Facundo Arana představuje své příběhy

05.02.20 * 9 názorů

Třetí týden - třetí rozhovor! Taková je bilance posledních týdnů na této stránce. Přináším vám třetí slíbený rozhovor pro Teleshow. Jde o velmi otevřený a upřímný rozhovor o Facundově tvůrčím procesu a jeho překážkách. Doporučuji každému!

Facundo Arana představuje své příběhy: „Nepředstírám, že jsem studoval na školách, chci jen vyprávět příběhy.“

Od příštího týdne bude herec zveřejňovat texty, které psal několik let. Dyslexie, sny stát se spisovatelem a kreslířem, ničiví kritici, kteří „zabíjejí umělce.“

„V Africe takové zvuky zasáhnou víc než kulka. Porazili osud, zasáhli důsledky, změnili přítomnost mrknutím oka. Antunes běží s nataženým revolverem, což je pro něj neobvyklé. Jeho krok je pevný, ale jeho puls není. Není zvyklý na zbraně. Z ničeho nic se neobjeví lvice, objeví se noční můra.“

Tyto řádky patří Facundovi Aranovi. Jsou součástí jeho příběhu Candes, který léta nepřekročil hranice jeho osobního archivu. Později je zveřejnil na svém blogu. A od příštího týdne budou k dispozici čtenářům Teleshow. Každou sobotu na tomto webu bude další. To pro něj znamená, že přerušil „popírání“, jak tomu říká. „Píšu už dlouho. Ale postupem času jsem si všechny příběhy začal číst společně a říkal si: „Opravdu je chci publikovat“ Ale neudělal jsem to.“

Jak jste se seznámil s literaturou?

Robin Wood. Stejně jako my všichni si myslím: Jsem z generace Daga, Nippura z Lagash. K tomu ještě Ostreheld, Solano Lopez. Chtěl jsem být ním; spisovatel a kreslíř. A chtěl jsem být hudebníkem. Později jsem se chtěl stát hercem. V životě se všechno sešlo jedno s druhým: a já jsem byl zapojen do všeho a do všeho společně. Pak uplynulo 47 let. To je hodně času.

V jakém věku jste začal číst literaturu?

Tohle je moje literatura. Nechávám všechno na později, až nebudu moct chodit: moje obrovská dyslexie mi neumožňuje dlouho číst. Ale mám skvělé knihy.

Jaké potíže vám způsobuje dyslexie?

„Odcházím“. Do příběhu investuji mnoho, pak odejdu, ztratím se, rozptýlím se. Dokážu udržovat konverzace a soustředit se celý den, ale pak najednou – ne, najednou – Jejda! Odcházím. To se může stát, když čtu Borgise nebo Cortazara. S Robinem Woodem se to však nikdy nestalo. Je trochu neuctivé mluvit o dyslexii: obviňovat se z dyslexie, to slovo by se mělo hodit do kanálu. Nemyslete si, že to, co říkám, je dyslexie. Někdy mohu kreslit celý den a někdy se nemůžu soustředit na jeden výkres po dobu pěti minut. A tak je to i s knihami. Čtení je zvyk, který je třeba vyživovat, udržovat. Je to úžasná výzva, kterou si nechávám na dobu, kdy se mé děti stanou dospělými.

Facunda inspiruje noc. A často ho zastaví až úsvit. Úsvit znamená, že musíte vzít své děti do školy a začít dělat každodenní věci. „Spím, když se ukáže…“ říká s úsměvem.

Když píšete, dyslexie vám způsobuje nějaké potíže?

Ne. Ale, je třeba znovu si přečíst příběh a to mnohokrát a v různých časech. Než o tom začnete uvažovat, protože pak omylem času opakujete několik slov. Ale když jsem si znovu přečetl příběh, všiml jsem si jich. A kromě toho to přijímám s humorem. Pokud to nebudete dramatizovat je dyslexie naprosto pochopitelná. Zdálo se mi to pozdě, protože v mých časech, když jsem byl dítě mi nebyla diagnostikována. Kopli vás do zadku a řekli: „Dělej, lenochu!“ Tak to bylo. Jeden z mých kluků trpí dyslexií a my to nedramatizujeme: dyslexie je součástí života. Je nutné se trochu přizpůsobit, a to je vše.

