31. březen
30.03.18 * 5 názorů
Je po půlnoci, začíná 31. březen 2018. A jako správní fanoušci Facunda jistě víte, co je dnes za den. Ano, Facundo slaví své 46. narozeniny! Již včera o svých narozeninách hluboce zapřemýšlel a zhodnotil svůj život zprávou přidanou na instagram:
"Poslední den. Zítra je 31. března. Děkuji Bohu. Děkuji všem za něžnost, trpělivost, laskavost, odpuštění a velkolepost se kterou přicházíte do mého života. Děkuji za každý úsměv. Děkuji vám za podporu. Za každý pohled. Za každé slovo. Za nesobeckou a nekonečnou lásku...Z mnoha důvodů pro mě byli narozeniny vždycky neobvykle zvláštní...! Jsem naživu a moji blízcí mě opravdu milují. Mám nejlepší společnost na světě, a navzájem jsme si dali skvělou rodinu...děti se smějí lehce a otevřeně...jsou zdravé. Štěstí - to je okamžik, jehož vzpomínka je navždy zachována. Jsem nekonečně šťastný, za mnoho okamžiků, které jsou uloženy v mé duši. Sbírám vzpomínky, které stojí za to...a...Díky za ty, kteří jste!"
Facu si narozeniny jistě oslaví po svém, v kruhu rodinném. My tu budeme oslavovat také po svém. Na každý speciální den, na každé speciální narozeniny, dělám nový překlad. Samozřejmě, že i dnes vám jeden překlad přináším! Jedná se o rozhovor, který vyšel minulý týden a řeč bude o Madisonských mostech. Všichni víme, že začátkem dubna se Facu chystá na další turné s touto hrou. Není tedy od věci, dozvědět se o tom něco víc přímo od Facunda:
O Madisonských mostech
Ve středu 4. dubna a ve čtvrtek 5. dubna se v divadle Nescafe de los Artes uskuteční premiéra hry Madisonské mosty s argentinskými umělci Araceli Gonzalez a Facundem Aranou. Novinář Televotos mluvil s jedním z těchto umělců hlavních rolí o tomto klasickém milostném příběhu.
Jak jste se dostal k Madisonským mostům?
Hra se ke mně dostala od divadelního producenta Javiera Farona. On a Carlos Rottemberg – jsou největší divadelní producenti v Argentině, a když mě do projektu pozval, řekl, že tu hru bude dělat jen, když budu hrát roli Kincaida. Už to, mi připadalo jako velkorysé gesto, řekl jsem, že si to přečtu. On mi řekl, že už projekt nebudu chtít opustit. A měl pravdu, za prvé jsem měl pracovat s Araceli Gonzalez a za druhé s Luisem Indio Romarem, to byli velmi dobré důvody nabídku přijmout.
Viděl jste film nebo jste četl knihu? Inspiroval jste se jedním z nich?
Ano, přečetl jsem knihu, film jsem neviděl a protože to byl takový kultovní film, rozhodl jsem se, že se budu řídit režisérovou rukou, budu jako poslušný herec čerpat od něj. Roberta Kincaida, kterého jsem hrál, jsem hrál podle jeho představy. A upřímně řečeno, jsem velmi spokojený, a to zejména proto, že těch vystoupení během sezóny v Mar del Plata a Buenos Aires bylo hodně, a viděl jsem výsledky naší práce v očích publika, kteří na konci hry vstali a odměnili nás dlouhotrvajícím potleskem. Tento druh publika nedává, to se získává.
Máte zajímavou kariéru. Je role, která je něčím výjimečná?
Upřímně, každá role. Miloval jsem všechny role, které jsem hrál. Některé byli neúspěšné, ale všechny jsem je bránil celým svým srdcem, jsou pro mě jako děti, moc je miluju.
Napadlo by vás, že vaše práce najde uznání i za hranicemi Argentiny?
Je to obrovské překvapení, je to velmi důležité, nikdy jsem na to nemyslel. V době, kdy jsme začínali jezdit za hranice Argentiny, neexistovali žádné sociální sítě, nebylo nic, co by vás mohlo podpořit, takže sláva mimo zemi mě překvapila už před mnoha lety. Byl jsem za to velmi rád. Práce mě přivedla do Ruska, do Izraele do mnoha zemí východní Evropy, do všech zemí Latinské Ameriky. Díky práci se mi stalo mnoho úžasného, na celém světě byli lidé přátelští. Moc se mi to líbilo. Nepřestávám být překvapen a rád si to užívám. Všechno mi to přineslo velkou radost.
Co se vám na divadle nejvíc líbí, jako herci?
Blízkost k publiku, setkávání tváří v tvář s lidmi, schopnost hrát ve hře před očima a představivostí diváka. Být nástrojem, když vidí příběh, který je jim vyprávěn. To je to, co se mi na divadle líbí nejvíc. Odpověď diváků z první ruky, schopnost opakovat text každý den. Brát si práci domů a přijít v den, jako umělec, co dokáže svůj text vystihnout nejlépe.
