Facundo a potěšení z rodinné dovolené
18.02.23 * 10 názorů
Facundo v Mar del Plata tráví už druhý měsíc. A tak přišel čas na trochu rekapitulace jeho rodinného léta, kterého si v tomto letovisku užívá ve spojení s hrou Los 39 Escalones. Za dobu, co se v této oblasti zdržuje novinářům poskytl teprve druhý rozhovor. Přičemž ten první vznikl takřka ihned po příjezdu, tedy loni koncem prosince. Tenkrát se rozhovor týkal především divadla a jeho nové hry. Tentokrát jde o rozhovor pro časopis Clarin, který je více zaměřený na rodinné otázky, nicméně pracovním otázkám se Facundo asi nikdy nevyhne. Rozhovor nese název - Facundo Arana a potěšení z rodinné dovolené. Zároveň se jedná o první rozhovor roku 2023. Přináším vám překlad celého rozhovoru a zároveň fotky, které vyšli spolu s rozhovorem:
Facundo Arana a potěšení z rodinné dovolené
"Můžu být ve vodě celý den. Jediné, co mě dostane ven, je hlad nebo zima. A hodně času trávím tím, že sedím na prkně, a čekám, až přijde moje vlna", popisuje, aniž by se zamýšlel nad paralelou mezi touto frází a životem samotným.
"Nevím, jestli bych dokázal vytvořit lepší léto pro své děti...Vždy jedeme do Mar del plata a nepotřebujeme nikam jinam," vysvětluje mix rodinné dovolené a pracovních závazků, kterou sdílí se svou manželkou Mariou Susini. "Zorganizoval jsem to tak, abych tu strávil sezónu a mezitím si užil rodiny. A teď, když už jsou děti starší, je to lepší, protože když se léto příliš protáhne, což se nikdy nestalo, jsou tu spoje, kterými se můžou vrátit do Buenos Aires."
Jakou tu máte organizaci?
Sezóna je dlouhá a je nás tu hodně. Vždy sem jezdíme s bratranci a přáteli a zůstáváme v domě na jihu města. Děti to milují. Nejel bych sem, kdyby se toho tady děsili, našel bych si něco jiného.
Surfujete?
Ano, všichni jsme surfaři, ale jen v létě (usmívá se).
Nebojíte se toho, že provozují tento extrémní sport?
Nemyslím si, že surfování je extrémní sport. Pád do vody je méně bolestivý než na chodník a nikdy jsem se při surfování nezranil, i když mívám epické pády.
Arana začal surfovat ve věku 8 let ve škole vedené Danielem Gilem , argentinským průkopníkem v tomto sportu, když se jednoho léta jeho rodina rozhodla strávit celý leden v La Feliz, kde využila právní veletrh jeho otce, který byl právníkem. Zapsali sem Facundo jako malého chlapce.
„Odvezli mě v 8 ráno a v 18 mě vyzvedli. Vychovali mě sportem,“ vzpomíná nadšeně. A tvrdí: "Moře, stejně jako hory mi pomáhají zmírnit úzkosti duše."
Nepřipadá vám únavné začínat den ve vodě tak brzy, a skončit ho na pódiu skoro za úsvitu?
Dělat to jinak by byl jiný způsob, ten, na který nejsem zvyklý. Rád vidím východ a západ slunce v moři. Musím ale dělat nějaké ústupky: v určitém okamžiku dne musím trochu spát ať doma, v autě, na místě nezáleží, protože v tomto kontextu je odpočinek velmi snadný.
Los 39 Escalones, jeho láska k herectví a boj s Rominou Geatani
Viděl jste nějakou verzi, kterou dělal Nicolas? (Scarpino)
Ano, viděl jsem práci Fabiána Gianoly, Laury Olivy, Diega Ramose a Nicoláse a bylo to jakési mistrovské dílo. Zamiloval jsem si to! Proto, když mi nabídli, abych to dělal já, neměl jsem žádný argument říct ne. Věděl jsem, že Fredy chce pokračovat, a najednou se objevili Guillermina a Maxi a já řekl 'jestli je tohle obsazení, pojďme do toho, vrhnu se do toho po hlavě.
Vaše očekávání byla vysoká...
Extrémně vysoká, ale moji kolegové je od prvního dne daleko převyšovali. Také nás to hodně baví a je to všechno velmi uvolněné a milé. El Tronador je také kompletně zrekonstruováno, nevím, jestli je to není jedno z nejlepších divadel v Latinské Americe, a máme podporu kolegů, což je velká čest.
Představoval jste si někdy, že by jste byl na takovém místě?