Kdy jste zjistil, že máte dyslexii?

Potom, co ji diagnostikovali mému synovi. Všechno bylo naprosto stejné a já jsem řekl lékaři: Ale on nemá dyslexii, vždyť já ji taky nemám“ Je pouze nutné to nedramatizovat. Ničeho se neobávat.

Jaký je váš tvůrčí proces?

V noci. Když je před vámi prázdná stránka, nezáleží na tom, zda je noc nebo den. Ani úsvit nemůže konkurovat noci. Jsou věci, které se dějí, když jsou hotové a mě se to líbí. Pokud kreslím, pak v noci. Když jsem chodil do školy, měl jsem obrovské problémy protože jsem nechtěl spát: Co se stalo v noci, to se nestalo během dne. Například ticho. Noc je úžasná: je plná nápadů a talentu, velký nebo malý, má ho a září. Nevím proč. Může existovat úplně jednoduché vysvětlení, nebo možná v noci vycházejí duchové a elfové a vše ve vás ožije. Ale je to tak. V noci se najednou objeví příběh a vy si sednete, napíšete první slovo do poznámkové bloku nebo do počítače a začnete psát.

Když na vás přijde myšlenka, pamatujete si ji nebo si ji zapíšete, abyste nezapomněl?

Točí se mi v hlavě. I když se to mnohokrát stalo…Přišel jsem s brilantními nápady. Jsem si jist, že jsem vyřešil hádanku světa! A zapomněl jsem to… Kdyby to bylo opravdu důležité, kdybych měl literární vlohy, zkusil bych to, měl bych své vlastní metody, které bych si pamatoval. Pokud dostanu nějaký nápad, dobře, pokud si ho pamatuji, a pokud ne, pak to tak nemělo být. Není to tragédie.

Jaké žánry procházejí vašimi příběhy? Kdo je čte?

Nikdo. Nikdo jim nerozumí.

Ani vaše žena, Maria Susini?

Ano, ona si je může přečíst. Ale, ne. Je to dokonce tak osobní, že uplynulo hodně času, než jsem je začal publikovat na svém blogu. Otevřel jsem ho v roce 2005, před mnoha lety. A začal to trochu rozšiřovat: rozvinul jsem mnoho z těch, které jsem měl; vymazal jsem mnoho z nich, nemám ponětí, proč. Nejsem k věcem poutaný. Roztrhám některé kresby, jiné si nechávám; uchovávám jich málo.

Jaký je váš názor na komentáře čtenářů? Pokud něco kritizují, je možné, že v textu něco změníte, nebo je to hotové dílo: „Tento příběh“?

Příběh je to, čím je. Psali mi v komentářích: „Tak by to nemělo být.“ Ale to je příběh: je to, čím to je a nemění se to. A možná je dobře, že to u někoho vzbuzuje tyto rozpory.

Ale, co si myslíte o kritice?

Víte co dělám? Vyprávím příběhy. Zemřel bych, kdyby někdo řekl: „Udělal špatnou operaci a nezachránil život dítěte.“ To by pro mě bylo hrozné. Proto nejsem lékař ani pediatr. Ale vyprávět příběh? Co může být překvapivější, než vyprávět příběh? Když to dělám celým svým srdcem, celým svým srdcem, co mi mohou říct? „Udělal to špatně.“ A co to znamená, dělat špatně? Zopakoval stejné slovo v jedné větě? Zneužívá slov? Nepředstírám, že jsem studoval školy, chci vyprávět příběhy. Za konstruktivní kritiku jsem z celého srdce vděčný. Naopak destruktivní kritika je jako učitel, který místo toho, aby řekl: „Poslouchej, povzbuzuj“, vezme vám váš papír. Co si myslíte, jak dlouho mi trvalo vzít si další list papíru a začít znovu malovat? A možná to, zničilo vaši kresbu, zabilo umělce. A člověk, který to udělá, půjde do pekla. Kritik, který zabije umělce… Kdo je darebák? Nikdo neví, kolik vypiju maté při psaní těchto příběhů, pro změnu slov a jejich uspořádání novým způsobem. Říkám vám, že když začnu psát, nemůžu přestat.

