První část rozhovoru

14.07.18 * 10 názorů

Jsou za námi, tento týden, další odehraná představení v Punta Alta a ve Villa del Parque. Opět nemáme k dispozici žádný, pořádný materiál s výjimkou pozdravu s fotkou, kterou dal Facu na svůj twitter:

"V pátek jsme byli v Punta Alta...včera a dnes v Bahia Blanca. Děkuji všem, kteří se přišli podívat na "Madisonské mosty"...! Dobrý večer všem...!"



Co se týče dalších představeních, tak další představení na řadě bude až příští pátek 20. července, kdy se hraje ve Villa Maria - dvě představení za sebou. V sobotu a neděli 21. a 22. července v Carlos Paz.

Dnes se tu chci ale věnovat něčemu jinému. A to rozhovoru z minulého týdne pro televizi Publica. Rozhodně jsem vás nechtěla nechat bez překladu tohoto rozhovoru. Je to téměř hodinový rozhovor, proto vám ho budu servírovat na několik kusů. Dnes tedy první část rozhovoru:



Marcelo Passeti: Facundo, jsi muž, který je zamilovaný do hudby. Zvláště do blues, jazzu. V jazzu je spousta improvizace, hodně svobody. Kolik z jazzu je ve tvém životě?
Facundo: Všechno. Všechno. A všechno se v těch improvizacích učím. Koneckonců, život je improvizace. A to, co se naučíte, ve vás zanechává stopu, určuje hranice, rytmus a směr, kterým chcete ve svém životě jít.
MP: A především svoboda…
FA: Odtud pochází všechno. Je tu svoboda, ale je tu zodpovědnost, je tu respekt. To vše určuje vaše místo, místo pro děj. Co je špatného na tom, dělat to, co jsme si vybrali, když to děláme s respektem? Dělejte to s opatrností a snažte se, aby to nezpůsobovalo problémy ostatním lidem. A dělejte to, co chcete, co máte rádi a co jste si vybrali.
MP: Jaké bylo tvoje dětství se třemi sestrami? Povídej.
FA: Bylo to skvělé. Měl jsem strašně šťastné dětství. Rodinu, o které můžete jen snít. Sen! Matka a otec se o nás starali všemi možnými způsoby. Otec – nejsprávnější otec na světě. A moje matka – největší na světě. Měl jsem všechno.
MP: A co ty jsi chtěl dělat, když jsi byl dítětem? O čem jsi snil?
FA: Chtěl jsem být kreslířem. Chtěl jsem být kreslířem. Pak, když mi bylo 15 let jsem se chtěl stát hercem. Za posledních 13 let jsem se rozhodl, že se chci stát hudebníkem. Během 5 -6 let jsem strávil mnoho času poslechem rádia a klavíru. Tomu jsem věnoval pozornost. Můj otec jednou řekl mé matce: Koupíme mu klavír, protože se zjevně chce stát klavíristou. Ale oni mě moc milovali, a dokázali pro svého syna udělat tolik. Protože jsem měl jasné povolání a chápali, co chci, a tak šli a koupili mnohem víc než klavír. Co může být lepší než klavír? A koupili mi zábavní stroj.
MP: Ano?
FA: Tahle věc se čtyřmi klíči na obou stranách na různé druhy věcí. A to stálo dvakrát víc než klavír, protože to byla novinka. A nebylo to zrovna vhodné.
MP:Jak to?
FA: Takže moje povolání pro klavír muselo počkat.
MP: Začalo to zábavním strojem…Měl jsi nádherný vztah se svým otcem…
FA: S rodiči. S oběma. Můj vztah s matkou se nikdy nezměnil. Vždy jsme si dokonale rozuměli. Vždycky jsme si rozuměli jako přítel a přítelkyně. S otcem to bylo těžší. Otec mě musel začít vychovávat. Bylo to velmi správný člověk. Velmi čestný a velmi přímý a velmi tvrdě pracoval. Pracoval velmi tvrdě, byl soudcem. A bylo obtížně vzájemně si porozumět. Víte, chtěl jsem být kreslířem a nechtěl jsem jít rovnou na vysokou školu, přinášet dobré známky, sedět u knih. To mě nepřitahovalo. A byli to takové časy, že to muselo být pouze takhle a tečka!
