18. říjen speciální datum, nejen pro mého
věrného fanouška, který dnes slaví
narozeniny. Ale i pro mě
osobně, protože tyto
narozeniny můžeme oslavit všichni
dohromady, a to prostřednictvím
Facunda.
Moje milá
Majko, k tvým dnešním
narozeninám opět speciální
rozhovor. Opět vybrán tak, aby se líbil hlavně
tobě! Rozhovor je z roku
2014, z doby kdy natáčel seriál
Noche y Dia, z doby, kdy vydal své
první album - Salir a Tocar. A kdy se nejvíc věnoval
hudbě. Pro naší oslavenkyni jistě to
pravé čtení.
Majko, všechno jen to
nejlepší k dnešním narozeninám! Hlavně hodně
zdraví protože je to
nejdůležitější! Ale samozřejmě přeju ti
štěstí, lásku, spoustu
dobrý filmů, úsměvných momentů u studování
Facundova života a všechny
vyplněné sny. Děkuji, že jsi
součástí této stránky, a doufám, že ji součástí budeš i
nadále! Víc už nechám říct
Facunda, nejen prostřednictvím
rozhovoru, ale také prostřednictvím
videa. Které, je samozřejmě
nachystáno, jako každý rok. Užívej si svůj
den! :)
„Stát se vypravěčem příběhů“ – to je to nejlepší, co se mi v životě stalo
„Znáte mnoho hrdinů bez meče?“ – zeptal se Facundo Arana na cestě do šatny s novinářem La Nacion. Na několik vteřin se podívá na překvapenou tvář zpravodaje a odpoví: „Luis Agote – byl jedním z nich. Bude třeba revidovat naši galerii hrdinů a přidat tam ty, kteří by tam měli být. Nikdy v životě nenařizovali svým lidem, aby se přidávali k útoku.“ - dodává herec před zahájením rozhovoru o vynálezci krevních transfuzí, díky niž jsou každý den zachráněny tisíce životů. Mnohem dříve, než dokončil svůj příběh, je zřejmé, že jeho nadšení z tohoto tématu se týká onemocnění, kterým trpěl jako teenager a jeho boje od té doby. Vše pro to, aby lidé pochopili potřebu darování krve…
Vyléčení lymfomu, změnilo to váš život?
Lidé často mluví o tom, co nezažili, ale já jsem to zažil. Někteří lidé mají lymfom, jiní mají rakovinu pankreatu, jiní dostávají infarkt nebo se nabourají s autem a přežijí. To se v životě děje, je to skutečnost, a změní to váš život, je to relativní. Každou osobu to změní jinak. Byl jsem vděčný z celého srdce za to, že mám lymfom, že ho nemá můj otec, matka nebo jedna z mých sester. Vím, že litují, že to není naopak. Tím chci říct, že tato nemoc dokázala, že v mé rodině existuje sekvence, která nikdy nebyla přerušena. V mém domově, se svou ženou a dětmi se snažím zajistit, aby tato sekvence byla zděděna a zachována.
Když jste se vyléčil, začal jste hrát na saxofon v metru a pak jste se stal hercem. Dělal jste to, co se vám líbí.
Ve věku 17 -18 let máte spoustu snů. Chtěl jsem být vším. Právníkem, stejně jako můj otec, ale nechtěl jsem celý den sedět v kanceláři. Ale chtěl jsem být také hudebníkem, hercem, saxofonistou, závodníkem, vším.
Něco z toho se podařilo. Jste spíše horlivý člověk. Hrajete, hrajete hudbu, extrémní sporty…
Skutečnost, že jsem herec mi dává hodně. Létání vrtulníkem, skok padákem, jízdu na motorce. Ale nejlepší věc, která se mi v životě stala, bylo to, že jsem se stal vypravěčem příběhů. Jako teenager jsem nevěděl, že chci být hercem. Ale strom padl tam, kam spadnout měl.
Máte strategii, jak dosáhnout toho, co v životě chcete?
(zavrtí záporně hlavou) To je to, co mě naučila bolest. Dnes je dnes. V současnosti jsem nejšťastnějším mužem na světě. Vím, že zítra může zazářit blesk a bouře povstane. Ale dnes shromažďuji sílu, takže v okamžiku, kdy tato bouře nastane se ohlédnu a řeknu: „Přejdi“. Ne, nemám strategii k dosažení toho, co chci. Měl jsem štěstí, že jsem dosáhl všeho, o čem jsem snil. Ano, nemám sen ve kterém bych chtěl letět na Pluto. Sním o možnostech, jako je jízda na třímetrové vlně.
Nebo vydat album jako hudebník, jako jste to teď udělal se Salir a Tocar.
(Směje se) Kolikrát jsem slyšel hudebníky říkat: „Já chci jít ven hrát!“ Ale nikdy jsem nepochopil, proč nikdo nevydal disk s takovým jménem. Proto jsem dal mému disku takové jméno, které vyjadřuje obecnou touhu. Právě tuto touhu, kterou si plníme v naší práci a chceme ji v budoucnu dělat.
Takže projekt se nezastaví na jednom CD.
Ne, samozřejmě. Právě teď děláme na vlastních projektech, ale vždy se stejnou myšlenkou: jít ven hrát. Jeden den – před 30 lidmi v hospodě, další den – před 30 000 v Luna Parku, pokud je to možné. Mimo to jsme dvakrát vyprodali halu La Trastienda a bylo to úžasné. Taková místa jsou symbolická, protože existují kapely, které hluboce obdivujete. Vidíte se tam a hrdě si říkáte: „Podívej se, kde jsi!“
Kdyby jste si měl vybrat, vybral by jste si hudbu nebo herectví?
Nemohl bych si vybrat. Pro mě jsou to neoddělitelné věci. Jsem herec a jsem hudebník. Vlastně jsem víc než to. Jsem člověk, který maluje, ale nemůže se nazývat umělcem, jsem surfař, kterého nelze považovat za surfaře protože se neúčastním profesionálních soutěží. Píšu, ale nezveřejňuji knihy. Dělám to po celou dobu.
Právě teď hrajete v seriálu „Noc a den“ to trochu zpomalí vaši touhu dělat hudbu. Ne?
Je omezena na víkendy. Naštěstí je moje kapela Blue light orchestra skvělá. Pokračují ve zkouškách. Dizzy Espeche, který to vede, a všichni ostatní, kteří do ní přispívají, jsou skuteční mistři. Jsou velmi připraveni. S takovými členy si mohu dovolit vystoupit, když se chystáme na jeviště.
Práce v El Trece vám poskytuje čas na rodinu?
Vždycky. Bez ohledu na to, vždycky si najdu čas pro své děti, když potřebují otce, a pro ženu, když potřebuje manžela.
O vašem rodinném životě je toho málo známo. Jak trávíte čas s dětmi?
Dělám jednoduché věci, jako když je třeba vezmu do školy. Snažím se najít takové momenty, abych s nimi sdílel okamžiky tepla. Můžeme celý den strávit spolu. Nebo se stanu členem jejich triků. Žijeme naproti jezeru, kluci rádi chytají ryby. Chytám je s nimi a potom tam ryby vracíme. Teď sbírají pulce do velkého akvária. Čekáme až vyrostou, aby se z nich staly žáby. Dospělí mají možnost dělat to tak, aby dětem s vámi bylo dobře a šli do postele s úsměvem.
Co děláte, když jsou moc rozmarní?
Všechny děti jsou rozmarné. Neexistuje žádný rodič, jehož dítě by nebylo rozmarné.
A jak to zvládáte?
Někdy trpělivě. Někdy žádám pomoc od mé ženy, aby je odnesla, protože v tu chvíli nemám žádnou sílu. Tady chápete, jaké štěstí je mít manželku, jako je ta moje, je krásná, je matka. Bůh mi poslal velkou matku pro mé děti. Myslím, že jsem udělal něco správného.
Na jaký zákon, by jste chtěl své děti upozornit?
Ve škole jsem požádal, aby byli očkovaní. Chtěl bych, aby se naučili některé věci, které se potřebují naučit. A každý den se vracely se stejným úsměvem, s nímž je každou noc opouštím. Jen chci, aby žili v radosti. Pokud si nevyberou smutek, ale i v tom je budu podporovat.