Your browser is not Javascript enable or you have turn it off. We recommend you to activate for better security reason
Facundo na Slovensku!
26.02.24 * 35 názorů
Opravdu nečtete dva roky starý nadpis, když se Facundo v únoru roku 2022 zčista jasna objevil v ulicích hlavního města Bratislavy. Jde o informaci starou pár hodin! Facundo se skutečně vrací na Slovensko!
Jako první s touto zprávou přišla sama televize Markíza, kde se bude vysílat pořad Let's Dance. Facu tam totiž opět usedne , jako v případě Maďarské verze, do křesla čtvrtého porotce. Pořad Let's Dance 2024 startuje už tuto neděli 3. března na zmíněné televizi, a už v tomto díle, by jsme ho měli vidět!
Tady je vyjádření televize Markíza: „Sme veľmi radi, že môžeme potvrdiť ďalšie meno, ktoré sa objaví v nadchádzajúcej sérii Let's Dance 2024. Do porotcovského kresla si už túto nedeľu sadne svetoznámy a populárny herec Facundo Arana, ktorý sa po dvoch rokoch vracia na Slovensko. Charizmatického herca veľmi dobre poznajú slovenskí diváci zo seriálov Divoký anjel či aktuálne vysielaného seriálu TV Doma, Rany z lásky. V minulosti bol dokonca porotcom maďarskej verzie šou Let's Dance.“

Na jak dlouho Facundo zasedne do poroty, zatím není známé. Ale portál europa2.sk přišel s informací, že by jsme ho měli vidět každou neděli! Tudíž to vypadá na účinkování v celé řadě. A zároveň na velmi dlouhý pobyt! Nezapomeňte už v neděli 3. března od 20:30 startuje první díl! A pokud jste z Bratislavy, měli by jste pravděpodobně vyrazit i do ulic! :)



Pokud se během týdne objeví další informace, budu tuto aktuálku doplňovat...

Aktualizace 1...První upoutávka s Facundem je venku!



Aktualizace 2...Facu vyráží směr Bratislava!



Aktualizace 3...Facu už zasedl do porotcovského křesla ve studiu televize Markíza!





Zvolníme tempo
24.02.24 * 10 názorů
Dnes budeme spíše rekapitulovat události minulých týdnů, protože přiznejme si to. Facu se v Mar del Plata takřka nezastavil. Informace, videa, fotky jsem vám přinášela hned poté, co se objevili, ale tím spíše se k nám nedostalo úplně všechno. Pobyt v Mar del Plata takřka končí, dneska tu mám pro vás tedy nezbytné doplňky, aby jsme měli všechno po kupě.
Začneme rozhovorem pro La Nacion. Doufám, že už tento rozhovor máte přečtený. Protože dnes mám pro vás další věc, kterou se můžete zabývat. A to jsou další čtyři nové fotky, které vznikli při tomto rozhovoru. Najdete je doplněné v galerii:



Ještě není konec ani videí z oslavného koncertu se symfonickým orchestrem, pořádaného k výročí 150. let založení Mar del Plata.



Ale, přeci jen nové zážitky z dalšího týdne Facu s Mariou sdílejí na svých sociálních sítích. Takže i dnes se můžeme podívat na něco nového, co je zaujalo v tomto týdnu. Facu sdílí svou jízdu autem, opět se chlubí svou motorkou Kawasaki. Natočil leteckou akrobaci Jorge Melatiniho, který se této činnosti věnuje profesionálně. U toho si můžeme všimnout, že loď Libertad už od břehů Mar del plata odplula. A s celou rodinou si vyrazil projet se ve vozidlech Kawasaki. A to nejen na motorkách, ale i v motokárách a dalších autech této značky. Uvidíte i poslední potlesk, který náleží hře En El Aire. Ve čtvrtek 22. února Facu odehrál své poslední představení En El Aire v Mar del Plata. Maria se tento týden místo běhu se věnovala skateboardu, a spolu k ní připojilo i některé zvířectvo, které je v Mar del Plata s nimi.



