Facundo upřesňuje, že navzdory konfliktu, který měl s Griseldou Siciliani ve Farsantes v roce 2013 má pro ni dveře stále otevřené.</i>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Byl bych pěkný bastard, kdybych tvrdil, že to bylo z toho důvodu, že jsem po celou dobu nepracoval s Adrianem Suarem. Bylo by to vůči němu nespravedlivé. Nikdo to neví, ale několik dní před objevením tohoto tématu, jsem byl v Pol-ce a mluvili jsme o nových projektech. Mám budoucnost v této společnosti.
<br><br>
<i>A Maria? Pokračuje ve spolupráci s agenturou Leandro Rud, účastní se reklamních kampaní a výstav, a vrátila se ke svému starému koníčku ze studia na Fakultě výtvarného umění?</i>
<br><br>
<b>Maria:</b> Zabývám se výrobou keramiky, malířstvím, sochařstvím, zámečnictvím, ale samozřejmě moje hlavní činnost je rodina. Pracovala jsem po mnoho let a vím, co mám ráda. Nyní jsem si vybrala takovýhle život.
<br><br>
<i>Facundo, nebojíte se zmizet z televize? Ostatní herci jsou znepokojeni.</i>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Tato fáze už uplynula. Je to už minulost. Měl jsem štěstí, že jsem ve své době udělal hodně pro televizi. Nyní se mohu vypořádat se svými projekty. Hrát v divadle a využívat výkon mého skvělého týmu. Brzy bude premiéra filmu Adiós querido Pep. Řeknu to: moje umělecké ambice jsou více než spokojené.
<br><br>
<i>A vy Mario? Také jste dosáhla harmonie mezi prací a rodinou nebo dokonce to má něco společného?</i>
<br><br>
<b>Maria:</b> Celý život jsem pracovala v televizi. Já vím, co chci, co se mi líbí a co ne. Když budu myslet na hlas řeknu, že bych někdy chtěla pracovat s Facu. Dělat něco společně,  i něco velmi malého…Radši něco hereckého, protože zpěv pro mě není.
<br><br>
<i>Díky všem činnostem máte ještě čas pro sebe?</i>
<br><br>
<b>Maria:</b> Chapelco je možnost jištění dětí ve všem bodech denní péče. Mají velkou péči, aktivity a dobré jídlo.
<br><br>
<i>Měl jsem na mysli spíše to, jestli neuvažuje to rozšíření rodiny?</i>
<br><br>
<b>Maria:</b> Já nevím, jaké to bude, až bude hnízdo opuštěné. Když se děti začnou „rozlétat“. Dnes je nám dobře, tak jak to je. A kromě toho, pokud chcete lézt na Lanin, nemůžete mít více dětí!
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="46"><b>Hudba byla nesplněnou touhou (2015)</b> </a>

<br><br>
<b>Uplynul téměř rok od vydání CD Salir a Tocar, vašeho prvního disku. Jak se skupina cítí?</b>
<br><br>
Všichni mají stejnou touhu, jako první den. Představte si, že s The blue light orchestra jsme hráli v barech pro 20 nebo 30 lidí, nebo v klubem pro 200 nebo 300. Ale dnes nás Sony a India Production tlačí dopředu a my jsme hráli v La Trastienda a vystupovali jsme jako předskokani v Luna Parku. Odehráli jsme více než 60 koncertů v celé zemi. Se skupinou (Alejandro Dixon – bicí, Greta Moro – klávesy, Izi Gainza – kytara a Dulce Moro – podpora) jsme toužili po tom zahrát si různé styly, ty které nás zajímali, jako „Stand by me“ – Ben E. King, „Knocking on Heaven’s door“, Boba Dylana nebo „Roxanne“ od The Police.
<br><br>
<b>Myslel jste si, že bude snadné vstoupit do světa rocku?</b>
<br><br>
Upřímně řečeno, nezabýval jsem se tím takto. Přemýšlel jsem o tom, jestli se to bude líbit lidem nebo ne.  Ale mohu vás ujistit, že hudba byla mou nesplněnou touhou a já jsem se snažil obklopit dobrými muzikanty od Dizzyho Especheho, který s celým projektem začal. Proto, abychom začali společně hrát, jsme začali zkoušet různé styly, s nimiž by to bylo pohodlné pro nás všechny. Něco takového jako je „Stand by me“, objevily se další věci, jako „Sure know somthing“, kterou nám nabídl Dizzy a Kiss. Diváci nás přijali velmi dobře a potvrdili nám to, jako by jsme jim hráli „Otče náš“. Stejně skvělé bylo rozhodnutí udělat verzi ob Boba Dylana „Knocking on heaven’s door, ale udělali jsme ji v dobré víře a bez ztráty té mystiky, která tlačí dopředu jakoukoli skupinu, která se chystá hrát na pódiích. Nyní připravujeme novou show v La Trastienda, která se uskuteční v pátek a potom turné, které se uskuteční v říjnu a listopadu v Izraeli a Rusku.
<br><br>
<b>Hudebník zabírá čas herci?</b>
<br><br>
Kostým herce jsem nikdy nepověsil do skříně, protože mě hřeje úspěch od dob Chiquititas a Muněca Brava, a to mi umožňuje dělat jiné věci. Když jsem natáčel hlavní roli v Yagovi, pasión Morena, vypukla krize v roce 2001, a všechny mé úspory viseli v bance. Nejsem zoufalý: věděl jsem o tom, co se děje a pomyslel jsem si, že jsem dostal ránu ve věku, kdy ještě můžu jít dolů a potom můžu zase vylézt. A upřímně řečeno, v takové situaci v zemi jsem se cítil jako perský šáh, proto jsem podepsal smlouvu na natáčení 099 Central v El Trece. A i když jsem musel dostat mnohem méně, měl jsem práci. Už jsem natáčel 10 let, masová popularita u mě vypukla v letech 1997 a 1998 s Chiquititas, ale od roku 1993 pracuji non-stop.
<br><br>
<b>A co si myslíte o zemi dnes?</b>
<br><br>
Nemám pro vás inteligentní odpověď: mluvit o skutečné situaci v zemi, a to i z těch pozic, které dobře znám, je velmi obtížné a mám pocit, že je velmi naivní vyjádřit svůj názor jako herec. Svět zažívá příliš neobvyklý okamžik, aby se analyzoval z tohoto malého místa, které zaujímáme my, herci. Protože i přes popularitu jsme obyčejní lidé. Pravděpodobně není člověka, který více zastupuje naši zemi v posledních čtyřiceti letech, než je Diego Maradonna, kterého se ptají všichni na všechno. Zapomínají ale na všechny ty radosti, které nám přinesl jako fotbalista.
<br><br>
<b>Jaký vztah máte s dětmi?</b>
<br><br>
Nejlepší. Můj otec – muž přísné výchovy, od 60. let do současné doby vyučuje mořské právo na univerzitě v Buenos Aires a na univerzitě Moron, takhle jsem byl vychován pod křídly správného otce, a tohle mi vykreslilo způsob, jak se s pevným přesvědčením stát svobodným při výběru mých rozhodnutí. A toho si v průběhu let začnete vážit. S mými dětmi se děje něco podobného: v domě je vše hotovo a připraveno na podávání oběda se všemi věcmi na stole, ale pokud někdo z nich bude chtít jíst rukama, tak může. V mé době tohle nebylo možné, a jak jednou řekl můj otec svým žákům, když přebíral čestnou cenu: chci, aby jste viděli všechny možné východy a západy slunce až budete vyrůstat.
<br><br>
<b>Máte život, který jste si vybral. Co vám ještě zbývá udělat?</b>
<br><br>
Pamatuji si každé dobrodružství, které se mi událo v dětství, a rád bych je sepsal do knihy, mám v plánu se vrátit na Everest. Mým snem je projet se skupinou dálnici 40 a psát písně, které by člověk chtěl poslouchat na cestách. Mám krásné představení En El Aire, kde hraju na ten samý saxofon, na který jsem hrál v 17 letech v metru ve stanici D. A to je jako mrknutí pro teenagera, který se ptal sám sebe, co bude dělat se svým životem. Jsem rád, že mnoho věcí se stalo skutečností, a tak se snažím užívat si života, jak jen to půjde. Já netoužím po odpočinku – jak mi jednou napsali na můj blog. A to je pro mě štěstí.
<br><br>
<b>Máte nějaké zábavné historky z dob pouličního muzikanta?</b>
<br><br>
Ano, v 17 letech, když jsem hrál v jednom průchodu metra, jedna starší žena mi každý den potichu zpívala do ucha jednu skladu a ptala se mě, jestli bych ji mohl zahrát. Nevěděl jsem, čí je to hudba až do té doby, když jednou vytáhla z kabelky starou kazetu. Když jsem ji doma poslouchal, byla to nádherná skladba od Bacha. Samozřejmě jsem se ji snažil zahrát nejlépe jak umím. Ale i kdyby vás poslouchal jeden člověk, pak je to Boží dar. Stali jsme se velkými přáteli, jakmile jsme se na sebe podívali. Teď s Blue light orchestra se radujeme z klipu „Free Fallin“ a dalším krokem – skládat si vlastní písně ve španělštině. Doufáme, že to uděláme brzy a půjdeme hrát na argentinské silnice, to je něco, co se nám líbí.
<br><br>
<b>Je obtížně střežit si své soukromí v tomto medializovaném světě?</b>
<br><br>
Myslím, že všechny případy jsou odlišné, a dnes s tolika lidmi je každý horlivý být alespoň sekundu na obrazovce. Téměř všechny programy se živí zprávami. Ale paparazzi, kteří sedí u dveří vašeho domu to je něco jiného. A kromě toho, každý může fotit na mobilní telefon a poslat tu fotku. Všechno je jiné když doma máte rodinu a děti. Stalo se mi to jednou, když jsem začal chodit s Mariou a novináři se vyšplhaly ke mně domů a vyfotili nás. Fotografie pak publikovali v časopise.
<br><br>
<b>Znechutila vás tato situace?</b>
<br><br>
Nevěděl jsem, kdo ty fotky dělal: když jsem to zjistil požadoval jsem od něj vysvětlení a řekl mu, že to bylo neuctivé, ale nic víc z toho nebylo. Může být, pokud by se to stalo, když jste mladší, jako tehdy, když jsem hrál s La Carranza v jedné škole v Palermu v představení, které se jmenovalo „Chléb, láska a fantazie“, kde nám nechtěli zaplatit. Když jste mladší a silný, jako rákos některé zkušenosti se stávají důležitými. Ale co se mi líbí v životě, a to zejména nyní, když jsem se stal starší a zkušenější, to je touha po dobrodružství.
<br><br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="47"><b>Rozhovor s Marianou Arias (Září, 2017)</b> </a>

<br><br>

Dobrý den, Mariano!
<br><br>
<b>Jsem ráda, že jsi tu s námi.</b>
<br><br>
Je to pro mě čest. Každé setkání s tebou je potěšením.
<br><br>
<b>Já se s tebou také ráda scházím. Co tě inspiruje? Co v tobě probudí tvůrčího ducha? Co tě vede k tvoření? Co? Jaké pocity? Jaké emoce?</b>
<br><br>
Noc…A každá sekunda života prožitá způsobem, který stimuluje vše, co je pro tvorbu nezbytné. A touha po tom, aby se všechny tyto zkušenosti shodovali v jeden okamžik. 
<br><br>
<b>Jsi kreativnější když – vytváříš postavu, píšeš nebo vytváříš něco jiného druhu, nebo dáváš přednost chvíli, když je vše připraveno a ty stojíš před publikem a přeměňuješ se v někoho jiného?</b>
<br><br>
Všechno je to čisté šílenství. Všechno je to posvátné. Ve všem. Je to okamžik, kdy přejdete k osvícení, když si uvědomíte, že se zrodila myšlenka a nechcete, aby zmizela…Jsou to sny, sny. Jsou vaše. Patří k vám. Ale když se ráno probudíte, zapomenete na to. Potřebujete je, ale nejsou. Ten okamžik je posvátný. Ten okamžik, kdy vidíte, že se všechno pomalu formuje. Teď ze zkušenosti už vím, že to, co se snažíte vytvořit, nemusí fungovat, ale je to součástí tvůrčího procesu. Je to čisté kouzlo.
<br><br>
<b>Líbí se ti tento proces?</b>
<br><br>
Miluji ho. A chtěl bych to dokonce prezentovat na veřejnosti. Mnohem více! Je to kouzelné! Je to krásné!
<br><br>
<b>Když nefunguje nějaký projekt, který se ti opravdu líbí, nevyvíjí se, co děláš? Uvízl jsi, nebo jsi tvrdohlavý?</b>
<br><br>
Je to jiné. Někdy, když něco nefunguje, jsem nakloněn něčemu jinému. Pokud člověka zajímá to, co se děje každý den…
<br><br>
<b>V současnosti…</b>
<br><br>
Ano, v přítomnosti. Musí to být sledováno se zájmem. Neztrácejte čas a mějte odvahu na to ztratit se v čase. Může se zdát, že je to jen hra slov, ale není. Je to skvělý způsob, jak žít, objevil jsem se a vybral si.
<br><br>
<b>Jeden francouzský horolezec – jeho jméno bylo Lionel Terezy, byl jedním z těch, kteří se v prvních letech začali připojovat k obtížnému dosažení vrcholu. Řekl něco takového: Když se dostanu na vrchol hory, objevím studenou tvrdou skálu, ale nejdůležitější je vždy myšlenka, skrytý význam, který každý člověk, který dělá horolezectví, naplní svůj sen. A sny a ideály tě povzbudili ke stoupání na Aconcaguu a Mount Everest. Nevím, jestli existovaly nějaké další hory, asi byly…</b>
<br><br>
Ano. Pokaždé, taky byly jiné motivy, ale měli vztah. Co se týče Aconcagui, jeden z mých přátel onemocněl rakovinou. Řídil jsem dodávku s přívěsem z Jujuy do Mendozy. V Jujuy jsem potkal přítele, kterému byla právě diagnostikována rakovina. Viděl jsem Aconcaguu a šel jsem, abych mu přinesl kameny z nejvyššího bodu, kam jsem se mohl dostat. Uvědomil jsem si, že jsem měl jako dítě rakovinu. Slezl jsem zase dolů s těmito kameny a dal jsem mu je. Sestup s těmito kameny byl velmi symbolický. Ne pro mě, ale věděl jsem, že pro něj je to dobré. Všechno pochopil. Oba jsme to pochopili. S Everestem to bylo něco osobnějšího. Nevěděl jsem, co se mi stane, že se dostanu na vrchol a zavolám své rodiče, abych vrchol
věnoval dvěma lidem, kteří chodili se svým synem, který se jich držel za ruce. Bylo mi sedmnáct. Jsem po limfografii. Jedná se o postup, kdy se kontrastní tekutina zavádí do krevního oběhu, aby se provedli potřebné diagnostické testy. Nemohl jsem jít, ale tvrdohlavě jsem chtěl jít domů. Moji rodiče mě po cestě podporovali. Nikdy jsem na to nezapomněl. K tomu mi posloužil Everest. Má to co dočinění s kreativitou – když to všechno dává smysl, je všechno propojeno…
<br><br>
<b>A víš to dobře, máš pro to spoustu důvodů…</b>
<br><br>
Ano. Můžete mluvit s horou, můžete něco vytvořit z hlíny, něco….Je to všechno součástí procesu. To vás přiměje přemýšlet o tom, odkud pocházíte. Velmi dobrá pomůcka pro paměť. Rád vzpomínám na některé věci.
<br><br>
<b>A co tě takhle dobře ovlivnilo?</b>
<br><br>
To, co jsem ti řekl, je dobrým příkladem. Nepamatoval jsem si, že je to důležité, ale zřejmě bylo. Uvědomil jsem si to jen tehdy, když jsem se dostal na toto místo, když jsem to věděl. Kdyby Bůh dovolil, abych tam byl, byl bych tam jen jednou v životě. Byl to vrchol Everestu. Přemýšlel jsem o tom a stalo se to.
<br><br>
<b>Ve věku sedmnácti let jsi měl Hodgkinovu chorobu?</b>
<br><br>
Ano.
<br><br>
<b>Mnoho měsíců chemoterapie?</b>
<br><br>
Ano.
<br><br>
<b>Byla to dlouhá léčba, ale ty jsi se zotavil, že?</b>
<br><br>
Ano.
<br><br>
<b>Co tě tyto události naučili? Myslím, že někdy se lidé bojí života. Možná, díky tomu, co se ti stalo, ten strach vyprchal? To je důvod, proč jsi tak odvážný, takže se ti líbí riziko. Koneckonců, lezení na takové hory je riskantní.</b>
<br><br>
To vůbec není riziko. Raději bych řekl, že je to otázka zvýšené bezpečnosti, ne vyvažování na okraji, ale užívání si toho, co děláte. Pokud skočíte z letadla, skočíte s náhradním padákem, víte, kdo ten padák skládal. Pokud lezete po horách, víte, s kým jdete. A není potřeba v sobě hledat chyby. Ne, to není riskantní.
<br><br>
<b>Ne?</b>
<br><br>
Riskujete, když naběhne zelené světlo a nerozhlédnete se. To je riskantní.
<br><br>
<b>Mnoho lidí to dělá, když se dívají do mobilních telefonů.</b>
<br><br>
Kolikrát vidíte někoho, kdo přechází ulici a dívá se do mobilního telefonu? Nebo se rozhlédne, ale telefon ho zajímá mnohem víc. Opravdu riskuje život. A co je nejdůležitější, buďte si toho vědomi. Můžete dělat, co chcete, za předpokladu, že to děláte vědomě, že víte, co děláte, že jste připraveni na to, co děláte. Pokud ano, nevím, jestli existuje riziko. Myslím, že nejprve musíte být opatrní a připravení na to, co děláte.
<br><br>
<b>Proveď tuto analogii mezi horolezectvím a sněním. Pravděpodobně si chtěl ve svém životě naplnit mnoho snů.</b>
<br><br>
Při lezení do hor, toho musíte udělat hodně. Musíte se přizpůsobit změnám. Jsou lidé, s nimiž jdete, a lidé, kteří vás naučí lézt. A najednou může dojít k špatnému obratu. Musíte zůstat klidní. Právě jsem řekl, co si myslím, že je skvělé vidět, že všechno, co je blízko k vám, dává smysl a všechno, co děláte má smysl. Až se to všechno shoduje na jednou místě.  Když vám lezení po horách dává to samé jako bezesná noc doma, nebo kreslení, či psaní. Nebo když o tom přemýšlíte a nemáte pocit, že na to budete mít čas.
<br><br>
<b>Kdy se splnil sen, abys ses stal hercem? Jak to začalo, jak si tím prošel? Přijel jsi na stejné místo nebo vás ostatní podporovali?</b>
<br><br>
Když jsem byl malý – bylo mi deset let, chodil do naší školy Jorge Luis Borgis. Byl týden. Přišel s Marií Judith Molinari, spisovatelkou. Přišel a já mu citoval „El cautivo“. Ve věku 10 let.
<br><br>
<b>Wow!</b>
<br><br>
Víš, že jsem byl velmi plachý.
<br><br>
<b>Ano.</b>
<br><br>
A já jsem stál před Borgisem po tom, co jsem mu řekl! Věděli jsme, kdo to byl. Chápeš? Je to tvoje tečka na I. Ve věku patnácti let to byl můj nejlepší přítel…
<br><br>
<b>Velmi silná zkušenost, že?</b>
<br><br>
(Facundo cituje z příběhu Borgesa) Přečtěte si „El cautivo“ od Borgesa. Jednoho dne ve věku patnácti let, ke mně přišel můj nejlepší přítel, můj bratr. Psal a já jsem kreslil. Dělali jsme to stále. To je to, co jsme chtěli v životě dělat. Měl být trumpetista a já chtěl být saxofonistou. Už jsme to věděli. Přišel ke mně a řekl: „Našel jsem, co budeme dělat!“ Ptám se:  „Co to je?“ On na to: „Divadlo!“ Nechápal jsem, co říkal. Divadlo! Divadlo! Divadlo! Kali opakoval – to je jeho jméno. Řekl: Budeme dělat divadlo! Řekl jsem ne! Nemám o to zájem. Nerozumím. „…být či nebýt…“ Co to má být?! Trval na tom dva měsíce. Vzal mě na vysokou školu La Salle, přednášela tam Alciia Muzzio. Bylo to úžasné! Šel jsem do divadla a spatřil jsem jeviště. Světlo bylo tlumené, jen svítila modrá žárovka. Na jevišti byl bar, dřevěný stůl a dvě židle. Celé divadlo bylo ve tmě. Přišel jsem tam, uviděl jsem to a uvědomil jsem si, že…Nevěděl jsem, co se děje v té scéně, ale zamiloval jsem se na první pohled! Chtěl jsem to dělat, abych byl toho součástí.
<br><br>
<b>Chtěl jsi být v tomto prázdném prostoru?</b>
<br><br>
Pak jsem si uvědomil, že se musím vrátit zpátky.
<br><br>
<b>Nevracej se zpátky. Vždy to říkáš. Co to znamená? Nevzdávat se, pokračovat?</b>
<br><br>
Ano. Ano. Přesně!
<br><br>
<b>Funguje to? Snažíš se o to?</b>
<br><br>
Ano. Mám rád život a nechávám se jím těšit. Nepokoušejte se pořád hledat, cíl je 500 kilometrů daleko, ale užívejte si každý den, a to vám může dát práci. Nejprve se ujistěte, že se nejprve chcete divit tomu, že jste mezi ostatními lidmi těmi, kteří recitovali text, přestože se ještě nemůžete podívat na druhou osobu a později z toho udělat svojí práci. A pak k tomu přidejte saxofon. A potom se rozhodněte podle sebe. Rozhodněte se o práci a zjistěte, že vás kope do zadku a jděte pryč. Vypadněte, zůstaňte mimo práci a podívejte se na to. Cítíte se pohodlně hraním v metru na saxofon vedle jiného hudebníka. Najděte si svou stanici. Když jste jen list prázdného papíru…Všichni jsme byli jiní…Kdo z nás nebyl nemocný, kdo neztratil milovaného člověka, nezažil problémy, které s ním silně zahýbali. Každý měl nešťastnou lásku, která mu způsobila velkou bolest. Všichni. Koneckonců jsme lidské bytosti.
<br><br>
<b>Ano. My všichni máme různé zkušenosti. Je to karma?</b>
<br><br>
Všichni jsme znepokojení. Nevím, jestli jsem si zvolil to, jak pokračovat. Jen jsem šel dál. A mě se líbí cesta, kterou jsem si vybral před dvaceti lety. Nebo třiceti. A snažím se tomu přizpůsobit.
<br><br>
<b>Stal jsi se jednou z nejoblíbenějších televizních osobnosti. Hrál jsi v mnoha úspěšných projektech, že? Muněca Brava, Padre Coraje, Sos Mi Vida, jedna z novějších sérií – Farsantes.</b>
<br><br>
Yago!
<br><br>
<b>Yago.</b>
<br><br>
Chiquititas. To bylo důležité…
<br><br>
<b>Chiquititas byl první seriál…</b>
<br><br>
Ne. Chiquititas byl po pěti letech.
<br><br>
<b>Jak si získal popularitu? Líbí se ti?</b>
<br><br>
Postupovala postupně. Jinak bych ji netoleroval.
<br><br>
<b>Proč myslím, že je nesnesitelná? Je to tak těžké?</b>
<br><br>
Když se stane najednou? Když se všechno stane náhle? Najednou se toho stane hodně. Najednou vás všichni začnou zdravit. Jdete po ulici a všechny zdravíte. Musíte se přizpůsobit a to není snadné. Dokonce i když se chováte dobře. Děkuji Bohu, že pocházím z dobré rodiny. Neexistuje žádný způsob, jak to zvládnout, když náhle přijde sláva, peníze přicházejí, příležitosti. Najednou bylo všechno to, co bylo dříve přijato v jiných tvarech. Nevím, jestli je někdo, kdo to zvládne dobře. Se mnou se všechno děje postupně a jsem za to velmi vděčný. V době, kdy se Chiquititas objevil, v roce 1998, jsem pracoval v televizi bez jediného zlomu od roku 1993. To je dobře, protože jsem spolupracoval s Crisem Morenou a Gustavem Yankelevičem a vedl mě Marcelo Rey.
<br><br>
<b>Je to tvůj zástupce? Máš ho tolik rád?</b>
<br><br>
Ano. Ano. Je to bratr, kmotr, přítel.
<br><br>
<b>Je důležité mít takovou osobu, která tě vede, pomáhá ti porozumět profesi, pomáhá ti při výběru.</b>
<br><br>
Když potřebujete mentora, je to absolutní základ. Když už mentora nepotřebujete, potřebujete muže, který vám dá ruku, když narazíte nohou, když uletíte na Měsíc a on řekne: „Uklidni se!“ To je velmi důležité…
<br><br>
<b>Je to Maria?</b>
<br><br>
Maria, děti…Díky Bohu
<br><br>
<b>Maria Susini, tvoje žena.</b>
<br><br>
Moje žena.
<br><br>
<b>To každý ví, ale řekni o ní něco.</b>
<br><br>
Je to žena ze stejného prostředí. To je pro mě velká výhoda. Ano. Maria je na prvním místě. Moje děti. Moje sestry. Moji přátelé. Moje máma. Můj otec až do posledního dne svého života. Díky Bohu, mám hodně podpory. Dostávám hodně podpory od svých milovaných, objímám je celým svým srdcem. Chápeš?
<br><br>
<b>Ano. To může být podporující.</b>
<br><br>
Ve skutečnosti to není podpora. Všichni se navzájem objímáme. A každý si dělá svoje. Advokátka dělá zákony, žena v domácnosti dělá domácí práce, my všichni máme práci a my všichni máme velký život a snažíme se z toho těšit, zatímco to trvá.
<br><br>
<b>Facu, slyšel jsi poprvé zvuky saxofonu při jízdě s tvým otcem? A pak to všechno začalo? Nechtěl si vstát až nakonec rodiče řekli: „No, dáme ti ten saxofon“.</b>
<br><br>
Nemohu se vzdát.
<br><br>
<b>Nechceš se vzdát saxofonu?</b>
<br><br>
Nechci se ničeho vzdát.
<br><br>
<b>Už jsi vytvořil dvě alba.</b>
<br><br>
Dva a půl.
<br><br>
<b>A polovina?</b>
<br><br>
Třetí…
<br><br>
<b>Existuje nové album?</b>
<br><br>
Ne, třetí album…
<br><br>
<b>Nahrál si CD s Chiquititas. Ano nebo ne?</b>
<br><br>
Samozřejmě. Myslím…
<br><br>
<b>Samozřejmě. Takže ty máš dvě alba a třetí by se mělo objevit?</b>
<br><br>
Mělo by. Prozatím musí být připraveno před uvolněním.
<br><br>
<b>Jak to děláš? Například televize, herectví, divadlo – všechno se náhle stalo jako blesk. A hudba je klidnější, pomalejší. Samozřejmě, vždycky jsi to dělal, ale ty jsi to udělal jinak. Které album se ti líbí víc?</b>
<br><br>
Každé album je bláznivé, protože jsem o něm mnoho let snil. Nemyslím si, že je čas na vydání alba.
<br><br>
<b>Jistě.</b>
<br><br>
Počítám čas od začátku. Pamatuji si ten knoflík…Můj otec řídí auto a otáčí knoflíkem a z rádia zazní sólo na saxofon. Od té doby, celý život, po mnoho let, když jsem o tom snil, jsem to chtěl dělat. Pak jsem se rozhodl a tvrdě jsem pracoval abych to mohl dělat. Později jsem se rozhodl hrát a zpívat před publikem. V důsledku této dlouhé cesty se všechno změnilo na dvě alba. Jednou v Chiquititas Cris řekl: „Nebudeme dělat tuhle píseň.“ A já řekl: „Chci zpívat Estoy Loco! Budu zpívat!“
<br><br>
<b>V tobě není žádná plachost!</b>
<br><br>
Ne, nerozumíš! Nemůže to skončit, neznamená, že je to od začátku. To je jako zničit zeď, která je za vámi, kterou nikdo nevidí.
<br><br>
<b>A teď budeš zpívat s UB40. Budete hrát jako jejich předskokani?</b>
<br><br>
Ano. Pomůžeme jim je trochu zahřát. Je to pro mě čest.
<br><br>
<b>Skvělé!</b>
<br><br>
Ano!
<br><br>
<b>Je to dobrý zážitek.</b>
<br><br>
Narodil jsem se v roce 1972. Celý život znám UB40.
<br><br>
<b>Jistě.</b>
<br><br>
Je velkou ctí hrát naproti nim. A kromě toho si nás vybrali za předskokany. Slyšela jsi o tom?
<br><br>
<b>Vím, že s vámi mluvili.</b>
<br><br>
Chápeš to?!
<br><br>
<b>Je to skvělé.</b>
<br><br>
Myslím, že je to skvělé. Důležité. Pro mě. Pro můj příběh. Pro naši skupinu. Je skvělé, že to dokážeme. Bude to nádherný večer.
<br><br>
<b>Jaká je tvoje skupina?</b>
<br><br>
Máme mnoho jmen.
<br><br>
<b>Vyber si jedno.</b>
<br><br>
Pro koncert UB40 – Blue light Orchestra. Ale my jsme opravdu skupina lidí zabývající se hudbou. Udělali jsme jméno pro obálku písní jiných hudebníků. Nejprve jsme natočili nejlepší skladby všech dob, od rockových, rytmických a bluesových. Nahráli jsme toto album a hodně jsme s tím repertoárem vystupovali. A pak se nás Damian Amato ze společnosti Sony zeptal: A co vaše vlastní písničky? Troufáš si na to? Řekl jsem ano! Spolu s Chinem Asencionem jsme šli do této práce a každý den byla nahrána jedna píseň. Pokaždé, když jsme se setkali! Vytvořili jsme skladby, které můžete poslouchat na hudebních platformách po celém světě!
<br><br>
<b>Ano. Ale to je další příběh, ne?</b>
<br><br>
Ano. To je další příběh.
<br><br>
<b>Facu, pojďme si promluvit o představení Los Puentes de Madison od Araceli Gonzalez. S tvou postavou – Robertem, máš pravděpodobně hodně společného, viď? Je to fotograf, vášnivý cestovatel, který má rád přírodu. Je přátelský, srdečný muž. Jak si na tom s touhle postavou? Jak si pracoval na této roli? Bylo to těžké? Je to dobré umění?</b>
<br><br>
Vypadalo to takto: Javier Baroni mě pozval do tohoto projektu. Řekl: „Připravíme umění.“ Okamžitě jsme se dohodli. Když zmínil, že to budou Madisonské mosty, bylo prostě nemožné odmítnout. Také mi řekl, kdybych nehrál, tak by toto představení neudělal.
<br><br>
<b>Wow!</b>
<br><br>
Cítil jsem se velmi dobře. Cítil jsem se tak důležitý, ocenil jsem ho. Řekl jsem:  „Uvidíme…začal jsem číst knihu.“ Také jsem si myslel, že by bylo skvělé spolupracovat s Araceli. To bylo. Byla to skvělá příležitost. Představení uvedl Indio Romeo. Všechno bylo tak skvělé, že jsem nechtěl, aby mě tato příležitost minula.
<br><br>
<b>Jistě.</b>
<br><br>
Znáš India. On je…
<br><br>
<b>Je skvělý režisér.</b>
<br><br>
Ano. Toto umění je takové „zlato“. Taková práce vchází do historie. Jak jsem ti řekl, musíš tiše usednout, přemýšlet a usmívat se na příští den. Takové momenty opravdu tvoříme s dobrými vzpomínkami. Tato práce bude jednou v takových vzpomínkách.
<br><br>
<b>Je divadlo těžší než televize? Cítíš, že práce v divadle je pro tebe složitější? Každý večer hraješ jednu a tutéž roli, čelíš divákům…</b>
<br><br>
Poslouchej…
<br><br>
<b>Jak se ti to daří? Říkáš, že v divadle nemůžeš podvádět. Musíš dělat všechno upřímně. Pokud někde podvádíš, vyjde to najevo později.</b>
<br><br>
Vidíš…Pokud jsme upřímní, pokud se chceme podívat do zrcadla, vidět všechno, tak jak je, nemůžeme podvádět. Televize je jako velká, rychlá vlna a máte jen jedno malé prkno. To není dokonalá vlna. V této vlně je spousta adrenalinu. Běžíte a vše se může stát!
<br><br>
<b>Ano.</b>
<br><br>
Potřebujete vědět, jak surfovat. A v divadle je vlna dokonalá. Bude vám dobře na cestě. Chystáte se dobře připravit. Každý den budete mít stejnou vlnu, ale s dalšími diváky, kteří vás navštíví. A s touto vlnou můžete plavat tak, jak jste si nacvičovali. Je to výsledek, který se nemusí měnit. Když dosáhnete nejlepší podoby vaší postavy jako umělec, tak to je vše! Pak se připravte každý den a ukažte to! Na televizní rutině, na kterou jsem si zvykl při sériích, jsem každý den natočil spoustu scén. Každá scéna je jiná. V jedné scéně pláčete a rozvracíte své srdce. V příští scéně si užíváte večeři s přáteli a smějete se, tomu co se stalo předtím. A stále hrajete, co se stane dál. Je to úplně jiné.
<br><br>
<b>Facu, tvým velkým snem bylo založit rodinu. Nevím, jestli to byl sen nebo jak říkáš: „Někdy je život překvapivý…“ Maria se objevila, něco se probudilo a máte rodinu se třemi dětmi. Co to je? Je to těžké nebo snadné? Líbí se ti to? Líbí se ti to? Jsou to těžké momenty?</b>
<br><br>
Poslouchej, nevím, jestli je na světě něco komplikovanějšího, než aby si cítila, že jsi zodpovědná na přípravu těchto malých tvorů pro zítřky, aby ses stal dospělým a byl schopen žít v lidské společnosti.
<br><br>
<b>Je to těžké.</b>
<br><br>
Myslím, že je to jedna z nejtěžších věcí na světě. Život je však tak magický, že ke všemu přichází světlo, i když si dobře uvědomujeme zodpovědnost. S touto magií se všechno stává snadnější. A pokud máte stále štěstí a kolem vás je někdo, kdo jde s vámi ruku v ruce.. jsem velmi šťastný…
<br><br>
<b>Ano?</b>
<br><br>
Ano. Ano. Ano.
<br><br>
<b>Potkal ses s dokonalou ženou.</b>
<br><br>
Opravdu. I když nevím, jestli existuje jedna neideální žena. Potkal jsem perfektní…
<br><br>
<b>Líbí se mi toto: „Nevím, jestli existuje jedna žena, která není ideální,“</b>
<br><br>
Mám pocit, že neexistuje.
<br><br>
<b>Je úžasné, to co říkáš.</b>
<br><br>
Dobře, děkuji. Mám však dojem, že Bůh umístil vedle mě osobu, kterou neustále objevuji. Neustále ji objevuji jako ženu, společníka života, matku, milenku, manželku, přítele. Je to můj přítel, můj nejlepší přítel. Mluvím o ní a mám husí kůži a jsme spolu téměř 11 let. Přemýšlím o ní…
<br><br>
<b>Máš dobrý příklad. Tvoji rodiče s tebou žili po mnoho let. Ukázali ti dobrý obrázek rodiny.</b>
<br><br>
Ano…jsem hrdý na to, jak žili svoje životy, byli spolu až do poslední sekundy života mého otce. On odešel jako první. Jsem na něj velmi pyšný. Jsem hrdý, že nás rodiče naučili život. Ale nemyslím si, že je to v tom, zda jste spolu nebo odděleně. Dnes je to jiné. Existují dobré rodiny, kde si lidé uvědomují, že nejlepší věc, kterou mohou dětem udělat, je rozejít se. Chápeš?
<br><br>
<b>Takže na tom nezáleží?</b>
<br><br>
Ne.
<br><br>
<b>Obsah je důležitý. Pocit. Milovat.</b>
<br><br>
Přesně tak. Jsem si jist, že kdybychom si s Mary uvědomili, že jsme přestali pociťovat to, co dnes cítíme, je to součást velké lásky, kterou nyní prožíváme, že bychom měli dovoleno žít vlastní život, který by byl lepší samostatně. Chápeš? Ale říkám to teď, když je všechno mezi námi skvělé. Samozřejmě je to vynikající. Pojďme to tak (ukazuje gesto „ukončit“). Všichni jsme dobří. Líbí se mi, když se na nás podíváme. Moc se mi líbí to, co vidím, když se na nás podíváme. Vidím, že jsme spolu šťastni.  A my si to říkáme navzájem. Když mi to řekne, věřím jí. Vidím to v jejich očích a cítím, že vidí ve mně to, co já vidím v ní. Nepotřebujeme mnoho slov.
<br><br>
<b>Mimořádný příběh. Adiós Querido Pep, režie Karina Zarfino, pochází z Uruguaye, ale žije v Argentině.</b>
<br><br>
Ano.
<br><br>
<b>Hrála tam Florencia Raggi. Film zobrazuje pohledy na život a na smrt. A co ty si myslíš? Jaké jsou tvoje názory na život a na smrt, Facu?</b>
<br><br>
Když přišel okamžik, kdy jsem si myslel, že zemřu, cítil jsem se velmi klidně. Myslel jsem si, že jsem připraven. Ale chtěl jsem tady zůstat.
<br><br>
<b>Chtěl jsi zůstat tady?</b>
<br><br>
Tak to podle mě vypadalo. Nikdo mi o tom nic neřekl. A nic jsem nepředstíral. Smrt je silné slovo. Všichni k ní směřujeme. Nastane doba, kdy v závislosti na tom, co cítíme v hlubinách naší duše, budeme přecházet do věčného života, nebo jak řekl José Mujica, světlo zhasne a vše skončilo. Ale myslím, že nejdůležitější je to, co děláme, když jsme tady – na tomto světě. Co se stane dál…nevím. Bůh by nás měl cítit, že jsme naživu, co za to stálo. Rozumíš?
<br><br>
<b>Děkuji Facu.</b>
<br><br>
Ne, já jsem vděčný.
<br><br>
<b>Děkuji.</b>
<br><br>
Děkuji moc, Mariano. Je to vždycky velká radost.
<br><br><br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="48"><b>Konec i dobrý začátek (1999)</b> </a>

<br><br>

Byl jsem velice smutný, když skončilo natáčení „Chiquititas“. Měl jsem velmi rád všechny se kterými jsem tam pracoval. A stálo mě velké úsilí odejít z takového projektu, který byl vítězný a krásný. Takových projektu není moc v argentinské televizi. Ale naštěstí mi život nabídl další překvapení v podobě stejné práce. A to je pro mě v tuto chvíli nejdůležitější. Tým „Muněca Brava“ mi ukázal obrovskou důvěru a teď se jim za to snažím poděkovat, jak nejlépe umím.
<br><br>
<b>Květiny pro Natalii.</b>
<br><br>
Musím pracovat s Natalií Oreiro a je to opravdu skvělé. Je úžasná a neuvěřitelně profesionální. Ona je z těch hereček, která je stále na nohou a ochotna tvrdě pracovat, takže je mi potěšením, že mám příležitost dělit se s ní o práci každý den.
<br><br>
<b>Zůstat v klidu – nikdy!</b>
<br><br>
Já pořád něco dělám, jsem hyperaktivní. Kreslím, pro kreslení mám zvláštní stůl a ještě mám složku ve které mám všechny svoje „výtvory“. Miluju hraní na saxofon. Celý život jsem se zajímal o taekwondo, získal jsem černý pás. Ale nechal jsem toho, v tuto chvíli v létě raději surfuji. Také se rád zabývám sporty spojené s rizikem. Všechno co produkuje adrenalin mě těší.
<br><br>
<b>Domácí chlapec.</b>
<br><br>
Těší mě, když pracuji, cvičím, sportuji ale mám i klidné dny. Například dnes jsem měl volný den, chtěl jsem uklidit byt protože, to už jsem už dlouho neudělal. Pak jsem se chtěl dívat na dobrý film a využít čas také na vypití pár šálků maté s mými přáteli.
<br><br>
<b>Máš hodně přátel?</b>
<br><br>
Pár, ale ty co mám – to jsou ti věrní. Moji přátelé – to je na vždy. Můžete se seznámit s mnoha lidmi, díky této profesi. Ale musíte být schopni rozpoznat ty, kteří jsou vám vždy nablízku. Přikládám velký význam přátelství a oceňuji jej.
<br><br>
<b>Konečně sám.</b>
<br><br>
Před dvěma měsíci jsem se usadil v novém bytě, kde bydlím sám. Předtím jsem žil se svými rodiči a třemi sestrami v Bariio Norte. Bylo mi s nimi velmi dobře, ale jakmile jsem si uvědomil, že přišel čas žít ve vlastním prostoru, řekl jsem, že odcházím.
<br><br>
<b>Jak to doma přijali?</b>
<br><br>
Dobře, mezi námi zůstal krásný vztah. Brzy se je chystám navštívit, najíme se spolu, vypijeme si pár šálků maté. Napíšete o mě, že mám rád maté?
<br><br>
<b>…ale ne úplně sám.</b>
<br><br>
Svůj byt sdílím se svým psem Pampou – maďarský kuvasz – 6 měsíců – je úžasná. Nedávno jsem si koupil 3 fíkusy, jeden jí a líbil se jí. Udělala si z něj míč, musel jsem ho potom ze všech stran záplatovat a teď doufám, že to přežije. Ale já miluji svého psa, protože je to velmi dobrý přítel a vždy ve velmi dobré náladě.
<br><br>
<b>Je lepší se vyhnout.</b>
<br><br>
Myslím, že jsem se postupem času naučil komunikovat s novináři. Kousek po kousku jsem si uvědomil, že každá odpověď, kterou jim dávám se může stát nožem s dvojitou čepelí, teď přemýšlím o všem co říkám než to řeknu. Zkušenosti mi zakazují být spontánní a já nechci říkat nic, čeho bych potom litoval. I když mám nutkání povídat o mnoha krásných věcech…něco vám povím, ale zbytek si nechám pro sebe.
<br><br>
<b>O jakých tématech nejsi ochoten mluvit?</b>
<br><br>
Například o mém vztahu s nevěstou, to je jedno z témat, které si nechám pro sebe. Postupem času jsem si uvědomil, že intimita je velmi důležitá. Je to osobní prostor, který by měl být chráněn, protože pokud tomu tak není, nemáte život. To je jediný důvod, proč o tom nechci mluvit.
<br><br>
<b>Známá tvář.</b>
<br><br>
Začal jsem pracovat v televizi v roce 1993 a od té doby mám pocit, že lidé na ulici mě začali poznávat. Nevnímám to jako zásah do života, nevadí mi, když ke mně někdo přijde. Je to právě naopak. Myslím, že pokud já mám právo vstoupit na hodinu do nějakého domu prostřednictvím televize, lidé mají také právo říct mi: „Ahoj, jak se máš? Ty jsi ten, kdo je každý den v mém domě“. Musíte být přátelský a mluvit s každým, což se také snažím dělat.
<br><br>
<b>Starý první přítel.</b>
<br><br>
Líbí se mi hrát na saxofon, to je něco velkolepého. Můžu tak trávit celé hodiny, přimět to, aby to znělo. Kamkoliv jedu, ten nástroj mám vždy po ruce, i když teď mi přijde, že hodně často. Obvykle hraji po 10:00 ne po 21:00, takže nemám problémy se svými novými sousedy. Ještě jedna věc, kterou chci udělat – znovu hrát na různých místech s mými přáteli a jinými hudebníky. Brzy s nimi začnu cvičit, abychom za nějakou dobu byli schopni předstoupit před publikum.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="49"><b>Fitness a zdraví (6.5.2013)</b> </a>

<br><br>

<b>Facundo, jaké máte pocity po skončení představení v Mar del Plata?</b>
<br><br>
Výsledek zcela pozitivní. Jsem šťastný, velmi šťastný. Řekli jsme to, co jsme chtěli říct. Takže jsem opravdu velmi hrdý. Strašně hrdý.
<br><br>
<b>Pro ty, kdo hru ještě neviděli. O co jde?</b>
<br><br>
Hra je o věcech, o kterých je potřeba mluvit. Je to opravdu úžasný příběh, je vyprávěný různými prostředky, čisté divadlo. V tom spočívá ten nápad. Je to úžasná pohádka v rámci čistého divadla. Je složená z velmi malého množství rekvizit, aby to nerušilo diváky. Je vytvořeno hrou světla, trocha hudby a některé prvky, takové aby vyprávěli nádherný příběh. 
<br><br>
<b>Rok jste začal v Mar del Plata. Co máte teď ve svém rozvrhu?</b>
<br><br>
Baví mě jezdit po Argentině s touto hrou, protože je velkolepá, je v ní málo rekvizit, to nám umožňuje cestovat na jakékoliv místo. Ještě o tom přemýšlíme.
<br><br>
<b>Vraťme se ke 13. únoru, nedávno jste napsal na twitteru o události, spojené s Paanet, program na němž jste spolupracoval.</b> 
<br><br>
„Dlouhá cesta“ (La caminata)
<br><br>
<b>Ano, to je ono, La Caminata. Povězte nám, jak jste se seznámil s těmito lidmi? Co jste dělal v Mar del Plata?</b> 
<br><br>
Co mě spojuje s Paanet? Představení, které jsme v roce 2009 hráli s Nicolasem Scarpinem. Dorazili jsme do Mar del Plata. Bylo to součástí turné. Pokaždé, když jsme představení hráli, 10 pesos z prodaných vstupenek nepodléhali žádným daním a šli přímo organizaci pro boj s rakovinou. Cestovali jsme s představením po celé zemi, a vidělo ho velmi mnoho lidí. Takže jsme mohli přispět mnoha penězi. Ale, to co potřebujeme to je něco víc než peníze, potřebujeme komunikaci s lidmi, kteří pracují ve stejném oboru. Přirozeně mezi profesionály, kde budete pracovat jako amatéři. Znal jsem se lidmi, který v Paanet pracují. A když tam člověk jednou přijde na návštěvu, pak už na ně nemůže zapomenout, je to o dětech.
<br><br>
<b>Je složité pracovat pro potřebné?</b>
<br><br>
Ale ještě, jak to dělají a proč to dělají. Protože obvykle, když mluvíte o takových nemocech, jako je rakovina, zamračíte se a říkáte: Ach, ano, rakovina…Ale tito lidé se snaží vrátit úsměv na tváře dětí, které v tuto chvíli musí odložit své dětství, aby mohli bojovat s rakovinou. A oni říkají: Ne, neodkládej své dětství! Pojď sem, tady můžeš být tím, kým by jsi měl být v tomto okamžiku, dítětem! Hrát si. A nikdo se nediví, všichni mají co dělat. A jelikož jsem byl jedním z těchto kluků a seděl jsem na stejném místě, kde nyní sedí ti kluci, bez vlasů, podíval jsem se na všechny strany, a pokud si člověk chce jít vypít kávu, oni se na vás podívají tak: Oh, co se s tebou děje? Protože, přísahám, ač se to zdá být pravdivé, cítíš se divně, nejsou jako ostatní. Vidíš sebe samého divně. Přísahám vám. Tak tady to dělají tak, aby se dítě nacházelo v tomto světě, ve kterém by měl být. Jak máte tedy s nimi pracovat? Prostě jsme se potkali a na první pohled jsme se jeden druhému líbili.
<br><br>
<b>Přejdeme teď k tématu sport. Jste milovník extrémních sportů, zabýval jste se Flaybordem v Benavides?</b>
<br><br>
No, to není sport! To je hra! Hračka! Hračka s názvem: „ Proč tohle vymyslet někdo jiný, a ne já?“ Je to úžasná hračka, ale je to hra, hračka, není to sport. Jistě, tyto řeči, které se vedou z toho dělají sport. Viděl jsem typy, kteří se točí, ale to není sport! Je to umění, je to hračka. A sport, ano, baví mě sport. Jsem amatér ve všem, co dělám. Ale dělám sport s takovou láskou. S velkou láskou.
<br><br>
<b>Jaké jste měl vlny v Mar del Plata? Surfoval jste?</b>
<br><br>
Dnes poprvé tady byli vlny a já jsem skvěle strávil čas. Bylo to skvělé. Skončil jsem ve 4 ráno představení a v 7 jsem už byl na pláži. Pak jsem šel spát a teď jsem tady.
<br><br>
<b>Jak se vám líbilo město, letos v létě?</b>
<br><br>
Město - fantastické! A lidé v Mar del Plata jsou stejní jako vždy. Přivítal jsem všechny přistěhovalce s otevřenou náručí. Jsou vždy takový. Ale tento rok byl zvláštní tím, že tu bylo málo lidí. Ale úsměv z lidí nezmizel. Taková je teď realita a musíme s ní žít. Realita je nyní taková, že svět je velmi zraněný. To je svět jako takový, ale my. My jsme zvyklí mluvit o sobě. Ale dnes je svět složitý. Musíme všichni bojovat a jít dál. V Mar del Plata jsem viděl touhu, aby všichni, kteří přijedou, strávili příjemný čas.
<br><br>
<b>To je dobře, že se v En El Aire mluví o věcech, o kterých nechceme vědět.</b>
<br><br>
Nevím, jestli nechceme vědět. Někdy se člověk musí trochu nutit, aby všechno pochopil. En El Aire vás tlačí na rameno, aby vám řeklo: Pojďme všichni společně, je třeba mluvit o takových věcech. Mám velkou radost, a nejkrásnější na této hře je to, že lidé, kteří přicházejí, nevědí s číst se setkají. Dobře, podívejme se na Padre Coraje…Ne! Je to čisté divadlo, ale divadlo je to jiné. Divadlo vám dává možnost studovat jiné, zapamatovat si každou vteřinu z toho, co děláte, a děláte to v příštím projevu lépe. A tak se získá něco velmi krásné, ve skutečnosti nejlepší. Vidíte, jsem velmi spokojen, protože tento text je něco, co by mělo být řečeno, to co si zaslouží být řečeno. Takže hrát tuto hru, jako v Mar del Plata je skvělé. Mám velkou radost.
<br><br>
<b>Dobře, Facu děkuji za ochotu.</b> 
<br><br>
<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="50"><b>Facundo Arana se nevyhýbá debatě o svobodě projevu, potratech a feminismu (Clarin,2018)</b> </a>

<br><br>
<i>Přišel na pláž velmi brzy, jako každý den. Každé ráno se objeví Facundo Arana a jeho tři děti na této pláži v Mar del Plata, poblíž Majáku. V této hodině je na místě, kde vládne otevřené moře, jen málo lidí, a vlny jsou volány, aby se přizpůsobili surfům. <br>
Je už poledne, ale přesto zvoní ticho a zní jen hukot vln. Někdy jsou slyšet hlasy, ale ne mnoho. Lidé možná přijdou později a bude to tu hlučené. V této době ale už odešli. </i>
<br>
<i>Požádá o kbelík s vodou v baru na pláži, než přijde před kameru, navlhčí si vlasy ledovým obsahem. Stejně tak, jako to má jeho postava ve hře, když se chystá vyfotografovat most v Madisonu. Je to osvěžující. Ale, teď je to on sám, Facundo Arana, nás vyzývá k rozhovoru na terase v písku, poblíž pobřeží.</i>
<br>
<i>Teď je to on a ne Robert, fotograf National Geographic, od úterý do neděle s Francescou (její roli hraje Araceli Gonzalez) v představení Madisonské mosty v divadle Amerika.</i>
<br><br>
<b>Jak obvykle probíhá váš den v Mar del Plata?</b>
<br><br>
Skončí představení a já jdu domů. Když se vrátím, děti už spí a já se trochu najím. V 7 hodin ráno zvoní budík. S Mariou chceme, aby naše děti měli obvyklí život pro jejich věk. Mají lekce surfování, a potom lekce na skateboardu. My s Mariou máme také lekce surfování. Jsme na „stejné vlně“. A, samozřejmě ve tři hodiny odpoledne se již vracíme domů. Tam děti jezdí na kole, jíme večeři, pijeme maté, povídáme si…to je všechno a je to velmi zábavné, je velká radost být součástí toho všeho.
<br><br>
<i>Některé odpovědi zvažuje. Nakloní hlavu a na několik sekund se zastaví.</i> „Svět je dnes velmi složitý. Vidíme spoustu nelibosti a agrese“ – řekl.</b><i> A potom minutu mluvil o tom, co nedávno řekl o své bývalé přítelkyni Isabel Macedo:</i><b> „Jsem za ni velmi šťastný, jsem rád, když se žena stane matkou, protože potom skutečně naplňuje samu sebe“ – řekl.</b> Jeho slova byla kritizována, nejvíce ze strany herečky Muriel Santa Any, která se přiznala, že byla na potratu.</i>
<br><br>
<b>Vidíte v tom odpor?</b>
<br><br>
Začali jsme mluvit o násilí, o potratech, o feminismu. Ale, sakra, zůstaňme u toho, co jsem řekl. Poslal jsem polibek ženě, která byla v mém životě velmi důležitá, a řekl jsem, že se naplňuje jako žena a jako člověk, protože potkala svou lásku a může se stát matkou. Ano, ona naplnila samu sebe. A realizovala se v mnoha ohledech, v její kariéře. Musím to vysvětlovat? Uvědomil jsem si, že nic není potřeba vysvětlovat. Nedovolil jsem, aby se to stalo mediální bitvou bláznů. Odstoupil jsem stranou.
<br><br>
„U nás doma nemáme žádný problém s machismem nebo feminismem. V mém domě jsme si všichni rovni. Nádobí myje ten, kdo sedí blíže ke dřezu, nebo ten, kdo je o to požádán. A my všichni máme touhu. V čem je problém? Nemůžu se hádat s lidmi, kteří mě kritizují a projevují se ještě víc neúspěšně než já.“  - vysvětluje. Nebyli to moje projevy, které byli neúspěšné, ale jejich podání na Twitteru. Je mi 45 let, a vím co chci. Nevěnuji tomuto tématu mnoho.“ – <i>ujišťuje.</i>
<br><br>
<b>Máte svůj vlastní postoj k potratům?</b>
<br><br>
Pro mě je život posvátné území, ale domnívám se, že diskutovat o legalizaci potratů, je koneckonců  potřeba, a analyzovat každý případ. Abych to pochopil, neposlouchám feministky nízkého myšlení, ale skutečné feministky, jako je Florencia Etchvess, to ona retweetla video, kde Favaloro mluví o nutnosti legalizaci potratu. A je dobré, když lidé, kteří znají lidi, mluví. Feminismus musí být opatrný, aby zabránil tomu, že ho fundamentalistické křídlo nepohltí. Při všech nesmyslech mi Muriel řekla, požádala mě, abych mluvil o legalizaci potratu. Tak promluvme. Jak je důležité to udělat, jestli to je něco, o co ona žádá správné. Po strmých prohlášením jako: „Podporuji tě,  teď je na mě, abych tě objala“…Vy jdete…Pojďme se bavit o vážných věcech, o základních otázkách. Feminismus je mnohem více než čtyři ženy, které píšou hrubě.
<br><br>
<b>„Nezáleží na tom, jak se staráte o dům, vždycky se tam dostane prach a musíte ho vyčistit“</b> –<i> toto je metafora, která shrnuje fakta</i><b> – „Jsem herec“</b><i>…omlouvá se, když lidem připomíná jiný případ, když se ocitá v centru mediálních sporů:</i><b> „Začínám rozumět této hře“, vysvětluje.</b>
<br><br>
<b>Téma Julio Chávez:</b> „To co se stalo ve Farsantes, jsem nechal za sebou, v tu danou chvíli. Bylo mi na pracovišti nepříjemně, a když se to stane, jdu dál“ – tvrdí. „To byl jediný okamžik, když jsem se necítil vůbec dobře, a odešel jsem. Pokud o tom chce někdo kecat, nechť plní stránky, je to jejich věc. Já své stránky vyplňuji jinými příběhy.“
<br><br>
<b>Téma Araceli:</b> „Měl jsem s ní neshody, výměnu názorů. Ale není možné hrát představení, když se jedem druhému vrháte do náručí, protože každý večer se díváte jeden druhému do očí. A já musím dokazovat lásku jí a ona mě. To by bylo nemožné, to považuji za bláznovství. A ona není hloupá. Je to okouzlující žena a dobře se spolu bavíme.“ – přiznává. „Nemáme žádné problémy, ty, které byly výlučně spojené s prací byli, nejsou to osobní problémy“ – dodává.
<br><br>
„Štěstí tvá jen sekundu. Je to jiskra, není to plamen. Některé jsem vynechal. Další – ne“ – říká.<i> Mluví o faktoru, který mu také pomohl stát se tím, čím je.</i> „Chvilkový vítr nefouká celý váš život“ – <i>dodává.</i>
<br><br>
<b>Vzpomínáte si na nějakou z těchto sekund štěstí, kterou jste vynechal?</b>
<br><br>
Ve chvíli, kdy jsem se setkal se saxofonistou v metru Corrientes a Callao, zavolal mě, abych si s ním šel zahrát. A já jsem místo toho abych utekl, ho následoval. A to mě přimělo, abych se podíval na „svou“ stanici. A tato chvíle rozdělila můj život na „před“ a „po“.
<br><br>
<i>Jeho stanicí se stala stanice Puyreredon, na lince D. Bylo mu 20 let. Další jiskra štěstí byla, když ho Betiana Blum pozvala na divadelní zkoušku.</i><b> „Přišla k mé máme na masáž. Měl jsem problémy s lymfomem. Máma jí o mě řekla, že se mi líbí hrát“</b> – <i>vzpomíná Facundo.</i> <b>„Pak mě Betiana vyprávěla o castingu pro kanál 13, a já jsem na něj šel“</b> – <i>opakuje a odtud začíná cesta na vzestup.</i><b> „Jsem hluboce náboženský člověk“<b> –<i> říká a uznává, kdo a co mu pomohlo jít tímto směrem. A za to, děkuje Bohu.</i>
<br><br>
<i>Když mluvíme o lymfomu, odkazuje to na Hodgkinovu chorobu, kterou onemocněl ve věku 17 let, v páté třídě.</i> <b>„Moje máme začala s akupresurou a shiatsu. Víte, jak začala? Dělala mi masáž nohou, když jsem procházel chemoterapií. Když viděla, jaký to má na mě vliv, začala to studovat a udělala skvělou kariéru. Předtím byla hokejistkou. „</b> – <i>vypráví o své matce, která pravděpodobně v této sezóně přijede do Mar del Plata na několik dní za svými vnoučaty. Jeho otec byl soudcem.</i><b> „Od úředníka až k soudci, celou cestu“</b> –<i> říká o svém otci, který byl právníkem. Učil zákon o moři, zemřel před rokem.</i> <b>„Osoba s bezvadnou pověstí. Jsem na něj hluboce pyšný-„</b> – <i>ujišťuje jeho jediný syna, bratr tří žen. (Jedna je operní pěvkyně a učitelka klavíru, druhá – fotografka, a třetí – „nádherná starožitnost“, žije v Ženevě).</i>
<br><br>
<i>Ve své první divadelní sezóně v Mar del Plata Facundo tvrdí, že se těší výsledné kombinaci mezi prací a rodinou.</i> <b>„Žiju v přítomnosti, je to jako sen.“ </b>
<br><br>
<b>Představení, kde hraje s Araceli:</b> „Tento příběh, kdyby ho takový někdo neměl, pak by mohl mít“ – <i> říká o hře, vypráví o tom, jak „něco vyvstává a všechno v hlavě se mění“.</i><br>
<i>13. dubna v Buenos Aires měla hra Madisonské mosty premiéru. Stejné obsazení herců, kteří debutovali v divadle America v Mar del Plata, hráli také v Buenos Aires v ulici Corrientes a Luro. Krásný příběh, naplněný poezií povzbuzuje velkou část publika, aby na konci každého představení tleskali. Ve hře, inscenované společností India Romea hrají hlavní role Araceli Gonzalez a Facundo Arana.</i></b> „Dějiny čisté lásky“ </b>– <i>tak to definuje Facundo. </i>
<br><br>
<b>Co máte společného s vaši postavou Roberta, fotografa National Geographic?</b>
<br><br>
Rád hodně cestuji, vidím různé obrazy života, chodím bos na horkém písku, rád se ptám, rád poslouchám. A to je hlavní věc pro fotografa.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="51"><b>Ženy Facunda Arany, Maria Susini a její dcera India, poprvé pózují společně (iHola 2018)</b> </a>

<br><br>

<i>V Mar del Plata, kde herec hraje ve hře „Madisonské mosty“, modelka a její následovatelka poseděla s časopisem iHola. Na fotografiích vypadají skvěle, jejich vzájemné porozumění je patrné. 
<br>
Tento den nezačal jako ostatní. Nehledě na dobré počasí se Maria a její manžel Facundo Arana poprvé od začátku sezóny v Mar del Plata rozhodli strávit celý den v domě, který si pronajali v uzavřeném prostoru Romenco, pět kilometrů od majáku Mogotes. Poprvé od chvíle, kdy sem v prosinci přijeli.</i>
<br><br>
<b>Před devíti lety se narodila India, a vy jste se poprvé stala matkou.</b>
<br><br>
Ohromilo to mou duši, přineslo mi to radost. Je velmi důležité mít děti, to především. Pokud se mě zeptáte, jestli jsem se našla v mateřství, tak odpovím: samozřejmě! Snažila jsem se vytvořit rodinu.
<br><br>
<b>Stala jste se matkou, a začala jste se na veřejnosti objevovat méně.</b>
<br><br>
Ano, ale to se stalo náhodou, neměla jsem to v plánu. Naštěstí jsem to dokázala, protože jsem chtěla být doma. Pokračovala jsem v účasti na přehlídkách, v různých kampaních, akcích, ale mnohem méně. Když přišli dvojčata, bylo mnohem patrnější, že jsem práci zredukovala, ale nikdy jsem nepřestala.
<br><br>
<b>Jaký je Facundo v běžném životě?</b>
<br><br>
Naštěstí myslíme stejným způsobem a vychováváme děti společně. Pomáhá a je vždy nablízku. Děti jsou starší, a když mě neposlouchají, ukazuje sílu. Taková zajímavá změna rolí nás baví.
<br><br>
<b>Chtěla by jste víc dětí?</b>
<br><br>
Teď máme zvířata. To nepůjde (směje se). Zatím nechci víc dětí.
<br><br>
<i>Svět Indii.</i>
<br><br>
Během fotografického setkání chtěla India pózovat s fretkou svého bratra Yaca, která je už členem rodiny. Facundo byl po celý den velice pozorný ke svým děvčatům: koupil jahody na dort, který jeho manželka pro tuto příležitost upekla, a potom začal oběd pro tým Hola.
<br><br>
<b>Myslíte si, že chce být herečkou nebo modelkou?</b>
<br><br>
Je ještě dítě, ale všechno se jí líbí. Obdivuje zvířata, čerstvý vzduch, venkov. Ale začala také hrát, tančí, miluje fotografování. Umění v naší rodině milujeme, ale necháme ji jít vlastní cestou.
<br><br>
<b>Říkáte, že India velmi miluje zvířata. Máte domácí mazlíčky?</b>
<br><br>
Ano. Vyrostla jsem na vesnici, v Entre Rios. Pro mě je hlavní věc spojení s přírodou. Myslím, že pokud se děti naučí respektovat zvířata a komunikovat s nimi, budou to také dělat s lidmi. Doma moje děti krmí a starají se o domácí mazlíčky. Mají tak příjemnou povinnost a přijímají to. Máme kočku, psa, fretku jménem Stax, přivezli jsme si ho na dovolenou. Jeden čas India a Yaco měli trpasličího ježka, ale pak jsme ho vrátili jeho bývalému majiteli, protože jsme se o něj nemohli postarat. Neradi držíme zvířata v klecích, žijí volně.
<br><br>
<b>Jaký je vztah mezi kluky?</b>
<br><br>
Milují se navzájem, ale musí se stanovit pravidla. India je žena, a protože je nejstarší, chce všem rozkazovat. Netoleruje hádky, a proto hodně mluvíme o tomto tématu. Jsou bratry mnohem více, než jen společným soužitím. A oni to dělají velmi dobře.
<br><br>
<i>Maria je velmi veselá matka. Snaží se, aby se děti bavily, dělaly sporty nebo něco jiného. Podle ní se s tabletem zabývají pouze o víkendech a ne dlouho.</i>
<br><br>
<i>Spousta lásky.</i>
<br><br>
<b>V čem vás Facundo okouzluje?</b>
<br><br>
Je to ten nejkrásnější, nejmilejší člověk, kterého znám. Facu je přátelský a chová se jako gentleman, jak s ženami tak s muži. Můžu vás ujistit, že není žádný macho. Chrání a respektuje každého, kdo trpí nebo potřebuje pomoc.
<br><br>
<b>V roce 2012 jsme se vzali, po pěti letech společného života a se třemi dětmi. Co vás přimělo to udělat?</b>
<br><br>
To bylo v době, kdy se stala ta katastrofa na Mount Everestu. Necítili jsme potřebu manželství, ale když jsem za ním přijela. Požádal, aby nás dopravili vrtulníkem do hor. A za přítomnosti tibetského mnicha v prastarém chrámu, kde je vzduch čistý a příroda v celé jeho nádheře, mi to navrhl.
<br><br>
<b>Je romantický.</b>
<br><br>
No, záleží na tom, co považujete za romantiku. Pokud mluvíme o touze neustále probouzet vášně v tom druhém, pak jsme si velmi podobní. Vím, že se pár párů schází, protože jsou přímým opakem a my to máme naopak. Když se na sebe podíváme, přísahám vám, že se planety srazí.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="52"><b>Facundo a Maria. Láska je víc než jen "ano". (Style 2018)</b> </a>

