Nezvykle se hlásím v
pondělí, ale o
víkendu jsem vám nedopřála překlad
rádiového rozhovoru, který předcházel odjezdu do
Paraguaye. Facundo mluvil s moderátorem rádia
Rock and Pop, s
Raulem Daumasem. Přináším vám
stručný překlad celého jejich rozhovoru. Kdo, by si chtěl rozhovor znovu
pustit, může
zde.
Po vzájemném pozdravu moderátor zkonstatoval, že s Facundem dlouho nemluvil.
„Jak ten čas letí!“ – prohlásil. Moderátor – Raul Daumas řekl, že když byl v Buenos Aires, chtěl zajít do baru, který patří Facundovi. Na to Facundo odpověděl, že na tomto baru nemá žádný podíl. Chtěl by si ale otevřít nějaký, poblíž svého domu, kde by mohl hrát a setkávat se s přáteli.
Facu se ptá, kdo se vedle moderátora směje, na což odpoví:
„To je Jorge Torres – humorista.“ Facu říká, že se chce smát se všemi. Všichni se navzájem pozdraví.
Rozhovor se přesune k divadlu. Facu opakuje, že takový úspěch je pro něho překvapením. Již v Buenos Aires byla hra úspěšná. Ale úspěch takto na cestách, to je prý něco! Facundo také mluví o spolupráci s režisérem této hry. Moderátor připomene hru En El Aire, se kterou Facundo také přijel do Paraguaye. Znovu se pustí do řeči o Madisonských mostech. Oba mluví o setkání Facunda s fanoušky pro skončení představení. Facu říká, že je to jediná příležitost, jak se s diváky pozdravit, podívat se jim do očí a zeptat se, jak se jim to líbilo. Přičemž každému poděkuje za účast.
„Opravdu se mi líbí být vděčný“ – říká Facundo.
„Měl jsem tolik práce než jsem se stal slavným“. Moderátor odpoví –
„A posluchači tady v Paraguayi vás oceňují, velmi respektují a velmi milují. Znají vaši práci, sledují ji.“ „Je to vzácná zodpovědnost, ale nejen zodpovědnost, ale je to předmět velké hrdosti a velké cti, kterou vám lidé dávají, když si vás vyberou, sledují vaší kreativitu, vítají vás na ulici. Je to velká čest. A pokud jste tímto způsobem odměněni, pak jste dosáhli všeho, co byste si mohli přát ve vaší profesi, která má vyprávět příběhy. A pokud nejste vyznamenání, nikdy nebudete uměleckým umělcem. V to věřím. Nejtěžší úkol je splněn, mám lásku publika. A budu pracovat tvrdě, abych byl co možná nejlepším, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat“ – odpovídá Facundo.
Moderátor vzpomíná na Facundovu práci v telenovelách, pak na hru En El Aire s níž Facundo přijel do Paraguaye. Facu hovoří o svém příteli Fitovi Grasso. Když byli v Paraguayi zemřel Fittovi otec. A za takových okolností by všichni, producent a diváci pochopili, kdyby Fitto nastoupil do letadla a vrátil se zpátky do Buenos Aires. Ale Fitto zůstal v Paraguayi, kde diváci čekali na představení.
„Můj otec už zemřel“ – řekl Fitto.
„Pak budu mít čas obejmout svou matku a truchlit za svého otce“. Facu říká, že na to nikdy nezapomene. A potom to sám zažil, když jeho otec zemřel o rok později a Facundo šel druhý den na zkoušku Madisonských mostů. A přišel na tuto zkoušku, protože na něj čekali lidé. A Facundo je přesvědčen, že by byl jeho otec rád, že to udělal.
„Protože když říkáme, že dáváme svým životům příběhy s veškerou vášní, opravdu to děláme.“ Facundo říká, že je velmi rád, že se vrací zpět do Paraguaye. Byl tam velmi šťastný, když tam byl poprvé. Existuje tolik přátel, tolik lidí, které obdivuje. Facu si pamatuje na setkání s Raulem Daumasem. Chce se znovu smál jeho vtipům, smát se nad sebou samým, slibuje, že bude hodný. Daumas říká, že se uvidí v sobotu příští týden a udělají spolu další rozhovor. Raul diktuje Facundovi, co má napsat na Twitter:
„Přímo teď v živém vysílání na rádiu Rock a Pop s Raulem Daumasem.“ Facu si všechno zapíše, směje se a říká:
„S těmito sociálními sítěmi je všem jasné, že je nám všem přes 35!“ Nakonec souhlasí s tím, že se všichni sejdou, dají si spolu večeři a poslechnou si hudbu.
Po tomto
rozhovoru je tedy jasné, že se pánové
minulou sobotu sešli opět, a my se můžeme těšit na další
rozhovor!