Neustále se v paměti vracím a z nějakého důvodu hledám styčný bod se svým příběhem, a v určitém bodě mého příběhu je ze mě 15letý chlapec, který nevěděl, že se stane umělcem, ale chtěl být hercem, klukem, který přijel do Mar del Plata a viděl markýzy divadel, ale ani ve snu nevěřil, že by mohl hrát hru tohoto formátu v nejlepším divadle a ve městě s umělci, jako jsou ti, se kterými pracuji.
Stále vás překvapuje cesta, kterou jste v životě urazil?
Mám za sebou více let jako herec než těch, kterými jsem hercem nebyl, a díky tomu žiju s větší jistotou, protože se v mém životě staly věci, o kterých jsem snil. Je velmi příjemné si sednout, ohlédnout se a vidět, jak se ty sny plní, protože jsou to velmi důležité věci, které definují život, a to jsem chtěl.
Jak se cítíte, když jsou vaše hodnoty zpochybňovány v médiích?
Kromě toho, co se děje uvnitř mě, se o to postarám, okamžitě tomu člověku zavolám a promluvíme si... Pokud se z toho musím něco naučit, naučím se to a pokud ne, nechám to za sebou a pokračuju, protože mám ve svém životě důležitější věci.
Nejste zlomyslný?
Věnuješ mi úsměv a napravíš celou mou existenci. Špatně se na mě podíváš a můžeš mi hodně ublížit. Taky mám štít. Můžeš mě zastřelit a nemusíš mi udělat nic, ale já ten štít používám na jiné věci, používám ho, když moje dítě přijde s tím, že je nemocné, a na to ho využíju.
Proč nejdřív nepoužijete ten štít?
Protože když člověk před vším zvedne štít a je na všechno připraven, nemůže si užívat, jak je život úžasný. Nemám návod, co a jak dělat, ale jde to tak... Mám dobré vzdělání, mám zdravý rozum a vím, jak zastavit míč. Nikdy se mi nestalo, že bych nedokázal rozvázat uzel, zvlášť pokud v tom uzlu jsou moje city i city druhého a neznám jediného člověka, který by byl zdravý a rád kráčel životem s uzly.
Mluvil jste s Rominou po jejím posledním prohlášení?
Už jsem s ní nikdy nemluvil. To je téma, které jsme uzavřeli úsměvem a objetím a já už nemám o čem mluvit.
Dal vám někdo konkrétní návrh, aby jste opustil kvůli práci Argentinu?
Ano, jet do Evropy a nebylo to lákavé, protože když přišla ta nabídka, můj otec žil a já řekl 'jestli půjdu...'. Měli jsme velké štěstí: vždycky jsme měli práci, žilo se nám velmi dobře a rozhodl jsem se zůstat a nelituji toho, protože s tátou mi nezbylo jediné nevyužité objetí, a už ho nikdy v mém životě znovu neuvidím. A moje máma je zdravá, přijíždí a odjíždí. A kdyby žila v Evropě, nebylo by to ono.
Proto jste letos nechtěl vyjet s En El Aire?
To proto, protože jsme se dvakrát málem zabili. V obou případech kvůli nedbalosti řidiče. Jedním z nich byl producent, který nás vzal se Solitou (Silveyra, se kterou hrál v Milostných dopisech v roce 2019) do Lomas de Zamora a skončili jsme pod koly náklaďáku. Tady (ukáže si na tvář) a řekl jsem si: Nepotřebuji se zabít na silnici“ a ten druhý případ byl s řidičem, který nás vezl z Miramaru do Mar del Plata když předjel auto, vypršel čas a málem zabil lidi v autě, které jelo naproti a to, co přicházelo zepředu.
Vyděsil jste se...
Rozhodl jsem se, že už nikdy nebudu na turné pospíchat, kvůli čemu? Nehody se stávají, ale nejsou to nehody jako tyhle, v tomto ohledu již existuje mnoho judikatury.
Uznání v zahraničí a jeho podoba spisovatele
Minulý rok Facundo vzal svou show do mnoha zemí v Evropě a Asii a dodnes je ohromen. „Je neuvěřitelné, co se stalo v Rusku, Izraeli, Maďarsku, na Slovensku... to jsou místa, kam jsem cestoval se svou one-man show En el aire a nemůžu uvěřit, že mě lidé stále poznávají,“ říká s úsměvem na tváři.