<br><br>

<i>Strávili léto lépe než sen, s rodinou i s profesionálním plánem. Ve městě u moře, které považují za své vlastní. Štěstí a nové touhy jsou plné písečných pláží v Mar del Plata a v tomto kontextu se nejprve uskuteční společné focení pro časopis Style.</i>
<br><br>
<i>Sen. Maria Susini a Facundo Arana, muž a žena, rodiče, odborníci na showbyznys, oba zvažují, jaké bylo léto v Mar del Plata – je to vše, o čem snili, a dokonce i víc. Koneckonců, sny jsou někdy takové a zůstávají sny, ale pokud na nich budete pracovat, aby se vám splnili, skutečnost daleko předčí fantazii, a stane se zázrak. Tak, jako se oni dva dívají na sebe navzájem před kamerami. Mezi nimi je vše v pořádku, neexistuje žádná jiná strana, není tu žádný smysl pro spor. Jen to, co je vidět v jejich názorech a vztazích. A to je také mnohem víc, než všechno ostatní.</i>
<br><br>
„Snil jsem o něčem podobném, ale nikdy jsem se neodvážil, představit si to do této podoby“ –<i> říká Facundo o své přítomnosti.</i> „Vše o čem sníte jako o desítce je najednou stovka. Jsem strašně šťastný. – <i>řekl o něco více než měsíc později po příjezdu do města s Mariou a dětmi: India (9) a dvojčata Yaco a Moro (8). Kombinuje rodinný život s radostí hrát spolu s Araceli Gonzalez v Madisonských mostem v divadle America. V představení produkovaném Javierem Faronim, po velmi úspěšné zimní sezóně v ulici Corrientes.</i>
<br><br>
„Všichni jsme spolu, je nám dobře, máme skvělý rodinný výlet. Blíže k večeru odjíždím pracovat, hrát představení. To se mi velmi líbí, když vyjdu ven, setkávám se s diváky…je to skvělé období v mém životě. Máme všechno, co potřebujeme, a vše, co se nám líbí“ – <i>potvrzení širokým charakteristickým úsměvem Marii Susini. Ve svých 41 letech, je v dobré duchovní a fyzické síle, což se projevuje nejen v jejich slovech ale i pohledu.</i> „Je to sen – žít, tak jak se nám líbí, a ještě víc. Vedle je moře na kterém surfujeme každé ráno a děti také bruslí. Je to způsobeno naší filozofií života a všechno se to děje u moře, to je dokonalá kombinace.“
<br><br>
„Oba věříme, že člověk by měl být vděčný za celý život a užívat si ho každý den, a není to jen fráze, je to náš způsob myšlení. Jsme zdraví, máme štěstí v mnoha ohledech a snažíme se neztrácet dny našeho života. Snažíme se je plně využít, vychutnat si rodinu, co je v této chvíli kolem nás. A mít příležitost takhle žít a pracovat. Takové jsou podmínky“ – <i>říká.</i>
<br><br>
<i>Láska z nich sálá, a to téměř po 11 letech společného života:</i> „Vždy bylo více než jen „ano“. S Mariou vždycky „ano“. Jinak, co je smyslem společného života. Je to úžasné, <i>„vykřikuje herec/ hudebník, který se našel v otcovství“. </i><br>
„Za jednu vteřinu na vás upadne celý svět a vy ho můžete zvednout, protože jste nejsilnější člověk na světě. Ale jste také nejzranitelnější při pohledu na jedinou slzu vašeho dítěte. Víte, kdy se narodili, ale otec Bůh je může vzít od vás, když se mu to zlíbí. Proto je musíme chránit.“
<br><br>
<b>Prožíváte nyní období podobné tomu, které jste trávil v dětství v Miramare?</b>
<br><br>
Faktem je, že jsem tam prakticky vyrostl. Přijeli jsme v lednu, ale byla to spíš dovolená. Tenkrát to byly legitimní dny odpočinku pro mého otce. A teď si opravdu cením příležitosti být sám otcem, který chodí do práce, a můžu si dovolit mým dětem dát takovou dovolenou a vidět jejich úsměv.
<br><br>
<b>Řekl jste frázi, která shrnuje vše: „Toto je skvělé období v mém životě“.</b>
<br><br>
Je to krásné období života. A navíc jsme s dětmi a Mariou zdraví. To je zásadní pro život každého člověka. Znamená to, že mám opravdu práci, ale takovou, že jsem s někým, kdo se mi líbí a tak, jak se mi to líbí. Mám všechno, co potřebuji a ze zbytku mám také velkou radost. Je správnější říci, že jsem přijel za prací, ale můžu si dovolit dovolenou pro mé děti, a to je skvělý čas. Vyjdete na ulici, lidé vám ukazují svou lásku, je to velmi milé.
<br><br>
<b>Jedná se o každodenní komunikace s publikem, kterou jste vytvořil při příjezdu do města. Lidé projevují úctu na dálku a současně to není možné pro všechny celebrity.</b>
<br><br>
Ano. To je člověk a jeho příběh. Líbí se mi to. A kromě toho se mi podařilo hrát s kapelou, hrát v divadle…tolik nádherných věcí.
<br><br>
<b>Hrajete v představení, který vám dává víc, než jste čekal, možná…</b>
<br><br>
Napsal jsem Faronimu, že jsem velmi pyšný, že jsem v jeho týmu, že pro něj pracuji. Mám také štěstí, že pracuji v projektu, který jde tak dobře. Madisonské mosty opravdu získaly právo být na plakátu a mít úspěch, protože začátek je obtížný pro každého.
<br>
My s Araceli jsme byli velmi inspirováni významem tohoto příběhu, snažili jsme se velmi moc a opravdu si myslím, že jsme dosáhli našeho cíle.
<br><br>
<b>Hra se stala vaším mostem.</b>
<br><br>
To ano! Všechno bylo skvělé. Představení se uskuteční nejméně do července v rámci turné na různých místech: Chile, Uruguay, Córdoba, Mendoza, San Juan, Santiago del Estero, Tucuman, Huhuy, Salta, Posada, Resistenci, Corrientes…
<br><br>
<b>Seznámíte s městy, které už znáte, ale vedle toho budete na mnohem menších místech, kde jste byl už se svým sólovým vystoupením.</b>
<br><br>
Většinou v mém povolání rád navštěvuji různá místa, odlehlá místa, kde se setkávám s lidmi a hledím jim přímo do obličeje.
<br><br>
<b>MARIA</b>
<br><br>
<i>Vždycky vypadala skvěle. A teď, když překročila hranici čtyřiceti let, rozkvetla jako žena, ztratila veškerou svou vášnivost a lásku pro svou rodinu a povolání: Úsměv Marii Susini září stejně jasně jako její muž, který cítí a vidí, že má všechno.</i>
<br><br>
<b>Jak si s Facundem organizujete péči o děti?</b>
<br><br>
Pokud organizujete to, co máte rádi, dělejte to v každodenním životě. Facu a já se snažíme dělat to, co opravdu chceme. Jsme velmi přátelští což všechno zjednodušuje.
<br><br>
<b>Vždycky vypadáte tak nádherně. Jak se o sebe staráte?</b>
<br><br>
Když jsme tady a děti začnou brzy surfovat, nejprve dělám obvyklou gymnastiku. Ráda trénuji. Jídlo? Nedodržuji žádná zvláštní pravidla. Nikdy jsem nepila alkohol, mám ráda zdravý životní styl. Všechno je spojeno s mým způsobem života. Nejsem posedlá, ale ráda se o sebe starám a cítím se dobře. Rovnováha a stálost vám pomohou vypadat lépe.
<br><br>
<b>Jste příkladem toho, co v těchto dnech bylo na argentinské módě, kdy se přehlídek zúčastnilo více modelek než slavných lidí a celebrit. Jak se vám líbí dnešní módní svět?</b>
<br><br>
Svět se mění. Dřívější modely byly více na modelky. Dnes je toho povoleno více. Ale stejným způsobem a v celé společnosti. Přesto se mi líbí dokonalá modelka, která vypadá skvěle a může se na konci mola obrátit, a ví, jak se starat o oblečení a mnohem více.<br> 
Myslím, že je to skvělá práce. Ale je skvělé, že existují mnohem více uvolněných dívek. Když pracujete s respektem a děláte to dobře, všechno se ukazuje jako dokonalé, ale profesionální modeling, by neměl zmizet. Vše se mění.
<br><br>
<b>Co je pro vás nejdůležitější, když se rozhodnete souhlasit s nějakým druhem práce?</b>
<br><br>
Já se rozhoduji v závislosti na době, kterou bych ji chtěla věnovat, a to by mělo být to, co se mi líbí. Ale nebylo to vždycky takhle. Možná, před mateřstvím jsem vždycky něco udělala, teď věřím, že matka je spojena s věkem. Přichází čas, kdy budete chtít více klidu, více být doma.
<br><br>
<b>Jaké projekty máte pro letošní rok?</b>
<br><br>
Chci se nadále bavit, protože mi líbí absolutně všechno. Mým projektem je klid, radost a zájem o všechno.
<br><br>
<b>SOLIDARITA: PODPORUJE, CO MUSÍ BÝT PODPOROVÁNO</b>
<br><br>
„Spěchat do moře, dělat kotrmelce na vlnách, surfovat, vracet se zpátky…a znovu to opakovat, jako v „groundhog day“ (film na Hromnice o den více)…každý den se stane něco nového“, - <i>říká Facundo o svém létě a téměř mu světélkuje hlas. Zvláště pak poukazuje na možnost zahrát si paddle tenis</i>"…šel jsem si zahrát s Ceciliou Baccigalupo a dalšími šampiony v této hře, v zájmu „toho, co by mělo být řečeno. Pro mě je to víc než dost.“ – <i>tvrdí o svém životě.</i>
<br><br>
<b>Solidarita byla vaší přirozenou cestou.</b>
<br><br>
Jde o to, že máme úžasný nástroj komunikace prostřednictvím médií, a když ho použijeme k tomu, aby bylo řečeno něco, co opravdu musí být řečeno…Nebo, když jednou nebo dvakrát nebude u tebe nic důležitého, co by jsi řekl, je nejlepší mlčet a jít domů.
<br><br>
<b>Jste příkladem v otázkách dárcovství krve. Jak se to mění v průběhu let? Včetně darování orgánů. S obtížemi, ale lidé si to začínají uvědomovat?</b>
<br><br>
Existují dva způsoby, jak si to uvědomit: dobré a špatné. Dobrý – Argentinci jsou přirozeně solidární lidé, a když vidí, že někdo potřebuje pomoc, vstane, jde a udělá to. Je to stále v přátelském duchu, když je nějaký člověk v kritickém stavu a najednou zjistíte, že potřebuje nezbytný orgán. Nikdo nechce, aby ten člověk zemřel. Ale takový lidé umírají. A jeho orgány jsou používány se souhlasem rodiny, která trpělivě truchlí a řekne: „Ano,  dávám to vám…“. Je velmi obtížné o tom mluvit. <br>
Nebo se to můžete dozvědět špatně: musíte utíkat, aby jste pro svého syna sehnali 20 dárců krve a pak pochopíte, co to znamená být dobrovolníkem. A potom si uvědomíte, jakou solidaritu můžete poskytnout, ale tato informace k vám přichází v obtížném okamžiku. Devět z deseti lidí bude potřebovat krev pro sebe nebo pro známé. Takže je dobré získat lepší informace.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="53"><b>Facundo Arana a jeho rodina surfují v Mar del Plata (Gente 2018)</b> </a>

<br><br>
<i>Před dvěma měsíci se usadil se svou ženou a dětmi v La Felicia, aby hrál hlavní roli ve hře Madisonské mosty. Surfař, který chodí na lekce se svými dětmi Indií, Yacem a Morem.</i>
<br><br>
<i>Dvě představení Madisonských mostů, divadelní klasiky s nimiž dorazil do Mar del Plata se hráli v předvečer odjezdu a nezdálo se, že by zmírnil své tempo.</i>„Samozřejmě, práce může být kombinovaná s odpočinkem! Naopak, je to skvělé – dělat práci, která se mi tak líbí a věnovat se dva měsíce na pláži mým dětem. Vyváženost je perfektní“. <i>Ujišťuje Arana, který zrovna popíjí maté v klubu Honu Beach, kde se usadil se svou rodinou, Mariou Susini, s matkou Marii a Raulem, strýcem Facunda, který je také umělcem.</i>
<br><br>
<b>Jste v Mar del Plata první sezónu jako herec?</b>
<br><br>
Jsem tady poprvé s představeními od úterý do neděle. V minulých letech jsem hrál pouze o víkendech. Je to skvělé, nepamatuji se, že by se mi podařilo dát svým dětem lepší léto. Jen si potřebuji rozdělit čas. Od rána do odpoledne jsem na pláži, když se vrátím, piju doma maté, začínám se připravovat – i když už jsme hráli mnoho představení a jdu do divadla. Po představení, místo toho, abych šel na večeři do města, vracím se domů, dám si rychlou svačinu a vstávám v sedm ráno a jdu s kluky k moři.
<br><br>
<b>Vidím, že berou lekce surfování.</b>
<br><br>
To je pravda. Mají dvouměsíční surfovací tábor ve škole Martina Passerriho. Je to první léto, kdy si vzal děti na starost. Je velmi důležité, aby se učili od učitele, aby se vyvarovali špatným návykům. Chtěli jsme zjistit, jestli se jim to bude líbit. Koneckonců, mohlo by se stát, že by se jim to nemuselo líbit, ale všem třem se to líbí. Takže je pěkné spolupracovat s nimi ve vodě. Jsou to šťastní kluci. Stává se, že se hádají jako všichni ostatní bratři. Ale dotkněte se jednoho, a budete muset jednat se všemi třemi.
<br><br>
<b>Jaké hodnoty je učíte?</b>
<br><br>
Přibližně stejné jako ve všech rodinách. To je to, co chceme našim dětem dát. Nevíte, jak dlouho budou s vámi. Měli jsme štěstí. Věříte tomu, co nás naučili naši rodiče. Učíme děti, aby před tím než odejdou, něco světu dali.
<br><br>
<b>Myslíte si, že je důležité dát dětem hranice?</b>
<br><br>
To se časem mění. Není to těžké. Můj otec mi vždycky říkal, že je můj otec, není můj přítel. A ještě měsíc před jeho smrtí mě ujistil, že jsem jeho nejlepším přítelem. Dnes dětem říkám, že jsem jejich přítel, ale musím je vychovávat. 
<br><br>
<b>Máte s Mariou nějaké role?</b>
<br><br>
Máme moderní rodinu. Maria je zázrak. Máme opravdovou matriarchii! Ne! To je vtip! Žádný totalismus.
<br><br>
<b>Chtěl by jste mít více děti?</b>
<br><br>
Není to v plánu.
<br><br>
<b>Mnoho z toho, co říkáte, že jste se naučil ze své nemoci…Někdy se zdá, že víte víc…</b>
<br><br>
Říkám to jen tehdy, když se mě lidé ptají. Pokud ne, preferuji mlčení. Pokud mluvím, nemůžu poslouchat. Vždycky jsem rád říkal, že darování krve zachraňuje životy.
<br><br>
<b>Dva roky nejste v televizi. Jaké jsou vaše plány pro letošní rok?</b>
<br><br>
Pokračuji v práci na své hudbě se skupinou The blue light orchestra. V dubnu se vypravíme na turné s hrou Madisonské mosty a to do velkých měst, do Chile a Uruguaye. Mám také další divadelní projekty na konci roku. Rád bych to opakoval každé léto v mém životě.
<br><br>
<b>Co je na Madisonských mostech zvláštního?</b>
<br><br>
Je to příběh, který se lidí dotýká, není depresivní. Když člověk přijde do divadla, jeho představivost pomáhá vyprávět příběh.
<br><br>
<b>Člověk vstoupí do haly a přemýšlí o filmu…</b>
<br><br>
To je výzva. Přemýšlel jsem o tom. Clint Eastwood a Meryl Streep jsou kultovní postavy filmu. A jeden z nich byl režisérem. No…ale…ale stejně do toho jdeme! A vidíte, jak dobrá je Araceli. Velmi se nám daří. Hrajeme společnou sezónu. A to zavře ústa těm, kteří říkají různé věci. Koneckonců, někdy, když se pokoušíte zapírat, přijdou pomluvy. Upřednostňoval jsem, abych slova říkal dobře. Jediná pravda je realita.
<br><br>



<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="54"><b>O Madisonských mostech (Březen 2018)</b> </a>
<br><br>

<i>Ve středu 4. dubna a ve čtvrtek 5. dubna se v divadle Nescafe de los Artes uskuteční premiéra hry Madisonské mosty s argentinskými umělci Araceli Gonzalez a Facundem Aranou. Novinář Televotos mluvil s jedním z těchto umělců hlavních rolí o tomto klasickém milostném příběhu.</i> 
<br><br>
<b>Jak jste se dostal k Madisonským mostům?</b>
<br><br>
Hra se ke mně dostala od divadelního producenta Javiera Farona. On a Carlos Rottemberg – jsou největší divadelní producenti v Argentině, a když mě do projektu pozval, řekl, že tu hru bude dělat jen, když budu hrát roli Kincaida. Už to, mi připadalo jako velkorysé gesto, řekl jsem, že si to přečtu. On mi řekl, že už projekt nebudu chtít opustit. A měl pravdu, za prvé jsem měl pracovat s Araceli Gonzalez a za druhé s Luisem Indio Romarem, to byli velmi dobré důvody nabídku přijmout.
<br><br>
<b>Viděl jste film nebo jste četl knihu? Inspiroval jste se jedním z nich?</b>
<br><br>
Ano, přečetl jsem knihu, film jsem neviděl a protože to byl takový kultovní film, rozhodl jsem se, že se budu řídit režisérovou rukou, budu jako poslušný herec čerpat od něj. Roberta Kincaida, kterého jsem hrál, jsem hrál podle jeho představy. A upřímně řečeno, jsem velmi spokojený, a to zejména proto, že těch vystoupení během sezóny v Mar del Plata a Buenos Aires bylo hodně, a viděl jsem výsledky naší práce v očích publika, kteří na konci hry vstali a odměnili nás dlouhotrvajícím potleskem. Tento druh publika nedává, to se získává.
<br><br>
<b>Máte zajímavou kariéru. Je role, která je něčím výjimečná?</b> 
<br><br>
Upřímně, každá role. Miloval jsem všechny role, které jsem hrál. Některé byli neúspěšné, ale všechny jsem je bránil celým svým srdcem, jsou pro mě jako děti, moc je miluju.
<br><br>
<b>Napadlo by vás, že vaše práce najde uznání i za hranicemi Argentiny?</b>  
<br><br>
Je to obrovské překvapení, je to velmi důležité, nikdy jsem na to nemyslel. V době, kdy jsme začínali jezdit za hranice Argentiny, neexistovali žádné sociální sítě, nebylo nic, co by vás mohlo podpořit, takže sláva mimo zemi mě překvapila už před mnoha lety. Byl jsem za to velmi rád. Práce mě přivedla do Ruska, do Izraele do mnoha zemí východní Evropy, do všech zemí Latinské Ameriky. Díky práci se mi stalo mnoho úžasného, na celém světě byli lidé přátelští. Moc se mi to líbilo. Nepřestávám být překvapen a rád si to užívám. Všechno mi to přineslo velkou radost.
<br><br>
<b>Co se vám na divadle nejvíc líbí, jako herci?</b>
<br><br>
Blízkost k publiku, setkávání tváří v tvář s lidmi, schopnost hrát ve hře před očima a představivostí diváka. Být nástrojem, když vidí příběh, který je jim vyprávěn. To je to, co se mi na divadle líbí nejvíc. Odpověď diváků z první ruky, schopnost opakovat text každý den. Brát si práci domů a přijít v den, jako umělec, co dokáže svůj text vystihnout nejlépe.
<br><br>
<b>Co můžete publiku nabídnout? S čím se budeme setkávat v Madisonských mostech?</b>
<br><br>
Setkáte se s dílem režiséra, který diváka nepodceňoval, naopak spoléhá na svou fantazii, aby vyprávěl kultovní historii, která byla tolikrát viděna a tolikrát čtena. Je to román, je to mistrovsky vytvořený obraz, kde hlavní role hráli Clint Eastwood a Meryl Streep. Existuje i divadelní verze a věřte mi, že je také dobrá. Jsem hrdý na to, že hraji v Madisonských mostech. Pokud se vám líbí kniha nebo film, doporučuji sledovat náš výkon, protože se vám bude líbit. 
<br><br>
<b>Vracím se k vaší kariéře, můžete nám říct, jak se vám pracovalo s Cris Morenou?</b>
<br><br>
Pracoval jsem s Cris v letech 1998 a 2000 v „Chiquititas“ a pak ve filmu „Conner of light“. Práce s ní byla skvělá, od samého začátku byla talentovaná. Chris má svoji vlastní metodu práce, neustálé hledání umění, jasnost, která je již mimo umění a blíží se ke vzdělávání a výchově. Mám s Chris výjimečné zkušenosti. Od roku 1998 hrajeme v divadle. 100 vystoupení v plném sále v divadle Grand Rex v Buenos Aires, máme záznam o počtu představení v tomto divadle. Nejdřív jsme udělali seriál, potom jsme hráli v divadle, potom jsme natočili film. Takže znám Chris velmi dobře a ona zná mě. Mám pro ni velkou úctu, miluji ji a obdivuji.
<br><br>
<b>Kromě tohoto představení, v budoucnu máte nějaký projekt ve kterém vás můžeme vidět?</b>
<br><br>
Ano, musím vám říct o skvělém sólovém představení En El Aire od Manuela Gonzaleze Gila. Spolupracuji s ním od roku 2012. Jednou chci vzít tohle představení do Chile. Dal mi hodně radosti. Jsem vypravěč příběhů, herec a také mám skupinu The blue light orchestra. Máme projekt nazvaný „Jít ven a hrát“, znamená to vystoupit všude tam, kam nás zavolají a my tam jdeme. Již jsme vystoupili v „Domě hudby“ v Moskvě v Rusku. V barech v Buenos Aires a v regionech Argentiny. 
<br><br>
<b>Jaký seriál nebo film na vás v poslední době udělal silný dojem?</b>
<br><br>
Nejsem velmi dobrý divák. Nemám laťku vysoko a nesoudím film, na který se dívám. Sedím jako 10-ti leté dítě, a oni mi vypráví příběh. Nevím jak ho analyzovat, raději se bavím. Velmi se bavím lidmi, kteří sedí s touhou kritizovat, já bych toho nebyl schopen.
<br><br>
<b>U nás v Televitosu máme stroj času. Který film nebo televizní seriál by jste chtěl, aby zůstal, jaký se vám líbí?</b>
<br><br>
Nechtěl bych hrát v žádném z nich ve kterém jsem hrál. Už jsem v nich hrál, sledoval jsem je a mám z nich velkou radost. Ale kdybych si měl vybrat, rád bych ještě jednou hrál v Sos Mi Vida, Muněca Brava, Padre Coraje, Yago, Pasion Morena protože v každém z těchto seriálů jsem si užil spousty legrace a hrál bych v některých dalších, kde bych si užil legraci. Kdybych mohl vrátit čas, tak bych zopakoval alespoň jednu z nich hlavně proto, protože když jsem pracoval na těchto rolích, po práci jsem mohl zvednout telefon a zavolat svému otci. Teď můj otec sedí vedle Boha a já to nedokážu.
<br><br>
<b>Pár slov k vašim fanouškům v Chile, kteří sledují vaši kariéru.</b>
<br><br>
Ano, chci říct, že jsem velmi rád a hrdý na příležitost hrát v Chile. Nemůžu uvěřit, že uplynulo 46 let mého života a já jsem tam ani jednou nebyl. Takže to je pro mě jako sen jít tam a ukázat tam show. Tento výlet bude jeden z moha, kdy zjistím, jakou máte úžasnou zemi. O Argentině to vím, teď potřebuji poznat Chile. Chtěl bych skutečně poznat tuto zemi a jsem rád, že dělám první krok, který přichází s tímto představením. 
<br><br>



<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="55"><b>Facundo Arana: „Všichni v našem životě mají obratné momenty“ (La Republica 2018)</b> </a>
<br><br>

<i>Je to nekonečně oblíbený herec nejen na sousedním pobřeží a v naší zemi, ale i po celém světě. Má úžasnou hereckou kariéru, že si myslí, že se musí jen bavit. Během svého pobytu v Uruguayi, předvedl epický milostný příběh v „Madisonských mostech“ s Araceli Gonzalez v divadle Metro v neděli ve 20:00 hodin a souhlasil, že odpoví na 10 otázek pro La Republica, aby nám řekl o všem: O tom, jak se připravoval na tak slavnou postavu, o své zkušenosti cestovatele a dobrodruha a i o jeho lásce k hudbě.</i> 
<br><br>
<b>1. Jak na vás působili lidé v Montevideu?</b>
<br><br>
Nebyl jsem v Montevideu mnoho let, přijetí a láska k lidem je tady úžasná, byl jsem přijat s otevřenou náručí a jsem za to velmi vděčný. Uruguay je domovem mých milovaných lidí. Přijel jsem sem dýchat atmosféru země Chiny Zorrilla, Natalie (Oreiro), Carlose Paes Vilara.
<br><br>
<b>2. V čem tkví tajemství úspěchu „Madisonských mostů“?</b>
<br><br>
Pro představení je nevyhnutelné vyprávět příběh, který by se vám mohl stát, a vy to víte ale nemůžete o tom nikomu říct.
<br><br>
<b>3. Jak jste se na tuto roli připravoval?</b>
<br><br>
Nejdříve jsem se snažil pochopit, jak se tento mimořádný příběh stal. Když jsem četl román, nerozuměl jsem mu. Nerozuměl jsem tomu, když jsme začali zkoušet, nerozuměl jsem tomu, když jsem viděl film, ale potom pod mostem protekla spousty vody, uskutečnilo se mnoho vystoupení a já viděl sekundu po sekundě co se děje. A jednoho jsem řekl: Takový příběh se může stát komukoliv. 
<br><br>
<b>4. Jak jste vytvořil vlastní verzi tak slavné postavy?</b>
<br><br>
Snažil jsem se vytvořit vlastní verzi postavy, nechtěl jsem v divadle soutěžit s filmovým hrdinou, obzvláště v obsazení herce, kterého tak obdivuji (Clint Eastwood), je to kultovní tvář, kterou je třeba obdivovat a nesoutěžit s ní v divadelním představení.
<br><br>
<b>5. Takže, jak to bylo s hledáním, aby to nedopadlo tak, jak už ho známe. Jak jste si vytvořil vlastní verzi?</b>
<br><br>
Pracoval jsem hodně s knihou, snažil jsem se pochopit, o čem se tam píše, co se děje s těmi Madisonskými mosty. Začal jsem chápat, jakou osobnost má moje povaha, fotograf z National Geographic. Některé jsem opravdu znal. Setkal jsem se s nimi na Mount Everestu byli z Mozambiku a Venezuely. Je nádherné prohlédnout si oči těchto lidí. To mi nestačilo, tak jsem objevil dokument od Sebastiana Salgada, jmenuje se: „Sůl Země“ a pokračoval jsem v rytmu jeho hlasu. Zdálo se mi, že jsem pochopil, o čem mluví, když si myslí, že když člověk, který viděl mnohem víc, než jeho duše dovoluje a kdo se musel přizpůsobovat, viděl o něco dál a všechno je to v obrazu, který mluví za vše. Fotožurnalista vypráví o všem, co potřebuje vědět. 
<br><br>
<b>6. Objevila se tato hra v ideálním okamžiku vašeho života?</b>
<br><br>
Kdyby mi bylo 30 let, nemohl bych to hrát, protože je mi 46 let. Postavě z románu je tolik, a dnes by mu bylo 60. Hra se objevila včas, nevím, jestli je to správné, ale teď můžu chytit tento míč než se dotkne země. Popřemýšlím o něm, rozhodnu se kam poletí, jak silným úderem, který ho pošle k bráně nebo přesný a měkký odpal. Za ta léta k vám tvrzení přichází samo.
<br><br>
<b>7. Máte úžasnou hereckou kariéru. Co ještě chcete dělat?</b>
<br><br>
Už mám všechno. Teď už musím jen žít, užívat si…Spěchal jsem, dokud se moje děti nenarodily, dokud jsem se neseznámil se svoji partnerkou (Mariou) a nepřišly děti. Teď, když je mám, nespěchám. Teď prožívám nejdůležitější část mého života, to je výchova dětí a být vedle mé ženy.
<br><br>
<b>8. Jste vášnivý cestovatel, velký dobrodruh. Lezení na Everest byl váš nejrizikovější počin?</b>
<br><br>
Jednalo se o nejrizikovější počin, pokud jde o hranice nebezpečí. Koneckonců, nikdy můj organismus nezažil takový nápor. A když tělo demonstruje, je to velmi vážné. Jsem velmi citlivý k projevům těla a je úžasné vidět, jak se tělo degraduje před vašima očima, a bez ohledu na to, kolik vody pijete, vaše tělo bylo celou dobu dehydrované. Je úžasné, že to všechno vidíte a stále máte tak jasný cíl, přinést vlajku. Nevím, co se dělo, ale všechno bylo v pořádku, šel jsem až do konce.
<br><br>
<b>9. V mládí jste měl Hodgkinovu chorobu a dokázal jste ji překonat. Rozdělil se váš život na „před“ a „po“?</b>
<br><br>
Tato otázka se často opakuje, když váš požádám: Přemýšlejte o tom, co rozděluje váš život na „před“ a „po“. Všichni máme v životě obraty. Bylo to strašné i strašně dobré, jako je narození dítěte. Minuty, které nebyli žádoucí k životu, ale měly smysl, když jsem se spojil s tím, co se stalo později.
<br><br>
<b>10. Hudba je důležitou součástí vašeho života. Co vás přitahovalo k saxofonu, proč jste si vybral tento nástroj?</b>
<br><br>
Moje babička – nevěděl jsem, že byla koncertní pianistka, když jsem se narodil, můj otec byl právník, pak se stal soudcem ve volebním okrsku. Velmi důležitá pozice v právním systému. Moje matka byla sportovkyně, ve věku 23 let měla čtyři děti. Hudba přišla, chytne vás úplně a vy jdete s hudebním rytmem, dýcháte s hudebním rytmem, kreslíte v určitém rytmu, a ten rytmus – to je hudba. Jednoho dne jsem uslyšel saxofon a hudba vytváří právě takový zvuk, která vás nutí zůstat naživu.
Byla vždycky se mnou, a důkazem toho je, že je mi 46 let a chytila mě, když mi bylo 6 let. Strávil jsem hodiny poslechu oranžové pásky, po nějaké době jsem zjistil, že je to Beethoven, bylo mi to jedno, poslouchal jsem a poslouchám a nakonec došlo na saxofon. Nakonec jsem se stal saxofonistou a chtěl jsem zpívat. Jakmile se to stalo, a viděl jsem možnost, abych to udělal, udělal jsem to. Teď existují dvě CD, kapela se kterou jsem hrál všude. Disk se jmenuje „Jít ven a hrát“ a my jsme se rozhodli hrát něco, co se nikdo jiný neodvážil hrát. Všechno jsem hrál z odposlechu.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="56"><b>"Těžké úkoly mě přitahují jako med“ (Cadena 3 2018)</b> </a>
<br><br>

<i>Facundo Arana, hlavní herec Madisonských mostů, řekl rádiu Cadena 3, že příležitost hrát „velký milostný příběh všech dob“ se stalo „velkou výzvou“.</i>
<br><br>
<i>Herec hraje Roberta Kicaida, jehož roli ve filmové verzi románu hrál Clint Eastwood spolu s Meryl Streep.</i>
<br><br>
„Díval jsem se na film, když už nic nemohlo ztížit budování postavy v divadle. Byl to nápad režiséra – <i>řekl Arana.</i>
„Krátce před premiérou mi řekl: a teď, pokud chceš, můžeš se podívat. Poděkoval jsem mu, protože jsem mohl vidět tyto nádherné postavy s Clintem Eastwoodem a Meryl Streep, ale nemohl jsem si z toho filmu nic vzít, protože všechna rozhodnutí byla učiněna na základě knihy“,<i> přiznal.</i>
<br><br>
<i>O své roli řekl, že mu přinesla „hodně radosti“, protože „je to velký milostný příběh všech dob.“</i> 
<br><br>
„Po mnoha představeních jsem si uvědomil, že je to příběh, že pokud se vám to nestalo, tak by se vám to mohlo stát a vy to víte, ale s nikým by jste o tom nemluvili. Pokud ano, nemůžete o tom mluvit. Takové věci jsou s vámi po celý život a žijí spolu s vámi“- <i>myslí si.</i>
<br><br>
<i>Na druhou stranu dodal, že „dělat tuto divadelní událost byl velmi náročný úkol“, ale ujistil nás, že ho takové výzvy „přitahují jako med“.</i>
<br><br>
<i>Pokud jde o přizpůsobení, ujistil nás, že je to „upřímné hledání“.</i> „Divadlo ví, když něco děláte s takovou láskou, s pochopením, režisér používá tu nejposvátnější věc, která v divadle je a to je představivost diváka. Režisér se spoléhá na představivost diváka, aby mohl vyprávět příběh.“ – <i>poznamenal.</i>
<br><br>
<i>A nakonec vypráví o vytvořeném kontaktu s publikem a o komediálních prvcích, které ve hře jsou.</i> Řekl, že „kouzlo divadla je něco nevyhnutelného, je to magie, a je to báječné, pokud je to na místě a ve prospěch příběhu, který vyprávíte. Protože v životě i v těch nejtragičtějších okamžicích se člověk může smát.“
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="57"><b>Rozhovor pro televizi Publica (2018)</b> </a>

<br><br>

<b>Marcelo Passeti:</b> <i>Facundo, jsi muž, který je zamilovaný do hudby. Zvláště do blues, jazzu. V jazzu je spousta improvizace, hodně svobody. Kolik z jazzu je ve tvém životě?</i><br>
<b>Facundo:</b> Všechno. Všechno. A všechno se v těch improvizacích učím. Koneckonců, život je improvizace. A to, co se naučíte, ve vás zanechává stopu, určuje hranice, rytmus a směr, kterým chcete ve svém životě jít.<br>
<b>MP:</b> <i>A především svoboda…</i><br>
<b>FA:</b> Odtud pochází všechno. Je tu svoboda, ale je tu zodpovědnost, je tu respekt. To vše určuje vaše  místo, místo pro děj. Co je špatného na tom, dělat to, co jsme si vybrali, když to děláme s respektem? Dělejte to s opatrností a snažte se, aby to nezpůsobovalo problémy ostatním lidem. A dělejte to, co chcete, co máte rádi a co jste si vybrali.<br>
<b>MP:</b> <i>Jaké bylo tvoje dětství se třemi sestrami? Povídej.</i><br>
<b>FA:</b> Bylo to skvělé. Měl jsem strašně šťastné dětství. Rodinu, o které můžete jen snít. Sen! Matka a otec se o nás starali všemi možnými způsoby. Otec – nejsprávnější otec na světě. A moje matka – největší na světě. Měl jsem všechno. <br>
<b>MP:</b> <i>A co ty jsi chtěl dělat, když jsi byl dítětem? O čem jsi snil?</i><br>
<b>FA:</b> Chtěl jsem být kreslířem. Chtěl jsem být kreslířem. Pak, když mi bylo 15 let jsem se chtěl stát hercem. Za posledních 13 let jsem se rozhodl, že se chci stát hudebníkem. Během 5 -6 let jsem strávil mnoho času poslechem rádia a klavíru. Tomu jsem věnoval pozornost. Můj otec jednou řekl mé matce: Koupíme mu klavír, protože se zjevně chce stát klavíristou. Ale oni mě moc milovali, a dokázali pro svého syna udělat tolik. Protože jsem měl jasné povolání a chápali, co chci, a tak šli a koupili mnohem víc než klavír. Co může být lepší než klavír? A koupili mi zábavní stroj.<br>
<b>MP:</b> <i>Ano?</i><br>
<b>FA:</b> Tahle věc se čtyřmi klíči na obou stranách na různé druhy věcí. A to stálo dvakrát víc než klavír, protože to byla novinka. A nebylo to zrovna vhodné.<br>
<b>MP:</b><i>Jak to?</i><br>
<b>FA:</b> Takže moje povolání pro klavír muselo počkat. <br>
<b>MP:</b> <i>Začalo to zábavním strojem…Měl jsi nádherný vztah se svým otcem…</i><br>
<b>FA:</b> S rodiči. S oběma. Můj vztah s matkou se nikdy nezměnil. Vždy jsme si dokonale rozuměli. Vždycky jsme si rozuměli jako přítel a přítelkyně. S otcem to bylo těžší. Otec mě musel začít vychovávat. Bylo to velmi správný člověk. Velmi čestný a velmi přímý a velmi tvrdě pracoval. Pracoval velmi tvrdě, byl soudcem. A bylo obtížně vzájemně si porozumět. Víte, chtěl jsem být kreslířem a nechtěl jsem jít rovnou na vysokou školu, přinášet dobré známky, sedět u knih. To mě nepřitahovalo. A byli to takové časy, že to muselo být pouze takhle a tečka!<br>
<b>MP:</b> <i>Ano, ano.</i><br>
<b>FA:</b> A pro nás dva bylo těžké dosáhnout dohody. A když jsme se dohodli, bylo to velmi důležité. Díky Bohu, že můj otec byl rozumný muž. A měli jsme čas. On mě musel pochopit, já jsem mu musel porozumět, abychom dosáhli dokonalého porozumění. A já jsem byl schopen dělat to, co jsem si vybral. A on měl čas pochopit mě a podpořit mě. A nakonec jsme vytvořili takový příběh, že kdyby jste ho ukázali ve filmu, bude to film s dobrým koncem. Film, který stojí za to ho natočit. Film ve kterém se stalo všechno. A upřímně řečeno, užili jsme si spoustu legrace. Bavili jsme se v našich životech, ve kterých bylo mnoho velmi obtížných situací. V našem vztahu mezi otcem a synem.<br>
<b>MP:</b> <i>Osoba, která obdrží titul čestného lékaře na univerzitě v Moron, nehovoří o vědeckých věcech vůbec, ale říká frázi: „Tlačte ho do zad, potřebuje tlak“. Nebo toto, co jsem četl, zdálo se mi to naprosto úžasné: „Musíme vidět všechny strany Měsíce.“ Já řeknu: Facundo, tady je recept na život…</i><br>
<b>FA:</b> Rozumíte tomu? A navzdory tomu, že jsme byli vždycky rodina, stále říkám, že život není vždycky nádherný příběh, kde jsou všechny dny krásné a vše je perfektní. V životě je všechno. A opravdu jsme měli všechno. Opravdu všechno. Ale dnes se ohlédnu a uvědomuji si, že jsme měli opravdu úžasný život. V naší rodině. Naše rodina je velmi přátelská. Byli tam všechny věci, ale dnes se dívám zpět a děkuji Bohu za rodinu, kterou mám.<br>
<b>MP:</b> <i>Když říkáš, že se stalo všechno, nemůžeš si vzpomenout na Facunda ve věku 17 let, když ti zjistili Hodgkinovu chorobu? Představuji si, že to bylo pro rodinu, jako bomba před výbuchem.</i><br>
<b>FA:</b> Je to strašné. Ano, ano, bylo to hrozné. Moje sestry a my všichni jsme byli v tom věku, kdy jsme se snažili pochopit, jak to bude pokračovat, a před očima jsme měli čistý list, který musel být naplněn. Musel jsem pozastavit všechny své plány a každý se s léčbou musel vypořádat. Když léčba skončí, už víte, o čem ta kniha je. Ale když začnete číst a žít tuto knihu, je to bláznivé. Jasně víte, že léčba může fungovat, nebo nemusí fungovat. A pokud nefunguje, pak víte, jak to skončí. Vracím se do těch dnů a říkám si: „Mé matce je 38 let, má čtyři děti, jeden z nich je chlapec ve věku 17 let, má lymfom. Můj otec je o 13 let starší než matka, musí pracovat velmi tvrdě ve spravedlnosti.“ A dnes, když se dívám zpátky, vidím, jak mi můj otec říká: „Poslouchej, taky si oholím hlavu.“ A já ho prakticky musím chytit za ruku: ne, ne v žádném případě! A moje matka, které je 38 let, chodí se mnou na chemoterapie. A když už jsem chodit nechtěl, řekla mi: „Pokud půjdeš na chemoterapii, pak si koupíme chobotnici a uděláme si ji s rýží. Měl jsem opravdu rád vaření.<br>
<b>MP:</b> <i>Ano, ano…</i><br>
<b>FA:</b> Byl to obchod. Díváte se na to dnes a říkáte si: Co to dělali?! Byla to matka, která se podívala do očí svého syna a snažila se ho přesvědčit, aby dělal, to co chce dělat, i když byl nemocný. Věděla, co má dělat. Když mě něco bolelo, dávala mi masáže nohou, aby všechno přešlo co možná nejdřív. A přísahám vám, že s těmi masážemi hodiny běželi rychleji a já jsem se vznášel v jiném světě, a když jsem přišel zpátky na zem chemoterapie se blížila ke konci. Mám velmi dobrou paměť, jsem za to opravdu rád a rád vzpomínám na všechny tyto věci. A jsem velmi šťastný, že je matka dnes vedle mě. Můžu si sednout před ní a říct: „Hele, mami, pamatuješ si na to a to…“<br>
<b>MP:</b> <i>Mluvíte o tom?</i><br>
<b>FA:</b> Hodně! A pláčeme spolu a smějeme se. Vždycky s maté. Všechno to vím, a naštěstí jí to můžu říct, když se jí podívám do očí.  Jak už jsem jednou řekl otci. Nemáme nic nedořešené. Teď už stačí: „Uvidíme se tam.“ A budeme tam. Nebo ne…<br>
<b>MP:</b> <i>Rok chemoterapie. A tvoje hlava fungovala. Jak ses cítil v této situaci?</i><br>
<b>FA:</b> Jako 17letý chlapec. Teď mi je 46 let, podívám se zpátky a říkám: Chlapec. A tento chlapec mluvil se svým přítelem o smrti na stejné úrovni. Jako každý 17letý chlapec. Je snadné nazvat dítětem 17letého muže, když je vám čtyřicet nebo padesát. Nejsou to děti. Děti, v závislosti na okolnostech. Byli děti ve věku 18 let, kteří dali své životy Malvinám. Rozumíte? Nebyl jsem dítě, byl jsem 17letý člověk, který měl obrovský problém a vypořádal se s ním, jak nelépe mohl. Díky bohu, že jsem měl takovou rodinu. A takového přítele, který mi byl oporou. A šel mi bok po boku. A oholil si hlavu, když mi padali vlasy. A jeho hlava nebyla tak krásná jako moje. Vyholil si hlavu a řekl: „Chci tě podpořit.“ Byl to můj přítel. Seděli jsme u stolu s maté. A on psal jako Bůh! Mohl se stát Borgesem (argentinský spisovatel). Přísahám, že nepřeháním. Kali Karman. Stal by se Borgesem! Opravdu! Měl takový talent a takovou citlivost! A logiku. Úžasné. A já jsem kreslil. A jednoho dne jsme začali mluvit o možnosti smrti: A on říká: „Sepsal jsi závěť?“ říkám: „Ne, ne“. A on říká: „Jestli mě zítra srazí auto, taky nemám závěť.“ A tady ve věku 17 let jsme začali psát závěť. Zatímco jsme žili ve svých domovech, měli každý den jídlo, měli svůj vlastní pokoj plný nejrůznějších věcí. Napsal jsem ji, protože jsem měl rakovinu. A první věc, kterou jsme pochopili – a to bylo úžasné – že nemáme nic. Všechno v našich pokojích nám koupili rodiče. Měl jsem kříž, který jsem mu dal. Na zadní stranu zaznamenával různé věci, které se mu v životě stali. Už měl kříž na půl popsaný. Kříž visel na zdi a nikdo nevěděl, že je na něm něco napsáno. <br>
<b>MP:</b> <i>Malé tajemství, to je jasné.</i><br>
<b>FA:</b> Já jsem to věděl. On to věděl. Já jsem napsal závěť. Neměli jsme nic psát, protože jsme neměli nic. Nic jsme neměli!<br>
<b>MP:</b> <i>Nic nezbylo.</i><br>
<b>FA:</b> Měl jsem tužky, kterými jsem kreslil. Měl jsem kříž a některé malé věci. A slova a rady. O rok později jsem se zotavil a on 12. prosince následujícího roku zemřel na aneurysma. Ve věku 18 let. A Pato, jeho matka, stejně jako moje matka mi volá a říká: Je pravda, že má Kali závěť? Říkám: Ano. Napsali jsme ji protože jsem byl nemocný. Říká: Dobře. Nechal ti kříž, který visí v čele postele. A když jsem si ho vzal, ukázalo se, že to bylo všechno zakryté. Nečetla jsem to, protože to odkázal tobě. Dala mi to. Vrátil jsem ji ho před 12 lety. Jeho matce. Tohle je ten pomalovaný kříž, který mi Kali dal. Chci říci, že v životě jsou takové věci, a on vám ty věci ukazuje. A pokud je nechcete pochopit, pak to všechno jde na váš účet, začínáte s deseti a pak už si uvědomujete všechny.<br>
<br>
<b>MP:</b> <i>Bylo to úžasné přátelství, že?</i><br>
<b>FA:</b> Stále je! Nikdy v mém životě jsem neměl takové přátelství, jaké mi ten chlapec dal. V našem věku.<br>
<b>MP:</b> <i>Mluvíš s ním někdy?</i><br>
<b>FA:</b> Víte, už je to mnoho let. Je to už součástí krve v mých žilách. Je to součást důležité věci, kterou chci vždycky říct zajímavé osobě se kterou mluvím.<br> 
<b>MP:</b><i> Po tom, co jsi mi řekl o své blízké rodině, a to, co se ti stalo, když ti bylo 17 let, je zřejmé, že máš za sebou těžké chvíle. A poté začneš žít svůj život naplno. Jsi člověk, který spolkne celý život, užívá si každou minutu – v herectví, v rodině, v hudbě. Uvědomuješ si, že poté přichází pro Facunda nová etapa?</i><br>
<b>FA:</b> Faktem je, že všichni máme obraty…<br>
<b>MP:</b> <i>Jaké?</i><br>
<b>FA:</b> Pořád. U někoho, u koho se objevil lymfom, někdo, kdo dostal takovou ránu a všechno se mu zhroutilo a on je pořád naživu. To je před a po. Smrt milovaného člověka. Existuje mnoho takových okamžiků, které rozdělují život před a po. A v závislosti na vaší citlivosti zažijete každý den něco, co rozděluje váš život na před a po. Proto raději myslím, že to byl jeden z momentů, které můj život rozdělili před a po. Tak se to děje u všech. Dnes mluvíme o těch dětech, na jejichž hrobech v Malvíně se objevuje třicet pět let a jejich jména a najednou přestávají být „vojáky, o nichž ví pouze Bůh“. A není to tohle, co bylo rozděleno před a po v životě každého bližních těchto mužů? My všichni máme před a po. A pohlcuje to život…nevím, jestli je to…víte, myslím, že nečekám na něco, co je možné dosáhnout. Snažím se bavit/ užívat si. Všechno jsem dosáhl poslední věcí, kterou jsem udělal.<br>
<b>MP:</b> <i>Jistě.</i><br>
<b>FA:</b> Poslední věc, kterou jsem udělal mi umožňuje mít radost z této minuty. Užívám si maté, užívám si rozhovoru. Ale v době, kdy jsem byl dítě, jsem si často myslel: bude mi 65 let odejdu do důchodu a pak…Co potom? Pak opustíte obvyklý život, který jsme vedli do věku 65 let, a uvědomujeme si, že nejsme připraveni sedět doma a nedělat nic. A pak se tohle „dosáhl jsem“ změní na tři dny s maté, čtvrtý den se ptáte sami sebe: Co mám dělat? A pátý den pochopíme, že stojíme u jámy, ze které nemůžeme uniknout! Díky Bohu, rychle jsem to pochopil.<br>
<b>MP:</b> <i>Tohle nás učí.</i><br>
<b>FA:</b> Začali jsme si rozumět…mám pocit, že společnost, naše rodina si začala hodně rozumět. Některé věci pochopíme velmi pozdě,  jiné chápeme a jiné se přizpůsobují. A já se už mnoho let snažím těšit z toho, když dosáhnu těch mých malých úspěchů. Dokončená kresba, která se mi líbí je úspěch. A pak si můžu vychutnat maté s pocity: dosáhl jsem toho! Dosaženo! Čeho jsem dosáhl? No tohoto! Tohoto výkresu. A nic mi v tom nezabránilo. Podívám se po místnosti, abych se podíval na spící děti a viděl, že jsou šťastné, spávají rychle…<br>
<b>MP:</b> <i>Tvoje děti. Říkáš jim děti.</i><br>
<b>FA:</b> Ano, děti. Kontrolujeme je, jestli jim není zima. Včera jsem byl přikrytý po krk, ale moji kluci pod střechou nebyli vůbec přikrytí. Přikrývky byli dokonce spadlé na zemi, bylo jim horko. Dívám se na tohle se svou ženou a pak jdu spát. To znamená dosažení něčeho velmi důležitého. Jdete do postele s důvěrou, že  jsou vaše děti zdravé, chráněné, dobře najedené. A vím, že to není všude takhle!<br>
<b>MP:</b> <i>To je normální.</i><br>
<b>FA:</b> Vidíte? Mělo by to tak být. Ve skutečnosti by jsme všichni měli mít právo tohle dát našim dětem. Ale vždycky to není možné. Tak to vidím já, a jsem z toho rozpolcený. Spím spokojeně protože jsou moje děti v pořádku, ale s otázkou na kterou se neodpovídá. A co ostatní? Co ostatní? Obrovský počet těch ostatních? A jdu spát. Naučil jsem se chodit spát s takovými obavami.<br>
<b>MP:</b><i> Není to snadné. Všichni následujeme své rodiče. Co zachováváš z toho, co tě naučili tví rodiče, a co se dnes snažíš předat svým dětem? </i><br>
<b>FA:</b> Respekt. Respekt a pečlivý postoj k ostatním a zdravý rozum…zvláště zdravý rozum. Úctou a pečlivým postojem k druhému se nikdy nedostanete do nepříjemného postavení nebo do trapné situace. Zdravý rozum. Můj otec byl velmi dobrý odborník v oblasti práva a vždycky říkal: Každá osoba se zdravým rozumem a slušností může být právníkem. Každý! Musíte mít zdravý rozum a být slušným člověkem.<br>
<b>MP:</b><i> Ani více ani méně.</i><br>
<b>FA:</b> Ani více ani méně. Ale ne více! Snažím se to dětem vnutit. A to by mělo být normální! Zdravý rozum, úcta a úcta k ostatním! S tímhle se můžete stát skvělými matematiky, skvělými umělci, skvělým kdokoliv! Pokud se toto respektuje a staráte se o ostatní, budete mnohem důležitějším člověkem než kterýkoliv génius, který ostatní nerespektuje.<br>
<b>MP:</b><i> Jednoho dne mi jeden z moudrých starých mužů, se kterými jsem se v životě setkal řekl: Život člověka je film, ve kterém je asi 20 scén: jsou to děti, jsou to rodiče, pár minut velkých úspěchů. Je tvé setkání s hudebníkem ve stanici metra součástí takového filmu?</i><br>
<b>FA:</b> Ano, samozřejmě. Jmenoval se Andres. Nevím, co se s ním děje, protože jsem o něm neslyšel. Andres. Muž s krásnými vlasy, velmi zvláštní. Úžasně zvláštní. Se saxofonem nikdy nebyl ve studiu, ale vydával zvuk, který můžete slyšet pouze v metru. Tento zvuk, jako je v metru, nenajdete nikde jinde! Nejlepší saxofonista na světě může přijít do metra a samozřejmě bude hrát neporovnatelně. Ale zvuk, který zní v metru, znamená mnohem víc než jen zvuk saxofonu. <br>
<b>MP:</b><i> Čekal jsi na něj? Přišel jsi se na něj podívat?</i><br>
<b>FA:</b> Šel jsem kolem se svým saxem na rameni. A nenechal mě projít, viděl mě, zastavil mě. Hrál na schodech stanice Corrientes a Callao.<br>
<b>MP:</b> <i>Aha.</i><br>
<b>FA:</b> Na schodech. Já jsem vylezl po schodech a šel jsem za matkou. Zeptal se: Máte nástroj – Ano. – Pojďme hrát! Pojď! Nemohl jsem mu říct ne. Řeknu vám, že to byla první jiskra bláznivého kouzla života. Je úžasné, že jsem se nestyděl ve své plachosti. Je neuvěřitelné, že jsem neutekl!<br>
<b>MP:</b> <i>A ty jsi zůstal?</i><br>
<b>FA:</b> Zůstal jsem. Nastavil jsem si saxofon a začal jsem s ním hrát, přizpůsobil se mi. A začali jsme hrát. A když jsme po nějaké době skončili, dal mi polovinu peněz, které jsme nasbírali. Nechtěl jsem si to vzít! Řekl jsem mu: Ne, ne! A on říká: Tohle je vaše. A když to říkal, díval se na mě: Toto je vaše. Měl by jste si to vzít. <br>
<b>MP:</b> <i>Ano, samozřejmě, že ano.</i><br>
<b>FA:</b> Pak už jsem neměl co říct. <br>
<b>MP:</b> <i>Neměl jsi na výběr. </i><br>
<b>FA:</b> Nebyla tam žádná volba. Když oko jasně mluví, pak jej neopakujte slovy.<br>
<b>MP:</b> <i>Samozřejmě.</i><br>
<b>FA:</b> A tenhle muž, Andres, mi dal ty peníze. A potom jsem zůstal bez práce, byla to taková doba, jaká se obvykle děje ve dvaceti letech. Chápete 19 -20 let. Byl to rok 1992, dvacet let. Prožíval jsem nešťastnou lásku, byl jsem smutný. A šel jsem se podívat na mou stanici metra, řekl jsem si: To mě zachrání. A když si říkáte: „to mě zachrání“ v tomto věku, opravdu vás to zachrání. A šel jsem hledat svou stanici.<br>
<b>MP:</b><i> Jednu?</i><br>
<b>FA:</b> Ano. A našel jsem ji na Santa Fe a Puyreredonu. Byl tam dlouhý podchod. Řekl jsem si: Tady lidé chodí  déle a budou mít více času, aby mě poslouchali a házeli mi peníze, protože se jim líbí, jak hraji nebo řeknou: zabalte to a už nehrajte, zaplatím vám, aby jste přestal hrát!<br>
<b>MP:</b><i> Ale počkej, nepotřebuješ peníze, doma nemáte problémy s penězi.</i><br>
<b>FA:</b> Ne, nepotřeboval jsem je, ale víte, někdy něco děláte, a nemůžete na to přestat myslet, protože vám chybí to, co se nachází přesně v tom okamžiku, ale tělo, to je daleko moudřejší než vy sám se svými slovy, a tak se vás tělo zeptá na něco, a vy by jste měli držet hubu a poslouchat ho. Trvalo mi dlouho, než jsem se rozhodl, že si vezmu svůj saxofon a postavím se do metra. A je jasné, že když jsem dostal saxofon, že budu hrát pro lidi, kteří projdou kolem. Umíral jsem studem. Přišel jsem se svým saxofonem, a v metru se stává úžasná věc – je tam dav lidí a najednou tam není nikdo. A najednou zase dav, a pak zase nikdo!<br>
<b>MP:</b> <i>Ano, ano.</i><br>
<b>FA:</b> Začal jsem hrát na saxofon, když tam nebyl nikdo, chcete-li začít hrát, nemáte čas sledovat, kdy se tam znovu objeví dav. Postavil jsem se před něj a odvrátil jsem pohled dolů – byl jsem velmi stydlivý. Až konečně jsem si řekl: Ať se tane cokoliv, budu hrát, budu hrát alespoň jednu notu. Zahrál jsem jednu notu a už jsem se nezastavil. Nezastavil jsem se. Když přišel úklid, zavřel jsem futrál. Metro se zavíralo, uklízeči přišli a ještě než se pustili do práce seděli a kouřili. Posadili se a víte, cítil jsem se jako dobrá společnost. To byli první životní lekce. Životní zkušenosti lze získat pouze na ulici.<br>
<b>MP:</b><i> Samozřejmě.</i><br>
<b>FA:</b> A nikdo vás nenaučí víc než ulici. Takže to je trochu životních zkušeností. Ne v tom smyslu, že jsem se stal hbitým a mohl jsem… Ne, ne, ne! Zkušenost je stát před lidmi a dívat se přímo na ně. Zkušenosti.<br>
<b>MP:</b> <i>Filozofie, která taková místa impregnovala.</i><br>
<b>FA:</b> Zkušenosti, které vám ulice dává. Dává vám slova, která můžete pochopit. A názory. Názory, které mluví a které musíte rychle pochopit.<br>
<br>
<b>MP:</b> <i>Náhodnost, náhoda v životě. Koneckonců z tvojí nemoci vidíš neviditelnou cestu, vlákno, které tě vede k herecké profesi. Tvoje matka ti začala dávat masáže, naučila se masírovat. Stala se profesionálkou a ve vašem domě se objevila Betiana Bloom. </i><br>
<b>FA:</b> Objevila se Betiana. Od roku 1987 studovala divadelní umění s úžasnou učitelkou, která stále učí, její jméno je Alicia Muzzio. Na škole Lasalle. Pracoval jsem s ní. V roce 1987, 1988, 1989. Potom jsme spolupráci přerušili. Celý příběh začal nemocí. Moje matka měla studio v Tucuman a Rodriguez Peňa. Často jsem tam chodil, zatímco moje matka pracovala. V tomto studio maloval také obrazy můj strýc. <br>
<b>MP:</b> <i>Ano, ano.</i><br>
<b>FA:</b> A on kreslil, a já jsem seděl ve vedlejší místnosti a také kreslil, protože jsem se chtěl stát kreslířem. Během všech procedur. Jednoho dne přišla na masáž Betiana. A moje matka ji říká: Víte, můj syn studuje divadlo. Je tamhle, za dveřmi. Chce se stál kreslířem a má opravdu rád divadlo. A Betiana se podívala na mou matku, které bylo 38 let, byla asi ve stejném věku a říkala: Chci se s ním setkat. A otevírali se dveře. A když se dveře otevřeli, objevila se Betiana: Dobrý den. Poslouchej, dávám divadelní lekce. Chci, abyste na ně přišel. – Dobře. A šel jsem brát lekce od Betiany. Začal jsem s ní studovat. A už jsem se nezastavil. V roce 1993 mi volala, já už jsem se uzdravil. Částečně – musel jsem počkat dalších pět let. A ona mi volá a říká: Na Kanálu 13 probíhá casting. Řídí jej Alberto Ure. Hledá herce, hudebníky, zpěváky a tanečníky. Můžete jít a kromě tance předvést všechno, co potřebuje. Tak jdu, jdu tam ve své zelené bundě a se saxem na rameni. A začnu s castingem. Každý den, kdy casting skončil, nám bylo řečeno: Zítra uděláme sonet. Šel jsem rovnou domů za Betianou, aby mě připravila na sonet na další den. A takhle to šlo každý den po dobu dvou týdnů. Bylo nás tam tři a půl tisíce! Tři a půl tisíce dětí. Byli tam všichni. A když jsem vstoupil do studia Kanálu 13 a viděl ty klasické tanečníky a hip-hopové tanečníky s takovými bandážemi…<br>
<b>MP:</b><i> Ano, ano…</i><br>
<b>FA:</b> A komorní hudebníky…A já jsem byl pouliční saxofonista z metra. A byli tam herci. Všichni se zahřívali a shromáždili se ve skupinách. Byli tam Damian di Santo, byla tam Nancy Duplaa. A všichni jsem se tam shromáždili. Byla tam Victoria Onetto, Vera Fogwillová. Začali jsme se tam scházet. A jednoho dne přišel producent. Zbývalo 50 lidí. A on říká: Pojďte sem. Ty, se saxofonem. Kde hraješ? – V metru. „Na jaké trase?“ – Na trase D Santa Fe a Puyerredon. „Říkal jsem ti, je to on!“ Říkám: Cože? Vysvětlete mi to. A někam mě vedl. Ukázalo se, že autor Leto Espinosa napsal Canto Rodado, na což se vedl tento casting. Jednalo se o každodenní seriál o mládeži… Psal o umělecké škole. Byl pověřen, aby napsal scénář seriálu, a uviděl blondýna, který hrál v Santa Fe a Puyreredonu…<br>
<b>MP:</b> <i>A to jsi byl ty.</i><br>
<b>FA:</b> On žil nad touto stanicí a psal o umělecké škole. Řekl mi: Podívej, Facundo, napsal jsem to o tobě, postava se jmenuje Ramiro, hraje v metru na saxofon.<br>
<b>MP:</b><i> No, to je neuvěřitelné.</i><br>
<b>FA:</b> Neuvěřitelné. Neuvěřitelné. Byla tam Marikena, Mariekana Rier, s níž jsem později pracoval. Bylo tam hodně lidí. A všichni měli čistý list.<br>
<b>MP:</b> <i>Takže napsal tuto postavu poté, co vás uviděl v metru a ty jsi přišel na casting?</i><br>
<b>FA:</b> Je těžké tomu uvěřit, ale byl jsem tam, viděl jsem to. A viděl jsem Pabla Koolella, byl tam jako pomocný producent. Zabýval se výrobou: pojď sem, ty – tam. Ty, které teď jmenuju prošli. Bylo to něco jako operace Triumph.<br>
<b>MP:</b> <i>Ano, ano.</i><br>
<b>FA:</b> Pouze bez telefonování.<br>
<b>MP:</b> <i>Sláva.</i><br>
<b>FA:</b> Je to působivé. A nejúžasnější bylo, že to bylo moje místo, chtěl jsem to dělat. To je to, co chci dělat! Chci to udělat, chci psát, chci malovat. A nikdy jsem se nevzdal. Je pozoruhodné, že mi to od dětství bylo jasné. A už jsem se nevzdal.<br>
<b>MP:</b> <i>Jasně.</i><br>
<b>FA:</b> Nikdy jsem se nevzdal!<br>
<b>MP:</b> <i>A tady byla spojena náhoda s usilovnou péči? Je to tak?</i><br>
<b>FA:</b> Tohle všechno je velmi spojeno se životem. Pak se schováváme za univerzitami, ale je to život. Život je náhoda, zesílená velkým úsilím. Nebo naopak! Hodně úsilí nepřijde náhodou. Nevím, jestli existuje tolik životů s tak jasnou sekvencí: rozhodnutí, úsilí a hle – dosáhnete svého cíle. Jsme na to připraveni. Ale mě se stala přinejmenším vždycky nějaká náhoda, byl jsem veden životem a nehnul se. Byl jsem nesen životem.<br> 
<b>MP:</b> <i>Takhle je to v pořádku. A zde začíná vynikající kariéra, úspěšné projekty, díky nimž jsi se proslavil po celém světě. Polsko, Izrael, Rusko. Něco velmi neobvyklého se mi stalo s Řeckem. Jednou jsem s tebou vedl rozhovor pro rádio. Zavolal jsem, že s tebou dělám rozhovor. A najednou si mě oblíbili v Řecku! Mnoho z nich přišlo na návštěvu do Argentiny. Tato cena není stejná! Ve skutečnosti.</i><br>
<b>FA:</b> Ano, není stejná. A můžeme jen děkovat. Jsem velmi vděčný. A díky tomu děkuji s velkou radostí. Děkuji vám za všechno. Dnes se dívám zpátky a můžu jen děkovat. Dokonce i za hrozné věci, kterými jsem musel projít stejným způsobem, jako všichni lidé musí projít nějakými hroznými věcmi. Ale dali mi příležitost dokončit některé budoucí etapy, dali mi možnost poděkovat. A všechny ty hrozné věci měly smysl, když došlo na pozdější události, které mi umožnili nakreslit linii, pochopit nebo dělat něco dobrého pro budoucnost. Mezi touto dobou, se seriály vysílali po celém světě. A jednoho dne začali existovat sociální sítě a začal jsem přijímat zprávy z Řecka.<br>
<b>MP:</b> <i>O tebe se velmi zajímají – v Izraeli, Rusku…</i><br>
<b>FA:</b> Ano! Jsou to nádherné příběhy! Dnes na sociálních sítích, a dokonce i dříve s globalizací, televizí…Nikdy bych nevěřil, že seriál, na kterém jsem pracoval, budou vysílat po celém světě. A pak, že budu mít to štěstí a ostatní seriály na kterých jsem pracoval budou mít stejný úspěch! A další! A další! No, tohle se stalo…<br>
<b>MP:</b> <i>Ano, Ano.</i><br>
<b>FA:</b> Něco dobrého se stalo, něco krásného. A teď mohu navštívit tato místa a poděkovat jim. Děkuji.<br>
<b>MP:</b> <i>A jaký je tvůj život dnes? Upřednostňuješ samotu? Dáváš přednost tomu, abys byl s rodinou, velkou rodinou s příbuznými?</i><br>
<b>FA:</b> No, od všechno trochu. Nyní mám turné s divadlem…<br>
<b>MP:</b> <i>Ano.</i><br>
<b>FA:</b>  Představení s divadlem mi umožňuje organizovat svůj čas, abych mohl pracovat, a současně v týdnu vstávat se svou ženou a vzít děti do školy a snídat s nimi. Tohle jsem v dětství neměl, protože můj otec pracoval pořád ve své kanceláři. Pracoval velmi tvrdě a já jsem byl celou dobu s matkou. Chápete? Takže tohle chci dnes dělat…A opravdu to dělám rád…Když jsem byl starší, bylo mi 15 let, můj otec odešel z práce v soudnictví, protože mě poslali k psychologovi a řekli mu – můj otec šel zjistit, co se děje – tak mu bylo řečeno: Ten kluk potřebuje otce. – Dobře. A co udělal? Odešel ze soudnictví. Na tohle se připravoval celý život. Z malého úředníka k soudci! A víte, co můj otec udělal? Odešel z funkce soudce, aby strávil více času se svým synem. Koupil rakety a řekl: Jdeme si zahrát tenis. A začal hrát tenis, abychom mohli dělat něco společně. Řekl: Koupíme rybářskou síť. A všichni jsme jeli do Miramaru, na molo, kde ryby brali hodně. Neměli jsme tu největší síť, ale byli jsme rodina, která přišla společně. A můj otec vytáhl malou rybku, vytáhl celou síť na molo a my jsme se tam všichni shromáždili se všemi našimi přáteli, jako je to v „Plotu“ od Toma Sawyera.<br>
<b>MP:</b> <i>Ano, ano, ano.</i><br>
<b>FA:</b> Celé rodině se povedlo chytit nějakou rybu. Říkám, co jsme se společně naučili.<br>
<b>MP:</b> <i>Našli jste společnou činnost.</i><br>
<b>FA:</b> Víte, můj otec mohl říct matce: Poslouchej Matilde, co budeme dělat? Říkali, že potřebuje otce. Zkusíme odjet na víkend“ Ale on odešel od soudu!<br>
<br>
<b>MP:</b> <i>Máte v rodině nějaký rámec, aby děti nebyli moc rozmazlené?</i><br>
<b>FA:</b> Ne. Ale, snažím se o to, abych je nemusel následující den (jako můj otec) opouštět. Dáte mi nabídku, abych hrál v seriálu? Dobře. Ale pracuji v divadle, protože mi to dovoluje trávit čas s dětmi. Beru je do školy. Scházíme se s Mariou. A s Mariou nám to jde společně skvěle! Rozvíjí se to úspěšně. Hlavní věc je, že jsme všichni zdraví a můžeme se těšit z každého dne. Koneckonců, nevíte, kdy tato konstanta skončí.<br>
<b>MP:</b> <i>Všechno, co dáváš, se ti jednou vrátí. Děláš spoustu solidárních projektů. Víme, co se dělo s tebou, víme co si dělal v Mar del Plata. Můžu o tom povídat. Ale, nedozvěděli jsme se to od tebe. Ani od sestry, kterou jsem potkal o tři dny později v pekárně. Ty jsi šel do nemocnice za dětmi, které trpí rakovinou. Myslím, že tě to naplňuje energií a respektuji tvoje mlčení. Ale, můžeš říct: „Pomohl jsem jim, a nebylo to pro mě těžké“, přináší ti to velké uspokojení, že?</i><br>
<b>FA:</b> Jsou to osobní věci, děláme je všichni. Všichni.<br>
<b>MP:</b> <i>Děláme to všichni?</i><br>
<b>FA:</b> Ano, nemám o tom pochybnosti. Nemám pochybnosti. Ne všichni, se potom objeví v televizi, naštěstí. Ale televize je takovým věcem otevřena. Myslím, že to děláme všichni. Ale faktem je, že mám jen jednu kartu. Například máte dítě. To má lymfon, nebo leukémii nebo něco takového. A to dítě bylo už z léčby unavené. Dveře se otevírají a lékař vstoupí. Dítě po něm hodí botu: „Nechci s nikým mluvit! Ale počkej, chci říct…“ „Nechci s nikým mluvit!“ „Ale já vím, jak se cítíš.“ – Nevíš!<br>
<b>MP:</b><i> Samozřejmě.</i><br>
<b>FA:</b> Nevíte! Tak jdete pryč. Přichází matka. „Vypadni odsud!“ Nechci s nikým mluvit. „Já vím, synu…“ „Ne, to nevíš!“. Přicházejí přátelé: Já vím, „Ne, ne!“ A najednou se dveře otevírají a přicházím já. Neznám se s ním, ale ono zná mě. Ztrácí bdělost. Ale když říkám „Já vím“, nemůže mi říct: „Ne, ne“A tady mám příležitost říct, co chtěl říct lékař, co chtěla říct matka, otec, bratr nebo přítel. A můžu to říct. Jsou to věci, které ostatní lidé říct nemohou. Proto je možnost využít slávy, která tě to naučila, slávu s užitečnými informace, které máte, aby jste mohli dělat něco, co opravdu za to stojí a dává smysl mnoha věcem, včetně toho, že jsem měl v dětství lymfom. Rozumíte? To, co jsem vám předtím řekl: Podívejte se zpátky a podívejte se znovu na to, co bylo, abyste tomu dali smysl. Dnes se to stalo smysluplným. Rozumíte. Zeptáte se sami sebe, souhlasíte s tím, že tím znovu projdete, že všechno už budete vědět, co se stane dál? <br>
<b>MP:</b> <i>Jazyk na první pohled. Stejný jazyk hudebníka, když slova nejsou potřeba.</i><br>
<b>FA:</b> Chápete? Proto je divné všechno to vysvětlovat. Existují věci, které je těžké vysvětlit slovy. Jsme dobří, při vysvětlování slovy. Ale jsou věci, které slova vysvětlit nemohou. Posvátná jiskra, když se něco stane a má to smysl, nemusí to být vysvětleno slovy. Vysvětlíte-li to slovy, slova budou pod tlakem. Slova mají váhu. A tyto věci se nevysvětlují, jsou ideální. A musíme je nechat v této podobě. A nezůstávají neznámé. Již mnohé vědí. Ten, kdo je slyšel, a ten, kdo je řekl, to co má říkat, se týká dvou. Nedávejte o tom vědět celému světu. Už to pochopili ti, kteří museli porozumět.<br>
<b>MP:</b> <i>Myslel jsem si, že to bylo „Ve vzduchu“ (En El Aire). Tak jako se jmenuje tvé představení.</i><br>
<b>FA:</b> Ve vzduchu. Vidíte? A to má smysl. Chci to říct s důsledností…v zármutku a radosti. Kdokoliv z nás se může v něčem zlepšit. To je dobrodružství života. Dokonce i když to chcete dělat logicky / důsledně, někdy se dostanete do potíží. Pokud se však pokoušíte jednat důsledně, a jak už jsme řekli dřív s úctou a slušností, pak se s důstojností postavíte na nohy, protože v tom, co děláte, nebyli žádné zlé úmysly. Nezablokovali jste svou kartu v rukávu.<br>
<b>MP:</b> <i>Chápu.</i><br>
<b>FA:</b> Takže když vstanete, můžete si dovolit rozhlížet se kolem a říct: Mám to, přičemž si zaklepu na čelo. Rozumíte? A je po všem. Zaklepal jsem, ale vstal jsem a pokračoval. Takto se to stává.<br>
<b>MP:</b> <i>Někdy. Facundo, získal jsi mnoho ocenění Martin Fierro? Myslím si však, že pro tebe byla příjemnější věc cena za dokumentární film „Donar sangre, salva vidas“. Je to tak?</i><br>
<b>FA:</b> No, byl jsem tím velice potěšen, že jsem dostal všechny tyto ceny. Cena za „Donar sangre, salva vidas“ má hluboký význam! Je to jediné, ze všech ocenění, které jsem získal, a je spojeno s tím, co jsem vám předtím řekl – s tím, co jsem zažil, a později jsem s tím spojil vybranou profesi. Chápete? Je to jako učení od inženýra nebo architekta a poté budování hematologického centra, počínaje základem.<br>
<b>MP:</b> <i>Přesně.</i><br>
<b>FA:</b> Chápete? Takže bylo smysluplné vytvořit dokument o tom, co by mělo být řečeno: Pokračujte v darování krve! Nečekejte!<br>
<b>MP:</b> <i>Toto je tvoje vlajka „Donar Sangre, salva vidas“. Dokonce jsi ji měl i v Mar del plata. A mimochodem, když jde o vlajky, první vlajku si přinesl právě sem. Tvoje první akce byla v Mar del Plata!</i><br>
<b>FA:</b> Poprvé v Mar del Plata. Fedya Cuveva přijel z Buenos Aires, aby zajistil mou bezpečnost. Koneckonců, všechno mělo smysl. Je nemožné, bezstarostně vylézt na budovu Costa Galan a slanit dolů, riskujete pád a zabití. Proto Fedyo Cueva přijel z Buenos Aires. Požárníci byli z Mar del Plata. Municipální úřad pro cestovní ruch pečlivě připravil opatření, aby vše odpovídalo bezpečnostním normám. A co potřebujete v létě? Nějaké živé akce. A co je živá akce? Například slaňovat z Costa Galana s plakátem, na kterém se píše něco, co stojí za to říct. Co by mělo být řečeno. V divadle Guumy jsem s Fedyou napsal na plátno „Donar sangre, salva vidas“. Vylezli jsme na samý vrchol Costa Galana. Fedya Cueva je taková osoba, které můžu říct: „Potřebuji něco, abych nespadl.“ Udělal mi tedy dvojité zapínání, udělal dvojité lano, třikrát slanil dolů, a pak mě přinutil jít dolů vedle něj, aby se ujistil, že děláme všechno správně. Majitelé Costa Galana, rodina Alvarez Argulies, nám dali budovu k dispozici, abychom to mohli udělat. A ten den, Mirta (Legrand) dokončila svůj program „Almuerzo con…“, byli tam kamery, a ona pozdravila lidi na ulici a řekla: „Ahoj, uvidíme se zítra“. A Rial už tam byl s jeho přenosem Intrusos. Zdá se mi, že to tak bylo. Řekl: Jen minutu, minutu! Nasměrujte kameru nahoru a tam jsem šel já s vlajkou „Donar Sangre, salva Vidas“.<br>
<b>MP:</b><i> A líbilo se ti to! Protože potom jsi šel na Aconcaguu!</i><br>
<b>FA:</b> Ano. Říkám ale, že je do toho zapleteno mnoho lidí. Ne, že by to byla jen jedna osoba s vlajkou. Rial byl ten, kdo ukázal ve své show o show businessu osobu s vlajkou. On mluvil o dárcovství krve. Není to tak, že začali něco googlit, řekli přímo: Toto musí být řečeno. Udělejte to! A upřímně řečeno, líbilo se mi, jak je to snadné. Ukázalo se, že to jednoduše informuje a koneckonců, tolik lidí pracovalo již dlouho v oblasti darování krve, ale nikdy se jim nepodařilo dosáhnout tak silného přenosu informací na toto téma. <br>
<b>MP:</b><i> Samozřejmě.</i><br>
<b>FA:</b> Pak jsem si řekl: Dobře, udělám to, jako vlajku. Bylo to v roce 2002, a teď máme rok 2018. Takže je to podpora, které se věnuji skoro celý život, a měli by jsme o tom mluvit. Víte, 9. listopadu 1914 – vždycky to říkám – doktor Luis Agote v klinické nemocnici v Rawsonu provedl první krevní transfuzi, která byla ošetřena citrátem sodným. Luis Agote objevil, jak člověk může přijat krev zdravého člověka, udržet ji v nádobě s citrátem sodným a pak ho dát jiné osobě a krev nebude koagulovat. On provedl první krevní transfúzi s citrátem sodným. Představte si, takového San Martina, který nikdy neopustil svou domovinu kvůli záchraně vlasti, udělal to pomocí medicíny. Bez přemýšlení si dokonce argentinský doktor Luis Agote nechal patentovat svůj vynález – nyní už existuje klinika, pediatrie, potomek Agoteho začal klepat na dveře velvyslanectví různých zemí, které vstoupili do první světové války, bojovali na frontách, kde bylo spoustu raněných. A přinesl jim svůj objev, aby zachránil životy. Od té doby systém Luise Agoteho neustále zachraňuje životy. A moc se toho nezměnilo. Jak to, že se v Argentině vydáváme po stopách dobrovolného darování krve?<br>
<b>MP:</b><i> A v těchto snahách, v jednotě cílů a osobních záležitostech jsi vylezl na Everest. Bylo to poprvé těžké, že?</i><br>
<b>FA:</b> No, nejprve mě kopl dolů.<br>
<b>MP:</b> <i>Edém?</i><br>
<b>FA:</b> Plicní a mozkový edém.<br>
<b>MP:</b> <i>Tak, tady je.</i><br>
<b>FA:</b> Ano. No, co mohu říct? Nic. Daří se mi dobře a díky Bohu za to, že jsem stále naživu.<br>
<b>MP:</b> <i>Samozřejmě. Představ si reakci rodiny, přátel, když jsi o čtyři roky později řekl: Jdu tam znovu.</i><br>
<b>FA:</b> Ano.<br>
<b>MP:</b> <i>Ten chlap se zbláznil!</i><br>
<b>FA:</b> Ne, ne! Faktem je, že pro mě přišla moje žena. Mám spoustu vzpomínek na Mount Everest. Některé jsou super báječné, budou trvat celý život. Především je to Pablo Betancourt, který lezl se mnou, je to můj přítel, natočil ten dokument o darování krve: „Darování krve zachraňuje životy“.<br>
<b>MP:</b> <i>Správně.</i><br>
<b>FA:</b> Pablo Betancourt mě ani na chvíli neopustil. Nepřestal pracovat jako operátor, protože jsme oba pracovali na vytvoření dokumentárního filmu pro Telefe, což je velmi drahé! Takže se ani na okamžik nezastavil. Abych mohl dělat svoji práci, neopustil mě a doprovázel mě, dokud jsem se nerozhodl vrátit se. Jindy, když už jsem musel nutně dolů, odvezl mě do Kathmandú. Dokonce, ani nevíte, jak se o mě staral! Staral se o mě, jako o bratra. A po celou dobu zpracovával materiál pro film. Řekl jsem mu, aby přestal fotit, kdybych zemřel. Situace byla ve skutečnosti velmi nebezpečná, velmi obtížná.<br>
<b>MP:</b> <i>Co jsi cítil v ten okamžik, když si vylezl na vrchol světa?</i><br>
<b>FA:</b> Stalo se to o několik let později. Stalo se to, že mě s Everestem něco spojilo. S mojí ženou jsme se vzali v roce 2012, po tom co za mnou přijela do Nepálu. Sedla na letadlo, já o tom nevěděl. Mě už bylo ze všeho hrozně zle. Jakmile se všechno dozvěděla, všechno doma zařídila, nastoupila do letadla a letěla do Nepálu. Přijela do Nepálu, letěla do Kathmandú, zeptala se, kde je argentinská expedice, přijela do hotelu. V Kathmandú! Říkám vám…<br>
<b>MP:</b><i> Ano, ano.</i><br>
<b>FA:</b> Poprvé se vydala na takovou cestu! Přijela za mnou do hotelu, a když přijela sedla si vedle mě, dokud jsem se neuzdravil. A já nemohl uvěřit tomu, co se děje! Když máte otoky (plic), musíte jít dolů. A když jdete dolů, zotavíte se velmi rychle. A zlepšoval jsem se. Musel jsem počkat pět dní, než jsem mohl nasednout do letadla. A my byli v Nepálu! A já jsem si myslel, že se tam nikdy nevrátím. Tak jsem si půjčil vrtulník, požádal jsem lékaře o povolení a o odpuštění. Protože jsem vzal Mariu vrtulníkem na nejvyšší horský klášter na světě. Je v Tengboche, je to po silnici, která vede do základního tábora na Everest. A mnohem vyšší v Pheriche – měl jsem kyslíkovou masku – chtěl jsem ji představit doktorovi, který mě před pár dny zachránil. Zpočátku jsem ji vzal do Kunde, tam je vyhlídková plošina, odkud je vidět Mount Everest, Lhotce, Nuptse a Ama Dablam. Ona nic nevěděla, ale kolem krku jsem měl snubní prsteny, protože jsem chtěl, aby byli se mnou po celou cestu, a pak jsem ji chtěl požádat, aby si mě vzala. Vyndal jsem prsteny, ona měla radost. A na té vyhlídce v Kunde…já jsem měl kyslíkovou masku, není to moc romantické, no…Existují minuty, kdy je třeba něco udělat. A pak tam, na pozadí všech těchto hor, kde není vzduch znečištěný, protože tam nikdo nebyl, nehádal se, vzduch absolutně…<br>
<b>MP:</b><i> Čistý.</i><br>
<b>FA:</b> Opravdu čistý.<br>
<b>MP:</b> <i>Samozřejmě.</i><br>
<b>FA:</b> A tam jsem učinil nabídku, řekl jsem, že si ji chci vzít. Díky Bohu, že souhlasila. A pak jsme nasedli na vrtulník a vzal jsem ji do Tengbochu. A v klášteře jsem vysvětlil mnichovi poustevníkovi, že se chci oženit se svou ženou. A řekl jsem mu o všem, co se stalo. Starý muž řekl: „Samozřejmě, že to zvládnu.“ Nemohl nás oddat, ale požehnal nám, což je pro nás totéž. Tak jsme se tam vzali. Proto měl Everest a toto místo pro mě zvláštní význam.<br>
<b>MP:</b><i> Na celý život.</i><br>
<b>FA:</b> A pak 21. prosince 2012, kdy, jak řekli Mayové, přijde konec světa, v tento den jsme začali svůj život sňatkem v Buenos Aires. To dává smysl. O pár let později jsem se vrátil na Everest ze strany Tibetu. A hora mi umožnila vylézt na vrchol. Šel jsem se šerpou Tendim. V roce 2012 jsem šel také s ním. A tentokrát se mi podařilo zdvihnout vlajku, kterou Tom Cheppi vynesl na Lhotce před několika lety, a Fernando Grahales a ten stejný Pablo Betancourt – na vrchol Everestu.<br> 
<b>MP:</b> <i>Je to jasné. Měl jsi různá dobrodružství, známe různé příběhy, viděli jsme tě v Mar del Plata bláznivě skákat z letadla na pláž…</i><br>
<b>FA:</b> Malatini!<br>
<b>MP:</b> <i>Jaká osoba! Viděli tě na surfu, na skatu….Ale máš také skrytou tvář – píšeš. Sledoval jsem tvůj blog, četl jsem ho. Jsou tam okouzlující věci. Ale pro mě jeden z nejpozoruhodnějších příběhu je „Slavík“. Co je to za příběh? Co je za tímto slavíkem? Je to psáno slovy, které stojí mnoho práce a znamenají tak moc…</i><br>
<b>FA:</b> Pokud mluvíme o Řecku, je tam úžasná operní pěvkyně, její jméno je Lalu. Říkáme ji Lala. Já ji říkám Lala. A pak mi Lalu jednoho dne napsala, že zůstala bez hlasu. Neřekla nic jiného a nemusela nic jiného říkat. A já jsem mohl jen sednout a psát. A píšu o tom, co znám celý svůj život, protože nikdo vám neřekne slovo Churrinche (druh ptáka) a toto slovo naplní vaše ústa, a přišli jste tomu na kloub…<br>
<b>MP:</b> <i>Muzikální slova.</i><br>
<b>FA:</b> …A řeknete si, že je to červený tyran, pokud jste nikdy neviděli ptáka 14 cm velkého. A nemáte ponětí, jak vycházet  s červenými tyrany. A pak jsem napsal příběh o slavíkovi, který je zraněn právě v místě, kde slavíci zpívají. A co se stalo s tímto slavíkem, který už nemohl zpívat? Viděl jsem ho, nikdo mi o něm nemohl zalhat, protože jsem ho viděl, staral jsem se o něj, byl se mnou! A teď tento slavík létá kolem. Napsal jsem tento příběh, zveřejnil ho a podepsal ho „Pro Lalu“. Tečka. Slavík. Proto tento příběh říká, tak moc. Mohu lépe vyjádřit něco, co nejde říct slovy…Někdy nám chybí moudrost k tomu používat přesná slova. A není to správné, aby jste vyslovovali jistá slova. Příběh k vám, ale nepřijde sám. Ale  příběh může vyprávět, co chce. Takže jsem použil tento příběh k tomu, abych řekl, co jsem chtěl říct z celého svého srdce, ale moje plachost mi to nedovolila. Promluvil tedy samotný příběh. <br>
<b>MP:</b><i> Facundo, kdybys byl zvířetem. Co by jsi byl?</i><br>
<b>FA:</b> Nevím. Jakékoliv. Spíše zvířata jako druh. Představuji si, že jsem pes, představuji si lva, představuji si sokola, zatímco v čínském horoskopu jsem vodní krysa! To je špatně.<br>
<b>MP:</b> <i>Zvláštní odůvodnění.</i><br>
<b>FA:</b> O horoskop se moc nezajímám, ale jsem krysa, co mám dělat? Ani si neuvědomuji, že jsem ve formě nějakých silných zvířat, ale častěji mi zvířata dávají nějaké lekce.<br>
<b>MP:</b><i> Facundo, den skončil, vrátíš se domů, políbíš svou ženu, děti. A než půjdeš spát, na co myslíš každou noc?</i><br>
<b>FA:</b> Je to, jako byste nemohli udržet krev ve svém srdci, nemohu se udržet. Skončí to, až to skončí. Nepamatuji si poslední myšlenku. Ale přemýšlím o tom, o čem přemýšlíme všichni. Myslím na rodinu. Myslím na to, co mám. Myslím na ty, které mám. Myslím na ty, kteří jsou tam. Jsou tam vysoko. Ale co je nejdůležitější, ten úsměv na tváři v poslední chvíli (před usnutím) je zasloužený. Tento úsměv jsem si zasloužil, protože jsem ho dlouho hledal. <br>
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="58"><b>"Nejvíc ze všeho se mi líbí vyprávět příběhy“ (Uruguay 2018)</b> </a>
<br><br>