MP: Ano, ano.
FA: A pro nás dva bylo těžké dosáhnout dohody. A když jsme se dohodli, bylo to velmi důležité. Díky Bohu, že můj otec byl rozumný muž. A měli jsme čas. On mě musel pochopit, já jsem mu musel porozumět, abychom dosáhli dokonalého porozumění. A já jsem byl schopen dělat to, co jsem si vybral. A on měl čas pochopit mě a podpořit mě. A nakonec jsme vytvořili takový příběh, že kdyby jste ho ukázali ve filmu, bude to film s dobrým koncem. Film, který stojí za to ho natočit. Film ve kterém se stalo všechno. A upřímně řečeno, užili jsme si spoustu legrace. Bavili jsme se v našich životech, ve kterých bylo mnoho velmi obtížných situací. V našem vztahu mezi otcem a synem.
MP: Osoba, která obdrží titul čestného lékaře na univerzitě v Moron, nehovoří o vědeckých věcech vůbec, ale říká frázi: „Tlačte ho do zad, potřebuje tlak“. Nebo toto, co jsem četl, zdálo se mi to naprosto úžasné: „Musíme vidět všechny strany Měsíce.“ Já řeknu: Facundo, tady je recept na život…
FA: Rozumíte tomu? A navzdory tomu, že jsme byli vždycky rodina, stále říkám, že život není vždycky nádherný příběh, kde jsou všechny dny krásné a vše je perfektní. V životě je všechno. A opravdu jsme měli všechno. Opravdu všechno. Ale dnes se ohlédnu a uvědomuji si, že jsme měli opravdu úžasný život. V naší rodině. Naše rodina je velmi přátelská. Byli tam všechny věci, ale dnes se dívám zpět a děkuji Bohu za rodinu, kterou mám.
MP: Když říkáš, že se stalo všechno, nemůžeš si vzpomenout na Facunda ve věku 17 let, když ti zjistili Hodgkinovu chorobu? Představuji si, že to bylo pro rodinu, jako bomba před výbuchem.
FA: Je to strašné. Ano, ano, bylo to hrozné. Moje sestry a my všichni jsme byli v tom věku, kdy jsme se snažili pochopit, jak to bude pokračovat, a před očima jsme měli čistý list, který musel být naplněn. Musel jsem pozastavit všechny své plány a každý se s léčbou musel vypořádat. Když léčba skončí, už víte, o čem ta kniha je. Ale když začnete číst a žít tuto knihu, je to bláznivé. Jasně víte, že léčba může fungovat, nebo nemusí fungovat. A pokud nefunguje, pak víte, jak to skončí. Vracím se do těch dnů a říkám si: „Mé matce je 38 let, má čtyři děti, jeden z nich je chlapec ve věku 17 let, má lymfom. Můj otec je o 13 let starší než matka, musí pracovat velmi tvrdě ve spravedlnosti.“ A dnes, když se dívám zpátky, vidím, jak mi můj otec říká: „Poslouchej, taky si oholím hlavu.“ A já ho prakticky musím chytit za ruku: ne, ne v žádném případě! A moje matka, které je 38 let, chodí se mnou na chemoterapie. A když už jsem chodit nechtěl, řekla mi: „Pokud půjdeš na chemoterapii, pak si koupíme chobotnici a uděláme si ji s rýží. Měl jsem opravdu rád vaření.
MP: Ano, ano…
FA: Byl to obchod. Díváte se na to dnes a říkáte si: Co to dělali?! Byla to matka, která se podívala do očí svého syna a snažila se ho přesvědčit, aby dělal, to co chce dělat, i když byl nemocný. Věděla, co má dělat. Když mě něco bolelo, dávala mi masáže nohou, aby všechno přešlo co možná nejdřív. A přísahám vám, že s těmi masážemi hodiny běželi rychleji a já jsem se vznášel v jiném světě, a když jsem přišel zpátky na zem chemoterapie se blížila ke konci. Mám velmi dobrou paměť, jsem za to opravdu rád a rád vzpomínám na všechny tyto věci. A jsem velmi šťastný, že je matka dnes vedle mě. Můžu si sednout před ní a říct: „Hele, mami, pamatuješ si na to a to…“
