1,2,3,4,5,6.,7,8,9,10,11,12,13,14,15,16?

03.01.24 * 7 názorů

Vítejte u první aktuálky roku 2024! Netypicky se ozývám uprostřed týdne, ale stálí návštěvníci asi vědí, proč jsem tu s aktuálkou už dnes. Jdeme opět slavit! V posledních týdnech to tu vypadá, že neděláme nic jiného, ale je to opravdu tak, že tato stránka vznikla už 4 dny po novém roce. A to přesně 4. ledna roku 2008. Rychlejší matematici, už si to jistě spočítali. Dnes tu slavíme 16. narozeniny tohoto webu! Neskutečných 16 let jsem tu pro vás každou neděli, každý týden s pravidelnou aktuálkou, kde nacházíte shrnutí každého týdne Facundova života.
Pevně doufám, že vás to stále baví číst, ale hlavně doufám, že jste stále fanoušci muže jménem Facundo Arana. Tento herec, zpěvák, horolezec, spisovatel, kreslíř si zaslouží stálou fanouškovskou základnu. Protože, jak vidíte podle výčtu toho, čím vším se během té doby stal...museli se jeho fanoušci ještě rozrůst, protože každý si na něm najde něco jiného, co se mu líbí.
A já se rozhodla dnes vám přinést od každého trochu! Takže tedy pro začátek by nám mohl zazpívat, k těmto úžasným narozeninám. Dále by jsme mohli prozkoumat jeho spisovatelské umění. Tím mám na mysli další překlad z jeho blogu. Tentokrát jsem vzala ten poslední příběh, který na svůj blog přidal. Je z roku 2020 a jmenuje se - Vzpomínka na dunu. V hlavních rolích tohoto příběhu je samotný Facu a jeho otec. Poté by nám Facu mohl něco nakreslit, a nezapomene ani na jeho herecké umění. A to se nejlépe předvádí živě. Ne, každý herec si může dovolit hrát divadlo, před živým publikem. Ale Facundo patří k těm, kteří si to dovolit můžou. Proto si jeho herecký um dobře prohlédněte ve hře En El Aire.

Vzpomínka na dunu

Postavami jsme já a můj táta. Tento příběh se odehrává za větrného a velmi osamělého odpoledne na odlehlé pláži. On a já. Sami. Sedíme sami v náklaďáku před nádherně vysokou dunou. Není to nebezpečné, pokud se k ní přiblížíte správně: Rovně, aniž byste udělali smyk a převrátili kamion na bok a zbytek necháte na gravitaci. Nic z toho. Postavíte se rovně, motor bude nadšený a vy s vědomím, že pneumatiky mají správnou hmotnost. A konec konců ten vedle mě je můj SuperLev veterán tisíce bitev, kterému už nějakou dobu chybí zatřást jeho triky…
Před několika lety si zlomil záda a zjistili, že má v páteři neoperovatelnou osteoporózu. A dnes chodí bez hole a pokračuje s učením na univerzitě…no, protože je lev…Mnohokrát se chystal zemřít. Mnohokrát je opravdu mnoho. Mnoho. A letos mu bylo osmdesát a vzali mu řidičák. Člověk to chápe, aby nebyl rizikem pro ostatní, reflexy atd…Víc nezvládne…a s tím co měl rád…!
A teď jsme tady, před dunou. Tiše. Za volantem je on. Jeli jsme spolu na projížďku a s využitím technické zastávky jsem ho nechal řídit. I když se mu to líbí, nikdy v písku nejezdil. V jeho době neexistovala žádná soukromá terénní auta. Zpočátku mi to bylo nepříjemné. Jde o to, že nikdy neudělal nic proti pravidlům, a už vůbec ne mimo zákon. Bylo to tak na deset sekund. Deset sekund času, kdy nevíte, kdy život skončí; to je hodně. Dozvěděli jsme se, že nevíte, kdy je konec. Každý to ví doma. Tam to opravdu víme.
Po těch deseti nepříjemných věčných sekundách se všechno neustále smálo, fotilo se. On řídil s úsměvem dítěte, který se zdál nezapomenutelný. Ano, jsme tady. Před dunou. Tiše. Najednou pomalu zamumlá jako zlobivý kluk nejzábavnější věc celého odpoledne. „Můžu to udělat?“ Myslí tím, jestli dokáže zaútočit na nádherně vysokou dunu a postavit se s náklaďákem nahoru. Vážně zastavte tu dunu, co?! Říkám mu, co si myslím. Říkám mu toto: „Ano. Myslím.“ Je mu osmdesát let a ví, že s těmi operacemi zad a jeho stavem kostí, kdyby se něco pokazilo, tak jsme v troubě. Žádá mě, abych si to pečlivě promyslel. Nakonec říká: „Pokud se převrhneme, mohli bysme se zranit.“ Já: „Je mi 43. Rozhoduji se sám. Jdeme na to.“ On: „Je mi 80. Když to dáme do klobouku…neřeknu to.“ Já: „Pokud mi dáš smlouvu, která říká, že v osmdesáti skončím před dunou, a budu smíchy umírat se svým synem, hned teď to podepíšu.“ Podívá se na mě. Podíváme se na dunu. Hodně jsme se nasmáli. Chápu, že vás to znervózňuje…! To neuděláme. Ne s ním za volantem…Znovu se na mě podívá, v očích plameny. Jaký to šéf, můj starý…Smích je slyšet velmi hlasitě zevnitř kabiny. Vypadá to jako konec dobrého filmu. Tím film končí…