<i>Čtyřiceti- šestiletý Arana má silnou povahu, která se může zdát trochu nadsázkou. Má zlovolný pohled, je pozorný vůči pohybům partnera. Je to skvělý vypravěč, nebude šetřit minutami, aby mohl vyprávět příběh. Po celé hodiny může mluvit o surfování a horolezectví se stejnou vášní, kterou v něm probouzí divadlo. „Jsou to mé dvě velké vášně“ – říká a gestikuluje jako v představení. Občas se zdá, že dokonce zapomene, že není na jevišti.</i>
<br>
<i>Madisonské mosty přinesli na obrazovku Clint Eastwood a Meryl Streep v roce 1995. Divadelní představení, kde hraje hlavní roli Facundo s Araceli Gonzalez, vypráví milostný příběh ženy v domácnosti a fotografa, kteří se náhodně setkali v malém severoamerickém městě. „Je to fascinující příběh“ – říká herec, který vystoupí v Metro Theatre v pátek 5. října a v sobotu 6. října.</i>
<br>
<i>Více než 20 let uplynulo od úspěšného filmu „Madisonské mosty“, ale mnozí si stále pamatují příběh lásky Roberta (Clint Eastwood) a Francesci (Meryl Streep).</i>
<br><br>
<b>Pro svou postavu jste se inspiroval filmem?</b>
<br><br>
Upřímně řečeno, snažil jsem se na film na chvíli zapomenout. Poprvé v životě jsem musel přemýšlet o tom, jak postavu předvést já sám, protože každý zná příběh knihy, která se stala světoznámým bestsellerem nebo filmovou verzi s Clintem Eastwoodem. Nevěděl jsem, jak to udělat, ale postupoval jsem podle pokynů režiséra, který mi radil, abych na to všechno na chvíli zapomněl.
Zaměřili jsme se na divadelní scénář a teprve potom jsem se seznámil s příběhem, četl jsem knihu. A nemůžete mě srovnávat s Clintem Eastwoodem, který byl režisérem filmu.
<br><br>
<b>Četl jste někdy knihu?</b>
<br><br>
Ne, ale znal jsem ji. Věděl jsem, o čem je řeč. Nečetl jsem ji, ani jsem neviděl film. Ale, když jsem se s tím seznámil zdálo se mi to báječné. Režisér mi dovolil podívat se na film jen krátce před premiérou. Umíral jsem touhou, ale bylo to lepší, protože v tu dobu bylo už všechno připraveno. Jsem poměrně metodický člověk, ale tuto postavu jsem dešifroval po kouskách.
<br><br>
<b>Jaké metody používáte?</b>
<br><br>
Mnoho. Líbí se mi přicházet brzy ráno v den představení, převléknout se a jít na scénu. Dlouho před začátkem hry stojím na svém místě a vidím, jak je vše vidět z tohoto místa. Líbí se mi tam stát a modlit se, je to jako rituál.
<br><br>
<b>Jste křesťan?</b>
<br><br>
Ne, ale jsem velmi náboženský. Mohu se modlit podle katolického kánonu, a kdybych to uměl, mohl bych se modlit jako buddhista. Hebrejsky by to bylo to samé. Cítím potřebu modlit se k Bohu. A rád děkuji za to, co dělám. Už jsme hráli více než 350 představení a pokaždé se to zlepšuje.
<br><br>
<b>Hra vypráví o lásce, ale hlavní postava není <i>galan.</i> Jak jste se zbavil postavy, kterou jste hrál v průběhu vaší kariéry?</b>
<br><br>
Historie vás zachrání od všeho. Divák, pokud je v divadle, sedí v křesle, aby jste vy mohli vyprávět příběh. Ze začátku jsou možná tady proto, aby vás viděli v roli <i>galana</i>, jako v seriálech Vidas Robadas nebo Sos Mi Vida. Ale za chvíli začíná příběh o lásce ženy a fotografa, kteří se náhodou potkají. A oni zapomenou. Vše závisí na hře. A je dobré hrát v této hře.
<br><br>
<b>Trápíte se tím, že divák pod dojmem knihy a filmu očekává jinou verzi než tu vaši s Araceli Gonzalez?</b>
<br><br>
Vůbec o to nemám strach. Vím, že příběh, který vyprávím, je dobrý, protože kniha mě zaujala. Existují fanatičtí diváci, kteří přicházejí s určitými předsudky nebo s jejich nápady, protože znají román, ale všechno zmizí, když představení začíná. Pokaždé vstávají a chválí, takže vím, že náš příběh funguje a funguje dobře. Nejvíc ze všeho se mi líbí vyprávět příběhy, z toho se můžu zbláznit. To je to, co jsem si vybral, když mi bylo 15 let a dnes bych to udělal také.
<br><br>
<b>Ale než jste se stal hercem, chtěl jsem se stát hudebníkem. Saxofon byl vaše první hobby?</b>
<br><br>
Byl a je nadále. Také jsem chtěl být kreslířem a stal jsem se jím. Chtěl jsem lézt po horách a i to dělám.
<br><br>
<b>Jaké to bylo vystoupat na Mount Everest?</b>
<br><br>
Skvělé. Snažil jsem se o to dvakrát, ale první pokus se změnil v noční můru, protože když něco nefunguje, ze všeho se můžou stát velké problémy. A mě se to nepodařilo.
<br><br>
<b>Co se stalo?</b>
<br><br>
Mýlil jsem se, ale hory neodpouštějí. Příroda neodpouští, Bůh odpouští vždycky a člověk někdy. Jednou jsme během přechodu do Nepálu dorazili do malé půvabné vesnice, která se nacházela ve výšce více než tři tisíce metrů. Hráli tam fotbal a říkali nám ať jdeme hrát s nimi. Problém byl v tom, že se mi ihned udělalo horko, sundal jsem si košili a potom jsem tam zůstal a povídal si s nimi. Byl jsem bez trička celý propocený a najednou mi byla zima. Z toho důvodu jsem dostal chřipku, následovala pneumonie a otoky plic a mozku, a to když jsem byl pouze v základním táboře.
<br><br>
<b>Proč jste se rozhodl zkusit to znovu?</b>
<br><br>
Je to můj koníček. Vzpomínám si, že jsem sliboval, že nebudu hrát fotbal (smích), vylezl jsem na Aconcaguu a zkoušel jsem, co se stane s mým tělem. Musel jsem být opatrný, protože jsem měl před čtyřmi lety plicní otok a nemohl jsem být nedbalý. Tentokrát to všechno šlo dobře, a tak jsem se rozhodl opakovat pokus o zdolání Mount Everestu. A povedlo se mi to.
<br><br>
<b>Večer v den premiéry cítíte stejný adrenalin jako v horách?</b>
<br><br>
Ano, mají toho dost společného. Je to jako, když máte rádi vodu a pokoušíte se surfovat. Když vlezete na prkno, jdete do vody a nevíte jak plavat, když přijde vlna. Podíváte se na moře a nevíte, jak na něj vstoupit. Vlna vás vyhodí a nemůže projít příbojem. Ale jednoho dne se naučíte plavat a někdo vám pomůže pokračovat. A konec konců všechno se ukáže. Takové výzvy s uvolňováním adrenalinu se objevují v obou koníčcích. 
<br><br>
<b>V této hře také dochází k úrazům?</b>
<br><br>
Ano, samozřejmě. Získáváte je po celou dobu. Vzpomínám si, co se mi stalo ve 22 letech, kdy jsem musel říct několik slov o hospodářské police v roce 1994 před takovými slavnými lidmi jako je Walter Santa Ana Villanueva Kosse. Přišel jsem do divadla s naučeným textem, ale mé nohy, rty se třásly a ne přestat. Nemohl jsem se s takovým tlakem a pohledy mých kolegů vyrovnat. Pak řekli: „dopředu“ a já se třásl. Řekli to znovu a bylo to stejné. V tu chvíli jsem to nedokázal, ale dnes jsem to dokázal. Byla to skvělá příležitost utéct, ale já jsem to neudělal. Pokračoval jsem, dokud jsem si neuvědomil, že postava je jako oblek – oblek, kterému dávám život.
<br><br>
<b>Herecká profese vás přivedla k telenovelám, potom k rolím ve filmech nebo představením. Jak měníte vztahy k divákům v těchto třech činnostech?</b>
<br><br>
Suroviny jsou stejné, ale způsoby jsou různé. V divadle se divák podívá do očí a okamžitě reaguje. V televizi nebo ve filmu se to liší. Když natáčíme, funguje celý tým lidí za kamerou a musíme přemýšlet o jiných věcech. Musíme se ujistit, že v rámci natáčení třeba nezakryjeme partnera, musíme věnovat pozornost světlu a sledovat srovnání. Za hodinu můžeme natočit scénu z jednoho dílu a potom natočíme něco zpětně. Chronologické pořadí nikdo nesleduje. Na place je vždy osoba, která přijde a řekne vám, že musíte točit scénu, kde pláčete a navazuje na předchozí, kterou jste natočili třeba před týdnem.
<br><br>
<b>Sledujete argentinské telenovely?</b>
<br><br>
Dívám se, jak se věci dělají. Nyní je to mnohem jednodušší. Namísto natáčení z vrtulníku používají dron. Totéž s ostatními věcmi.
<br><br>
<b>Ale nedíváte se na ně pro vlastní potěšení.</b>
<br><br>
Z různých důvodů. Jsem dobrý divák, nikdy nehodnotím a nesoudím práci jiného. Sedím si, abych se bavil. Taktéž jednám se sebou. Jsem náročný, ale nelíbí se mi soudit sebe samého. Snažím se zlepšit správným způsobem, který se mi zdá správný. Někdy sám sebe překvapím, někdy zklamu.
<br><br>
<b>Před několika měsíci jste v médiích poblahopřál své bývalé přítelkyni Isabel Macedo, protože otěhotněla a „realizovala se jako žena“. Vaše slova vyvolala spor a musel jste se omluvit. Je obtížné být veřejně známý v tak citlivé společnosti?</b>
<br><br>
Není to citlivost, je to omezení/hloupost. Existuje spousta úzkoprsých lidí, kteří na vás vrhají sekerou za něco, o čem nic nevědí. Říci, že se ženou realizuje, když se stane matkou neznamená, že se nemůže realizovat v práci nebo při venčení psa. Znám osobu, o které jsem mluvil, byla součástí mého života a žil jsem s ní 10 let. Můj příběh mi dává právo to říct, že se realizovala jako matka. Říkám to ze zkušenosti.
<br><br>
<b>Jak se vyrovnáváte s riziky na sociálních sítích?</b>
<br><br>
Objevili se, až když jsem byl dospělý. Žil jsem dlouho bez nich. Přizpůsobil jsem je mému životu, já sám se jim nepřizpůsobuji.
<br><br>
<b>V životě se také musíte přizpůsobovat cestování a turné. Nalezl jste rovnováhu mezi prací a rodinou?</b>
<br><br>
Můžu odjet ve čtvrtek a vrátit se v pondělí ráno. Také mohu zůstat celý den s dětmi a večer můžu jít do práce. Snažím se to zvládat, ale někdy se to vymkne kontrole. A pak se to všechno musí vrátit k rovnováze. Není to málo – mít rodinu ke které se chcete vracet a práci o které jste snili.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="59"><b>„Stát se vypravěčem příběhů“ – to je to nejlepší, co se mi v životě stalo (Listopad 2014)</b> </a>
<br><br>


<i>„Znáte mnoho hrdinů bez meče?“ – zeptal se Facundo Arana na cestě do šatny s novinářem La Nacion. Na několik vteřin se podívá na překvapenou tvář zpravodaje a odpoví: „Luis Agote – byl jedním z nich. Bude třeba revidovat naši galerii hrdinů a přidat tam ty, kteří by tam měli být. Nikdy v životě nenařizovali svým lidem, aby se přidávali k útoku.“ - dodává herec před zahájením rozhovoru o vynálezci krevních transfuzí, díky niž jsou každý den zachráněny tisíce životů. Mnohem dříve, než dokončil svůj příběh, je zřejmé, že jeho nadšení z tohoto tématu se týká onemocnění, kterým trpěl jako teenager a jeho boje od té doby. Vše pro to, aby lidé pochopili potřebu darování krve…</i>
<br><br>
<b>Vyléčení lymfomu, změnilo to váš život?</b>
<br><br>
Lidé často mluví o tom, co nezažili, ale já jsem to zažil. Někteří lidé mají lymfom, jiní mají rakovinu pankreatu, jiní dostávají infarkt nebo se nabourají s autem a přežijí. To se v životě děje, je to skutečnost, a změní to váš život, je to relativní. Každou osobu to změní jinak. Byl jsem vděčný z celého srdce za to, že mám lymfom, že ho nemá můj otec, matka nebo jedna z mých sester. Vím, že litují, že to není naopak. Tím chci říct, že tato nemoc dokázala, že v mé rodině existuje sekvence, která nikdy nebyla přerušena. V mém domově, se svou ženou a dětmi se snažím zajistit, aby tato sekvence byla zděděna a zachována.
<br><br>
<b>Když jste se vyléčil, začal jste hrát na saxofon v metru a pak jste se stal hercem. Dělal jste to, co se vám líbí.</b>
<br><br>
Ve věku 17 -18 let máte spoustu snů. Chtěl jsem být vším. Právníkem, stejně jako můj otec, ale nechtěl jsem celý den sedět v kanceláři. Ale chtěl jsem být také hudebníkem, hercem, saxofonistou, závodníkem, vším.
<br><br>
<b>Něco z toho se podařilo. Jste spíše horlivý člověk. Hrajete, hrajete hudbu, extrémní sporty…</b>
<br><br>
Skutečnost, že jsem herec mi dává hodně. Létání vrtulníkem, skok padákem, jízdu na motorce. Ale nejlepší věc, která se mi v životě stala, bylo to, že jsem se stal vypravěčem příběhů. Jako teenager jsem nevěděl, že chci být hercem. Ale strom padl tam, kam spadnout měl.
<br><br>
<b>Máte strategii, jak dosáhnout toho, co v životě chcete?</b>
<br><br>
<i>(zavrtí záporně hlavou)</i> To je to, co mě naučila bolest. Dnes je dnes. V současnosti jsem nejšťastnějším mužem na světě. Vím, že zítra může zazářit blesk a bouře povstane. Ale dnes shromažďuji sílu, takže v okamžiku, kdy tato bouře nastane se ohlédnu a řeknu: „Přejdi“. Ne, nemám strategii k dosažení toho, co chci. Měl jsem štěstí, že jsem dosáhl všeho, o čem jsem snil. Ano, nemám sen ve kterém bych chtěl letět na Pluto. Sním o možnostech, jako je jízda na třímetrové vlně.
<br><br>
<b>Nebo vydat album jako hudebník, jako jste to teď udělal se Salir a Tocar.</b>
<br><br>
<i>(Směje se)</i> Kolikrát jsem slyšel hudebníky říkat: „Já chci jít ven hrát!“ Ale nikdy jsem nepochopil, proč nikdo nevydal disk s takovým jménem. Proto jsem dal mému disku takové jméno, které vyjadřuje obecnou touhu. Právě tuto touhu, kterou si plníme v naší práci a chceme ji v budoucnu dělat.
<br><br>
<b>Takže projekt se nezastaví na jednom CD.</b>
<br><br>
Ne, samozřejmě. Právě teď děláme na vlastních projektech, ale vždy se stejnou myšlenkou: jít ven hrát. Jeden den – před 30 lidmi v hospodě, další den – před 30 000 v Luna Parku, pokud je to možné. Mimo to jsme dvakrát vyprodali halu La Trastienda a bylo to úžasné. Taková místa jsou symbolická, protože existují kapely, které hluboce obdivujete. Vidíte se tam a hrdě si říkáte: „Podívej se, kde jsi!“
<br><br>
<b>Kdyby jste si měl vybrat, vybral by jste si hudbu nebo herectví?</b>
<br><br>
Nemohl bych si vybrat. Pro mě jsou to neoddělitelné věci. Jsem herec a jsem hudebník. Vlastně jsem víc než to. Jsem člověk, který maluje, ale nemůže se nazývat umělcem, jsem surfař, kterého nelze považovat za surfaře protože se neúčastním profesionálních soutěží. Píšu, ale nezveřejňuji knihy. Dělám to po celou dobu.
<br><br>
<b>Právě teď hrajete v seriálu „Noc a den“ to trochu zpomalí vaši touhu dělat hudbu. Ne?</b>
<br><br>
Je omezena na víkendy. Naštěstí je moje kapela Blue light orchestra skvělá. Pokračují ve zkouškách. Dizzy Espeche, který to vede, a všichni ostatní, kteří do ní přispívají, jsou skuteční mistři. Jsou velmi připraveni. S takovými členy si mohu dovolit vystoupit, když se chystáme na jeviště.
<br><br>
<b>Práce v El Trece vám poskytuje čas na rodinu?</b>
<br><br>
Vždycky. Bez ohledu na to, vždycky si najdu čas pro své děti, když potřebují otce, a pro ženu, když potřebuje manžela.
<br><br>
<b>O vašem rodinném životě je toho málo známo. Jak trávíte čas s dětmi?</b>
<br><br>
Dělám jednoduché věci, jako když je třeba vezmu do školy. Snažím se najít takové momenty, abych s nimi sdílel okamžiky tepla. Můžeme celý den strávit spolu. Nebo se stanu členem jejich triků. Žijeme naproti jezeru, kluci rádi chytají ryby. Chytám je s nimi a potom tam ryby vracíme. Teď sbírají pulce do velkého akvária. Čekáme až vyrostou, aby se z nich staly žáby. Dospělí mají možnost dělat to tak, aby dětem s vámi bylo dobře a šli do postele s úsměvem.
<br><br>
<b>Co děláte, když jsou moc rozmarní?</b>
<br><br>
Všechny děti jsou rozmarné. Neexistuje žádný rodič, jehož dítě by nebylo rozmarné.
<br><br>
<b>A jak to zvládáte?</b>
<br><br>
Někdy trpělivě. Někdy žádám pomoc od mé ženy, aby je odnesla, protože v tu chvíli nemám žádnou sílu. Tady chápete, jaké štěstí je mít manželku, jako je ta moje, je krásná, je matka. Bůh mi poslal velkou matku pro mé děti. Myslím, že jsem udělal něco správného.
<br><br>
<b>Na jaký zákon, by jste chtěl své děti upozornit?</b>
<br><br>
Ve škole jsem požádal, aby byli očkovaní. Chtěl bych, aby se naučili některé věci, které se potřebují naučit. A každý den se vracely se stejným úsměvem, s nímž je každou noc opouštím. Jen chci, aby žili v radosti. Pokud si nevyberou smutek, ale i v tom je budu podporovat.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="60"><b>Nedržím se reality, držím se snů (Březen 2016)</b> </a>
<br><br>

<i>Byl jednou z hlavních postav nejvýznamnějších telenovel země a dokonce překročil hranice, když získal uznání v Rusku. Příběh narozeného, neklidného a neměnného dobyvatele srdcí.
<br>
Mluví o tom, že tato jedinečná show (En El Aire), od jejíž premiéry už uběhli tři roky, byla jedním z mnoha jeho snů, které se splnily. A toto slovo – sen – bude s potěšením používat a opakovat, popisuje jeho rodinný život, osobní historii a své herecké výkony. Je to pulz po pulzu, který označuje každý krok tohoto zvláštního člověka, který říká, že se umí dívat očima do široka otevřenýma.</i>
<br><br>
<b>Je to velmi živé představení se kterým jste procestoval už mnoho míst. Co se dělo v té době?</b>
<br><br>
Představení se konalo v San Luis a potom jsem hned odjel do Patagonie do Puerto Deseado, pak jsem odehrál sezónu v Mar del Plata a také nějaké charitativní vystoupení.
<br>
Došlo ke spoustě kouzel, hra mi dovolila objevit kouzlo. Například divadlo v Colonu bylo zrovna otevřeno. Budova byla obnovena a celé město bylo jejímu otevření přítomné.
Informace stále přichází, když děláte něco takového.
<br><br>
<b>Jak si vybíráte, kam jet?</b>
<br><br>
Jezdím na místa, která se mi líbí, ale hlavně se mi líbí jezdit po celé zemi. Pracovně nebo na vlastní pěst, na motorce nebo autem. Chci řídit, učit se a pamatovat si.
<br><br>
<b>Chtěl by jste jet na turné s celou rodinou?</b>
<br><br>
Teď jsou kluci už ve věku, kdy by mohli. Samozřejmě můžu připojit k autu přívěs a vzít je s sebou na všechna místa. Tato hra je skutečný klenot, hraní v ní je úžasné.
<br><br>
<b>Jaké pocity ve vás probouzí?</b>
<br><br>
Cítím, že představení je ztělesněním touhy, kterou jsem si chtěl splnit. Nebojím se toho, že budu na pódiu sám, protože necítím tlak nebo odpovědnost, jako lékař, který pracuje s dítětem. Mou povinností je na jevišti bavit.
Je to velmi fascinující, je to něco velmi čistého pro lidi, kteří přijdou kvůli vám, aby jste jim vyprávěl příběh. Nepotřebuji ani víc ani méně. Je nesmírně důležité, aby všechno fungovalo, protože jsem za to položil celou svou duši. Když skončím, vypadá to, že jsem právě vyšel z koupelny, kde jsem se koupal. Je vidět, že jsem v tom nechal všechno. Pak odjedu s pocitem obrovské prázdnoty, která může být naplněna pouze kyslíkem.
<br><br>
<b>Jak se po představení vracíte domů?</b>
<br><br>
Někdy autem, a pokud je horko tak na motorce. V helmě si pouštím hudbu a jedu 80 km/h, tiše, užívám si silnice, „snižuje rychlost“.
<br><br>
<b>Co pro vás znamená být umělcem?</b>
<br><br>
Svět se stal velmi obchodním. Mluvím tady s vámi na rozdíl od Danieli, která spí na ulici se třemi dětmi, uvidíte je až půjdete. Pro mě to znamená, že jsem snil, že je to můj sen. A já jsem si ho splnil. Nevzdávám se skutečnosti, držím se snů a nedá se s tím nic dělat. Cítím, že více toho nedosáhnu.
<br>
Když se ukázali všechny nemoci, Facundo onemocněl rakovinou, když mu bylo 17 let dokončil pátou třídu dvojjazyčné školy Mourlans v Totugitas.  Život mu kázal, že má lymfom, rakovinu, která postihuje lymfatické uzliny. Byl tu strach a vztek, pak tu byla touha zlepšit se a po zotavení odpor. Je to vnitřní síla, která vám umožňuje obrátit nepříznivost na sílu. Po takových zkušenostech zůstali stopy a zkušenosti, stejně jako pocit společné odpovědnosti, což ho přivedlo k tomu, aby se stal aktivním propagátorem, který se zabývá sociálními záležitostmi, jako je darování orgánů.
<br><br>
<b>Vzpomínáte si na svou nemoc?</b>
<br><br>
Stále jsem byl chlapec a moc jsem si to neuvědomoval. Mluvil jsem o smrti, že mohu zemřít stejně snadno jako když se nakreslí obrázek. Kousek po kousku jsem se hroutil.
Ale nejenom onemocnění vás přivede k vyřazení. Může vás to zasáhnout různými způsoby, které zanechají stopu navždy.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="61"><b>Kvůli ženám, jsem vždycky plakal (1999)</b> </a>
<br><br>
<i>Facundo Arana ( argentinec, 27 let) se popisuje jako „veselý, humánní a ne tak dokonalý“. Podle hodnocení „Muněca Brava“ asi 2,5 milionu lidí ví, kdo je to Facundo Arana. I když ne možná všichni fanoušci jsou seznámeni s jeho příběhem.</i>
<br><br>
<b>Jak jste se dostal do televize?</b>
<br><br>
Ne, díky nejšťastnějším okolnostem. Hrál jsem na saxofon na jedné ze stanic metra a náhodou, nebo možná to byl osud, každý den tudy chodil jeden televizní scénárista. Nevěděl, že chci být hercem, ale napsal pro mě jednu postavu. Jednou mi Bethiana Bloom, moje učitelka divadla vyprávěla o castingu, který pořádal Canal 13. Když jsem vstoupil do studia, abych udělal zkoušku, byla tu stejná osoba, která každý den chodila po stanici Pueyrredyn.
<br><br>
<i>Tato „ne nejšťastnější okolnost“ je onemocnění, o němž Facundo nechce mluvit. Když byl teenager, byla mu diagnostikována rakovina, která se zdála být nevyléčitelná. Po dlouhém a náročném léčebném roce se mu však podařilo pokračovat v životě.</i>
<br><br>
<b>Musel jste tvrdě pracovat, než jste získal hlavní roli?</b>
<br><br>
Šlo to postupně. Postupoval jsem krok za krokem, začínal jsem ze dna. Prošel jsem obrovským počtem castingů.
<br><br>
<b>Jaký je život s osobním hodnocením více než 20 bodů?</b>
<br><br>
Jsem na to velmi hrdý. Je skvělé dělat něco, co vám umožní růst a současně to prospívá televizi.
<br><br>
<b>Netrápí vás, že váš výdělek je nižší než ten, co má Natalia Oreiro?</b>
<br><br>
Ne, je to spravedlivé.
<br><br>
<b>Jste skutečný gentleman?</b>
<br><br>
Ano, jestli se ptáte na to, zda nechám ženu jít napřed, otevřu jí dveře od auta nebo ji odsunu židli, aby se posadila – odpověď je ano. Je to otázka vzdělání a respektu. Takhle to moji rodiče zavedli.
<br><br>
<b>Proč Ivo, tak trápí Milagros?</b>
<br><br>
Protože je blázen. Je do ní hluboce zamilovaný, a jelikož žije obklopen špatnostmi a chamtivostí, zdá se mu, že samotná myšlenka, že může existovat žena tak krásná, vznešená a čestná jako ona, nemůže být skutečná.
<br><br>
<b>Udělal jste někdy něco podobného, že by někdo trpěl stejným způsobem?</b>
<br><br>
Ne. Aspoň myslím.
<br><br>
<b>„Hrdinský milovník“ – je to role, kterou hrajete nejlépe?</b>
<br><br>
Je to moje práce a já se ji snažím dělat, jak nejlépe umím. Faktem je, že mě dnes označují za „hrdinského milovníka“, ale nemyslím si, že tomu tak opravdu je. Umřu, jestli budu hrát jen takovéhle role.
<br><br>
<b>Teď jste zasnoubený s Isabel Macedo, ale jaký byl váš vztah k opačnému pohlaví, když jste byl svobodný?</b>
<br><br>
Docela dobrý, i když jsem nebyl „mistr úspěchu“. Někdy jsem vyhrál, někdy jsem prohrál. Nevypouštěl jsem vlny, které dělá praví „latinskoamerický milenec“. Byl jsem bohémský a melancholický. Vždycky jsem plakal kvůli ženám. Byl jsem ten, který si stěžuje na nešťastnou a ztracenou lásku.
<br><br>
<b>Když jste se dostal do televize, všechno se změnilo…</b>
<br><br>
Ne, nikdy jsem toho nevyužil a nepoužívám práci, abych se sblížil s nějakou ženou.
<br><br>
<b>Pamatujete si, jak a s kým jste se poprvé líbal?</b>
<br><br>
Jak bych na to mohl zapomenout: Bylo mi 12 let, byla to moje kamarádka ze školy. Byli jsme nevěsta se ženichem. Přitahovalo nás to k sobě, ale duchovně jsme se nemohli spojit. Její jméno bylo…Ne, raději bych neměl říkat její jméno, protože teď je vdaná a má dvě děti.
<br><br>
<b>Prosím, mluvte dál.</b>
<br><br>
Ano, jak už jsem řekl, neměli jsme dost odvahy, ale jednou jsem ji pozval tančit, zavřel jsem oči a políbil ji. Bylo to kouzelné.
<br><br>
<b>Jakou nejromantičtější věc jste pro ženu udělal?</b>
<br><br>
Poslední věc, na kterou si vzpomínám, byl skok s padákem pro jeden televizní program a křik jejího jména do kamery.
<br><br>
<b>Už jste se někdy s někým pral?</b>
<br><br>
Často. Jednou jsem na náměstí San Isidro bojoval kvůli dívce. Víte, jak ten příběh skončil? Ten chlapík a já jsme se stali dobrými přáteli a nikdy jsme tu dívku už neviděli.
<br><br>
<b>Už jste to jednou řekl, že opustíte dům rodičů až v den, kdy se oženíte, stále to platí?</b>
<br><br>
Ano, ale s pár změnami. Koupil jsem dům v Palermu a teď tam bydlím sám. Udělal jsem to proto, protože jsem si uvědomil, že než se oženíte, musíte se nejprve naučit, jak být nezávislý a ne se přesunovat od matky k manželce. Teď si peru, myju nádobí, vařím, uklízím.
<br><br>
<b>Závěr: Jste dokonalý.</b>
<br><br>
Do toho mám daleko. Jen si myslím, že se musíte naučit ocenit domácí práce a pochopit, že ne všechny povinnosti v domácnosti by měli spadat na ženu.
<br><br>
<b>Už myslíte na svatbu?</b>
<br><br>
Možná.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="62"><b>Soledad Silveyra a Facundo Arana: To jsi ti, kteří píší milostné dopisy (Clarin,2019)</b> </a>
<br><br>

<b>Byla to náhoda nebo jste chtěli spolu znovu pracovat?</b>
<br><br>
<b>F:</b> Bylo to trochu nečekané, ale nebyla to náhoda. Objevilo se spoustu jmen, a když přišla ta příležitost, okamžitě jsem ji zavolal.<br>
<b>S:</b> Chtěla jsem jet do Mar del Plata. A tak jsem neváhala: vyměnila jsem dovolenou za práci.<br>
<b>F:</b> Máme velice krásnou hru, máme se velmi rádi a přijeli jsme sem na divadelní sezónu, je to skutečný dárek, zejména proto, že divadlo Lido ve kterém teď hrajeme, bylo prázdné. Proto se cítíme požehnáni, cítím se součástí nádherné události, kdy tuto sezónu oživíme další divadlo. Hrajeme divadlo a komunikujeme s publikem, a to znamená divadelní pocit každou minutu dne.<br>
<b>S:</b> Lidé touží po něžnosti.<br>
<b>F:</b> A dnes je velmi potřebná, více než kdykoliv jindy. Jsem velmi rád, že jsem tady, teď s mojí rodinou a je to nádherné.
<br><br>
<b>Formát vašeho představení je neobvyklý.</b>
<br><br>
<b>S:</b> Naše představení není pro letní sezónu typické.<br>
<b>F:</b> Jedná se o příběh dvou lidí, kteří se v průběhu svého života informovali o svých životech prostřednictvím korespondence.
<br><br>
<b>Dopis je opakem dnešní rychlosti: Musíte se posadit, napsat, poslat, počkat na odpověď.</b>
<br><br>
<b>S:</b> Smyslem této hry je ukázat tuto změnu v kultuře.<br>
<b>F:</b> Nedávno jsem dostal dopisy.<br>
<b>S:</b> Dříve nám fanoušci posílali dopisy. Jedná se o celý literární žánr.
<br><br>
<b>A milostné dopisy jsou samy o sobě samostatným žánrem. Psali jste taky takové dopisy?</b>
<br><br>
<b>F:</b> Opravdu rád píšu a psal jsem je. Dopis vás přiměje, abyste přemýšleli o tom, co chcete říct.<br>
<b>S:</b> Miluji psaní dopisů a okouzluje mě to. Děti mi zalepují dopisy do obálek. Dávám je svým vnukům, protože je úžasné, že mohou napsat dopis, i když je neposílají. Dostala jsem spoustu dopisů. David Viňas mi napsal hodně dopisů. China Zorilla krásně psala.
<br><br>
<b>Jak vás ovlivnila změna paradigmatu, která ovlivňuje generové otázky ve společnosti?</b>
<br><br>
<b>S:</b> Nepatřím do skupiny argentinských hereček, ale samozřejmě je podporuji. Jsem feministka od 70. let, ale narození vnuků mě úplně změnilo. Proto nedělám veřejná stanoviska k těmto otázkám ani k legalizaci potratů nebo násilí založeném na pohlaví, abych se například vyhnula problémům s vnuky ve škole. V rodinných záležitostech jsem velmi opatrná, ale v rodinném kruhu mluvíme o všech těchto tématech. Mohu jen říci, že život mě zachránil před tím, že nemusím říkat mnoho věcí. Myslím, že herečky udělaly obrovskou práci, někteří ji mohou považovat za nadměrnou, ale je to logické, pak bude nalezena rovnováha. My, ženy, jsme dlouho mlčely a to je pro každého velmi osobní záležitost, kdy a jak mluvit.
<br><br>
<b>Na nuance bude čas.</b>
<br><br>
<b>S:</b> Ano, mohu porozumět postavení některých, i když je nesdílím, ale musíme je přijmout.<br>
<b>F:</b> Časem poznáte, kdo poslouchá a kdo neslyší. Někteří lidé mluví, a mluví nesmysly, jiní, inteligentní, respektují. Rád poslouchám lidi, kteří mohou říct něco chytře. V rodině jsem byl vychováván s ohledem na osobu, bez ohledu na pohlaví. Totéž s nenásilností. Chápu a podporuji, chápu, ale v mé rodině je běžné odmítání násilí a příjímání respektu k živé bytosti se všemi následnými protiklady. A já se tím řídím.<br>
<b>S:</b> Myslela jsem si, že máme společnost machistů, ale mnoho lidí nebylo překvapeno reakcí mnoha lidí na téma násilí založeného na pohlaví. Opakovaně jsem slyšela všechny druhy ohavností jimiž vás častují na ulici, a je dobré, že je už ženy nechtějí slyšet. Přestože se mi to nestalo. Ne dříve, ne teď, nemusím zvyšovat sebeúctu. Když se to stane, rozumím těm ženám, které už to nechtějí. A my, ženy bychom měli přemýšlet o tom, jak vychováváme naše děti, ženy i muže.<br>
<b>F:</b> Podívejte se, kam nás tato debata zavedla.<br>
<b>S:</b> Měla by nás vést k vzájemné úctě. A pro lepší svět pro všechny. Všichni musí být víc lidští.
<br><br>
<b>Úspěch dramatu Vidas Robadas.</b>
<br><br>
V roce 2008 představoval seriál Vidas Robadas s Facundem Aranou a Soledad Silveyrou, Jorgem Marralem a Monicou Antonopulos velký úspěch a rezonanci v souvislosti s tématem obchodování s lidmi založeném na skutečném případu Marity Veronové, jejíž matka Susana Trimarco pomohla napsat scénář.
<br><br>
<b>Aconcagua – místo scény.</b>
<br><br>
Po dvou měsících v Andách vyměnil Facundo Arana hory za moře. 
<b>„Javier Calamaro a já jsme se chystali zorganizovat koncert na Aconcague, abychom mohli mluvit o tom, jak přijít na nějaké místo a nezanechat tam stopy“</b> – říká herec. <b>„Ale uspořádáním koncertu, tam stopy zanecháme. Takže to neuspořádáme tam, kde jsme původně chtěli. Odpověď se nabídla sama od sebe: uděláme to za branou parku.“</b> Výsledkem bude koncert 23. února v nadmořské výšce 6900 metrů.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="63"><b>20 otázek pro Facunda Aranu (La Capital de Mar del Plata,2019)</b> </a>
<br><br>

<b>1. Jaká byla poslední lež, kterou jste řekl?</b>
<br><br>
- Řekl jsem svému synovi, že nikdy nezemřu. Je to lež, kterou jsem zdědil po tátovi. Ale, není to skutečná lež...až přijde čas, tak to pochopí.
<br><br>
<b>2. Doplňte větu: "Svoboda je..."</b>
<br><br>
- když si můžete vybrat způsob, jak být šťastní a vykonat ji.
<br><br>
<b>3. Vydrželo vám přátelství od dětství?</b>
<br><br>
- Každé! Díky Bohu!
<br><br>
<b>4. Co si myslíte, že je po životě?</b>
<br><br>
- Nic. Smrt.
<br><br>
<b>5. Jaká byla poslední kniha, kterou jste četl?</b>
<br><br>
Tintin
<br><br>
<b>6. Co, byste chtěl změnit na způsobu, jakým jste byl vychován?</b>
<br><br>
- Nic, ani čárku.
<br><br>
<b>7. Pokud jde o podobu inkluzivního jazyka. Zvolil by jste si možnost Todes (Smrt) nebo Todos (všichni)? </b>
<br><br>
- - - - - - - - 
<br><br>
<b>8. Jaká část vašeho těla se vám líbí nejvíc?</b>
<br><br>
- Jsem spokojený se svým tělem. Líbí se mi všechno, tak jak je.
<br><br>
<b>9. Co nejvíc se vám líbí na vaši profesi?</b>
<br><br>
- Miluju svou profesi.
<br><br>
<b>10. Kdyby jste mohl povečeřet s kýmkoliv z historie, jakoukoliv osobností. S kým by to bylo?</b>
<br><br>
- S mým otcem.
<br><br>
<b>11. Na co by jste se ho zeptal?</b>
<br><br>
- Na nic. Jen bych ho silně objímal.
<br><br>
<b>12. Jaké tři kvality by měla mít osoba, která s vámi pracuje?</b>
<br><br>
- Touhu, pokoru a úsměv.
<br><br>
<b>13. Jaké je vaše oblíbené, dětské jídlo?</b>
<br><br>
- Gnocchi.
<br><br>
<b>14. Jaký je váš koníček?</b>
<br><br>
- Práce je můj koníček. Skákat s padákem, kreslit, lézt, cestovat, žít.
<br><br>
<b>15. Kdo je první osoba na kterou se obracíte, když potřebujete pomoct?</b>
<br><br>
- Maria Susini.
<br><br>
<b>16. Čeho se nejvíc bojíte?</b>
<br><br>
- Že moji milovaní nebudou šťastní.
<br><br>
<b>17. Uveďte příklad, kdy jste musel být statečný.</b>
<br><br>
- Museli jsme být velmi stateční, když jsme říkali dětem, že jejich babička Susini odešla k Bohu.
<br><br>
<b>18. Jaké je vaše oblíbené místo v Mar del Plata?</b>
<br><br>
- Pláž Honu.
<br><br>
<b>19. Jakou schopnost, by jste si vybral: Teleportaci, neviditelnost nebo čtení myšlenek?</b>
<br><br>
- Mám všechny tři.
<br><br>
<b>20. Co by jste dělal, kdyby jste si musel zvolit jinou profesi než tuto.</b>
<br><br>
- Kdybych nebyl herec, byl bych hasič.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="64"><b>Proustův dotazník - Facundo Arana (2015)</b> </a>
<br><br>

<b>S jakým zvykem nemůžete přestat, aniž by jste ho za den neudělal?</b>
<br><br>
S pitím maté.
<br><br>
<b>Co v životě děláte nejrychleji?</b>
<br><br>
Snažím se.
<br><br>
<b>Které věci ve vašem domě, by jste se za žádných okolností nezbavil?</b>
<br><br>
S těmito dvěma amulety ručně vyrobenými (ukazuje na své amulety, které má na sobě). Jsou velmi zvláštní, jsou pro mě velmi důležité. Jeden z nich mi udělala moje žena – je na něj přívěsek z prehistorického zvířete a druhý – to je dárek od mého přítele a přívěsek na něm je z kořenu stromu mé země.
<br><br>
<b>Jaká vůně vám připomíná dětství?</b>
<br><br>
Vůně trávy/kořenů protože mi to připomíná spojení s přírodou, vůně adrenalinu, kterou člověk obvykle cítí, když dělá extrémní sporty.
<br><br>
<b>Jakou chybu byste už nezopakoval, kdybyste mohl vrátit čas?</b>
<br><br>
Kdybych měl příležitost vrátit se, odpověděl bych v tu chvíli na otázku mého přítele.
<br><br>
<b>Jakou vlastnost netolerujete u jiných?</b>
<br><br>
Pokrytectví.
<br><br>
<b>Vaše oblíbená kniha?</b>
<br><br>
Opravdu se mi líbí fotky z knihy Paisa Virala, které má ve svých knihách.
<br><br>
<b>Jaké jsou vaše oblíbené televizní seriály?</b>
<br><br>
Opravdu se mi líbí televizní seriál ve kterém jsem hrál „Noc a den“ a The Killing.
<br><br>
<b>Píseň, která vás nikdy neunaví poslouchat?</b>
<br><br>
Ben E. King – Jazz Break
<br><br>
<b>Jaký je váš oblíbený filmový hrdina nebo pohádková postava?</b>
<br><br>
Patorusu (Komická postava Danteho Quinterna)
<br><br>
<b>Kdo je váš hrdina v reálném životě?</b>
<br><br>
Můj otec, moje žena, moje matka, moji přátelé.
<br><br>
<b>Největší šílenství, které jste udělal kvůli lásce?</b>
<br><br>
Snažil jsem se vylézt na Everest kvůli lásce (směje se a záhy to popírá). Největší šílenství, kterého jsem se dopustil z lásky – stal jsem se otcem, protože to je zázrak, ale v zázraku je něco šíleného/bláznivého. A ostatní šílenství, které jsem udělal, bylo to, že jsem se podíval na svou ženu, nedotkl jsem se ji, nepolíbil jsem ji a uvědomil jsem si, že s ní chci vytvořit rodinu.
<br><br>
<b>Kdy, kde a co děláte, aby jste se cítil jako nejšťastnější osoba?</b>
<br><br>
V den, kdy mi manželka řekla, že se staneme rodiči. Nechci další šťastnější okamžiky.
<br><br>
<b>Jaký talent/schopnost byste chtěl mít?</b>
<br><br>
Jsem spokojen s tím, co mám. Kdybych mohl, chtěl bych létat jako sokol, ale rád se dívám.
<br><br>
<b>Poslední film, u kterého jste brečel?</b>
<br><br>
Snadno se rozbrečím, rád bych byl divákem. Sedím si, abych něco sledoval a snadno se rozruším. Jsem jako dítě a očekávám to od těch, kteří se dívají na mou práci.
<br><br>
<b>Kdy lžete?</b>
<br><br>
Lhaní mě nikdy nepřivedlo k ničemu dobrému, ale někdy říkám lži o spasení. Vlastně rád mluvím upřímně/přímo.
<br><br>
<b>Co byste chtěl udělat, ale nikdy to neuděláte?</b>
<br><br>
Skočit s padákem z výšky 30 tisíc metrů. Nenávidím někoho, kdo by to dokázal a neudělal. Kdybych mohl, udělal bych to bez váhání.
<br><br>
<b>Chtěl by jste žít v jiné éře nebo v jiné zemi? A kým byste chtěl být?</b>
<br><br>
Chtěl bych žít na místě, kde nejsou miliony lidí a kde není nedostatek jídla. Před sto lety to bylo hezké, ale s těmi stejnými lidmi, které miluji teď…Právě teď se mi zdá, že všechny hlavní cíle/výzvy byli dosaženy.
<br><br>
<b>Co všechno musíte udělat, abyste se cítil úplně spokojený?</b>
<br><br>
Už osm let jsem úplně šťastný.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="65"><b>Facundo Arana: Svět mě předstihl, protože jsem muž z jiné éry (2019,Uruguay)</b> </a>
<br><br>



<i>Jeho jméno je synonymem nejúspěšnějších telenovel. Celosvětově je znám jako skutečný galán. Facundo Arana na nějakou dobu opustil televizní obrazovku, ale přichází k publiku v úžasných představeních. Tento víkend předvádí Milostné dopisy v Montevideu.</i>
<br><br>
<b>Jaké to je hrát ve hře „Milostné dopisy“ v dalším dramatickém představení, tak rychle po „Madisonských mostech“?</b>
<br><br>
Je to takový druh šílenství, ale jsem z toho totálně šťastný. Milostné dopisy, jako hra se mi moc líbí, a to proto, že mi dávají možnost být na pódiu se Solitou. Jedná se o okouzlující příběh, ve kterém dva herci čtou na pódiu „dopisy“ a interpretují je. Stejně jako Madisonské mosty je to vynikající kus.
<br><br>
<b>Jaké to je znovu pracovat se Soledad Silveirou?</b>
<br><br>
Skvělé. Pracujeme v divadle poprvé, a jsou to skvělé dny. Nastoupili jsme společně na jednu loď, pijeme kávu a povídáme si. A v této nádherné cestě jsem se něco dozvěděl o jejím životě, co jsem doposud nevěděl, a cítím k ní velký respekt, jako k osobě ohromující herečky.
<br><br>
<b>Divadlo umožňuje kolegům, aby se sami sobě přiblížili. Takhle to například při natáčení televizních pořadů nefunguje?</b>
<br><br>
Někdy ano, někdy ne. Někdy jsem se v televizních pořadech, pro které jsem pracoval, dostal k velkým partnerům. Ale, také jsem se hluboce zklamal. To je součástí naší šílené povahy.
<br><br>
<b>Líbí se vám hrát v takových trpících postavách jako v posledních představeních?</b>
<br><br>
Ano. Jsou to super trpící postavy, ale člověk je trpící stvoření. Za utrpení musíme být vděční, pokud si uvědomíte že trpíte láskou. Dávám přednost tomu, abych trpěl utrpením, pokud je spojováno s láskou. Někdy bych se raději utrpení vyhnul pokud nezná cenu lásky.
<br><br>
<b>Hodně jste trpěl kvůli lásce?</b>
<br><br>
Člověk kvůli lásce trpí hodně. Ten, kdo říká, že láskou netrpěl, je darebák, který strašně lže. Všichni víme, že láska vás trápí. To je její privilegium. Láska, když není taková, jakou ji chceme, bolí. Je to taková jednoduchá reakce, jako když se trefíte kladivem a to vás bolí.
<br><br>
<b>A vy jste trpěl láskou?</b>
<br><br>
Sama láska vás trápí, druhá osoba nic nedělá. Další chce zemřít, protože trpí. Další chce, aby vám bylo dobře.
<br><br>
<b>Jak byste popsal tuto dobu úspěšných představení bez natáčení v televizi?</b>
<br><br>
Mám velkou radost. Za tímto současným, mnohaletým životem a dětstvím, jsem snil, že se to může stát. Ale, to o čem jsem snil, bylo mnohem méně než to, co se stalo. Chtěl jsem být hercem, ale nikdy jsem si nepředstavoval výsledky, ani skutečnost, že mi to přinese tolik radosti.
<br><br>
<b>Opustila vás někdy představa dělat toto povolání?</b>
<br><br>
Ne, naopak. Nikdy jsem nechtěl dělat nic jiného než tohle, co dělám. Jinak bych to nedělal. A vím, že dělat to, co chcete, není tak snadné, ale musíte se pokusit jít tam, kam chcete jít. Kromě toho jsem zodpovědný za všechna rozhodnutí, které jsem přijal.
<br><br>
<b>Před třemi lety jste vylezl na Everest. Co máte z těchto rizikových misí?</b>
<br><br>
Stále mám pocit, že jsem tam prožil skvělý čas. Bylo to dobrodružství, když jsem vyrazil na nejvyšší horu na světě se všemi svými sny a důvody, které mě přiměli k této cestě. Z výše uvedeného jsem zavolal rodičům, abych jim řekl, že je mám rád, a mojí ženě jsem řekl, že si ji vybírám každý den, že jsem přišel jen proto, abych si uvědomil, že můj vrchol je dole, v jejím náručí. Není to jen výlet…
<br><br>
<b>Už jste někdy cítil skutečně nebezpečí?</b>
<br><br>
Vždycky existují nebezpečné situace. Otázkou je vědět, co budete dělat se strachem z něčeho tak nadřazeného jako je příroda. Než vyrazíte, zeptáte se sami sebe: „Jsi emocionálně vyrovnaný, abys vydržel extrémní chlad a největší výšku?“ Takové věci se v takových událostech dějí. Vypil jsem maté s duchy a tady jsem.
<br><br>
<b>Co říká vaše manželka Maria Susini o takových riskantních dobrodružstvích, která vás baví?</b>
<br><br>
My se navzájem velmi podporujeme. Žijeme spolu dobrodružství tohoto života, ale nejsme jedna osoba, jsme dva. Podporuji ji a ona podporuje mě. Dávám ji rady a ona dává rady mě. To je život dvou, který se nyní změnil v život pěti z nás, protože máme tři děti.
<br><br>
<b>Jaké máte priority při výchově dětí?</b>
<br><br>
Starám se o to, aby trávili své dětství svobodně, aby se mohli naučit, co se potřebují naučit, aby se respektovali. A respektovali i ostatní. Přivedl jsem je, aby mohli žít v tomto světě, který mě už předjíždí, protože jsem muž z jiné éry.
<br><br>
<b>Jak se cítíte jako člověk z jiné éry?</b>
<br><br>
Existuje spousta věcí, se kterými se ještě stále nemohu ztotožnit. Byl jsem vychováván v tradicích 70. let lidmi, kteří vyrostli ve 40. letech. Všechno se hodně změnilo. Někdy se zprávy stanou zastaralými z hodiny na hodinu. S tím, jak rychle se to děje. To, co kdysi byla stálá tradice, se nyní mění. Nechci se ponořovat do tohoto tématu, nudí mě bavit se o tom…V současnosti se učím všechno, ale jednám s respektem, nikdy se necítím trapně. Jsem dost starý na to, abych pochopil, že nemusím pospíchat dopředu.
<br><br>
<b>Je pro vás v moderní době něco nepříjemného?</b>
<br><br>
Ne, jen se snažím nebýt předvojem toho, co mi má mysl říká. Pokud jednáte s respektem, nemůžete se dostat do nepříjemné situace. Takže mi mohou všichni říct, co chtějí, je mi to jedno.
<br><br>
<b>Vaše žena řekla, že se obává nepříjemných komentářů na sociálních sítích. A vám neubližují?</b>
<br><br>
Je to něco tak starověkého jako respekt. Jsou to blázni. Dříve byl blázen nepostřehnutelný, teď má Twitter. Ptala se sama sebe, proč člověk říká takové věci. Ale, když jsem ji ukázal, že za tímto účtem jsou lidé, kteří nemají čtenáře, pochopila že je to trik. Řekl jsem ji, aby o dva kroky ustoupila a pokračovala ve svém.
<br><br>
<b>Zlobíte se někdy?</b>
<br><br>
Pokud v tom, co se děje, není místo pro respekt, pak uvidíte, že moje ruka je těžká. Pokud budete mít na svědomí korupci, pak jistě vytáhnu nůž a odříznu vás hlavu za jednu sekundu. Ale, udělám to, protože chráním lidi jako jsem já.
<br><br>
<b>Jak se vaši diváci v průběhu let změnili?</b>
<br><br>
Změny jsou skvělé. Všechno bylo pozitivní, dokonce i v těch chvílích, kdy jsem řekl, kvůli některým prohlášením: „Ach, co to bylo?“…Další den jsem se setkal s publikem a všichni mi řekli: „Nedělejte si z toho hlavu, s vámi to bylo skvělé“.  To mě velmi potěšilo.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="66"><b>Facundo Arana a důkladný rozhovor o jeho vášni pro sport (2019,květen)</b> </a>
<br><br>