V Mar del Plata sice En El Aire skončilo, ale nebojte se, bude pokračovat. Už teď hlásí Facu nadcházející představení na 23. března ve městě Bahia Blanca. Z posledního představení v Mar del Plata najdete v galerii také fotky, a hned ve druhém albu doplněné nové fotky z volného času. Tento týden je to Maria s Morem:







"Pokud musím zemřít, ať je to s úsměvem"
16.02.24 * 15 názorů
Hlavním tématem dnes bude druhý letošní rozhovor! Už podruhé byl Facu zpovídán, tentokrát časopisem La Nacion. Dnes to nebude o jeho vášni k autům, ale spíš o jeho vášni k životu. Facundo se vrací ve vzpomínkách do doby, kdy mu byla diagnostikována rakovina, vrací se do nelehkého času, kdy málem přišel o život při výstupu na Everest, mluví ale i o divadle a televizi. Rozhovor vyšel minulý víkend, odpusťte to zpoždění, ale dostane se vám dlouhého českého překladu. K rozhovoru vznikli také fotky, které najdete v galerii:

Pokud musím zemřít, ať je to s úsměvem

"Přijet na sezónu, a dělat to, co máte nejraději, to není práce, to je neuvěřitelné období, jsou to tři měsíce na které člověk z duše čeká." - říká Arana, který v tomto městě zůstává až do posledních únorových dní. Kromě toho také každý den tráví čas u moře, jakožto milovník vodních sportů. Stejnou vášeň, kterou věnuje venkovním aktivitám, věnuje i dárcovství krve.

Akordy.

„Hudba mě vždycky provázela,“ přiznává Arana , který své umění vykonával dokonce i jako pouliční umělec, dlouho předtím, než se stal slavnou osobností. Vždy ho provázel jazz.

Kromě toho, že se věnujete hudbě, věnujete se jí spolu se saxofonistou a klarinetistou Oscarem Kreimerem.

On je moje reference, má způsob hry na saxofon, který je tak kouzelný a lepší než to, co jsem kdy slyšel. Strašně mě baví hrát se svým přítelem.

Bylo mu 13 let, když cestoval v autě spolu se svým otcem, a v ten moment v rádiu uslyšel zvuk saxofonu. Zjevení, i když jeho rodina hudbu nijak zvlášť nepěstovala. Tou písní byla „Never Surrender“ v podání Coreyho Harta. „Bylo to šílené. Slyšel jsem to saxofonové sólo a říkal si 'Chci hrát na ten nástroj', aniž bych věděl, který to je, bylo to kouzelné. Samozřejmě, to co jsem slyšel zahrnovalo mnoho let studia. Všechno bylo potřeba se naučit. Byla to dlouhá cesta."

Měl jste takové zjevení často?

Stalo se mi to, když mi bylo 10 s kreslením, v 15 s herectvím a s Mariou ve 34.

Se skvělým přítelem z dětství a dospívání sdílel své sny, „promítali jsme si budoucnost, zatímco jsme pili maté“. Arana maloval a jeho "životní bratr" psal texty. „Také jsme se rozhodli, že já budu saxofonista a on trumpetista. A také jsme snili o náklaďáku 4x4 s diodovými světly.“ Herec ukazuje na chodník Boulevard Marítimo Patricio Peralta Ramos směrem k zaparkované dodávce, se kterou přijel na rozhovor s LA NACION. Další splněné přání.<> "S tímto kamarádem jsme taky snili o tom, že budeme mít psy. Ten můj na mě čeká doma." Nikdo nepřekoná vytrvalost. Musíme věřit ve vůli.

Jak se u vás zrodilo povolání herce v patnácti letech?

Ten stejný přítel mi řekl: "Facu, pojďme dělat divadlo." Pro mě to bylo stejné, jako by mi řekl, že se z nás stanou specialisté na barvy dlaždiček.