A dodává: „To, že někdo v Izraeli umí mluvit španělsky, protože viděl Chiquititas a Muñeca Brava , je fascinující... Zpívají Estoy loco , což je píseň, kterou jsme zpívali s Rominou (Yan)... Když jsem tam byl poprvé, tři dny jsem z toho adrenalinu nespal...“.
Co pro vás znamená vaše kniha "Calyho Pero"?
Neznamená to práci. Je to něco, co se mi líbí. Postupem času jsem toho napsal hodně. Je to něco, co mě časem rozptýlilo, jelikož mě život zavedl na druhou stranu, ale mnoho let jsem žil na té první straně a nepřestal jsem to stejně dělat... Psal jsem příběhy a během pandemie jsem je každou noc oživoval, aby lidé, kteří se měli špatně, měli možnost být něčím rozptýleni a tehdy jsem je začal číst veřejně. O měsíce později mi María řekla 'musíš to publikovat' a tak se o všechno postarala.
Byl to splněný sen...
Když si za život plníte mnoho snů a existují lidé, kteří neměli to štěstí, že se jim podařilo uskutečnit ani jeden, je to velmi krásný pocit na duši. Můj přítel Caly (který zemřel v mládí) psal jako bůh a když se ohlédnu, říkám si, že je perfektní, že se to takhle stalo. Být schopen dát jeho jméno na něco, co jsme spolu dělali, je úžasné.
Po vydání své první knihy příběhů se zrodil Los Trapecistas , jeho první komiks, který se zrodil právě z příběhu, který je v La pluma de Caly a jmenuje se Od jedné do deseti.
"Byl jsem fanouškem komiksů a v Argentině máme velmi výjimečné kreslíře. Jednoho dne jsem se sešel s Néstorem Barronem , jedním z nejlepších komiksových scénáristů, jaké máme, začali jsme si povídat, vyprávěl jsem mu o svých příbězích z La pluma de Caly a on se mě zeptal, jestli by se nedalo z nějaké udělat komiks a tak jsem hned zavolal Juanu Carlosovi Quattordiovi ... Nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu na druhé straně, že budu psát komiks a je to tam. Je to sen splněný v jiném,“ ujišťuje.
Když už mluvíme o splněných snech. Lezl by jste znovu na Everest?
Šel bych tam znovu, nevím, jestli bych lezl, ale udělal bych 11 nebo 12denní cestu, která tě zavede do základního tábora. Procházíš spoustou malých městeček, do kterých se dostaneš pěšky nebo na mule Nic tam není, je to malá cesta mravenců,“ vysvětluje herec, když se usazuje do křesla, ve kterém sedí už více než tři čtvrtě hodiny.
A při vzpomínce na vysněnou svatbu s manželkou uzavírá zamyšleně: "Tam je místo, kde jsem se oženil s Mariou, je to nejvýše položený klášter na světě, a ten klášterní mnich, který nás oddal tam určitě bude."
Facundo Arana a potěšení z rodinné dovolené
"Můžu být ve vodě celý den. Jediné, co mě dostane ven, je hlad nebo zima. A hodně času trávím tím, že sedím na prkně, a čekám, až přijde moje vlna", popisuje, aniž by se zamýšlel nad paralelou mezi touto frází a životem samotným.
"Nevím, jestli bych dokázal vytvořit lepší léto pro své děti...Vždy jedeme do Mar del plata a nepotřebujeme nikam jinam," vysvětluje mix rodinné dovolené a pracovních závazků, kterou sdílí se svou manželkou Mariou Susini. "Zorganizoval jsem to tak, abych tu strávil sezónu a mezitím si užil rodiny. A teď, když už jsou děti starší, je to lepší, protože když se léto příliš protáhne, což se nikdy nestalo, jsou tu spoje, kterými se můžou vrátit do Buenos Aires."
Jakou tu máte organizaci?
Sezóna je dlouhá a je nás tu hodně. Vždy sem jezdíme s bratranci a přáteli a zůstáváme v domě na jihu města. Děti to milují. Nejel bych sem, kdyby se toho tady děsili, našel bych si něco jiného.
Surfujete?
Ano, všichni jsme surfaři, ale jen v létě (usmívá se).
Nebojíte se toho, že provozují tento extrémní sport?
Nemyslím si, že surfování je extrémní sport. Pád do vody je méně bolestivý než na chodník a nikdy jsem se při surfování nezranil, i když mívám epické pády.
Arana začal surfovat ve věku 8 let ve škole vedené Danielem Gilem , argentinským průkopníkem v tomto sportu, když se jednoho léta jeho rodina rozhodla strávit celý leden v La Feliz, kde využila právní veletrh jeho otce, který byl právníkem. Zapsali sem Facundo jako malého chlapce.