<i>Facundo Arana má působivou kariéru v argentinské televizi, v současné době hraje v „Milostných dopisech“ se Soledad Silveirou a dnes bude mluvit o dalším svém koníčku a to jsou sporty: bruslení, surfování a horolezectví..
<br>
„Tohle nejsou extrémní sporty, je to jen sport“ řekl Arana, když mluvil o své lásce ke sportu a tréninku. Není to jako běžný rozhovor, je to schůzka s mužem, který nejen dobývá obrazovku, ale také si užívá sportu.</i>
<br><br>
<b>Vy máte opravdu rád extrémní sporty, že?</b>
<br><br>
Mám je moc rád. Myslím, že to není jen běžný sport. Myslím si, že počet opatření, která je potřeba učinit u těchto sportů, dělá tento sport extrémní, ne bezohlednost. Když ho děláte, zdá se to být lehkomyslné, ale ve skutečnosti je mezi dobrodružstvím a bezohledností tenká linie. Bezohlednost bych nikdy nespáchal, za to zbožňuji dobrodružství. Rozdíl mezi tím je v opatření a přípravě na dobrodružství.
<br><br>
<b>Připravujete se na svá dobrodružství?</b>
<br><br>
Ano, samozřejmě. Ano, protože to není bezohlednost. Jít bez tréninku na Everest nebo na Aconcaguu, nebo dělat něco bez přípravy je více než dobrodružství, je to bezohlednost. Můžete ohrozit svou bezpečnost a dokonce i váš život. Jsou věci, se kterými by jste si neměli zahrávat. Nemůžete si zahrávat s vaší bezpečností. Mohli by jste trpět dokonce života nebo dokonce zemřít. Moc se mi líbil nápad jet na dlouhou cestu na motorce, ale připravuji se na tuto cestu na motorce. Vím, kam pojedu, s kým pojedu. Nepojedu sám, vím kam pojedeme a s kým, jinak to nebude dobrodružství ale hloupost nebo bezohlednost. Pokud ohrozíte svou bezpečnost, nejste již milovníkem dobrodružství, ale osobou, která musí být poslána ke specialistovi, aby zjistil, co se s vámi děje.
<br><br>
<b>Jaký trénink jste měl před výstupem na Everest?</b>
<br><br>
Chcete – li vylézt na Everest, potřebujete více než jen přípravu výstupu na vrchol 8tisícovky. Tady trénink zahrnuje pozorování výstupů, stoupání do jiných hor, je důležité vědět, jak se cítíte ve vysoké nadmořské výšce, je důležité, abyste byli schopni striktně poslouchat průvodce. Musíte vědět tolik, protože musíte být více či méně nezávislí v rozhodování.
<br><br>
<b>Chcete znovu lézt na Everest?</b>
<br><br>
V roce 2012 jsem se Everestu ani nedotkl. Došel jsem do základního tábora a měl jsem plicní a mozkový edém a musel jsem jít dolů. Šel jsem dolů, za pár dní jsem se zotavil, a pak jsem se rozhodl vylézt do výšky 4 500 metrů na místo zvané Periche, ale všechno se ukázalo být mnohem vážnější. Neměl jsem proto jinou možnost než zastavit expedici. 
V roce 2016 jsem se tam vrátil a bylo to úplně něco jiného. V roce 2016 jsem byl schopen vylézt na vrchol a všechno šlo skvěle. Řeknu, že hora je stejná, ale faktem je, že když děláte všechno a cítíte se dobře, je to expedice. Když se cítíte dobře a v dobrém stavu je to jedna věc. Když se cítíte špatně a ve špatném stavu, máte pocit že umíráte a chcete být doma, to je hrozné.
<br><br>
<b>Máte rád lyžování?</b>
<br><br>
Líbí se mi mnoho sportů. Ano, opravdu se mi líbí. Mám rád lyže, mám rád snowboarding, rád chodím na pláž a chodím surfovat. Rád skáči padákem. Líbí se mi spousta věcí. To nejsou extrémní sporty to je jen sport.
<br><br>
<b>Chtěl jste někdy v těchto sportech soutěžit?</b>
<br><br>
Víte, že ne? Když jsem byl kluk, hodně jsem běhal. Byl jsem v běžeckém týmu naší školy. Možná během té doby jsem měl v běhu všechno, co jsem potřeboval. Nemám touhu běhat všude, přísahám. Dnes, když už jsem starší, mě to baví, líbí se mi to. Ale, už se do běhání jako takového nezapojuji. Teď rád dělám vše s rodinou, včetně běhu, ale moji kluci ještě běhat nezačali. Moc se mi líbí všechny druhy sportů, ale rád si taky sednu k televizi a na nějaký sport se dívám. Můžu se dívat i na běh, líbí se mi.
<br><br>
<b>A například na Olympiádě, by jste raději sledoval atletiku?</b>
<br><br>
S radostí. Kromě toho, jako dítě jsem byl skokan. Skákal jsem do výšky a opravdu se mi to líbilo. Nikdy jsem nedosáhl velkého úspěchu ve sportu, abych to mohl dělat profesionálně. Byl jsem v tom dobrý, ale nevynikal jsem. Měl jsem přátelé, kteří dosáhli velkého úspěchu, jeden z nich chtěl dokonce zkusit sjíždět řeku a uspěl. Nechci se zúčastnit mistrovství, raději se na to dívám. Dívám se na taekwondo, cvičím taekwondo, takže když se na něj dívám, vím, co člověk cítí, když jde bojovat o medaile.
<br><br>
<b>Předpokládejme, že vám a vaši úžasné herecké kariéře dnes někdo nabídne účast v soutěži v jednom ze sportů, o kterých jste říkal, že se vám líbí nebo v nějakém televizním projektu. Co by jste si vybral?</b>
<br><br>
Byl jsem vždycky dobrý v kombinace obou. Například v roce 2008 jsem hrál v telenovele Vidas Robadas, a každý večer jste mohli vidět, že je moje postava záchranář a horolezec, který vylezl na Monte Montere. Natočili jsme to. Bylo to natočeno mým přítelem Santiagem Barrassim, který v té době žil v Bariloche, a on měl příkaz, aby všechno vypnul. I tak jsme tam šli, vzlétli jsme vrtulníkem, který byl řízen nejlepším pilotem v Patagonii a vzali mě nahoru. Vidíte, jak se podařilo spojit dvě věci, které mám moc rád, herectví a horolezectví, které mám opravdu rád. Smyslem tedy není vybrat si jedno nebo druhé, ale zjistit, zda bude možné kombinovat a zkusit dělat oboje. To se mi líbí.
<br><br>
<b>Vzhledem k vaší vášni pro sporty, které jste zmínil, byste se jednoho dne nechtěl zúčastnit jejich profesionalizace?</b>
<br><br>
Jde o to, že nejsem fanoušek. Jsem fanoušek respektu k jiné osobě. A pak se mi zdá, že nežijeme v zemi, kde je profesionalizace něčeho opravdu možná. V této zemi není čas přemýšlet o profesionalizace něčeho. Myslím si, že v první řadě se musíme vzájemně respektovat a uzavřít všechny existující „trhliny“ a pak přemýšlet o profesionalizace něčeho. Jsme stále příliš daleko, abychom dokázali udržet profesionalitu v čase.
<br><br>
<b>Na čem teď pracujete, Facundo?</b>
<br><br>
Právě teď hraju ve hře „Milostné dopisy“ se Soledad Silveirou. Cestujeme na různá místa je to pro nás velké překvapení, protože to bylo představení se kterým jsme měli jít do Mar del Plata v lednu a únoru, ale šlo to tam tak dobře, a my jsme byli tak rádi, že jsme v něm začali hrát. Že, jsme vyrazili na turné a turné mělo obrovský úspěch. Děláme to tak dobře, že se nechceme zastavit. Pracujeme tak krásně a energicky, že nechci přestat. A tohle je úžasný dárek pro mé děti, které jsou v pořádku a je to opravdu nádherný čas. A jediná věc, kterou chci, je, aby naše země trochu zvedla hlavu a byla pro nás přátelská.
<br><br>
<b>Jak mohou lidé, kteří chtějí zajít na představení zjistit novinky?</b>
<br><br>
Můžou jít na Twitter hry, na Twitter Solity (Soledad Silveira) nebo na můj, a tam okamžitě zjistí, kde jsme. Je skvělé, že Argentina má velmi dobrý výběr představení. Jsou tu nádherné představení. Teď cestujeme po celé zemi, musím především upozornit na vynikající divadelní sály a recepci diváků. Jsme opravdu hrdí a velmi šťastní. Žijeme nyní v době, kdy se vše zdá být problémovou továrnou. A musím říct, že máme skvělý pracovní tým, s nímž cestujeme na různá místa a všude, vždy, navzdory všem problémům nás lidé přijímají s otevřenou náručí, a to je pro nás všechny v naší zemi typické, jsme úžasní hostitelé a vynikající lidé.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="67"><b>Fotoalbum rodinné dovolené na sněhu (2019,srpen)</b> </a>
<br><br>

<i>Jako fanoušek sportovních a horolezeckých dobrodružství herec přerušil svůj pracovní program, aby si zalyžoval v Chapelcu se svým klanem: jeho manželkou Mariou, Indií a dvojčaty, Yacem a Morem.</i>
<br>
<i>Jeho milovaná manželka a děti, India a dvojčata Yaco a Moro, dorazili dříve a o víkendu se k nim připojil Facundo Arana. Facundo hrál v televizním seriálu „Victoria Small“ ve společností Telefe a cestoval s hrou Milostné dopisy. Proto tři dny, které spolu strávili v Chapelcu, měly zvláštní chuť setkání domácího tepla.<br> 
„Skutečnost, že se mohu z celého srdce odevzdat tomu, co se mi líbí – vyprávění příběhů je úžasné“. A strávit pár dní na sněhu se svou rodinou a vidět děti s úsměvem na tvářích – to má neskutečnou cenu. „ Jsem vděčný za život“ – ujišťuje Facundo Arana.</i>
<br><br>
<b>Je to pro vás úspěch?</b>
<br><br>
Rozhodně. Vedle mě je žena, jako Maria. Shodneme se na přístupu k životu, jsme zdraví, na stole máme talíř s jídlem, můžeme vzdělávat děti, máme práci. Skutečný úspěch je místo, kam se můžete vrátit, kde na vás čeká rodina. Všechno ostatní jsou větve stromu, někdy na nich kvetou nádherné květiny, ale jednoho krásného dne přijde drsná zima a zbudou vám holé větve. Pokud je váš strom dobře zasazený jako je moje rodina, pak na ostatním nezáleží.
<br><br>
<b>Kdy jste poprvé navštívil Chapelco?</b>
<br><br>
V roce 1984 s mojí rodinou. Vzpomínám na toto místo se zvláštní láskou, kromě skutečnosti, že tu zanecháte ty nejlepší stopy s jinde nesrovnatelným sněhem, je tu práce, která musí být podporována. V roce 2018 jsme se připojili k prevenci rakoviny prsu a letos jme s Temaiken Foundation zahájili kampaň na ochranu místního druhu jelena, který je na pokraji vyhynutí. Jsem přesvědčen, že pokud chceme zachránit naši planetu, měly by se takové věci vštípit našim dětem.
<br><br>
<b>Pamatujete si, kdy jste si poprvé nasadil lyže?</b>
<br><br>
Neuměl jsem lyžovat, ale pamatuji se, že jsem šel několik metrů nahoru a spěchal dolů. Spěchal jsem ke dveřím, kde jsme si vzali vybavení, a můj otec se semnou setkal s otevřenou náručí. Na to nikdy nezapomenu. To jsem dělal celý svůj život. Někam jsem spěchal! Teď jsem tak starý.jako byl tehdy můj otec a moje děti jsou zhruba stejně staré, jako jsem byl tehdy já. Jízda s rodinou, neustálé učení věcí. Společné věci v moři nebo na sněhu či v horách – na takové chvíle nezapomenou, dokud budou naživu. Snídaně, rozhovory v domě po lyžování, to vše bude nezapomenutelné.
<br><br>
<b>Odkud pochází vaše láska k přírodě a zvířatům?</b>
<br><br>
Měl jsem to tak celý život, vždycky jsem miloval zvířata a v průběhu let jsem začal chápat důležitost ochrany životního prostředí. Maria je jako já.
<br><br>
<b>Kolik zvířat máte doma?</b>
<br><br>
Máme spoustu druhů a každý žije v harmonii a v rovnováze. Děti nepotřebuji nic učit, protože se učí samy o sobě a každému zvířeti věnují svůj čas. Pes, koza, kůň, fretka, slepice a dokonce i nutrie. Zvířata jsou moudrá a učí nás. Když jim začnete rozumět, můžete pochopit nejsložitější bytost – lidi.
<br><br>
<i>LEHKÁ LÁSKA</i>
<br><br>
<b>Změnilo se po svatbě něco pro vás a Mariu?</b>
<br><br>
Upřímně řečeno, nepotřebovali jsme žádnou svatbu protože když jsme si jeden druhého navzájem vybrali, věděli jsme, že není nic důležitějšího než naše touha být spolu. Všechno ostatní je jen papír. Nejprve jsme se vzali v Nepálu v klášteře zvaném Tengboche. Požádali jsme mnicha, aby nás oddal a pak jsme šli na matriku a do kostela, aby tam s námi byli naši blízcí.
<br><br>
<b>Máte nějaké tajemství na to jak si udržet lásku tolik let?</b>
<br><br>
Každý pár má svou vlastní knihu a staví to, o čem sní, a hlavně co může dělat. Maria a já jsme se každý den vybírali a já budu věčně vděčný Bohu za to, že mi ji postavil do cesty, a tleskám si, že jsem ji otevřel srdce, jakmile jsme se setkali. Na světě není nic krásnějšího než rodina, kterou jsme dokázali vytvořit. To je to nejlepší, co se mi v mém životě stalo.
<br><br>
<b>V Den přátel jste napsal na instagram velmi pěkná slova a Mariu jste nazval „Bláznivou královnou.“ Je to její přezdívka?</b>
<br><br>
Jsem si jist, že když Bůh stvořil lidskou bytost, použil model velmi podobný Mary. Je v ní něžnost, čistota, štědrost a svědomí slušné osoby. To mě naplňuje hrdostí a touhou to sdílet. Je pro mě těžké vyjádřit slovy, co k ní cítím.
<br><br>
<b>Jak by jste se popsal jako otec?</b>
<br><br>
Jako student/ začátečník. Moje rodiče mě naučili studovat a tužkou v mém životě nakreslili čáru a řekli mi, že kdyby to pro mě nebylo užitečné, mohl bych ji vymazat a nakreslit si vlastní linii. To je to nejlepší, co mi rodiče dali. Cestou studuji a opravuji svůj kurz, a bylo by pošetilé, kdybych nedovolil dětem, aby mě učily a opravovaly. Pokud nejste připraveni to udělat, zůstanete stranou od všeho.
<br><br>
<b>Vidíte v nich svůj odraz?</b>
<br><br>
Neustále. U dětí vidím hodně svobody. Jejich duše jsou velmi svobodné a naší povinností jako rodičů je podporovat je a dávat jim vše, co potřebují, aby si vybudovali život, který si zvolí. Tato neomezená svoboda, o které vám říkám je od Mary. Je to svoboda, kterou musíte pouze chránit, aby nevystříkla z břehů a nešla svou vlastní cestou.
<br><br>
<b>Vidíte u nějakého dítěte umělecký sklon?</b>
<br><br>
Ve všech třech! India se účastní herectví v divadle Pacheco, kde jsem hrál dvě představení Milostných dopisů a En El Aire. Pro mě je to úžasné. Yaco hraje na klavír a to je něco šíleného. Všichni tři začínají hrát na saxofon. Já jako herec a hudebník a Maria – a ona je umělkyně – jim dáváme svět ve kterém mohou něco prozkoumat. V tomto úkolu není nic krásnějšího než jim být nablízku. 
<br><br>
<b>Jak by jste popsal svou současnost?</b>
<br><br>
Jsem nejšťastnější člověk na světě, protože mám rodinu, o které jsem snil, se ženou, o které jsem snil, pracuji a žiju tak, jak se mi líbí. Všechno předčilo ten nejbláznivější sen, jaký jsem kdy měl.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="68"><b>Facundo o Victorii Small (2019,srpen)</b> </a>
<br><br>

<i>Facundo Arana jako Antonio ve „Victorii Small“, televizním seriálu, který bude spuštěn 16. září v hlavním čase. Tento příběh značí návrat herce ke společnosti Telefe, kanál, kde se stal hvězdou v nezapomenutelných úspěšných projektech. Hlavní role Julieta Diaz, Natalie Perez, Ines Esteves a Mariana Genesio.</i>
<br><br>
<b>Co si myslíte o ději Victorie Small?</b>
<br><br>
Mám mnoho myšlenek, ale první věc, která mi přijde na mysl, a to, co s potěšením říkám, je že příběh Victorie Small, by jsme nemohli před 10 – 15 lety vyprávět. Znamená to tedy zralost. A víte, v jistém smyslu, to vypovídá o respektu, dokonce i o zařazení. Protože uctiví lidé jsou vždy inkluzivní. 
<br><br>
<b>Jaký je Antonio Tiscornia, postava, kterou hrajete?</b>
<br><br>
Antonio bude jedním z těch, kteří ve svém životě dosáhnou obrovského a symbolického „malého vítězství“. Toto „malé vítězství“ je o lásce, čisté lásce s obrovskými rozpory, která tato postava překoná: tím myslím rodičovství, jedná se o jakési impulsy. Je to pokus o zachování a vytvoření, nikoli o ničení. Toto je poznání, které můžete zničit ve své touze nenechat si ujít štěstí. Musíte se naučit, jak chránit jinou osobu. Antonio prochází mnoha věci ve Victorii Small.
<br><br>
<b>Jak těžká byla pro vás tato postava, vzhledem k odpovědnosti spojené s dějem příběhu?</b>
<br><br>
Vzhledem k tomu, že vyprávíme příběh, jedná se o medvědí obavy. Viděl jsem lékaře, kteří
Se mi svěřil se svými schopnostmi, kdy musel rozhodovat o životě a smrti dítěte. Myslím, že je to opravdu strach. Musím se rozhodnout o tom, jak něco vyprávět, jak vyprávět příběh a samozřejmě přijímám ho se vší odpovědností hodnou pro tuto příležitost, ale vždy s vědomím, že jsem se rozhodl vyprávět příběhy. Příběh se vám může více či méně líbit. Pokusím se vám na tváři vytvořit krásný úsměv, pokusím se vás přimět, aby se opravdu usmívali. Ale, nedělám to sám, dělám to se svými kolegy, pod vedením mimořádných lidí, s pomocí každého z techniků, s podporou mých kolegů herců a s textem napsaným dokonalými lidmi, kteří ho vymysleli se vší nevinností. To, co se stane ve Victorii Small, je úžasná konstrukce, a proto pro mě nejde jen o další seriál. Pro mě je to velká pýcha. Pracuji s lidmi, se kterými každý den studuji. Jsem velmi otevřený učení. Na základě toho, co jsem se naučil, se rozhoduji. Nevěděl jsem, že člověk může létat. Člověk může létat.
<br><br>
<b>V představení „Poder se Puede“ a „En El Aire“, kde jste hrál, jste odrážel život na základě příběhu, které jste vyprávěl. A v „Milostných dopisech“?</b>
<br><br>
Milostné dopisy se nezaměřují na reflexi života, jsou zaměřeny na dva lidi, kteří se setkali ve věku 7 let a vyprávějí o svých setkáních a rozpadech po celý život s velmi hlubokými závěry, ale nemyslíte si o nich: „Ach, tito dva jsou jako píseň života.“ Budete přemýšlet, sedět v hledišti a říkat si: „Takhle to bylo se mnou, děje se mi to, nebo se mi to mohlo stát, ale všechno nezůstane bez povšimnutí.“
<br><br>
<b>Jak žijete ve svém osobním životě s poselstvím „Milostných dopisů“?</b>
<br><br>
S absolutním štěstím. Takto žiji, protože jsem potkal svého společníka, Mariu. Jsem proto šťastný, protože vím, že v životě láska nezůstala neochvějnou touhou, zatímco jsem dělal něco jiného. Prožívám lásku se ženou, kterou jsem si vybral. Ani si nedokážete představit, jak si ji každý den volím!
<br><br>



<hr size="1" color="black">
<br>

<a name="69"><b>Facundo Arana: Nálepka milovníka mě neurazí. (2006,březen)</b> </a>
<br><br>


<br><br>
<i>Herec se vrací do Mendozy s hrou „En El Aire“, cestuje s ní po celé zemi. Říká, že žije ve světlé přítomnosti, a poté, co opustil televizi, nedávno dobyl vrchol Aconcaguy (potřetí) a chystá se vyšplhat na vrchol Everestu a nadále hrát se svou skupinou. Dnes večer v divadle Independencia.</i>
<br>
<i>Facundo Arana má dostatek energie. Má 24 hodin denně na to, aby dělal, co chce. Minulý týden byl v Mendoze a potřetí se hrdě vyšplhal na Aconcaguu. Dnes poprvé přišel do divadla Independencia s představením „En El Aire“.</i>
<br>
<i>Emocionálně je nadšený přírodou a budoucími projekty, život mimo obrazovku mu umožňuje cestovat na turné s jeho skupinou The blue light orchestra, hrát v divadle a kombinovat to s vášní pro hory v nových dobrodružstvích.</i>
<br><br>
<b>Jaký byl váš výlet na Aconcaguu?</b>
<br><br>
Šel jsem tam potřetí, a Aconcagua mi nadělila to nejlepší počasí. Věděl jsem, že když se Aconcagua rozhodne stát neřešitelnou, pak je lezení opravdu nemožné. Letošní sezóna byla kvůli lezení velmi obtížná. Šli jsme tam mimo sezónu a ona se k nám obrátila svou nejlepší stranou.
<br><br>
<b>Nastal takový moment, kdy jste neměl sílu pokračovat?</b>
<br><br>
Člověk a příroda – to je jednota s přírodou.  Bůh vždy odpouští, člověk někdy a příroda nikdy neodpouští. Velkorysí lidé, kteří vás vedou, vám dávají úžasné minuty. 
<br><br>
<b>Herec – ano, ale také hudebník.</b>
<br><br>
<i>Po natáčení filmu Farsntes se Facundo Arana věnoval výhradně hudbě a stále ji kombinoval s hraním v divadle. Po natáčení cestoval po celé zemi se sólovým představením „En El Aire“, které napsal a režíroval Manuel González Gil. Představení mělo premiéru v roce 2012. V této hře Arana spojuje své koníčky s hudbou a hraním. Hraje roli Marcose, neobvyklého rozhlasového hostitele, který vysílá svůj program z pódia divadla ve městě, které je ztraceno v zázemí naší země.<br>
Podle obsahu hry, Marcos probudí obyvatele města a vyzývá je, aby se podíleli na jeho vysílání. A lidé pozvání přijímají a postupně zaplňují divadelní sál, který stejně jako toto město zapomnělo na své poslání.</i>
<br><br>
<b>Toto představení vám přineslo hodně radosti. Má vaše postava zvláštní význam?</b>
<br><br>
Tak je to v pořádku, protože samotný příběh je víc než postava. Jindy jsem ji hrát nemohl. Vyžaduje seriózní přípravu, vyžaduje všechny vaše schopnosti. Nyní prožívám nejlepší období v mém životě, mám pocit, že ho dokážu hrát, mám dost vzduchu, umím hrát na saxofon, mám potřebné poznámky. Dříve jsem to dělat nemohl, nebylo dost střelného prachu. Opravdu je skvělé s ním pracovat, hrát na stejný saxofon, na kterém jsem hrál v metru.
<br><br>
<b>Nejste uvázán v televizi a to vám umožňuje jít na turné s představením, hrát se skupinou, jít na výlet do hor…</b>
<br><br>
Představte si! Hrajte se skupinou a poté vylezete na vrchol hory a představení si zahrajete za týden. Pro mě je to něco neuvěřitelného a magického. Je to jako perfektní dárek. Nemluvím o tom, jaké štěstí je být s vaši rodinou, být s nimi. Je to jako hodně jíst.
<br><br>
<b>Skutečný milovník.</b>
<br><br>
<b>Nyní je čas na kreativní vyspělost, když opouštíte nálepku milovníka…</b>
<br><br>
Ano, nechte mi tuto nálepku! Nálepka milovníka mi neublíží. Díky němu jsem si koupil svůj dům. A pak dělám to, co se mi líbí. Nepřijímejte ode mě zkratky, nebo změnu názoru (směje se).  Samozřejmě jsem dospěl jako herec i jako člověk. 
<br><br>
<b>Teď, v tak speciálním období, budete dál odmítat nabídky?</b>
<br><br>
Ne. Zatím mám dost střelného prachu. Všechny postavy jsou krásné a stále si s nimi můžete hrát. I když mám dost síly, udělám všechno, co bude v mých silách. Samozřejmě nebudu moct hrát dospívajícího syna. Teď mám sílu vytvářet nové postavy.
<br><br>
<b>Máte nějaké nabídky na návrat do televize?</b>
<br><br>
Díky Bohu, dveře do televize jsou pro mě vždy otevřené. Stojí za to zvednout telefon a vyslechnout si návrhy. Jsem velmi spokojený s přítomností, že mohu jít ven a hrát si, hrát v divadle, jít do hor. Vyšplhal jsem na Aconcaguu, nyní hraji představení a půjdu na Everest. U úžasných lidí je to úžasné.
<br><br>
<b>Chystáte se na Everest s expedicí?</b>
<br><br>
Ano. Jedu s Ulisesem Corvalanem, který je výjimečný pokud jde o Argentinské hory. A se šerpou Tendim, nejlepším alpským průvodcem.
<br><br>
<b>Vášnivě milujete hory, přírodu, také jste se rozhodl usadit se mimo městský vítr…</b>
<br><br>
Opustil jsem město, ale nevím, jestli jsem opustil rušný každodenní život. Ale, alespoň spím na místě, kde mohu poslouchat ticho. A, oh, jak to je důležité…
<br><br>
<b>Když se chystáte na nový výstup, nebojíte se, že se něco stane?</b>
<br><br>
Ne, protože chodím s nejlepšími průvodci. A pak, kdybych měl pochybnosti, nešel byl. Nikdy si nebudu hrát se životem! Musím se cítit dobře, abych získal zkušenosti. A teď hodně píšu, bez zvláštního účelu. Hory budou velmi užitečné pro to, co píšu.
<br><br>
<b>A ty texty neuvádíte na pódiu?</b>
<br><br>
Ne, není důvod. Na mém blogu najdete vše, co můžete. Příběhy, příběhy, příběhy, fotografie, kresby, kousek po kousku. Teď chci něco sdělit a uvědomil jsem si, že chci pokračovat na Everest, abych mohl pokračovat.
<br><br>
<b>Jak kombinujete otcovské povinnosti s tolika plány?</b>
<br><br>
Přizpůsobuji se. A také jejich máma. Přizpůsobujeme se tomu, co můžeme dělat. Snažíme se žít, jak se nám líbí, rádi se mezi sebou dělíme. Mám velkou rodinu, máme spoustu zábavy. Teď se houpám na krásné vlně. Představte si vše najednou: budeme hrát v Izraeli, v Rusku, během pauzy hraji v divadle, pokračuji v představení, chodím do hor, vracím se. Měl jsem velké štěstí, žiji v přítomnosti, o které jsem snil. A doma mám hodně času, abych byl se svou rodinou. Jsem úplně šťastný člověk.
<br><br>



<hr size="1" color="black">
<br>


<a name="70"><b>Facundo Arana na Novém Zélandu (2019)</b> </a>
<br><br>


<br><br>
<i>Setkání se konalo v hotelové hale v srdci Aucklandu. Byl tam, vyzařoval charisma, přivítal se s krajany, kteří ho na cestě poznali a s každým z nich strávil několik minut. Byl uvolněný, fotil se, vtipkoval o maté, které ho ráno zahřívá.</i>
<br><br>
<i>Začali jsme mluvit o hudbě, jedné z jeho velkých koníčků. V hudbě vyniká v žánru jazzu a blues. Jeho vášeň pro hudbu je velmi osobní, stejně tak i jeho dobrodružná stránka, která se bezpochyby začala rozvíjet poté, co v mládí porazil smrt a to ho povzbudilo, aby se vydal kolem světa a vyšplhal na vrchol Mount Everestu. Konec konců, toto je Facundo Arana, člověk, který si užívá života, a nemůžete s ním jen mluvit, protože po každé otázce následuje reflexe, která hovoří o rodině, o vlasti a touze žít celý život.</i>
<br><br>
„Uplynulo mnoho let, než pochopíte, jak chcete žít své dny na Zemi. Když zemřete, nikdo s vámi nebude v hrobě, dají vás tam, dokonce i bez šatů, a pošlou vás hluboko do podzemí, kde ztratíte i tělo své tělo; proto si člověk musí zvolit, jak bude žít tento život, a já ho chci žít s vášní, adrenalinem a touhou. Vyberu si takový život a pokud se mi chce někdo postavit a říct mi, že bych takhle žít neměl, nechte ho to zkusit.“
<br><br>
<i>Znalec světa, cestoval po světě „ale nedobrovolně, neplánovaně“, a odcestoval také do Číny, Nepálu, Venezuely, Madagaskaru, Mosambiku, Jižní Afriky, Ruska…</i>“Ještě jsem nebyl v Kolumbii, ale asi tam jednou vyrazím“ – říká.
<br><br>
<i>Ptám se na místo, které je pro něj to nejkrásnější na Zemi a jeho modré oči se rozsvítí:</i> „Nejkrásnějším místem na Zemi je pocit, pocit, že když jste na velmi krásném místě, víte, že se máte kam vrátit a že to nejkrásnější místo na Zemi je ve vašem domě, nebo tam, kde jsou vaše děti, manželka nebo váš přítel…je to nejkrásnější místo na světě.“
<br><br>
<b>Nejlepší chvíle na světě?</b>
<br><br>
„Když jste například na vrcholu Everestu a uvědomíte si, že se máte kam vrátit a koho obejmout, že je tu někdo, komu chcete něco sdělit, je tu někdo, s kým se můžete o něco podělit, dokonce i sami se sebou. Celý svět je sám o sobě krásou.“
<br><br>
<b>Cesta na druhý konec Země.</b>
<br><br>
<i>Když byl pozván argentinskou cestovní kanceláří, jeho duch hledající dobrodružství ho přimělo připojit se k projektu na neobvyklé turné, které bylo blízké jeho osobnosti a jeho zkušenosti. Sdílel ho s více než 30 cestovateli, kteří ho doprovázeli na 14denním výletu na Nový Zéland a Austrálii.</i>
<br><br>
„Bylo mi řečeno, že se mnou chtějí něco podniknout, souhlasil jsem: „uděláme balíček, který nám umožní cestovat do různých částí světa.“ Bylo mi řečeno, že naplánovali výlet na Nový Zéland, řekl jsem: ukažte, trochu jsme to vyladili, takže to není tak strojené, ale uvolněné, takže mezi exkurzemi si můžete posedět v parku, pít maté, relaxovat. Řekl jsem, že pojedu s Mariou, mým společníkem a turné bylo nabídnuto k prodeji a všechna místa byla vyprodána. Tento výlet si velmi užíváme.“
<br><br>
<i>Jeho cesta začala v Rotorua, rodném městě Maurů, známé svou geotermální činností, která dodává charakteristický zápach, stejně jako jeho gejzíry dosahující výšky 30 metrů a barevná jezera, jako je Wai O Tapu, kde můžete pozorovat krásné odstíny, které vytvořili minerály, skutečné umělecké dílo, kalu s vařícím jílem a hlavně rituály dědiců válečníků minulosti.</i>
<br><br>
„Jsem naprosto uchvácen krajinou Nového Zélandu, viděl jsem gejzír poprvé ve svém životě, nevěděl jsem, jaká to bude příležitost vidět jeskyni Waitomo, bylo skvělé jít do Rotorua, ten zápach mě nevadil protože pochází ze země, není to ten co je v koželužně, kde to je to vůně smrti. Toto je vůně života na Zemi, to nás všechny zajímá. Všechny tyto věci mě fascinují.“
<br><br>
</i>Jako každý dobrý cestoval si vyfotil Hobbitín, letěl vrtulníkem na Bílý ostrov, kde osobně ocenil jednu z mála dostupných sopek na světě, obdivoval zářící housenky v jeskyních Waitomo, a to vše, aniž by ztratil dobrou vůli vůči svým společníkům, které neustále bavilo se s ním fotit a žádat ho o autogramy.</i>
<br><br>
<i>Když jsem se zeptala na jeho dojem na Nový Zéland, podíval se z okna a poznamenal:</i> „Podívejte, neslyšeli jsme ani pípnutí, protože tu sedíme. Všimla jste si? Jediné pípnutí, které jsem slyšel byla píšťalka z trajektu, která signalizovala plachetnici, která se pohybovala nepravidelně, zjevně měla nezkušeného kormidelníka. Trajekt mu dal dvě krátká pípnutí, aby upoutal jeho pozornost. Poté jsem neslyšel jediné pípnutí… ani od chvíle, kdy jsem sem dorazil, neslyšel jsem hlasy. Lidé tu jsou nejlaskavější a hrdí na svůj Nový Zéland a já jsem se dozvěděl, že Nový Zéland je třetí zemí s nejmenší korupcí na světě, takže si jen představte, že jsem tady a neměl bych být neustále v pohotovosti, cítím že si nikdo ode mě nic nebere… takové věci mě těší, je to škoda, že to tolik přitahuje mou pozornosti, ale jsem velmi rád, že vím, že je to možné, je to možné.“ <i>Usmál se.</i>
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>


<a name="71"><b>Facundo Arana: Láska je něco, co nevychází z módy (2019)</b> </a>
<br><br>

<i>Po úspěšné letní sezóně na atlantickém pobřeží nyní Facundo Arana a Soledad Silveira cestují po zemi s představením „Love Letters“. Děj se zaměřuje na dvě postavy, Melissu Gardner a Andrewa Makepeace Ladde, kteří čtou nahlas poznámky, dopisy a pohlednice, kde si téměř padesát let navzájem vyprávějí o nadějích, aspiracích, snech, zklamáních a neúspěších, které je v životě potkali.</i>
<br>
<i>Před večerním představení v Olavarrii ve 20 hodin v městském divadle Facundo Arana mluvil pro rozhlasový pořad „Nejlepší ráno“, který se vysílá na 98 FM.V rozhovoru Arana mluvil o hře, o čteném divadle, o lásce, o dojmu hry na publikum a o kouzle divadla.</i>
<br><br>
<b>TURNÉ.</b> Jsme velmi potěšeni tímto turné, tak neobvyklým a nečekaným, protože jsme museli hrát představení Milostných dopisů v období leden až únor v Mar del Plata, ale narazili jsme na tak sladkou něžnost… je to taková něžná práce, tak úžasná a my jsme se rozhodli jít na turné, letos jsme s rozhodli zamilovat se do divadelního útočiště. Ve skutečnosti je toto představení takovým překvapením, že děkuji životu, že mi ho dal.
<br><br>
<b>ČTENÉ DIVADLO.</b> No, dělat to (hrát toto představení) bylo šílené, protože nejprve vyvstala otázka: „Můžeme hrát čtené divadlo?“ Stalo se, že herci zvítězili nad těmito čitelnými písmeny… jak jsme si je pamatovali, začali jsme je interpretovat a nakonec jsme je drželi v rukou jen proto, že je to při představení nezbytné, ale už nečteme dopisy, už je hrajeme přímo. To, co se děje, je úžasné, ale nejkrásnější je, když vidíte, co se děje s publikem … a s divákem se děje něco úžasného, pokaždé po představení vidíte, jak lidé vstávají a tleskají. Nečekal jsem, že se s tímto vystoupením může stát něco takového.
<br><br>
<b>SOLITA SILVEIRA.</b> Je úžasné spolupracovat se Solitou, jsme spolu rádi, protože na pódiu se s tak úžasným člověkem nesetkáte. A není o tom, že by jsme se právě se Solitou setkali… Známe se od té doby, co jsme hráli ve Vidas Robadas, a nyní jsme oba velmi potěšeni. Je to svátek den co den; v tomto bláznivém světě, ve kterém nyní žijeme, je úžasné mít tu příležitost.
<br><br>
<b>LÁSKA JAKO DIVADELNÍ ZÁPLETKA.</b> Je pravda, že když jsme začali dělat na představení, viděli jsme, že reakce publika byla úžasná. Lásku položíte na stůl a lidé ji přijmou velmi dobře … Láska je láska, nelze ji vysvětlit jinak, je to něco, co nevychází z módy, je to něco, co je právě tady, je to tady, a nic s tím nelze dělat … ona je tady, je to období.
<br>
Myslím, že když mluvíme o lásce, mluvíme o ní obecně, jako o tom, co nelze vysvětlit. Dospěli jsme k závěru, že existují lidí, kteří ve svém životě nikdy neletěli letadlem, ale neexistuje jediný člověk, který nemá milostný příběh, v důsledku čehož je taková reakce ze strany publika.
<br><br>
<b>KOUZLO DIVADLA.</b> Je to milostný příběh, který trvá od dětství až do posledních dnů života, a hrajeme tyto děti a tyto dospělé a pak pod vlivem divadelní magie lidé říkají: „Ale oni byli…! Jak náhle zestárli?...oba mají šedé vlasy…“, chápete: toto je kouzlo divadla… to, co se děje, je neuvěřitelné.
<br><br>
<b>PRÁCE V DIVADLE A V PUBLIKU.</b> Máme kouzelnou profesi, herecká profese je báječná, najednou začnete vyprávět příběh, a tři metry od vás lidé sedí lidé a dívají se na vás, a vy říkáte něco krásného, to víte, protože jste to už udělali více než jednou a víte to jistě co se stane s publikem… Najednou víte, co se stane každý večer, každý večer po celou dobu… je to prostě úžasné. Jsme tak nadšení, že máme odvahu převzít „milostné dopisy“ a vyprávět je ze dna našich srdcí. Výsledek je úžasný.
<br><br>
<b>ARGENTINSKÁ PROVINCIE.</b> Kamkoli přijedeme, lidé milují svou zemi, své zvyky, svá rodná místa, nedokážete si představit, jak jsem na to hrdý, když vidím, jak každý mluví o tom, jak miluje svá místa, a děkují za to, že jsme přijeli s představením, je to jako nádherný kruh, který se vždy uzavírá… Nakonec, publikum je publikum, posadí se a sleduje samotné představení. A s veškerou láskou prozradí, co si myslí a tím představení získává svůj výsledek.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>


<a name="72"><b>Jsem laskavě přísný (2014)</b> </a>
<br><br>

<i>Herec vydal u firmy Sony disk a vrací se na Pol-ku v policejní sérii. </i>
<br>
<i>Pro ty, kteří mají rádi Aranu nebo kteří nevědí o nejnovějších diskuzích, kde ho zmiňují (Griselda siciliani) – navzdory všem konfliktům ve Farsantes, ze kterého odešel loni, se Arana vrácí na Pol-ku v sérii „Noche y Dia“. Policejní seriál s komediálními prvky, který se začne natáčet 6. října pro hlavní vysílací čas, a kde s ním budou hrát Oscar Martinez, Gabriel Corrado, Eleonor Wexler, Brenda Gandini a další. Hraje kladného Victoria, který má tři sestry a který byl vyhozen od police, protože někoho vyhodil z letadla. </i>
<br><br>
<b>Jak probíhal návrat, po této krizi?</b>
<br><br>
Uspořádalo se setkání mezi mnou a Adrianem (Suarem), kde jsem mu přišel poděkovat za pozvání a to je vše. Zeptal se mě, jestli se nechci vrátit do práce, a já odpověděl „ano“ celým svým srdcem. Aniž by došlo k nějaké dramatizaci. Drama je potřeba, když do něj chcete investovat spoustu slov.
<br><br>
<b>Cítíte se nepříjemně v epicentru dramatických událostí, jak se vám to stalo nedávno?</b>
<br><br>
To nejsou vody ve kterých bych plaval. Ve světě se dějí důležitější věci. Toto je součástí seriálu. Ale tato část seriálu se mi nelíbí. Bylo to pro mě nepříjemné? Ne. Co jsem udělal? Neplaval jsem. Ztišil jsem se, zkřížil ruce a klidně jsem čekal. Realita přichází později. Pak přicházejí fakta a vše, co se říká zůstává v dohledu. Čekal jsem, až uplyne víc času, a promluví realita. Stojím na palubě a sleduji západ slunce, to vše je olej, kterým je strom malován: je to součást lodi, a je to nutné, a je nutné vzít si tento olej a barvu. Líbí se mi to? Není to ztracená věc. Musím to udělat? Dobře.
<br><br>
<b>Na CD je spousta těch, kteří na vás spoléhají. Chtělo to odvahu natočit CD?</b>
<br><br>
To, co člověk dělá v životě, to vím z vlastní zkušenosti, by mělo být dobré. S každou ubíhající sekundou se to o sekundu snižuje. Teď tu s vámi mluvím, a vím, že se čas nevrátí. Zbývá méně času. Proto taková témata.
<br><br>
<b>Ale, když se na to takto podíváte, jak to aplikujete na svou práci?</b>
<br><br>
Někdy jsem zoufalý. Trochu se dusím nebo onemocním. Ale, když to uvidíte, a najednou vidíte cíl, který jste viděli daleko před sebou, a teď je najednou několik metrů před vámi, a i když si to v tuto chvíli neuvědomujete, tak se tento cíl znovu pohybuje pryč a mění se v neznámo, pochopíte, že musíte pracovat. Ale, chci si to užít.
<br><br>
<b>Co je tedy víc práce? Zpívat nebo hrát?</b>
<br><br>
Stejně. To není práce. To je volba. Práce by znamenala špatný pocit z místa, kde dělám něco téměř mechanicky osm hodin denně, a moje práce mi přináší potěšení. 
<br><br>
<b>Co je pro vás nepříjemné, například ve Farsantes? Co je pro vás nepříjemné a nutí vás říct:“Dobře. Dost, nechci tímhle ztrácet čas"?</b>
<br><br>
Může to být spousta všeho, ale mám rád skupiny, kde…Poslouchejte, odpovídám upřímně bez dalšího povyku. V této profesi jsem od 24 let, od roku 1993 do současnosti, celou tu dobu se o mě mluvilo, takže já můžu mlčet. Co je pro mě nepříjemné? Zeptejte se mých kolegů, kdo jsem, jak pracuji, jak rád pracuji, kdo otevírá dveře a kdo je zavírá, když odcházím poslední. Uplynulo mnoho let, všichni se dobře známe. Celou tu dobu mi to umožňuje zachovávat uctivé ticho. Můj příběh mluví sám za sebe. A realita mluví sama za sebe.
<br><br>
<b>A s touto důvěrou jste velmi sebekritický?</b>
<br><br>
Neubližovat. Ano, samozřejmě, jsem sebekritický. Jsem laskavě přísný. Stejně tak chci  se sebou zacházet. Co dělám se svými dětmi. Být laskavý/laskavý není dobrý; jen jedna závažnost kazí mnoho životů.
<br><br>
<b>Herec nebo hudebník?</b>
<br><br>
Považuji se za stálou bytost. V souladu se způsobem, jakým hraju se způsobem, jakým píšu, jakým manželem jsem, jakým druhem otce jsem, jaký jsem přítel, jaký druh kolegy jsem.
<br><br>
<b>Proto, když je to pro vás nepříjemné (něco vám nevyhovuje, nelíbí se vám to), je to pro vás nepříjemné a je po všem?</b>
<br><br>
To se mi vůbec nelíbí. Pokud to, co dělám, neospravedlní, že jsem daleko od dětí, nestojí to za to. Pokud budu muset jíst pouze rýži, ale budu vedle svých dětí, pak to stačí.
<br><br>
<b>Přemýšlíte o nich hodně před vaši novou prací?</b>
<br><br>
Dnes si můžu vybrat. Pracuji, protože táta musí chodit do práce. Pracuji pořád. Ale, já se vracím k tomu, co jsem řekl předtím: je velmi obtížné říci, že je to jen práce: to je podvod. To je prostě skvělá práce. Je to jemný odraz. 
<br><br>
<b>Opravdu věříte, že lidé vědí, kdo jste?</b>
<br><br>
Opravdu věřím v sebevědomého člověka, který říká, že je to idiotství. Někdo jednou napsal v časopise, že cena Martin Fierro za Yaga mi byla udělena ze soucitu, protože jsem měl rakovinu. Nikdy na to nezapomenu. Pokaždé, když se semnou ten člověk setká, až do mé smrti ho budu hnát.Protože je to hloupé. Na kolenou by měl žádat o odpuštění od kohokoli, kdo má rakovinu, toho, kdo tímto způsobem chrání práva. Ujišťuje, že se omluví v příštím čísle, donutí svého redaktora nebo ne, na tom nezáleží. Dnes si mohu dovolit stát před každým, bez ohledu na to, kdo to je, protože už jsem v tom věku, a kromě toho mám dost těžkou ruku, abych někomu vyrazil zuby pro kohokoliv, kdo kreslí, kreslí něco čím chce ponižovat. Se stejnou laskavostí, se kterou jsem pohladil hlavu svých dětí než jsem šel spát. To je sekvence, myslím.
<br><br>
<i>Je třeba zlomit led strachu.</i>
<br><br>
<b>Cítíte se jistější jako herec nebo jako zpěvák?</b>
<br><br>
Opravdu si myslím, že je to jako houpačka, a já jsem uprostřed mezi svou absolutní nejistotou a svou absolutní důvěrou. Někdy jeden vyhraje, jindy jiný: Snažím se vybrat, ve kterém okamžiku v mém životě je lepší se zastavit. Chci být dobrým příklad pro své děti, jakým byl pro mě můj otec. Když natáčím v televizi, v jakékoliv budově, které zde vidíte, je tu někdo, kdo je sám a sleduje příběh, který ten chlap chce vyprávět. Způsob vyprávění příběhu se postupně promění ve vaši firemní identitu.
<br><br>
<b>A jeho temná stránka?</b>
<br><br>
Nejsou žádné temné stránky. Nechci temné stránky.
<br><br>
<b>Proč nahráváte tato témata a proč se Sony?</b>
<br><br>
Tato témata se mi vždycky líbila. Znám lidi, kteří jsou zaneprázdnění tímto diskem. Jde o video na Vevo – píseň Stand by me, kde jsem se svým psem. Raději požádám o odpuštění než o povolení. Pokud se musím omluvit za nahrání disku, ano, můj bože. Disk je velká radost. Žádná společnost se nezaváže vydat disk, protože to považuje za vtip. Víte, co mě nadchlo? Všichni si stáhli rukávy a všichni přispěli, od prvního do posledního.
<br><br>
<b>Co vás fascinuje?</b>
<br><br>
Je třeba rozbít led strachu. Život jednoho dne skončí. Na poslední chvíli by měl člověk říci něco, co mu dá mír. Poslední slova mého dědečka byla adresována mé babičce a řekl jí „děkuji za všechno“. Pohladila ho po čele a on zemřel. Je po všem. Nezbývá nic neúplného.
<br><br>
<b>Máte něco neúplného?</b>
<br><br>
Ne. Mám sen. Ale nic neúplného. Hodně snů.
<br><br>



<hr size="1" color="black">
<br>


<a name="73"><b>Facundo Arana: „Je dobré, když se můžete stát symbolem toho, co jste zažili, a vyjádřit to svým uměním.“ (2020)</b> </a>
<br><br>

<i>Facundo Arana se chová jako srdečný, nadšený a velmi přátelský člověk. Abych se cítil jako doma, navrhuje, abych si s ním nejdřív vypil maté a pak klidně mluvil. Za to jsem mu vděčný. Od první minuty jsem chtěl mluvit o hře se kterou přišel do našeho města. Čas se krátí, protože ostatní novináři ho chtějí také vyslechnout. Umělec je v divadelní sezóně v Carlos Paz. Přesto mluví, jako bychom měli spoustu času.
<br>
Facundo předvádí hru En El Aire od čtvrtka do neděle v Teatro del Sol, jednorázová představení režírované Manuelem Gozálezem Gilem, kde hraje Marcose herce a moderátora, který přichází do města Las Rocas, aby zde provedl rozhlasový program, který oslovuje veřejnost. Je to jediné divadlo ve městě, které chtějí zavřít, aby se z něj stalo parkoviště. Ve všech směrech se snaží toto rozhodnutí zvrátit.
<br>
Herec nedávno hrál významnou roli v Little Victoria, roli Antonia Tiscornia. Zářil v Chiquititas a vedle Natalie Oreiro v Sos Mi Vida a Muněca Brava nebo s Nancy Duplaa v Padre Coraje. Je velmi milován za boj a za účast na dobrých skutcích.
<br>
V roce 2010 vyšplhal na vrchol Aconcagua, aby vysvětlil důležitost dárcovství krve, vztyčil vlajku na vrchol a nyní je vyslancem Fundaleu, fondu pro boj s leukémií. Důvodem je skutečnost, že ve věku 16 let mu byl diagnostikován Hodgkinův lymfom, choroba, kterou překonal po roce chemoterapie a radioterapie a po pěti letech kontroly.</i>
<br><br>
<b>Kdy jste pochopil, že vaším povoláním je být umělcem?</b>
<br><br>
Neuvědomil jsem si to velmi jasně. Ale uvědomil jsem si, že se přikláním k umění a nemůžu na tom nic změnit. Už ve věku 5-6 let jsem poslouchal klasickou hudbu ale ne proto, že jsme na to byli doma zvyklí, ale protože, jak jsem poslouchal Los Parchís, hudbu Beethovena, Bacha, Mozarta všechno jsem to poslouchal se stejnou touhou a vzrušením. Časem jsem byl ovlivňován kresbou, hudbou a divadlem. Vždy mě to zajímalo a nikdy jsem si nedokázal představit, že budu žít jako otec, sedící za psacím stolem.
<br><br>
<b>Váš otec byl právník?</b>
<br><br>
Ano, pracoval v justici. Celý den pracoval u soudu, pak se vrátil domů a pokračoval v práci na svých případech. Byl to skvělý pracovník, ale já se na něj díval, on seděl u stolu a pochopil jsem, že takhle budu moct sedět, jen když budu kreslit. Nedokázal jsem si takový život představit, tak jsem si vybral umění.
<br><br>
<b>Pamatuji si, že jsem vás poprvé viděl v televizním seriálu Canto Rodado. Jak jste začal se svou profesí?</b>
<br><br>
Ano, to byla moje první práce v televizi. Bylo to v roce 1993. Když mi bylo 15, můj nejlepší kamarád Kali – on velmi dobře psal. Trávili jsme spolu všechen čas, dělali jsme jen to, co on napsal a já jsem maloval – řekl mi: musíme jít školy divadelního umění. A tak jsme šli na dva měsíce do divadla Lazalle. Jednou jsem tam přišel a všude byla tma a na pódiu byl modrý stůl, takový divadelně modrý. A já byl pokořen. V tento den jsem si uvědomil, že chci být hercem po zbytek mého života. A pak jsem začal studoval, abych se stal hercem, ale nevěděl jsem, jestli to dokážu. Byl to prázdný list, nemohl jsem v tuto chvíli jasně říci: „Chci být hercem, tanečníkem nebo kreslířem.“
<br>
Byl jsem velký fanoušek Kaloy (Carlos Luazo), Fontanarossa. Ve škole jsem nebyl moc dobrý. Chodil jsem do školy ve dvou směnách, takže jsem za ta léta našel útočiště v kreslení. A také ve cvičení, například v meditaci. Když se rozhodnete meditovat poprvé, hlava se nemůže zastavit, přijde tolik myšlenek, ale pokud meditujete trochu každý den, pak se po chvíli od toho můžete odpoutat a zastavit hlavu. To je úžasné.
<br><br>
<b>Jak dlouho meditujete?</b>
<br><br>
Začal jsem meditovat, když mi bylo 17 let a pak jsem přestal, ale vím, co to je. Ten, kdo přemýšlí, ví, že to vyžaduje čas, ten, kdo kreslí, ví, jak vstoupit do světa své práce. To se nestane hned, je to zvyk.
<br><br>
<b>Překvapil vás život ve vaší profesi? Čekal jste, že budete slavný?</b>
<br><br>
Víte, co se dělo, měl jsem vážnou nemoc a to mě nezměnilo, ale takové věci zanechávají stopu. Když jsem byl mladý, můj nejlepší přítel zemřel a uvědomil jsem si, že všechno je konečné, takže je pro mě velmi obtížné plánovat budoucnost. Teď to dělám protože mám děti a manželku, takže plánujeme, ale pro sebe nemohu plánovat. Téměř jsem zemřel na rakovinu a můj nejlepší přítel zemřel, když nám bylo 18 let.
<br><br>
<i>„Rozumím vašemu boji, protože mě se to také úzce dotklo:“ Toto je „před a po“…</i>
<br><br>
Zejména pro někoho v okolí. V mém případě jsem měl štěstí, že to byl můj lymfom. Představuji si, že se matky vedle pacienta vždy ptají: proč je to moje dcera nebo můj syn, proč ne já? Řekl jsem si: nezabije mě to, protože to nedovolím, ale určitě umřu, pokud se to stane i mé sestře, otci nebo matce.
<br><br>
<b>Vždycky mluvíte o těchto tématech, že? Pokaždé, když můžete…</b>
<br><br>
Faktem je, že umění mění všechno ve vašem životě. Je dobré, když se můžete stát symbolem toho, co jste zažili, a vyjádřit to svým uměním. Obohacuje, vyživuje a očišťujeme mě, že mohu svědčit, protože nikdy nevíte, kdo vás sleduje nebo poslouchá. Rád žiji v této poezii života.
<br><br>
<b>Tato vaše stránka umožňuje lidem lépe poslouchat, co děláte, protože slova a důkazy na toto téma vycházejí z vašich zkušeností. Myslíte si, že tyto události, o kterých mluvíte, výstup na Everest, Aconcaguu, stanovení si obtížných úkoly pro sebe vás ovlivnili? Nebo máte jiné motivy?</b>
<br><br>
To nemohu vědět. Prostě Everest je nejvyšší místo na světě. Jednou jsem nemohl chodit po vlastních nohou – pořád mám jizvy – a potom svýma vlastníma nohama jsem dosáhl nejvyššího místa na světě. Dává to smysl. Musíte mít jen minimální úctu k sobě a své paměti, protože pokud si nepamatujete, co jste zažili, co vás to stálo dosáhnout něčeho a jak byste mohli vše v životě překonat, pak je vše marné. Je skvělé být schopen podívat se z vrcholu Everestu na toho, kým jsem byl, ten který nemohl chodit. 
<br>
To samé mám se saxofonem. Tento saxofon na jevišti je ten samý, na který jsem hrál v metru a pamatuji si, co mi přicházelo na mysl, když jsem to dělal. 
<br><br>
<b>Co vás napadalo?</b>
<br><br>
Možná se jednoho dne mohu stát hercem, mohu dělat něco s tím, co právě studuji? Možná můžu žít podle toho, co dělám za umění? Nakonec jsem to chtěl a dosáhl jsem toho. Být dnes večer na jevišti znamená podívat se na chlapa, který hrál v metru. To znamená říci: Nezapomínám na tebe, ani na sebe v souladu se samotným životem, s vlastním životem. Toto je váš vlastní příběh, který můžete napsat.
<br><br>
<i>Vzpomeňte na úspěšné projekty.</i>
<br><br>
<b>Jaká pracovní zkušenost byla pro vás ze všech vašich úspěšných projektů nejvýznamnější?</b>
<br><br>
Chiquititas, protože jsem pracoval s dětmi a rád jsem jim vyprávěl příběhy. Děti jsou čisté a máte za ně velkou odpovědnost. Tato práce mě fascinovala a změnilo mě to. Muněca Brava a Sos mi Vida, protože jsem měl příležitost pracovat s Natálií Oreiro, navzájem si velmi dobře rozumíme a jsme dobří přátelé. Spadnete bez zajištění a ona vás zvedne. A naopak. 099 Central a Padre Coraje, kde jsem hrál s Nancy Duplaa, mám s ní také skvělý vztah. Yago, protože je to moje alter ego (moje druhé já). Byl jsem v Selvě, což se mi opravdu líbilo, byl jsem naplněn svou postavou. Všechny příběhy, které jsem v divadle vyprávěl, mi také hodně daly. Protože jsem dělal všechno pečlivě a staral jsem se o všechna díla.
<br><br>
<b>Jak jste hrál svou roli v Little Victoria?</b>
<br><br>
Byl to úspěšný projekt, protože jsem měl opět skvělou partnerku Marianu Geneio Peňu, a přesto jsem vstoupil do světa, o kterém vůbec nic nevím. Byla nekonečně velkorysá. Úplně jsem se otevřel, abych si mohl vzít vše, co jsem potřeboval k vytvoření obrazu. Nikdy na tuto roli nezapomenu. Nádherný milostný příběh. Když něco takového řeknete, musíte se vrhnout do náruče svého partnera. Ale vždy se snažím dávat to nejlepší ze sebe svým kolegů, řediteli, technickému personálu atd. 
<br><br>
<b>Jaký jste otec?</b>
<br><br>
Ten nejlepší, jakým umím být. A nikdy necítím, že je toho dost. Velmi obdivuji Mary, mou ženu, v každém smyslu. Víte, co se děje? Odpusťte mi feminismus, ale pro muže, který vidí ženu jako matku, je naprosto úžasná. Dítě nevolá otce, volá matku. Jsem vůči tomu velmi ohleduplný. Možná proto, že mám sestry, jsem jediný syn…Moje matka je hlavním důvodem, proč jsem naživu. Víte, co na Mary obdivuji? Vidím ji jako matku a umírám láskou. Ale, já jsem se nezamiloval do toho, jaká je matka. Protože jsem to nevěděl. Zamiloval jsem se do jejich očí, úsměvu, těla a její povahy. Čas mi ukázal pravdu, protože jasně chápu, že ve 20 letech si nevyberete něco, co je staré 40 nebo 50 let.
<br><br>
<b>Můžete si vybrat a změnit to.</b>
<br><br>
Ano, protože to není „dokud vás smrt nerozdělí“, ale „dokud mě budeš potřebovat, abych vytvořil to, co potřebuješ, a naopak. Podle mého názoru by to mělo být takto jasně pochopeno.
<br><br>
<b>Jaké jsou vaše bezprostřední cíle?</b>
<br><br>
Všechno, co teď dělám, je to, co jsem chtěl dělat, když mi bylo 15 let. Pokaždé když jdu na jeviště, modlím se hodně za vesmír, k vyšší bytosti, protože věřím. Ne, že bych byl náboženský. Nezajímá mě rabín nebo tibetský mnich. Pokud jsem skutečně oddaný svému náboženství, stačí mi to. Moje náboženství je náboženství Boží, ne lidské.
<br><br>


<hr size="1" color="black">
<br>


<a name="74"><b>Miluji na dálku (Caras,2020)</b> </a>
<br><br>

<i>Facundo Arana sám v Carlos Paz.</i>
<br><br>
<i>Herec představuje své sólové představení En El Aire v divadle del Sol a jeho manželka Maria Susini a děti relaxují v Mar del Plata. Dělí své léto mezi pohoří Cordoba a pláže v Mar del Plata.</i>
<br><br>
<i>Arana se pohybuje po městě na motocyklu a chválí krásu pohoří Cordoba. Ve hře, kterou předvádí od čtvrtka do neděle je rozhlasovým hostitelem, hraje na saxofon a nutí se smát.</i>
<br><br>
<i>Jeho přítomnost vyzařuje mír a klid, a přenáší se na všechny kolem. Facundo Arana se nedívá na hodinky a zdá se, že ho čas nezajímá. Během natáčení nepoužívá mobilní telefon a reaguje na jakýkoliv nápad.</i> „Chceš, abych se postavil, tamhle?“ <i>ptá se laskavě. A pak se objeví na římse, která se nachází ve třetím patře jednoho z nejexkluzivnějších hotelů v těchto horách. Kdokoli by cítil  závratě v takové výšce a větru, který fouká z hor, ale on ne. Ten, kdo vyšplhal na Mount Everest a Aconcaguu, nejvyšší hory na světě, netrpí strachem z výšek. Lidé ho dokonce sledují a plaše fotografují. Jeho osobnost nezůstane bez povšimnutí v Carlos Paz, městě, kam přijel na sezónu s En El Aire, představením, kde je hlavní postavou, a který po každém představení sbírá chválu a to od čtvrtka do neděle v divadle del Sol.</i>
<br><br>
<i>Mezitím jeho manželka Maria Susini a děti India, Yaco a Moro tráví léto v Mar del Plata.</i>
<br><br>
„Jsem velmi rád, že hraji sezónu v Cordobě. Město a krása hor jsou úžasné. Dokázal jsem je obdivovat, když jsem sem přijel s Madisonskými mosty, a jsem velmi hrdý, když na konci představení vidím, jak lidé vstávají, když slyší krásný příběh. A velmi nadšeně diskutují o tom, co viděli.“ – <i>říká herec.</i>
<br><br>
<i>Arana prokazuje svůj talent v roli rozhlasového hostitele, který vysílá z divadla ve vzdáleném městě. Kouzlo žije v tomto divadle a v představení hraje na saxofon, sestupuje mezi diváky, diváci se smějí a přemýšlí o svých sporech po telefonu se svou bývalou manželkou a synem. V roce 2019 hrál herec velmi uznávanou roli v Little Victoria, televizním seriálu Telefe, kde měl poměr s mladou transgender herečkou Marianou Genesio Peňou. Společně vytvořili jeden z nejoblíbenějších párů publika.</i> „Je skvělé být schopen vyprávět milostný příběh v televizi. Dostal jsem jen vynikající recenze. Lidé mě zastavovali na ulici a říkali: Je dobré, že o tom bylo možné mluvit, bylo dobré vyprávět jiný druh milostného příběhu, protože to ještě v televizi nebylo. „A víte, co je nejdůležitější? Nikdy jsme nemluvili o ničem jiném než o milostném příběhu. „ – <i>říká herec.</i>
<br><br>
<b>Myslíte si, že musíme mluvit více o sexuální rozmanitosti v zemi?</b>
<br><br>
Myslím, že musíme mluvit méně a více respektovat, protože to jsou fakta, takže nemluvme o sexuální rozmanitosti, ale o lásce. A když existuje láska, tak kde je hranice? Jen mluvme o lásce, když je vaše volba lásky v souladu s rámcem, ve kterém jste byli vychováni. Nechci si ale představovat postavení člověka vychovaného v určitém rámci a jeho volba by byla úplně jiná. Člověk pak začíná přemýšlet: „Zničím život svých rodičů. Co na to řeknou? Co si budou myslet? Ale já jen chci, aby byli všichni šťastní! Chci, aby moje děti byli v budoucnu šťastné. 
Pokud jednoho dne najdou něco, co je učiní šťastnými a chtějí milovat nikoli způsobem, který jsem si vybral, je zcela jasné, že vaším úkolem není jejich náprava, ale vaším úkolem je udržovat vztahy připravené, když přicházejí s osobou, se kterou se rozhodli žít a v neděli přijdou společně na asado.
<br><br>
<b>Jak s manželkou žijete na dálku?</b>
<br><br>
S Mariou se nám strašně stýská. Jsem k ní velmi přátelský a navzájem to přijímáme. V každém případě je vzdálenost mezi námi velmi velkorysá, protože trávím tři a půl dne v týdnu hraním v divadle a druhou polovinu týdne s nimi trávím na dovolené v Mar del Plata. V naší profesi je naprosto neobvyklé, že máte možnost takto rozvrhnout svůj čas, a moje děti zcela přirozeně přijímají, že tatínek není vždy s nimi, což je dáno rámcem.
<br><br>

<hr size="1" color="black">
<br>


<a name="75"><b>Facundo Arana představuje své příběhy: „Nepředstírám, že jsem studoval na školách, chci jen vyprávět 
příběhy.“ (2020)</b> </a>
<br><br>