Co můžete publiku nabídnout? S čím se budeme setkávat v Madisonských mostech?
Setkáte se s dílem režiséra, který diváka nepodceňoval, naopak spoléhá na svou fantazii, aby vyprávěl kultovní historii, která byla tolikrát viděna a tolikrát čtena. Je to román, je to mistrovsky vytvořený obraz, kde hlavní role hráli Clint Eastwood a Meryl Streep. Existuje i divadelní verze a věřte mi, že je také dobrá. Jsem hrdý na to, že hraji v Madisonských mostech. Pokud se vám líbí kniha nebo film, doporučuji sledovat náš výkon, protože se vám bude líbit.
Vracím se k vaší kariéře, můžete nám říct, jak se vám pracovalo s Cris Morenou?
Pracoval jsem s Cris v letech 1998 a 2000 v „Chiquititas“ a pak ve filmu „Cornner of light“. Práce s ní byla skvělá, od samého začátku byla talentovaná. Chris má svoji vlastní metodu práce, neustálé hledání umění, jasnost, která je již mimo umění a blíží se ke vzdělávání a výchově. Mám s Chris výjimečné zkušenosti. Od roku 1998 hrajeme v divadle. 100 vystoupení v plném sále v divadle Grand Rex v Buenos Aires, máme záznam o počtu představení v tomto divadle. Nejdřív jsme udělali seriál, potom jsme hráli v divadle, potom jsme natočili film. Takže znám Chris velmi dobře a ona zná mě. Mám pro ni velkou úctu, miluji ji a obdivuji.
Kromě tohoto představení, v budoucnu máte nějaký projekt ve kterém vás můžeme vidět?
Ano, musím vám říct o skvělém sólovém představení En El Aire od Manuela Gonzaleze Gila. Spolupracuji s ním od roku 2012. Jednou chci vzít tohle představení do Chile. Dal mi hodně radosti. Jsem vypravěč příběhů, herec a také mám skupinu The blue light orchestra. Máme projekt nazvaný „Jít ven a hrát“, znamená to vystoupit všude tam, kam nás zavolají a my tam jdeme. Již jsme vystoupili v „Domě hudby“ v Moskvě v Rusku. V barech v Buenos Aires a v regionech Argentiny.
Jaký seriál nebo film na vás v poslední době udělal silný dojem?
Nejsem velmi dobrý divák. Nemám laťku vysoko a nesoudím film, na který se dívám. Sedím jako 10-ti leté dítě, a oni mi vypráví příběh. Nevím jak ho analyzovat, raději se bavím. Velmi se bavím lidmi, kteří sedí s touhou kritizovat, já bych toho nebyl schopen.
U nás v Televitosu máme stroj času. Který film nebo televizní seriál by jste chtěl, aby zůstal, jaký se vám líbí?
Nechtěl bych hrát v žádném z nich ve kterém jsem hrál. Už jsem v nich hrál, sledoval jsem je a mám z nich velkou radost. Ale kdybych si měl vybrat, rád bych ještě jednou hrál v Sos Mi Vida, Muněca Brava, Padre Coraje, Yago, Pasion Morena protože v každém z těchto seriálů jsem si užil spousty legrace a hrál bych v některých dalších, kde bych si užil legraci. Kdybych mohl vrátit čas, tak bych zopakoval alespoň jednu z nich hlavně proto, protože když jsem pracoval na těchto rolích, po práci jsem mohl zvednout telefon a zavolat svému otci. Teď můj otec sedí vedle Boha a já to nedokážu.
Pár slov k vašim fanouškům v Chile, kteří sledují vaši kariéru.
Ano, chci říct, že jsem velmi rád a hrdý na příležitost hrát v Chile. Nemůžu uvěřit, že uplynulo 46 let mého života a já jsem tam ani jednou nebyl. Takže to je pro mě jako sen jít tam a ukázat tam show. Tento výlet bude jeden z moha, kdy zjistím, jakou máte úžasnou zemi. O Argentině to vím, teď potřebuji poznat Chile. Chtěl bych skutečně poznat tuto zemi a jsem rád, že dělám první krok, který přichází s tímto představením.
A ještě mi dovolte zavést vás do třech doplněných kategorií. Opět jsem se dala do trochu zvelebování této stránky, a opět si toho můžete prohlédnout o trochu víc. Tak například je doplněné téma citátů, sami vidíte, že rozhovory se rychle množí, bylo načase vybrat z nich to nejlepší. Druhá sekce, to jsou fanoušci webu. Opět se nám toto téma rozšířilo o jednoho důležitého fanouška. Podívejte se sami o koho jde. A poslední, to je sekce vytvořená pro nedávné gify, které jsem vám přinesla během minulého týdne + doplněné další.
