Svět
25.12.22 * 12 názorů
Ve vánoční aktuálce jsem se s vámi neloučila na dlouho. Věděla jsem, že hned druhý den bude následovat další. Ale, tentokrát speciální aktuálka, pro jednoho speciálního člověka.
Opět přišli narozeniny mé oblíbené návštěvnice Soňi. A já si ji za ty léta, co sem chodí velice vážím, a jsem ráda, že ji tu mám. Proto jsem ti opět připravila něco, speciálně pro ni. Brouzdala jsem opět po Facundovém blogu a padl mi do oka příběh nazvaný „Svět“. A jelikož vím, jak ráda a často cestuješ Soňi, mohlo by se ti to líbit. Víme, že jeho příběhy jsou trochu poetické, je třeba je tak brát. Ale, nedá se všem jeho příběhům upřít jedno – nad každým se musíte zamyslet, a pochopit, co nám tím chce Facundo vlastně sdělit. Dnes tedy o tom, jak se dívá na tento svět…
Soničko, doufám, že Vánoce u tebe byli klidné, radostné a hlavně strávené ve zdraví. Dnes je další den k oslavám, radosti a klidu. Prožij si svůj den, jak uznáš za vhodné, je to tvůj den. Včera se u vás nadělovali dárky, dneska jste v tom jistě pokračovali, takže bych neměla vynechat ani já. Jistě že pro tebe mám speciální video. Ale, řekla jsem si, že už se možná trochu opakuji, takže na tebe čeká trochu jiné, trochu kratší, ale za to jedinečné a originální. Tak, jako jsi i ty. Podívat se na něj můžeš tady. Přeju ti krásné narozeniny, další krásný sváteční den ale hlavně doufám, že budeme moct za rok spolu, na této stránce oslavit tvoje další narozeniny. Užij si svůj den. Máme tě rádi.
Svět
Do tohoto světa jsem se dostal na krátkou dobu. Ani ne na dlouho, ani na krátko vzhledem k času, v tomto světě se čas neměří. Není na to čas. Tenhle svět…svět je duší, která opustila tělo. Samozřejmě, že to není v nebi. Je to přímo tady, ale je to těžké vysvětlit…Není to dimenze, není to kontinuum, není to nic takového. Nelze to vysvětlit kvantovými koncepty, dokonce ani vírou v žádné náboženství. Je skrytý před našimi zraky, před našimi znalostmi, před našimi možnostmi. Vymyká se našemu chápání. Uniká naší logice…I když vzorec je jednoduchý.
Před pár dny, když jsem jedl, jsem pozoroval slimáka. A ptal jsem se sám sebe, proč tato bytost nemůže pochopit tak jednoduché věci jako „přestaň jíst“, „Jez dál“, „Plaz se kupředu“. Stejně tak nemůžeme porozumět světu, tomu kam míří duše, když opouští tělo. To je mimo naše chápání. Jak mentálně říct slimákovi, aby se plazil dál vpřed. Faktem je, že jsem laskavě požádal o povolení vstoupit na chvíli do toho světa, kam odcházejí duše.
Použil jsem stejný vzorec, abych se dostal na toto místo. Přijal jsem to, že to není v mé úrovni vnímání a schopností. A dlouho jsem trval na tom, abych upozornil na to, co moje oči a moje lidské vnímání nevidí. Tiše jsem si myslel, že se chci dostat na toto místo, jak by se ten slimák, kterého jsem sledoval při jídle, zastavil a chtěl, abych ho odnesl ze stolu na zem. A aby toho dosáhl, prostě si to přál. Ale představte si, že ho najednou opravdu dám na zem. Štěstí a překvapení slimáka by byli neobvyklé, ale já bych si toho nevšiml…Jeho jazyk a vnímání nejsou úplně v mé úrovni, ani v mých možnostech.
Abychom mohli pokračovat, musíme vědět, že jsme strašně omezení. Mnohem víc, než si myslíme. Mnohem víc. Nekonečně víc. Slovo „možnost“ je pro nás příliš velké. Je to jako měřit maximální rychlost slimáka v kilometrech za sekundu. Takhle. Takhle je to legrační.