MP: Mluvíte o tom?
FA: Hodně! A pláčeme spolu a smějeme se. Vždycky s maté. Všechno to vím, a naštěstí jí to můžu říct, když se jí podívám do očí. Jak už jsem jednou řekl otci. Nemáme nic nedořešené. Teď už stačí: „Uvidíme se tam.“ A budeme tam. Nebo ne…
MP: Rok chemoterapie. A tvoje hlava fungovala. Jak ses cítil v této situaci?
FA: Jako 17letý chlapec. Teď mi je 46 let, podívám se zpátky a říkám: Chlapec. A tento chlapec mluvil se svým přítelem o smrti na stejné úrovni. Jako každý 17letý chlapec. Je snadné nazvat dítětem 17letého muže, když je vám čtyřicet nebo padesát. Nejsou to děti. Děti, v závislosti na okolnostech. Byli děti ve věku 18 let, kteří dali své životy Malvinám. Rozumíte? Nebyl jsem dítě, byl jsem 17letý člověk, který měl obrovský problém a vypořádal se s ním, jak nelépe mohl. Díky bohu, že jsem měl takovou rodinu. A takového přítele, který mi byl oporou. A šel mi bok po boku. A oholil si hlavu, když mi padali vlasy. A jeho hlava nebyla tak krásná jako moje. Vyholil si hlavu a řekl: „Chci tě podpořit.“ Byl to můj přítel. Seděli jsme u stolu s maté. A on psal jako Bůh! Mohl se stát Borgesem (argentinský spisovatel). Přísahám, že nepřeháním. Kali Karman. Stal by se Borgesem! Opravdu! Měl takový talent a takovou citlivost! A logiku. Úžasné. A já jsem kreslil. A jednoho dne jsme začali mluvit o možnosti smrti: A on říká: „Sepsal jsi závěť?“ říkám: „Ne, ne“. A on říká: „Jestli mě zítra srazí auto, taky nemám závěť.“ A tady ve věku 17 let jsme začali psát závěť. Zatímco jsme žili ve svých domovech, měli každý den jídlo, měli svůj vlastní pokoj plný nejrůznějších věcí. Napsal jsem ji, protože jsem měl rakovinu. A první věc, kterou jsme pochopili – a to bylo úžasné – že nemáme nic. Všechno v našich pokojích nám koupili rodiče. Měl jsem kříž, který jsem mu dal. Na zadní stranu zaznamenával různé věci, které se mu v životě stali. Už měl kříž na půl popsaný. Kříž visel na zdi a nikdo nevěděl, že je na něm něco napsáno.
MP: Malé tajemství, to je jasné.
FA: Já jsem to věděl. On to věděl. Já jsem napsal závěť. Neměli jsme nic psát, protože jsme neměli nic. Nic jsme neměli!
MP: Nic nezbylo.
FA: Měl jsem tužky, kterými jsem kreslil. Měl jsem kříž a některé malé věci. A slova a rady. O rok později jsem se zotavil a on 12. prosince následujícího roku zemřel na aneurysma. Ve věku 18 let. A Pato, jeho matka, stejně jako moje matka mi volá a říká: Je pravda, že má Kali závěť? Říkám: Ano. Napsali jsme ji protože jsem byl nemocný. Říká: Dobře. Nechal ti kříž, který visí v čele postele. A když jsem si ho vzal, ukázalo se, že to bylo všechno zakryté. Nečetla jsem to, protože to odkázal tobě. Dala mi to. Vrátil jsem ji ho před 12 lety. Jeho matce. Tohle je ten pomalovaný kříž, který mi Kali dal. Chci říci, že v životě jsou takové věci, a on vám ty věci ukazuje. A pokud je nechcete pochopit, pak to všechno jde na váš účet, začínáte s deseti a pak už si uvědomujete všechny.