<i>Od příštího týdne bude herec zveřejňovat texty, které psal několik let. Dyslexie, sny stát se spisovatelem a kreslířem, ničiví kritici, kteří „zabíjejí umělce.“
<br><br>
„V Africe takové zvuky zasáhnou víc než kulka. Porazili osud, zasáhli důsledky, změnili přítomnost mrknutím oka. 
Antunes běží s nataženým revolverem, což je pro něj neobvyklé. Jeho krok je pevný, ale jeho puls není. Není zvyklý na zbraně. Z ničeho nic se neobjeví lvice, objeví se noční můra.“
<br><br>
Tyto řádky patří Facundovi Aranovi. Jsou součástí jeho příběhu Candes, který léta nepřekročil hranice jeho osobního archivu. Později je zveřejnil na svém blogu. A od příštího týdne budou k dispozici čtenářům Teleshow. Každou sobotu na tomto webu bude další. To pro něj znamená, že přerušil „popírání“, jak tomu říká.</i> „Píšu už dlouho. Ale postupem času jsem si všechny příběhy začal číst společně a říkal si: „Opravdu je chci publikovat“ Ale neudělal jsem to.“
<br><br>
<b>Jak jste se seznámil s literaturou?</b>
<br><br>
Robin Wood. Stejně jako my všichni si myslím: Jsem z generace Daga, Nippura z Lagash. K tomu ještě Ostreheld, Solano Lopez. Chtěl jsem být ním; spisovatel a kreslíř. A chtěl jsem být hudebníkem. Později jsem se chtěl stát hercem. V životě se všechno sešlo jedno s druhým: a já jsem byl zapojen do všeho a do všeho společně. Pak uplynulo 47 let. To je hodně času.
<br><br>
<b>V jakém věku jste začal číst literaturu?</b>
<br><br>
Tohle je moje literatura. Nechávám všechno na později, až nebudu moct chodit: moje obrovská dyslexie mi neumožňuje dlouho číst. Ale mám skvělé knihy.
<br><br>
<b>Jaké potíže vám způsobuje dyslexie?</b>
<br><br>
„Odcházím“. Do příběhu investuji mnoho, pak odejdu, ztratím se, rozptýlím se. Dokážu udržovat konverzace a soustředit se celý den, ale pak najednou – ne, najednou – Jejda! Odcházím. To se může stát, když čtu Borgise nebo Cortazara. S Robinem Woodem se to však nikdy nestalo. Je trochu neuctivé mluvit o dyslexii: obviňovat se z dyslexie, to slovo by se mělo hodit do kanálu. Nemyslete si, že to, co říkám, je dyslexie. Někdy mohu kreslit celý den a někdy se nemůžu soustředit na jeden výkres po dobu pěti minut. A tak je to i s knihami. Čtení je zvyk, který je třeba vyživovat, udržovat. Je to úžasná výzva, kterou si nechávám na dobu, kdy se mé děti stanou dospělými.
<br><br>
<i>Facunda inspiruje noc. A často ho zastaví až úsvit. Úsvit znamená, že musíte vzít své děti do školy a začít dělat každodenní věci. „Spím, když se ukáže…“ říká s úsměvem.</i>
<br><br>
<b>Když píšete, dyslexie vám způsobuje nějaké potíže?</b>
<br><br>
Ne. Ale, je třeba znovu si přečíst příběh a to mnohokrát a v různých časech. Než o tom začnete uvažovat, protože pak omylem času opakujete několik slov. Ale když jsem si znovu přečetl příběh, všiml jsem si jich. A kromě toho to přijímám s humorem. Pokud to nebudete dramatizovat je dyslexie naprosto pochopitelná. Zdálo se mi to pozdě, protože v mých časech, když jsem byl dítě mi nebyla diagnostikována. Kopli vás do zadku a řekli: „Dělej, lenochu!“ Tak to bylo. Jeden z mých kluků trpí dyslexií a my to nedramatizujeme: dyslexie je součástí života. Je nutné se trochu přizpůsobit, a to je vše.
<br><br>
<b>Kdy jste zjistil, že máte dyslexii?</b>
<br><br>
Potom, co ji diagnostikovali mému synovi. Všechno bylo naprosto stejné a já jsem řekl lékaři: Ale on nemá dyslexii, vždyť já ji taky nemám“ Je pouze nutné to nedramatizovat. Ničeho se neobávat.
<br><br>
<b>Jaký je váš tvůrčí proces?</b>
<br><br>
V noci. Když je před vámi prázdná stránka, nezáleží na tom, zda je noc nebo den. Ani úsvit nemůže konkurovat noci. Jsou věci, které se dějí, když jsou hotové a mě se to líbí. Pokud kreslím, pak v noci. Když jsem chodil do školy, měl jsem obrovské problémy protože jsem nechtěl spát: Co se stalo v noci, to se nestalo během dne. Například ticho. Noc je úžasná: je plná nápadů a talentu, velký nebo malý, má ho a září. Nevím proč. Může existovat úplně jednoduché vysvětlení, nebo možná v noci vycházejí duchové a elfové a vše ve vás ožije. Ale je to tak. V noci se najednou objeví příběh a vy si sednete, napíšete první slovo do poznámkové bloku nebo do počítače a začnete psát.
<br><br>
<b>Když na vás přijde myšlenka, pamatujete si ji nebo si ji zapíšete, abyste nezapomněl? </b>
<br><br>
Točí se mi v hlavě. I když se to mnohokrát stalo…Přišel jsem s brilantními nápady. Jsem si jist, že jsem vyřešil hádanku světa! A zapomněl jsem to… Kdyby to bylo opravdu důležité, kdybych měl literární vlohy, zkusil bych to, měl bych své vlastní metody, které bych si pamatoval. Pokud dostanu nějaký nápad, dobře, pokud si ho pamatuji, a pokud ne, pak to tak nemělo být. Není to tragédie.
<br><br>
<b>Jaké žánry procházejí vašimi příběhy? Kdo je čte?</b>
<br><br>
Nikdo. Nikdo jim nerozumí.
<br><br>
<b>Ani vaše žena, Maria Susini?</b>
<br><br>
Ano, ona si je může přečíst. Ale, ne. Je to dokonce tak osobní, že uplynulo hodně času, než jsem je začal publikovat na svém blogu. Otevřel jsem ho v roce 2005, před mnoha lety. A začal to trochu rozšiřovat: rozvinul jsem mnoho z těch, které jsem měl; vymazal jsem mnoho z nich, nemám ponětí, proč. Nejsem k věcem poutaný.  Roztrhám některé kresby, jiné si nechávám; uchovávám jich málo.
<br><br>
<b>Jaký je váš názor na komentáře čtenářů? Pokud něco kritizují, je možné, že v textu něco změníte, nebo je to hotové dílo: „Tento příběh“?</b>
<br><br>
Příběh je to, čím je. Psali mi v komentářích: „Tak by to nemělo být.“ Ale to je příběh: je to, čím to je a nemění se to. A možná je dobře, že to u někoho vzbuzuje tyto rozpory.
<br><br>
<b>Ale, co si myslíte o kritice?</b>
<br><br>
Víte co dělám? Vyprávím příběhy. Zemřel bych, kdyby někdo řekl: „Udělal špatnou operaci a nezachránil život dítěte.“ To by pro mě bylo hrozné. Proto nejsem lékař ani pediatr. Ale vyprávět příběh? Co může být překvapivější, než vyprávět příběh? Když to dělám celým svým srdcem, celým svým srdcem, co mi mohou říct? „Udělal to špatně.“ A co to znamená, dělat špatně? Zopakoval stejné slovo v jedné větě? Zneužívá slov? Nepředstírám, že jsem studoval školy, chci vyprávět příběhy. Za konstruktivní kritiku jsem z celého srdce vděčný. Naopak destruktivní kritika je jako učitel, který místo toho, aby řekl: „Poslouchej, povzbuzuj“, vezme vám váš papír. Co si myslíte, jak dlouho mi trvalo vzít si další list papíru a začít znovu malovat? A možná to, zničilo vaši  kresbu, zabilo umělce. A člověk, který to udělá, půjde do pekla. Kritik, který zabije umělce… Kdo je darebák? Nikdo neví, kolik vypiju maté při psaní těchto příběhů, pro změnu slov a jejich uspořádání novým způsobem. Říkám vám, že když začnu psát, nemůžu přestat.
<br><br>
<b>Takže, kdo nakonec jste? Hudebník, herec, spisovatel…</b>
<br><br>
Objímám děti stejnýma rukama se kterými píšu, kterými kreslím, s nimiž večer hraju v divadle. A dělám to celým svým srdcem.
<br><br>
<b>S čím se čtenář setká ve vašich příbězích?</b>
<br><br>
Když otevřenou některý z mých příběhů, najdou něco, co je uděláno s obrovským množstvím lásky, vytvořené s nadějí a se vší silou mé duše. Nevím, jestli se jim budou líbit, nebo ne, ale pochopí, že mé příběhy psané postupem času mají můj styl. Nemám dovednost Wooda, jen jsem rád viděl, jak čas uběhl, a že mám svůj vlastní styl psaní, kreslení, hraní. V životě.
<br><br>

<a name="76"><b>Živý instagamový chat s Nalalií Oreiro“ (17.7.2020)</b> </a>
<br><br>
<iframe width="220" height="200" src="https://www.youtube.com/embed/GMU5y2SxaOw" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen></iframe>
<br><br>
<b>N:</b> Ahoj, jak se máte? Ahoj, jak se máte (rusky). Shalom. Ahoj. Mockrát děkuju, že jste tady. Pro mě je tohle něco neobvyklého. Tohle je moje první vysílání, které jsem zorganizovala. Především bych vám chtěla poděkovat za tento nový způsob komunikace z karantény. Vidím, že mi píše hodně lidí v přímém přenosu. To mě moc těší, ale jsem velmi nervózní. Teď jsem přemýšlela, proč čekám až do třech hodin. Říkám si, jak můžu být nervózní z něčeho, co dělají všichni. Ale, pro mě je to něco nového. Tohle je pro mě nový způsob komunikace, ale teď nutný. V tuto chvíli mi přijde, že potřebujeme věci, které nám dělají radost. Komunikovat s našimi přáteli a proto budeme za chvíli komunikovat s mým velkým přítelem. S člověkem, který je pro mě velmi důležitý a který se stal velmi důležitým na začátku mé herecké kariéry. Už nechci dál mluvit, protože jestli zodpovím všechny otázky, které jsem si připravila. Vlastně všechny otázky, které jste mi poslali. Vím, že nás sledujete. Vím, že nás sleduje hodně lidí z různých koutů světa. A vím, že ne všichni nerozumí tomu, co tu říkám. Je to vysílání ve španělštině, a já přemýšlím o tom, co když tohle vysílání nebude umět nikdo přeložit. Proto, ještě jednou děkuju. A já se jdu přihlásit. Kliknu na ikonu dvou smajlíků a přemýšlím o tom: „Kolik je lidí, kteří se můžou jmenovat Facundo Arana Tagle?“ Klikám na dva smajlíky…A budeme čekat…na něho! Podívejme se, jestli jsem to udělala správně. Čekáme na tebe Facundo Arana Tagle…
<br><br>
<b>N:</b> Ahoj, Facu!!!
<br><br>
<b>F:</b> Ahoj, moje královno.
<br><br>
<b>N:</b> Jsem v úžasu!
<br><br>
<b>F:</b> To můžeš, kamarádko.
<br><br>
<b>N:</b> Kde jsi? Na Havaji? Všechno je tam takové zlaté, jak pěkné!
<br><br>
<b>F:</b> Ale jdi, teď jsem se přestěhoval, takhle je to lepší, ne?
<br><br>
<b>N:</b> Jsi krásný na oblíbeném místě. Jak se máš?
<br><br>
<b>F:</b> Ahoj, krásko. Jak se máš?
<br><br>
<b>F:</b> Opravdu dobře, jsem moc rád…
<br><br>
<b>N:</b> Jak se má tvoje rodina?
<br><br>
<b>F:</b> U mě je všechno v pořádku. Opravdu rád tě vidím. Jsem moc rád, že jsme v živém vysílání na instagramu. Nemůžu tomu uvěřit.
<br><br>
<b>N:</b> Já tomu taky ještě nevěřím. Zdá se mi to mimořádné. Říkala jsem si, my opravdu budeme v živém vysílání?
<br><br>
<b>F:</b> Vypadáš moc dobře, Naty.
<br><br>
<b>N:</b> Naty Flogger.
<br><br>
<b>F:</b> Když jsem viděl, že sis udělala instagram podíval jsem se na tvoje video čtyřikrát. Když jsi řekla, že si uděláš instagram, řekl jsem si: Néééé, to není možné! Pak jsem šel hledat tvůj instagramový účet a našel jsem ho! Potom mě překvapilo, jak rychle ti začali přibývat sledující. Už první den jsi měla přes 120 tisíc sledujících z celého světa. To mě opravdu potěšilo.
<br><br>
<b>N:</b> O tom jsem s tebou chtěla mluvit. Dostali jsme otázky, jak jsme začali společnou historii. Historky, které se povídají na internetu. Tam, kde je možnost pro všechny, kteří nás sledují dát nám nějakou otázku. Dostali jsme otázky z Egypta, Izraele, z Turecka, Ruska, Uruguye. Z celé Latinské Ameriky. Ze Španělska. A já jsem si udělala domácí úkol a chci vám ukázat, co jsem si napsala. Facu vám může potvrdit, že jsem nenáročná osoba.
<br><br>
<b>F:</b> Všechno co řekneš je úžasné, Naty. Všechno, co tě skutečně překvapí je něco, co tě stále překvapuje. A to je něco, co tě odlišuje od ostatních generací. 
<br><br>
<b>N:</b> Máme několik generací, ale jsme daleko od otázek. Četla jsem otázky, a líbili se mi nějaké vtipné odpovědi. Ale, budu se kontrolovat. Někdy se utrhnu ze řetězu. Říkám věci vtipně, ale sleduje nás mnoho zemí.
<br><br>
<b>F:</b> Ano.
<br><br>
<b>N:</b> Ale, co je důležité je to, že je u tebe všechno v pořádku. Že, je tvoje rodina v pořádku. Jak prožíváte karanténu? Protože, to se teď děje po celém světě. Nejen tady. Četla jsem, že je to velmi vážné. Je důležité prokázat solidaritu ve všech zemí. U tebe je všechno v pořádku? Děti se drží?
<br><br>
<b>F:</b> U nás je všechno v pořádku. Děti jsou také v pořádku. Díky Bohu, pokračujeme v opatřeních. Děláme všechno, aby nenarušili svoje vzdělání. V uvozovkách. Znáš můj názor, že tolik nezáleží na ekonomických možnostech, na penězích, které v rodině vyděláme. Důležité je, že se staráme, abychom byli se školou na jedné vlně. Aby, jsme se sladili s učiteli. Vždyť hlavně oni se musí přizpůsobit novým úkolům ve škole. A musí se adaptovat s novou situací. A oni to udělali skvěle, a my se staráme o to, abychom jim v tom pomohli, jak jen to jde. A já souhlasím s tím, co u nás říkají. Nevypadá to u nás dobře. My především všechno děláme s velkou láskou. 
<br><br>
<b>N:</b> Tak se držte!
<br><br>
<b>F:</b> Ano, a my víme, Naty, že karanténa není u všech stejná. Musí se vyřešit některé věci. Například co se bude dneska jíst. Tohle se řeší po celém světě. A moje největší přání, a vím, že i tvoje je to, aby to všechno co nejdřív skončilo a mohli jsme jít do práce.
<br><br>
<b>N:</b> Za solidárnější a starostlivější svět! Jdeme na další téma, souhlasíš?
<br><br>
<b>F:</b> Skvěle, změň téma. Říkej otázky, a budeš na ně odpovídat. 
<br><br>
<b>N:</b> Neříkej.
<br><br>
<b>F:</b> Ty vždycky lépe odpovídáš. Vždycky mi řekni, kdy mám odpovědět.
<br><br>
<b>N:</b> Dobrá, ale mě by se líbilo, dát tomu nějaký řád. Mnozí se nás ptali, jak jsme se poznali. A jestli jsme o tom někdy mluvili. Zdá se mi jako lepší začátek konverzace říct to, že jsme se nepotkali v práci. Poznali jsme se dávno předtím. 
<br><br>
<b>F:</b> Mnohem dříve!
<br><br>
<b>N:</b> Chceš o tom vyprávět?
<br><br>
<b>F:</b> Ano, jistě. Na začátku 90. let v jedné čtvrti v Buenos Aires zvané Flores, opravdu krásná čtvrť. Je tam mnoho báječných lidí a je to opravdu symbolické místo. Byl tam jeden hudební klub.
<br><br>
<b>N:</b> Karaoke klub, aby tomu všichni rozuměli. 
<br><br>
<b>F:</b> Jak?
<br><br>
<b>N:</b> Karaoke, kam se chodí zpívat.
<br><br>
<b>F:</b> Ano, bylo to karaoke. Lidé si tam chodí zpívat, ale my jsme tam seděli, něco jsme pili. Všichni jsme se tam znali. Chodili tam lidi z různých měst. Mnoho z těch, kteří pracovali v televizi. Hodně mladých lidí, kteří začínali pracovat v televizi. 
<br><br>
<b>N:</b> Studenti divadla. A jednoho večera jsem tam šla s kamarádkami se kterými jsem chodila do divadelní školy Lito Cruz. Lidi chodili na jeviště a mezi nimi jsi byl i ty. Hrál jsi na saxofon. A v ten moment jsem se zvedla a šla jsem taky na scénu. A přesně tak jsme se poznali. Vtipný moment nebyl tehdy, kdy jsme zpívali nebo hráli. Mě tehdy bylo 16 let. Noc skončila a všichni šli domů. Ale naše malá skupinka tam zůstala až do zavření baru. Ty jsi nesl saxofon, a já jsem šla se svými kamarádkami. Tak se dala dohromady úžasná skupina. A setkáváme se takhle každý víkend. 
<br><br>
<b>F:</b> Přesně tak.
<br><br>
<b>N:</b> A potom byl Divoký Anděl. Ty jsi hrál v jiném seriálu v Telefe.
<br><br>
<b>F:</b> Potom se toho stalo ještě hodně. Ty jsi hrála v různých seriálech. Jednoho dne jsi dostala…
<br><br>
<b>N:</b> Pracovala jsem na 9. kanále.
<br><br>
<b>F:</b> Ano, ale byl to takový jiskrný moment. Hrála jsi dvě postavy najednou…
<br><br>
<b>N:</b> Jiskrný, takhle?
<br><br>
<b>F:</b> Ano, a najednou jsi dostala hlavní roli. A to tě neopustilo až do dnešního dne. To si pamatuju, udělalo to na mě dojem. Nebylo to hladké stoupání, bylo to něco jako…řekl bych, že to bylo něco jako uragán! A tebe to proslavilo…
<br><br>
<b>N:</b> Mezi námi, víš, já nejsem jeden z těch klidných lidí…
<br><br>
<b>F:</b> Ne, ne.
<br><br>
<b>N:</b> Co v mém životě můžu nazvat „klidným?“ Květiny, zahradu, já klidná ve svém vlastním světě? Teď jsem velmi spokojená.
<br><br>
<b>F:</b> Ty jsi začínala na devátém kanále. A tvoje výstupy byli velkolepé. Věci, které začínali probíhat..
<br><br>
<b>N:</b> Lidi tohle nezajímá. Oni chtějí vědět, jak jsme se poznali. Jak jsme spolu pracovali v Divokém Andělovi a v Sos Mi Vida. Obsazení, potom to, co o nás ostatní říkají. Jací jsme přátelé ve skutečnosti. Stali jsme se přáteli při společné práci, a jestli naše přátelství pokračuje. A já…
<br><br>
<b>F:</b> Přátelství, které vzniklo, ano?
<br><br>
<b>N:</b> Ano, přiznám, že i já jsem si o tom s tebou chtěla promluvit. V Divokém Andělovi jsme byli skvělými kolegy. Dva roky jsme ten seriál natáčeli. Měli jsme mezi sebou velkou chemii při společné práci. To bylo patrné, seriál se dostal do celého světa. Ale, my jsme nebyli takový přátelé, abychom spolu někam chodili, nebo abychom si povídali o životě. Ty jsi byl takový tajnůstkářský, a já jsem probírala životní problémy. Tak, jací jsme přátelé dnes, jsme se stali až při natáčení seriálu Sos Mi Vida. O mnoho let později. Víc jsme se scházeli, zestárli jsme, měli jsme jiný pohled na svět. A od té doby se stalo mnoho důležitých věcí. Souvisí to s tím, proč se nás lidé ptají. Jaké jste měli vážné momenty. Ptají se hodně. Například jaké jste měli vtipné momenty z Divokého Anděla. A já jich mám opravdu mnoho. Jedna je opravdu vtipná. Vzpomínám si na víc vtipných momentů ze Sos Mi Vida. Protože Sos Mi Vida byla dost bláznivá. Televize tehdy byla už dost moderní, už se mohlo natáčet s improvizací, že? V Divokém Andělovi ve scéně, která podle mě byla složitá, a já myslím, že i podle tebe taky. Složení milostné scény podle mužů a podle žen. Stejně. Tehdy jsem byla ještě mladá a byla to moje první milostná scéna. A první milostná scéna mezi Ivem a Milagros. V tom opuštěném domě, s ohněm, na zemi, na matracích. Zpívala jsem ti „Me Muero de amor“. Ty jsi byl ke mně velmi gentlemanský, velmi milý. Takový ty jsi.  Člověk nemůže hrát to, čím není.  Na tohle opravdu ráda vzpomínám. Fanoušci tuhle scénu čekali, ale já mám vždycky pocit trapnosti, když hraju tyhle scény, kde se musím svlékat. V tenhle den bylo opravdu chladno. Opravdu chladno! 
<br><br>
<b>F:</b> Jen jsme oba absorbovali ten oheň, to bylo to jediné, co nás hřálo. 
<br><br>
<b>N:</b> Přesně tak!!! Potom mám ještě jednu vzpomínku. Zastavuj mě, ty víš co začnu říkat, když mě nikdo nezastaví.
<br><br>
<b>F:</b> Ne, ne. Já můžu pokračovat o těchto momentech. Třeba o Guyi Taragonovi, který byl náš režisér.
<br><br>
<b>N:</b> Guy byl režisérem, skvělý člověk. S Jimim, který byl operátor. 
<br><br>
<b>F:</b> S Jimim Uebem, Mauriciem – zvukaře máš na mysli?
<br><br>
<b>N:</b> Mnozí se ptají, jestli jsme byli přátelé i s ostatním hereckým obsazením. Já bych řekla, že jsme se s ostatními herci nestali takovými přáteli. Jako například s Valerií Lorca, Gabrielou Sari. S mnohými se ale stále scházíme. Sylvia Baile. 
<br><br>
<b>F:</b> Všichni báječní. 
<br><br>
<b>N:</b> Někteří už nás bohužel opustili. Už taky uběhlo 20 let.  A mnozí herci už byli staří, jako například Lydia Lamaison, ta už tady není. 
<br><br>
<b>F:</b> Ano, Lydia, Arturo.
<br><br>
<b>N:</b> Oni odešli dříve.
<br><br>
<b>F:</b> Ano.
<br><br>
<b>N:</b> Je to nespravedlivé, že odešli tak brzy.  To, co se stalo v Divokém Andělovi, a já mám potřebu označit to za vážné. Neměli jsme úplné skvělé vztahy s obsazením. Ale, spíš s takovými jako byl technický štáb. V Divokém Andělovi jsme zformovali rodinu a techniky. Režiséry, zvukaře, kostymérky, výrobu. Byli jsme velká rodina, tak to řeknu. To byli časy, kdy se televizní snímky dávali po 16 hodině každý den. Začali jsme ráno, natáčeli jsme scény v domě, na ulici. Večer jsme natáčeli scény na diskotéce. Pamatuješ si na diskotéku?
<br><br>
<b>F:</b> Na to nikdy nezapomenu! Kromě toho bylo hodně klišé. Jiní se báli dělat něco takového a my jsme jim říkali: „Bavte se“!
<br><br>
<b>N:</b> Já jsem se nebála.
<br><br>
<b>F:</b> Ano, já vím!
<br><br>
<b>N:</b> Já jsem si oblékla červenou sukni a zpívala Gildu. Pamatuju si dvě hodiny ráno, a my jsme ještě pokračovali s natáčením na diskotéce. Přišli tam moderní muzikanti, kteří spustili cumbiu (styl taneční hudby). Ve skutečnosti jsme tam strávili příjemný čas. 
<br><br>
<b>N:</b> Ještě na jeden moment si vzpomínám. Tenkrát už jsme natáčeli tak 4 – 5 měsíců. Pamatuješ si na schody, které byli v domě? 
<br><br>
<b>F:</b> Vím, o čem chceš mluvit.
<br><br>
<b>N:</b> Ty jsi najednou stál nahoře a četl jsi scénář. Už to bylo okolo pěti měsíců natáčení.
<br><br>
<b>F:</b> A to už jsme natáčeli dost dlouho.
<br><br>
<b>N:</b> A najednou…
<br><br>
<b>F:</b> Ty slyšíš seshora…
<br><br>
<b>N:</b> „Kterou osobu napadlo pojmenovat mě Ivo?“
<br><br>
<b>F:</b> „Proč mě pojmenovali Ivo? Co to je Ivo? Proč Ivo?“
<br><br>
<b>N:</b> A já měla na sobě ty těsné, modré šaty. Což byl druh mé prezentace ve společnosti. Scházela jsem dolů po schodech v těchto šatech, tenkrát jsem byla namalovaná, načesaná, se scénářem. A říkám: „To mě, mě to napadlo.“ Potom co jsem vymyslela jména všem ze seriálu. Já jsem o tomhle ve skutečnosti nikdy nemluvila. Lidi o tom nevědí. A ty jsi mi řekl: „Proč ty? A proč jsi ho pojmenovala Ivo?“ Jiný další úžasný moment byl konec seriálu. Nevím, jestli si to pamatuješ, ale dostali jsme první scénář k finálnímu dílu, ve které nám výroba ukázala, jak by to mělo vypadat. Hráli jsme svatbu, jeli jsme v kočáře a na ulici nás potkalo nějaké děvče, která na nás házelo vejce. A my jsme jí říkali, co to do ní vjelo. A ona nám na to řekla, že ona je nová Cholito. A já jsem ji řekla: „Ne, nebude jiná Cholito!“ Kromě toho jsem řekla, že nestojí za to ukončit to zradou postavy.  Moje postava měla svatební šaty a měla by být věrná svým kořenům. A Ivo by ji měl v tomhle podporovat.  Nejkrásnější vztah je, když pár posiluje vztah jeden druhého a nesnaží se změnit jejich osobnost. Potom moje postava vystoupí, když vidí fotbalové hřiště. A běží ve svatebních šatech hrát si s míčem, a ty jsi na mě pyšný. Doprovázíš mě. A takhle končí seriál. Tohle byl návrh, který jsme udělali my. A výroba přijala tenhle návrh, a líbil se jim. V ten moment mi ještě řekli: „Dělej si co chceš“. „Dobře, ano, dělej si co chceš.“ A na tenhle moment vzpomínám taky, jako na příjemný.
<br><br>
<b>F:</b> Tohle často opakují v projektech na kterých jsme spolu spolupracovali. A často se stalo to, že ty jsi přišla s nějakým nápadem, který se na počátku zdál jako divný a potom ti výroba říká: „Dobře, dělej co chceš.“
<br><br>
<b>N:</b> Ano. „Já už s tebou nevydržím.“
<br><br>
<b>F:</b> Ne, tohle se ukázalo být jako pěkný svatební moment.  A to je velmi dobře. Naty, my máme tolik otázek.
<br><br>
<b>N:</b> Opravdu mnoho. Počkej, já jsem se tě chtěla zeptat na to, na co se hodně lidí ptá. Jestli ještě spolu budeme hrát v nějakém seriálu. Jestli se ještě někdy spolu spojíme.
<br><br>
<b>F:</b> Já už jsem několikrát odpovídal na tuhle otázku. Mě už se na tohle ptali tak 75 krát. 
<br><br>
<b>N:</b> Tolikrát?
<br><br>
<b>F:</b> Doufám, že jsi viděla, nebo k tobě došli takové komentáře. Každý kdo se zeptal, jestli bych s tebou znovu nepracoval jsem řekl, že by v tom momentě záleželo na tom, co by mi nabídli. Ale, řekl bych ano a dělal bych to zadarmo. Na tom by nezáleželo. 
<br><br>
<b>N:</b> Tohle neříkej, uděláme následující: Já bych taky řekla ano, ale vzala bych si plat za sebe i za Facunda. 
<br><br>
<b>F:</b> Dobře, udělej to tak. 
<br><br>
<b>N:</b> Víš, proč jsem se ptala? Protože oni se ptají, jestli si necháváme kostýmy z našich seriálů. Ty si je necháváš?
<br><br>
<b>F:</b> Já vím, že ty ano.
<br><br>
<b>N:</b> A ty?
<br><br>
<b>F:</b> Ty se je necháváš, že? A co já si budu nechávat od Iva, na moje kostýmy jsem  se vždycky jen ptal, proč bych měl být v kostýmu? 
<br><br>
<i>(Natalia si obléká tričko alias Cholito)</i>
<br><br>
<b>F:</b> Úžasné!!!
<br><br>
<i>(Obléká si kšiltovku)</i>
<br><br>
<b>F:</b> Skvělé!!!
<br><br>
<b>N:</b> Co koukáš? Vyrostli mi z toho uši? Jaká jsem podle tebe Karlitos?
<br><br>
<b>F:</b> Ty jsi absolutně taková, že když si dáš vlasy dozadu, tak vypadáš úplně totožně, jak je to možné? Ty jsi totožná, a já jsem strýček Ivo. Jak k tomu došlo?
<br><br>
<b>N:</b> Zklapni!
<br><br>
<b>F:</b> Nemáš zač!
<br><br>
<b>N:</b> Hotovo!
<br><br>
<b>F:</b> Naty, ty jsi úplně stejná! Nemůžu tomu uvěřit, kamarádko!
<br><br> 
<b>N:</b> Já si vždycky schovávám kostýmy, bez přemýšlení. Divoký Anděl bude mít vždycky speciální místo v mém srdci. Přemýšlím, jak je to u tebe a u všech, kteří tam s námi hráli. Ale, já si vždycky cením svých kostýmů. Ty ze Sos Mi Vida, nebo z Gildy. Ze všech seriálů, kde jsem hrála, mě se líbí si je schovávat. Nemáš tam náhodou piano nebo saxofon? Nebo nějaký takový instrument?
<br><br>
<b>F:</b> Víš, že ne. Teď zrovna tu nic takového nemám. 
<br><br>
<b>N:</b> Nic tam nemáš? Protože jsem chtěla zazpívat kousek z „Cambio Dolor“  nebo „Me muero de amor“ co myslíš? Nemám zpívat?
<br><br>
<b>F:</b> Víš ty co? Udělej a-capelu v tom máš zkušenosti.
<br><br>
<b>N:</b> V jaké tónině mám zpívat? Já teď zpívám cokoli. Jakou?
<br><br>
<b>F:</b> (Facu brouká) tohle je tón.
<br><br>
<b>N:</b> Tohle se mi podobá na „La vie en Rose“.
<br><br>
<b>F:</b> Mám tolik otázek, které přišli, Naty…
<br><br>
<i>(Naty zpívá Cambio Dolor)</i>
<br><br>
<b>F:</b> Opravdu skvělé! Přiznám se ti, teď když si mi volala…
<br><br>
<b>N:</b> Není třeba, potom co se tohle zapíše.
<br><br>
<b>F:</b> Přiznám se ti, když jsem měl tenkrát narozeniny a najednou…na to nikdy nezapomenu, zazvonil telefon a já si pomyslím: Naty nezapomněla, zvednu telefon a tam video hovor, a tehdy to nebylo samozřejmostí. Tenkrát mě to tak překvapilo, zvláště, když ty jsi volala mě. Přišlo mi to divné. 
<br><br>
<b>N:</b> Jak divné?
<br><br>
<b>F:</b> Zvednul jsem to, a najednou tě vidím oblečenou, v čem to bylo?
<br><br>
<b>N:</b> V čem oblečenou?
<br><br>
<b>F:</b> Bylo tam spoustu světel, koukám a slyším všude křik. Volala jsi mi z Ruska, přímo z koncertu. Přestala jsi zpívat, šla jsi mi zavolat, nevarovala jsi mě. 
<br><br>
<b>N:</b> To bylo překvapení v prvé řadě pro tebe. Bylo to překvapení i pro publikum, které tam ten den bylo. Potom, co přesně na tento den vyšel koncert. A my všichni, že tě pozdravíme na tvé narozeniny. A já jsem se rozhodla zavolat ti přímo. Viděli jsme tě na obrazovce, kromě toho jsem si na chvíli uvědomila, že bude vidět i tvoje telefonní číslo, a že ti začnou volat všichni z Ruska. Tak jsem to číslo zakryla a bylo to dobré. Potom, co jsi vzal telefon to bylo opravdu emocionální, pro publikum, které tam bylo. Víš, oni nás spolu mají rádi a znají nás z různých úhlů. Mám z mnohými zeměmi krásný vztah. A do Ruska jezdím velmi často. Mnohé generace vyrostli na Divokém Andělovi, kterého stále opakují. Je to mezikulturní a zasáhlo to různé generace. To je to, co se stalo v Rusku. Ještě mám jednu krásnou vzpomínku, o které bych mohla vyprávět. Je ještě jedna země, kde nás také mají rádi, a kterou máme rádi my. A to je Izrael. Potom nás prosili i ostatní země, abychom tam společně jezdili. A já přemýšlím, co bylo první, kdy jsem dokázala podat zprávu o tom, co se dělo se seriálem a s námi se všemi. Tohle bylo v roce 2000, kdy jsme jeli do Izraele. Na „Viva 2000“.
<br><br>
<b>F:</b> Ceny „Viva“.
<br><br>
<b>N:</b> To bylo…to bylo…
<br><br>
<b>F:</b> To bylo moc!
<br><br>
<b>N:</b> Bylo to neuvěřitelné!
<br><br>
<b>F:</b> Grandiózní! Úžasné, mám na to mnoho vzpomínek. Byli jsme tam dva týdny před povstáním. A bylo cítit napětí a očekávání. Něco se muselo stát. Ale nikdo nevěděl, kdy se to stane. S množstvím ochrany se kterou jsme chodili, byla smíšená s ohromnou láskou lidí. 
<br><br>
<b>N:</b> Opravdu velkou.
<br><br>
<b>F:</b> Ano, ano. Mám mnoho vzpomínek, které nikdy nezmizí. Tehdy jsme prezentovali Divokého Anděla. A tehdy tam byli představitelé slavných telenovel. To bylo předávání. Byla tam nejlepší organizace, kterou jsem kdy viděl. A všechno jsme vyhráli. Vyhrála jsi ty, jako nejlepší herečka. Vyhrál jsem já, jako nejlepší herec…
<br><br>
<b>N:</b> Zabrali jsme ty nejlepší nominace. 
<br><br>
<b>F:</b> A co to udělalo s lidmi.
<br><br>
<b>N:</b> Měli jsme určitou představu o tom, v jakém měřítku se to odehrávalo v Argentině. To, co jsme dělali. Ale tenkrát jsme poprvé jezdili s celou výrobou, s celým hotovým seriálem a za hranice.  A neměli jsme o tom ponětí. A to z jednoduchého důvodu. Bylo to 20 let zpátky. Nebyli sociální sítě.
<br><br>
<b>F:</b> Ne, nic nebylo.
<br><br>
<b>N:</b> Podle mě, oni tenkrát začínali. Tehdy jsem nechápala názvy.
<br><br>
<b>F:</b> Pamatuju si na muzikanty z tvé skupiny, kteří tam byli. Nebo muzikanty z které že to skupiny?
<br><br>
<b>N:</b> Moje skupina, ano potom jsem tam zůstala, abych uskutečnila své koncerty.
<br><br>
<b>F:</b> Dobře. Tak si to pamatuju. Byl to neuvěřitelný večer. A těch pár lidí, kteří tam s námi byli, si pamatuju jak jsem vrátil do hotelu, a tam byl bar, který nebyl ve skutečnosti barem. A skupina lidí tam tiše stála. A já slyším tvůj hlas, zpíváš a já si pomyslím: „Naty“? Šel jsem blíž a viděl jsem, jak sedíš na pianě. Na obrovském a velmi krásném pianě. Pianista hrál tvou píseň a ty jsi zpívala. Pamatuješ si na to? To byl překrásný večer.
<br><br>
<b>N:</b> Souhlasíš…
<br><br>
<b>F:</b> Byl to tak krásný večer. Všechno co jsme tam prožili. Mrtvé moře…
<br><br>
<b>N:</b> Překrásný. Souhlasíš, že přejdeme k Sos Mi Vida?
<br><br>
<b>F:</b> Jistě, potom co jsme všechno řekli, co jsme spolu dělali, Naty.
<br><br>
<b>N:</b> Já asi řeknu, podle mě jednu zábavnou anekdotu ze Sos Mi Vida. Na kterou nikdy nezapomenu. Monita a Martin naše postavy byli…Martin byl pilotem, jako vždy. On měl řídit letadlo. Natočili jsme simulaci. Nás dva posadili na zemi do letadla. Venku viselo zelené plátno, které se odborně nazývá chromování. Potom se to převede do digitálního formátu. Potom na to uloží nějaké fotky. Tak to normálně dělají ve filmech. A my jsme vevnitř letadla. A Facunda Arana Tagle mi říká: „Jestli složím zkoušky na pilota a dají mi certifikát. Odvážíš se semnou vzlétnout v rámci seriálu?“
<br><br>
<b>F:</b> Hele, nebudeme z toho dělat hrůzu.
<br><br>
<b>N:</b> A já říkám „jistě“, řekla jsem „jistě“ a přemýšlela jsem na jaký kurz to půjde a jaký certifikát, že mu dají. Seriál už končí, to bude někdy za 5 let. Od tohoto momentu Facundo začal chodit na kurzy létání každý den. Skončilo natáčení a on šel na letiště, každý den v trvání dvou měsíců, aby získal potřebné nalítané hodiny, aby mu dali certifikát. Pak mu ho dali a on mi říká: „Teď jdeme natáčet“. Natáčet? A my jsme natáčeli dva dny, Facu! Adrian Suar mu říká: „Samozřejmě, že ne Facundo.“ A my jsme letěli, nastavili nám dovnitř dvě malinkaté kamery typu Go Pro. A byli jsme v tom letadle sami. Jenom my, nikdo jiný. Druhé letadlo tvého přítele, stejný blázen jako jsi ty, natáčel venku a my jsme letěli. Chtěla jsem se ti přiznat, že od té chvíle mám strach z létání.
<br><br>
<b>F:</b> Neeee!
<br><br>
<b>N:</b> Ano, ale ne tvou vinou. Ty jsi udělal všechno, jak se má. V ten moment mi vyskočil adrenalin. A ještě, pamatuješ si, že se nám rozbila komunikační skříňka? A my jsme chvíli letěli bez spojení? A ty mi říkáš: „Ach, rozbila se komunikační skříňka“, a já říkám: „Přistaň, přistaň, přistaň!!!“
<br><br>
<b>F:</b> Jaký pěkný čas jsme spolu strávili. Víš, to je pocit důvěry.
<br><br> 
<b>N:</b> Ano! To je jisté!
<br><br>
<b>F:</b> Tyhle momenty si budu pamatovat navždy. Ty jsi byla mým prvním pasažérem.
<br><br>
<b>N:</b> Naštěstí jsem se nestala posledním pasažérem.
<br><br>
<b>F:</b> Ne. Tohle je jedna z mnoha krásných vzpomínek. Byli jsme tým, my i naši kolegové. Všechno jsme dali seriálu. Pamatuju si, že jsme jeli na světový šampionát v Německu v roce 2006.
<br><br>
<b>N:</b> Ano!
<br><br>
<b>F:</b> Po skončení světového šampionátu všichni mluvili jen o něm. A bylo to nutné natáčet přímo na tomto šampionátu. Proto jsme tam letěli. 
<br><br>
<b>N:</b> Můžeme mluvit o tom, jak Argentina vyhrála 5:0?
<br><br>
<b>F:</b> 6!!!
<br><br>
<b>N:</b> 6:0!!! Byla jsem tak unavená po natáčení. Přiletěli jsme, nespali jsme, hned jsme museli jít natáčet, já měla ještě vysoké podpatky. A museli jsme tam hodně chodit. Hledali jsme vchod na stadion. A když jsme vešli, já uviděla maskota a vlezla jsem na něj. Ukazovali mě na obrazovkách, a ochranka mě za to chtěla vyhodit. 
<br><br>
<b>F:</b> Všechno bylo mnohem vážnější.
<br><br>
<b>N:</b> Hrůza!
<br><br>
<b>F:</b> Ty jsi se chovala ve stylu Monity. To co se nakonec stalo, stalo se v době zápasu Argentina – Srbsko. Scénář byl následující: Jeďte do Německa a natočte všechno, co můžete. 
<br><br>
<b>N:</b> A tečka!
<br><br>
<b>F:</b> Tečka. Potom jsme jeli na dálnici, kde bylo možné jezdit téměř bez jakéhokoliv limitu. A potom natáčej! Martin byl řidičem Formule 1. Potom jsme předstírali, že jede 200 km/h. Ale, potom jsme šli na stadion a hrála Argentina – Srbsko.  To byl zápas a historie byla taková-to: Projděte přes diváky a budou vás natáčet. Přišli jsme, stáli jsme mezi publikem, ale to bylo málo. A oni tam byli velmi vážní. Kontrolovali jestli máte lístek na určité místo.
<br><br>
<b>N:</b> Ano, a my z Rio de la Plata.
<br><br>
<b>F:</b> My jsme přišli, sedli jsme si na naše místa, které byli na samém vrchu.Když se otočíš dozadu, asi spadneš ze stadionu. Tam jsme byli. Co naděláme, my jsme se potřebovali dostat blíž. A režisér, který s námi přijel nám říká: „Uvidíme, co nám projde“.
<br><br>
<b>N:</b> To je člověk.
<br><br>
<b>F:</b> Ano, to je člověk. Šli jsme do uličky, začali jsme sestupovat a zastavila nás ochranka. A začala nám říkat, že nemůžeme projít. „Ne, ne my jsme z médií a máme osobní povolení“. „ Vy máte osobní povolení? Tak to jděte.“ „Ano?“ – „Ano, jděte.“ „Jestli máte osobní povolení, tak jděte.“ Tak jsme šli, nejsem na to hrdý. Ale došli jsme k další překážce, a zase jsme řekli, že máme osobní povolení a oni řekli: „Jděte, prosím.“ Stále na to nejsem hrdý, ale došli jsme k další překážce. Než jsme si to uvědomili, mluvili jsme s 15-tým člověkem. Už jsme byli blízko…
<br><br>
<b>N:</b> Hracího pole.
<br><br>
<b>F:</b> Vedle trávy. A režisér nám řekl: „Nás si všimnou, ale dokud nás nezatknou, tak natáčíme.“ Vzpomínám si, že jsme stáli vedle hráčů. Tam, kde byli lavice hráčů, byli jsme přímo tam. A kameraman začal natáčet to, co dělá Monita. 
<br><br>
<b>N:</b> Skočila jsem na trávu.
<br><br> 
<b>F:</b> Ty jsi vlezla na hrací pole! Ona vlezla na trávu a křičela: „Jsem přímo na trávě.“
<br><br>
<b>N:</b> „Já s sebou vezmu kousek trávy.“
<br><br>
<b>F:</b> Přiběhli maskoti národního šampionátu.
<br><br>
<b>N:</b> Přiběhl maskot a já ho objala.
<br><br>
<b>F:</b> Lidi nevěděli…
<br><br>
<b>N:</b> To přišli, aby nás vyvedli.
<br><br>
<b>F:</b> Nás fotili, lidi nevěděli jestli se mají smát nebo brečet. Ochranka na nás koukala.
<br><br>
<b>N:</b> Ukazovali nás na obrazovkách. V ten moment jsme řekli kameramanovi: „Vezmi si nahrávky a schovej je.“
<br><br>
<b>F:</b> Naty mu řekla: „Vezmi nahrávky a schovej je.“
<br><br>
<b>N:</b> Kameraman si vzal nové.
<br><br>
<b>F:</b> Přišel muž, přišel k nám opravdu zlý člověk a řekl: „Pojďte se mnou, hned!“ Vzal nás úplně dolů na stadion a říká: „Kdo jste? Odkud jste? Proč tu jste? Co tu děláte?“
<br><br>
<b>N:</b> Kdyby se tohle stalo na světovém mistrovství v Rusku, nestalo by se to.
<br><br>
<b>F:</b> A my na něj: „Ano, ne my máme povolení.“ A on na nás: „Ukažte mi povolení.“ A dál říká: „Ihned jdete pryč, já vás deportuju z Německa. Už nikdy víc sem nepřijdete.“ Já mu říkám: „Poslouchej, příteli, natáčíme tady seriál nikoho neohrožujeme, pro nás je to práce – velké požehnání.“ On odpověděl: „Nevzali jste v úvahu množství lidí, kteří pracují jen pro to, že můžou takové věci odfiltrovávat.“ Přinesli jsme tisíc omluvenek. Prominuli nám. A řekli nám, že se můžeme vrátit na to místo, kde jsme seděli předtím. 
<br><br>
<b>N:</b> Tam nahoře.
<br><br>
<b>F:</b> Tak jsme šli. Ale, jaká historka o jejich ochrance. 
<br><br>
<b>N:</b> A odtud ještě jedna historka, kdy jsme neměli scénář, nevěděli jsme co budeme dělat. Tak jsme si řekli: „Když dají gól, dáme si pusu“. Dali gól! „Když dají ještě jeden gól, dáme si další pusu.“ Dali 6 gólů! Takže jsme se políbili asi tak 200x. A já jsem byla hrozně unavená z toho stresu, co jsme tam zažili. Z toho chození na stadionu, z nevyspání…takže já jsem mezi těmi góly usnula. A pamatuju si jak jsi do mě šťouchnul a řekl jsi: „Lidi tě zabijou, je tu plno Argentinců a ty jsi z Uruguye. Oni tě vyhodí!“
<br><br>
<b>F:</b> Argentinci by tě lynčovali.
<br><br>
<b>N:</b> Já už prostě nemohla dál. Tak jsem spala, pak najednou padl další gól. „Aha, další pusa.“ A zase jsem usnula.
<br><br>
<b>F:</b> To bylo tak nádherné!
<br><br>
<b>N:</b> Tak další otázky. Mám otázku, jestli by jsme chtěli znovu pracovat společně, to už jsme říkali.  Kterou naši roli máme nejraději. O tom můžeme asi říct, že jakoukoliv postavu, nejen ty postavy z projektů, na kterých jsme pracovali společně.  Nemusíme říkat, že Martín nebo Ivo nebo Milagros a Monita, vyber si kterou chceš. 
<br><br>
<b>F:</b> Ne, já budu mluvit jenom o těch projektech, na kterých jsme dělali společně. A musím říct, že obě postavy mám moc rád. I když myslím, že roli Martína jsem si víc užil, protože už jsem byl sebevědomější. Znali jsme se dobře, když už jsem hrál Iva. A musím říct, že jsem se v té době ještě úplně nevzpamatoval z toho, co se mi v životě přihodilo. Nemohl jsem si tedy užít nebo spíš si vychutnat to, co jsme prožívali. Měl jsem strach, pochyboval jsem o sobě, styděl jsem se…Naopak u telenovely „Sos Mi Vida“ jsem byl už sebevědomější a užíval jsem si to.
<br><br>
<b>N:</b> Pamatuješ si na to, jak jsem ti ustřihla vlasy?
<br><br>
<b>F:</b> Na to nikdy nezapomenu, jak jsi mi ustřihla vlasy!
<br><br>
<b>N:</b> V Divokém Andělovi?
<br><br>
<b>F:</b> Na to nikdy nezapomenu!!!
<br><br>
<b>N:</b> Facundo měl dlouhé vlasy, až sem nádherné. A ve scénáři bylo, že když vyhraju kulečník, ostříhám tě. A samozřejmě jsem tě porazila.
<br><br>
<b>F:</b> Víš, na co nikdy nezapomenu? Mimochodem je to natočené. V téhle scéně jsi moc dobře věděla, proč mám dlouhé vlasy. A co to pro mě znamenalo, že mám tak dlouhé vlasy. A když si mi ty vlasy ustřihla, protože to bylo: „Vemte ty vlasy tomu, tomu…
<br><br>
<b>N:</b> Blonďákovi.
<br><br>
<b>F:</b> Jo, blonďákovi. A když jsi mě ostříhala, stále jsi hrála – všichni se smáli a ty jsi mě objala, což je i natočené. Je to natočené, ale nebylo to hrané, jako tak, že Milli objímá Iva, ale Naty objímá Facunda po tom, co mu ustřihla vlasy po tom, co pro něj znamenali. Tohle byl jeden z tisíce momentů, který určuje naše přátelství, Naty.
<br><br>
<b>N:</b> Ano…když člověk pracuje tolik hodin a tolik měsíců, to spojení, které se mezi lidmi utvoří. Teď myslím, v tom lepším případě. Ale u nás je to tak, že mezi námi je opravdu něco speciálního, čemu lidé říkají chemie. Já myslím, že je to tím, že my se máme doopravdy rádi. Chováme k sobě hluboký a upřímný cit. Můžu ještě něco říct? Jednou se stalo, ale nebylo to proto, že by jsi byl opilý – pozvracel jsi mě. 
<br><br>
<b>N:</b> Sos mi Vida.
<br><br>
<b>F:</b> No jo! To je pravda!
<br><br>
<b>N:</b> Bylo ti hrozně zle a celou jsi mě pozvracel! A já nabídla velkému Aranovi: „To je v pohodě, já mu pomůžu.“ Odvezla jsem tě domů, otevřela jsem ti dveře od výtahu a chvíli byla u tvých rodičů…
<br><br>
<b>F:</b> Ne, počkej. Byl jsem úplně vyřízený, natáčelo se v hrozném tempu, jako se obyčejně natáčí. Blížilo se vysílání a nemohlo se zpomalit.
<br><br>
<b>N:</b> Bylo vedro.
<br><br>
<b>F:</b> Já jsem tenkrát týden chyběl na natáčení. Měl jsem problémy s ledvinami.  Měl jsem ledvinové kameny. Nakonec mě museli operovat. Operovali mě v noci…
<br><br>
<b>N:</b> Bylo to bolestivé.
<br><br>
<b>F:</b> A ráno jsem šel na natáčení. Dali mi ještě nějaké léky proti bolesti.
<br><br>
<b>N:</b> Měl jsi zrovna hrát Generála Bleska.
<br><br>
<b>F:</b> Dali mi něco na bolest, která byla hrozná. Nakonec to skončilo tak, že jsem si vzal prášek a hned jsem se pozvracel. A chudák Naty, byla to hrůza. Chudák Naty.
<br><br>
<b>N:</b> Představte si, jak je Facu oblečený jako Generál Blesk v krásném červeném kostýmu. A já mu říkám: „Běž si odpočinout.“ „Ne to je dobrý.“ „Budeme pokračovat nebo si dáme pauzu?“ „Ne, ne pokračujeme, pokračujeme.“ A já: „Opravdu?“ „Jo, jo, pokračujeme.“ A najednou blééé.
<br><br>
<b>F:</b> Byl tam taky Toti Ciliberto, pamatuješ? Museli jsme natáčet scény s ním.
<br><br>
<b>N:</b> Ne, na nic si nepamatuju. Pamatuju si jen tuhle chvíli…
<br><br>
<b>F:</b> Jo, byla to hrůza.
<br><br>
<b>N:</b> Ale myslím, že potom tyhle věci vyústili v něco hlubšího. Postavy, které se stali tak populárními. Telenovela měla úspěch. 
<br><br>
<b>F:</b> Bylo to taky tím, že jsme se poznali blíž. Víš, na co ještě vzpomínám? Jak to bylo. Řekli mi: „Přivezl tě Alejandro Awada, který řídil, Naty tě doprovodila nahoru, uložila tě do postele,  přišli jsme tam s tvým otcem…“
<br><br>
<b>N:</b> Já pak zůstala na čaj u tvých rodičů, krása.
<br><br>
<b>F:</b> To si umím představit. Všechny tyhle věci ani nevnímáš, ale jak je rozvíjíš. Když je někomu vyprávíš, tak pak nevíš, jak si to vyloží, to co jsi řekla.
<br><br>
<b>N:</b> Ne, to je nemožné. 
<br><br>
<b>F:</b> Teď mám odvahu o tom mluvit. Ale, bylo tolik příběhů. 
<br><br>
<b>N:</b> Lidi se náš ptají, jestli neplánujeme Divokého Anděla 2. Já bych na to řekla, že bych v tom případě musela hrál Angelicu. 
<br><br>
<b>F:</b> Jasně. A byla bys vdova po Ivovi. Ivo už odešel. 
<br><br>
<b>N:</b> Co ty si myslíš o Divokém Andělovi 2? Já si neumím představit, že bych dělala druhou část jakéhokoliv seriálu. Jistě, že mám velkou chuť znovu s tebou pracovat v divadle, ve filmu, u televize…Pro mě je to vždy potěšením. Ale nevím, kdyby se dělal Divoký Anděl 2…Už uplynulo mnoho let a byl to příběh spíš o našich dětech, ne?
<br><br>
<b>F:</b> Víš co? Ty jsi vždycky měla v sobě takovou svěžest, kterou jsem neviděl jen v Monitě nebo v Milli, ale v každé tvé postavě. Včetně těch negativních, které si hrála.  Ty máš tu svěžest se kterou můžeš hrát cokoliv. 
<br><br>
<b>N:</b> Teď jsem někde mezi svěžestí a hnilobou. 
<br><br>
<b>F:</b> Nevím, jestli by to bylo správné pro Iva nebo pro Milli a především pro postavy, které už tady nejsou. Protože to byl Ivo a Milli. V tomhle kontextu, s těmito postavami, se všemi postavami. Ale, klidně bych dělal jakýkoliv jiný příběh. Nikdy předtím bych si nemyslel, že by mohl Martín a Monita šlapat Milli a Ivovi na paty. A všichni jsme viděli, jak to dopadlo. Byl to úspěch. 
<br><br>
<b>N:</b> Ani jsme se nesnažili s nimi soutěžit…
<br><br>
<b>F:</b> Ne, to ne.
<br><br>
<b>N:</b> Dnes bych vyprávěla příběh dospělých lidí, kteří se po letech setkají a každý má svůj vlastní životní příběh. Bylo by to spíš ve stylu Madisonských mostů. To co jsi dělal ty, což bylo skvělé. Myslím, že teď by jsme spíš souhlasili s tímhle. Samozřejmě humor, romantika, něžnost, to všechno tam vždycky musí být. Já hrozně ráda bavím lidi, kromě dramatických filmů. Ale myslím, že hlavně v této době se lidi potřebují smát, bavit se. Další otázky se týkali toho, jestli  známe naše děti.
<br><br>
<b>F:</b> Jistě. 
<br><br>
<b>N:</b> Ano, známe naše děti.
<br><br>
<b>N:</b> Jasně, já znám tvoje děti a ty znáš to moje. Jistě že každý zná své děti. Ano, já je znám a jsou úžasné. Zažíváme s dětmi podobné chvíle. Známe naše děti. Taky se mě hodně ptají, co rád jíš.
<br><br>
<b>F:</b> Naty, prosím tě, odkud to všechno bereš? Protože já mám počítač tady vedle a nedokážu koukat sem a ještě k tomu do počítače. A ty děláš první živý přenos a zvládáš všechno.
<br><br>
<b>N:</b> Protože jsi nepřipravený.
<br><br>
<b>F:</b> Můj bože. No, tak jo. 
<br><br>
<b>N:</b> Ne, já to mám všechno tady a už jsem se skoro na všechno zeptala. No, je toho tady spousta například: Koho by sis vybral raději? Milli nebo Monitu? A koho bych si vybrala já: Martína nebo Iva? Začni.
<br><br>
<b>F:</b> Milli nebo Monitu? Ne. Vybral bych si obě. Obě jsou úžasné. 
<br><br>
<b>N:</b> No, tak to já tedy taky.
<br><br>
<b>N:</b> A kdybychom hráli Tuti fruti? Chtěl by sis to zahrát?
<br><br>
<b>F:</b> Jasně.
<br><br>
<b>N:</b> Víš, jak se hraje Tuti Fruti?
<br><br>
<b>F:</b> Já si nějak vzpomenu. Jdeme na to.
<br><br>
<b>N:</b> Tak třeba barvy, které začínají písmenem A.
<br><br>
<b>F:</b> Ne, ne to mě zabije! Jsem z toho nervózní. Tak barvy na A, dobře.
<br><br>
<b>N:</b> Barvy na písmeno A! Azul (modrá).
<br><br>
<b>F:</b> Amarillo (žlutá). Anaranjado (napomerančová) A už jsi vyhrála, ne?
<br><br>
<b>N:</b> Anaranjado…
<br><br>
<b>N:</b> Ne, tak něco jinýho. Jídlo začínající na T – Tiramisu.
<br><br>
<b>F:</b> Co, cože? T?
<br><br>
<b>N:</b> Jídlo na T – Tiramisu.
<br><br>
<b>F:</b> Tomate (rajče).
<br><br>
<b>N:</b> Torta Frita (langoš)
<br><br>
<b>F:</b> Tarta de acelga (zeleninový koláč)
<br><br>
<b>N:</b> Tucu tucu. Nevím, co to je. Ale zní to dobře.
<br><br>
<b>F:</b> Tarta de jamón (šunkový koláč).
<br><br>
<b>N:</b> Aha, dobře tak tarta de crema (smetanový dort)
<br><br>
<b>F:</b> Tarta de…
<br><br>
<b>N:</b> Tak teď jsi vyhrál ty, tak říkej další písmeno.
<br><br>
<b>F:</b> Co začíná na písmeno Q –queso (sýr).
<br><br>
<b>N:</b> Querer (chtít).
<br><br>
<b>F:</b> To není jídlo.
<br><br>
<b>N:</b> Já nevěděla, že to musí být jídlo. Já myslela jen slova. 
<br><br>
<b>F:</b> No tak jo Queso.
<br><br>
<b>N:</b> Slova nebo jídlo?
<br><br>
<b>F:</b> Jídla.
<br><br>
<b>N:</b> Quechup (Kečup).
<br><br>
<b>F:</b> Ne, já tě zlobím. Ale mě taky poslali spoustu otázek, na které se tě chci zeptat.
<br><br>
<b>N:</b> Tak se ptej. Viděl jsi co jsem si koupila za blbost?
<br><br>
<b>F:</b> Ano.
<br><br>
<b>N:</b> Abych si s tebou mohla volat. Je toho tolik, nahání mi to strach.  Bála jsem se to zapojit do telefonu. A pak to mít na sobě. Všichni by pak viděli, že mám dole jen kalhotky.
<br><br>
<b>F:</b> Ne.
<br><br>
<b>N:</b> Ne, mám na sobě kalhoty. 
<br><br>
<b>F:</b> Co bychom na své společné práci vyzdvihli?
<br><br>
<b>N:</b> Dobře. V mém případě je to naše spojenectví. To, že jsme se poznali, naše důvěra, vědomí toho, že jsem s někým, kdo mě má rád. Někdo kdo se o mě bude starat, někdo komu se líbí když se převádím, což není úplně běžné. A nekonečné množství tvých kvalit, které se mi s tebou pojí.
<br><br>
<b>F:</b> Jsi opravdu úžasná. Já bych na Naty vyzdvihnul, to co říkala ona: Všechno, co řekla, absolutně všechno. Ale dát gól a přihrát někomu na gól, jsou dvě různé věci. Na obě tyto situace musí být člověk opravdu dobrý. Když člověk mluví o práci herců. A na tom je krásné, že nezáleží na tom, jak kopneš do míče, když jsi blízko a dáš gól. Krásné je, že ona je perfektní nahrávačka, aby ostatní mohli dávat góly. Naty, ty jsi člověk, který má ten dar užívat si toho, že lidi kolem tebe mohou zářit. Je hezké ti to tady říct a asi se teď červenáš.
<br><br>
<b>N:</b> Děkuju. Ano, úplně. 
<br><br>
<b>F:</b> Ať to všichni vědí, ti co nás teď sledují. 
<br><br>
<b>N:</b> Já si dám na obličej někoho jiného.
<br><br>
<b>F:</b> Já věděl, že to uděláš!
<br><br>
<b>F:</b> David Bowie.
<br><br>
<b>N:</b> Miluju Davida Bowieho a tahle kniha je skvělá. Ne, teď vážně. Když jsi mě teď tak chválil – herectví je kolektivní práce, komunita, herci pracují ve skupině. A není dobré a hlavně příjemné pracovat s někým, kdo se tomu neodevzdá, kdo se neotevře, kdo nechce dát scéně to nejlepší. Protože všechno se podaří jen za těchto předpokladů, tomu říkám kouzlo, ne? Jaké mám koníčky? Jídlo. To je koníček, který se u mě ještě rozvinul díky momentální karanténě. Moc ráda dělám sladké, čokoládové nebo jablečné dorty. Už jsem na instagram dala nějaké recepty. Tohle ráda dělám. Taky ráda nedělám nic.  Protože jsem opravdu člověk, co toho dělá hodně. Takže, když mám možnost lehnout si pod strom a nechat se jen tak ovívat čerstvým vzduchem, to mi dělá moc dobře. Mám moc ráda poezii. Využívám ji, když se chci omluvit nebo když píšu popisky k fotkám. Taková jsem já. Jsem takový mix romantické a vtipné holky. Taky ráda cestuju, ráda chodím na pláž, mám ráda květiny…To jsem já. A ty?
<br><br>
<b>F:</b> Dobře. Já miluju hraní na saxofon, moc rád píšu, surfuju a lezu po horách. Moc rád kreslím.
<br><br>
<b>N:</b> Ano, ty kreslíš moc dobře!
<br><br>
<b>F:</b> Ne!
<br><br>
<b>N:</b> Holky to vědí, jelikož tě sledují! Ale, ty jsi měl opravdový talent, když jsi byl malý a chtěl jsi kreslit komiksy?
<br><br>
<b>F:</b> Ano, chtěl jsem kreslit komiksy. Strašně moc jsem to chtěl dělat. A v patnácti…
<br><br>
<b>N:</b> Jsi opravdu dobrý!
<br><br>
<b>F:</b> Děkuju.
<br><br>
<b>N:</b> Nakreslil jsi krásnou malinkou postavičku.
<br><br>
<b>F:</b> El petite gardot en gardin de sax. 
<br><br>
<b>N:</b> A v patnácti?
<br><br>
<b>F:</b> Ve třinácti přišla hudba, v patnácti herectví. A všechno se začalo tvořit až k mému současnému životu. Nejlepší na tom je, že všechny tyhle věci sdílím se svými přáteli.
<br><br>
<b>N:</b> Jasně.
<br><br>
<b>F:</b> A to je jak víš…můžeš to sdílet i se svými dětmi, vidíš syna jak hraje na klavír, druhý hraje na saxofon…Maria maluje.
<br><br>
<b>N:</b> Co dělá ráda India?
<br><br>
<b>F:</b> Všechno dohromady. 
<br><br>
<b>N:</b> Všechno?
<br><br>
<b>F:</b> Hlavně ráda surfuje. Teď se zrovna učí na ukulele.
<br><br>
<b>N:</b> Viděla jsem fotku na instagramu, kde je v neoprenu. Moc ji to sluší. Ona je perfektní kombinace tebe a Marii.
<br><br>
<b>F:</b> Dívám se na Indiu a říkám si, kéž by brzy přešla ta moudra a já si budu moct sednout a vidět ji dospělou.
<br><br>
<b>N:</b> Nechat ji volnou. 
<br><br>
<b>F:</b> Ano, aby byla šťastná a volná. Tečka. Tečka. Takže, za co jsem momentálně rád je, že jsem tady a teď živý, vážím si toho, že si můžu vychutnat západy slunce. Můžu vidět, jak kolem mě běhají mé děti, mám Mariu po svém boku. A že jsme rodina. Sedíme spolu u ohně.
<br><br>
<b>N:</b> Západ slunce…
<br><br>
<b>F:</b> Nemůžu tomu uvěřit. Ty mě znáš…
<br><br>
<b>N:</b> Chcete mít ještě další děti?
<br><br>
<b>F:</b> Už nemůžeme. Už to stačí. 
<br><br>
<b>N:</b> Tři jsou dost.
<br><br>
<b>F:</b> Ano. Myslím, že mít dítě teď by bylo, jako by přišel někdo, kdo bude mimo hru. Chápeš? Přivedl bych někoho, kdo potřebuje rodinu, než přivádět nové děti na svět. 
<br><br>
<b>N:</b> Dobře, to je skvělé. Přemýšleli jste o tom, jako o možnosti?
<br><br>
<b>F:</b> Jednu dobu jsme o tom mluvili. Ale všechno to rychle uteklo. Protože…já ti to vyprávěl. Myslel jsem, že nebudu moct mít žádné děti. Přepokládali to kvůli mé léčbě. Byla jen malá možnost. Skoro utopie. Tak jsem si říkal: „Jsem aspoň strejda, nevadí. Život jde dál.“
<br><br>
<b>N:</b> A pak jste měli dvě děti najednou.
<br><br>
<b>F:</b> Chápeš to? Bylo to takové překvapení a potom to všechno uteklo tak rychle. Ty jsi máma, víš jak to chodí s dětmi… Všechno tak rychle uteče, najednou se podíváš a říkáš si: „Mám 12-ti letou dceru a dvojčata, kterým bude 11.“
<br><br>
<b>N:</b> Neuvěřitelné.
<br><br>
<b>F:</b> A tak bych přivedl někoho, kdo by byl už velký. Rozumíš? Už bychom nevychovávali nové dítě, protože to změní celou rutinu rodiny. 
<br><br>
<b>N:</b> Je moc hezké, co říkáš. Snad se vám to podaří. 
<br><br>
<b>F:</b> Ano, nějakým způsobem to uděláme. Nikdo s námi nebydlí, ale jsme velká rodina, která přesahuje…
<br><br>
<b>N:</b> A ty jsi člověk…chci to zmínit jestli dovolíš.
<br><br>
<b>F:</b> Samozřejmě.
<br><br>
<b>N:</b> Ty pracuješ a jsi moc štědrý k nadaci Sí. Spolu s Manuelem, který dělá úžasnou práci. Doufám, že ta láska s jakou děláš tu práci, dorazí i k dalším lidem. A kromě nadace Sí, o které vím, jak moc štědrý k ní jsi. Chci  říct, jak velkorysé od tebe bylo, že jsi nahrál verzi Feliz Cumpleanos se svým saxofonem pro nadaci Unicef.  Skvělý nápad spojit se s fondem pro děti během pandemie. Protože tu děti špatně snáší. A ty na tom budou špatně. Protože ony jsou neviditelné oběti téhle situace. Děti v Argentině na tom nejsou dobře. Před pandemií bylo 7 milionů chudých dětí. Na konci roku to bude tak 8 milionů. Takže, byl to skvělý nápad spojit se s 80 umělci, sportovci, hudebníky, herci aby udělali verzi písně Feliz Cumpleanos. Lidé jen můžou kliknout na platformu, vybrat si umělce nebo sportovce a pošlou to někomu jako blahopřání. Facu to také udělal, takže jménem Unicef a všech opuštěných dětí ti moc děkuji. 
<br><br>
<b>F:</b> Je to úžasné!
<br><br>
<b>N:</b> Jsem ráda, že jsi se toho účastnil. Ty jsi vždycky velmi solidární s těmi, kteří to potřebují. Vždycky k nějaké události nebo člověku. Toho si na tobě velmi cením, a mám tě za to moc ráda. 
<br><br>
<b>F:</b> Jsi zlatá. Já tebe taky. A taky podporuju něco, co určitě dobře znáš – Amaranta. Amaranta je domov…
<br><br>
<b>N:</b> Pro opuštěné děti.
<br><br>
<b>F:</b> Ano, Amaranta přijímá děti, které potřebují rodinu. Než se k nějaké rodině dostanou. Amaranta jim poskytne domov a pocit rodiny. Pracují tam lidé, kteří zastupují náhradní rodiče.  Jsou s nimi ve dne, v noci. 24 hodin denně. Takže, o nich by jsme se tu taky měli zmínit. 
<br><br>
<b>N:</b> Taky by jsme měli zmínit dárcovství krve. To je taky důležité. A v téhle době ještě důležitější. Protože to zachraňuje životy. 
<br><br>
<b>F:</b> Přesně tak.
<br><br>
<b>N:</b> Vím, že jsi dělal nějakou kampaň za to, za co bojuješ.
<br><br>
<b>F:</b> Ano. Existuje asi 80% dárců krve na celém světě. Můžete se podívat na stránky argentina.gob.ar. Lidé tam přijdou, aby darovali krev někomu, kdo ji potřebuje. Je to velmi jednoduché. Je to velká stránka, rychle ji najdete. A když budete přemýšlet o tom, že by jste chtěli někomu zachránit život, je to ten správný způsobem a místo. Právě teď.
<br><br>
<b>N:</b> Facu, chci ti ze srdce poděkovat. Povídala bych si s tebou celé hodiny.
<br><br>
<b>F:</b> Já taky…
<br><br>
<b>N:</b> Vždycky je to úžasný zážitek. Navzájem se vždycky něco dozvíme. Ale, řekli mi, že to musí trvat jenom hodinu a že to musím vypnout dřív.
<br><br>
<b>F:</b> Jo, pak to spadne. 
<br><br>
<b>N:</b> Ale musím to uložit. Mám to tady všechno napsané, jak ten rozhovor uložit. Pro všechny, kteří to chtějí vidět. Můžou se podívat na můj instagram a tam si to pustit. 
<br><br>
<b>F:</b> Přesně tak.
<br><br>
<b>N:</b> Strašně moc ti chci poděkovat, že jsi byl mým prvním společníkem na instagramu. A uvidíme, jestli si to někdy zopakujeme. Přeju ti to nejlepší, co může člověk přát milovanému člověku.
<br><br>
<b>F:</b> Byla to velká čest!
<br><br>
<b>N:</b> Čau, Facu.
<br><br>
<b>F:</b> Mám tě moc rád a pozdravuj!
<br><br>
<b>N:</b> Rozluč se všemi, co se na nás dívají!
<br><br>
<b>F:</b> Ano, samozřejmě! Posílám všem obrovskou pusu a moc děkuju! Moc rád jsem tě viděl, Naty a děkuju za pozvání. 
<br><br>
<b>N:</b> Já teď musím zmáčknout ten křížek nahoře, jo? Čau, Facu! Mám tě moc ráda!
<br><br>
<b>F:</b> Jo, odstraň mě. 
<br><br>
<b>N:</b> Odstranit Facunda Aranu Tagle. 
<br><br>
<b>N:</b> Takže lidičky…to je uruguayský výraz. Bylo to skvělé. Doufám, že jste si to užili.  Stejně, jako jsem si to užila já. Byla jsem z téhle nové zkušenosti hodně nervózní. Ale mluvit s dobrý přítelem, je něco, co člověka zahřeje na duši. A nakonec jsme skončili tím, kým jsme. Omlouvám se, jestli jsem mluvila moc rychle. Myslím, že jak jsem byla nervózní, tak jsem byla trochu zrychlená. Nechtěla jsem zapomenout na otázky, které jste mi poslali. Moc vám na dálku děkuji, že jste tu byli se mnou. Znovu musím říct, že tohle bylo pro mě nové. Doufám, že všechno co teď prožíváme brzy přejde. A rádi vám brzy zase vykouzlíme úsměv na tváři. Mockrát děkuji a uvidíme se brzy! Mám vás ráda! Čau. Musím to ukončit…teď…tady.
<br><br>