Nejprve odmítal, ale nakonec šel do studia Alicie Muzio, se kterou se přátelí dodnes. „Viděl jsem jeviště Lasalské školy, osvětlené pouze modrým stropním světlem. Bylo to zjevení. "Nevím, co se tam děje, ale chci být toho součástí." Je zřejmé, že moje duše si umí velmi dobře vybrat, protože toho nikdy nenechám.“

První setkání s manželkou – matkou jeho tří dětí – mělo také zvláštní nádech. Setkali se při grilování na žádost několika společných přátel, kteří zprostředkovali setkání. „Jakmile stála přede mnou, věděl jsem všechno. Ani jsem ji nemusel podat ruku."

Znovuzrozený.

Intuice, rozhodnutí, naslouchání těmto znamením a odvaha udělali své. O to jde, alespoň v jeho životě. "V 17 letech se stal velký zlom. Dostal jsem lymfom, směs Hodkingových a ne-Hodkingových buněk. Když se to stalo, jakýkoli vnější tlak, který jsem vnímal, byl pryč.“

Protože?

Přestal jsem vnímat tlak od rodiny a společenství. Všechno se změnilo na „pokud musím zemřít, ať je to s úsměvem a dělej si, co chceš“. V té době už jsem měl úplně jasno, že chci hrát na saxofon, kreslit a být hercem.

V sedmnácti letech se u vás objevila možnost konce?

V tom věku si člověk myslí, že je nesmrtelný. Nemůžete mluvit o konci knihy, když jste na třetí straně, ale také se může stát, že vaše kniha má pouze tři stránky. Každopádně ve 13 letech zemřeli moji dva spolužáci, takže jsem věděl, že smrt je něco, co se může stát.

Takže...

V 17 jsem pochopil, že život je štědrý, protože mi dal příležitost bojovat. A také mu musím poděkovat, že jsem měl matku, která mi dala život dvakrát, protože stála po mém boku, jako v Život je krásný, a doprovázela mě. Jsem jako všechny ty děti, které říkají "Mám tu nejlepší matku na světě."

Žena, která mu dala život, ho provázela celé dospívání, aby ji neztratil. Porodila ho podruhé. "Půjdeme na chemoterapii, ale pak si koupíme k večeři olihně, olihně s rýží." Tak se postavila k problematice, kterou jsem si musel projít a mě to přišlo jako program. Ve Fundaleu a v Pavlovském hematologickém centru, kde jsem se léčil, mi všichni připadali jako úžasní kouzelníci, kteří vše dělali s úsměvem a velkou láskou, díky tomu zadržování jsem se cítil nezničitelný.“

Možná, když přemýšlel o modelu matky, našel v Marii Susini společnici, se kterou sdílí stejnou rodinnou ideologii. "Nedvořil jsem se ji, vzal jsem si ji, vzala jsem si ji sám před sebou. Nabídl jsem se jí tělem i duší."

To, čím jste si prošel, umožnilo vám to pochopit život s větší moudrostí?

Jsou věci, které se dějí, které nelze vysvětlit, ale kterým duše dokonale rozumí. Neumím nakreslit anděla ani lásku, nicméně vím, co to znamená. Můžu říct, že si užívám života, jako by to byla cesta, kterou si člověk užívá od začátku. Pro mě neexistuje otázka „jak je to daleko, než se tam dostaneme?", důležitá je cesta.

Co vás odděluje od "stavu milosti"?

Žijeme ve světě, který je plný podnětů, které vámi proudí, ale musíte se soustředit na malé okamžiky, abyste si to užili, a bez toho neuplyne jediný můj den.

Je také důležité si tyto okamžiky uvědomit, protože mohou zůstat nepovšimnuty.

Vždycky si to uvědomíš, ale když toho nedosáhneš, je to velmi tragické. Pro mě je dobré snížit laťku. Nemůžeš být šťastný, když jsi skočil jen osm stop a všechno dopadne přesně. Pokud snížíte laťku, frustrace zmizí.