„Odvezli mě v 8 ráno a v 18 mě vyzvedli. Vychovali mě sportem,“ vzpomíná nadšeně. A tvrdí: "Moře, stejně jako hory mi pomáhají zmírnit úzkosti duše."
Nepřipadá vám únavné začínat den ve vodě tak brzy, a skončit ho na pódiu skoro za úsvitu?
Dělat to jinak by byl jiný způsob, ten, na který nejsem zvyklý. Rád vidím východ a západ slunce v moři. Musím ale dělat nějaké ústupky: v určitém okamžiku dne musím trochu spát ať doma, v autě, na místě nezáleží, protože v tomto kontextu je odpočinek velmi snadný.
Los 39 Escalones, jeho láska k herectví a boj s Rominou Geatani
Viděl jste nějakou verzi, kterou dělal Nicolas? (Scarpino)
Ano, viděl jsem práci Fabiána Gianoly, Laury Olivy, Diega Ramose a Nicoláse a bylo to jakési mistrovské dílo. Zamiloval jsem si to! Proto, když mi nabídli, abych to dělal já, neměl jsem žádný argument říct ne. Věděl jsem, že Fredy chce pokračovat, a najednou se objevili Guillermina a Maxi a já řekl 'jestli je tohle obsazení, pojďme do toho, vrhnu se do toho po hlavě.
Vaše očekávání byla vysoká...
Extrémně vysoká, ale moji kolegové je od prvního dne daleko převyšovali. Také nás to hodně baví a je to všechno velmi uvolněné a milé. El Tronador je také kompletně zrekonstruováno, nevím, jestli je to není jedno z nejlepších divadel v Latinské Americe, a máme podporu kolegů, což je velká čest.
Představoval jste si někdy, že by jste byl na takovém místě?
Neustále se v paměti vracím a z nějakého důvodu hledám styčný bod se svým příběhem, a v určitém bodě mého příběhu je ze mě 15letý chlapec, který nevěděl, že se stane umělcem, ale chtěl být hercem, klukem, který přijel do Mar del Plata a viděl markýzy divadel, ale ani ve snu nevěřil, že by mohl hrát hru tohoto formátu v nejlepším divadle a ve městě s umělci, jako jsou ti, se kterými pracuji.
Stále vás překvapuje cesta, kterou jste v životě urazil?
Mám za sebou více let jako herec než těch, kterými jsem hercem nebyl, a díky tomu žiju s větší jistotou, protože se v mém životě staly věci, o kterých jsem snil. Je velmi příjemné si sednout, ohlédnout se a vidět, jak se ty sny plní, protože jsou to velmi důležité věci, které definují život, a to jsem chtěl.
Jak se cítíte, když jsou vaše hodnoty zpochybňovány v médiích?
Kromě toho, co se děje uvnitř mě, se o to postarám, okamžitě tomu člověku zavolám a promluvíme si... Pokud se z toho musím něco naučit, naučím se to a pokud ne, nechám to za sebou a pokračuju, protože mám ve svém životě důležitější věci.
Nejste zlomyslný?
Věnuješ mi úsměv a napravíš celou mou existenci. Špatně se na mě podíváš a můžeš mi hodně ublížit. Taky mám štít. Můžeš mě zastřelit a nemusíš mi udělat nic, ale já ten štít používám na jiné věci, používám ho, když moje dítě přijde s tím, že je nemocné, a na to ho využíju.
Proč nejdřív nepoužijete ten štít?
Protože když člověk před vším zvedne štít a je na všechno připraven, nemůže si užívat, jak je život úžasný. Nemám návod, co a jak dělat, ale jde to tak... Mám dobré vzdělání, mám zdravý rozum a vím, jak zastavit míč. Nikdy se mi nestalo, že bych nedokázal rozvázat uzel, zvlášť pokud v tom uzlu jsou moje city i city druhého a neznám jediného člověka, který by byl zdravý a rád kráčel životem s uzly.
Mluvil jste s Rominou po jejím posledním prohlášení?
Už jsem s ní nikdy nemluvil. To je téma, které jsme uzavřeli úsměvem a objetím a já už nemám o čem mluvit.
Dal vám někdo konkrétní návrh, aby jste opustil kvůli práci Argentinu?
Ano, jet do Evropy a nebylo to lákavé, protože když přišla ta nabídka, můj otec žil a já řekl 'jestli půjdu...'. Měli jsme velké štěstí: vždycky jsme měli práci, žilo se nám velmi dobře a rozhodl jsem se zůstat a nelituji toho, protože s tátou mi nezbylo jediné nevyužité objetí, a už ho nikdy v mém životě znovu neuvidím. A moje máma je zdravá, přijíždí a odjíždí. A kdyby žila v Evropě, nebylo by to ono.