Takže, kdo nakonec jste? Hudebník, herec, spisovatel…

Objímám děti stejnýma rukama se kterými píšu, kterými kreslím, s nimiž večer hraju v divadle. A dělám to celým svým srdcem.

S čím se čtenář setká ve vašich příbězích?

Když otevřenou některý z mých příběhů, najdou něco, co je uděláno s obrovským množstvím lásky, vytvořené s nadějí a se vší silou mé duše. Nevím, jestli se jim budou líbit, nebo ne, ale pochopí, že mé příběhy psané postupem času mají můj styl. Nemám dovednost Wooda, jen jsem rád viděl, jak čas uběhl, a že mám svůj vlastní styl psaní, kreslení, hraní. V životě.

majka528: Katy, ty jsi fantastická, moc ti děkuji za tak nádherný překlad krásného rozhovoru. V rychlosti jsem ho jen přečetla, na něho si chci najít více času a četla jsem ho jedním dechem. Facu se čím dál tím více otevírá, zase jsem se dozvěděla novinku o něm a to dyslexie. Je pravda, že se to dozvěděl až v pozdějších letech, ale přesto, dříve moc o svém soukromí mluvit nechtěl. Já věřím a vím, že se mi budou jeho příběhy číst velmi pěkně a budu je číst s velkou radostí.
Katy, děkuji, děkuji, skládám ti velkou poklonu za tu rychlost a ten vynikající překlad. Už jsem to napsala víckrát, ale já tak miluji tuto stránku, tady vždy najdu pohodu, elán a energii, nabíjí mě to a hodně se na tom podílí pochopitelně Facu a vy holky.

Katy: Nedalo mi to, Majko. Myslela jsem si, že to opravdu nestihnu. Ale, udělala jsem si extra čas :) Tenhle rozhovor mi opravdu vzal dech. Pro mě určitě nejlepší z těch posledních třech letošních. Takhle otevřeného jsem ho snad ještě neviděla. Letos opravdu o sobě prozrazuje detaily, které by před pár lety určitě ještě nikomu neřekl.
Jsem ráda, protože hltám každou novou informaci, kterou se o něm dozvím. A to, že má dyslexii je pro mě velká novinka a velká informace!
A také zjišťuju, kolik toho s ním mám společného. Noc je pro mě také neoblíbenější část dne. A je to pro mě nejkreativnější období. Můžu říct, že tato stránka vznikla převážně v noci :D Všechny novinky sem chodí v noci, vylepšení stránky a tak dále. Máme mnoho společného :) Chápu, co mě na něj před 12 lety tak přitahovalo...podobná povaha :)
Užívej Majko, hltej každé slovíčko. Jako jsem hltala já :) Stojí to za to! :)

anavi: Katy, ďakujem ti z celého srdiečka za pekné slová v komente k predchádzajúcej aktuálke. Je veľmi príjemné cítiť podporu od priateľov. Toplatí aj pre teba Majka. Tiež ďakujem za dôveru. Chcela som tomu venovať samostatný koment.

anavi: A teraz už k aktuálnej aktuálke. :D Ako píšeta obidve, aj mne padla sánka s údivu. Som veľmi rada, že Facu hovorí tak otvorene. jeho blog som si istú dobu čítala, aj prekladala. Ale ako on sám hovorí, ľudia mu nerozumejú. Pre mňa to bolo o to ťažšie, že je medzi nami jazyková bariéra. Ale na jeden príbeh si pamätám, že to bola akoby spoveď o fajčení a ako sa pokúšal s ním skončiť. Možno je v príbehoch ukrytý Facundov vnútorný život. S dyslexiou mám veľa skúseností. Jednak dcérke bola diagnostikovaná a mala som veľa žiakov. V poslednej dobe ich tak pribúdalo, že som si neni istá, či by sme to mali pokladať za anomáliu. Skôr si myslím, že tieto deti nám prišli povedať, že by sme v školstve mali niečo zmeniť. nepáči sa mi robiť nátlak na tieto deti, ale skôr objavovať, aký talent,dar majú a v tom ich podporiť. Facu za toto obdivujem ešte viac. A teba Katy, tiež. Ale spomínam si, že preklady rozhovorov som aj ja robila prevažne v noci. nedalo sa od nich odtrhnúť, tak ako od tohto. Nádherné, hlboké výpovedede. Katy, dnes mi urobil ešte väčšiu radosť, lebo doobeda som sa necítila dobre. Mala som takú "posteľovú kultúru" a tu som sa rozveselila. Obrovské ďakujem ešte raz za všetko. :)*

