Do klidu Mar del Plata
02.08.25 * 7 názorů
Zdá se že, po minulém víkendu, který Facu strávil v divadle v Paraguayi, si celá rodina dává malý oddech v Mar del Plata. Alespoň podle sdílených fotek Marii. Ta se pochlubila společnou fotkou s Morem na kapotě auta.
Podle popisku pár dní tráví s rodinou a přáteli v Haras hotelu de Campo. Jedná se o venkovský typ hotelu s jezdeckými zahradami. Fotku doplnila i krátkým videem, kde tento hotel trochu víc přiblížila, a my se můžeme podívat, co vůbec nabízí.
Facu tak sdílný tento týden nebyl. Možná je v takovém dovolenkovém módu, že si opravdu užívá oddech i od sociálních sítí. Nasdílel pouze společnou fotku Marii a Mora. Možná má ale nějakou pracovní záležitost, o které se dozvíme později.
Ale přeci jen sáhl do starších fotek. A zase se při ní trochu zasnil: "Vím, že sdílíte můj názor: svět je plný předsudků. Některým z nich rozumím. Dokonce sdílím i některé nevyhnutelné! Jiné...
Od samého začátku, od prvního dne, kdy jsem se začal rozhlížet kolem sebe, jsem věděl, že všechno bude velmi těžké: Jsem rozený snílek. Rád si myslím, že umím běhat velmi rychle, že umím skákat velmi vysoko, že umím zadržet dech na velmi dlouhou dobu, že umím mlčet po staletí a udržet si mysl navždy v klidu, nebo že umím létat s doširoka rozpaženou náručí. Pokud se jen trochu budu snažit. Kreslit jako málokdo, psát jako nikdo jiný, hrát na nástroj a přitom snít, že hraji na všechny. Přeletět nad vlnou a plavat pod ní jako delfín. Nebo letět mezi mraky a narazit do nich s malým letadlem. Kéž mi dvě noty na klavíru stačí ke klidu. Oplakávat své zesnulé milované, dokud se nevrátí reinkarnovaní ve vzpomínkách, které nebolí. Vědět, kdy je tah mé tužky inspirován a kdy se jen zadrhává. Vědět, kdy nespím, protože chci, a kdy proto, že se Morpheus nahlas směje.
Rád si myslím, že je přede mnou ještě dlouhá cesta, než se dostanu tam, kam jdu... a že zoufale hledám cokoli, co mi na konci dne chybí... Že se můžu modlit a Bůh mě slyší.
A jako ty věci vyjmenované bez dechu, mnoho... mnoho dalších. Všechno jako malá hra malého chlapce, který sní o nesmírných věcech. A sní, že za nimi jde. A jde.
Boj s časem s plastovými meči. Jako mají všichni ostatní. Ale falešné.
Tato rovnice, elegantně hozená jako slepý alchymista nebo ten nejnevinnější čaroděj, do velkého hrnce, kde se všechno vaří a mísí dohromady. Bez komplexů, s absolutní, drzou svobodou... a tam je vzorec pro celý ten zmatek. Šílená alchymie, ano. To je ten recept."
Podle popisku pár dní tráví s rodinou a přáteli v Haras hotelu de Campo. Jedná se o venkovský typ hotelu s jezdeckými zahradami. Fotku doplnila i krátkým videem, kde tento hotel trochu víc přiblížila, a my se můžeme podívat, co vůbec nabízí.
Facu tak sdílný tento týden nebyl. Možná je v takovém dovolenkovém módu, že si opravdu užívá oddech i od sociálních sítí. Nasdílel pouze společnou fotku Marii a Mora. Možná má ale nějakou pracovní záležitost, o které se dozvíme později.
Ale přeci jen sáhl do starších fotek. A zase se při ní trochu zasnil: "Vím, že sdílíte můj názor: svět je plný předsudků. Některým z nich rozumím. Dokonce sdílím i některé nevyhnutelné! Jiné...
Od samého začátku, od prvního dne, kdy jsem se začal rozhlížet kolem sebe, jsem věděl, že všechno bude velmi těžké: Jsem rozený snílek. Rád si myslím, že umím běhat velmi rychle, že umím skákat velmi vysoko, že umím zadržet dech na velmi dlouhou dobu, že umím mlčet po staletí a udržet si mysl navždy v klidu, nebo že umím létat s doširoka rozpaženou náručí. Pokud se jen trochu budu snažit. Kreslit jako málokdo, psát jako nikdo jiný, hrát na nástroj a přitom snít, že hraji na všechny. Přeletět nad vlnou a plavat pod ní jako delfín. Nebo letět mezi mraky a narazit do nich s malým letadlem. Kéž mi dvě noty na klavíru stačí ke klidu. Oplakávat své zesnulé milované, dokud se nevrátí reinkarnovaní ve vzpomínkách, které nebolí. Vědět, kdy je tah mé tužky inspirován a kdy se jen zadrhává. Vědět, kdy nespím, protože chci, a kdy proto, že se Morpheus nahlas směje.
Rád si myslím, že je přede mnou ještě dlouhá cesta, než se dostanu tam, kam jdu... a že zoufale hledám cokoli, co mi na konci dne chybí... Že se můžu modlit a Bůh mě slyší.
A jako ty věci vyjmenované bez dechu, mnoho... mnoho dalších. Všechno jako malá hra malého chlapce, který sní o nesmírných věcech. A sní, že za nimi jde. A jde.
Boj s časem s plastovými meči. Jako mají všichni ostatní. Ale falešné.
Tato rovnice, elegantně hozená jako slepý alchymista nebo ten nejnevinnější čaroděj, do velkého hrnce, kde se všechno vaří a mísí dohromady. Bez komplexů, s absolutní, drzou svobodou... a tam je vzorec pro celý ten zmatek. Šílená alchymie, ano. To je ten recept."