Proto jste letos nechtěl vyjet s En El Aire?
To proto, protože jsme se dvakrát málem zabili. V obou případech kvůli nedbalosti řidiče. Jedním z nich byl producent, který nás vzal se Solitou (Silveyra, se kterou hrál v Milostných dopisech v roce 2019) do Lomas de Zamora a skončili jsme pod koly náklaďáku. Tady (ukáže si na tvář) a řekl jsem si: Nepotřebuji se zabít na silnici“ a ten druhý případ byl s řidičem, který nás vezl z Miramaru do Mar del Plata když předjel auto, vypršel čas a málem zabil lidi v autě, které jelo naproti a to, co přicházelo zepředu.
Vyděsil jste se...
Rozhodl jsem se, že už nikdy nebudu na turné pospíchat, kvůli čemu? Nehody se stávají, ale nejsou to nehody jako tyhle, v tomto ohledu již existuje mnoho judikatury.
Uznání v zahraničí a jeho podoba spisovatele
Minulý rok Facundo vzal svou show do mnoha zemí v Evropě a Asii a dodnes je ohromen. „Je neuvěřitelné, co se stalo v Rusku, Izraeli, Maďarsku, na Slovensku... to jsou místa, kam jsem cestoval se svou one-man show En el aire a nemůžu uvěřit, že mě lidé stále poznávají,“ říká s úsměvem na tváři.
A dodává: „To, že někdo v Izraeli umí mluvit španělsky, protože viděl Chiquititas a Muñeca Brava , je fascinující... Zpívají Estoy loco , což je píseň, kterou jsme zpívali s Rominou (Yan)... Když jsem tam byl poprvé, tři dny jsem z toho adrenalinu nespal...“.
Co pro vás znamená vaše kniha "Calyho Pero"?
Neznamená to práci. Je to něco, co se mi líbí. Postupem času jsem toho napsal hodně. Je to něco, co mě časem rozptýlilo, jelikož mě život zavedl na druhou stranu, ale mnoho let jsem žil na té první straně a nepřestal jsem to stejně dělat... Psal jsem příběhy a během pandemie jsem je každou noc oživoval, aby lidé, kteří se měli špatně, měli možnost být něčím rozptýleni a tehdy jsem je začal číst veřejně. O měsíce později mi María řekla 'musíš to publikovat' a tak se o všechno postarala.
Byl to splněný sen...
Když si za život plníte mnoho snů a existují lidé, kteří neměli to štěstí, že se jim podařilo uskutečnit ani jeden, je to velmi krásný pocit na duši. Můj přítel Caly (který zemřel v mládí) psal jako bůh a když se ohlédnu, říkám si, že je perfektní, že se to takhle stalo. Být schopen dát jeho jméno na něco, co jsme spolu dělali, je úžasné.
Po vydání své první knihy příběhů se zrodil Los Trapecistas , jeho první komiks, který se zrodil právě z příběhu, který je v La pluma de Caly a jmenuje se Od jedné do deseti.
"Byl jsem fanouškem komiksů a v Argentině máme velmi výjimečné kreslíře. Jednoho dne jsem se sešel s Néstorem Barronem , jedním z nejlepších komiksových scénáristů, jaké máme, začali jsme si povídat, vyprávěl jsem mu o svých příbězích z La pluma de Caly a on se mě zeptal, jestli by se nedalo z nějaké udělat komiks a tak jsem hned zavolal Juanu Carlosovi Quattordiovi ... Nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu na druhé straně, že budu psát komiks a je to tam. Je to sen splněný v jiném,“ ujišťuje.
Když už mluvíme o splněných snech. Lezl by jste znovu na Everest?
Šel bych tam znovu, nevím, jestli bych lezl, ale udělal bych 11 nebo 12denní cestu, která tě zavede do základního tábora. Procházíš spoustou malých městeček, do kterých se dostaneš pěšky nebo na mule Nic tam není, je to malá cesta mravenců,“ vysvětluje herec, když se usazuje do křesla, ve kterém sedí už více než tři čtvrtě hodiny.
A při vzpomínce na vysněnou svatbu s manželkou uzavírá zamyšleně: "Tam je místo, kde jsem se oženil s Mariou, je to nejvýše položený klášter na světě, a ten klášterní mnich, který nás oddal tam určitě bude."