Limitující situace.

Kromě toho, že je fanouškem různých sportů, specializoval se na lezení na vysoké vrcholy. Jeho příchody na vrcholy Aconcagua (Mendoza) nebo Everestu (Nepál) demonstruje tyto extrémní výzvy. „Když jsem dosáhl vrcholu Everestu, uvědomil jsem si dvě věci. Zaprvé nikdo neměl lísteček papíru s časem příchodu. Byli tam lidé, kteří ukazovali znamení, bylo to jako v nějaké hře. Hodně mě to překvapilo, všichni to byli lidé z prvního světa."

Co jste dělal, když jste dosáhl cíle?

První věc, kterou jsem udělal, bylo že jsem zavolal domů a druhá věc byla komunikace s Alexií Keglevichovou, která mi vrchol umožnila. Požádal jsem ji, aby si promluvila s mými rodiči a řekla jim, že tento vrchol jsem věnoval jim, protože oni nesli v náručí toho syna, který nemohl ujít dva bloky, a že teď ho ty samé „nohy“ vynesly na vrchol. Ale na druhou stranu, jakmile jsem vystoupil na vrchol, uvědomil jsem si zásadní věc, že ​​vrchol tam není.

Ne?

Vrcholem bylo otevřít dveře mého domu a být se svou rodinou. Jakmile jsem dosáhl vrcholu, výzvou se stal návrat, být schopen sestoupit dolů, cestovat po světě letadlem a bezpečně dorazit domů, abych mohl obejmout své milované.

Facundo Arana dosáhl vrcholu Mount Everestu 23. května 2016, ale čtyři roky předtím došlo k neúspěšnému pokusu, kdy byl ohrožen jeho život. "Měl jsem mozkový edém plic, výškovou nemoc."

Bylo to tak vážné, jak se zdá?

Je to vážné, pokud neprovedete sestup, protože může způsobit smrt. Edém je jako balón, pokud člověk začne klesat, balón se vyfoukne, příznaky okamžitě zmizí a věci se zlepší.

Ale sestup není jednoduchá záležitost a v této situaci není moc prostoru ztrácet čas.

Opravdu, autem se dolů nedostanete, můžete jít pěšky nebo na oslu, ale jsou to nekonečné úseky, takže bych tam živý nedošel.

Jak vás dostali dolů?

Musí vás odvézt helikoptérou, ale ten den bylo všechno šedé, takže nebylo možné dosáhnout příletu.

Všechno proti času.

Tam, kde u mně mělo docházet k výměně plynu, byl přeměněn na tekutiny ze samotného těla. Jedním slovem, když se to stane, utopíte se sami v sobě. Museli jsme jít rychle, ať se děje cokoliv, ale vrtulník se tam nemohl dostat kvůli mrakům, které vše zakrývaly. Nebyl čas. Byl jsem v nouzi. Neměl jsem volnost, to se dělo. Doktorka jménem Maria, jaká náhoda, zavolala vrtulníkovou službu do Káthmándú, tam ji ujistili, že pokud se druhý den ráno otevře strop mraků, pokusí se vrtulník vzletět, což je velmi riskantní, protože pilot riskuje život. V osm ráno jsem seděl na heliportu, ale všechno bylo ještě šedé. O hodinu později se mraky začaly zvedat o pár centimetrů. Nakonec, když se otevřeli asi na osm metrů, uslyšel jsem zvuk motoru. Viděl jsem helikoptéru, jak šplhá po svahu, s kluznicemi tak blízko k hoře a ocasním rotorem pohybujícím mraky, bylo to něco neuvěřitelného. Minul mě, pokračoval ve stoupání, udělal strmou zatáčku a přistál vedle mě.

Zpátky do života.

Pilot vystoupil, sundal si masku s kyslíkem, nasadil ji mě a řekl mi "dnes ne." Zvedl mě, posadil mě do vrtulníku a odvezl pryč. Kdo ví, kolik času by mi zbývalo, kdyby vrtulník nepřiletěl.