majka528: Wow, Katy, něco nádherného co tu dnes vidím.Jen jsem sem na chvíli koukla a co nevidím - je tu část toho nádherného a dlouhého rozhovoru. Už se moc těším až se do něho začtu. Moc a moc za něj děkuji. A jen tak mimochodem, kde jsi ho našla?
Katy, děěěkuji, jsi poklad.
Přeji všem hezkou neděli.

Soňa: Aj ja podobne ako Majka som bola ráno celá bez seba. Rýchlo si spraviť kávu šup k počítaču. Perfekný rozhovor, Facu nám zas dovolil nahliadnuť do svojho súkromia. Ja sa vždy viac vytešujem z rozhovorov ktoré sa dotýkajú Facundovho súkromného života ako jeho profesného. Mám pocit, že ho tak akosi bližšie spoznávam. Aj v tomto rozhovore nám veľa povedal o svojom vzťahu k rodičom. Mama chápajúca a milujúca svoje deti, otec tiež milujúci, ale iným spôsobom. Veľmi na mňa zapôobili slová o jeho zosnulom kamarátovi. Veru, život nebýva vždy v ružovom.....Je to zas jeden z Facundových rozhovorov, ktorý bude vo mne dlho rezonovať a budem sa k nemu ešte viac krát vracať, aby som plne pochopila Facundove myšlienky. Niektoré Facundove rozhovory nemožno prečítať len raz a už sa k nim nevrátiť. Niektoré si musím prečítať aj zopár krát aby som Facunda pochopila naplno. Katy dnes bolo naozaj radostné nedeľné ráno. V noci som aj mala nutkanie zapnúť počítač a sadnúť k aktuálke, ale snažím sa tieto nočné aktivity potláčať. O to krajšie bolo ráno...
Ešte raz vďaka za takúto prekvapivú aktuálku. Síce si sľúbila, že rozhovor bude, ale nečakala som to v takomto krátkom čase. Zároveň som si opať pustila video, Facu je tam jednoducho úžasný, tie jeho gestá a mimika, krásne prostredie. Jednoducho tot video sa dá pozerať dookola. Na fotke som sa normálne zasmiala. Kde Facu chodí na niektoré svoje účesy naozaj neviem. Táto fotka by sa dala nazvať Facu s vtáčim hniezfom na hlave počas silného vetra. Ale aj tak je tam rotomilý....Dievčence prajem krásne letné dni.

Katy: Já jsem říkala, že vás bez překladu nenechám, pokud to bude možné! A bylo to možné :) Našla jsem ho na ruském fóru. Rozhovor má 11 stran. Tohle jsou teprve první dvě. Našla jsem ho až včera v noci a byl to celkem záhul, abych vám něco přinesla ještě včera. Pustila jsem se do toho naplno, tak jako se pustím do zbylých 9 stran. Nevím, jak vám to budu servírovat, každopádně, jak se znám, budu to mít brzo hotové :D
Jsem ráda, že jsem tě tak mile překvapila, Majko. Nemáš zač :)

Katy: Soňi, psaly jsme komentář najednou. Tak ještě k tvému komentáři.
To se teprve ještě máš na co těšit, to je jen malý zlomek toho rozhovoru, jak už jsem napsala Majce. Ještě 9 stran zbývá! :) Takže, ještě se mnoho určitě dozvíme. Slova o jeho kamarádovi jsou vždycky dojímavé, není to poprvé co o něm mluví. Ale celý rozhovor se mi jeví jako hodně dobrý, nejen tím, jak Facu odpovídá, ale také formou otázek, je to trochu něco jiného, na co se ho poslední dobou každý ptá, i když samozřejmě něco se opakuje. Proto jsem se tak těšila, až se objeví nějaký ten překlad. Jsem ráda, že si to můžeme přečíst :)
To víš, když už to najdu, tak nezahálím pouštím se do toho. A hodilo se mi to ještě z toho důvodu, že moc novinek jinak nebylo z tohoto týdne, nechtěla jsem vás o nic ošidit :)
Ten jeho účes je opravdu skvělý. Ptačí hnízdo to vystihuje, ale v tom nejlepším slova smyslu. Ať si s tím udělá cokoliv, vždycky mu to sluší :D I já vám přeju krásné dny, uvidím, kdy se ozvu s další částí :)

Soňa: Katy, máš môj neskonalý obdiv, za všetku tvoju fantastickú prácu. Obdivujem, že to všetko dokážeš, že si vždy nájdeš pre nás čas. Si takým mojím hnacím motorom pre písanie mojich komentov. Keď náhodou nemám chuť a hlavne čas na napísanie komntu, tak si vždy poviem, nebuď lenivá Soňa, pozri čo pre nás robí Katy.... Takže niekedy mám až výčitky svedomia, že ja nedokážem napísať jeden koment a ty pre nás robíš až neskutočne krásne aktuálky. A toto ma vždy nakopne k písaniu. Veľmi sa teším na ďalšie rozhovory. Je pravda, že niektoré myšlienky sa opakujú, ale to nevadí, ja si to všetko rada prečítam, nech by sa to opakovalo aj 100krát. A Facu s tým účesom je roztomilý. Stačí ten jeho krásny úsmev a som z neho paf.

