Z Uruguaye máme spousty rozhovorů. Přiznám se, že je musím procházet postupně. Rozhodně vás ale nechci připravit o důležité témata, které jsou v rozhovorech probírány. Proto mám pro vás dnes první překlad! Pustila jsem se prozatím do jednoho tématu a to je: Facu a Maria. Věděli jste, jak se tito dva vůbec seznámili? Pokud ne, Facu to detailně popsal v pořadu Desayunos Informales. Ve videu je to časově do času 4:20.
No, řekněte nám jak jste se seznámili?
- S Mariou? Máme společného přítele, jmenuje se Beto Pironti. Beto mi jednou zavolal a říká: „Arano! – znali jsme se už asi rok – a on říká: „Arano, mám pro tebe ženu na celý život! Musím ti představit ženu tvého života!“ Nikdo mi nic takového nikdy neřekl. – „Cože máš?“ Všechno to proběhlo po telefonu. A říká mi: „Okamžitě přijeď do Pinamaru“. Bylo léto, únor. Říkám mu: „Dobře. Ale teď nemůžu, přijedu za pár dní.“ – „Ne, Ne!“. A já jsem jel. A když jsem přijel do Pinamaru, řekl: „Právě odešla.“ – Ne, ne!
Je to žena na celý život. „Kdo to je?“ – říkám. „Maria Susini“ – „Viděl jsem ji v televizi!“ směju se a on říká: „Tohle je žena na celý život!“ Říkám: „Dobře, Beto, opravdu se mi líbí. Přiznejme si to, je to taková žena, bomba! Jednoho dne se s ní setkám.“ Za dva měsíce mi volá další přítel a říká: „Poslouchej, musím ti představit jednu ženu. Je pro tebe. Bude to žena tvého života.“ A tento přítel neměl s tím prvním nic společného. Ptám se: „Kdo to je?“ – „Maria Susini“. „Proč?“ – říkám. „Ano, protože s tvým autem a se dvěma psi jsi pro ni jako dělaný!“ – „Dobře, dobře“ – říkám. „Jestli je to dost, tak pojď zorganizujeme sraz a seznámíme se.“ V ten den jsem se vypravil na schůzku, mělo to být v jednu hodinu odpoledne. „Přijdu přesně za hodinu“. A přesně v jednu hodinu jsem tam byl. V 1 hodinu a 15 minut ještě nepřišla, ve dvě hodiny nepřišla, tak jsme se posadili ke stolu. V půl třetí se stále neobjevila a telefon také nezvedala. Ve tři hodiny nepřišla. „No kluci“ – říkám – „ta nás vypekla, odjíždím.“ A pak se objevila. A objevila se s obvázanou rukou – byla velmi zraněná. Ale chovala se, jako by se nic nestalo! „Dobrý den" řekla všem – „Jak se máte?“. Obvaz byl pokrytý krví. „Ano, co se stalo?!“ Byla zraněná a nikdo z nás nebyl lékař. A pak jsme se seznámili. Všechno se to stalo přirozeně, vstal jsem, šel jsem k ní a viděl jsem, co se jí stalo. Sundali jsme ten obvaz. Spadla a odřela si ruku. Byla to skutečná dlouhá trhlina až do masa! A všude byla krev. Víte, jak krvácí ruka. Potom poprosím o vodu, peroxid a tak dále. A řeknu ji: „Poslouchej mě, všechno se to musí vydezinfikovat“. „Dám to tam, a bude to strašně bolet“. – Říká: „Dobře, dobře.“ A když jsem to všechno udělal, viděl jsem, že vnímá všechno s humorem. Ale bylo to velmi bolestivé. No, myslím si, že bude nadávat. A začnu vyndávat třísky, a když vytáhnu třísky, nedobrovolně zvednu oči, abych se ujistil, že ji neubližuji. A když jsem vzhlédl, viděl jsem, že se mi dívá přímo do očí a právě, když jsem se na ní podíval, měla slzu u oka ale usmívala se. A zamiloval jsem se! Co jiného říct…
Skvělé! Amorová šipka vás zasáhla.
Samozřejmě! A já jsem si myslel, že jsem snad nemocný! Cítil jsem, jak do mě zezadu udeřil blesk! Dusil jsem se! Takhle se to stalo. A když jsem se s ní loučil, řekl jsem: „Poslouchej, nechci se s tebou znovu setkat, pokud se nevezmeme! Chci si tě vzít! “