<a name="77"><b>Musíte si vyslechnout potlesk (04.04. 2014)</b> </a>
<br><br>

<i>Herec se rozhodl vrátit se k hudbě, své první lásce, s Blue Light Orchestra, s níž dnes vystupuje v Divadle Platforma Lavardén.<br>
V dlouhém rozhovoru s La Capital hovořil Facundo Arana o svém přístupu k hudbě, nedokončeném podnikání, předsudcích a hereckých projektech.</i>
<br><br>
<b>Vždycky jste byl spojován s hudbou. Co bylo podnětem k vytvoření skupiny zrovna teď?</b>
<br><br>
Myšlenka udělat něco vážného v oblasti hudby vznikla v roce 1998. Poté co jsme vytvořili skupinu La Carranza hráli jsme spolu až do roku 2001, ale pak jsme toho nechali, protože hudebníky kvůli ekonomické krizi nikdo nepotřeboval. Hudba byla ponechána budoucnosti a ta budoucnost přišla teď. Nebylo to ale snadné, vůbec ne. Tenkrát pro mě bylo velmi obtížné utvořit skupinu, tak mě moje žena Maria, která měla vždy kontakty ve světě hudby, přivedla k Dizzymu Espeche, který to v právě tu chvíli mohl a chtěl dělat. Dizzy vytvořil skupinu a začali jsme spolu zkoušet skladby, které lze poslouchat kdekoli, protože v této době spolu s internetem můžete oslovit každého. Vytvořili jsme ji pomalu, klidně. Ale vždy bylo naším cílem začít hrát.
<br><br>
<b>Má rozhodnutí vrátit se k hudbě něco společného s tím, že je vám už přes čtyřicet a chcete dokončit nedokončené?</b>
<br><br>
Pokud ano, stalo se to nedobrovolně. Vždy jsem se snažil neopouštět nedokončené záležitosti bez ohledu na věk. Krize středního věku nastane, když se vám před tímto věkem nic nestalo. Ve čtyřiceti si pak můžete uvědomit, že nejste nikdo důležitý, že „navždy“ se začíná chýlit ke konci. Ale víckrát jsem si uvědomil, že život není nekonečný, téměř jsem zemřel velmi mladý. Bylo mi dáno tolik let, že čtyřicet je pro mě svátek. Navíc nemůžu uvěřit, že jsem se dožil čtyřiceti. Není třeba dokončovat nedokončené, ale oslavovat, že jsem stále tady.
<br><br>
<b>Vy a vaše skupina jste chtěli dosáhnout zvláštního zvuku? Co vás ovlivnilo?</b>
<br><br>
Chtěli jsme najít vlastní zvuk. Máme vlastní motivy, ale stále je třeba je stylizovat. Poslouchám hodně klasické hudby a také Coltrana a Michaela Breckera, on je saxofonista, který vyčnívá z davu.
<br><br>
<b>Jak vzpomínáte na časy, kdy jste hrál na saxofon v metru?</b>
<br><br>
S velkou láskou a absolutní blažeností. Velmi si toho vážím. Na koncertech hrajeme píseň „Never Tear us Apart“, kde se saxofonové sólo hraje na alt saxofon, a předtím děláme něco jako přechod, krásný, který se utváří s každou show a tam hraji ten samý saxofonový alt, který jsem hrál v metru. Je to výsada ohlédnout se za chlapcem, který hrál na saxofon v metru, a vidět se dnes, dvakrát tak starý než tehdy. Tento 20letý chlapec měl více otázek než odpovědí. A dnes mám více odpovědí než otázek. Dokážu odpovědět tomuto 20letému chlapci a hrát s ním, být s ním šťastný že můžu hrát na stejný saxofon.
<br><br>
<b>Cítíte na jevišti tlak ze skutečnosti, že jste slavná osoba? Nebo máte pocit, že je to pro vás něco dobrého?</b>
<br><br>
Oboje. Výhodou je, že upoutáváte pozornost a je snazší organizovat. Ale jakmile se diváci posadí na svá místa, musíte jim předvést dobrý výkon. Nikdo vám potlesk nedá, musíte si ho zasloužit. Když jsem o tom mluvil, hudební novinář mi řekl, že je velmi snadné jít ven a jíst s nožem a vidličkou toho chlápka z televize, který přišel hrát. Ale také mi řekl, že odchází šťastný protože nechal všechny své předsudky v kapse. Odešel šťastný protože slyšel velmi dobrou hudbu a skvělou skupinu. Každopádně si myslím, že zkoušku vždy složíte. Když jsem hrál „Poder se Puede“, zeptali se mě, jestli jsem opustil role milovníka, abych dělal divadlo, a pravda je, že recenze byli skvělé ale nikdy jsem nikomu neřekl, že jsem to sotva napsal. Byl to vyhledávací proces. A pak u „En El Aire“ mi také řekli: „Poslouchej, přišel jsem sem proti všem radám.“ Existuje mnoho předsudků. Ale, když podáte dobrý výkon, pak se vám líbí mít předsudky. Předsudky jsou nebezpečné, když nemůžete ukázat nic dobrého.
<br><br>
<b>V loňském roce jste přiznal, že Farsantes nebyla dobrá zkušenost. Mělo to dopad na to, že jste přešel k hudbě a udělal jste si malou pauzu v herecké profesi?</b>
<br><br>
Vůbec ne. Kromě toho rozhovor, ve kterém jsem to řekl, jsem také poznamenal že jsem přišel otevřít divadlo Centenario v Colonu a přivezl s sebou „En El Aire“ a hrál jsem zdarma ve prospěch divadla. Pak se objevil  novinář z Clarin a já si pomyslel: „Nemůžu uvěřit, že noviny na celostátní úrovni slyšeli o této události, jak skvělé“, mluvil jsem s nimi hodinu a půl než se mě zeptali na Farsantes, a já jsem odpověděl na osobní úrovni. Ale rozhovor o tom opravdu nebyl. Není snadné odpovědět na to, na co se mě ptáte. Mohu jen říci, že nic z toho, co se stalo včera, nemá nic společného s mými dnešními rozhodnutími a zároveň je celá minulost spojena s rozhodnutími současnosti.
<br><br>
<b>Byl jsem po Farsantes trochu rozčarovaný z televize?</b>
<br><br>
Ne, moje profese mě nikdy nezklame. Povolání je něco posvátného. Miluji tuto profesi.
<br><br>
<b>Máte nějaké herecké projekty pro tento nebo příští rok?</b>
<br><br>
Mám jich několik, ale potřebuji je zorganizovat podle času. Nedávno se mi stalo něco mimořádného: Zavolala mi Graciela Dufau, slavná argentinská herečka, s nabídkou udělat něco divadelního. Když vám zavolá někdo, koho tak hluboce obdivujete, pochopíte, jaký jste byl profesionál a člověk.Vedli jsme spolu skvělý rozhovor, snažil jsem se udržet každé slovo v paměti, a souhlasili jsme, že se znovu setkáme. Existují projekty, ale teď jsem zaneprázdněn hudbou. Nechci přeceňovat svoji sílu a dělat práci s únavou, protože únava je pro herce nejhorším nepřítelem.
<br><br>


<a name="78"><b>Jako ty a já (1999)</b> </a>
<br><br>

<i>Facundo Arana a Mariano Martinez.</i>
<br>
<i>Setkali se před třemi lety při práci v televizi. Dnes jsou blízkými přáteli a účastní se nejlépe hodnocených programů. Definují se jako sousedští chlapci a herci, ale ne jako „hrdinové milovníci“.
<br>
Facundo a Mariano se setkali při hraní v „La Nena“. Je to teprve tři roky a oni soupeří o nadvládu v každodenní televizní soutěži.
<br>
Přáteli se stali v roce 1996, kdy společně pracovali v „La Nena“, od té doby se jejich životy protínaly jako paralely a dnes je jejich společné hodnocení téměř 60 bodů. Facundo Arana je partnerem Natalie Oreiro v „Muněca Brava“ a Mariano Martinez je mladý hrdina v „Campeones“. Jsou nejvíce pronásledovány a milovány dívkami, ale navzdory úspěchu, slávě a poptávce po práci říkají, že se cítí spíš jako kluci z ulice než hvězdy hvězd. A jako dobří kluci z ulice nepřestávají házet vtipy a ujišťují se mrkáním.</i>
<br><br>
<b>Jak jste se poznali?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> V „La Nena“ jsme hráli bratry. A měli jsme velmi dobrý vztah.
<br><br>
<b>Mariano:</b> Byl jsem začátečník a protože Facu měl více zkušeností, pevně jsem se ho držel.
<br><br>
<b>Jaký máte názor na Mariana?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Myslím, že má pokoru, jako všichni skvělý lidé. Je to dobrý přítel a dobrý pracovní partner. Tvrdě pracuje a navzdory svému věku je velmi zodpovědný.
<br><br>
<b>Nemá také nějakou vadu?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> No…nikdy mi nezavolá.
<br><br>
<b>A co by jste řekl na Facunda?</b>
<br><br>
<b>Mariano:</b> Je to skvělý přítel, i když jsem mladší než on, nikdy se mnou nezacházel jako s nějakým blbcem. Zacházel se mnou jako sobě rovným.
<br><br>
<b>V čem jste si podobní?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Jeden přítel nám řekl, že Mariano je stejný jako já, když mi bylo 20 let. Oba jsme posedlí prací.
<br><br>
<b>Mariano:</b> Facundo je mnohem klidnější. Já se dokážu velmi snadno naštvat.
<br><br>
<b>Facundo:</b> Máš 6 let na to, aby ses uklidnil.
<br><br>
<b>Jak sami sebe vidíte víc? Jako herce nebo „hlavní milovníky“?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> V tom není žádný rozdíl. V Sueltos jsem hrál alkoholika, ale nikdo mě nezastavil na ulici a neřekl mi: „Jak se máš, opilče?“ Ani teď nejsem „hlavní milovník“, hraji „hrdinu milovníka“.
<br><br>
<b>Mariano:</b> Jako Osvaldo Laporte. Hrál v 1000 telenovelách „hrdinu milovníka“, teď hraje boxera a dělá to velmi dobře.
<br><br>
<b>Facundo:</b> Teď je to jiné. Dřív jste začali pracovat v rolích „hrdiny milovníka“ a umírali jste touhou je hrát. Nic jiného vám totiž nenabídli. Teď se všechno změnilo, už na to nejsem kvalifikovaný. V mém případě mě „hrdina milovník“ stál mnohem více sil než všechny mé ostatní role.
<br><br>
<b>Proč?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Protože když jsem je začal hrát, řekl jsem si: „Chovej se arogantně, tvůj hlas by měl být malátný, měl by vypadat sexy a připraveně“. A pak jsem skoro zemřel od deprese, protože kritici přirozeně napsali: „Facundo Arana je ve své roli stereotypní“. Ve skutečnosti mi udělali skvělou službu. Uvědomil jsem si, že hraji stereotypní  postavy. Poté jsem tu postavu udělal hezčí, ale to už bylo ve 140 epizodě.
<br><br>
<b>I pro tebe je hrát takovou roli těžší, Mariano?</b>
<br><br>
<b>Mariano:</b> Ne, nikdy jsem nebyl požádán, abych hrál „hrdinu milovníka“. Hraju prosté chlapy, boxery a mrchožrouty.
<br><br>
<b>Záleží vám na momentu, kdy kvůli svému věku už nebudete moci hrát takové role?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Už nebudu zván, abych hrál „hrdiny milence“, stejně jako jsem nebyl pozván do role studenta, když přešlo mé mládí. To je normální. 
<br><br>
<b>Jaké věci musíte kvůli práci nechat stranou?</b>
<br><br>
<b>Mariano:</b> Natáčím nejméně 12 hodin denně a když se vrátím domů, jdu rovnou do postele. Netoužím po ničem jiném. Chtěl bych mít čas vidět svou  rodinu nebo cvičit svoji postavu, protože každé 2-3 epizody se potýkám s boxem a já chci vědět víc o boxu, abych to mohl dobře zahrát.
<br><br>
<b>Facundo:</b> Odložil jsem surfování stranou, trávím více času hraním na saxofon a malováním – to je moje vášeň. Také jsem se musel vzdát čaje s mou mámou v mém době a večeře s mou rodinou. Ale každý den si voláme. Je to divné, když někdo odkládá věci kvůli práci. Čas si lze vždycky najít. Někdy to zvládnu, hraju R&B se svou kapelou jen proto, že mě to baví. Beru také vokální lekce, protože budu hrát v „Light“ v hudební komedii režiséra Pepe Cibriana produkované Chrisem Morenem.
<br><br>
<b>Nedávno jste se odstěhovali od svých rodičů, cítíte se dobře, když žijete sami?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Ano, bylo to pro mě mnohem pohodlnější v domě mých rodičů, kde když přijdu je postel vždy připravená a je tam talíř s jídlem. Teď ráno vstanu a zapnu rádio, protože bez něj jste nejosamělejší osobou na světě. Existují však chvíle, které je třeba v životě zažít.
<br><br>
<b>Mariano:</b> Před několika dny jsem šel do prádelny se vším špinavým prádlem a když jsem tam dorazil, bylo zavřeno, protože to bylo 1. května. Neměl jsem co na sebe.
<br><br>
<b>Jak jste na tom se svými nevěstami?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Dobře, je velmi spokojená co spolu chodíme. Má také hodně práce a jsme rádi, že máme stejné povolání. Ať se ožením nebo ne, je to trochu osobní, je to všechno proces zrání, který vyžaduje čas.
<br><br>
<b>Mariano:</b> S Pamelou jsme na tom dobře, ale nemáme v plánu se brát.
<br><br>
<b>Žárlíte, když hrají romantické scény?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> Ne, nežárlím, ale žádám ji, aby dělala to, co vidím na obrazovce. Ne, vážně řečeno, nežárlím.
<br><br>
<b>Mariano:</b> Vždycky existuje malá žárlivost, ale hraná, ne bolestivá. Po 2 minutách se objímáme a líbáme. Bylo by sobecké žárlit na polibky, které musíme dělat na place. Je to práce.
<br><br>
<b>Cítíte se nepříjemně když vás dívky pronásledují?</b>
<br><br>
<b>Mariano:</b> Pamela je také otravována na ulici různými typy, které ji říkají nejrůznější věci.
<br><br>
<b>Už jste se někdy poprali, když někdo urazil vaše dívky?</b>
<br><br>
<b>Mariano:</b> Když mi bylo 17 let, jeden chlap urazil moji přítelkyni a já jsem se velmi rozčílil. Začali jsme se prát a on mě kousl do žaludku. Pak jsem se vyděsil a šel jsem se dát očkovat proti vzteklině.
<br><br>
<b>Facundo:</b> Jaký typ chlapa by se nebil za svou přítelkyni, kdyby byla otravována, ale na to nelze být hrdý.
<br><br>
<b>Mariano:</b> Ale, tyto věci se dějí!
<br><br>
<b>Facundo:</b> Ano, ale není to příkladné. To není reakce, která by se měla stát. I když asi je to v pořádku, když to sami vyhledávají.
<br><br>
<b>Jste často pronásledováni na ulici?</b>
<br><br>
<b>Facundo:</b> To je součást naši práce, já to vnímám jako ocenění.
<br><br>
<b>Vidíte v tom také něco pozitivního?</b>
<br><br>
<b>Mariano:</b> To je, jak řekl, vděčnost lidí, kteří mají rádi naší práci, ale jsou i takový, kteří člověka pronásledující i v 6 nebo 7 lidech. 
<br><br>
<b>Rozčiluje vás, že nemůžete žít jako ostatní?</b>
<br><br>
<b>Mariano:</b> Ale to není tak, že nemůžeme. Žiju jako každý kluk a nezměnilo mě to, že mě uznávají kvůli tomu, že jsem v televizi.
<br><br>

<a name="79"><b>Nemusím být nevěrný (1999)</b> </a>
<br><br>


<br><br>
<i>Život herce pokračuje. Před necelým měsícem Facundo přešel od líbání Natalie Oreiro – samozřejmě ve scénách Muněca Brava – k pokusu rozdělit své srdce mezi osudovou Monicu Guido a andělskou Malenu Soldu v Buenos Vecinos. Několik dní před koncem požehnaného tisíciletí se herec už rozplýval ve své nové roli v argentinské televizi. V prvních prosincových dnech se rozloučil s telenovelami, aby mohl vstoupit do světa televizní komedie…i když kvůli tomu se musel vzdát hlavní role.</i>
<br><br>
<b>Trápí vás, že máte v Buenos Vecinos vedlejší roli?</b>
<br><br>
Úspěch herce nezávisí na jeho vizáži, záleží na kvalitě a lásce, kterou do své práce vkládá. Kdyby mě Alejandro Doria pozval, abych přečetl jen pár řádků v kterémkoliv z jeho projektů, byla by to pro mě pocta, i když jsem předtím byl číslem jedna v programu s nejvyšším hodnocení v celém století.
<br><br>
<b>Vaše kariéra se otočila o 180 stupňů, chtěl jste si zajistit své místo jako hvězda a věnovat se jen těmto rolím?</b>
<br><br>
Vím, že někteří o tom jen sní, ale pro mě je nejdůležitějším cílem žít tak, jak chci. Můžete si udělat kariéru, jako je kariéra Laporteho, Corrada, Bermudeze, nebo se vám může líbit kariéra mého otce…
<br><br>
<b>Ale měl jste touhu se změnit…</b>
<br><br>
V zásadě jsem měl chuť pracovat. V dnešní krizi, kdy lidé hledají práci od zedníka po poslíčka, byla moje jediná ambice pokračovat v práci v televizi.
<br><br>
<b>Troufl by jste si režírovat nějaký projekt?</b>
<br><br>
Nešel bych tak daleko. To není to, co jsem se naučil, ani to, co jsem studoval, ani to, v čem hledám dokonalost. Vybral jsem si povolání herce. K režírování projektu jsou potřeba znalosti. Existují lidé, kteří se to v praxi učí, ale to není můj případ.
<br><br>
<b>Jaký je váš vztah s Diegem, vaší postavou v Buenos Vecinos?</b>
<br><br>
Báječný. Nejvíc mě inspiruje, že jsem měl příležitost spolupracovat se super herci jako Moria Kasan a Hugo Arana.
<br><br>
<b>A manévrování mezi polibky  s Monicou Guidovou a Malenou Soldou…</b>
<br><br>
(smich) Dělám jen to, co je napsáno ve scénáři.
<br><br>
<b>Chybí vám Natalia?</b>
<br><br>
Práci s ní byla skvělá. Je odlišná za různých okolností: pokud musí někam jít a pracovat jako „filmová hvězda“, udělá to; ve svém domě je domácí paní; s mými přáteli jen přítelem.
<br><br>
<b>A s vámi?</b>
<br><br>
Se mnou byla dobrou pracovní partnerkou. Říkám to ze srdce.
<br><br>
<b>Ženy si myslí, že jste trofej, dáváte si na to pozor?</b>
<br><br>
Ne, všechno je v pořádku. To je v této profesi důležité.
<br><br>
<b>Jak postupuje váš vztah s Isabel Macedo?</b>
<br><br>
Všechno je v pořádku s mou snoubenkou. Považuji se za šťastného. Potkal jsem mimořádnou ženu. Tolik lidí po celém světě hledá lásku svého života a já jsem ji už našel.
<br><br>
<b>Jste ji věrný?</b>
<br><br>
Nemusím být nevěrný. Žádná jiná žena se nevyrovná té moji.
<br><br>
<b>Bude v roce 2000 svatba?</b>
<br><br>
Pokud Bůh chce, budeme spolu navždy. Zatím nevíme, kdy k tomuto kroku dojde, dnes nebo zítra. Nyní je nám dobře a myslíme si, že máme na všechno dost času.
<br><br>

<a name="80"><b>Vždy dávám maximum (2016)</b> </a>
<br><br>

<i>Super-úspěšný Facundo Arana učinil v televizi vážnou stávku a nastoupil na pódium v one man show. Herec a hudebník zde reflektuje předsudky, laskavost, štěstí a smysl života.</i>
<br><br>
<b>Jak odpovídáte na otázku, kterou kladete v En El Aire?</b>
<br><br>
Každý den se přibližuji myšlence, že svět ztrácí smysl. Dnes jsem v novinách četl o nových explozích tady i tam…je pro nás svět opravdu tak malý, že musíme vyrábět bomby, které ho mohou doslova zničit? Jaký to má smysl dělat? Jsme to my, dospělí, kdo musí najít v tomto světě smysl pro naše děti.
<br><br>
<b>To je to, co vás vybízí ke spolupráci se solidárními projekty a nadacemi?</b>
<br><br>
Povzbuzuje mě zdravý rozum, protože lidem něco vysvětlují, protože mám v rukou rozpoznatelnou tvář a mikrofon. Ve stáří nechci mít žádné výčitky svědomí za to, že neustále mluvím o své osobě, místo toho abych využil této příležitosti a řekl něco opravdu důležitého, což je důležitější než show. Show je krásná a zábavná, ale to je všechno.
<br><br>
<b>Proč jste se rozhodl po osmi letech vrátit do divadla v hlavním městě?</b>
<br><br>
Opravdu jsem chtěl hrát v divadle a o En El Aire jsem vždycky chtěl mluvit. Do všech příběhů v představení jsem vložil sebe a oblékl je do masa a krve. V roce 2013 jsme již toto představení představili v Mar del Plata a poté jsme cestovali po celé zemi. Ale najednou jsem cítil, že existují určité předsudky proti tomu, aby se to hrálo v Buenos Aires…
<br><br>
<b>Jaké předsudky?</b>
<br><br>
Skutečnost, že jsem televizní herec, který se nyní rozhodl hrát v divadle. A přesto se během představení cítím velmi dobře, pohodlně a jsem šťastný. Bylo tedy mým předsudkem, že budu souzen podle toho, že telenovela je neslučitelná s divadlem. Vlastně jsem studoval divadlo, ne televizi. Pracoval jsem v televizi, moje práce mi šla dobře, mnohem lépe, než jsem si dokázal představit. Být hercem je povolání a kromě toho jsem nyní v takovém věku, že si mohu dovolit něco dělat a bavit se, a je mi jedno, jestli se mýlím nebo ne. Je skvělé si to takhle užívat.
<br><br>
<i>Prostě žít
<br>
V 15 letech si uvědomil své povolání, svého koníčka: být hercem. O dva roky později se musel starat o mnohem důležitější věc: přežít. Když byl v posledním ročníku školy a žil se svými rodiči a třemi sestrami, zanítil se mu krk. Výsledkem biopsie byl lymfom, běžně nazývaný jako Hodkinova choroba (typ rakoviny postihující lymfatické uzliny). Poté následoval rok chemoterapie a mnoho let pozorování. A on zvítězil.</i><br>
„Nemyslel jsem na život jinak, když jsem se z lymfou vyléčil.“ Když si něco vezmu, vždy to do sebe vložím. Je to jako povinnost: pokud to nedělám, mám pocit, že selhávám. A nedělám to jen na jevišti, dělám to vždy, když dýchám. To je moje volba. Je úžasné vykonávat svá rozhodnutí, až jsou jakákoli, poctivá a bez problémů.“ – <i>říká manžel krásné modelky a moderátorky Marii Susini, se kterou má dceru Indii a dvojčata Yaca a Mora.</i>
<br><br>
<b>Jste jedním z těch, kteří oceňují každodenní život, nebo jdete kupředu, aniž by jste příliš přemýšlel o současnosti?</b>
<br><br>
Jdu kupředu, ale rád přemýšlím o každodenním životě, snažím se nosit „lehký batoh“ a nezapomínám na žádné ze svých povinností. Myslím na svého souseda a dělám vše, co je v mých silách, aby se všichni kolem mě cítili pohodlně a šťastně. Pro mě je důležité zdraví a pohoda, ale „moje“ je všechno. Koneckonců, hladový chlapec, který kráčí po ulici, může být mým synem, a tak se mu snažím pomoci, jak jen mohu.
<br><br>
<b>Existují lidí, kteří vás kritizují a říkají, že je to všechno póza.</b>
<br><br>
Upřímně, jejich názor mě nezajímá. Je mi jedno, co si myslí, ledaže by to pro mě byl někdo důležitý, nebo někdo, koho názor chci znát. Vím, kdo jsem, a lidé, kteří mě znají, to vědí také. Nikdo není tak dobrý nebo tak špatný. Dávám přednost tomu, abych byl co nejlepší. Ti, kteří se rozhodnou být zatrpklí a tvrdí, že toto je skutečná situace, jsou podle mého názoru jen idioti. Koneckonců, můžete být skuteční a žít a snažit se dělat to nejlepší, co můžete, pro sebe i ostatní. Musíte si jen vybrat ten či onen způsob: Raději vás pohladím po tváři, než abych vám dal facku.
<br><br>
<b>Už jste někdy dal své srdce a celou duši do projektu, který nefungoval?</b>
<br><br>
Rány života nejsou porážky, které můžete během cesty zažít, ale ztráta matky, otce nebo milovaného člověka. Zbytek jsou okolnosti, které vás přivedou nebo nepřivedou k úspěchu. Skutečným úspěchem pro mě je udělat vše pro to, abych něco umožnil.
<br><br>
<b>Mnoho horolezců tvrdí, že každý má svůj vlastní vrchol, a ne vždy jsou to hory. Souhlasíte?</b>
<br><br>
Ano, samozřejmě. Návrat z expedice a objetí od mé rodiny je také mým vrcholem. Stejně jako užít si zajímavé momenty na expedici. Například jsem nikdy nepocítil zklamání z nedosažení vrcholu Everestu, protože cílem projektu nakonec bylo nést vlajku se zprávou „ Darování krve zachraňuje životy“ na nejvyšší bod planety. A to se stalo.
<br><br>
<b>Přenášíte obvykle tuto schopnost, abyste necítil zklamání ve všech aspektech vašeho života?</b>
<br><br>
Ano, ale v mezích možného, protože zklamání je součástí mých pocitů, jako každé osoby. Nemohu se vždy rozhodnout, zda se cítím zklamaný nebo ne, stejně jako se nemohu vyhnout pocitu štěstí nebo smutku. Mohu si však stanovit velmi malé cíle: když jich dosáhnu, promění se v obrovské hrdinské úspěchy. Na druhou stranu jsem si dal blízké cíle, protože pravděpodobnost neúspěchu je také blízko. Poté je rychle opustím, pokud se mi nelíbí výsledek a hledám něco nového.
<br><br>
<b>Podle toho, co si vybíráte, je patrné, že vaši prioritou je štěstí.</b>
<br><br>
Nechce být někdo šťastný? Přestože ve světě, kde explodují bomby, existují lidé, kteří zabíjejí lhostejně, volba být šťastný je také hledání. Snažím se být šťastný každý den.
<br><br>
<b>Kdo je Facundo Arana?</b>
<br><br>
Zahrál si v některých z nejúspěšnějších telenovelách u nás, dokonce mu přinesli mezinárodní ohlas. V roce 1993 hrál ve svém prvních televizním seriálu Canto Rodado roli Ramira (byla to role napsána na tělo). V roce 1997 přišel první televizní úspěch: Chiquititas. O rok později byla jeho práce díky Muněca Brava (jeho partnerkou byla Natalia Oreiro) obdivována v Rusku, Izraeli, Rumunsku, Polsku a ve většině Latinské Ameriky.
<br><br>

<a name="81"><b>Facundo Arana a dlouho očekávaný návrat do divadla se sólovým představením „En El Aire“ (2021)</b> </a>
<br><br>



<i>Herec Facundo Arana se chystá uvést one man show „En El Aire“ v režii Manuela Gonzaleze Gila, která bude mít premiéru 13. srpna ve 20:30 v proslulém divadle Broadway. Mirador si s hercem promluvil a zeptal se ho na první kroky v divadle a na to, jak prožívá návrat do divadla během pandemie a s bezpečnostními opatřeními.
<br><br>
Otevírá se opona, dezinfikují se všechny židle, provádějí se hygienická opatření, zdá se, že mluvíme o něčem nepředstavitelném, ale takový je návrat do divadla. Herci a herečky už delší dobu chtějí otevřít divadlo, ale ze všech známých důvodů museli čekat na návrat kulturní sféry, která byla nejvíce zasažena pandemií covid19. 
<br><br>
Dětství</i>
<br><br>
<b>Říká se, že abyste poznali umělce a jeho podstatu, potřebujete znát jeho dětství. Řekněte o místě, kde jste vyrůstal, o vašich rodičích.</b>
<br><br>
Vyrůstal jsem ve dvou čtvrtích – Recoleta a také v La Chacra, v domě Villa Tujui poblíž Morena. Bylo to neobyčejné dětství, plné nádherných dobrodružství, s otcem, který uměl ze všech nejlíp uvařit asado, který mě odmalička učil, a matkou, která byla přesně takovou matkou, jakou by chtěl mít každý. A kdo má to štěstí, že ji má, ví o čem mluvím a co tím myslím.
<br><br>
<b>Standardní otázka, ale určitou dobu jste rozdělil čas „před“ a „po“. Proč jste si vybral cestu herce?</b>
<br><br>
Můj bratr jménem Cali mě vzal do divadla po mnoha žádostech, trval na tom, abych chodil na hodiny herectví. Hned ve chvíli, kdy jsem vstoupil do divadla Lasalle v Riobamba, jsem si na první pohled zamiloval jeviště a vše, co se na něm děje. Byl jsem úplně mimo. Místnost byla úplně tmavá, na jevišti byl barový stůl se dvěma židlemi a nad stolem modré světlo a já si řekl: „toto je moje místo“.
<br><br>
<b>Jaký je rozdíl mezi mužem, který hrál svou první roli v televizi s milionovou sledovaností, a osobou, která se již realizovala jako herec a nyní žije životem herce?</b>
<br><br>
Mezi tímto člověkem a dnešním člověkem uplynuly roky, ani jedna promarněná vteřina a mnoho splněných snů, všechno a mnohem víc, než by se odvážil snít.
<br><br>
<i>Tipy herce/ herečky</i>
<br><br>
<b>Co byste poradil mladým lidem, kteří začínají s herectvím?</b>
<br><br>
Moje rada mladým lidem, kteří začínají s herectvím je jednoduchá a oni ji pochopí: „Nevzdávej se. Tečka.“
<br><br>
<b>Jaká kritéria by musel splňovat scénář, aby vás zaujal?</b>
<br><br>
Musí to mít nádherný příběh.
<br><br>
<b>Vím, že je to příliš hluboká otázka, ale někdy nás během pandemie nutí pohled do minulosti položit si otázku, co jsme neudělali nebo neřekli, co bychom chtěli udělat. Co by jste chtěl říct, udělat nebo koho obejmout. Co jste v životě nemohl udělat?</b>
<br><br>
Díky bohu, myslím, že jsem objal tolik lidí, které miluji, že nezbylo žádné nebývalé objetí. Pokaždé, když je chvíle na objetí, jsem tu, aby někdo objal mě, nebo já jeho. Řekl jsem vše, co jsem chtěl, těm, kteří jsou pro mě zajímaví, a těm, kteří nejsou, jsem neřekl nic. Mám velké štěstí, nezbylo mi žádné nesplacené objetí. Mám velké štěstí, ale také jsem velmi ohleduplný. Není pro mě těžké být pozorný, a to je dar.
<br><br>
<i>Budoucnost / Co bude</i>
<br><br>
<b>Vracíte se ke své profesi provázenou opatřeními. Povězte nám o tomto návratu do divadla a o možnosti předvést one man show En El Aire v režii Manuela Gonzaleze Gila v Rosariu.</b>
<br><br>
Jet na představení do Rosaria je skvělé. Jak víte, Rosario je jedním z nejznámějších vybraných míst. Vždycky tam ke mně byli tak velkorysý, tak milý. Moje profese mě rozmazluje tím, mít možnost jet do Rosaria, kde budu hrát v divadle Broadway, podle mě neméně krásné představení. Tak mi to říkají, tak to i cítím. Je mi ctí hrát hru Manuela Gonzaleze Gila a z celého srdce doufám, že lidé budou věřit tomu, že byla přijata veškerá hygienická opatření. Skutečná divadla splňují veškeré tyto standardy. Budeme hrát show, ale nejdůležitější věc, kterou uděláme před začátkem show, je to, že se postaráme o vaši bezpečnost. Posílám pevné objetí pro diváky v Rosariu, uvidíme se tam.
<br><br>

<a name="82"><b>Pandemie zabila mnoho potřebných lidí na světě (2021)</b> </a>
<br><br>

<i>Herec se vrací do kin, vrací se do postavy se kterou se vzdálil od svých stereotypů do kterých ho televizní průmysl umístil, a v duchu doby vypráví milostný příběh.</i>
<br><br>
<b>Jaké bylo setkání s Antoniem o 6 let později?</b>
<br><br>
Byl jsem hodně zvědavý. V první sérii Pequena Victoria jsme hráli s láskou, je to jako univerzální jiskra, která nikdy v životě nezhasne. Teď nám režiséři řekli: "Hej, uplynulo 6 let, a je to realita, musíte mluvit o jiných věcech". A abychom o těchto věcech mohli mluvit, museli jsme podstoupit něco, co se ve vašem životě nikdy nestane, protože vaše láska pokračuje v čase se nezměnila. Ale, my jsme to museli říct jinak. Měli jsme mimořádnou režii a já podporuji své kolegy, aby řekli, že jsme dokázali plavat v těchto vodách a že umíme vyprávět o špatném počasí, které v lásce nikdy není. Byla to naše třešnička na dortu a náš účel. Myslím, že je to velmi důkladně řečeno a jsme na to velmi hrdí. Jsme ale hrdí i na svou odvahu, teď mluvím o Amazon Prime Video, pozvali si nás, a to bylo v době, kdy bylo velmi obtížné natáčet (koneckonců je velmi drahé natáčet v takových podmínkách), stálo za to o tom vyprávět. Stálo to za vyprávění, a my jsme jim velmi vděční.
<br><br>
<b>Kterou scénu bylo nejtěžší natočit? Zatím jsem viděl 4 díly.</b>
<br><br>
Neviděl jste ji, ale jste na dobré cestě. Na cestě, která běží souběžně s nejdůležitějším příběhem, příběhem Victorie, a vy se budete ptát sami sebe kam to povede, co se s nimi stane.
<br><br>
<b>V seriálu se objeví Juan, upřímná postava, kterého hraje Juan Leirado, mistr divadla. A v této pandemii, která nám tolik vzala nás opustil Hugo Arana. Jak těžké to pro vás bylo?</b>
<br><br>
Nevím, jestli budeme mít dost času stručně říci vše, co je třeba říci o Hugu Aranovi. Smrt Huga je ztrátou pro celé lidstvo. Zemřel s předstihem, protože umíral na covid dříve, než přišel jeho čas. Myslím, že je to nespravedlivé. Nemám rád pandemii, která vzala tolik potřebných lidí na světě. Hugo byl nenahraditelný, byl úžasný člověk a takovým i nadále zůstává. Nemohu říci více, protože nemám na světě dost času na to, abych řekl tak úžasné věci, které musím říci o Hugovi. Pokud jde o Juana Leirada, jeho účast v Pequenas Victorias, cítíme jako se asi cítí Paris Saint Germain a Lionel Messi. Přišel ten, komu říkáte kde dát gól, a ten skóruje stylově, chladně a zručně. To je Juan.
<br><br>
<b>Co chystáte na premiéru?</b>
<br><br>
Dívky nás nevzali do skupiny na Whatsup, to je skupina pouze pro matky. Takže nevím, co budu dělat. Možná nám zavolají, možná ne. Určitě to bude něco virtuálního, budeme to podporovat velmi opatrně, jako by to na takovém projektu mělo být.
<br><br><br><br>

<a name="83"><b>Opravdu rád se setkávám s publikem (Clarin, 2018)</b> </a>
<br><br>



<i>Facundo Arana je jedním z nejoblíbenějších herců v zemi. Nyní si užívá pozoruhodného období ve svém profesním životě, kde hraje v Madisonských mostech s Araceli Gonzalez.</i>
<br><br>
<b>Jak probíhá vaše letní sezóna?</b>
<br><br>
Je to úžasné, mám velká očekávání. Přišel jsem do práce na odehrání letní sezóny, to je vážná věc. Ale, také jsem přijel s rodinou, abych nejen pracoval, ale také odpočíval. Je skvělé, že mohu žít se svou rodinou a jsem velmi šťastný. Leden už se chýlí ke konci a já nemám dost slov na to, abych všem poděkoval: mému producentovi, Javieru Faronimu, publiku, které se na nás přišlo podívat, celému městu, které se s námi setkalo. Žijeme ve světě plném otřesů a já jsem publiku velmi vděčný.
<br><br>
<b>Bylo obtížné přizpůsobit práci v naší zemi?</b>
<br><br>
Ne, hra je založená na románu, který byl základem pro film. Každý viděl Madisonské mosty. Indio Romero odvedl skvělou práci a ukázal podstatu tohoto románu v divadle. Před několika lety v Evropě byla inscenace, kde hlavní roli hrál Alain Delon. A obešlo se to bez velkého úspěchu, a to mluvím o takovém herci. Jde o to, že oni neměli muže jakým je Indio Romero, který by dělal divadelní verzi. Má ohromnou citlivost a výsledek vidím každý večer, když nám publikum tleská. Máme úžasné herecké obsazení, úžasnou hudbu a představení je přijímáno velmi dobře.
<br><br>
<b>Jak funguje spolupráce s Araceli Gonzalez?</b>
<br><br>
Skvěle, máme štěstí, že vyprávíme tento příběh, a jsme velmi šťastní. Scházíme se a připravujeme každý den a jsme velmi šťastní. Toto představení si musíte užít.
<br><br>
<b>Je vidět, že vás hraní v této hře baví, stejně jako setkání s publikem před a po představení.</b>
<br><br>
Velmi rád komunikuji s lidmi, velmi rád se setkávám s publikem. Očividně se rád bavím s lidmi.
<br><br>
<b>Kromě práce v divadle uvádíte také na Espacio Clarín svůj film.</b>
<br><br>
Správně, je to film „Adiós, querido Pep“, který jsme natočili v roce 2015 v Buenos Aires. V tomto filmu hrála Florencia Raggi. Projekt mě velmi zaujal, protože jsem s ní pracoval v „Noche y Dia“, je to vynikající herečka a velmi milý člověk. Ve chvíli natáčení neměla umělce, který by hrál jejího manžela a já se hned přidal k dílu. Nakonec to byl nádherný zážitek.
<br><br>
<b>Baví vás natáčení pro kina?</b>
<br><br>
Moc se mi to líbí, je to zážitek. Každá zkušenost vám něco dá, nebylo pro mě snadné vstoupit do kin, ale nejsem nakloněn spěchu. Dávám přednost tomu, aby šli věci svou vlastní cestou, protože to je umění, aby si věci šli svou vlastní cestou. Jsem strašně rád, když se taková příležitost naskytne, a vy jste v tom věku a v té fázi své kariéry, kdy se rozhodneme všechno si užít.
<br><br>
<b>Co budete dále profesionálně dělat?</b>
<br><br>
Na konci roku jsem byl pozván hrát v seriálu pro Netflix, ale všechno se zastavilo. Ale, abych byl upřímný, jsem rád, protože jsem velmi zaneprázdněn divadlem a jsem také šťastný a trávím prázdniny se svou ženou a dětmi.
<br><br>


<a name="84"><b>Facundo mluví o svém novém životě spisovatele a o tom, proč není v televizi (2016)</b> </a>
<br><br>


<i>Po dvou měsících „mimo domov“ kvůli výstupu na Mount Everest si herec a hudebník trochu odpočinul s Marií Suini, se kterou jsou spolu 9 let, a třemi dětmi, Indií, Yacem a Morem na rozlehlém Mount Chapelco v Neuquenu. O nich, o novém spisovatelském životě, o kritice, o sociálních sítích a o tom, proč není v televizi hovor s GENTE.</i>
<br><br>
<b>Co je na téhle dovolené zvláštního?</b>
<br><br>
Přijeli jsme sem při příležitosti Maryiných narozenin a abychom dohnali ztracený čas. Ostatně kvůli cestě do Nepálu a Číny jsem nebyl 2 měsíce doma. Pro mě to byla dlouhá doba, ale ještě víc to cítily děti…
<br><br>
<b>Co si myslíte o Everestu? Zdá se mi, že největší zásluha je to, že jste se vrátil a dosáhl jste vrcholu poté, co jste na první pokus neuspěl.</b>
<br><br>
Nemluvil bych o zásluhách, nemluvil bych o tom z hlediska toho, zda jsem dosáhl vrcholu nebo ne…šel jsem získat novou zkušenost, poprvé si ze mě mé zdraví udělalo krutou legraci. Bylo mi hrozně. Nejúžasnější věcí bylo vrátit se a cítit se dobře. Není třeba mluvit o vrcholu! Ten vám hora někdy dá a někdy ne. Je to samozřejmě nádherný příběh protože od té doby, co se jim to v roce 1953 poprvé podařilo, tam šlo jen málo lidí. Výstup je tak obrovský úkol, mnohem větší než vrchol.
<br><br>
<b>A co vás tato zkušenost naučila? A žádám vás, abyste mluvil o úspěchu, aniž by jste se podceňoval.</b>
<br><br>
Faktem je, že jsem tajnůstkář, ale moje duše je otevřena dokořán. Řekl bych, že jsem se vrátil, abych si neuchoval smutné vzpomínky z prvního pokusu. A tentokrát všechno klaplo: počasí, zdraví i společnost výborných průvodců, minule tomu tak nebylo (nikdo nenese vinu, protože to nevyšlo). Připravoval jsem se velmi svědomitě, pomáhali mi velmi známí lidé, kterým moc děkuji. Hora je totiž mnohem větší než místo, kde je vrchol, na který se dá vylézt. Je to o vyhledávání. Je pro mě těžké to vyjádřit slovy. Také se mi podařilo vyvěsit vlajku dárcovství krve. Jsem s tím spokojený.
<br><br>
<b>A kromě fyzické stránky, jaký to byl zážitek z psychického hlediska?</b>
<br><br>
Osvětlení. V horách se vám děje to, co jste předvídali a co jste si nedokázali ani představit. Například nemáte dostatek kyslíku, ale také trpíte vážnými změnami v očích. Tam nahoře chápete, co je nejdůležitější. Jednoduché věci…Nejkrásnější pro mě bylo vědomí, že se mám kam vracet, a že chci být doma s rodinou.
<br><br>
<i>O PSANÍ A PODNIKNUTÝCH CESTÁCH. Teprve po vydání En El Aire, svého druhého disku se Sony, pro který sám skládal písně, herec a hudebník nahlas přemýšlí:</i> „Otázku kompozice není třeba dramatizovat. Nezavázal jsem se k tomu řešit problémy kvantové fyziky. Jen jsem si musel vzít písničky, které jsem měl v hlavě. A všechno vyšlo, protože jsem seděl vedle China Asencia, on vedl svou kytaru a protože mi Sony řeklo: Pojď! Jdeme na to!“
<br><br>
<b>Možná vás poslouchali, protože jste Facundo Arana, a vydal jste disk, který se jim líbil.</b>
<br><br>
Dobře…možná mě poslouchali, protože jsem přišel určitou cestou. Ale hlavní věc: chtěli to udělat. Potkal jsem mnoho lidí, kteří nedokázali říct, co necítili. A já dostal souhlas.
<br><br>
<b>Jak vnímáte kritiku, názor druhých lidí? Možná někdo, kdo vás nezná…</b>
<br><br>
Názor někoho, kdo je pro mě důležitý je vynikající. A názor těch, co kritizují jen tak, mě nikdy nezajímali! Představte si… V tomhle věku jsem velmi zábavný! Zlomyslná kritika je jako papír, který používám k podpalu Asada. A přijímám konstruktivní kritiku, pomáhá mi růst. Rozhodně!
<br><br>
<b>Sociální sítě mohou být velmi násilné.</b>
<br><br>
Je tam hodně sociálního kanibalismu. Ale díky bohu já nejsem v kotli. Když mě tam chtějí strčit, dostávám záchvat smíchu a oni už mě tam strkat nechtějí! Jsou lidé, kteří vám píší jen proto, aby vás beztrestně proklínali. Přečtěte si jejich předchozí komentáře a všemu porozumíte. Když se to stane, přestanu to číst a jdu nakrmit děti nebo jdu spát s manželkou.
<br><br>
<b>Proč nejste v televizi?</b>
<br><br>
Neanalyzoval jsem důvody…řekl bych, že je to proto, že dělám spoustu jiných věcí. Stojím na straně (fotbalového) hřiště, a když chci vstoupit, zvednu ruku, abych byl zvolán. Teď dělám všechno, co nemůžu, když natáčím v televizi: hraju v divadle, dělám koncerty, nahrávám CD, lezu na Aconcaguu a Everest. Teď s manželkou vychovávám děti. Jsou pro mě to nejdůležitější v mém životě. Vím, že mám štěstí….Vyřešil jsem mnoho problémů a nyní si mohu dovolit vzít je ráno do školy a vyzvednout je odpoledne. Tak dopadl rok 2016. Nevím, jak to bude příští rok. Řekl bych, že jsem na vrcholu nádherné vlny, a když to skončí, tak to skončí! Nedávno jsem četl rozhovor, kde Luis Salina řekl: „Nesnažím se přijít na nějaké místo, ale vybrat si cestu, kterou chci, ať už vede kamkoli.“ Takhle chápu život.
<br><br>
<b>A dokonce i v manželské lásce?</b>
<br><br>
Kromě toho, že si dáváme cíle, což je úplně normální, protože máme tři děti, je pravděpodobnější, že půjdeme po cestě. Jdeme a zasejeme co se nám zlíbí, abychom to později sklidili. Tak je to jednoduché.
<br><br>


<a name="85"><b>Plním si svůj sen (2014)</b> </a>
<br><br>

<i>Facundo představuje svůj první disk „Salir a Tocar“, kde společně s The blue light orchestra uvádí své verze klasiků mezinárodního rocku. Mluví o své hudební špičce, o odchodu z Farsantes – před osmi měsíci! – a o plánech na rok 2015: Bude hrát v policejním seriálu produkovaném Suarem.</i>
<br><br>
<b>Kde se objevila touha to nahrát? Přestože jste byl vždy spojován s hudbou, byl jste více zapojen do svého hereckého světa…</b>
<br><br>
Bylo to skvělé rozhodnutí. Ptal jsem se sám sebe, co chci dělat: jít ven a hrát. Spolu s Dizzy Espechem, s jedním z nejlepších kytaristů v Argentině jsme vytvořili kapelu. Přitahovala ho ta mystika jít ven a hrát si. Ukázalo se, že máme úžasnou skupinu a společně vybraná témata. Začali jsme zkoušet. Šli jsme do Sony a ti se zeptali: „Co chcete dělat?“ „Jít ven a hrát“, řekli jsme. Debutovali jsme v La Trastienda a byl to úspěch, aniž bychom to tušili. Sony vyslalo své lidi, aby se na nás šli podívat a byli svědky této obrovské show. „Troufáte si hrát v LunaParku?“ navrhovali. A my jsme šli. Výsledkem bylo turné. Proč nenahrát disk? Řekli nám. Vlastní témata zatím nemáme – odpověděli jsme. „A co tyhle?“ zapište si to, „bylo nám řečeno.“ Proč ne? A jsme tady, přitahujeme pozornost odborníků a dostáváme dobrou kritiku. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych chtěl nahrát disk, jen jsem šel hrát.
<br><br>
<b>Je tedy jasné, že název disku nemohl být jiný…</b>
<br><br>
Je to tak. Vše proběhlo velmi snadno. V listopadu nebylo nic a letos v srpnu tohle všechno. Žiju jako ve snu.
<br><br>
<b>Proč si myslíte, že se to stalo teď, v tuto chvíli? Souvisí to s nějakou fází vašeho osobního nebo profesního života?</b>
<br><br>
Vlastně už jsem přestal hrát. Toto období je velmi rušné pro děti a rodinu. Moje žena si toho všimla a řekla mi to. Víte, kolik virtuózních muzikantů přestalo hrát, aby se postarali o rodinu a odložili své nástroje? Tato dobrá věc, která se mi stala, je zásluhou mé ženy.
<br><br>
<i>Říká, že hudba a herectví šly ruku v ruce mezi jeho 13 a 15 lety.</i> „Tehdy nebyl internet, poslouchal se saxofon, který se naladil v rádiu. Jednoho dne mi někdo dal opotřebovanou kazetu a první modře potažené CD Oscara Cramera, který hrál hity všech dob. Měl jsem alt saxofon a zkoušel jsem hrát na tuhle bestii…Představte si to.“
<br><br>
<b>Facundo, který je nyní hudebník, bude stále ještě hercem?</b>
<br><br>
Nikdy nepřestanu být hercem, malířem, spisovatelem, horolezcem, surfařem…poté, co jsem si dost hrál s dětmi a mnohokrát políbil svou ženu…“ <i>říká herec, o kterém se říká, že je to galan s velkým G.</i>
<br><br>
<i>Ale on, který se vždy vyznačoval laskavostí a tolerancí, se náhle ocitl v oku bouře. Stalo se tak během jeho účasti ve Farsantes a předčasném odchodu kvůli neshodám s herci (Julio Chavez a Griselda Siciliani). Od konce této série uplynulo osm měsíců (stejně jako v textu). Pravděpodobně od doby, kdy Facundo odešel. Ale, zdá se, že téma nadále poskytuje potravu pro konverzaci.</i> „Pro mě je tohle už staré, je to jedno, je to jako přepálené máslo.“
<br><br>
<i>Pravdou ale je, že na toto téma nikdy předtím nemluvil (Chavez a Griselda mluvili upřímně, dokonce i další herci a scénáristé se tohoto kontroverzního tématu dotkli). On ne. Ještě pořád. Mlčet znamená souhlasit?</i> „Nemyslím si. O čem bych měl mluvit? Proč? Nemám o čem mluvit, jen jsem čekal, až realita promluví sama za sebe, realita nikdy nelže.“ <i>říká.</i>
<br><br>
<b>Bylo snadné nebo obtížné se s tím vypořádat?</b>
<br><br>
Upřímně řečeno, když se lékař postaví před dítě s otevřeným hrudníkem a musí ho zachraňovat, je to zodpovědnost. Nic, co bych mohl říct, a není život ohrožující, není tak důležité. Nic. Mluvit o Farsantes je jako mluvit o Padre Coraje: je to dávno pryč. To vše mi nezabere ani vteřinu v mých myšlenkách, neubírá to čas mým záležitostem, mé rodině. Když jste v profesi tolik let, nemusíte nic vysvětlovat. Díky Bohu za mě mluví moje cesta. Zeptejte se, jaký jsem, každého z mých kolegů, se kterými jsem v životě spolupracoval.
<br><br>
Řeknu víc. Nejsem nezodpovědný člověk, jsem profesionál. V tu chvíli jsem mluvil s každým z těch, se kterými jsem mluvit musel, abych se pokusil urovnat, co se stalo, a když byli možnosti vyčerpány, zaklepal jsem na dveře Adriana. Řekl mi: „Jdeš pryč, skvělé, na tvém místě bych udělal totéž.“ Posadil mě na první letadlo. Ale ještě jsem měsíc natáčel. Pak jsem odešel.
<br><br>
<b>Mluvili o tom, že vás čekají na finále, ale vy jste se nevrátil…</b>
<br><br>
Už jsem upozorňoval, že se do finále nevrátím. Už o tom nemluvím, realita mluví sama za sebe. Adrian mě oslovil s policejním seriálem na rok 2015. Natáčet začínáme v říjnu. Mluví se o tom, že tam bude Paola Krum a Romina Gaetani, smlouvu ještě nepodepsali, ale držím palce, aby tomu tak bylo. Mám je obě rád.
<br><br>

<a name="86"><b>Teleshow (2022)</b> </a>
<br><br>
<b>Kdo byl ve tvém životě Caly?</b>
<br><br>
Caly je jednou z těch bytostí, kteří nepotřebovali žít 100 let, aby se stali nesmrtelnými v životě těch, kteří ho znali, kteří zanechali obrovskou stopu. Je to syn spolužáka mé matky a vyrůstali jsme spolu. S ním začala moje touha psát, číst postavy Robina Wooda, jako je Dago a Savarese, hltat všechny komiksy od nakladatelství Columba a Skorpio. Od mládí se projevoval jako skvělý spisovatel. To mě také přivedlo ke studiu divadla: Přemýšlel jsem proč, a nakonec jsem si divadlo zamiloval. Caly poznamenal můj život stejně jako já jeho.
<br><br>
<b>V jednom z příběhů tě Caly vyzívá k sepsání závěti. Už jste byl nemocný?</b>
<br><br>
Ano. Bylo to v té nejhorší době s lymfomem. Bylo mi 17 let.
<br><br>
<b>Jaká síla. Ty jsi o tom nikdy neuvažoval a on ano.</b>
<br><br>
Mě by to nenapadlo. Člověk si vždy myslí, že testament přichází, když jsou lidé velkorysí, když končí a rozdávají materiální věci. Není to něco, co si člověk dokáže představit, i když jsi nemocný nebo dokonce na pokraji smrti, a on mi v tu chvíli řekl: „Che, ale měl bys…“.
<br><br>
<b>Jeho smrt byla jako obrovská facka, protože ty jsi nakonec poznal zdraví, které tě možná přimělo přemýšlet o konečnosti, ale další věc je ztráta přítele v tomto věku.</b>
<br><br>
Není nic jasnějšího než fakta, když vás napadne mluvit o těchto věcech. A na to nebyl v mém životě čas, nebyl čas kdy bych měl zvažovat konečnost, byla to přísaha sám sobě, že půjdu dál. Byli jsme velmi silný tým, který tvrdě pracoval na tom, aby tu zůstal, a ne aby existovala konečnost, Caly byl jedním z nich.
<br><br>
<b>Mluvíš o tom, že jsi byl silný, pořád jsi na tom pracoval. Nikdy ses nebál?</b>
<br><br>
Nebál jsem se, ale jasně si pamatuju slova doktora Santiaga Pavlovskyho, který byl mým onkologem a je to eminentní doktor. Bylo mi 17 let, když mi řekl: „Ty už jsi muž, nemám se o čem bavit s tvou matkou, ani s tvým otcem; Promluvme si“. Tam mi řekl o léčbě, kterou budeme dělat, a že pokud to nebude fungovat, máme možnost B. Zeptal jsem se ho, co by se stalo, kdyby ani tato možnost nezabrala. „Docházejí mi lodě,“ odpověděl. Takže jsem věděl, že lodě mohou skončit. Díky Bohu, mé tělo se chovalo velmi dobře a byl jsem vyléčen možností A.
<br><br>
<b>A dnes, již s dětmi a rodinou, napsal jsi závět?</b>
<br><br>
Ne, snažím se, aby vše, co má co do činění s tím, co zbylo, bylo horkou rukou. Raději myslím na to, aby věci byli uklizené. Na to, co se musí napsat, nám moc nezáleží. 
<br>
„Neodvážil bych se tolik snít. Ani ona, ani kluci“, říká Facundo, když mluvil o rodině, kterou vytvořil s Mariou Susini a jejich dětmi Indií a dvojčaty Yaco a Moro. Už 15 let je s Mariou, kterou ve své knize definuje jako „nejzářivější bytost ve vesmíru“. Nemůže však najít slovo, které by dokázalo syntetizovat tento čas, který spolu strávili. „Definovat to, znamená omezit to, říkat úžasná neznamená říkat neuvěřitelná, a ona je neuvěřitelná a úžasná. Každé slovo, které na ní chcete dát, má začátek a konec a všechno je to tak zářivá bytost, že ať se podíváte sebevíc, nenajdete v něm temné místo,“ říká, aniž by ztratil lásku z prvního dne.
<br><br>
<b>Jak jsi zjistil, že jsi otcem dospívající dívky?</b>
<br><br>
Velmi snadno. Světlo matky je v chlapcích. India je Amazonka, jejím životem jsou koně a neustále přemýšlí, jak zlepšit své chování ke zvířatům. Je to mimořádná kamarádka, je to mimořádná společnice, o dceři ani nemluvím, je to srdce, dává vám pocit, že jste celoživotní otec, že jste před sebou nikdy neměli zeď.
<br><br>
<b>Ty, jako teenager, bylo to s tebou snadné?</b>
<br><br>
Ne. Možná to bylo zvenčí snadné, protože jsem celou dobu kreslil, byl přilepený k listu papíru. To je v dospívání hodně monotónní, protože pak zněla otázka: „Kde je Facundo?“
<br><br>
<b>Dospívání ti překřížila nemoc. Co je pro rodiče horší než pocit, že je život jejich dítěte v ohrožení?</b>
<br><br>
Nechci na to ani myslet, a navíc, teď se mě na to neustále ptají, protože se dívám zpět a moje děti jsou ve věku, kdy mám na tu dobu velmi čerstvé vzpomínky. A já můžu v přítomnosti přemýšlet o tom, co moji rodiče dělali a jak se chovali.
<br><br>
<b>A jak to vidíš ty?</b>
<br><br>
Po celou dobu jsem na ně byl velmi hrdý. Bylo to velmi působivé, jako film Roberta Benigniho Život je krásný, kde otec přiměje svého syna žít jinou realitu než hrůzu války, kterou prožívali, a malý chlapec tomu věří. Mezi tím filmem a tím, co jsme zažili s moji mámou, která vyměnila chemoterapii za uvařené dobré jídlo je úžasná paralela. Ale udělali to společně s rodinou, která řekla: „Jak chutné, co uvařili!“ To vše jsou nesmazatelné, úžasné věci.
<br><br>
<b>Kdy se probudil ten solidární a oddaný Facundo?</b>
<br><br>
Doma s Mariou učíme děti, aby měli oči otevřené, aby viděli, co se kolem nich děje. Nechtěl bych být otcem dítěte, které se dopouští šikany. Učíme je tedy dívat se na druhého a jak se v těchto situacích chovat. Máme možnost komunikovat, a kromě povídání o knize nebo románu či filmu bychom měli využít příležitosti a říci něco, co je třeba říci. Například důležitost stát se dobrovolnými a pravidelnými dárci krve.
<br><br>
<b>Tato společenská angažovanost se ti vždy zkřížila z různými událostmi. Co se s námi jako společností stane, když postava jako Santiago Maratea vybere spoustu peněz na boj s požáry v Corrientes a je vyslýchán?</b>
<br><br>
Nezpochybňuji toho, kdo to dělá, ale nepochybuji, že je jediný, kdo to dělá, rozumíš? Nepochybuji o tom, že úřady, ať už jsou kdokoli, dělají, co mohou; o čem také nepochybuji je, že Santi Maratea byl propagátorem získání mnoha milionů pesos. Ale nebavme se o množství peněz ale nasazení spousty lidí, kteří mu věřili a chtěli ho podpořit. Musíme jemu a všem lidem, kteří spolupracovali, zatleskat.
<br><br>
<b>Také se nám jako společnosti stalo něco, v čem v této konkrétní věci věříme Santiagovi víc než kterémukoliv politikovi, který svolal sbírku.</b>
<br><br>
Ano, ale to zdaleka není problém, ale mělo by to být výzva pro ty, kteří říkají: Hele, ale oni tomu dítěti věří víc než mně, protože se tomu věnuje celou dobu,“ a je tu zpráva. Změňte to, co změnit musíte, ale nemusíte se rozčilovat, protože pokud přesouváme těžiště toho, co je důležité, totiž že Corrientes hoří. Tak jsme závislí na deštích, na všech lidech, kteří jsou v palbě s hráběmi. Je dostatek zdrojů? Ne. No, pak to musíte vzít na vědomí, protože svět se také nezmění, neochladí se.
<br><br>
<b>Když pandemie začala, zdálo se, že z toho vyjdeme lépe, vstřícněji, zodpovědněji, dnes vstupujeme do nové války, stále existují země, kam se vakcíny ještě nedostaly. Nemáme žádnou nápravu?</b>
<br><br>
Nemám nejmenší tušení. Rád bych se na to zeptal lidí, kteří hodně studují. Jediné, co vám mohu říci, je, že doma, s ou životní partnerkou a s našimi dětmi je naší odpovědí pokusit se být o něco lepší.
<br><br>

<a name="87"><b>Rozhovor pro časopis Nový Čas (2022)</b> </a>
<br><br>

<i>Ani minútu nezaváhal a prijal pozvanie do markizácej šou 2 na1, keď sa dozvedel, že je nesplneným snom našej herečky Dominiky Kavaschovej (32). Tá neverila vlastným očiam a neskrývala dojatie, keď sa pred ňou Facundo objavil. Multitalentovaný herec, ktorý hrá aktívne na saxofóne, poskytol denníku Nový Čas exkluzívny rozhovor.</i>
<br><br>
<b>Ako dlho plánujete zostať na Slovensku?</b>
<br><br>
Prišiel som sem len včera a odchádzam už zajtra. Mám veľa práce, ktorú treba v Argentíne urobiť. Prišiel som len na otočku, lebo som nechcel prepásť šancu pozdraviť Dominiku Kavaschovú a, samozrejme, pozdraviť ostatných Slovákov a poďakovať sa im za všetky tie roky, počas ktorých mi fandia.
<br><br>
<b>Viete niečo o našej krajine?</b>
<br><br>
Som tu zatiaľ len jeden deň a potreboval by som viac času na spoznávanie vašej krajiny. Bolo to trocha komplikované, lebo som sa tu nemohol len tak prechádzať. Samozrejme, stretol som sa s pár ľuďmi, ktorí ma tu v tajnosti previedli. Boli sme sa najesť, ochutnal som vaše známe jedlá. Bolo to veľmi pekné. PR manažérka ma zobrala na prechádzku po centre a rozprávala veľa o vašej histórii a naozaj mi je veľkou cťou a veľmi si vážim, že som tu.
<br><br>
<b>Boli ste iba v Bratislave, alebo ste mali možnosť navštíviť aj iné okolité miesta?</b>
<br><br>
Nechceli sme, aby ma niekto spoznal, aby som sa neocitol na sociálnych sieťach, že som v Bratislave, keďže to bolo celé prekvapenie pre Dominiku. Urobili sme to preto tak, že som len prišiel do hotela a užil si len toto mesto. Keď sme niekam išli, vždy som sa maskoval, mal som rúško, klobúk a takéto boli všetky prechádzky a návštevy centra.
<br><br>
<b>Páčilo sa vám?</b>
<br><br>
Áno, samozrejme, a veľmi.
<br><br>
<b>Aké jedlá ste ochutnali? Chutili vám?</b>
<br><br>
Ochutnal som hus, to bolo niečo úžasné. Bolo to ešte s niečím, ale nepamätám si, ako sa to volalo. Aj ďalšie jedlá boli perfektné, ale ich názvy už neviem. Ale neskutočne som si ich užil. Bol to gastronomický zážitok.
<br><br>
<b>Máte v pláne sa sem niekedy vrátiť? Budeme mať možnosť ešte vás na Slovensku stretnúť? Možno aj s vašou rodinou?</b>
<br><br>
Samozrejme, v to dúfam! Bol by som naozaj veľmi rád. Nikdy som nemal až takú veľkú šancu tak veľa cestovať a na také vzdialené miesta. Celý život som veľmi tvrdo pracoval. Viete, máme krásnu krajinu, Argentína je naozaj veľká. Keď som mal čas, tak som vždy niekde v Argentíne chodieval hore-dole, precestoval som si ju. Ale keď som prišiel sem, je to veľký rozdiel, je to iná krajina, určite by som sa veľmi rád vrátil a zobral so sebou rodinu, aby to videli tiež.
<br><br>
<b>Na sociálnych sieťach ste veľmi aktívny, videla som, že milujete cestovanie, surfing...</b>
<br><br>
Áno, ja milujem život! Lezectvo, surfovanie, rád lietam, chodím do hôr. Som zdravý, mám zdravú rodinu, chodievame von a naozaj sa snažíme ten život žiť a nielen prežívať.
<br><br>
<b>Máme krásne hory, určite by ste mali prísť a zažiť ich...</b>
<br><br>
Áno, počul som o nich, o Tatrách. Keď prídem, tak tam určite pôjdem, spoznal som tu veľa ľudí a s určitosťou ich môžem nazvať ako nových priateľov. A okrem iného srdečne pozdravujem všetkých čitateľov Nového Času.
<br><br>

<a name="88"><b>Cítím, že jsem velmi šťastný člověk, ale mám také dobrou paměť (2022)</b> </a>
<br><br>


<b>Vzpomenete si někdy na toho osamělého Facunda, který seděl ve třídě v poslední řadě?</b>
<br><br>
Pořád. A setkávám se s kluky, kteří také sedí sami v poslední lavici, dal jsem jim ruku na rameno a řekl jim: „ Kámo, takový jsem byl taky celý život, nevzdávej to. Nestojí za to nechat to jít.“
<br><br>
<b>Pojďme si promluvit o Los trapecistas, komiksu který vás nějakým způsobem vrací do části vašeho dětství.</b>
<br><br>
Je to skvělé ohlédnutí za tím klukem, kterým jsem býval. Dělám to i na pódiu v En El Aire se stejným saxofonem, se kterým jsem hrával v metru. Dnes jsem padesátiletý chlapec, který mává na toho mladého muže, který trpí úzkostmi, před tou prázdnotou. Když vidí, jak všechny lodě plují po cestách vpřed, po cestách které se zdály bezpečné, po cestách univerzitního diplomu, na cestě do bezpečného rodinného podniku…A pak se vidím se saxofonem, vidím na sobě těch pár let divadla, nemoc za zády, a přemýšlím, jestli je možné vybudovat si život, ve kterém bych chtěl celý život zůstat. Takhle se dnes se stejným saxofonem ohlédnu, mávnu na toho kluka a řeknu: „Ano, rozhodně.“ Tento komiks naprosto souhlasí s tím klukem, který si kreslil komiksy a ve škole si psal.
<br><br>
<b>Dalo by se říct, že je to výsledek „Pera pro Calyho“, který je metaforicky napsaný ve vaší první knize?</b>
<br><br>
Ano, absolutně. Ve skutečnosti je to příběh, který vyplývá z jiného, je také v „Peru pro Calyho“. Je v něm mnoho magických věcí. Mluvím o tom, když se život žije z něčeho magického, když se to tak stane, nikdy to není situace: „takovou věc plánuji udělat za pár let“. Je to okamžik a vy si uvědomíte, že jste tam čekali celý život. Je to jako ovoce, které roste.
<br><br>
<b>Ve vašich příbězích ilustrujete svá slova. Je to kresba, která vzniká v hlavě čtenáře. V tomto případě je to obráceně, jak přenášíte slova do kresby?</b>
<br><br>
Jde o to, že píšu krátce. Nejdelší příběhy jsou sbírkou deseti malých kapitol, které jsem napsal. „Od 1 do 10“ je jednou z nich. Byl tam příběh Los trapezistas. Rád si hraju pomocí několika slov na vyprávění o vesmíru. Pocházím z éry žvýkaček Bazooka. Bývali tam tři kulky. Jsem z éry Robina Wooda. V sedmistránkovém komiksu jste ve světě černého janičáře. Proto píšu krátce. Bylo výjimečné předat příběh Juanu Carlosovi Quattordiovi a ten mi řekl: „Vede mě to samo“. Nebo mi Facundo Barrios řekl: „Nemohu to přizpůsobit, protože už to přizpůsobené je.“ Nyní si Juan Carlos převzal „Candece“, což je příběh o Africe, které je taky v „Peru pro Calyho“. A půjdeme na Los Trapezistas 2.
<br><br>
<b>Jinými slovy, je to začátek dlouhé ságy.</b>
<br><br>
Nikdy nevíte, kam vás to zavede. A to je ta úžasná věc, hrát na saxofon a jednoho dne mít kapelu a hrát v Luna Parku nebo na pódiu v Izraeli nebo v Rusku. Dnes, zítra, pozítří se podívejte na to, jak roste strom, který nese ovoce. Nedávno jsem se vrátil z Izraele s En El Aire. Bylo to ve stejné době, kdy se dokončovala úprava komiksu. Byl jsem také v Budapešti, Montevideu, Valencii, Madridu a vrátil jsem se na představení En El Aire do Tigre; a prezentoval jsem knihu na Comic Conu.
<br><br>
<b>Nemáte pocit, že ve vašich uměleckých dílech se vám do ega přirozeně vkrádá určitá velkorysost? V „Peru pro Calyho“ se naprosto odhalujete, to samé se děje s vašimi kresbami a En EL Aire má velmi výrazné poselství, velmi altruistický účel.</b>
<br><br>
Stalo se to, že už jsem ego velmi nakrmil. Je to Pipón (osoba, která má vystouplé břicho po nadměrném jídle). Posílám ho za Morfeem. Mám pocit, že jsem byl velmi šťastný člověk. A také velmi rád vzpomínám, vzpomínám na každý z těch okamžiků, kdy jsem měl ty nejvzácnější, nejsladší, nejupřímnější příležitosti…když jsem viděl svého otce a svou matku, jak mi tleskají v divadle nebo na koncertě. Bylo mi tak dobře, život byl ke mně tak štědrý. Také moje ego na tom bylo vždy dobře.
<br><br>
<b>Kromě toho, život vás předem zkrotil.</b>
<br><br>
Ano, ale šetříte ego, protože ego se velmi rychle vzpamatuje. Ale vždycky jsem si myslel, že mám pravděpodobně velmi chytré ego. 
<br><br>
<b>Ve svých příbězích využíváte i nástroje herce. Postavy jsou trojrozměrné.</b>
<br><br>
Karikaturista Juan Carlos Quattordio mi řekl: „Udělám to pro tebe“. Udělal z něj blondýna s podobným nosem. „Zjevil ses mi“, řekl mi. Požádal jsem ho, aby ho trochu změnil, protože příběh není o mě. Vidět to hotové bylo vzrušující. Ještě jedna větička k tomu, co chci se svým uměním dělat: herectví, zpěv, hraní, psaní, kreslení…A v komiksu je všechno, ale nebylo to hotové. Bylo to nečekané, velmi důležité pro můj život.
<br><br>
<b>Napadlo vás někdy, že vás padesátka takhle překvapí?</b>
<br><br>
Ne, ne…Myšlenka věku je dar, který existuje již dlouhou dobu. Nemohl jsem uvěřit, že dosáhnu 20, 30…Vždycky jsem si myslel, že mi Bůh dal dny, roky…Ale přestal jsem to počítat a věnoval jsem se tomu, abych si to užíval. Náhodou to byl dobrý způsob, jak žít život celou svou duší. Celou dobu si myslím, že mi hodiny tikají rychleji. 
<br><br>
<b>Máte ten pocit teď nebo nikdy?</b>
<br><br>
Hlavně teď. Protože dnes je dneškem, který už možná nikdy nebude.
<br><br>
<b>Jaký?</b>
<br><br>
Například Everest. Musel bych si pospíšit. Každopádně „teď nebo nikdy“ jsem už všechny udělal.
<br><br>
<b>Dal jste se na všechny chutě.</b>
<br><br>
Všechny. A před každým západem slunce myslím na ten příští. To, co se stalo, nenapravím v tom co je, ale v tom, který přijde.
<br><br>
<b>Nedávno jste zveřejnil video západu slunce nad molem u vašeho domu, se svou rodinou, ale také se psem, kozou, prasetem, jehnětem, různými druhy zvířat, které vaši rodinu dotváří. </b>
<br><br>
<i>Tvůrcem toho všeho je Maria (Susini, jeho manželka. Ale pravda je, že rodina má velmi zvláštní energii, takže zvířata různých druhů chtějí být na určitém místě spolu. Dům je velký a mají neomezený přístup. Ale je velmi dobře, že se rozhodli být tam, kde jsou všichni. A přijdou sami.</i>
<br><br>
<b>Co se stalo s kuřaty „Chimango“, které jste našli?</b>
<br><br>
Chystají se odletět, ale musíme je vypouštět postupně. Vracejí se pro jídlo a odlítají…Jednoho dne utvoří pár a odletí. Mezitím se vracejí.
<br><br>
<b>Jaká byla vaše zkušenost v Izraeli? Dělal jste hru s titulky?</b>
<br><br>
Dělali jsme to ve španělštině, průměrně 270 lidí na představení. Jakmile hra začala, slyšel jsem několik lidí překládat do něčího ucha v hebrejštině. Na konci představení nastal krásný potlesk. Je to nezničitelné dílo.
<br><br>
<b>Prostřednictvím sítě, jsme vás viděli velmi vtipného, jako showmana v maďarské televizi.</b>
<br><br>
Přijel jsem tam náhodou. V únoru mi volali ze Slovenska, aby překvapili slavnou herečku, která vyrostla na našich telenovelách. Zeptali se jí jaký by byl její sen a ona odpověděla: „Pozdrav od Facunda Arany.“  S Dominikou Kavaschovou jsme si to tam parádně užili. Potom mi zavolali z Maďarska a požádali mě, abych se zúčastnil Dancing with the stars. Když mi řekli, že budu tančit, řekl jsem jim, že pokud to udělají zničím pořad. Ten muž byl velmi vtipný, velmi milý a tím se naše cesty rozešli. Ale o dva měsíce později mi zavolal znovu a nabídl mi, abych byl v soutěži porotcem. S tím jsem to přijal, protože mi řekli, že se budu bavit. Po prvním díle jsem se vrátil, jako všichni porotci a když se mě režisér zeptal, jaké to bylo, odpověděl jsem: „Fajn, ale nic jsem neudělal.“ Jindy mi nabídl opět tanec, a já mu řekl, že mu ten pořad zničím. Ale on mi řekl, že je u toho živá kapela, a já jsem se rozhodl rozhýbat studio. Zkusili jsme to. V Maďarsku jsem nikdy nebyl. Skvěle jsem se bavil, program byl skvělý. Bavil jsem se.
<br><br>
<b>Vy a Natalia Oreiro jste tam populární.</b>
<br><br>
Myslel jsem, že už je to dávno. Ale není to tak, hodně si pamatují. Jsou to nečekané, nádherné plody. „Pero pro Calyho“ se již překládá do hebrejštiny pro publikování v Izraeli.  Je to pocit, jako když máte lusk ovoce, které začalo plodit mnohem dřív. Je to krásné, protože ovoce potřebuje čas, aby se zrodilo.
<br><br>
<b>A ten čas obvykle máte?</b>
<br><br>
Když píšete, tak to přijde, až to přijde. A když se to objeví, nepotřebujete víc než 20 nebo 30 minut. Je to vedeno z hloubky přímo na papír. Jeden z příběhů v „Peru pro Calyho“ se jmenuje „Carajo“ který spojuje slova dohromady, protože se neobjevila inspirace. Stejný příběh říká: „Narodil jsem se, abych byl uměleckým dílem a to zatraceně jsem“.
<br><br>
<b>Plánoval jste v létě divadlo?</b>
<br><br>
Ne, objevilo se to náhle. Moje dcera India chtěla do Mar del Plata, ale na celou sezónu. Mluvil jsem s Mariou a ten nápad se jí také líbil. Tak jsem se šel podívat za Lito Grasem a navrhl jsem mu, aby předělal En El Aire. Navrhl udělat turné, ale to jsem odmítl, protože když jsme naposledy absolvovali turné, málem jsme se na cestě dvakrát zabili. Je pravda, že v Mar del Plata jsme to dokázali. Napadlo mě těch „Los 39 Escalones“ a bylo to hotové. Režíruje to Manuel Gonzalez Gil, stejně jako ostatní verze, přizvali jsme Guillermina Valdése, Maxi de la Cruz a Freddyho Villarreala. Všichni jezdíme po světě, ale nikdy jsem s nimi nespolupracoval. Viděl jsem Guillermina v „Sexo noc extraňos“ spolu s Gastonem Soffrittim a líbilo se mi to. První den zkoušky nahodil několik krásných tahů štětcem.
<br><br>
<b>Je to komplexní komedie, partitura.</b>
<br><br>
Z partitury má Guillermino metronom. Pravděpodobně obavy z málo času, které bylo na přípravu této partitury, se nakonec ukázalo jako zbytečné. Protože je hra vytvořená luxusními sezónními herci. Dělám práci, která by mě ani nenapadla, abych ji dělal a která mě fascinuje.
<br><br>
<b>Jste trochu vzdálen od televizní fikce. Co se děje?</b>
<br><br>
Často se mě ptají jestli se mi líbí to či ono. Ale teď všichni natáčejí na platformy. Můj příběh Los trapezistas se promítá na Disney a Paramount ho zvažuje.
<br><br>
<b>Říkáte často ne?</b>
<br><br>
Ano, hodně. Ale díky bohu jsem nikdy neměl nouzi o nabídky. Ty, které ke mně přicházejí mě nepřesvědčují. Požehnáním je schopnost čekat. Nemám deadline, abych mohl přijmout nabídku, a to je požehnání od Boha.
<br><br>
<b>V „Peru pro Calyho“ máte dva úžasné příběhy: ten o hřbitově a „Longinus“.</b>
<br><br>
Představuji je jeden po druhém. Ten z knězem Longisem je úžasný. Chtěl bych ho dělat sám, kromě toho můžu u toho fantazírovat. Pokud byl ten muž ve vězení 25 let, dnes je mu asi 50 let.
<br><br>
<b>Natočil jste album, jste muzikant, prostřednictvím herectví jste dělal, co jste chtěl, nyní se věnujete jinému oboru, který jste ještě před pár lety nečekal…co tomu chybí?</b>
<br><br>
Nečekal jsem to ve stejném roce. Je to naprosté spojení vesmíru, ztělesněné v andělech, které vidím chodit po ulici. Například můj přítel Marcelo Rey, když jsem ho potkal a zeptal se mě, co bych chtěl dělat se svým životem, navrhl mi kariéru. Řekl mi: „Nemůžeš zpomalit. Pokud uděláš tohle a tohle, dostaneš se sem, až ti bude 35.“ Bylo mu 24 a ve 33 letech hrál v Padre Coraje s celým Buenos Aires. Marcelo Rey to udělal, stejně jako Gustavo Yankelevich, Raúl Lecouna, moji rodiče, Maria, můj přítel…je mnoho andělů, „Caly“ převlečený za lidské bytosti.
<br><br>
<b>A život si tě najde…</b>
<br><br>
Potvrzeno. A kromě toho musíte udělat svou věc: být andělem ostatních. Pak vše začne být jako síť malých zázraků.
<br><br>
<b>Stále věříte, že ke štěstí si musíte projít strachem?</b>
<br><br>
Ano, když existuje strach. Pro mě není nic opravdovějšího než někdo, kdo něčeho dosáhne, zatímco se mu ruka beznadějně třese strachem. Surfařský šampion, který krásně surfuje, ale má fobii z vody a žraloků. Ty miluji. Když jsem na Comic Conu uváděl Los Trapecistas, viděl jsem tam Enriqueho Alcatenu sedět v publiku a řekl jsem mu z pódia, přičemž jsem se mu díval do očí: „Strávil jsi velmi osamělý život za stolem a kreslil jsi své komiksy. Neuvědomuji si, jak jsi v té samotě vyplnil mou samotu společností, když jsem byl ještě kluk.“ Je hrdinou argentinské karikatury. 
<br><br>
<b>Je pro vás saxofon nástroj nebo prostředek pro cestování?</b>
<br><br>
To všechno. V En El Aire by to bez saxofonu nebylo ono, tak jako v metru. Když vidíte, že všechno dává smysl, že vás všechno rozesměje, ocitnete se v určité plnosti. A problémy se odehrávají, ale pouze z místa problémů.
<br><br>
<b>Jak se vám surfuje ve světě, kde nenávist nepřestává narůstat?</b>
<br><br>
Už jsme se narodili ve velmi složitém světě, který se stává ještě složitějším, ale pomocí této představy: vše kolem mého surfového prkna je lehké. Ne kolem světa, ale kolem mé tabule to svítí.
<br><br>
<b>A když narazíte na černou tabuli?</b>
<br><br>
Stává se, že přijdou obarvené na černo a hledají útočiště světla. A je plná úkrytů světla. 
<br><br>
<b>Jste fanouškem Chips. Ponch nebo Jon? (Televizní seriál)</b>
<br><br>
Uf, jaká věc…Byl jsem fanouškem Jona…je to tak.. byl jsem jako on. A můj přítel, menší a baculatější, byl Ponch. Ponch měl zbraně, ale ten, kdo měl motorku, byl Jon. A byl to seržant Saunders!
<br><br>


<a name="89"><b>Facundo Arana a potěšení z rodinné dovolené (Clarin)</b> </a>
<br><br>

<b>"Můžu být ve vodě celý den. Jediné, co mě dostane ven, je hlad nebo zima. A hodně času trávím tím, že sedím na prkně, a čekám, až přijde moje vlna",</b> popisuje, aniž by se zamýšlel nad paralelou mezi touto frází a životem samotným.
<br>
<b>"Nevím, jestli bych dokázal vytvořit lepší léto pro své děti...Vždy jedeme do Mar del plata a nepotřebujeme nikam jinam,"</b> vysvětluje mix rodinné dovolené a pracovních závazků, kterou sdílí se svou manželkou Mariou Susini.
<b>"Zorganizoval jsem to tak, abych tu strávil sezónu a mezitím si užil rodiny. A teď, když už jsou děti starší, je to lepší, protože když se léto příliš protáhne, což se nikdy nestalo, jsou tu spoje, kterými se můžou vrátit do Buenos Aires."</b>
<br><br>
<b>Jakou tu máte organizaci?</b>
<br><br>
Sezóna je dlouhá a je nás tu hodně. Vždy sem jezdíme s bratranci a přáteli a zůstáváme v domě na jihu města. Děti to milují. Nejel bych sem, kdyby se toho tady děsili, našel bych si něco jiného.
<br><br>
<b>Surfujete?</b>
<br><br>
Ano, všichni jsme surfaři, ale jen v létě (usmívá se).
<br><br>
<b>Nebojíte se toho, že provozují tento extrémní sport?</b>
<br><br>
Nemyslím si, že surfování je extrémní sport. Pád do vody je méně bolestivý než na chodník a nikdy jsem se při surfování nezranil, i když mívám epické pády.
<br><br>
Arana začal surfovat ve věku 8 let ve škole vedené Danielem Gilem , argentinským průkopníkem v tomto sportu, když se jednoho léta jeho rodina rozhodla strávit celý leden v La Feliz, kde využila právní veletrh jeho otce, který byl právníkem. Zapsali sem Facundo jako malého chlapce.
<br>
<b>„Odvezli mě v 8 ráno a v 18 mě vyzvedli. Vychovali mě sportem,“</b> vzpomíná nadšeně. A tvrdí: <b>"Moře, stejně jako hory mi pomáhají zmírnit úzkosti duše."</b>
<br><br>
<b>Nepřipadá vám únavné začínat den ve vodě tak brzy, a skončit ho na pódiu skoro za úsvitu?</b>
<br><br>
Dělat to jinak by byl jiný způsob, ten, na který nejsem zvyklý. Rád vidím východ a západ slunce v moři. Musím ale dělat nějaké ústupky: v určitém okamžiku dne musím trochu spát ať doma, v autě, na místě nezáleží, protože v tomto kontextu je odpočinek velmi snadný.
<br><br>
<b>Los 39 Escalones, jeho láska k herectví a boj s Rominou Geatani</b>
<br><br>
<b>Viděl jste nějakou verzi, kterou dělal Nicolas? (Scarpino)</b>
<br><br>
Ano, viděl jsem práci Fabiána Gianoly, Laury Olivy, Diega Ramose a Nicoláse a bylo to jakési mistrovské dílo. Zamiloval jsem si to! Proto, když mi nabídli, abych to dělal já, neměl jsem žádný argument říct ne. Věděl jsem, že Fredy chce pokračovat, a najednou se objevili Guillermina a Maxi a já řekl 'jestli je tohle obsazení, pojďme do toho, vrhnu se do toho po hlavě.
<br><br>
<b>Vaše očekávání byla vysoká...</b>
<br><br>
Extrémně vysoká, ale moji kolegové je od prvního dne daleko převyšovali. Také nás to hodně baví a je to všechno velmi uvolněné a milé. El Tronador je také kompletně zrekonstruováno, nevím, jestli je to není jedno z nejlepších divadel v Latinské Americe, a máme podporu kolegů, což je velká čest.
<br><br>
<b>Představoval jste si někdy, že by jste byl na takovém místě?</b>
<br><br>
Neustále se v paměti vracím a z nějakého důvodu hledám styčný bod se svým příběhem, a v určitém bodě mého příběhu je ze mě 15letý chlapec, který nevěděl, že se stane umělcem, ale chtěl být hercem, klukem, který přijel do Mar del Plata a viděl markýzy divadel, ale ani ve snu nevěřil, že by mohl hrát hru tohoto formátu v nejlepším divadle a ve městě s umělci, jako jsou ti, se kterými pracuji.
<br><br>
<b>Stále vás překvapuje cesta, kterou jste v životě urazil?</b>
<br><br>
Mám za sebou více let jako herec než těch, kterými jsem hercem nebyl, a díky tomu žiju s větší jistotou, protože se v mém životě staly věci, o kterých jsem snil. Je velmi příjemné si sednout, ohlédnout se a vidět, jak se ty sny plní, protože jsou to velmi důležité věci, které definují život, a to jsem chtěl.
<br><br>
<b>Jak se cítíte, když jsou vaše hodnoty zpochybňovány v médiích?</b>
<br><br>
Kromě toho, co se děje uvnitř mě, se o to postarám, okamžitě tomu člověku zavolám a promluvíme si... Pokud se z toho musím něco naučit, naučím se to a pokud ne, nechám to za sebou a pokračuju, protože mám ve svém životě důležitější věci.
<br><br>
<b>Nejste zlomyslný?</b>
<br><br>
Věnuješ mi úsměv a napravíš celou mou existenci. Špatně se na mě podíváš a můžeš mi hodně ublížit. Taky mám štít.  Můžeš mě zastřelit a nemusíš mi udělat nic, ale já ten štít používám na jiné věci, používám ho, když moje dítě přijde s tím, že je nemocné, a na to ho využíju.
<br><br>
<b>Proč nejdřív nepoužijete ten štít?</b>
<br><br>
Protože když člověk před vším zvedne štít a je na všechno připraven, nemůže si užívat, jak je život úžasný. Nemám návod, co a jak dělat, ale jde to tak... Mám dobré vzdělání, mám zdravý rozum a vím, jak zastavit míč. Nikdy se mi nestalo, že bych nedokázal rozvázat uzel, zvlášť pokud v tom uzlu jsou moje city i city druhého a neznám jediného člověka, který by byl zdravý a rád kráčel životem s uzly.
<br><br>
<b>Mluvil jste s Rominou po jejím posledním prohlášení?</b>
<br><br>
Už jsem s ní nikdy nemluvil. To je téma, které jsme uzavřeli úsměvem a objetím a já už nemám o čem mluvit.
<br><br>
<b>Dal vám někdo konkrétní návrh, aby jste opustil kvůli práci Argentinu?</b>
<br><br>
Ano, jet do Evropy a nebylo to lákavé, protože když přišla ta nabídka, můj otec žil a já řekl 'jestli půjdu...'. Měli jsme velké štěstí: vždycky jsme měli práci, žilo se nám velmi dobře a rozhodl jsem se zůstat a nelituji toho, protože s tátou mi nezbylo jediné nevyužité objetí, a už ho nikdy v mém životě znovu neuvidím. A moje máma je zdravá, přijíždí a odjíždí. A kdyby žila v Evropě, nebylo by to ono.
<br><br>
<b>Proto jste letos nechtěl vyjet s En El Aire?</b>
<br><br>
To proto, protože jsme se dvakrát málem zabili. V obou případech kvůli nedbalosti řidiče. Jedním z nich byl producent, který nás vzal se Solitou (Silveyra, se kterou hrál v Milostných dopisech v roce 2019) do Lomas de Zamora a skončili jsme pod koly náklaďáku. Tady (ukáže si na tvář) a řekl jsem si: Nepotřebuji se zabít na silnici“ a ten druhý případ byl s řidičem, který nás vezl z Miramaru do Mar del Plata když předjel auto, vypršel čas a málem zabil lidi v autě, které jelo naproti a to, co přicházelo zepředu.
<br><br>
<b>Vyděsil jste se...</b>
<br><br>
Rozhodl jsem se, že už nikdy nebudu na turné pospíchat, kvůli čemu? Nehody se stávají, ale nejsou to nehody jako tyhle, v tomto ohledu již existuje mnoho judikatury.
<br><br>
<b>Uznání v zahraničí a jeho podoba spisovatele</b>
<br><br>
Minulý rok Facundo vzal svou show do mnoha zemí v Evropě a Asii a dodnes je ohromen.<b> „Je neuvěřitelné, co se stalo v Rusku, Izraeli, Maďarsku, na Slovensku... to jsou místa, kam jsem cestoval se svou one-man show En el aire a nemůžu uvěřit, že mě lidé stále poznávají,“</b> říká s úsměvem na tváři.
<br><br>
A dodává:<b> „To, že někdo v Izraeli umí mluvit španělsky, protože viděl Chiquititas a Muñeca Brava , je fascinující... Zpívají Estoy loco , což je píseň, kterou jsme zpívali s Rominou (Yan)... Když jsem tam byl poprvé, tři dny jsem z toho adrenalinu nespal...“.</b>
<br><br>
<b>Co pro vás znamená vaše kniha "Calyho Pero"?</b>
<br><br>
Neznamená to práci. Je to něco, co se mi líbí. Postupem času jsem toho napsal hodně. Je to něco, co mě časem rozptýlilo, jelikož mě život zavedl na druhou stranu, ale  mnoho let jsem žil na té první straně a nepřestal jsem to stejně dělat... Psal jsem příběhy a během pandemie jsem je každou noc oživoval, aby lidé, kteří se měli špatně, měli možnost být něčím rozptýleni a tehdy jsem je začal číst veřejně. O měsíce později mi María řekla 'musíš to publikovat' a tak se o všechno postarala.
<br><br>
<b>Byl to splněný sen...</b>
<br><br>
Když si za život plníte mnoho snů a existují lidé, kteří neměli to štěstí, že se jim podařilo uskutečnit ani jeden, je to velmi krásný pocit na duši. Můj přítel Caly (který zemřel v mládí) psal jako bůh a když se ohlédnu, říkám si, že je perfektní, že se to takhle stalo. Být schopen dát jeho jméno na něco, co jsme spolu dělali, je úžasné.
<br><br>
Po vydání své první knihy příběhů se zrodil Los Trapecistas , jeho první komiks, který se zrodil právě z příběhu, který je v La pluma de Caly a jmenuje se Od jedné do deseti.
<br>
"Byl jsem fanouškem komiksů a v Argentině máme velmi výjimečné kreslíře. Jednoho dne jsem se sešel s Néstorem Barronem , jedním z nejlepších komiksových scénáristů, jaké máme, začali jsme si povídat, vyprávěl jsem mu o svých příbězích z La pluma de Caly a on se mě zeptal, jestli by se nedalo z nějaké udělat komiks a tak jsem hned zavolal Juanu Carlosovi Quattordiovi ... Nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu na druhé straně, že budu psát komiks a je to tam. Je to sen splněný v jiném,“ ujišťuje.
<br><br>
<b>Když už mluvíme o splněných snech. Lezl by jste znovu na Everest?</b>
<br><br>
<b>Šel bych tam znovu, nevím, jestli bych lezl, ale udělal bych 11 nebo 12denní cestu, která tě zavede do základního tábora. Procházíš spoustou malých městeček, do kterých se dostaneš pěšky nebo na mule Nic tam není, je to malá cesta mravenců,“</b> vysvětluje herec, když se usazuje do křesla, ve kterém sedí už více než tři čtvrtě hodiny.
<br><br>
A při vzpomínce na vysněnou svatbu s manželkou uzavírá zamyšleně: <b>"Tam je místo, kde jsem se oženil s Mariou, je to nejvýše položený klášter na světě, a ten klášterní mnich, který nás oddal tam určitě bude." </b>
<br><br>


<a name="90"><b>Moje pekla jsou tak hluboká, jak vysoko jsou moje nebesa (La Capital)</b> </a>
<br><br>

<i>Mnohostranný, oddaný, zvědavý, neklidný, citlivý, užívající si poslední dny sezóny v Mar del Plata, kde kombinuje práci a rodinu. <br>
„Až přijde můj čas, chci odejít s úsměvem a s vědomím, že jsem šel cestou, kterou jsem si byl jistý,“ řekl Facundo Arana pro LA CAPITAL v rozsáhlém, introspektivním rozhovoru, ve kterém hájil své přesvědčení, vážil si své rodiny a byl vděčný, protože se jeho duše usmála.</i>
<br><br>
<b>Máte rozdělaných několik projektů současně, a zdá se, že vám každý vyčaruje úsměv na tváři, je to tak?</b>
<br><br>
Je to jediná věc na které záleží, a víc než na obličeji je tomu na duši. Někdy si to neuvědomuji a jsem překvapený, když sedím ve vodě na prkně, nebo když se vracím domů na motorce z divadla a zjišťuji, že se vracím s takovým úsměvem, a když se usmívám, moje duše se usmívá ještě mnohem silněji.
<br><br>
<b>Má to co dělat s vámi osobně, nebo s celou vaší rodinou?</b>
<br><br>
V zásadě to souvisí s realizací mé rodiny. Ta smetla všechno, celou mou existenci jako tsunami v mimořádných věcech. Vidět děti vyrůstat, vidět je zdravé, vidět to spojení které máme s Mary, to je všechno. A pak vidět to, že všechno, co jsem přijal, když jsem byl mladý, všechny ty věci, které jsem měl rád, neudělali nic jiného, než rostli jako strom, který se postupem času vyvíjí a získává zkušenosti a začíná přinášet ovoce. Jsem ošetřovatelem těchto plodů a líbí se mi, že vycházejí á la carte, že přijdou tak, jak je mám nejraději a upřímně řečeno, všechno se mi velmi povedlo. Díky Bohu jsem neměl ani jedno ovoce, které by mi chybělo, ani jedno, kterého bych musel litovat.
<br><br>
<b>V linii života ničeho nelitujete...</b>
<br><br>
To je nemožné. Samozřejmě je mnoho věcí, které kdybych mohl vrátit čas, udělal bych jinak, ale co bych se naučil, kdybych nedělal chyby? Chyby vytvořené s láskou jsou velmi dobrou elektrárnou znalostí.
<br><br>
<b>Z venčí nejvíce rezonují úspěchy, postavy, které se lidem dostanou do srdcí, slova příběhů nebo nového komiksu. Ale za tím je spousta úsilí, spousta odříkání...</b>
<br><br>
Nebe je tak vysoko a peklo je tak hluboké. A není dobře, když je tomu jinak. Moje pekla jsou tak hluboká jako moje nebesa a přísahám, že mám nebe velmi vysoko. Nepopírám to, a to je dobře, snažím se sednout si a pít maté se svými přednostmi a svými chybami, a pokud existuje soudržná rovnováha, jsem už teď velmi šťastný.
<br><br>
<b>Ta představení, uznání, sláva, světla vzal jste si z toho ponaučení do života?</b>
<br><br>
Žiju pro to, jako by to bylo něco velmi cenného v mém životě, protože v jednu dobu, která trvala dlouho, jsem přemýšlel, co se stane s mým životem, pokud to, co dělám rád, nebude něco, co budu schopen žít. Nevěděl jsem, jestli budu schopen žít jako herec, karikaturista, spisovatel, hudebník. Můj otec dělal, co mohl. Pokud je to tak, pokusím se tě poslat studovat k Lorenzi Olivierovi...Můj otec mě financoval a moje matka mě doprovázela ke smrti. Jejich důvěra šla za tím, aby se moje duše usmívala, a ne po tom, co můj otec stanovil - téměř klišé - čímž bylo vysokoškolské vzdělání, možnost koupit si byt, mít svou rodinu, mít slušný život a zemřít, nebyli to tituly, které jsem pro svůj život chtěl. Vystoupil jsem z příběhu. Mohl jsem studovat práva nebo medicínu jako "koníček", ale to, co jsem chtěl, bylo jednoznačně něco jiného. A cesta, dokud nedosáhnete jistoty, je cesta mnoha otázek, na které nejsou odpovědi, kromě případů, kdy je deník již napsaný. Co jsem si slíbil, přísahal sám sobě, křivě se zapřisáhl, bylo, že tato cesta bude napsaná celou mou duší, že bez ohledu na výsledek se otočím a moje duše se bude usmívat. Dnes se otočím a moje duše se usmívá. Co víc si můžu od života přát, když dělám "39 kroků" s kolegy, které obdivuji, představil jsem svůj komiks, jsem se svou rodinou, všichni jsme zdraví, sjednocení, surfujeme každý den v Mar del Plata, což je jedno z mých míst na světě.
<br><br>
<b>Říkáte, že podnikáte všechno z celé své duše, jako byste vypudil všechno co máte uvnitř, jako by to byl váš poslední den...</b>
<br><br>
Když ne teď, tak kdy? Chci, aby až přijde čas - který pro každého nevyhnutelně přijde - vydechnout, chtěl bych mít štěstí, jaké měl můj otec: vidět celou svou rodinu a najít ty, kteří mě čekají na duši s úsměvem, protože jsem to udělal způsobem, kterým jsem si byl jistý.
<br><br>
<b>Všechno to uvědomění, ta citlivá pozornost, živí vás a inspiruje vás pro profesionální práci?</b>
<br><br>
Záleží na jaké práci. Jsou díla, která se dají srovnat s hodinářstvím, a jsou díla, která taková nejsou. Jsou práce, které vyžadují měkčí linii, něco volnějšího, naivnějšího. Dílo "39 kroků" je hodinový stroj, a pokud jsme s ním sto let, pak je stále co pilovat. Je to anglický hodinářský humor. En El Aire je hodinový stroj, protože jsme jej dovedli do tohoto bodu za deset let, co existuje. Některé věci jsou jako hodinky, jiné věci potřebují, aby člověk měl inteligenci na to, aby si hodinky sundal.
<br><br>
<b>To je další lekce pro život...</b>
<br><br>
Je mi 50 a dávám pozor na takové maličkosti. Nemusíte být příliš chytří, abyste se poučili ze života. Život není stvořen pro inteligentní lidi, život je stvořen pro lidi, kteří chtějí cítit a chtějí mít věci velmi jednoduché.
<br><br>
<b>Chtěl byste se vrátit do televize?</b>
<br><br>
Ano, kdykoliv. Krásné na tom je, že když rádi děláte mnoho věcí a díky Bohu, jsou to věci které jsou spojeny s uměním, váš umělec nikdy nehladoví, protože jste neustále na velkém banketu mnoha věcí: napsat komiks není totéž, jako když píšete příběh, který vám zabere jiný čas, jiné hledání. Není to totéž jako zkoušet hru, než ji napsat, než o ní snít. Není to stejné jako hrát v románu, než hrát v seriálu, než být na vrcholu jeviště v divadle. Být v divadle není totéž jako jet na turné a to já všechno dělám neustále. Díky Bohu, nabídky z televize nadále existují a z platforem také.  Musí se stát, že to bude něco, co se mé duši bude tak líbit, že přestanu dělat všechno, co teď dělám, abych se na to mohl soustředit. Mezitím jsem se svou rodinou a vychovávám své děti, které jsou v pubertě, a se svou Kambou, která se dívá jak jí utírám slinu od štěstí, které jsme měli.
<br><br>
<b>Srovnáváte vaši výchovu se stylem, jakým vy a Maria vychováváte vaše děti?</b>
<br><br>
Můj táta a moje máma mě velmi dobře vychovávali, zvláště moje máma, protože můj otec byl právník, byl učitelem a byl také profesorem na univerzitě. Byl neobyčejně respektovaný muž, mnohem víc, než obvykle lidé jsou, to vám můžu říct. A byl jsem svědkem celého jeho života, abych vám mohl vyprávět o úžasném chování, které měl pro celý svůj život. Ústa se mi plní pýchou. Pokud moje děti budou zítra myslet na Marii a na mě 20% z toho, co si myslím já o svých rodičích, a co si Maria myslí o svých, je to úžasné a víc než dost. Naším cílem je doprovázet je tam, čím se rozhodnou být, protože je to jejich život, ne náš. Jsme rodiče, život je jejich, ale oni budou umět říct "prosím", a "děkuji", "promiň", "mýlil jsem se". Poté co si vyberou svou profesi, společenství, přátelé, sexualitu, je to na nich. Vždy budu doma mít rozpálený gril, abych je přivítal. A doufám, že přijdou s úsměvem jako ten, který jsem viděl na mámě a tátovi.
<br><br>
<b>Jak vidíte svět?</b>
<br><br>
Narodil jsem se v roce 1972. Co vám budu povídat o světě, když existuje svět, který je ve válce, kde vojáci vstupují do domů a zabíjejí lidi? Máme své problémy, všichni víme, jaké máme problémy, víme, jak by se tyto problémy měly řešit. Je jen na nás, zda to uděláme nebo ne. Vychovávám své děti tak, aby mluvily pravdu, tlačily se dopředu, protože prezident, který rozhoduje o osudu naší země, bude zvolen demokraticky. Bez ohledu na to, kdo převezme vedení těchto vlád, moje děti se budou tlačit dopředu, protože je mnoho lidí, kteří nemají šanci se protlačit. Takže, co musíte udělat, je tlačit se dopředu, ne se předbíhat a tlačit se zpět. To, co jsme si všichni demokraticky zvolili, příklad, který mají doma, je tlačit se dopředu. U stolu jste tím, čím chcete, ale tlačíte se dopředu. Na tom se musíme všichni shodnout a kdo ví, ať se vyjádří a kdo neví, ať zatlačí.
<br><br>


<a name="91"><b>Nikdy mě nic nezastavilo (Clarin)</b> </a>
<br><br>

<i>„Je kouzelné dělat práci, o které bych se neodvážil ani snít. Ale díky tak trvalému snění se věci dějí samy od sebe“</i> – říká Facundo Arana, s více než 10 lety s představím En El Aire. Sólo představení, se kterým navštívil mnoho zemí světa, se po návratu z Montevidea vrací na žádost veřejnosti zpátky do Buenos Aires na Paseo la Plata tento říjen.
<br><br>
„Předvádím to jako nejkrásnější dílo na světě. Je to to troufalé takhle říkat, ale takto se to dostalo na pódia. Je to jako nádherný parní válec, který vypráví něco univerzálního, aktuálního a skutečného.“ –<i> říká o kousku s nímž si otevřel hranice Španělska, Izraele, Paraguaye a je na cestě do Peru.</i>
<br><br>
<b>Ale jeho pas častého cestovatele nezůstává v klidu: spouštění kotvy není akce, která by definovala populárního umělce a dobrodruha.</b> „Šílím z toho cestovat po světě se svým uměním. Otevřel se mi vesmír, který mě nikdy neunaví prozkoumávat“ – <i>říká motivovaně.</i>
<br><br>
<b>V tuto chvíli jste zase přidal několik kilometrů…</b>
<br><br>
- Představte si, že cestujete se svým uměním a lezete po horách. Nikdy mě nic nezastavilo. Jdete s rukama se znamením, že nechcete nikoho obtěžovat. Pak se vám otevřou všechny hranice.
<br><br>
<i>Cesta je tvořena chůzí</i>
<br><br>
<b>Připadáte si kvůli tomu trochu jako světoobčan? Světoběžník?</b>
<br><br>
- Ano, a dělá mi to dobře. Protože nikdy v životě nepochopím hranice. My máme tak velkou zemi…Jdete do Tucumánu a oni mají svou hymnu, jdete do Salty, Jujuy a mají to samé. Čím víc na sever jdete, tím víc hymen slyšíte a je to nádherné. Být schopen překročit malý rybník mezi námi a Uruguayí. Dokonce jsem se svým uměním šel dotknout Ruska, představte si…Také Izraele. 
<br><br>
<b>Jste jako Natalia Oreiro v Rusku?</b>
<br><br>
- Jen Natalia je jako Natalia v Rusku. Natalia se postarala o to, aby udržela všechen ten plamen naživu, a ti z nás, který s ní sdílí její program, byli pohlceni Halleyovou kometou, kterou je Natalia. Právě teď se na všech kanálech v Izraeli vysílá Muněca Brava, Sos mi Vida a Padre Coraje. V roce 1999 jsem si rok 2023 vůbec nepředstavoval. Ani jsem si nepředstavoval, že budu naživu.
 <br><br>
<i>Poté co si prošel uruguayskou verzí Quien es la mascara? Vysvětluje:</i> „Nemohl jsem jít, když mi nabídli argentinskou verzi s Naty. Ale skočil bych do toho po hlavě. Pokud jde o její návrhy, jsou jedny z těch na které říká ano, aniž bych se na to podíval.“
<br><br>
<b>Během svého působení v maďarské televizi jste překvapil moderováním taneční show. Což je vaše verze, kterou v Argentině tolik nevidíme.</b>
<br><br>
- To se stalo náhodou. Kvůli tomu jsem do Maďarska nejel. Šel jsem tam dělat porotce Dancing with the stars, a bavil jsem se tam jako šílený. A jednou se mě režisér zeptal, jestli bych nechtěl i tančit. Řekl jsem mu, že ne, že jeho program bych vyhodil do povětří…ale že bych mohl zazpívat píseň a roztančit celé Maďarsko. Vybral jsem si píseň od Blues Brothers, velmi dynamickou.
<br><br>
<b>Většinou sbíráte suvenýry z každého koutu, který navštívíte, a dokonce jste rozdával kamínky z cesty na Everest.</b>
<br><br>
- Už mi zbyli jen tři kamínky, které jsem si přivezl z vrcholu Everestu. A pokaždé, když jsem někomu jeden dal a vyprávěl mu ten příběh, nemáte tušení jaký rozměr tohle dobrodružství na takovou vzdálenost zabírá. Z Budapešti jsem si přivezl nekonečné vzpomínky, ale především přátele navždy. Ta krásná přátelství, ta skutečná.
<br><br>
<i>Škola doma.</i>
<br><br>
<i>Kromě jiných dovedností muž, který třikrát vylezl na Aconcaguu a dobyl Everest, dál odhaluje: spí málo, ale někdy si jen tak improvizovaně zdřímne za vydatného slunečního paprsku.</i> „Nikdy nejsem úplně v klidu, protože máme velmi aktivní život. Být na jednom místě neznamená být v klidu. A věci se dějí pořád. Dokonce, i když si s mými dětmi sedneme a popíjíme maté, sledujeme západ slunce a vedeme nepřehlédnutelné rozhovory.“ –<i> říká Arana, který nemá žádné velké nároky než „jít za sluncem“ nebo se měřit s vrcholky hor.</i>
<br><br>
„Za chvíli bych chtěl jít nahoru do Paraná, do Asuciónu. Umět psát, natáčet…Vzhledem k tomu, že moje děti mají domácí výuku, mohou se přidat kdykoliv během celého výletu.“ – upřesňuje.
<br><br>
<b>Zůstali v domácí výuce po pandemii?</b>
<br><br>
- Ne, to bylo v loni. Společensky už mají všechny přátele, které potřebují. Potřebovali více času na to, aby dělali věci, které mají rádi. Zařadili jsme je tedy do domácího vzdělávání, abychom mohli chodit na místa, která se nám líbí, aniž bychom zanedbávali jejich studium. Rostou a jsou neustále motorem nových věcí. India je ohromná jezdkyně, která se svým koněm celý den trénuje. Doprovázím ji na skoky, a než skončí, slyším řehtání koně, který ji volá z druhého konce. Ale nejdůležitější věc, kterou sdílíme s Mariou, je, že si dělají, co chtějí. Dáváme jim kompletní výběr. Čím chceš být? Profesorem astronomie…No, tady je dalekohled, pojďme začít zkoumat…<br>
Doma mají vše: housle, dudy, flétnu, pikoly, saxofon, bicí, trubky, klavír, kytary, harmoniku. Může je to chytit nebo také ne. Jsou další věci, které jim nemusí vyhovovat. Jdou si za tím, co chtějí.
<br><br>
<b>Letos v létě zopakujete zažitý vzorec: rodinné surfování, a po západu slunce divadlo v Mar del Plata. Je to ta správná kombinace?</b>
<br><br>
- Průhledná. Existuje hodně tatínků a hodně manželů, táta chodí v noci do práce a ne jen tak někam. En El Aire se hraje čtyřikrát týdně v divadle Colón v Mar del Plata. A jako bonusovou hudební vložku oznamuje: „Dali jsme dohromady kapelu s mým hrdinou Oscarem Kreimerem: nejlepším saxofonistou na světě. Stejně jako Hugo Pierre, Bernardo Baraj jsou ti nejlepší. Ale já od 18 let hledal zvuk svého saxofonu a chtěl jsem hrát jako Kreimer. Letos v létě, dvakrát týdně budeme hrát rokenrol, tango, rhythm and blues a celý fenomenální soubor v Espacio Viamonte v Mar del Plata.
<br><br>
<b>Jste ve vzduchu, jak říká vaše práce.</b>
<br><br>
- Ale to není kouzlo, to se stává. Stalo se to, protože jsem o tom snil tak silně, a když to děláte celou svou duší, stane se to. Vesmír není neposlušný.
<br><br>
<b>Nebe je limit?</b>
<br><br>
- Nevím. Někdy si myslím, že jsem nesoustředěný. Rakovinu vyléčit neumím, ale můžu potřást rukou někomu, kdo ji má, podívám se mu do očí a řeknu: Vyléčil jsem se před 30 lety. A to trochu pomůže. Ale když se začnu snažit léčit rakovinu, budu frustrovaný. Pokud zacílím na to, o čem sním, můžu a jdu si za tím, můžu snít v 50, 60, 70, 80. Pepe Soriano mi poradil v 87…
<br><br>
<i>Autopilot nikdy.</i>
<br><br>
<b>Je obvyklé, že hry trvají, ale mění se herci. V titulku „Ve vzduchu“ jste stále vy. Jaký je trik, jak se vyhnout pádu autopilota?</b>
<br><br>
- Jde o to, že umění nelze dělat na autopilota, protože jinak jste podvodník. Navíc divadlo všechno vidí a cítí. A na autopilota, jak bych si mohl odpustit? Na autopilota se nelíbáš…Tohle je kouzelný příběh, který by mělo interpretovat mnoho herců. A Manuel González Gil, režisér, mohl obsadit kohokoli. Přizpůsobit saxofonové části, i když by to mohla být kytara, trubka…Protože to, co se řekne, vás posune vpřed.
<br><br>
<b>I když jste měl možnost si vybrat, vybral jste si saxofon, na který jste hrál v metru. Ten, který bojoval…</b>
<br><br>
- V tuto chvíli mám levou ruku položenou na pouzdru, kam mi v metru házeli mince. S tím, který byl na stanici a kladl mi tolik otázek, ve věku, kdy jste jako prázdná stránka. 
<br><br>
<b>Má své místo ve vašem domě?</b>
<br><br>
- Je uprostřed obývacího pokoje, když nejsem na turné. Každý ten příběh zná a je velmi reprezentativní, i když v mém domě se ničemu nepřikládá významu jako památce. Ale příběh začíná, když mi bylo 13, když jsem poslouchal písničku v rádiu se svým otcem. Když v tom se objevilo saxofonové sólo, úplně mě pohltilo a řekl jsem: „Chci hrát na tento nástroj.“ Moje babička byla skvělá koncertní pianistka. Moje sestra je lyrická zpěvačka, klavíristka a učitelka klavíru. Moje starší sestra je také zapálená do umění a moje sestra Agustina je fotografkou. Prošlo to přes nás všechny.
<br><br>
<b>Dotklo se to i vašich dětí?</b>
<br><br>
- Ve všech se kříží umění: hudba, malování, psaní. Dívám se na to z pohledu umění a přivádí mě to k šílenství. Mám z toho pocit, že všechno dobře dopadlo. Nedokážu to vysvětlit. Maria je sama o sobě uměleckým dílem.
<br><br>
<b>Vrátil jste se do Polky, dalšího z vašich domovů, ale v novém ekosystému, kterým je dnešní televize. Jaké to je hrát v této televizi?</b>
<br><br>
- Ani jsem to neanalyzoval. Šel jsem hrát velmi malou roli v Buenos Chicos A víte proč? Obejmout kameramany, osvětlovače a zvukaře, který zůstali.
<br><br>
<b>Zřídkakdy jste ve filmu ten špatný. Přicházeli jsme o hodně?</b>
<br><br>
- Ne…Nejsou žádní dobří nebo špatní. Dělám to se stejnou touhou. A budu tak zlý, jak to říká autorčino pero…Adrián (Suar) mi už dvakrát řekl o této postavě, ale já se chystal vylézt na Ama Dablam. A to se najednou pozastavilo kvůli mému kolenu, které mi nedovoluje stát na této hoře, v tomto případě 7 tisíc metrů, což je ta hora vedle Everestu.
<br><br>
<b>Kdy jste to odložil?</b>
<br><br>
- Chtěl jsem jít s Tomasem Ceppim, a teď musím jít dál. Zranil jsem si pravý postranní vaz v lednu při zkoušce na Los 39 Escalones a zranění jsem podcenil. A ačkoliv jsem se hned dal do práce, abych se vzpamatoval, jsem na 90%, ale to je málo. Protože když jdu po schodech, cítím štípnutí. Rok jsem se připravoval, ale když to nejde, je lepší si to uvědomit. Protože problém s kolenem tam nahoře tě může stát život. Hory neodpouští.
<br><br>
<b>Přitom jste byl celý život plachý. O důvod víc jít ven a postavit se světu?</b>
<br><br>
- Nemám o tom pochyb. Nevím, jestli to bylo konkrétně tím, ale byl jsem ten nejstydlivější člověk na světě. A když jsem šel hrát na saxofon do metra, byl jsem ten nejstydlivější chlap na zemi. Nedokázal jsem dát dohromady saxofon, protože jsem se styděl, že mě lidé uvidí hrát. Tělo mi utíkalo ale duše řekla: zůstaň tady, bratře, nikdo nejde, dej to dohromady. A víte, jak jsem to udělal? Dal jsem to dohromady někde jinde. Vešel jsem dovnitř se saxofonem v ruce, se zavěšeným popruhem a když jsem viděl, že nikdo nejde, přiběhl jsem, položil pouzdro na zem, otevřel ho a začal hrát. Když lidé přišli, třásl jsem se jako list, ale hrál jsem.<br>
Nad nádražím byla restaurace Camillo. Jednou za mnou přišel majitel a řekl mi: „Nechceš si přijít zahrát ve čtvrtek a v pátek?  Nakrmím tě a zaplatím tolik peněz.“ Talíř s jídlem mi nechyběl, ale víte, jak příjemné bylo zajistit si ho sám? A vidět, že můj otec začal na mámě vidět úsměv, který na ní vidím dodnes.
<br><br>
<b>To vám nedá ani nejvyšší vrchol planety…</b>
<br><br>
- Psycholog se tomu může smát, ale to je přesně to, co dnes vidím dělat svého „společníka“ se svými chlapci. Kteří jsou nejvzdělanější, nejlaskavější, milující a nezkrotné bytosti na zemi. Další dar, který mi život dal: setkání s touto bytostí, která mě učí. 
<br><br>
<i>Série jeho života.</i>
<br><br>
<b>Kdokoli by si mohl myslet, že jste tu, abyste natočil svůj autobiografický seriál. Co byste mu řekl?</b>
<br><br>
- Řekl bych mu: „Nebudou tomu věřit, netoč nesmysly.“ Ha ha ha
<br><br>
<b>Bylo by to nevěrohodné?</b>
<br><br>
- Nemusí to být věrohodné, musí to vykouzlit úsměv na duši. Co je věrohodné? Když se narodila moje India, Maria ležela na porodním lůžku, které mělo dvě madla. Pravou rukou jsem uchopil rukojeť a druhou jsem natáhl abych ji držel. A ona mi řekla: „Půjdeme?“ a já řekl: „Pojďme.“. A zrodila se India. Takže je mi jedno, co je věrohodné. Moje duše už nikdy nezapomene. Nezáleží na tom, kolik životů pro tuto duši existuje. To co se mi stalo, učinilo můj průchod tímto životem nesmrtelným. A hele, staly se mi věci. Už je to mnoho let, co jsem od života žádal víc. 
<br><br>
<b>Když máte narozeniny, musíte si něco přát…</b>
<br><br>
- Vždycky žádám o to samé. Zdraví dětí, Marii a poděkování. Naučil jsem se být vděčný. Od velmi malých věcí. A všechno, co jsem řekl, jsou největší věci v mém vesmíru a letmý pohled na to, co dává smysl mé existenci. Pohled zvenčí na galaxii je malý, ale je nesmrtelný a je navždy.
<br><br>

<a name="92"><b>Moje auto a já: Facundo Arana a příběh o tom, jak se mu podařilo koupit černou dodávku z Návratu do budoucnosti (Clarin)</b> </a>
<br><br>

<i>V rozhovoru s časopisem Clarín mnohostranný herec prozkoumal svou další vášeň, kterou jsou auta. I když on sám to řekl takto: "Vždycky jsem měl rád auta, ale mám rád i dodávky." A hned vylíčil okamžik, který ho poznamenal v tomto vztahu ke strojům.</i>
<br><br>
"V roce 1985 vyšel film Návrat do budoucnosti . Na konci filmu, když všechno dobře dopadne, otec postavy, Martyho McFlye, řekne svému synovi, aby se šel podívat do garáže. Otevřel dveře a tam byla lesklá černá dodávka s kabinou a půl,“<i> vysvětlil Arana.</i>
<br><br>
<i>Byla to láska na první pohled. Něco, co se stalo mnoha teenagerům, kteří ten rok viděli ten film. Herec Chiquititas ale z toho nezůstal jen platonicky a vydal se ho hledat.</i> "Mám tu dodávku."
<br><br>
<b>Máte ji?</b>
<br><br>
Ano, mám ji. 4x4, s chromovanými lištami. Mám ji. To auto budu mít navždy.
<br><br>
<i>Facundův vztah k autům začal od velmi mladého věku, ve věku 9 let, téměř jako dědičná vlastnost.</i> „Přivedli mě k tomu moje matka a můj strýc Raúl."
<br><br>
<b>V jakém autě to bylo?</b>
<br><br>
Ve Falcon Rural, s třístupňovou převodovkou na volantu.
<br><br>
<b>Proč vás učili, když jste byl tak malý?</b>
<br><br>
Když byla moje matka mladá, žila na venkově. A můj děda ji naučil řídit pro případ, že by měl nějakou nehodu. Pak by to byla ona, kdo by musel řídit. Byla velmi malá. Měla to na paměti a učila mě. Když jsem byl dítě, nebyla to taková ta péče, jako je dnes. Hned tě naučili řídit. A jezdil jsem všude. Pokaždé, když byla volná silnice a nebyli tam žádní lidé, nutili mě jezdit a učit se.
<br><br>
<b>Proč jste hledal auto z Návratu do budoucnosti a koupil si ho?</b>
<br><br>
Měl ho Tomás Yankelevich. Pokud to nebylo první auto, bylo to jedno ze tří, které se prodalo do Japonska. Takže 4x4, vysoké. Tehdy byly jen jako pracovní, užitkové. A já jsem řekl Tomasovi: Koupím ho. Ne, tohle není na prodej, odpověděl. Ale neměl na výběr, protože následující rok odjel studovat film do Spojených států a táta mu řekl, aby ho prodal.
<br><br>
<b>Měl jste na něj peníze?</b>
<br><br>
Šel jsem za svým otcem. Řekl jsem mu tati, koupím si tohle auto. A on mi říká ty jsi cvok, nemáš ani byt. Jsi blázen? Požádal jsem ho, aby mi pomohl. Kolik? Polovinu, říkám mu. Ale ty máš dost...Té noci přišel a přinesl mi peníze, řekl mi: Nevím, proč to dělám, ale jdu do toho s tebou. Dodnes ho mám doma a budu ho mít navždy.
<br><br>
<b>Byl to první vůz, který jste si koupil?</b>
<br><br>
Ne. Nejdřív jsem měl Brouka '67, německého. Později jsem měl Subaru Justy, což byla jediná 4x4, které jsem si mohl koupit. Ani nevíte, jak jsem jezdil po písku! A potom jsem šel rovnou k 4x4 a už nikdy nevylezl z tohoto auta, nikdy více.
<br><br>
<b>Rád řídíte dodávky? Cítíte se pohodlně?</b>
<br><br>
Je větší, ne úplně pohodlně se s ním parkuje, ale zvykl jsem si, že je to moje velikost. Také v něj vždycky vozím svou fenku Cambá. Je to to, co zvládám a nevzdávám se toho. Je to pro mě správné.
<br><br>
<b>A teď jezdíte s jakou dodávkou?</b>
<br><br>
Teď jsem dorazil v tomto Ranger Raptorovi, který pro mě odřídí všechno. Je to, to co se mi líbí nejvíc, je to ten typ se kterým jsem toho dosáhl. Kromě toho projedete kdekoli a ani si toho nevšimnete. Podívejte, objel jsem Argentinu s 2,8 dieselem. Ale s Raptorem jedu celou cestu až do La Quiaca, kam si jdu jet dát maté.
<br><br>
<b>Jinými slovy, pokud vám dají na výběr, zda řídit Aston Martin nebo Raptor, který si vyberete?</b>
<br><br>
Můj syn pravděpodobně bude chtít jet Aston Martinem. Já nemám zájem o Aston Martin. Přísahám. Ani o Porsche, ani o Ferrari. Podívejme se na to, jako na program, samozřejmě. Vezměte mě na projížďku. Jednou s tebou pojedu. Ano ano. Ale já mám blíž k Big Footu než k Ferrari.
<br><br>
<b>Manuální nebo automatická převodovka?</b>
<br><br>
Vždycky jsem si myslel, že se mi ten manuál líbí víc. Dokud nevyzkoušíte automat. A když vyzkoušíte automat, uvědomíte si, že se vám to líbí mnohem víc jet po celou dobu s automatem, než na tu malou chvíli, kdy chcete udělat pohyb s manuálem. A pro ty z nás, kteří začínají mít šedivé vousy na své tváři, už nemáme chuť podstupovat další úsilí o nějaké změny.
<br><br>
<b>Co nesmí chybět v dodávce Facunda Arany?</b>
<br><br>
Nechybí maté. Moje rodina nechybí. Nechybí moje děti a nechybí ani Cambá, můj značkový pes.
<br><br>
<b>Řekl jste, že už jste řídil všechno, že jezdíte Raptorem...Co vám zbývá řídit, F-150 Raptor R o výkonu 700 koní?</b>
<br><br>
Ano, abych to otestoval. Abych ho zvládl, samozřejmě. Páni, jak skvělé! Ale když mi řeknete, vyberte si ten, který chcete a zapomeňte na cenu. Ten, který je pro vás pohodlný. Vybral bych si Raptora, kterého mám teď. Mnozí preferují Maverick nebo F-150. Já si vybírám tento. Navíc mě nezajímá nový Raptor, který přichází s velkým motorem. Větší nepotřebuji. Jsem blázen do své dodávky.
<br><br>
<b>Rád jezdíte rychle?</b>
<br><br>
Rád se procházím.
<br><br>
<b>Bylo to tak vždycky?</b>
<br><br>
Když rosteš trochu sundáváš nohu z plynu. Stalo se mi to. Nejsem Traverso. Rád bych byl. Ale na silnici nikdy nejste osvobozeni od tragédie. To, co nikdy nechci, aby se mi stalo, je vědomí, že to bylo kvůli mé nedbalosti. Rád jedu 100 km/h. Jedu v pomalém pruhu 100. A když vidím, že můžu předjet náklaďák, který jede 80, předjedu ho a zůstanu na 100. To je moje rychlost.
<br><br>
<b>Řídíte vždycky? Nebo rád volant předáte?</b>
<br><br>
Ano, předávám. Moje žena navíc řídí velmi dobře a řídí ráda. Takže ten, kdo neřídí, připravuje maté a dívá se do telefonu.
<br><br>
<b>Už jste někdy havaroval?</b>
<br><br>
Ne vážně. Stalo se mi to s mou dodávkou z Návratu do budoucnosti. Auto mi zkřížilo cestu na Rastrojero. Naskočila červená a Bum! A když jsem vystoupil, ten chlap byl starý muž. A byl jsem zoufalý, protože ten muž neměl pojištění. Podíval jsem se na něj a uvědomil jsem si, že si ten chlap uvědomil, že je zničený, a řekl jsem mu, ať odjede. Nelituji toho, protože se nic nestalo. Ale nadával jsem v arménštině protože mě oprava stála 700 dolarů.
<br><br>

<a name="93"><b>Pokud musím zemřít, ať je to s úsměvem (La Nacion)</b> </a>
<br><br>

<i>"Přijet na sezónu, a dělat to, co máte nejraději, to není práce, to je neuvěřitelné období, jsou to tři měsíce na které člověk z duše čeká."</i> - říká Arana, který v tomto městě zůstává až do posledních únorových dní. Kromě toho také každý den tráví čas u moře, jakožto milovník vodních sportů. Stejnou vášeň, kterou věnuje venkovním aktivitám, věnuje i dárcovství krve.
<br><br>
<b>Akordy.</b>
<br><br>
<i>„Hudba mě vždycky provázela,“</i> přiznává Arana , který své umění vykonával dokonce i jako pouliční umělec, dlouho předtím, než se stal slavnou osobností. Vždy ho provázel jazz.
<br><br>
<b>Kromě toho, že se věnujete hudbě, věnujete se jí spolu se saxofonistou a klarinetistou Oscarem Kreimerem.</b>
<br><br>
On je moje reference, má způsob hry na saxofon, který je tak kouzelný a lepší než to, co jsem kdy slyšel. Strašně mě baví hrát se svým přítelem.
<br><br>
Bylo mu 13 let, když cestoval v autě spolu se svým otcem, a v ten moment v rádiu uslyšel zvuk saxofonu. Zjevení, i když jeho rodina hudbu nijak zvlášť nepěstovala. Tou písní byla „Never Surrender“ v podání Coreyho Harta.<i> „Bylo to šílené. Slyšel jsem to saxofonové sólo a říkal si 'Chci hrát na ten nástroj', aniž bych věděl, který to je, bylo to kouzelné. Samozřejmě, to co jsem slyšel zahrnovalo mnoho let studia. Všechno bylo potřeba se naučit. Byla to dlouhá cesta."</i>
<br><br>
<b>Měl jste takové zjevení často?</b>
<br><br>
Stalo se mi to, když mi bylo 10 s kreslením, v 15 s herectvím a s Mariou ve 34.
<br><br>
Se skvělým přítelem z dětství a dospívání sdílel své sny, <i>„promítali jsme si budoucnost, zatímco jsme pili maté“.</i> Arana maloval a jeho "životní bratr" psal texty. <i>„Také jsme se rozhodli, že já budu saxofonista a on trumpetista. A také jsme snili o náklaďáku 4x4 s diodovými světly.“</i> Herec ukazuje na chodník Boulevard Marítimo Patricio Peralta Ramos směrem k zaparkované dodávce, se kterou přijel na rozhovor s LA NACION. Další splněné přání.<> "S tímto kamarádem jsme taky snili o tom, že budeme mít psy. Ten můj na mě čeká doma."</i> Nikdo nepřekoná vytrvalost. Musíme věřit ve vůli.
<br><br>
<b>Jak se u vás zrodilo povolání herce v patnácti letech?</b>
<br><br>
Ten stejný přítel mi řekl: "Facu, pojďme dělat divadlo." Pro mě to bylo stejné, jako by mi řekl, že se z nás stanou specialisté na barvy dlaždiček.
<br><br>
Nejprve odmítal, ale nakonec šel do studia Alicie Muzio, se kterou se přátelí dodnes.<i> „Viděl jsem jeviště Lasalské školy, osvětlené pouze modrým stropním světlem. Bylo to zjevení. "Nevím, co se tam děje, ale chci být toho součástí." Je zřejmé, že moje duše si umí velmi dobře vybrat, protože toho nikdy nenechám.“</i>
<br><br>
První setkání s manželkou – matkou jeho tří dětí – mělo také zvláštní nádech. Setkali se při grilování na žádost několika společných přátel, kteří zprostředkovali setkání. <i>„Jakmile stála přede mnou, věděl jsem všechno. Ani jsem ji nemusel podat ruku."</i>
<br><br>
<b>Znovuzrozený.</b>
<br><br>
Intuice, rozhodnutí, naslouchání těmto znamením a odvaha udělali své. O to jde, alespoň v jeho životě.<i> "V 17 letech se stal velký zlom. Dostal jsem lymfom, směs Hodkingových a ne-Hodkingových buněk. Když se to stalo, jakýkoli vnější tlak, který jsem vnímal, byl pryč.“</i>
<br><br>
<b>Protože?</b>
<br><br>
Přestal jsem vnímat tlak od rodiny a společenství. Všechno se změnilo na „pokud musím zemřít, ať je to s úsměvem a dělej si, co chceš“. V té době už jsem měl úplně jasno, že chci hrát na saxofon, kreslit a být hercem.
<br><br>
<b>V sedmnácti letech se u vás objevila možnost konce?</b>
<br><br>
V tom věku si člověk myslí, že je nesmrtelný. Nemůžete mluvit o konci knihy, když jste na třetí straně, ale také se může stát, že vaše kniha má pouze tři stránky. Každopádně ve 13 letech zemřeli moji dva spolužáci, takže jsem věděl, že smrt je něco, co se může stát.
<br><br>
<b>Takže...</b>
<br><br>
V 17 jsem pochopil, že život je štědrý, protože mi dal příležitost bojovat. A také mu musím poděkovat, že jsem měl matku, která mi dala život dvakrát, protože stála po mém boku, jako v Život je krásný, a doprovázela mě. Jsem jako všechny ty děti, které říkají "Mám tu nejlepší matku na světě."
<br><br>
Žena, která mu dala život, ho provázela celé dospívání, aby ji neztratil. Porodila ho podruhé. <i>"Půjdeme na chemoterapii, ale pak si koupíme k večeři olihně, olihně s rýží." Tak se postavila k problematice, kterou jsem si musel projít a mě to přišlo jako program. Ve Fundaleu a v Pavlovském hematologickém centru, kde jsem se léčil, mi všichni připadali jako úžasní kouzelníci, kteří vše dělali s úsměvem a velkou láskou, díky tomu zadržování jsem se cítil nezničitelný.“</i>
<br><br>
Možná, když přemýšlel o modelu matky, našel v Marii Susini společnici, se kterou sdílí stejnou rodinnou ideologii. <i>"Nedvořil jsem se ji, vzal jsem si ji, vzala jsem si ji sám před sebou. Nabídl jsem se jí tělem i duší."</i>
<br><br>
<b>To, čím jste si prošel, umožnilo vám to pochopit život s větší moudrostí?</b>
<br><br>
Jsou věci, které se dějí, které nelze vysvětlit, ale kterým duše dokonale rozumí. Neumím nakreslit anděla ani lásku, nicméně vím, co to znamená.  Můžu říct, že si užívám života, jako by to byla cesta, kterou si člověk užívá od začátku. Pro mě neexistuje otázka „jak je to daleko, než se tam dostaneme?", důležitá je cesta.
<br><br>
<b>Co vás odděluje od "stavu milosti"?</b>
<br><br>
Žijeme ve světě, který je plný podnětů, které vámi proudí, ale musíte se soustředit na malé okamžiky, abyste si to užili, a bez toho neuplyne jediný můj den.
<br><br>
<b>Je také důležité si tyto okamžiky uvědomit, protože mohou zůstat nepovšimnuty.</b>
<br><br>
Vždycky si to uvědomíš, ale když toho nedosáhneš, je to velmi tragické. Pro mě je dobré snížit laťku. Nemůžeš být šťastný, když jsi skočil jen osm stop a všechno dopadne přesně. Pokud snížíte laťku, frustrace zmizí.
<br><br>
<b>Limitující situace.</b>
<br><br>
Kromě toho, že je fanouškem různých sportů, specializoval se na lezení na vysoké vrcholy. Jeho příchody na vrcholy Aconcagua (Mendoza) nebo Everestu (Nepál) demonstruje tyto extrémní výzvy. <i>„Když jsem dosáhl vrcholu Everestu, uvědomil jsem si dvě věci. Zaprvé nikdo neměl lísteček papíru s časem příchodu. Byli tam lidé, kteří ukazovali znamení, bylo to jako v nějaké hře. Hodně mě to překvapilo, všichni to byli lidé z prvního světa."</i>
<br><br>
<b>Co jste dělal, když jste dosáhl cíle?</b>
<br><br>
První věc, kterou jsem udělal, bylo že jsem zavolal domů a druhá věc byla komunikace s Alexií Keglevichovou, která mi vrchol umožnila. Požádal jsem ji, aby si promluvila s mými rodiči a řekla jim, že tento vrchol jsem věnoval jim, protože oni nesli v náručí toho syna, který nemohl ujít dva bloky, a že teď ho ty samé „nohy“ vynesly na vrchol. Ale na druhou stranu, jakmile jsem vystoupil na vrchol, uvědomil jsem si zásadní věc, že ​​vrchol tam není. 
<br><br>
<b>Ne?</b>
<br><br>
Vrcholem bylo otevřít dveře mého domu a být se svou rodinou. Jakmile jsem dosáhl vrcholu, výzvou se stal návrat, být schopen sestoupit dolů, cestovat po světě letadlem a bezpečně dorazit domů, abych mohl obejmout své milované.
<br><br>
Facundo Arana dosáhl vrcholu Mount Everestu 23. května 2016, ale čtyři roky předtím došlo k neúspěšnému pokusu, kdy byl ohrožen jeho život. <i>"Měl jsem mozkový edém plic, výškovou nemoc."</i>
<br><br>
<b>Bylo to tak vážné, jak se zdá?</b>
<br><br>
Je to vážné, pokud neprovedete sestup, protože může způsobit smrt. Edém je jako balón, pokud člověk začne klesat, balón se vyfoukne, příznaky okamžitě zmizí a věci se zlepší.
<br><br>
<b>Ale sestup není jednoduchá záležitost a v této situaci není moc prostoru ztrácet čas.</b>
<br><br>
Opravdu, autem se dolů nedostanete, můžete jít pěšky nebo na oslu, ale jsou to nekonečné úseky, takže bych tam živý nedošel.
<br><br>
<b>Jak vás dostali dolů?</b>
<br><br>
Musí vás odvézt helikoptérou, ale ten den bylo všechno šedé, takže nebylo možné dosáhnout příletu.
<br><br>
<b>Všechno proti času.</b>
<br><br>
Tam, kde u mně mělo docházet k výměně plynu, byl přeměněn na tekutiny ze samotného těla. Jedním slovem, když se to stane, utopíte se sami v sobě. Museli jsme jít rychle, ať se děje cokoliv, ale vrtulník se tam nemohl dostat kvůli mrakům, které vše zakrývaly. Nebyl čas. Byl jsem v nouzi. Neměl jsem volnost, to se dělo. Doktorka jménem Maria, jaká náhoda, zavolala vrtulníkovou službu do Káthmándú, tam ji ujistili, že pokud se druhý den ráno otevře strop mraků, pokusí se vrtulník vzletět, což je velmi riskantní, protože pilot riskuje život. V osm ráno jsem seděl na heliportu, ale všechno bylo ještě šedé. O hodinu později se mraky začaly zvedat o pár centimetrů. Nakonec, když se otevřeli asi na osm metrů, uslyšel jsem zvuk motoru. Viděl jsem helikoptéru, jak šplhá po svahu, s kluznicemi tak blízko k hoře a ocasním rotorem pohybujícím mraky, bylo to něco neuvěřitelného. Minul mě, pokračoval ve stoupání, udělal strmou zatáčku a přistál vedle mě.
<br><br>
<b>Zpátky do života.</b>
<br><br>
Pilot vystoupil, sundal si masku s kyslíkem, nasadil ji mě a řekl mi "dnes ne." Zvedl mě, posadil mě do vrtulníku a odvezl pryč. Kdo ví, kolik času by mi zbývalo, kdyby vrtulník nepřiletěl.
<br><br>
<b>Ztratil jste vědomí?</b>
<br><br>
Je to šílené, ale když jsem tam ležel s tím vzniklým edémem, cítil jsem se, jako bych byl nejšťastnější člověk na světě. Byl jsem šťastný, usmál jsem se: "Chci zůstat tady," ale ve skutečnosti jsem umíral. Duše je velmi moudrá. Jsme dokonalé stroje, věříte, že když máme zemřít, duše nemá kartu se kterou by hrála, takže mi odcházíme s úsměvem?
<br><br>
<b>Umění.</b>
<br><br>
Je čas znovu se zamyslet nad divadlem a tím, co ho v této sezóně zaměstnává. Další forma nadmořské výšky. <i>„Řekl bych vám, že Mezi notami je kouzelná hra, oheň, který si nechcete nechat ujít, a navíc poslouchat Oscara Kreimera, obrovského hráče naší hudby, který hrál s Robertem Goyenechem, Osvaldem Pugliesem, Mercedes Sosa. Tohle je show, kterou bych si nenechal ujít,“</i> říká o projektu ve kterém je i on jeden z muzikantů, který vdechuje kyslík blues, jazzu a popu jako to dělal na ulicích nebo v podzemí metra.
<br><br>
Ve čtvrtek se Arana vrací do role herce. Ve hře En el aire zosobňuje Marcose, rozhlasového moderátora, který vysílá z divadla a vypráví řadu vzpomínek. <i>„Nemnoho umělců nemá čas vyvinout takový text, vždycky to chci dělat znovu. Nejde to jen tak, dosáhnu toho po mnoha letech práce, zralosti a procesu života."</i>
<br><br>
Tento kus se zrodil, když se vrátil z prvního pokusu o výstup na Everest.<i> "Nikdo mě nečekal, přijel jsem o měsíc dříve, takže jsem musel přemýšlet, co dělat." Nejprve jsem zavolal producentovi Javieru Faronimu, který ho spojil s režisérem Manuelem Gonzálezem Gilem. „Nemohu být vděčnější, že mohu pracovat s takovou 'bestií', která se přijde podívat na představení a říká mi 'nic neměň'. "Neexistuje žádná hlavní cena."</i>
<br><br>
<b>Jste herec, který se často a snadno orientuje v televizním jazyce, jak prožíváte absenci nových hraných inscenací ve veřejné televizi?</b>
<br><br>
Fikce se změnila.
<br><br>
<b>Není stejná?</b>
<br><br>
Všechno je to velmi nové, je to revoluce, musíme vnímat, co se děje. Produkční společnosti pokračují v práci, ale pro platformy. Myslím, že časem do sebe všechno zapadne. Tuto realitu mi před 15 lety popsal Adrián Suar. "Mířím do mlhy," řekl mi, když Netflix ještě ani neexistoval. Musel byste být jím, aby jste viděl to očekávání.
<br><br>
Arana se podílí na nejnovějších dílech Buenos Chicos, nejnovější fikci Polky, která se aktuálně vysílá na Eltrece.<i> „Natáčelo se to, a my jsme všichni měli pocit, jako by si všichni říkali ‚Co bude dál?‘ Ale ten pocit nejistoty jsme v budoucnu zažili vždycky.“</i>
<br><br>
<b>Jako herec, který dělá hudbu a hudebník, který má svůj podíl na televizní popularitě, stalo se vám, že jste trpěl předsudky ze světa herectví i ze světa jazzu?</b>
<br><br>
Předsudek není něco, co se stane jednomu, ale něco, co se stane druhému. Navíc si to ani neuvědomujete. Navíc předpojatý člověk si nevybírá, ke komu bude mít předsudky, takže bude mít předsudky i ke svým dětem, což je velmi smutné. Totéž se děje se závistí. Ani si neuvědomuji, že můžu kráčet životem a pokud mohu, podám ruku ostatním. A samozřejmě nesoudím sám sebe. Mám pocit, že se má duše usmívá a to je v tomto světě hodně. Chci, aby mě moje děti viděly s usmívající se duší, a se všemi těmi věcmi, které se dějí.
<br><br>