Nepamatuji si, jestli jsme na tu dunu vyjeli nebo ne. No, vlastně si vzpomínám. Pamatuju si hodně!

Co popřát stránce nakonec? Nenech nás ve štychu, neměj výpadky, stále měj dostatek místa, aby se mohli zapisovat nové a nové zážitky tohoto člověka. A stále měj nějakého "administrátora", který se o tebe bude dobře starat! :)

anavi: Katy, ty si teda ideš. Nezastaviteľná, čo sa aktuálok týka. Vyťahuješ jednu skvelú za druhou. Ešte som poriadne nepozrela Silvestra a už je tu narodeninová.
Máš pravdu. Takýto zrod sa musí oslavovať. A to velkolepo.
Najlepšia Fanfacustránka, prajem ti veľa tvorivosti a akcie od Facunda, zručnosť Katy, aby publikovala veľa obrázkov, veľa videí, veľa rozhovorov, veľa príbehov a iných zaujímavostí o Facundovi. Tiež ti prajem veľa očí, ktoré si to prečítajú a žhavé fanynky, ktoré to aj okomentujú. Nech je tu veselo.

majka: Katy, souhlasím s Anavi, že jsi to tady pěkně rozjela, fantastická aktualka. Toto nádherné výročí se ale musí pořádně oslavit. Přeji této stránce ještě mnoho a mnoho let, protože novinek o Facu není nikdy dost a hlavně hodne videí, rozhovorů, fotky a všeho možného co zažil a užil. Katy, tobě patří moje velké poděkování, protože co pro nás vše děláš je obdivuhodné prostě úžasné.
Ještě nemám přečtenou silvestrovskou aktualku, ale jde to pomalu, protože se na mne asi podepsalo vypětí posledních dnů a já se necítím fit.
Přeji všem, aby si to tady hezky užili v pohodě, v klidu a hlavně ve zdraví.
Katy, jsi skvělá!

Katy: Stránka i já děkujeme za přání! :) Moc si toho ceníme od takových Facufanynek, jako jste vy dvě. Protože vy dvě jste prostě nepřekonatelné, co se komentování týče, a už vás se stránkou bereme, jako součást týmu :) Budeme se snažit tady vydržet ještě pár let :)
Ale, to samé musí platit i u vás! Chceme vás tu nadále mít, takže se šetřete. Hlavně na tebe to platí, Majko! Nic za ten stres nestojí, pak se to na těle vždycky projeví. Věř mi, mám z loňska své bohaté zkušenosti. Teď už jsi v klidu domova, takže si trochu déle polež, pokud potřebuješ, žádná práce nehoří. a jak vidíš stránka jede dál, takže o ní taky mít strach nemusíš. A nikam neuteče :)
Takže holky, vstřebávejte pomalu. Je mi jasné, že v posledních týdnech se toho tady sešlo tolik, že se to potřebuje probrat postupně. My počkáme. Jsem jen ráda, že jsme tu šestnáctku mohli opět oslavit spolu. DĚKUJU!