Ztratil jste vědomí?

Je to šílené, ale když jsem tam ležel s tím vzniklým edémem, cítil jsem se, jako bych byl nejšťastnější člověk na světě. Byl jsem šťastný, usmál jsem se: "Chci zůstat tady," ale ve skutečnosti jsem umíral. Duše je velmi moudrá. Jsme dokonalé stroje, věříte, že když máme zemřít, duše nemá kartu se kterou by hrála, takže mi odcházíme s úsměvem?

Umění.

Je čas znovu se zamyslet nad divadlem a tím, co ho v této sezóně zaměstnává. Další forma nadmořské výšky. „Řekl bych vám, že Mezi notami je kouzelná hra, oheň, který si nechcete nechat ujít, a navíc poslouchat Oscara Kreimera, obrovského hráče naší hudby, který hrál s Robertem Goyenechem, Osvaldem Pugliesem, Mercedes Sosa. Tohle je show, kterou bych si nenechal ujít,“ říká o projektu ve kterém je i on jeden z muzikantů, který vdechuje kyslík blues, jazzu a popu jako to dělal na ulicích nebo v podzemí metra.

Ve čtvrtek se Arana vrací do role herce. Ve hře En el aire zosobňuje Marcose, rozhlasového moderátora, který vysílá z divadla a vypráví řadu vzpomínek. „Nemnoho umělců nemá čas vyvinout takový text, vždycky to chci dělat znovu. Nejde to jen tak, dosáhnu toho po mnoha letech práce, zralosti a procesu života."

Tento kus se zrodil, když se vrátil z prvního pokusu o výstup na Everest. "Nikdo mě nečekal, přijel jsem o měsíc dříve, takže jsem musel přemýšlet, co dělat." Nejprve jsem zavolal producentovi Javieru Faronimu, který ho spojil s režisérem Manuelem Gonzálezem Gilem. „Nemohu být vděčnější, že mohu pracovat s takovou 'bestií', která se přijde podívat na představení a říká mi 'nic neměň'. "Neexistuje žádná hlavní cena."

Jste herec, který se často a snadno orientuje v televizním jazyce, jak prožíváte absenci nových hraných inscenací ve veřejné televizi?

Fikce se změnila.

Není stejná?

Všechno je to velmi nové, je to revoluce, musíme vnímat, co se děje. Produkční společnosti pokračují v práci, ale pro platformy. Myslím, že časem do sebe všechno zapadne. Tuto realitu mi před 15 lety popsal Adrián Suar. "Mířím do mlhy," řekl mi, když Netflix ještě ani neexistoval. Musel byste být jím, aby jste viděl to očekávání.

Arana se podílí na nejnovějších dílech Buenos Chicos, nejnovější fikci Polky, která se aktuálně vysílá na Eltrece. „Natáčelo se to, a my jsme všichni měli pocit, jako by si všichni říkali ‚Co bude dál?‘ Ale ten pocit nejistoty jsme v budoucnu zažili vždycky.“

Jako herec, který dělá hudbu a hudebník, který má svůj podíl na televizní popularitě, stalo se vám, že jste trpěl předsudky ze světa herectví i ze světa jazzu?

Předsudek není něco, co se stane jednomu, ale něco, co se stane druhému. Navíc si to ani neuvědomujete. Navíc předpojatý člověk si nevybírá, ke komu bude mít předsudky, takže bude mít předsudky i ke svým dětem, což je velmi smutné. Totéž se děje se závistí. Ani si neuvědomuji, že můžu kráčet životem a pokud mohu, podám ruku ostatním. A samozřejmě nesoudím sám sebe. Mám pocit, že se má duše usmívá a to je v tomto světě hodně. Chci, aby mě moje děti viděly s usmívající se duší, a se všemi těmi věcmi, které se dějí.