<a name="94"><b>Ivo z Divokého anjela hviezdou Let´s Dance! (Pluska.sk)</b> </a>
<br><br>

<i>Keď na obrazovkách pred rokmi išla telenovela Divoký anjel, do charizmatického Iva di Carla bola zamilovaná každá jedna žena. A aj keď má už po 50-ke, šarm a povestná iskra mu stále ostali. Argentínsky herec Facundo Arana už druhýkrát zavítal na Slovensko a zasadol ako špeciálny hosť do porotcovského kresla Let´s Dance. My sme sa s ním deň predtým stretli a vyspovedali ho.</i>
<br><br>
<b>Na Slovensku ste už druhýkrát. Prvýkrát, keď ste prekvapili herečku Dominiku Kavaschovú v šou 2 na 1. Ako sa vám u nás páči a čo hovoríte na Slovákov?</b>
<br><br>
- Áno, som tu druhýkrát. Som veľmi vďačný, pretože všetci sú tu takí milí a láskaví.
<br><br>
<b>O Slovenkách sa hovorí, že patria medzi najkrajšie ženy. Súhlasíte?</b>
<br><br>
- Úprimne? Sú veľmi krásne! Všetky sú nádherné. Čo sa hovorí, je absolútna pravda.
<br><br>
<b>Snúbenica vášho kolegu Maria Cimarra Broňa je tiež Slovenka. Poznáte ju?</b>
<br><br>
- Ó, to som naozaj nevedel, ale tým pádom si vybral veľmi dobre (smiech).
<br><br>
<b>V roku 2022 ste boli porotcom v maďarskej verzii Let´s Dance. Aký porotca budete teraz? Prísny alebo skôr láskavý?</b>
<br><br>
Mal by som byť láskavý, pretože poznám tú snahu, ktorú tanečníci vynakladajú. Hocičo doma na obrazovke vidíte, sledujete týchto tanečníkov vystupovať, všetko si nacvičovali dni a noci a vynaložili na to veľkú snahu. Uvedomujem si to. Ale je to súťaž a je to miesto, kde musím oddeliť obdiv, ktorý cítim, a niečo, čo by tam byť nemalo, čo urobili zle, mojou prácou bude povedať, že som to videl.
Ale modlím sa, aby som nevidel nič a aby ma tešilo, čo vidím. Mohol som už vidieť, ako vystupujú – a sú neuveriteľní! Myslím si, že títo prísni porotcovia, ktorí so mnou budú spolupracovať, budú mať ťažkú úlohu nájsť víťaza medzi takými skvelými a dobrými tanečníkmi.
<br><br>
<b>Fanúšikovia vás poznajú z obľúbených telenoviel ako Divoký anjel, Rany z lásky, Yago. Ako si spomínate na toto slávne obdobie?</b>
<br><br>
- Ó, bolo to nádherné – a stále aj je. Cestovať okolo sveta, byť známy, ľudia vás zastavujú a hovoria, že milujú vašu prácu. Je to už toľko rokov a oni vás stále vidia v reprízach telenoviel, je to nádherné. Mám pocit, že tieto časy nikdy neodišli, boli neuveriteľné a stále si užívam tie spomienky. Ľudia vás zastavujú a vravia, že vás sledovali, keď boli deťmi, a teraz sú z nich matky, ich deti sú už veľké, je to neuveriteľné. Je to ako byť dotknutý Bohom.
<br><br>
<b>Fanúšikovia milovali aj vašu chémiu s Nataliou Oreiro. Ste stále v kontakte?</b>
<br><br>
- Áno, samozrejme. Priateľstvo trvá navždy, keď je skutočné a úprimné. Chcete, aby bolo na celý život. A také je aj s Naty, priateľstvo na celý život.
<br><br>
<b>Ako Ivo ste ženám poplietli hlavu aj vďaka dlhým vlasom a typickému copíku. Vrátili by ste sa ešte niekedy k tomu imidžu?</b>
<br><br>
- Nemyslím si, že by mi znova tak narástli (smiech). Už sa to teda nezopakuje. Vlasy sa po jednom rozhodli odísť, neviem prečo, bol som na ne dobrý (smiech). Nie je dobré ísť proti času. Som veľmi vďačný za to, že som nažive a zdravý. Bolo dobré mať dlhé vlasy, ale veci v živote majú svoj čas, teraz je čas mať vlasy, aké mám, a užívať si, čo si užívam teraz.
<br><br>
<b>Máte krásnu ženu a tri deti, ako vnímajú vašu slávu?</b>
<br><br>
- Moje deti sa narodili a ja som už mal kariéru a slávu, takže už s tým vyrastali. Nepoznajú ma neslávneho. Sláva je výborná vec, ktorá ma postretla s cieľom baviť ľudí, vyčariť im úsmev. Je to úžasné, keď idete po ulici a vidíte niekoho so serióznym výrazom a zrazu ten človek uvidí vás a usmieva sa. Všetko v mojej kariére má zmysel, pokiaľ môžem robiť toto. Dokážem ľudí rozosmiať, baviť – a to je obrovská moc a dar od Boha.
<br><br>
<b>Vaša manželka je slávna argentínska modelka, však?</b>
<br><br>
- Keď som stretol moju ženu, bola slávna, ja som bol slávny. Keď som sa pozrel do jej očí, chcel som umrieť, pozrite na mňa, keď teraz o nej hovorím, stále sa to deje. Som veľmi vďačný, pretože sú ľudia, ktorí žijú svoje životy a nikdy nenájdu osobu, s ktorou si tak dobre sadnú. A ja som to vedel hneď, keď som ju stretol, videl som to v jej duši.
<br><br>
<b>Ďalšia hviezda telenovely Mario Cimarro tancovala minulý rok v slovenskej verzii Let´s Dance. Videli ste nejaké jeho vystúpenia?</b>
<br><br>
– Nie, nevidel, ale s jeho talentom môžem aj bez toho povedať, že určite zažiaril.
<br><br>

<a name="95"><b>Rozhovor z Miami (Infonegocios Miami)</b> </a>
<br><br>

<b>Facundo Jak jste se dostal k herectví a co vás motivovalo jít touto cestou?</b>
<br> <br> 
Moje herecké začátky sahají do doby, kdy mi bylo 15, kdy mě můj nejlepší kamarád pozval na hodinu divadla. S jevištěm a vším, co se na něm děje, to byla láska na první pohled.
<br> <br> 
<b>Jaký vliv měli vaši učitelé nebo mentoři na váš herecký vývoj?</b>
<br> <br> 
Moji učitelé byli zásadní. Alicia Muzio ve mně probudila lásku k divadlu a Betiana Blum mě vedla na můj první casting a denně mě připravovala. Vděčím jim za vše, co se stalo v mé profesionální kariéře.
<br> <br> 
<b>Co cítíte, když hrajete, a jaký aspekt této profese vás nejvíce uspokojuje?</b>
<br> <br> 
Herectví je kouzelné, plné radosti, štěstí a smyslu. Vyprávění příběhů je mimořádné. Všichni jsme v dětství hráli role a přeměna toho v profesi vyvolává úsměv na duši.
<br> <br> 
<b>Jaká byla vaše první práce? Které vás nejvíce poznamenali? Užil jste si nějakou konkrétní víc? Která vám chybí?</b>
<br> <br> 
Každá práce byla zvláštní, s úsilím, obětavostí a láskou. Od "Canto rododo" v roce 1993 až po mé současné dílo "En el aire". Všechny mě nutí vířit a milovat to, co dělám. „Chiquititas“, „Muñeca brava“, „Yago Passion Morena“ jsou úplně jiné zážitky, které si cením.
<br> <br> 
<b>Co si myslíte, že bylo klíčové pro dosažení slávy a uznání ve vaší práci?</b>
<br> <br> 
Myslím, že zásadní byla tvrdá práce, rady mého nezapomenutelného agenta Marcela Reye, hluboký spánek a božská pomoc. Navíc mít mimořádné kolegy bylo neocenitelné.
<br> <br> 
<b>Jaké byly vaše výzvy jako herce, a jak jste je překonal?</b>
<br> <br> 
Svou kariéru nevnímám jako výzvu, ale jako požehnání. Mým hlavním cílem je tvrdě pracovat a být dobrým spoluhráčem. Snažím se být tím nejlepším možným profesionálem, vždy ochotný se učit.
<br> <br> 
<b>Co byste chtěl ve své kariéře prozkoumat, co jste ještě neudělal?</b>
<br> <br> 
Měl jsem to štěstí pracovat s těmi nejlepšími v různých aspektech. Mým cílem je, aby mě práce i nadále bavila a prožíval jsem nezapomenutelné zážitky.
<br> <br> 
<b>Jaká byla dosud vaše nejnáročnější role, a jaké z ní vedlo ponaučení?</b>
<br> <br> 
Hrál jsem mimo jiné náročné role jako Yago, Beto, Martín, Ivo. Každá postava mi zanechala jedinečné lekce o životě a herectví.
<br> <br> 
<b>Co si myslíte, že vás jako herce odlišuje a jak vaše osobnost přispěla k vašemu úspěchu? Mají vás všichni rádi? Znamená být dobrým chlapem také dobrým profesionálem?</b>
<br> <br> 
Myslím, že je to kombinace všeho, ale hlavně pocit, že se má duše při vystoupení usmívá.
<br> <br> 
<b>Jakých úspěchů nebo cílů byste chtěl v budoucnu jako herec dosáhnout?</b>
<br> <br> 
Překonal jsem své největší sny, takže i nadále se v tomto dobrodružství cítím naplněný.
<br> <br> 
<b>Osobní otázka, máte pocit, že "Sos mi vida" byla vaše nejoblíbenější role, kde se vám dostalo největší lásky? Moje rodina a já jsme rádi sledovali „Jsi můj život“. Myslím, že většina z nás Argentinců se sešla, abychom si tuto romanci užili. Byl to okamžik velké radosti sednout si a užít si ten program; Moc se nám líbila vaše postava a postava Natalie Oreiro. V té době jsem byl marketingovým manažerem nealkoholického nápoje, který Argentinci velmi milovali, a ve všech svých zaměstnáních jsem vždy implementoval product placement svých značek v televizi, a mým snem bylo, aby je tento nealkoholický nápoj doprovázel vždycky, pamatuji si že v tomto příběhu bylo mnoho značek. Byl ten příběh vaší nejoblíbenější rolí, kde se vám dostalo největší lásky?</b>
<br> <br> 
Ha ha, bylo by krásné obdržet vaši nabídku a zastupovat tu sodu... Dejte mi vědět, jestli je ještě čas! "Muñeca Brava" byl samozřejmě jedním z nejzábavnějších momentů, překvapení a uznání v mé kariéře... Kde se mi dostalo a stále dostává větší náklonnosti než kde jinde v mé profesi... Díky Bohu, po každé úspěšné roli vždy přišel další úspěch. A tak to bylo dlouhá léta... Později jsem se více věnoval divadlu, abych měl čas na své malé děti... Dnes mám zase více času na hraní.
<br> <br> 
<b>Máte přátele a/nebo rodinu v USA? Jaká místa máte nejraději?</b>
<br> <br> 
Mám přátele na různých místech ve Spojených státech. New York, Los Angeles, Chicago a Florida. Zdá se, že díky tomu, co jsem za život viděl ve filmech a televizi, vím hodně... Ale ve skutečnosti znám Miami, Everglades a Nashville.
<br> <br> 
<b>Jaké kulturní rozdíly jste našli mezi prací v zábavním průmyslu v Latinské Americe a v Miami? Jak se cítíte jako „cestovatel“, jako Argentinec, který cestuje do města slunce? Co vám v Argentině chybí?</b>
<br> <br> 
Myslím, že Miami má tu zvláštnost, že se každý zahraniční návštěvník cítí jako místní. Každý, koho jsem potkal, byl velmi přátelský. Viděl jsem, že je to místo s jasnými pravidly a lidmi, kteří touží žít svobodně v rámci těchto pravidel. S jasnými kořeny a láskou ke svým blízkým si po celý život uvědomujete, že kořeny jsou důležité a cestují s vámi. Jeden bude vždy představovat jejich místo původu. Chybí mi jen nedělní grilování s rodinou.
<br> <br> 
<b>Co se vám líbí na městě na globální úrovni?</b>
<br> <br> 
Věřím, že Miami velkoryse vítá lidi z celého světa a umožňuje jim, aby se tam cítili trochu jako doma. Mám pocit, že Miami a Florida mají oproti zbytku USA výhodu.
<br> <br> 
<b>Jakým výzvám jste čelili nebo si myslíte, že budete čelit jako latinský umělec na tak rozmanitém trhu, jako je Miami?</b>
<br> <br> 
Věřím, že mou výzvou bude přinášet ta nejkrásnější divadelní díla. Jen moje sólovka "En el aire" mi stačí, abych celou duší skočil na anglo-hispánskou nebo anglo-latino scénu. Jak jsem řekl, globalizace je stále více pociťována. Zdá se, že svět je stále menší a menší a místo jako Miami je obzvláště vítané pro cizince, kteří chtějí žít v míru a harmonii v prosperujícím městě, kde se stále více prosazuje umění.
<br> <br> 
<b>Jak vidíte budoucnost kulturní a umělecké integrace v Miami a ve světě obecně?</b>
<br> <br> 
Věřím, že jediný způsob, jak propagovat latinské umění ve světě, je přivést to nejlepší z umění z každé země na důležitá místa, jako je Miami, odkud se člověk dostane do celého světa.
<br> <br> 
<b>Co si myslíte, že je potřeba k pokračování podpory rozmanitosti a začlenění do zábavního průmyslu v Miami a Latinské Americe?</b>
<br> <br> 
Moje hledání příležitostí je spíše o dobrodružstvích života a neustálém nalézání momentů výzev, štěstí a krásných dobrodružství. To je to, co vždy doporučuji umělcům, kteří začínají svou cestu, pokud mě požádají o radu.
<br> <br> 
<b>Jaký dopad má podle vás spolupráce mezi latinskoamerickými umělci na uměleckou scénu v Miami? Španělsko a Latinská Amerika měly vždy „cestu“ spojení, myslíte si, že dnes je Miami jiná?</b>
<br> <br> 
Ano, samozřejmě, určitě! A nejen, že si myslím, že je to nová trasa, ale také věřím, že ne náhodou. Myslím, že jsou nutné nové cesty, nové cesty... Co se nikdy nestane, je, že Spojené státy zůstanou stranou. Tam to všechno začalo!
<br> <br> 
<b>Jaké osobní zkušenosti ovlivnily vaši vizi umění a kultury v Miami?</b>
<br> <br> 
Někdy je ten pocit tak silný, že to dokonce vypadá jako rozumná myšlenka. Ale jako pocity umělce, když jsou silné, předčí jakoukoli úvahu.
<br> <br> 
<b>Máte pocit, že argentinská televize, kino a divadlo stagnují? Jakými způsoby, jakými ne? Jak se díváte například na mexickou kinematografii?</b>
<br> <br> 
Nevěřím, že by kino a televize v Argentině stagnovaly. Věřím, že se začínají posouvat směrem k platformám, a myslím, že je to změna, která je nevratná. Také věřím, že se jedná o globální změny, a věřím, že platformy postavily všechna kinematografie na stejnou úroveň. O mexické kinematografii toho moc nevím, ale v tuto chvíli mluvím o identitě uruguayské a argentinské kinematografie.
<br> <br> 
<b>Za co si myslíte, že může být v Miami oceněn váš příběh, vaše práce, vaše touhy, váš talent?</b>
<br> <br> 
Vždycky jsem rád myslel dopředu. Víc než být oceněn za to, co jsem udělal, rád přemýšlím o tom, jak mohu být oceněn za to, co udělám. To je důvod, proč, bez ohledu na to, kde, s celou svou duší a všemi svými životními zkušenostmi, moje sázka na hodnotu je dát to, co jsem.
<br> <br> 
<b>Jaký je váš „Miami“ profesní sen a jaké jsou vaše osobní sny?</b>
<br> <br> 
Mým snem je pokračovat v promítání mých nejlepších vzpomínek do budoucna, nabízet své umění a své nejlepší úsilí, pokračovat v rozvoji své kariéry tak, jako jsem to dělal doposud: s velkou láskou a profesionalitou.
<br> <br> 

<a name="96"><b>Myslel jsem si, že život skončí mnohem dříve (Tv rozhovor s Maríí Laurou Santillán)</b> </a>
<br><br>

<i>Facundo před časem na svých sítích uvedl, že si nechal odstranit karcinom v Hospital de Clínicas. V 17 letech měl Hodgkinův lymfom a podstoupil rozsáhlou léčbu, která by ho vyléčila. Jaký byl každý den, když zažíval strach a přitom pokračoval ve svém životě, proč žádal Boha jen o dalších 10 let?!</i>
<br><br>
<b>Maria:</b> Rozhodla jsem se představit Facunda Aranu jako horolezce. Ano, je to herec a hudebník, ale po celý svůj život se odvážil vylézt na nejvyšší hory a znovu a znovu riskoval, až dosáhl vrcholu. Nespletl se, dosáhl vrcholu Everestu a Aconcaguy. Všechno to začalo, když mu bylo 17, když mu diagnostikovali Hodgkinův lymfom a svět se přestal hýbat. Při dlouhodobé léčbě žil v nejistotě. Touha žít přemohla strach a každý den nacházel sílu bezpečně dojít na konec této bolestné cesty. Lidé, kteří přežili rakovinu, vědí, že rakovina je chronické onemocnění. Vědí, že život je o tom, že se snažíme ze všech sil žít život, který k životu potřebujeme, a také dosahovat svých snů. Facundo sní silně, sní vysoko. Je to Bohem?
<br><br>
<b>Facundo:</b> Ano, bavit se o cestě a být tím, kým jste přišli býti, je na vás.
<br><br>
<b>A co rozhodnutí věnovat se horolezectví?</b>
<br><br>
Ano, je to krásné. Jakmile se dotknete hory a chvíli jen žijete, je to navždy. Nechcete přestat, nemůžete přestat. Jdete dolů, přísaháte, že je to naposledy, že příště pojedete nahoru výtahem a o týden později se podíváte na mapu a přemýšlíte, kam dál jít.
<br><br>
<b>Nelezete na ledajakou horu...</b>
<br><br>
Šel jsem do neuvěřitelných hor. Šel jsem na Tronador, poté jsem se vydal do Lanin...
<br><br>
<b>Zraníte se, můžete onemocnět, hodně riskujete.</b>
<br><br>
Ano, proto musíte mít velmi dobrý doprovod, musí vás doprovázet lidé, kteří dobře vědí, co se může stát. Pokud si špatně vyberete lidi, kteří vás vedou, můžete dokonce zemřít. Ale když to nepoděláš, tak to asi uděláš správně. Hora není zabiják.
<br><br>
<b>Pro mě váš profil horolezce definuje váš profil jako člověka. Člověk, který miluje přírodu, co se snaží dosáhnout toho, co se zdá nedosažitelné, a miluje lidi. Dostat rakovinu v 17 má něco společného s tím, že si stanovíte důležité cíle.</b>
<br><br>
Ano, pravděpodobně jsme všichni produktem toho, co jsme za celý život zažili. Všem se nám stali úžasné věci, ale to, co jste zažili, vám možná posloužilo jako odrazový můstek k tomu, abyste se dostali tam, kam chcete.
<br><br>
<b>Pokud vám je diagnostikována velmi složitá rakovina, jako je rakovina lymfatických uzlin, a musíte projít velmi dlouhou léčbou a vám se ji podařilo překonat, máte zkušenost s učením, která vás staví do dobré pozice...</b>
<br><br>
Ano, v průběhu života něco změníte, a to je velmi dobrá příležitost. Bylo mi 17 let, byl jsem velmi mladý, ale když dostanete takovou diagnózu, nebo se ve vašem životě stane něco velmi silného, ​​je to, jako by celá vaše existence prošla sítem. Je překvapivé, co nezbylo, a úžasné, co zbylo. Už teď máte to nejlepší, čím se můžete živit, abyste mohli pokračovat v dobrodružství svého života. Vše, co zbylo... jsou lidé, kterým nemůžete věřit, že vůbec existují, tam dole na dně kaňonu.
<br><br>
<b>A naopak, co přecedíte přes síto, je nenávratně ztraceno.</b>
<br><br>
To vám také poslouží jako skvělá lekce. V paralele s horou můžeme říci, že člověk odpouští někdy, Bůh vždycky, hora neví, jak odpouštět.
<br><br>
<b>Jak jste vycházel s Bohem?</b>
<br><br>
Vždy jsem spolu vycházeli velmi dobře, protože jsem ho od útlého věku žádal z celého srdce, a také mu z celého srdce děkoval.
<br><br>
<b>Před nemocí, před výstupem a dosažením vrcholu. Měl jste vždy takový vztah s Bohem?</b>
<br><br>
Vždy se velmi snažte a modlete se velmi usilovně. Naučil jsem se to jako dítě a vždy mě to provázelo ve chvílích, kdy jediné, co  je možné dělat, je modlit se. Byl bych velkým pokrytcem, kdybych nevěřil tomu, za co jsem se modlil, protože jsem se celou svou duší modlil k Bohu. Ze všech sil jsem ho žádal, žádal jsem ho o to nejdůležitější, žádal jsem ho o svůj život, žádal jsem ho o své děti. Modlím se k němu pokaždé, když jdu na divadelní představení. Vybírám si to jako nejposvátnější věc v tom, co je pro mě nejkrásnější částí mé práce, kterou tak miluji. To jsou věci, které vás časem vybudují.
<br><br>
<b>Cesta k uzdravení z nemoci je podobná cestě na vrchol. Jsou chvíle velkého štěstí, chvíle naděje a chvíle deprese.</b>
<br><br>
Ano, ano, představte si oceán nebo Rio de la Plata. Jednoho dne vám najednou řeknou, že tady stojíme před řekou, a vy říkáte: „Moc neplavu,“ plaveme do Uruguaye. "Ne, to nemůžu." "Ano můžeš." Musíte být schopni, protože váš život se krátí." Pak se najednou rozhlédnete kolem a máte tým, protože je tam vaše matka, je tam váš otec, jsou tu vaši přátelé, přátelé, které jste neznali a kteří stojí vedle vás, bratři, sestry. Pak začnete plavat a po pěti minutách už plavat nemůžete, vaše síla je pryč.  Přichází matka, dobrý lékař, dobrá lékařka a jejich zdravé rady: "Oholím se taky“, „neboj se“, „neplav, protože voda se rozbouřila“... Bojím se, říkám. "Nevznášej se, plav, zůstaň na hladině." A pak si odpočinete.
<br><br>
<b>Po cestě se ocitnete bez vlasů, protože jste prošli chemoterapií, a někdy zhubnete, protože se vaše tělo změní.</b>
<br><br>
Ale nemyslete na to takhle. Přemýšlejte o tom takto: "Snažím se, aby můj život neskončil." A moje vlasy zmizí, moje váha zmizí, moje síla zmizí. Někdy je moje naděje pryč a já se stále musím držet života. Začínám si uvědomovat, že je to se mnou těžké, ale stále se držím. A je tu matka, kamarádka, podpora. Nemám se kde držet a najednou mě drží. Nemáte sílu se ptát, ale ptáte se.
<br><br>
<b>Musel jste se někdy izolovat?</b>
<br><br>
Nevzpomínám si. Myslím, že ne. Ve Fundaleu jste izolovaní, ale nejste izolovaní, protože přijde člověk, který musí například uklidit pokoj. Všichni tito lidé jsou Bůh oblečený jako zdravotní sestry jako lékaři. Přísahám. Modlíte se k němu a zeptáte se ho, prosím, a najednou je v tomto doktorovi váš otec, je tu vaše matka, jsou zde vaši bratři, je tu ten doktor, kterého potřebujete, jsou všichni spolu a je to skvělé. Samozřejmě se jedná o program, který nikdo pro svůj život nechce. Tohle pro své děti nechci, dám svůj život, než aby moje děti trpěli něčím, co s tím souvisí. Ale můžu vám říct, co se stalo potom, tohle: dají vám zbraně, abyste se mohli dostat na druhou stranu tohoto oceánu, který se zdá být tak velký, s vědomím, že když se vlny začnou pohybovat, nemusíte plavat, protože víte, že se nemusíte snažit dívat na druhou stranu, ale soustředit se na dva tahy. Co budeme dělat dnes, nedívejme se na zítřek, dnes. Dnes mě čeká chemoterapie a tato studie. Připravte se, nemyslete na všechno to ozařování, chemoterapie, léčby, transplantace, rentgeny, ne ne, jdeme den za dnem. A den za dnem není nic nemožné.
<br><br>
<b>Je tohle lezení po skalách? Přemýšlíte o dnešku a o tom, co musíte v každém okamžiku udělat?</b>
<br><br>
Ano, vrchol je, když přijdete domů obejmout své blízké. Na vrcholu hory si uvědomíte, že se vám hora směje do tváře, že toto nejvyšší místo vám ukazuje, že vrchol je ve vašem domě, když otevřete dveře. Jakmile dosáhnete vrcholu, budete mít domov pro svou rodinu a místo, kam se budete vracet. Uvědomte si, že musíte jít dolů a že na to nemáte sílu, protože jste použili všechno, abyste vstali, že se musíte naučit ovládat sami sebe. Uvědomte si, že když už to vaše tělo nevydrží, jen se zahřeje.
<br><br>
<b>Co se stalo strachu? Protože to je pocit, o kterém se nemluví, a člověk se umírání velmi bojí.</b>
<br><br>
Všichni žijeme ve strachu. Strach vás ovládá každý den.
<br><br>
<b>Ale viděli jste, že jsou chvíle, kdy strach bere víc, než může.</b>
<br><br>
Ano, když jste sami. Ten, kdo je s ostatními kolem ohně, se nebojí. Ale všichni se bojíme.
<br><br>
<b>Pokud tam někdo je, říkáte, že se bojí méně?</b>
<br><br>
Když se někomu podíváte do očí, je v něm méně strachu, ať se děje, co se děje. Pokud zemřu a zemřu při pohledu do očí jednoho z lidí, které miluji, je to v pořádku.
<br><br>
<b>Jaký je ten vrchol, který popisujete? Vaše rodina, váš domov, vaše děti, vaše město?</b>
<br><br>
Popsal bych to jako nejlepší sen, jaký jsem kdy měl. Jsem velmi nápaditý muž, zamířil jsem za sluncem a neminul? Moje rodina je takto vynásobená nekonečnem, ani jsem si to nedokázal představit. Navíc jsou všichni zdraví, každý má úsměv na duši, každý dělá to, co ho opravdu baví. Nemůžeme uniknout rozkazům našich starších, rozumíte? Cílem je udržet je co nejšťastnější a snažit se dělat to, co je dělá šťastnými. Protože je lepší jíst rýži a být spokojený s tím, co děláte, než mít vše, co si dokážete představit, a nebýt spokojený s tím, co děláte.
<br><br>
<b>Byla jsem vyděšená, když jsem viděla, že před pár týdny jste byl v nemocnici a odstranili vám rakovinu.</b>
<br><br>
Příliš mnoho slunce. A nezapomeňte, že mám za sebou ozařování, takže moje kůže je na některých místech citlivá a nikdy mi na slunci nezáleželo. Myslel jsem, že pro mě to všechno skončí mnohem dříve. Nedokázal jsem si představit, že mi bude 40 nebo 50 let.
<br><br>
<b>Myslíte život?</b>
<br><br>
Ano, přísahám.
<br><br>
<b>Kdy jste myslel, že je po všem?</b>
<br><br>
Celý můj život, vždycky. Vždy jsem si myslel, že cesta tímto životem je pro mě krátká.
<br><br>
<b>Nejen, když jste měl rakovinu?</b>
<br><br>
Myslím, že od té doby to bylo vždycky. Ano, protože jsem tam chodil deset let. Bůh mi dal ještě deset let a já je prožiju se všemi, přísahám, to byla ta slova. Řekl jsem to své matce a moje matka vám to může říct. Bůh mi dal ještě deset let a já budu pařit jako blázen. Protože deset let je dlouhá doba, je to věčnost, kdy teprve začne, a kdy skončí, začnete přemýšlet, jak přežít za dalších deset let.
<br><br>
<b>Staral jste se někdy o slunce?</b>
<br><br>
Nikdy. Nikdy, vždycky jsem se cítil jako jeho přítel, i dnes. Nikdy jsem krém nepoužíval, ale dnes jdu z domu a namažu se. Pokud budu řídit, namažu si ruce opalovacím krémem.
<br><br>
<b>Když jsme byli dětmi, neměli jsme tolik informací o ochraně.</b>
<br><br>
To je dobrá výmluva, ale dnes už tato výmluva neexistuje. Člověk musí být opatrný.
<br><br>
<b>Co máte na kůži, že s tím budete muset jít do nemocnice, aby vám to odstranili? Tyto karcinomy?</b>
<br><br>
Může vás to svědit. Může to vypadat jako pupínek, ale svědí to. Aniž si to uvědomujete, poškrábete se a trochu se zraníte. Pokud tomu nebudete věnovat pozornost, stane se to, ale musíte tomu věnovat pozornost. Jdu ke kožní lékařce, prohlédne mě od hlavy až k patě a řekne mi: "Tohle zmizí a tohle zmizí, tak to namažeme kortikoidovou mastí a tohle taky zmizí." Léčím se v Hospital de Clínicas, požádám o schůzku s dostatkem času a oni mě zkontrolují.
<br><br>
<b>Jak často tam chodíte?</b>
<br><br>
Nejdůležitější je, že se občas zkontroluji a prohlídnu se, jen si nemůžu zkontrolovat záda, pokud mě nesvědí. Ale když zjistím, že se škrábu o zeď, nechám si je zkontrolovat. Ale bez dramatu to není dramatické. Máme skvělé doktory a čekají, až odejdete a domluvíte si další schůzku. Jaké jsou povinnosti? Brzká detekce. Pokud se objeví později, je to velký problém a noční můra, která vás může zavést až na mořské dno.
<br><br>
<b>Řekněte mi, jak překonat zklamání?</b>
<br><br>
Na to bych se zeptal já.
<br><br>
<b>Když vstanete  a musíte to vzdát. Při lezení na Aconcaguu jste měl znovu plicní edém, jak jste to překonal a chcete se zase vrátit?</b>
<br><br>
Nevím, jestli to odejde, zklamání k tomu patří.<br>
To se dá tolerovat. Jak trávím noc? nevím. Noc rodí duchy, démony a náhlé smutky. Roste také kreativita. Noc je věc buď velkolepá, nebo monstrózní. Snažím se to překonat tím, že budu neustále blízko kreativitě. Byl jsem na monstrózní straně noci a zklamání k tomu patří.  Nemůžete se zbavit zklamání, které vám také tolik dává, ale musíte ho přežít. Smutek, který je třeba vydržet. I když bude vaše srdce zlomené, budete to muset přežít. Přál bych si, abychom mohli něco udělat, abychom tomu zabránili.
<br><br>
<b>Říkáte to tak klidně, protože jste to už zažil?</b>
<br><br>
Rozhodně. Jinak bych vám tu brečel na rameni, ale myslím to vážně. Nemůžeme jít životem, aniž bychom z něčeho nezažili velké zklamání. Něco nás naštvalo, protože jsme to zkusili. Je mi z toho smutno, ale snažil jsem se ze všech sil. A vracím se. Studuji a vracím se.
<br><br>
<b>Jsou lidé, kteří se nevrátí. Nevidím, že by jste říkal „všechno je připraveno“.</b>
<br><br>
Někdy se to stane, ano. A někdy si příliš pozdě uvědomíte, že to tak je. A někdy dokonce někoho zklamete. Ale pokud můžete požádat o odpuštění? Co kdybyste pochopili, proč se vám něco nepovedlo? Jsi dobrý člověk. Neuchýlil jsi se k podlosti a tam jsi něčeho nedosáhl, to je trénink. Co mám udělat, abych splnil tuto úroveň?
<br><br>
<b>Snížili jsme cenu. Cítíme se velmi špatně, protože jsme na tom tehdy nebyli nejlépe.</b>
<br><br>
Nebo za to zaplatíme. Raději zaplatím cenu. Vlastně raději věci přeceňuji a platím. Všechno má svůj čas a je čas říct si: "Nemá cenu za to platit," ale snažil jsem se za to zaplatit. Pokud to za to nestojí, odejdu s jistotou, že jsem to udělal.
<br><br>
<b>Facunda mohu také popsat jako vynikajícího pilota, protože umí létat s letadly a říká se, že jste také dobrý v létání a že se pohybujete po místech letadly. </b>
<br><br>
Ne, jsem soukromý pilot.
<br><br>
<b>Ano, ale když si pronajmete letadlo, poletíte s ním a dostanete se tam. Umíte tisíc věcí.</b>
<br><br>
Jsem neklidný, jsem zvědaví. Moje sestra je učitelka hudby. Chcete-li se stát učitelem hudby, studujete stejně dlouho jako astronaut, mnoho let, 12 nebo 13. Za těch 12 nebo 13 let jsem se naučil spoustu malých věcí. Maličkosti, které jsou pro mě něčím neobvyklým. Představte si například, kolik miliard let na světě existujeme, že můžete sedět v létající věci a dívat se na svět. Před 100 lety to nebylo možné. A připadá mi velmi neobvyklé vyskočit z letadla a hrát něco, kde letíte. Nelétáte, padáte jako kámen, ale hrajete hru na létání a otevírání padáku. Učit se je velmi příjemné a nyní, v tuto chvíli, se učím být se svými dětmi pouze jako táta.
<br><br>
<b>Nemusím vám říkat, kolik toho Facundo udělal, jeho cesta je nekonečná. V televizi jsou velmi úspěšné jeho telenovely. Ale kromě toho hraje v divadle a kině. Pilot a horolezec nyní uvádí hru s názvem „Ve vzduchu“, jak se měla jmenovat. I když téma, které je ve vzduchu, je jiné téma.</b>
<br><br>
"Ve vzduchu" definuji jako to nejkrásnější dílo na světě, ale děje se mi to po celý život, a byl jsem nucen si všimnout, že říkám: "To je ta nejhezčí věc na světě", "toto je nejúžasnější věc na světě", "Je to ta nejúžasnější věc na světě." Samozřejmě, a neuvědomil jsem si to, jsem šokován, ale myslím si, že „toto je nejlepší západ slunce v historii světa“. Přistihl jsem se, jak říkám tato slova, a můj obličej se stává dětinským, když to říkám, a z celé své duše prosím, abych to nikdy nepřestal dělat, protože se v tom ukrývám, jsem v tom šťastný, neexistuje pro to žádná hranice. Po tomhle se nedostanete na vesmírnou raketu, ale kdo ví?
<br><br>
<b>Prožíváte vše velmi důkladně?</b>
<br><br>
Ano, dokonce i klid.
<br><br>
<b>Všechno je hyperbolické, obrovské, působivé.</b>
<br><br>
Až do míru. Do klidu, který jsem celý život hledal. Dokud si nebudu moct sednout a vypít maté, abych neběžel moc rychle a nedělal moc hluku, protože je čas, aby se mysl uklidnila.
<br><br>
<b>Nedovedu si vás představit bez pohybu.</b>
<br><br>
Já taky, ale můžu. A mám pocit, že bych mohl být v klidu celou věčnost.
<br><br>
<b>Řekněte mi situaci, ve které se nacházíte celé hodiny. Protože přicházíte s batohem, jako byste se chystal vylézt na Aconcaguu. Jste vždy připraven na to, že něco přijde? Když jste velmi klidní, cítíte ztrátu času?</b>
<br><br>
Kdybych se dnes vrátil domů brzy, viděl bych západ slunce... Včera jsem měl jít na akci, jel jsem kolem Aeroparku a slunce zapadalo. Zaparkoval jsem. Nebudu vám říkat, že tohle je nejlepší západ slunce, máte své vlastní město. Ale tohle je vaše město a vaše letiště. Letiště, na které jezdím a odjíždím od svých devíti let, kdy jsem poprvé v životě jel sám do Tucumánu. Moji strýcové na mě čekali v Tucumanu a já jsem jen seděl v letadle. Teď, v 52, bych zaparkoval v dodávce, kterou jsem si mohl koupit za svou práci, a seděl bych a díval se na západ slunce.
<br><br>
<b>Dodávka, která vždy hodlá projet Argentinou.</b>
<br><br>
Mám to rád. Asi proto, že když jsem vyrostl, ve svých dvaceti letech, mohl jsem začít cestovat. Ve skutečnosti jsem si v roce 2003, po deseti letech neustálé práce od pondělí do neděle, bez přestávky, chtěl dát oddechový čas. Už jsem měl dům, dodávku, peníze v kapse. Hodláte tak strávit pár týdnů? - Kolik týdnů? Mnoho týdnů. Vezmu si rok. Marcelo Rey, můj agent, který mi byl jako otec, řekl: Odejdi na rok. Jdi pryč, nechci tě vidět celý rok, jdi pryč." Tak jsem si koupil malý karavan, zapřáhl ho za dodávku a odjel na šest měsíců. A cestoval jsem po zemi, jako bych řezal silnice. Argentina a lidé, kteří tam žijí, jsou nejneobyčejnější věci. O tom být v hluboké noci, vidět trochu světla v pozadí a cítit se vítán. To se mi stalo v Entre Rios, Los Pascal v kolínském Ensemble 25. května. No, budou si pamatovat.
<br><br>
<b>Tohle je Facundo Arana...</b>
<br><br>
Z pohledu osoby, která mě přijala, jsem poznal, jestli to byl Facundo Arana nebo Cacho Gomez, na tom nezáleželo. "Pojď, posaď se," řekl. Šli jsme na zahradu, přinesli salát, dali ho na stůl a každý snědl, co tam bylo. A to se mi stávalo po celé Argentině, od začátku do konce. Ale také jsem byl svědkem toho, že se to stává všem lidem.
<br><br>
<b>Takže jste si uvědomil, že nejste závislí na činech nebo na něčem konkrétním a že když se potřebujete pustit, pustíte se a užijte si to.</b>
<br><br>
Rád hraji, když si myslím, že to tak má být. Vím, že je to mnohem složitější, ale rád si myslím, že jsem nesobecký. Rád věřím, že jsem nesobecký, a toho chci dosáhnout. Nevím, jestli je to pravda.
<br><br>
<b>Ale vy se dostanete do tohoto světa a užíváte si ho, necháte na chvíli všechno jít.</b>
<br><br>
Po určitou dobu. Hele, někdy se kvůli maličkostem nezlobíte, o nic se nestaráte. Žijete s dalšími pěti lidmi. Víte, kdy je vhodný čas jet kousek odtud, umět to udělat a nechat kamaráda, aby vám řekl: „To je skvělé, že jedeš na chvíli do Mar del Plata,“ nebo kamkoli. Dnes Maria odjela s Indiou.
<br><br>
<b>Máte velmi pěknou vlastnost, že u každého rozumíte tomu, co se s tím druhým děje.</b>
<br><br>
Rád si myslím, že jsme dva lidé, kteří jsou spolu. Dva. Samozřejmě rádi věci mícháme. Stojí mě to trochu víc, ale jsme dvě poloviny.
<br><br>
<b>Co vás to stojí?</b>
<br><br>
Bez půlky by mě to stálo víc, ale jsme dvě půlky. Je to dobré učení a dobrý čas v životě si to uvědomit. Některé zřejmé znalosti se mi zdají velmi obtížné, a některé další velmi obtížné znalosti jsem se naučil rychle.
<br><br>
<b>Přiznáváte, že máte těžké chvíle v procesu učení, když Maria říká „sbohem, jedu někam s Indiou“?</b>
<br><br>
Nebylo to pro mě těžké. Ale jsem ženatý se ženou, kterou mám nejraději ve vesmíru. Onehdy mi řekla něco úžasného, ​​co mě rozesměje po celý rok, a já čekám na jakoukoli hádku, abych ji řekl: "Pokud se rozejdeme, půjdu s tebou." Je to dokonalé, je to krásné.
<br><br>
<b>Jediná možnost je být s ní. Pokud se tedy rozdělíte.</b>
<br><br>
Ano. Přítel, který mluvil se svou bývalou, mi právě řekl, že svou bývalou stále miluje. Následně měl mnoho partnerů. Když mluvil se svou bývalou, řekl jí: „Už nejsem ve vztahu, protože poté, co jsem byl s tebou, kterou stále miluji, jsem až dosud nemohl milovat méně než teď.“ Chápu, že se tam nikdy nedostanu. Takže bych nechtěl nikoho naštvat, nechtěl bych nikoho nerespektovat a ztrácet jeho čas, protože se nikam nedostanu.
<br><br>
<b>Člověk ví, že ho nikdo nebude milovat tolik jako určitá osoba.</b>
<br><br>
Není nic lepšího, než jí to říct pohledem do očí.
<br><br>
<b>Od koho si myslíte, že jste se naučil empatii? Kdo to byl u vás doma?</b>
<br><br>
Můj otec, moje matka, moje sestry, moji přátelé a další. Empatie je slovo, které jsme se naučili teprve nedávno, ale tento pojem vždy existoval. A tento koncept máme všichni od přírody, potřebujeme ho.
<br><br>
<b>Jsou lidé, kteří to nedělají, kteří se nepřipojují.</b>
<br><br>
Pak mají problém.
<br><br>
<b>Komunikujete velmi snadno a velmi hluboce. Je vám to vlastní.</b>
<br><br>
Když jsem byl teenager, nemohl jsem s nikým mluvit. Byl jsem příliš stydlivý, příliš jsem se styděl. Nemohl jsem mluvit s nikým, kdo by se mi díval do očí. Styděl jsem se, okamžitě jsem neměl dostatek vzduchu, bylo pro mě těžké dýchat. Když se podíváte na moje věci z prvních let, uvidíte, že mi chyběl vzduch a snažil jsem se to nedávat najevo. Až do samého konce kariéry se všichni kolegové shodli, že nemůžu pokračovat, protože nemůžu ani dýchat.  Všechno pro mě bylo těžké. Kameramani, zvukaři, režisér, producent – ​​ti všichni působili jako asistenti terapeuta. Na něco jsem byl naštvaný a měl jsem kolegy, kteří mě podporovali. A pak mě to přešlo a jako by se nic nestalo. Vše je v našich hlavách, alespoň poučení je formou respektu ke všem lidem, kteří šli vedle vás.
<br><br>
<b>V srpnu v komplexu La Plaza pokračujete ve hře  „Ve vzduchu“?</b>
<br><br>
Ano, "Ve vzduchu" si představuji jako nejkrásnější dílo na světě. Neříkám, že je to jediné nejkrásnější dílo na světě, ale vystoupalo na vrchol. „Život je krásný“, „Pošťák“, „Ve vzduchu“ jsou působivé výtvory Manuela Gonzaleze Gila. Nemůžu přestat. Přísahám, že je to ta nejkrásnější hra na světě. Tohle byste měli vidět. Přijďte v pátek v srpnu.
<br><br>
<b>Přesvědčil jste mě.</b>
<br><br>
Přijďte a uvidíme. Na pódiu jsem ten hlavní já.
<br><br>

<a name="97"><b>Jediné co můžu dát, je objetí (Caras)</b> </a>
<br><br>

<i>Jeho jméno je synonymem pokory, solidarity a odolnosti. Faktem je, že kromě toho, že byl Facundo Arana miláček telenovel, který na konci 90. let věděl, jak posunout hranice a zaujmout několik generací, stal se pro mnohé pojmem. Byl to ten dlouhonohý hudebník, který hrál na saxofon v metru a který s velkými obtížemi a vytrvalostí dokázal uskutečnit svůj sen. Byl to malý chlapec, který bojoval s rakovinou s vytrvalostí a optimismem, a ten, kdo vždy zvedl prapor solidarity navzdory obtížím a riskantním výzvám. V honbě za nejspravedlivějšími důvody. „Mám povolání (herectví), ale když se zvednu a jdu dělat něco, co miluji, a můžu to dělat s vlajkou, která  mě nic nestojí a můžu něco říct, dává mi to křídla, “ přiznává herec v pořadu La Nacion, když mluví o různých kampaních, kterých se účastnil, do této kampaně investoval celé ty roky.<br>
  Přestože Arana v poslední době upřednostňuje projekty, které mu umožňují trávit nejvíce času s rodinou, druhá polovina roku pro něj bude poměrně rušná. Plánuje se vrátit na velké plátno a zopakovat si duet s Gianellou Neirovou – jeden z romantických párů, které byly v módě na počátku 21. století. Herec a hudebník je zpět na žebříčku s hrou En El Aire, která měla premiéru před 12 lety. To je pro něj velmi speciální. „Vždy to prezentuji jako nejkrásnější dílo na světě, protože z celé duše věřím, že je. Jsem velmi hrdý, že jsem to dokázal,“ přiznává a každý pátek v srpnu vystoupí v Paseo La Plaza</i>
<br><br>
Je to věčná láska. Už je to 12 let a není moc lidí, kteří by mohli v této profesi pracovat 12 let, aby pracovali s textem a nechali ho to dělat. Dělali třeba jiné věci a vrátili se k tomu ve 40 a pokračovali v tom později, v 52 letech. Je velmi zajímavé, co se děje, protože je to jako semínko, které vyroste od malého stonku a pak vytvoří strom, který nese ovoce.
<br><br>
<b>Co upoutalo vaši pozornost před prací na hře, co vás přimělo říci: „Chci to udělat“?</b>
<br><br>
Při sestupu z Everestu v roce 2012 jsem velmi trpěl. Když jsem se sem dostal, zavolal jsem Javieru Faronimu a řekl: "Musím se okamžitě pustit do práce." Javier je velmi velkorysý divadelní producent a řekl mi: "Proč si neuděláš dovolenou, neodpočineš si od toho, co se ti stalo?" a já mu řekl, že prostě ani nechci myslet na to, co se stalo, že se chci pustit do práce, protože jsem si začal uvědomovat, co se stalo, a uvědomil jsem si, že to tak není. Chystal jsem se spadnout z kopce do propasti. Rozuměl mi a řekl: "Mám tato díla." Řekl jsem mu, že chci být na jevišti sám a že potřebuje režiséra a spisovatele, a on mi říká: „Mám dva v jednom“ a zavolal Manuelu Gonzalezi Gilovi, což je jako říkat Messimu, když chcete míč. Manuel se chystal odjet do Mexika jako režisér a zůstal tam. Dali jsme se dohromady (osobně jsme se neznali) a začali pracovat. Má malé divadlo jako studio, aby mohl oprávněně experimentovat a zkoumat. Psaní a zkoušení nám trvalo čtyři měsíce, protože tento kus je velmi složitý.
<br><br>
<b>Věděl jste, co chcete sdělit, nebo jste jen chtěl pracovat?</b>
<br><br>
Potřeboval jsem pracovat. Nešlo ani o to být sám. Potřeboval jsem se léčit a umění léčí; To je mi naprosto jasné.
<br><br>
<b>A uzdravil jste se rychle?</b>
<br><br>
Ano, rychle. Faktem je, že láska, která byla nade mnou ve vzduchu, je naprosto magická a stálá. Byla to moje první zkušenost jako sólového herce a vznikla tak úžasným způsobem. Pro Manuela také uplynulo 12 let a on se dnes přišel podívat na představení a říká mi: „Nic neměň.“ Je to perfektní poznámka k tomu, co chtěl hrát v "En El Aire".
<br><br>
<b>Jako herec rád komunikujete s lidmi, hledáte sám sebe. Co je špatného na těchto návratech, na příbězích, se kterými se setkáváte?</b>
<br><br>
Mnohé mě živí, některé mě učí, jiné se mě dotýkají, další překážejí, další mě nutí. Někdy jsem požádán o radu, kterou nevím, jak dát, a pak jediné, co můžeš dát, je objetí. Ale objímání přichází s mnoha věcmi, protože jediné, co můžete dát, je láska, protože toho druhého neznáte. Dávají mi úžasnou zpětnou vazbu v této hře a já už na ně čekám, protože vím, co ta hra dává. Už 12 let sleduji, co se s lidmi děje, že jakmile dohraju představení, celé publikum stojí; Je velmi těžké postavit lidi na nohy. Potlesk, když vejdete, je věnován vám, protože vás znají dlouho, protože vědí, jaký je příběh hry, pak je to velmi jemný potlesk. Nyní si musíte vysloužit potlesk na konci, a to je pravidlo. Potlesk, který zní vzduchem, mě naplňuje hrdostí, naplňuje mě štěstím, naplňuje mě nekonečnou radostí, protože jsem hledal úsměv v duši, ne minci v kapse.
<br><br>
<b>S touto hrou jste se dostal do Izraele...</b>
<br><br>
Jel jsem do Izraele a prezentoval jsem ji v Izraeli, kde lidé mluví španělsky také proto, že mě viděli v telenovelách, je to velmi silné, velmi pěkné. Plnění hal v Izraeli, plnění ve Španělsku. Přichází okamžik, za který už nemohu jinak, než být vděčný, a věnuji se vděčnosti. Navíc je příjemné vědět, že můžete děkovat se stejnou intenzitou, s jakou jste žádali, a to je velmi příjemné.
<br><br>
<b>Vždy vás bavilo všechno, co jste dělal, protože jste chlap, který si užívá života, ale byla vám tato profese užitečná?</b>
<br><br>
Úžasná, úžasná po celou dobu. Nikdy na mě nebyla zlá. Jde o to, že řemeslo není nikdy hořké. Faktem je, že realita někdy doprovází to, o čem sníte, a někdy vás překvapí. Život říká: "Chtěl jsi sem jít, ale tohle je teď a tady." V mém případě jsem šel, kam jsem chtěl. Spokojil jsem se s velmi málem, ale umím táhnout jen tak silně, jak umím, neumím táhnout velmi málo, tak jsem tahal, jak jsem mohl, a vidíte, že ten den vládl jižní vítr. Opravdu to šlo tak daleko za hranice toho, o čem jsem snil.
<br><br>
<b>Byly to projekty, kterými jste prošel, ale navíc jste se stal hercem, kterého jsme všichni potřebovali vidět v telenovelách...</b>
<br><br>
Navíc s jakými kolegy, s jakými kolegy!!! Každé obsazení, každý režisér, každý producent, každá kamera, zvukaři. Na všechny tyhle lidi myslíš, když chceš být hercem, když chceš být umělcem. Ale nemůžete si myslet, že potkáte spoustu lidí, které budete potkávat i nadále celý život, a to je skvělé.
<br><br>
<b>Vybral jste si projekty, o kterých všichni slyšeli: Padre Coraje, Divoký anděl... Co bylo dál? Říkal jste mnohem více „ne“ než „ano“?</b>
<br><br>
Říkáte „ne“, když máte pocit, že se vás něco netýká, netýká se to vás. Jediné, co se mi může líbit víc než mé řemeslo (nepočítám-li moji rodinu a mé koníčky), je můj čas. A můj čas ne vždy jde ruku v ruce s mým řemeslem. Někdy je můj čas sednout na motorku a ztratit se, nebo popadnout dodávku a ztratit se.
<br><br>
<b>Pak jste se rozhodl, že chcete zůstat doma déle...</b>
<br><br>
Od té doby, co jsme se s Mary potkali a narodily se děti (které se narodily velmi rychle), pamatuji si, jak jsme říkali: „No, zkusme doprovázet vývoj našich dětí, doprovázejme je, doprovázejme se navzájem a povolme. Není to šílené vychovávat tři děti současně, protože byly jako trojčata." Ale měli jsme velké štěstí na děti, kteří se nás dotýkali, a já měl velké štěstí na ženu, kterou jsem potkal. Byl jsem před svou nejmilovanější osobou z celého vesmíru, v tomto a ve všech životech té doby nebylo potřeba nic víc.
<br><br>
<b>Ale možná to bylo stejné jako říct: „Nechci být deset hodin pryč z domova“?</b>
<br><br>
Tak to bylo. Divadlo je v tomhle dobré místo. Umožňuje vám dělat trochu více rodinné práce. Měl jsem také štěstí, že to největší, to, co mě nejvíc vyžadovalo být ve studiu, se stalo těsně předtím, než jsem měl děti, a pak když už jsem něco dělal, byl to spíš koníček.
<br><br>
<b>Vidí vás děti na pódiu? Chodí s vámi?</b>
<br><br>
Ano, chodí se mnou. Několikrát v životě jsem doprovázel svého otce, abych ho viděl přednášet na univerzitě. Jednou jsem nešel na oslavu svých narozenin, protože jsem věděl, že můj otec nemá čas. Přišel jsem k němu do UBA, kde učil, zaklepal na dveře a řekl: „Ahoj tati, jsem tady, abych tě pozdravil,“ a pevně mě objal. Velmi jsem ho překvapil. Tyto věci zůstávají navždy v mé paměti. Velmi mě zajímá být v takových případech všímavý. Pamatuji si vůni parfému mého otce a texturu jeho kůže v tom objetí.
<br><br>
<b>Pamatuji si, jak jste na sociálních sítích sdílel svůj smutek ze smrti svého otce... Jaké byly ty poslední roky bez něj?</b>
<br><br>
No, život byl ke mně velmi štědrý a součástí té štědrosti je, že jsem měl štěstí, že mi pro svého otce nezbylo jediné slovo. Nezbyla mi žádná objetí. Objetí, která jste neobjali, zůstávají v krabici a můj otec šel do krabice se všemi objetími, se všemi pohledy, se vším tím mlčením. Bude mi chybět do konce života, ale moje duše je v klidu a vím, že odešel v míru, protože mu nezbylo jediné objetí se svou životní partnerkou nebo žádným z jeho dětí. Takže se na to můžu ohlížet s úsměvem, i na věci, kterých litoval, a to, co jsem možná jako syn potřeboval, byly později korigovány rozhovory mezi tehdejšími dospělými; postaral se o to. Nezbývá mi tedy nic jiného než hluboký vděk. A dnes to opakuji se svou mámou. Společně se smějeme, vzpomínáme společně s úsměvem, s pláčem a s vědomím, že pokaždé, když odcházíme, nezbývají slova ani objetí.
<br><br>
<b>A vy... Vypadáte jako táta?</b>
<br><br>
Snažím se splnit požadavky. Otec je vše, co může dělat, já jsem vše, co s nimi mohu dělat. Můj otec řekl: „Kéž bych měl více času,“ beru to na vědomí, protože když ten, kdo ti to říká, je dobrý člověk (a můj otec byl) a mluví s tebou se všemi těmi životními zkušenostmi, jsou věci, kterým je třeba věnovat pozornost. "Sdílej čas se svými dětmi, protože rostou velmi rychle," řekl. Dnes je mým dětem 15 a 16 let.
<br><br>
<b>Jste typický táta, který sedne do auta, řídí ho a dívá se všude?</b>
<br><br>
S Mariou jsme takoví, jsme takoví v mnoha ohledech. Děti mají velké štěstí, že mají matku, kterou mají. Je velmi těžké mluvit o člověku jako o otci. Jsem ten nejlepší otec, jakým mohu být. Vím, že je toho hodně, co je potřeba opravit, ale ujišťuju se, že půjdu ven a nastuduji si, co potřebuji opravit, a pokusím se to opravit, což je hodně. A jdu si za tím.
<br><br>
<b>V jednu chvíli jste řekl, že děti nechodí do školy, ale učí se z domova, aby byli spolu, že?</b>
<br><br>
Nechodit do školy neznamená být vyloučen ze školy. Navštěvují virtuální školu a mají lektory; povinností je mnoho. Na takové školení jsme přešli, když už byli velcí, aby už za ně byly vyřešeny sociální otázky (téma kamarádů). Mluvíme o posledních ročnících školy. To není totéž, jako když jste diplomat nebo voják, kteří mají různé osudy. To je jiná věc. Najednou má India soutěže na jiném místě a my ji doprovázíme. Podnikáme rodinné výlety, podnikáme vzdělávací výlety a tak dále, technologie, které dnes máme, vám to umožňují. Dnes je vše mnohem jednodušší.
<br><br>
<b>A jak zvládáte rozvrh?</b>
<br><br>
Mají stejný denní režim jako ve škole, jen doma. To je to, co jsme si vybrali a jsme velmi rádi, že jsme to udělali. A děti jsou moc rádi, usmívají se.
<br><br>
<b>Jste sportovní rodina. Jak se stavíte k tématu motorky? Vaši chlapci jezdí na motorkách, pustíte je, bojíte se?</b>
<br><br>
Dělají motokros. Pokud přemýšlíte o tom, co se při jízdě stalo Christopheru Reeveovi, řekněte své dceři, aby neseděla na koni. Jednoho dne muži spadl balkón na hlavu a já vidím lidi, jak jdou po ulici, aniž by vzhlédli. Musíte se pokusit chodit s určitou opatrností. Když si vezmete motokrosovou motorku a jedete po trati, zatáčíte a chcete skočit a nikdy jste nejeli motokros, no... stát se může cokoliv. Ale když se učíš kousek po kousku a máš instruktora... Můžu jim říct: „Tady je klavír, tady housle, tady harfa, tady auto, tady motorka,“ protože, pokud vím, to se jim líbí. Ať vidí celý svět. Měl jsem právnickou knihovnu a můj otec mi říkal: "To, co vím a co ti mohu nabídnout z celé své duše, je mé jméno v právu," a moje matka mi říkala: "Buď svobodný, buď kým chceš být." “ (tišším hlasem). Když jsem jí řekl, že chci hrát na saxofon, řekla: "No, dobře... Uvidíme, jak to řekneme tvému otci." A El Viejo bylo z doby, kdy šlo štěstí ruku v ruce s jistotou a jistota vám dávala možnost mít řemeslo, profesi, která by vás živila a byla víceméně bezpečnou profesí. Tohle považoval za nejlepší odkaz, který mi mohl zanechat, a já mu tleskám a z celého srdce děkuji. V dnešní době je to spíše jako „Chci rozesmát vaši duši a je mi jedno, co děláte. Je mi jedno, jestli budeš muset jíst rýži do konce života, dokud budeš šťastný...“
<br><br>
<b>Jak vycházíte s technikou?</b>
<br><br>
Štve mě (smích), ale mám svůj vlastní Instagram. Baví mě psát příspěvky, baví mě sdílet. Děti už mi říkají: "Ne, tati, tohle nezveřejňuj." A to, že jsem starý muž, už se mě začíná dotýkat. "Dnes mluv, jak jen to jde," říkají mi. Zním pro ně jako Richard III. (smích)
<br><br>
<b>Jaké jsou vaše tři děti?</b>
<br><br>
Každý má svou vlastní osobnost, své vlastní vášně. Každý říká, co si myslí, dělá, co říká. Naplňují mě hrdostí.
<br><br>
<b>A Maria?</b>
<br><br>
Co vám můžu říct o Marii?! Maria je základem všeho. Jsme spolu od roku 2007. Každý má svou nezávislost, a to se mi moc líbí; jsme všichni spolu a nezávislí. To je to, co jsem se naučil, co jsem věděl.
<br><br>
<b>Uvědomujete si, že tato léta nejsou pro vás i Marii marná? Jste stále stejný idol (nevím, jestli máte rád výraz idol), kterého lidé viděli v telenovelách?</b>
<br><br>
Proč mi vadí, že mi říkají idol? Dnes bych se mohl stát zralým idolem, starším idolem se vší hrdostí. Mám ty nejvřelejší vzpomínky, a navíc ne každý může být galantní. Ne každý bude celé ty roky točit jednu sérii za druhou v hlavní roli, v roli idola.
<br><br>
<b>Staral jste o sebe dost, abyste takový byl?</b>
<br><br>
Ano, musel jsi se o sebe starat, protože jsem přišel a řekli mi: „Yago chodí po pokoji v kožené bundě,“ takže jsem musel trénovat. Padre Coraje byl v sutaně a měl obrovský pás. Hodně mě to bavilo a navíc zkoušky probíhali velmi dobře.
<br><br>
<b>Co vám zbylo z toho idolského období?</b>
<br><br>
Barva očí (smích). Cvičím, protože jsem rád připravený, abych mohl říct: „Budu lézt po skalách.“ Kolena mám v pořádku, nohy v pořádku, jsem v dobré aerobní formě, hlava v pořádku, pak můžu jít. Postupem času se velmi důležitou stává kvalita života, které člověk dosáhne, co udělal. Ve 40 jsem přestal kouřit, protože jsem v 50 nechtěl přemýšlet o tom, jaký respirátor budu nosit. Slyšel jsem Sandra v druhé polovině svého života říkat: "Podívej, co jsem, přestaň kouřit." Nemůžu tomu uvěřit, když pořád vidím lidi prodávat tyhle kraviny na stáncích. Měli by být zakázáni. Lidé vyrábějící tabák (ti, kteří vyrábějí cigarety), musí nejprve nechat své děti kouřit a poté je prodat. Kouřil jsem mnoho let, nekuřte.
<br><br>
<b>Mluvil jste o zdraví a naštěstí jste v pořádku, ale slyšel jsem, že děláte něco jako že se vzdáváte toho, čemu se někdy v médiích říká...</b>
<br><br>
Nebylo to odmítnutí, byla to úprava. Měli jsme velmi úžasný rozhovor s Marií Laurou Santillan, bylo to o potřebě a důležitosti vyšetření, jít k lékaři se splněným úkolem. A od té chvíle se objevily jisté široce rozšířené zprávy, které začaly říkat: „Tragická zpráva, která otřásá showbyznysem o zdraví...“, „Nová léčba a radiační terapie...“. Zahrnují radiační terapii v názvu a to je velmi vážná věc. Jsou lidé, kteří prožívají velmi těžké chvíle a tohle všechno nestojí za jediné kliknutí. Takže se mi zdá, že informace jsou jedna věc a znepokojovat každého, je věc druhá.
<br><br>
<b>A měl jste obavy?</b>
<br><br>
Lidé, kteří mě znají, zejména moji přátelé, mi volali a říkali: "Co se stalo?" Protože ne každý klikne na tlačítko, aby viděl poznámku a zavolal vám přímo, protože je naštvaný. Ale bez ohledu na to musí existovat limit. Musíte překročit čáru trochu víc, protože někdy to jde trochu přes palubu. A pokud jde o zdraví, podstata je následující: včasná detekce vám může zachránit život. Měl by existovat takový název, ne nesmysly typu „Showbyznysu se dotýká, co se děje...“ Takže jsem v pořádku. Podílím se na včasném odhalení nově vznikajících chorob, ke kterým dochází díky tomu, že jsem se celý život hodně opaloval a mám citlivou pokožku kvůli ošetření, které jsem absolvoval. Takže to nebylo odmítnutí a: "Děti, prosím... Buďte opatrní s těmito tématy, buďte opatrní s těmito tématy." Už nežijeme v době, kdy mrtvé tělo slavné osobnosti je obráceno k fotografovi obličejem dolů. Jsme v jiné době.
<br><br>
<b>Určitě se najdou lidé, kteří vás zastavují na ulici a říkají, že kvůli vám darovali krev...</b>
<br><br>
Ano, děje se mi to často a je to pro mě velká čest. Víte proč? Protože nemůžu darovat krev. Takže pokud může darovat jiný, znamená to hodně.
<br><br>
<b>Děje se kromě divadla něco i v televizi nebo u filmu?</b>
<br><br>
Na konci srpna budu natáčet s Gianellou Neirovou, která produkuje filmy, a je to šílené. Udělali jsme spolu Yaga v roce 2001. Je superstar v Peru a začala produkovat filmy. Budeme točit v Chile. A taky budu s Telefe dělat něco, co tady ještě nemůžu říct, ale děje se to, a to se mi moc líbí. Jsem ambasador pro Catamarca, takže nahráváme věci pro Catamarca, pracuji se značkami, se kterými tvoříme i obsah. Je to mnoho věcí, které byly vypůjčeny z telenovel nebo z divadla. Dělám teď spoustu věcí, ale vždy držím prst na tepu svého domova.
<br><br>


</div>
<img src="update-end.png">
</body></html></head>

</body></html></head>


<br>


</div>
<img src="update-end.png">
</body></html></head>

</body></html></head>


</body></html></head>