anavi: Tak som rozbalila darčeky od Facu pre jeho stránku. Zaspieval jej krásne, od srdca. Nech mu to naďalej ladí ako tá biela košeľa s príveskami.
Príbeh o dne, úžasne napísaný. Facu v ňom prenádherne zachytil svoj vzťah s otcom, vzájomnú dôveru a lásku. A to nepodstatné tajomno, čo po ňom zostalo. Geniálne. Ja si dokonca spomínam na video, ktoré zdieľal na instagrame z tej spoločnej jazdy. Veľmi príjemná spomienka.
Nielen písanie, ale aj kreslenie mu ide od ruky. Hudobný sprievod dal tomu ten správny šmrnc.
Ja žasnem, koľko minút sa nám ušlo sledovať EEA. Skutočne kvalitná pasáž. Veľmi sa teším tomu, že sme videli skvelý úsek z hrou na saxo. Uvedomila som si, aké náročné je preraďovať z hry na saxo na hovorené slovo, hlavne, keď sa musíš triafať do hudobného podmazu. A ten moment po najdlhšom tóne. Uf, ten nádych bol taký sexy. Ani nebol zadýchaný. Ja so si to odmerala a bolo to 24 sekúnd po predchádzajúcej hre. Fantastické. Nemyslím si, že to bolo v divadle, tie priestory boli skutočne veľmi malé. Takto by som ho chcela stretnúť, v takejto komornej atmosfére, to by bolo ideálne, zahrať to pre tento fanclub. A my v prvom rade. Zimomriavky na tele.:DD Nejako sa mi rozbieha fantázia, tak končím túto skvelú narodeninovú oslavu.
Nech žije FACU,
nech žije FACUFANCLUB,
nech žije FACUFANCLUB STRÁNKA.

majka: Tak jsem moc ráda, že se mi podařilo přečíst tuto aktuálku, za kterou ti Katy moc a moc děkuji. Hlavně mnoho štěstí a zdaru do dalších let !
shlédla jsem video, kde Facu zpívá. Je vidět, že je to video ze začátku jeho koncertování, protože v tom období na koncertech zpíval v obleku /bez saka/ a v bílé košili. Ta bílá košile mu moc sluší. Po čase už zpíval v pohodlnějším oblečení, ale jako vždy mu to slušelo.
Přečetla jsem si povídku Duna jak v ní vzpomíná na svůj vztah s otcem. Je vidět, že s otcem měl velmi pěkný vztah. a povídka je moc krásně napsaná, je z ní poznat lásku syna k otci a naopak.
Že mu jde kreslení tak to o něm víme, ale je v tom moc šikovný a hezky mu jde od ruky, no je to prostě FACU.
Nejvíce se mě líbila ukázka z představení EEA a v ní Facu přímo exceluje a ani se nedivím, že už tu hru hraje tak dlouho a stále má velký úspěch. Jak hrál na saxík tak jsem u toho vždy zavřela oči a bylo to moc pěkné poslouchání, byl to takový balzám na duši.
Katy, moc pěkná narozeninová aktuálka, DÍKY !!!
A souhlasím s Anavi :
Ať žije FACU
Ať žije FACUFANKLUB
Ať žije FACUFANCLUB STRÁNKA

Katy: Jej, ještě takové vyvolávací salvy nadšení! :D To si ani nezasloužíme :D No vidím, že jste to zkoukli všechno velmi pečlivě, Anavi natolik pečlivě, že si to ještě stopovala :D Ale není úžasné, v co všechno Facu dospěl za těch 16 let, co o něm píšu? Všichni ho brali jako herce, a čistě herce. Ale za těch 16 let se z něj stalo mnohem víc! Chtěla jsem poukázat na to, čeho všeho je vlastně schopný a jde mu to :)
A máte pravdu, povídka je úchvatná. Mě se možná zatím líbí nejvíc ze všech, které jsem přeložila :)
Díky holky, s vámi to byla úžasná narozeninová oslava! :)

majka: Katy, máš pravdu v tom, že když jsem začala sledovat Facu tak to byl jen herec, protože se mě moc líbil v DA a pak vím,že jsem ho ještě viděla v SMV a moc mě zaujal. Pak se stal zpěvákem a koncertoval i když mezitím určitě i maloval. Pak se stal spisovatelem, ale hlavně je hercem. Mám dojem a myslím, že je to i pravda, že do čeho se Facu pustí tak mu to jde. Ještě přidávám, že je i horolezcem. A ještě i malířem komiksu. Co umí a dělá tak určitě vše dělá s velkou láskou.

Name:
Web: