"Pokud musím zemřít, ať je to s úsměvem"

16.02.24 * 15 názorů

Hlavním tématem dnes bude druhý letošní rozhovor! Už podruhé byl Facu zpovídán, tentokrát časopisem La Nacion. Dnes to nebude o jeho vášni k autům, ale spíš o jeho vášni k životu. Facundo se vrací ve vzpomínkách do doby, kdy mu byla diagnostikována rakovina, vrací se do nelehkého času, kdy málem přišel o život při výstupu na Everest, mluví ale i o divadle a televizi. Rozhovor vyšel minulý víkend, odpusťte to zpoždění, ale dostane se vám dlouhého českého překladu. K rozhovoru vznikli také fotky, které najdete v galerii:

Pokud musím zemřít, ať je to s úsměvem

"Přijet na sezónu, a dělat to, co máte nejraději, to není práce, to je neuvěřitelné období, jsou to tři měsíce na které člověk z duše čeká." - říká Arana, který v tomto městě zůstává až do posledních únorových dní. Kromě toho také každý den tráví čas u moře, jakožto milovník vodních sportů. Stejnou vášeň, kterou věnuje venkovním aktivitám, věnuje i dárcovství krve.

Akordy.

„Hudba mě vždycky provázela,“ přiznává Arana , který své umění vykonával dokonce i jako pouliční umělec, dlouho předtím, než se stal slavnou osobností. Vždy ho provázel jazz.

Kromě toho, že se věnujete hudbě, věnujete se jí spolu se saxofonistou a klarinetistou Oscarem Kreimerem.

On je moje reference, má způsob hry na saxofon, který je tak kouzelný a lepší než to, co jsem kdy slyšel. Strašně mě baví hrát se svým přítelem.

Bylo mu 13 let, když cestoval v autě spolu se svým otcem, a v ten moment v rádiu uslyšel zvuk saxofonu. Zjevení, i když jeho rodina hudbu nijak zvlášť nepěstovala. Tou písní byla „Never Surrender“ v podání Coreyho Harta. „Bylo to šílené. Slyšel jsem to saxofonové sólo a říkal si 'Chci hrát na ten nástroj', aniž bych věděl, který to je, bylo to kouzelné. Samozřejmě, to co jsem slyšel zahrnovalo mnoho let studia. Všechno bylo potřeba se naučit. Byla to dlouhá cesta."

Měl jste takové zjevení často?

Stalo se mi to, když mi bylo 10 s kreslením, v 15 s herectvím a s Mariou ve 34.

Se skvělým přítelem z dětství a dospívání sdílel své sny, „promítali jsme si budoucnost, zatímco jsme pili maté“. Arana maloval a jeho "životní bratr" psal texty. „Také jsme se rozhodli, že já budu saxofonista a on trumpetista. A také jsme snili o náklaďáku 4x4 s diodovými světly.“ Herec ukazuje na chodník Boulevard Marítimo Patricio Peralta Ramos směrem k zaparkované dodávce, se kterou přijel na rozhovor s LA NACION. Další splněné přání.<> "S tímto kamarádem jsme taky snili o tom, že budeme mít psy. Ten můj na mě čeká doma." Nikdo nepřekoná vytrvalost. Musíme věřit ve vůli.

Jak se u vás zrodilo povolání herce v patnácti letech?

Ten stejný přítel mi řekl: "Facu, pojďme dělat divadlo." Pro mě to bylo stejné, jako by mi řekl, že se z nás stanou specialisté na barvy dlaždiček.

Nejprve odmítal, ale nakonec šel do studia Alicie Muzio, se kterou se přátelí dodnes. „Viděl jsem jeviště Lasalské školy, osvětlené pouze modrým stropním světlem. Bylo to zjevení. "Nevím, co se tam děje, ale chci být toho součástí." Je zřejmé, že moje duše si umí velmi dobře vybrat, protože toho nikdy nenechám.“

První setkání s manželkou – matkou jeho tří dětí – mělo také zvláštní nádech. Setkali se při grilování na žádost několika společných přátel, kteří zprostředkovali setkání. „Jakmile stála přede mnou, věděl jsem všechno. Ani jsem ji nemusel podat ruku."

Znovuzrozený.

Intuice, rozhodnutí, naslouchání těmto znamením a odvaha udělali své. O to jde, alespoň v jeho životě. "V 17 letech se stal velký zlom. Dostal jsem lymfom, směs Hodkingových a ne-Hodkingových buněk. Když se to stalo, jakýkoli vnější tlak, který jsem vnímal, byl pryč.“

Protože?

Přestal jsem vnímat tlak od rodiny a společenství. Všechno se změnilo na „pokud musím zemřít, ať je to s úsměvem a dělej si, co chceš“. V té době už jsem měl úplně jasno, že chci hrát na saxofon, kreslit a být hercem.

V sedmnácti letech se u vás objevila možnost konce?

V tom věku si člověk myslí, že je nesmrtelný. Nemůžete mluvit o konci knihy, když jste na třetí straně, ale také se může stát, že vaše kniha má pouze tři stránky. Každopádně ve 13 letech zemřeli moji dva spolužáci, takže jsem věděl, že smrt je něco, co se může stát.

Takže...

V 17 jsem pochopil, že život je štědrý, protože mi dal příležitost bojovat. A také mu musím poděkovat, že jsem měl matku, která mi dala život dvakrát, protože stála po mém boku, jako v Život je krásný, a doprovázela mě. Jsem jako všechny ty děti, které říkají "Mám tu nejlepší matku na světě."

Žena, která mu dala život, ho provázela celé dospívání, aby ji neztratil. Porodila ho podruhé. "Půjdeme na chemoterapii, ale pak si koupíme k večeři olihně, olihně s rýží." Tak se postavila k problematice, kterou jsem si musel projít a mě to přišlo jako program. Ve Fundaleu a v Pavlovském hematologickém centru, kde jsem se léčil, mi všichni připadali jako úžasní kouzelníci, kteří vše dělali s úsměvem a velkou láskou, díky tomu zadržování jsem se cítil nezničitelný.“

Možná, když přemýšlel o modelu matky, našel v Marii Susini společnici, se kterou sdílí stejnou rodinnou ideologii. "Nedvořil jsem se ji, vzal jsem si ji, vzala jsem si ji sám před sebou. Nabídl jsem se jí tělem i duší."

To, čím jste si prošel, umožnilo vám to pochopit život s větší moudrostí?

Jsou věci, které se dějí, které nelze vysvětlit, ale kterým duše dokonale rozumí. Neumím nakreslit anděla ani lásku, nicméně vím, co to znamená. Můžu říct, že si užívám života, jako by to byla cesta, kterou si člověk užívá od začátku. Pro mě neexistuje otázka „jak je to daleko, než se tam dostaneme?", důležitá je cesta.

Co vás odděluje od "stavu milosti"?

Žijeme ve světě, který je plný podnětů, které vámi proudí, ale musíte se soustředit na malé okamžiky, abyste si to užili, a bez toho neuplyne jediný můj den.

Je také důležité si tyto okamžiky uvědomit, protože mohou zůstat nepovšimnuty.

Vždycky si to uvědomíš, ale když toho nedosáhneš, je to velmi tragické. Pro mě je dobré snížit laťku. Nemůžeš být šťastný, když jsi skočil jen osm stop a všechno dopadne přesně. Pokud snížíte laťku, frustrace zmizí.

Limitující situace.

Kromě toho, že je fanouškem různých sportů, specializoval se na lezení na vysoké vrcholy. Jeho příchody na vrcholy Aconcagua (Mendoza) nebo Everestu (Nepál) demonstruje tyto extrémní výzvy. „Když jsem dosáhl vrcholu Everestu, uvědomil jsem si dvě věci. Zaprvé nikdo neměl lísteček papíru s časem příchodu. Byli tam lidé, kteří ukazovali znamení, bylo to jako v nějaké hře. Hodně mě to překvapilo, všichni to byli lidé z prvního světa."

Co jste dělal, když jste dosáhl cíle?

První věc, kterou jsem udělal, bylo že jsem zavolal domů a druhá věc byla komunikace s Alexií Keglevichovou, která mi vrchol umožnila. Požádal jsem ji, aby si promluvila s mými rodiči a řekla jim, že tento vrchol jsem věnoval jim, protože oni nesli v náručí toho syna, který nemohl ujít dva bloky, a že teď ho ty samé „nohy“ vynesly na vrchol. Ale na druhou stranu, jakmile jsem vystoupil na vrchol, uvědomil jsem si zásadní věc, že ​​vrchol tam není.

Ne?

Vrcholem bylo otevřít dveře mého domu a být se svou rodinou. Jakmile jsem dosáhl vrcholu, výzvou se stal návrat, být schopen sestoupit dolů, cestovat po světě letadlem a bezpečně dorazit domů, abych mohl obejmout své milované.

Facundo Arana dosáhl vrcholu Mount Everestu 23. května 2016, ale čtyři roky předtím došlo k neúspěšnému pokusu, kdy byl ohrožen jeho život. "Měl jsem mozkový edém plic, výškovou nemoc."

Bylo to tak vážné, jak se zdá?

Je to vážné, pokud neprovedete sestup, protože může způsobit smrt. Edém je jako balón, pokud člověk začne klesat, balón se vyfoukne, příznaky okamžitě zmizí a věci se zlepší.

Ale sestup není jednoduchá záležitost a v této situaci není moc prostoru ztrácet čas.

Opravdu, autem se dolů nedostanete, můžete jít pěšky nebo na oslu, ale jsou to nekonečné úseky, takže bych tam živý nedošel.

Jak vás dostali dolů?

Musí vás odvézt helikoptérou, ale ten den bylo všechno šedé, takže nebylo možné dosáhnout příletu.

Všechno proti času.

Tam, kde u mně mělo docházet k výměně plynu, byl přeměněn na tekutiny ze samotného těla. Jedním slovem, když se to stane, utopíte se sami v sobě. Museli jsme jít rychle, ať se děje cokoliv, ale vrtulník se tam nemohl dostat kvůli mrakům, které vše zakrývaly. Nebyl čas. Byl jsem v nouzi. Neměl jsem volnost, to se dělo. Doktorka jménem Maria, jaká náhoda, zavolala vrtulníkovou službu do Káthmándú, tam ji ujistili, že pokud se druhý den ráno otevře strop mraků, pokusí se vrtulník vzletět, což je velmi riskantní, protože pilot riskuje život. V osm ráno jsem seděl na heliportu, ale všechno bylo ještě šedé. O hodinu později se mraky začaly zvedat o pár centimetrů. Nakonec, když se otevřeli asi na osm metrů, uslyšel jsem zvuk motoru. Viděl jsem helikoptéru, jak šplhá po svahu, s kluznicemi tak blízko k hoře a ocasním rotorem pohybujícím mraky, bylo to něco neuvěřitelného. Minul mě, pokračoval ve stoupání, udělal strmou zatáčku a přistál vedle mě.

Zpátky do života.

Pilot vystoupil, sundal si masku s kyslíkem, nasadil ji mě a řekl mi "dnes ne." Zvedl mě, posadil mě do vrtulníku a odvezl pryč. Kdo ví, kolik času by mi zbývalo, kdyby vrtulník nepřiletěl.

Ztratil jste vědomí?

Je to šílené, ale když jsem tam ležel s tím vzniklým edémem, cítil jsem se, jako bych byl nejšťastnější člověk na světě. Byl jsem šťastný, usmál jsem se: "Chci zůstat tady," ale ve skutečnosti jsem umíral. Duše je velmi moudrá. Jsme dokonalé stroje, věříte, že když máme zemřít, duše nemá kartu se kterou by hrála, takže mi odcházíme s úsměvem?

Umění.

Je čas znovu se zamyslet nad divadlem a tím, co ho v této sezóně zaměstnává. Další forma nadmořské výšky. „Řekl bych vám, že Mezi notami je kouzelná hra, oheň, který si nechcete nechat ujít, a navíc poslouchat Oscara Kreimera, obrovského hráče naší hudby, který hrál s Robertem Goyenechem, Osvaldem Pugliesem, Mercedes Sosa. Tohle je show, kterou bych si nenechal ujít,“ říká o projektu ve kterém je i on jeden z muzikantů, který vdechuje kyslík blues, jazzu a popu jako to dělal na ulicích nebo v podzemí metra.

Ve čtvrtek se Arana vrací do role herce. Ve hře En el aire zosobňuje Marcose, rozhlasového moderátora, který vysílá z divadla a vypráví řadu vzpomínek. „Nemnoho umělců nemá čas vyvinout takový text, vždycky to chci dělat znovu. Nejde to jen tak, dosáhnu toho po mnoha letech práce, zralosti a procesu života."

Tento kus se zrodil, když se vrátil z prvního pokusu o výstup na Everest. "Nikdo mě nečekal, přijel jsem o měsíc dříve, takže jsem musel přemýšlet, co dělat." Nejprve jsem zavolal producentovi Javieru Faronimu, který ho spojil s režisérem Manuelem Gonzálezem Gilem. „Nemohu být vděčnější, že mohu pracovat s takovou 'bestií', která se přijde podívat na představení a říká mi 'nic neměň'. "Neexistuje žádná hlavní cena."

Jste herec, který se často a snadno orientuje v televizním jazyce, jak prožíváte absenci nových hraných inscenací ve veřejné televizi?

Fikce se změnila.

Není stejná?

Všechno je to velmi nové, je to revoluce, musíme vnímat, co se děje. Produkční společnosti pokračují v práci, ale pro platformy. Myslím, že časem do sebe všechno zapadne. Tuto realitu mi před 15 lety popsal Adrián Suar. "Mířím do mlhy," řekl mi, když Netflix ještě ani neexistoval. Musel byste být jím, aby jste viděl to očekávání.

Arana se podílí na nejnovějších dílech Buenos Chicos, nejnovější fikci Polky, která se aktuálně vysílá na Eltrece. „Natáčelo se to, a my jsme všichni měli pocit, jako by si všichni říkali ‚Co bude dál?‘ Ale ten pocit nejistoty jsme v budoucnu zažili vždycky.“

Jako herec, který dělá hudbu a hudebník, který má svůj podíl na televizní popularitě, stalo se vám, že jste trpěl předsudky ze světa herectví i ze světa jazzu?

Předsudek není něco, co se stane jednomu, ale něco, co se stane druhému. Navíc si to ani neuvědomujete. Navíc předpojatý člověk si nevybírá, ke komu bude mít předsudky, takže bude mít předsudky i ke svým dětem, což je velmi smutné. Totéž se děje se závistí. Ani si neuvědomuji, že můžu kráčet životem a pokud mohu, podám ruku ostatním. A samozřejmě nesoudím sám sebe. Mám pocit, že se má duše usmívá a to je v tomto světě hodně. Chci, aby mě moje děti viděly s usmívající se duší, a se všemi těmi věcmi, které se dějí.



A teď už k tomuto týdnu. Minulý týden Facu cenu Estrella de Mar sice nezískal, ale ocenění si vynahradil tento týden! Divadelní hra En El Aire získala cenu Josého María Vilchese. Tato cena se uděluje za díla, která obohacují sezónu podle jejích etických a estetických kritérií, vyzdvihují lidské hodnoty a hlásají svobodu a mír. V Mar del Plata se tato cena uděluje od roku 1984. Slavnostní předávání se uskutečnilo ve čtvrtek 15. února v kulturním centru Villa Victoria.
Facu se při přebírání ceny vyjádřil takto: „Dlužím tuto cenu Marcelovi, děkuji Javieru Faronimu, který se mnou pna one-man show pracoval, Manuelu Gonzálezi Gilovi, který ji napsal a režíroval, Lito Grasovi, který mě tuto sezónu doprovázel jako bratr, a Romině z Teatro Colón spolu s dalšími lidmi, kteří mě tady přijali." Také dodal, že jeho divadelní sezóna pomalu končí. Má před sebou už jen dvě představení En El Aire, které se hrají každý čtvrtek od 21 hodin v divadle Colón. Ve fotogalerii se podívejte na fotky z tohoto předávání:



A u fotek ještě zůstaneme, protože pro vás mám ještě fotky z minulého týdne z Facundova koncertu se symfonickým orchestrem. A k tomu jednu delší ukázku koncertu na videu:



Kromě kulturního vyžití, lze tento víkend v Mar del Plata obdivovat další věc. A to je loď "Libertad" argentinského námořnictva, kterou si lidé mohli přijít prohlédnout tento pátek a sobotu, od 17 do 20 hodin. Loď tu kotví k příležitosti 150. výročí založení, a Facu byl touto kuriozitou velmi nadšen. Natočil video ve kterém každého zval na jeho prohlídku:

„Vážení přátelé v Mar del Plata a okolí, jedinečná příležitost: v pátek 16. února a v sobotu 17. února má loď Libertad na námořní základně Mar del Plata svůj ‚Den otevřených dveří‘, což je den, kdy můžete přijít a setkat se s ní. Doporučuji vám to z celého srdce. Zaměstnanci na vás budou čekat s otevřenou náručí.“



Co se týče videí, tak mám pro vás zase jednou děkovačku z představení En El Aire, další videa jsou ze zmíněné lodi Libertad, kterou si Facu podle všeho velmi užil. A Maria se podle všeho nevzdává běhu ani v dešti.



A ještě dnes jsem tu se záporákem Rocco Guzmánem, tedy se seriálem Buenos Chicos. Facundovo pokračování najdete v díle číslo 110 a to v časech 4:43, 13:22, 16:18, 21:42. A pokud jste do teď viděli všechny přidané díly, podívejte se i za kameru. Ve dvou videích uvidíte scény z natáčení Facundových scén:

majka: Katy, taková nádherná, obsáhlá a fantastická aktuálka, moc ti za ni děkuji. Už se těším jak se k ní sednu a budu se kochat hlavně rozhovorem, protože ty s ním jsou úžasné. Děkuji za překlad.
Katy, ještě jednou DĚKUJI !!!
Přeji všem hezkou neděli !!!

Katy: Tento týden máme opravdu čtiva na týden :D Nejen tedy čtiva, ale chtěla jsem dát rozhovor jako prvořadý, jelikož jsem ho nestihla přeložit minulý víkend, ale jelikož jsem se pitvala natolik v dílech Buenos Chicos, že to prostě nešlo :D
Takže žádný spěch, pár dní by to asi mělo zabrat, než to všechno člověk stáčí přečíst, shlédnout a vstřebat. Není zač, Majko moje zlatá :)

anavi: ááááá, chytám sa za hlavu, lebo neviem, kde mám začať. Pár dní, Katy? To určite. No musím povedať, že ozaj neviem, čo skôr, či čítať, či pozerať, či ešte reagovať na predchádzajúce komenty. Všetko ma zaujíma.
Predsa len začnem GRATULÁCIOU. Facundovi k oceneniu a tebe za atraktívnu aktuálku. Ocenenie, ktoré Facu získal je ako ušité na jeho hru EEA. Celkový zámer ocenenia sa mi veľmi páči a ešte viac prostredie, v akom sa ceremónia uskutočnila, pod holým nebom. Tá atmosféra ma ohúrila. A Facu bol opäť krásne ohodený.
Po zhliadnutí videa z Facundovho vystúpenia som sa uistila v tom, že mne viac pasuje s orchestrom ako s pánom Kreimerom. Má to väčšiu noblesu. To je môj dojem.
Na loď s názvom Sloboda by som sa išla hneď pozrieť. Zaujímavá atrakcia. Ale Facu bol na videu ustrojený, akoby skúšal niečo adrenalínové. Mal opraty okolo ramien aj nôh. Hm..., niečo za tým bude. Asi to nie je obyčajná prehliadka a ponúka aj nejaké aktivity, napr. zlaňovanie zo stožiarov. Facu určite niečo podnikol. Jeho zábery sa mi veľmi páčili, najmä na loď z motorky z diaľky. Tá história z nej dýcha na každom kúsku. Krásne zachovalá na svoj vek. Parádička. Nečudujem sa Facundovmu nadšeniu.
A obdivujem aj Mariu, ako sa drží v kondícii. Ja som si tiež uvedomila, že každodenný pohyb potrebujem. Zatiaľ si viem dovoliť rannú hodinovku (trochu jogy, posilňovací plán od syna a "surfistu":DD) a občas bicykel. Ale chcem dosiahnuť viac aktívneho pohybu.
Katy, to nás nesmieš takto rozmaznávať aktuálkami, lebo sa mi od nich nechce. Ale trénujem aspoň prsty a myseľ. Všetko má svoje výhody, však. Rozhovoru a seriálu venujem zvlášť komenty.

anavi: Pozrela som Facundove pasáže z ďalšieho dielu. Áno, presne Katy, Facu v roli Rocca hrá viac psychický teror. Pretože z mladíka, ktorého topil ešte v predchádzajúcich dieloch, chcel vytiahnuť informácie o tom, kto zabil jeho brata. Niežeby sa mu to nepodarilo, ten chlapec sa priznal, že on je vrah (neviem, či skutočne alebo klamstvom kryl niekoho). Skôr, ako to s ním skoncuje od neho žiadal, aby zabil Roccovho otca, lebo chce zdediť jeho majetok. Mladíka, ktoý mu doniesol falošný popol zastrelil. žena, ktorú predtým pozval do domu bola psychiatrička a zároveň mama tej dlhovlasej tmavovlásky. Pod zámienkou psychických problémov ju vlákal k sebe, aby mohol mladých opäť vydierať.
V tomto diely si na tento účel zobral rukojemníčku, mladé dievča, lebo neurobili to, čo žiadal. Takže to majú dokončiť poriadne. Dosť kruté je, že postrelil do nohy aj svojho jediného spojenca. Mne sa tiež veľmi páčil, ako zahral neviniatko, keď ho prekvapila nečakaná návšteva počas toho, ako tam holka ošetrovala postreleného Roccovho spojenca. Som zvedavá, ako sa to ďalej vyvinie.
Zábery zo zákulisia ma tiež zaujali. Celkom malý štáb to nakrúcal. Bolo tam len pár ľudí. Ja som si myslela, že na to treba viac ľudí. Zrejme sú takí šikovní.
Superšikovná si aj ty Katy. Pripraviť takúto aktuálku, to je fuška. Po tej predchádzajúcej sa ani nečudujem, že si rozhovor preložila neskôr. Ale aj popri tejto toho muselo byť veľmi veľa. Rozhovor okomentujem neskôr. Zatiaľ prijmi OBROVSKÉ Ď A K U J E M za obrovskú aktuálku!!!

majka: Tak konečně se dostávám ke komentu i já. Nejdříve začnu oceněním co Facu získal za svou one-man-show EEA a myslím si, že ho to ocenění velmi potěšilo a byl tomu moc rád, však si to zasloužil. Je to ocenění za dlouhé roky co tu hru hraje a musí se vzít v úvahu i to, že to představení je celé na něm. To on stojí celou dobu na jevišti a je tam sám a musím říci, že svou roli hraje úžasně-no jako vždy. Moc s mi líbily i fotky, Facu je na všech fotkách suprový a nemůže se mu nic vytknout. Poslední dobou vyvětral hodně svůj šatník a vše mu moc sluší.
Jak zpíval na tom koncertě se symfonickým orchestrem tak jsem to hodně užívala a zpíval perfektně, ta pomalá písnička se mi hodně líbila a Facu samozřejmě také. Měl by s nimi zpívat častěji, moc mu to sedlo. Fotky jsou také všechny pěkné a Facu to moc v té černé barvě sluší - no podle mě mu sluší vše.
Moc se mi líbily všechna videa a začnu hned tím prvním, kde si Facu užívá potlesk ve stoje při konci své hry EEA a je to právem. Moc se mi líbila i prohlídka lodě Libertad a myslím si, že bych si to hodně užívala i já. Jak tu nemáme žádné námořnictvo tak je to pro mě něco nepředstavitelného, protože znám jenom naše parníky co brázdí přehrady a některé řeky. Loď je pěkně velká a i moderně vybavená a věřínm, že se prohlídka všem líbila, kdo měl možnost ji vidět. A Maria je stále aktivní a moc jí to sluší. Facurodinka je velmi aktivní celá.
Nakonec jsem si nechala seriál Buenos Chinas a shlédla momentky, kde je Facu. I když jsem si dala titulky tak toho moc jsem nepochopila, jenom vím, že Facu hledá vraha svého bratra a nevím jak je do toho zapletena ta parta mladých lidí. Nakonec jsem s hrůzou viděla, že Facu se zastřelil.
Katy, moc ti děkuji za tak krásnou aktuálku a koment k rozhovoru si nechávám na pozdější dobu. Jsi skvělá jak jsi nám sem dala tolik novinek a ještě přeložila tak dlouhý rozhovor - DĚKUJI MOC !!!
Já se omlouvám, ale stále mi nejde dostat se do formy jakou jsem měla před pár týdny.
Všimla jsem si Katy, že jsi sem dala zase nový gif. Já slibuji, že jak se ze všeho vzpamatuji tak udělám další nové.
Anavi, jak jsi tak sportovně aktivní tak to tě velmi obdivuji . jen tak dál !
Katy ještě jednou DÍKY.
Přeji všem hezké dny strávené tady s Facu.

Katy: Aktuálka je obrovská, ale vaše komentáře jsou snad ještě ohromnější :D To já vás nerozmazluju, Anavi. To nás rozmazluje Facu! :D Až se vrátí domů z MdP, tak nám bude připadat, že nedělá nic (i když bůh ví, co si zase pro nás vymyslí :)). Ale, teď jsou to týden co týden opravdové hody :) Ještě tím, že se konečně rozjel i ten seriál z Facundovými scénami, no a rozhovor jsem opravdu chtěla přidat i takhle, nejen do sekce. Aby byl na očích. Strašně mě celý týden trápilo, že jsem to nestihla minulý víkend. Ale, v sobotu jsem vůbec nebyla doma. A i tak jsem měla co dělat.
Opět mi tato aktuálka trvala dva dny. Den rozhovor, den ten zbytek. Je toho opravdu šílené množství :)
Předávání ceny se i mě líbilo, už jen tím, že se to odehrávalo venku, což není moc běžné. Ale, za tak krásného počasí, proč by ne. Jak říká Majka, opravdu za poslední týdny vyvětral svůj šatník :D Takhle nahozeného jsme ho snad neviděli za celý minulý rok, a letos už asi po čtvrté v řadě! Ale, když je k tomu příležitost... :)
Ono vystupovat s celým orchestrem má noblesu samo o sobě, Anavi. Takže se ani nedivím, že tady se ti Facu líbí víc :) Já taky hodně preferuju koncerty se symfonickým orchestrem, tedy všeobecně. Ale, u Facu je mi to jedno s kým zpívá a vystupuje, protože se soustředím jen na něj :)
Loď se líbila asi nám všem, asi z novinek se mi ta návštěva lodi líbila nejvíc. Asi proto, že jsme ještě neměli možnost vidět "Piráta Facunda" :D :D Sama mám lodě ráda, takže taková to prohlídka, kde mi Facu dělá průvodce pro mě byla skvělá :) Myslíš, že ještě za tím něco bude Anavi? No, nedivila bych se :) Co se cvičení týče, Anavi, tak nezapomeň ještě na cvik podle Facu, ten si do svého pohybového plánu musíš započítat taky. A tím myslím zvedání se, jak na surfovém prkně. Protože ti řeknu, že to považuju za cvik navíc :D :D
Díky za další sesumírování děje, Anavi. Zase mám aspoň nějakou představu. Nechtěla jsem psát, že je to asi poslední díl s Facundem, na který si asi podíváme, každý to zjistí sám. Ale, byl to šok, co Majko? Tušila jsem, že jako záporák neskončí dobře, a tak se také stalo. Otázkou je, je opravdu mrtvý? Vážně už tam nebude? Mě to asi nedá, a pro jistotu další týden shlédnu další díly :D
Žádný spěch na rozhovor, Majko. Je dost dlouhý, chce si to nechat na klidnější dobu. A jestli ti sále ještě není dobře, tak to už vůbec nemůžeš spěchat! Nedostává tedy žádné nové otázky, které už by nedostal někdy předtím, ale Facundovi odpovědi vždycky baví a jsou zajímavé. Aspoň se máte ještě na co těšit :)
I já vám MOCKRÁT DĚKUJU, tak jak je obsáhlá aktuálka, tak takové jsou vaše komentáře, a to jste ještě neokomentovali rozhovor. Takže se tu ještě určitě sejdeme. Takže nabrat síly (to platí hlavně pro tebe, Majko), a pak hurá na čtení. Prozatím děkuju, a přeju krásný zbytek týdne :)

anavi: To kde ste videli, ako sa Facu zastrelil? Ja som to nevidela. Pôjdem to pozrieť znovu, ale najskôr si prečítam rozhovor.

