Kvůli ženám, jsem vždycky plakal...
Vánoční aktuálka sice byla velmi obsáhlá a možná, že jste ji ještě nestačili úplně vstřebat. Ale i tak, mám pro vás
další dáreček, který je ale věnovaný speciální osobě. Můj další drahý návštěvník dnes slaví
narozeniny. A já tu mám pro ní malé
dárečky.
Jako vždy jsem se snažila nějak sjednotit
rozhovor se speciálním
videem. Takže, moje drahá
Soničko, k tvým dnešním
narozeninám, hodně štěstí, zdraví a všechno co si jen budeš přát. A jen pro tebe, mám přeložený rozhovor z roku
1999. Ano, vracíme se hodně v čase, ale možná opět zjistíš (jako všichni ostatní), další
nové informace o Facundovi, které jsi dosud nevěděla. Je to tedy z doby, kdy natáčel
Muněca Brava, proto jsou otázky kladeny hlavně na tuto telenovelu. Ale dojde i na
osobní život a na Facundovi první
lásky. Víc prozrazovat nebudu. A samozřejmě si k tomu,
Soňi pusť speciální
video , které ti opravdu ladí s rozhovorem. Užívej si dnešní den, jako i celé svátky. Já se budu těšit u
silvestrovské aktuálky.
Kvůli ženám, jsem vždycky plakal (1999)
Facundo Arana ( argentinec, 27 let) se popisuje jako „veselý, humánní a ne tak dokonalý“. Podle hodnocení „Muněca Brava“ asi 2,5 milionu lidí ví, kdo je to Facundo Arana. I když ne možná všichni fanoušci jsou seznámeni s jeho příběhem.
Jak jste se dostal do televize?
Ne, díky nejšťastnějším okolnostem. Hrál jsem na saxofon na jedné ze stanic metra a náhodou, nebo možná to byl osud, každý den tudy chodil jeden televizní scénárista. Nevěděl, že chci být hercem, ale napsal pro mě jednu postavu. Jednou mi Bethiana Bloom, moje učitelka divadla vyprávěla o castingu, který pořádal Canal 13. Když jsem vstoupil do studia, abych udělal zkoušku, byla tu stejná osoba, která každý den chodila po stanici Pueyrredyn.
Tato „ne nejšťastnější okolnost“ je onemocnění, o němž Facundo nechce mluvit. Když byl teenager, byla mu diagnostikována rakovina, která se zdála být nevyléčitelná. Po dlouhém a náročném léčebném roce se mu však podařilo pokračovat v životě.
Musel jste tvrdě pracovat, než jste získal hlavní roli?
Šlo to postupně. Postupoval jsem krok za krokem, začínal jsem ze dna. Prošel jsem obrovským počtem castingů.
Jaký je život s osobním hodnocením více než 20 bodů?
Jsem na to velmi hrdý. Je skvělé dělat něco, co vám umožní růst a současně to prospívá televizi.
Netrápí vás, že váš výdělek je nižší než ten, co má Natalia Oreiro?
Ne, je to spravedlivé.
Jste skutečný gentleman?
Ano, jestli se ptáte na to, zda nechám ženu jít napřed, otevřu jí dveře od auta nebo ji odsunu židli, aby se posadila – odpověď je ano. Je to otázka vzdělání a respektu. Takhle to moji rodiče zavedli.
Proč Ivo, tak trápí Milagros?
Protože je blázen. Je do ní hluboce zamilovaný, a jelikož žije obklopen špatnostmi a chamtivostí, zdá se mu, že samotná myšlenka, že může existovat žena tak krásná, vznešená a čestná jako ona, nemůže být skutečná.
Udělal jste někdy něco podobného, že by někdo trpěl stejným způsobem?
Ne. Aspoň myslím.
„Hrdinský milovník“ – je to role, kterou hrajete nejlépe?
Je to moje práce a já se ji snažím dělat, jak nejlépe umím. Faktem je, že mě dnes označují za „hrdinského milovníka“, ale nemyslím si, že tomu tak opravdu je. Umřu, jestli budu hrát jen takovéhle role.
Teď jste zasnoubený s Isabel Macedo, ale jaký byl váš vztah k opačnému pohlaví, když jste byl svobodný?
Docela dobrý, i když jsem nebyl „mistr úspěchu“. Někdy jsem vyhrál, někdy jsem prohrál. Nevypouštěl jsem vlny, které dělá praví „latinskoamerický milenec“. Byl jsem bohémský a melancholický. Vždycky jsem plakal kvůli ženám. Byl jsem ten, který si stěžuje na nešťastnou a ztracenou lásku.
Když jste se dostal do televize, všechno se změnilo…
Ne, nikdy jsem toho nevyužil a nepoužívám práci, abych se sblížil s nějakou ženou.
Pamatujete si, jak a s kým jste se poprvé líbal?
Jak bych na to mohl zapomenout: Bylo mi 12 let, byla to moje kamarádka ze školy. Byli jsme nevěsta se ženichem. Přitahovalo nás to k sobě, ale duchovně jsme se nemohli spojit. Její jméno bylo…Ne, raději bych neměl říkat její jméno, protože teď je vdaná a má dvě děti.
Prosím, mluvte dál.
Ano, jak už jsem řekl, neměli jsme dost odvahy, ale jednou jsem ji pozval tančit, zavřel jsem oči a políbil ji. Bylo to kouzelné.
Jakou nejromantičtější věc jste pro ženu udělal?
Poslední věc, na kterou si vzpomínám, byl skok s padákem pro jeden televizní program a křik jejího jména do kamery.
Už jste se někdy s někým pral?
Často. Jednou jsem na náměstí San Isidro bojoval kvůli dívce. Víte, jak ten příběh skončil? Ten chlapík a já jsme se stali dobrými přáteli a nikdy jsme tu dívku už neviděli.
Už jste to jednou řekl, že opustíte dům rodičů až v den, kdy se oženíte, stále to platí?
Ano, ale s pár změnami. Koupil jsem dům v Palermu a teď tam bydlím sám. Udělal jsem to proto, protože jsem si uvědomil, že než se oženíte, musíte se nejprve naučit, jak být nezávislý a ne se přesunovat od matky k manželce. Teď si peru, myju nádobí, vařím, uklízím.
Závěr: Jste dokonalý.
Do toho mám daleko. Jen si myslím, že se musíte naučit ocenit domácí práce a pochopit, že ne všechny povinnosti v domácnosti by měli spadat na ženu.
Už myslíte na svatbu?
Možná.