A samozřejmě i z této stránky Facundovi: Feliz Cumple! :)
"Poslední den. Zítra je 31. března. Děkuji Bohu. Děkuji všem za něžnost, trpělivost, laskavost, odpuštění a velkolepost se kterou přicházíte do mého života. Děkuji za každý úsměv. Děkuji vám za podporu. Za každý pohled. Za každé slovo. Za nesobeckou a nekonečnou lásku...Z mnoha důvodů pro mě byli narozeniny vždycky neobvykle zvláštní...! Jsem naživu a moji blízcí mě opravdu milují. Mám nejlepší společnost na světě, a navzájem jsme si dali skvělou rodinu...děti se smějí lehce a otevřeně...jsou zdravé. Štěstí - to je okamžik, jehož vzpomínka je navždy zachována. Jsem nekonečně šťastný, za mnoho okamžiků, které jsou uloženy v mé duši. Sbírám vzpomínky, které stojí za to...a...Díky za ty, kteří jste!"
Facu si narozeniny jistě oslaví po svém, v kruhu rodinném. My tu budeme oslavovat také po svém. Na každý speciální den, na každé speciální narozeniny, dělám nový překlad. Samozřejmě, že i dnes vám jeden překlad přináším! Jedná se o rozhovor, který vyšel minulý týden a řeč bude o Madisonských mostech. Všichni víme, že začátkem dubna se Facu chystá na další turné s touto hrou. Není tedy od věci, dozvědět se o tom něco víc přímo od Facunda:
O Madisonských mostech
Ve středu 4. dubna a ve čtvrtek 5. dubna se v divadle Nescafe de los Artes uskuteční premiéra hry Madisonské mosty s argentinskými umělci Araceli Gonzalez a Facundem Aranou. Novinář Televotos mluvil s jedním z těchto umělců hlavních rolí o tomto klasickém milostném příběhu.
Jak jste se dostal k Madisonským mostům?
Hra se ke mně dostala od divadelního producenta Javiera Farona. On a Carlos Rottemberg – jsou největší divadelní producenti v Argentině, a když mě do projektu pozval, řekl, že tu hru bude dělat jen, když budu hrát roli Kincaida. Už to, mi připadalo jako velkorysé gesto, řekl jsem, že si to přečtu. On mi řekl, že už projekt nebudu chtít opustit. A měl pravdu, za prvé jsem měl pracovat s Araceli Gonzalez a za druhé s Luisem Indio Romarem, to byli velmi dobré důvody nabídku přijmout.
Viděl jste film nebo jste četl knihu? Inspiroval jste se jedním z nich?
Ano, přečetl jsem knihu, film jsem neviděl a protože to byl takový kultovní film, rozhodl jsem se, že se budu řídit režisérovou rukou, budu jako poslušný herec čerpat od něj. Roberta Kincaida, kterého jsem hrál, jsem hrál podle jeho představy. A upřímně řečeno, jsem velmi spokojený, a to zejména proto, že těch vystoupení během sezóny v Mar del Plata a Buenos Aires bylo hodně, a viděl jsem výsledky naší práce v očích publika, kteří na konci hry vstali a odměnili nás dlouhotrvajícím potleskem. Tento druh publika nedává, to se získává.
Máte zajímavou kariéru. Je role, která je něčím výjimečná?
Upřímně, každá role. Miloval jsem všechny role, které jsem hrál. Některé byli neúspěšné, ale všechny jsem je bránil celým svým srdcem, jsou pro mě jako děti, moc je miluju.
Napadlo by vás, že vaše práce najde uznání i za hranicemi Argentiny?
Je to obrovské překvapení, je to velmi důležité, nikdy jsem na to nemyslel. V době, kdy jsme začínali jezdit za hranice Argentiny, neexistovali žádné sociální sítě, nebylo nic, co by vás mohlo podpořit, takže sláva mimo zemi mě překvapila už před mnoha lety. Byl jsem za to velmi rád. Práce mě přivedla do Ruska, do Izraele do mnoha zemí východní Evropy, do všech zemí Latinské Ameriky. Díky práci se mi stalo mnoho úžasného, na celém světě byli lidé přátelští. Moc se mi to líbilo. Nepřestávám být překvapen a rád si to užívám. Všechno mi to přineslo velkou radost.
Co se vám na divadle nejvíc líbí, jako herci?
Blízkost k publiku, setkávání tváří v tvář s lidmi, schopnost hrát ve hře před očima a představivostí diváka. Být nástrojem, když vidí příběh, který je jim vyprávěn. To je to, co se mi na divadle líbí nejvíc. Odpověď diváků z první ruky, schopnost opakovat text každý den. Brát si práci domů a přijít v den, jako umělec, co dokáže svůj text vystihnout nejlépe.