Katy: Ona ta scéna od času 21:42 pokračuje ještě dál, Anavi. Jakmile položí ten telefon, ale hned se tam Facu vrátí. A hned ho uvidíš, ale radši si tu scénu nedávej před spaním :D

anavi: Titulok rozhovoru doslova kričí - prečítaj si ma! Mňa veľmi upútal. Keď som však videla jeho rozsah, hneď mi bolo jasné, že si naň treba nájsť dostatok času. Katy, si veľmi šikovná, že ti na jeho preklad stačil 1 deň. Mne to zaberalo kedysi oveľa viac času.
Začali sme v MDP. Keď ste spomenuli ten Facundov šatník, tak mi napadlo, ako sa na tie 3 mesiace balia? A to ešte berú zverinec. Späť k rozhovoru.
Keď čítam o Facundových láskach na prvý dojem, zamýšľam sa, či aj ja mám také záblesky. Rozhodne jedným z nich je samotný Facu. To máme asi rovnako.:DD Ale tiež ich mám viac, je úžasné, k akej vďačnosti ma Facu privádza.
Pokračovali sme Facundovými medzníkami v živote. Takže mu zomreli až dvaja mladučkí spolužiaci. Smutné. Ale páči sa mi, ako rozpráva o matke aj Marii.
Zhodujem sa s ním aj vo filozofii užívať si naplno každodenné maličkosti, vedome v prítomnosti. Znižovanie latky si musím častejšie pripomínať, aby som nebola na seba taká prísna. Vďaka Facu.
Znovu sme si vypočuli príbehy o Evereste. Tentokrát celkom podrobne o záchrane vrtulníkom. Som fakt rada, že to máme za sebou a Facu vyviazol v poriadku. Nadchlo ma, ako opísal prijatie tejto situácie. A vzápätí sa potvrdilo, že všetko má dobrú aj zlú stránku. Kvôli edému sa musel vrátiť o mesiac skôr a vďaka tomu vzniklo EEA.
Rozhovor skončil peknými myšlienkami o výzvach do budúcnosti, predsudkoch... Moja výzva do ďalších dní - častejšie vypínať vnútorného sudcu, ktorý ma kritizuje a znižovať latku. Bez očakávaní niet sklamaní. Nech sa nám v tom darí.
Katy, nemám žiadne očakávanie, len veľké POĎAKOVANIE za tento perfektný rozhovor. Navyše k nemu boli fantastické fotky, najmä tá, kde je Facu vo výskoku.

anavi: Poslúchla som ťa Katy. Idem ešte pozerať romantiku. Už chápem, prečo som to nevidela. Ja som to radšej nechcela vidieť. Zahral to skvele. Situácia sa mu vymkla z rúk a urobil presne to, čo som od neho nečakala. Ale ako píšeš, ešte nie je všetko jasné. Ďakujem, že to odsleduješ do konca.

majka: Katy, byl to pro mě fakt šok, když jsem viděla tu scénu, jak si dává zbraň k hlavě. Já měla už obavy chvíli předtím, protože když jsem viděla obklíčený dům tak jsem si říkala, že to není možné, aby byl zase uvězněn, protože to on by nechtěl, aby se tam vrátil znovu. Ale doufám,že ho ještě uvidíme, protože on nedostal odpovědi na své otázky a tak umřít ještě nemůže.?! Jestli má hrát v 15 dílech tak jestli jsem počítala dobře tak ještě by měl být v jednom dílu. No uvidíme, necháme se překvapit.
Katy, děkuji za tak pěknou aktuálku.
Přeji všem pěkné dny.

majka: Konečně se dostávám ke komentu k rozhovoru. Přečetla jsem ho víckrát, protože jsem ho musela důkladně si probrat a užít. I když prodělal těžkou nemoc tak Facu se nikdy nevzdal a šel za svým cílem a to ne jedním, měl jich více. Co chtěl tak všeho dosáhl . Vím že když přijde nemoc tak je to vždy velký šok, ale myslím si, že děti to prožívají jinak, jsou mladí a mají víru v to, že se uzdraví. Facu měl to štěstí, že je zcela zdravý, ale muselo to na něm zanechat následky a to takové, že život bere úplně jinak a umí si všeho vážit a vše dělá s láskou a velkou pokorou. Jak napsal, matka ho porodila dvakrát a velká poklona patří jeho mamince, že byla tak silná a podporovala ho v tom,že se uzdravil. Takový člověk si pak všeho velmi váží a ví, že nic není zadarmo. On je toho velkým příkladem. Jsem tomu moc ráda, protože to co umí tak nám to vše předvádí a dělá lidi šťastnými. Moc se mi líbí jak píše o Marii, přijde mi, že v ní viděl hodně i svou matku a je vidět, že je mezi nimi láska a pochopení a radost jim dělají jejich děti. Jak vystoupil v roce 2016 na Everest tak si člověk neuvědomí, že jde o život. On měl problémy čtyři roky předtím a nevzdal to a šel tam znovu. Teď máme aspoň jistotu, že se o to už nepokusí. Když pro něho napsali hru EEA tak to byl velmi dobrý počin, protože on v ní už skoro 12 let exceluje a stále je o to zájem a lidi to chtějí vidět. Je to moc pěkný rozhovor a četl se moc pěkně. Facu je úžasný člověk.
Katy, DĚKUJI za tak krásný překlad rozhovoru.