anavi: Ešte chcem povedať, že som bola na školení, ako pracovať s deťmi s dyslexiou a dostali sme filter, cez ktorý sme sa pozreli, aby sme videli, ako približne (u každého je to individuálne) vidia text ľudia s dyslexiou. Pre mňa to bolo takmer nečitateľné. Takže pre Facu to je náročné, keď číta scenáre. A dyslektik je myslím aj Tom Cruise.

majka528: Tak jsem si rozhovor znovu krásně a důkladně pročetla je nádherný. Letošní rozhovory mi přijdou o trochu odlišnější jak v dřívějších letech. Je to možná proto, že se ho vždy ptali na stále stejné otázky a Facu poctivě na ně odpovídal. Ten letošní druhý přeložený rozhovor je spíše takové povídání mezi přáteli. A ten první je už trochu jiný, tam nám Facu se trochu otevírá a ten třetí tam nám odhalil svou duši. Jeho příběhy jsou zvláštní, ale mě k němu pasují, já mám totiž takové příběhy docela ráda, je v něm napětí a i šok. Občas jsem si také přeložila pár jeho příběhu na blogu a musím se přiznat, že to bylo zvláštní čtení. Je to možná proto, že Facu v nich píše o tom jaké měl pocity a tím se z nich vypsal.
Katy, píšeš, že většinou pracuješ na této stránce v noci a Facu také. Na jeho twitteru se dost často objevuje, kde je Morfeus. Mám dojem, že skoro všichni rady máme něco společného. Já, ne že bych tvořila v noci, ale mám malou potřebu spánku a častokrát se kochám touto stránkou v noci /na mobilu/.
Katy, moc ti děkuji za tvou píli a energii jak se věnuješ této stránce a hlavně děkuji, že jsi měla ten skvělý nápad před 12 lety se věnovat takovému fantastickému člověku jménem Facundo Arana.
Katy, moc a moc děkuji.

majka528: Anavi, jak píšeš o problémech dětí, tak je to pravda, že jich je hodně. Nemusím chodit daleko, máme něco podobného v rodině. Jedno dítě je dyslektik, druhé je strašně hyperaktivní. Neteř je levák a svěřila se mi, že má problém při počítání, že si často ty číslice obrací, že nejdříve si to musí v hlavě obrátit. Tak si myslím, že něco podobného možná měl i Facu. Anavi, máš pravdu, také si myslím, že by se mělo v školství něco změnit, není to dobré, že se hodně věcí u dětí potlačuje a to jim také moc nepřidá.
Anavi, věřím, že budeš skvělá ve všem co budeš dělat, moc ti to přeji.

anavi: Majka, ďakujem veľmi pekne, aj tebe prajem, nech sa ti darí vo všetkom, do čoho sa pustíš. V tom by sme sa mohli na Facu podobať. :)

Katy: Nemáte zač, holky moje. Bylo mi velkým potěšením! Protože z tohohle se nevypovídá jen tak nějaká "celebrita". Lidi si své "slabší" stránky nechávají spíš pro sebe. I když, já to za slabou stránku nepovažuji. Ale, někdo by mohl. Pro mě je to přirozené, člověk se s tím prostě narodí, a jak říká Facu. Nesmí se z toho dělat problém. Musí se to brát, tak jak to je.
Všechny si sem chodíme nabíjet baterky ve dne, v noci. A opravdu mi to mnohdy pomáhá překonat špatnou náladu a udělat z ní dobrou. Protože Facundo působí neskutečně dobře na psychiku. Stále dobře naladěný, stále nějaký dobrý skutek... A pak, když si člověk může ještě přečíst takovéhle jeho výpovědi...jsem ráda, že se fanouškům, tak otevřel.
Další radost vám jistě přinesu dnešní/zítřejší aktuálkou. Ta mě dobila už jen při tvoření :) Už teď se těšte, a já se těším na vás. Děkuju :-*

Powered by CuteNews