Co můžete publiku nabídnout? S čím se budeme setkávat v Madisonských mostech?
Setkáte se s dílem režiséra, který diváka nepodceňoval, naopak spoléhá na svou fantazii, aby vyprávěl kultovní historii, která byla tolikrát viděna a tolikrát čtena. Je to román, je to mistrovsky vytvořený obraz, kde hlavní role hráli Clint Eastwood a Meryl Streep. Existuje i divadelní verze a věřte mi, že je také dobrá. Jsem hrdý na to, že hraji v Madisonských mostech. Pokud se vám líbí kniha nebo film, doporučuji sledovat náš výkon, protože se vám bude líbit.
Vracím se k vaší kariéře, můžete nám říct, jak se vám pracovalo s Cris Morenou?
Pracoval jsem s Cris v letech 1998 a 2000 v „Chiquititas“ a pak ve filmu „Cornner of light“. Práce s ní byla skvělá, od samého začátku byla talentovaná. Chris má svoji vlastní metodu práce, neustálé hledání umění, jasnost, která je již mimo umění a blíží se ke vzdělávání a výchově. Mám s Chris výjimečné zkušenosti. Od roku 1998 hrajeme v divadle. 100 vystoupení v plném sále v divadle Grand Rex v Buenos Aires, máme záznam o počtu představení v tomto divadle. Nejdřív jsme udělali seriál, potom jsme hráli v divadle, potom jsme natočili film. Takže znám Chris velmi dobře a ona zná mě. Mám pro ni velkou úctu, miluji ji a obdivuji.
Kromě tohoto představení, v budoucnu máte nějaký projekt ve kterém vás můžeme vidět?
Ano, musím vám říct o skvělém sólovém představení En El Aire od Manuela Gonzaleze Gila. Spolupracuji s ním od roku 2012. Jednou chci vzít tohle představení do Chile. Dal mi hodně radosti. Jsem vypravěč příběhů, herec a také mám skupinu The blue light orchestra. Máme projekt nazvaný „Jít ven a hrát“, znamená to vystoupit všude tam, kam nás zavolají a my tam jdeme. Již jsme vystoupili v „Domě hudby“ v Moskvě v Rusku. V barech v Buenos Aires a v regionech Argentiny.
Jaký seriál nebo film na vás v poslední době udělal silný dojem?
Nejsem velmi dobrý divák. Nemám laťku vysoko a nesoudím film, na který se dívám. Sedím jako 10-ti leté dítě, a oni mi vypráví příběh. Nevím jak ho analyzovat, raději se bavím. Velmi se bavím lidmi, kteří sedí s touhou kritizovat, já bych toho nebyl schopen.
U nás v Televitosu máme stroj času. Který film nebo televizní seriál by jste chtěl, aby zůstal, jaký se vám líbí?
Nechtěl bych hrát v žádném z nich ve kterém jsem hrál. Už jsem v nich hrál, sledoval jsem je a mám z nich velkou radost. Ale kdybych si měl vybrat, rád bych ještě jednou hrál v Sos Mi Vida, Muněca Brava, Padre Coraje, Yago, Pasion Morena protože v každém z těchto seriálů jsem si užil spousty legrace a hrál bych v některých dalších, kde bych si užil legraci. Kdybych mohl vrátit čas, tak bych zopakoval alespoň jednu z nich hlavně proto, protože když jsem pracoval na těchto rolích, po práci jsem mohl zvednout telefon a zavolat svému otci. Teď můj otec sedí vedle Boha a já to nedokážu.
Pár slov k vašim fanouškům v Chile, kteří sledují vaši kariéru.
Ano, chci říct, že jsem velmi rád a hrdý na příležitost hrát v Chile. Nemůžu uvěřit, že uplynulo 46 let mého života a já jsem tam ani jednou nebyl. Takže to je pro mě jako sen jít tam a ukázat tam show. Tento výlet bude jeden z moha, kdy zjistím, jakou máte úžasnou zemi. O Argentině to vím, teď potřebuji poznat Chile. Chtěl bych skutečně poznat tuto zemi a jsem rád, že dělám první krok, který přichází s tímto představením.
A ještě mi dovolte zavést vás do třech doplněných kategorií. Opět jsem se dala do trochu zvelebování této stránky, a opět si toho můžete prohlédnout o trochu víc. Tak například je doplněné téma citátů, sami vidíte, že rozhovory se rychle množí, bylo načase vybrat z nich to nejlepší. Druhá sekce, to jsou fanoušci webu. Opět se nám toto téma rozšířilo o jednoho důležitého fanouška. Podívejte se sami o koho jde. A poslední, to je sekce vytvořená pro nedávné gify, které jsem vám přinesla během minulého týdne + doplněné další.
A samozřejmě i z této stránky Facundovi: Feliz Cumple! :)