Katy: Takže už jsem tu scény viděli všechny, tedy všechny důležité články této stránky :D No, ještě Sonička, jestli si na to najde čas. Byl to velký šok i pro mě, Majko. Nečekala jsem takový konec jeho postavy, i když jakmile jsem se dozvěděla o tom, že bude hrát záporáka, tak jsem si nemyslela, že skončí dobře. Ale, spíš jsem si myslela, že ho někdo zastřelí, nebo nějak zabije. Zase tak často záporák sám sebe nezabije. Takže i v tomhle bude Facundova role dobře zapamatovatelná. Ona už bude tím, že tam byl jako záporák, ale i tak...Počet dílů ve kterých se měl objevit opravdu nesedí, i když nevím, jak spolehlivý zdroj to byl, kde o tom psali. Třeba už nás to nepřekvapí, ale i tak mi to nedá, a budu sledovat další díly. Stejně, tak za 14 dní bude konec celého seriálu. Dlouho už to nepotrvá.
Jsem ráda, že už jsem zhltli i rozhovor :) Taky jste teď více nervózní z toho, co prožíval na Everestu, než tehdy, když tam opravdu byl? :D Já si nemůžu pomoct, ale teprve teď si uvědomuju, že tam opravdu mohl umřít. Asi to bylo tím, že jsme neměli nějaké detailní informace hned z místa, a až teď se to rozebírá do detailu, co tam všechno prožíval. Ale, číst si o tom takhle, mi fakt nedělalo dobře. Stejně tak mi nedělá dobře číst si o jeho rakovině. I když jsem v té době nevěděla, kdo to vůbec Facundo Arana je. Tak, či tak, doufám, že sám od sebe už nikdy riskovat život nebude v takovýchto podmínkách. I když adrenalinem žije. Doufejme, že se poučil. O těchto dvou tématech mluví ve svých rozhovorech ze všeho nejvíc mě se zdá - o Everestu a o své nemoci. Snad si uvědomí, že by si měl už jen užívat, a za ničím se nehnat. Ať taky fanoušci můžou být trochu v klidu :D Díky holky, že jste si udělali ještě extra čas na rozhovor a jeho okomentování. Sama se divím, že mi to zabralo jen den, vzhledem k délce. Ale, já jakmile se do něčeho položím, tak prostě jedu, a nemůžu přestat, než to bude hotové :D A sami jste to četli, je to tak zajímavé čtení, že vás zajímá, co bude dál. Stejně tak to má i u překládání.
Těším se na vás u zítřejší aktuálky, opatrujte se mi :)

majka: Katy, ještě se vracím k této aktuálce. Jak je ten seriál Buenos chicos tak si v duchu říkám, že to přece nemůže být konec, protože Rocco /Facu/ se nedozvěděl co chtěl vědět a proto čekám, že to není vše. Tak doufám, že ještě jeden díl s ním bude, je to moje takové malé /nebo velké/ přání.
A jak popisuješ jeho výstup na Everest tak kdyby se to konalo teď tak bych asi nebyla vůbec klidná. Já jsem to brala tak, že Facu přece musí tu horu pokořit a vůbec mě nenapadlo, že by se něco mohlo stát. Ten první výstup jsem nějak zahodila za hlavu. Když jsem pak hledala vše co se týká nejvyšší hory světa a dávala to na forum teprve jsem zjistila, že je to velmi těžké a určitému úseku se tam říká Zona smrti. Ale moje štěstí bylo pak to, že když jsem tohle věděla tak Facu byl bezpečně už na cestě domů. I ten sestup je velmi náročný. Tak jsem ráda, že se už o to pokoušet znovu nebude.
Tak se mějte všichni fajn.

Katy: Právě kvůli tomu Majko, budu stále sledovat další díly. :) Ne, že by to nemohlo takhle skončit, ale tak nějak by toho záporáka měli rychle z krku :D Třeba to tak opravdu dopadne, ale jistota je jistota. V minulém týdnu tam byl ale jen díl, kde byl jen flashback toho, jak se zastřelil. Promítala si to v hlavě ta, před kterou se zastřelil, ale jinak další Facu nebyl. Uvidíme. Asi tak ještě 14 a měl by být konec :)
Jako, já jsem si uvědomovala i tenkrát, jak těžké je to vylézt až na vrchol Everestu, ta fyzická náročnost, musí být až neuvěřitelná. Ale, tak nějak mě úplně nedocházelo v jakém stavu tam ten Facu je. Až když o tom začal mluvit v rozhovorech. A je fakt dobře, že jsem si to neuvědomovala! Jinak, já si myslím, že s horolezectvím u něj ještě konec nebude. Možná už to nebude Everest. Ale, pokud vím, v loni nebýt jeho bolavého kolene chtěl vylézt na nějakou horu okolo Everestu, což je pro mě skoro totéž, jako kdyby lezl na Everest. Doufám, že mu to Maria vymluví :D Navštěvovat evropské státy, to by měl! :D A začíná dost dobrou zemí :D :)

Powered by CuteNews