A teď už k tomuto týdnu. Minulý týden Facu cenu Estrella de Mar sice nezískal, ale ocenění si vynahradil tento týden! Divadelní hra En El Aire získala cenu Josého María Vilchese. Tato cena se uděluje za díla, která obohacují sezónu podle jejích etických a estetických kritérií, vyzdvihují lidské hodnoty a hlásají svobodu a mír. V Mar del Plata se tato cena uděluje od roku 1984. Slavnostní předávání se uskutečnilo ve čtvrtek 15. února v kulturním centru Villa Victoria.
Facu se při přebírání ceny vyjádřil takto: „Dlužím tuto cenu Marcelovi, děkuji Javieru Faronimu, který se mnou pna one-man show pracoval, Manuelu Gonzálezi Gilovi, který ji napsal a režíroval, Lito Grasovi, který mě tuto sezónu doprovázel jako bratr, a Romině z Teatro Colón spolu s dalšími lidmi, kteří mě tady přijali." Také dodal, že jeho divadelní sezóna pomalu končí. Má před sebou už jen dvě představení En El Aire, které se hrají každý čtvrtek od 21 hodin v divadle Colón. Ve fotogalerii se podívejte na fotky z tohoto předávání:



A u fotek ještě zůstaneme, protože pro vás mám ještě fotky z minulého týdne z Facundova koncertu se symfonickým orchestrem. A k tomu jednu delší ukázku koncertu na videu:



Kromě kulturního vyžití, lze tento víkend v Mar del Plata obdivovat další věc. A to je loď "Libertad" argentinského námořnictva, kterou si lidé mohli přijít prohlédnout tento pátek a sobotu, od 17 do 20 hodin. Loď tu kotví k příležitosti 150. výročí založení, a Facu byl touto kuriozitou velmi nadšen. Natočil video ve kterém každého zval na jeho prohlídku:

„Vážení přátelé v Mar del Plata a okolí, jedinečná příležitost: v pátek 16. února a v sobotu 17. února má loď Libertad na námořní základně Mar del Plata svůj ‚Den otevřených dveří‘, což je den, kdy můžete přijít a setkat se s ní. Doporučuji vám to z celého srdce. Zaměstnanci na vás budou čekat s otevřenou náručí.“



Co se týče videí, tak mám pro vás zase jednou děkovačku z představení En El Aire, další videa jsou ze zmíněné lodi Libertad, kterou si Facu podle všeho velmi užil. A Maria se podle všeho nevzdává běhu ani v dešti.



A ještě dnes jsem tu se záporákem Rocco Guzmánem, tedy se seriálem Buenos Chicos. Facundovo pokračování najdete v díle číslo 110 a to v časech 4:43, 13:22, 16:18, 21:42. A pokud jste do teď viděli všechny přidané díly, podívejte se i za kameru. Ve dvou videích uvidíte scény z natáčení Facundových scén:





<< Previous 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 ... 15 ... 17 ... 19 ... 21 ... 23 ... 25 ... 27 ... 29 ... 31 ... 33 ... 35 ... 37 ... 39 ... 41 ... 43 ... 45 ... 47 ... 49 ... 51 ... 53 ... 55 ... 57 ... 59 ... 61 ... 63 ... 65 ... 67 ... 69 ... 71 ... 73 ... 75 ... 77 ... 79 ... 81 ... 83 ... 85 ... 87 ... 89 ... 91 ... 93 ... 95 ... 97 ... 99 ... 101 ... 103 ... 105 ... 107 ... 109 ... 111 ... 113 ... 115 ... 117 ... 119 ... 121 ... 123 ... 125 ... 127 ... 129 ... 131 ... 133 ... 135 ... 137 ... 139 ... 141 ... 143 ... 145 ... 147 ... 149 ... 151 ... 153 ... 155 ... 157 ... 159 ... 161 ... 163 ... 165 ... 167 ... 169 ... 171 ... 173 ... 175 ... 177 ... 179 ... 181 ... 183 ... 185 ... 187 ... 189 ... Next >>

Powered by CuteNews