Je zvláštní, že mě dostalo to, co neumím pojmenovat. Jako bych byl slimák. Ale požádal jsem, aby mě neodnesli na zem, ale na místo, kam odcházejí duše, když opouštějí tělo.
Nejjednodušší by bylo říct, že jsem snil. V tu samou chvíli jsem snadno skončil na tomto místě…Existuje. Všechno je tam dobré. Opravdu dobré. Nejde o to, že si to uvědomujeme, jde jen o to, že máte pocit naprosté spokojenosti. Myslím, že to může být proto, že máme bolesti zad, hlavy, úzkost, podráždění…všechno je to o těle. A tělo je pozadu…adrenalin, endorfiny, hormony, bla, bla, bla…Vzpomínky, emoce, slzy a smích, pocit horkého nebo studeného motoru, staré nebo nové auto, opotřebované nebo vytrénované tělo…hodiny, které prošly od narození v tomto těle…tam je vše v jiné podobě. Neexistuje žádná forma. A neexistuje žádné tělo, které by se mohlo vytvořit. Žádná mysl. Žádné srdce. Duše nepotřebuje velké úsilí, aby se usadila v těle. Také se ho nesnaží opustit. Vše je v pořádku. Tam, v tom světě, který v nás přebývá, ale uniká našim nejvyšším schopnostem.
Každý den se vyprávějí příběhy o zprávách, zázracích, jevech. Ve skutečnosti, v nejhlubších hloubkách prastarého a nejčistšího ze všech našich znalostí, známe na to všechno odpověď. O těchto věcech se nemluví a nepřemýšlí. Ale tyto odpovědi jsou v nás.
Známe je všechny. Začali jste přemýšlet? Udělejte to to nyní, zatímco budete číst. Pokud se je pokusíte vidět, možná je poznáte, ale nebudete si je představovat. Když je zkusíte nakreslit, nepůjde vám to…haha, není to geniální? Pozdravte je, mají to rádi. Nadále nás milují a jejich úroveň porozumění je nyní znásobena nekonečnem. Neuvidíte je. Ale víte, že tady jsou… A usmíváte se.
Opět přišli narozeniny mé oblíbené návštěvnice Soňi. A já si ji za ty léta, co sem chodí velice vážím, a jsem ráda, že ji tu mám. Proto jsem ti opět připravila něco, speciálně pro ni. Brouzdala jsem opět po Facundovém blogu a padl mi do oka příběh nazvaný „Svět“. A jelikož vím, jak ráda a často cestuješ Soňi, mohlo by se ti to líbit. Víme, že jeho příběhy jsou trochu poetické, je třeba je tak brát. Ale, nedá se všem jeho příběhům upřít jedno – nad každým se musíte zamyslet, a pochopit, co nám tím chce Facundo vlastně sdělit. Dnes tedy o tom, jak se dívá na tento svět…
Soničko, doufám, že Vánoce u tebe byli klidné, radostné a hlavně strávené ve zdraví. Dnes je další den k oslavám, radosti a klidu. Prožij si svůj den, jak uznáš za vhodné, je to tvůj den. Včera se u vás nadělovali dárky, dneska jste v tom jistě pokračovali, takže bych neměla vynechat ani já. Jistě že pro tebe mám speciální video. Ale, řekla jsem si, že už se možná trochu opakuji, takže na tebe čeká trochu jiné, trochu kratší, ale za to jedinečné a originální. Tak, jako jsi i ty. Podívat se na něj můžeš tady. Přeju ti krásné narozeniny, další krásný sváteční den ale hlavně doufám, že budeme moct za rok spolu, na této stránce oslavit tvoje další narozeniny. Užij si svůj den. Máme tě rádi.