majka528: Katy, ještě jednou moc děkuji za dnešní velmi pěknou aktuálku, protože číst rozhovory s Facu je nádherný zážitek. Omlouvám se, ale teprve teď večer se dostávám k pc. Ráno jsem se jen sem koukla, ale pak jsem byla mimo domov a mimo blízkosti pc, jinak by už tady byl ode mě dlouhý koment. Katy, s takovým nádherným překladem se rozhovor četl jak jedna báseň a místy jsem měla až slzy v očích, protože určité jeho zážitky jsou mi hodně povědomé a vím jaké pocity měla jeho matka při jeho nemoci. To je taková rána, na kterou nikdo není připraven a když se to dozví tak je to šok, ze kterého se dlouho a těžko vzpamatovává. Ale jsem moc ráda za ten rozhovor, a i když se hodně otázek opakují tak tento se četl moc pěkně a moderátor mu dával správné otázky a Facu mohl na ně krásně odpovědět. O tom příteli se zmiňoval už vícekrát a je vidět, že na něho rád vzpomíná a že si velmi dobře rozuměli. Podle jeho vzpomínek měl krásné dětství, se sestrami si rozuměl a krásný vztah měl s rodiči. Katy, máš můj obdiv a úctu za překlad a ještě větší část rozhovoru na tebe čeká. Moc si toho vážím, že to vše děláš pro nás -fanoušky, abychom nebyli o nic ochuzeni. A Facu má můj obdiv také, protože krásně na vše odpověděl a jeho dar řeči je úžasný. Na jeho gesta a mimiku se dá dívat stále a nikdy toho není dost a nikdy mě to neomrzí.
Ta fotka je perfektní a přijde mi to, že ty vlasy má rozcuchané jako kdyby vstal z postele a neučesal se, je to takové vrabčí hnízdo. Ale sluší mu to, jako všechny účesy a oblečení, ve všem vypadá sexy a úchvatně.
Katy, díky, díky za překlad, jsi v tomto obdivuhodná.
Soni, napsala jsi krásný koment.
Přeji všem hezké dny.

Soňa: Čítam rozhovor stále dookola a neviem prísť na jednu vec. Čo asi myslel Facundo pod pomenovaním zábavný stroj. Neviem si vôbec predstaviť čo by to malo byť. Čo vy na to????

majka528: Soni, také jsem nad tím dumala co to může být. Nejdříve jsem si myslela, že je to něco takového, kde je více nástrojů, ale asi to není ono. Pak mě napadla nějaká motivovací hra, ale to se pletu asi také, takže nevím, ale třeba to někdo ví.

Katy: Soňi, jestli já jsem pro tebe hnacím motorem pro psaní komentářů, tak vy jste pro mě hnacím motorem pro psaní aktuálek. Je to propojené. Jedno bez druhého, by šlo o mnoho hůř. Ta zpětná vazba je k nezaplacení, z vašich komentářů potom vidím, že se ta práce vyplácí a vy jste šťastné, že si můžete o Facundovi přečíst ve srozumitelném jazyce. Jsem tu pro vás :) Kvůli vám se pustím i do takto rozsáhlého rozhovoru, nevím, jestli jsem někdy překládala delší, asi ne. Každopádně překlad stále pokračuje, věnuji tomu každou volnou chvilku. Pokud se mi podaří sednout si během tohoto týdne k tomu ještě jednou, bude aktuálka dřív, jak v sobotu :)
Věřte nebo ne, ale nad tímto slovem jsem strávila věčnost! Mě to taky neskutečně vrtalo hlavou, dokonce jsem si to hodilo do překladače, jestli mi to nehodí nějaký jiný význam než jak to zní, ale vyhodilo mi to opět "zábavní stroj". První co jsem si pod tím představila, tak nějakou hudební krabičku, prostě něco jako jukebox, jenže žádný jukebox nemá na stranách klíče, pak jsem si říkala něco jako flašinet, ovšem to jsem taky zavrhla. Takže opravdu jsem z toho neusoudila, co mohlo být na začátku osmdesátých let hudební novinkou, která má na stranách klíče. Tak jsem tam nechala "zábavní stroj", tak jak to řekl i Facundo. Ale, kdyby mě to někdy docvaklo, určitě dám vědět :)

anavi: Nedá mi to. Tu musí byť aj koment odo mňa. Hoc len s tým najdôležitejším slovom ĎAKUJEM Katy! A už som spokojná. :DD

Powered by CuteNews