Svět
Do tohoto světa jsem se dostal na krátkou dobu. Ani ne na dlouho, ani na krátko vzhledem k času, v tomto světě se čas neměří. Není na to čas. Tenhle svět…svět je duší, která opustila tělo. Samozřejmě, že to není v nebi. Je to přímo tady, ale je to těžké vysvětlit…Není to dimenze, není to kontinuum, není to nic takového. Nelze to vysvětlit kvantovými koncepty, dokonce ani vírou v žádné náboženství. Je skrytý před našimi zraky, před našimi znalostmi, před našimi možnostmi. Vymyká se našemu chápání. Uniká naší logice…I když vzorec je jednoduchý.
Před pár dny, když jsem jedl, jsem pozoroval slimáka. A ptal jsem se sám sebe, proč tato bytost nemůže pochopit tak jednoduché věci jako „přestaň jíst“, „Jez dál“, „Plaz se kupředu“. Stejně tak nemůžeme porozumět světu, tomu kam míří duše, když opouští tělo. To je mimo naše chápání. Jak mentálně říct slimákovi, aby se plazil dál vpřed. Faktem je, že jsem laskavě požádal o povolení vstoupit na chvíli do toho světa, kam odcházejí duše.
Použil jsem stejný vzorec, abych se dostal na toto místo. Přijal jsem to, že to není v mé úrovni vnímání a schopností. A dlouho jsem trval na tom, abych upozornil na to, co moje oči a moje lidské vnímání nevidí. Tiše jsem si myslel, že se chci dostat na toto místo, jak by se ten slimák, kterého jsem sledoval při jídle, zastavil a chtěl, abych ho odnesl ze stolu na zem. A aby toho dosáhl, prostě si to přál. Ale představte si, že ho najednou opravdu dám na zem. Štěstí a překvapení slimáka by byli neobvyklé, ale já bych si toho nevšiml…Jeho jazyk a vnímání nejsou úplně v mé úrovni, ani v mých možnostech.
Abychom mohli pokračovat, musíme vědět, že jsme strašně omezení. Mnohem víc, než si myslíme. Mnohem víc. Nekonečně víc. Slovo „možnost“ je pro nás příliš velké. Je to jako měřit maximální rychlost slimáka v kilometrech za sekundu. Takhle. Takhle je to legrační.
Je zvláštní, že mě dostalo to, co neumím pojmenovat. Jako bych byl slimák. Ale požádal jsem, aby mě neodnesli na zem, ale na místo, kam odcházejí duše, když opouštějí tělo.
Nejjednodušší by bylo říct, že jsem snil. V tu samou chvíli jsem snadno skončil na tomto místě…Existuje. Všechno je tam dobré. Opravdu dobré. Nejde o to, že si to uvědomujeme, jde jen o to, že máte pocit naprosté spokojenosti. Myslím, že to může být proto, že máme bolesti zad, hlavy, úzkost, podráždění…všechno je to o těle. A tělo je pozadu…adrenalin, endorfiny, hormony, bla, bla, bla…Vzpomínky, emoce, slzy a smích, pocit horkého nebo studeného motoru, staré nebo nové auto, opotřebované nebo vytrénované tělo…hodiny, které prošly od narození v tomto těle…tam je vše v jiné podobě. Neexistuje žádná forma. A neexistuje žádné tělo, které by se mohlo vytvořit. Žádná mysl. Žádné srdce. Duše nepotřebuje velké úsilí, aby se usadila v těle. Také se ho nesnaží opustit. Vše je v pořádku. Tam, v tom světě, který v nás přebývá, ale uniká našim nejvyšším schopnostem.
Každý den se vyprávějí příběhy o zprávách, zázracích, jevech. Ve skutečnosti, v nejhlubších hloubkách prastarého a nejčistšího ze všech našich znalostí, známe na to všechno odpověď. O těchto věcech se nemluví a nepřemýšlí. Ale tyto odpovědi jsou v nás.
Známe je všechny. Začali jste přemýšlet? Udělejte to to nyní, zatímco budete číst. Pokud se je pokusíte vidět, možná je poznáte, ale nebudete si je představovat. Když je zkusíte nakreslit, nepůjde vám to…haha, není to geniální? Pozdravte je, mají to rádi. Nadále nás milují a jejich úroveň porozumění je nyní znásobena nekonečnem. Neuvidíte je. Ale víte, že tady jsou… A usmíváte se.