Ne, není neděle a to co právě čtete ještě není nová aktuálka. Alespoň ne taková, na kterou jste zvyklí. Mnozí jste si jistě už zvykli a všimli, že čas od času (když je k tomu důvod) udělám extra aktuálku s extra věcmi. Dnes takový den právě je, a to z jednoho jediného důvodu.
Můj nejvěrnější návštěvník této stránky má narozeniny a není to nikdo jiný než skvělá Anavi! Z tohoto důvodu jsem udělala extra překlad nového rozhovoru. V prvé řadě pro ní, ale jistě si ho užijete i všichni ostatní. Tentokrát jsem nesáhla do archivu se starými rozhovory, protože v předminulém týdnu poskyl Facundo tolik rozhovorů, které stojí za to přeložit. Moje volba padla na rozhovor z 18. února pro rádio Horas 168. Kdo by si chtěl tento rozhovor pustit znovu může ihned po přečtení překladu. Facundo tady mluví hlavně o hře En El Aire a velmi hezkým způsobem o celém divadle:

Za prvé, co jsme právě viděli bylo úžasné. U moc herců jsem neviděl takový závazek jako u vás. Mluvíte s každým, nejen s těmi, kdo si tady plní své pracovní povinnosti, ale se všemi kteří přišli sledovat show. Všem děkujete, že přišli.

Rád osobně zavírám dveře divadla. Tak to dělám. V divadle, ve kterém jsem se učil prostě pokračuji. A to učím i své děti. Podle mě by to tak mělo být. Je to čest být na jevišti. A je to čest, že v takové době existují lidé, kteří investují své úspory a rozhodnou se jít do divadla, ačkoliv je repertoár velmi rozmanitý a existuje mnoho dalších možností. Fitovi, mě a mému producentovi se to velice líbí. Jdeme ve třech a zavřeme dveře. Vyprovodíme ostatní. A to je dobře. Líbí se mi to…

Zdá se mi, jako by jste ve věku třinácti let slyšel skladbu a řekl jste si: Chci dělat právě tohle.

Ano. Byla to píseň od Coreya Harta – Never Surrender. V ní je sólo pro saxofon. Mohla to být jakákoliv jiná písnička. Ale byla to tahle. V tu dobu jsem snil o saxofonu. A když jsem začal hrát, nemohl jsem hrát tuhle píseň – hrál to totiž profesionální saxofonista. A dnes v divadle hraji tyto melodie na stejný saxofon. Je to skvělé. Pro mě to má obrovský smysl.

Jste ten chlápek co hrál na saxofon ve stanici metra, myslel jste si někdy že vás čeká takováhle kariéra?

Ne! Snil jsem o čistém listu papíru, který bude dost dlouhý na to, aby z něj bylo možné čerpat a psát na něj. Zbytek přišel až později. A teď, když se ohlédnu zpátky, vidím stopu. Potom mým snem bylo přežít a kreslit. Je to štěstí.

Toto představení vypráví o snu?

Ano. To je všechno. Jsem velmi hrdý na En El Aire. Mám štěstí, že mohu tento příběh vyprávět. Je to obrovská čest. Výjimečná práce. Stojí to za to. Já, jako herec, jsem si nemohl přát nic lepšího, než vyjít na scénu En El Aire. Sám jste to viděl. Jsme tým. Je to skvělé. Fito je provozovatel. Pokud bude nemocný, show se hrát nebude. Vždycky budu vděčný Javieru Feroniemu. Zeptal se mě: Co by jste chtěl dělat? Divadlo? Mám tu něco od Manuela Gonzaleze Gila. Akce. A tak se stalo. Jsem za to velmi rád.

Technická stránka je velmi důležitá. Někdy i osvětlení vytváří svůj charakter.

Ano, to je pravda. Víte v čem to je? Když všechno můžete využít pro divadlo: světlo, zvuk – divadlo je divadlo ve své nejčistší podobě. V současné době nám technologie umožňují vytvořit rámec a my ho používáme. Hasičská helma, to je rekvizita. Co se týče oblečení, můžu hrát i v tomhle. Bylo to tak připraveno záměrně, protože jde o čisté divadlo. Ano, používáme různé technické triky, které jsou dnes k dispozici. Je úžasné vidět, jak můžete změnit něco pomocí světla, nebo kouře. A skrze to vyprávíte příběh. To je úžasné! Dokonce i když odejdu ze scény. Neumím si představit, jak to vidí člověk, který vstoupil do místnosti a neví, co se děje.

Zítra nebo v neděli bude další příležitost, abychom vás mohli vidět.

Ano, s tímto představením zakončíme celou návštěvu Cordoby. Těším se na všechny. A mimochodem: Všem vám děkuju. Show skončila před půl hodinou a jste tu dosud. Takže.. na sobotu večer existuje spoustu možností. Já vím…je to velká čest. Zítra končíme tady.

A poté pokračujete?

Víte, s tímto uměním je velmi snadné někam jet, je snadné ji inscenovat. V každé místnosti, která splňuje minimální požadavky, která ma alespoň minimální osvětlení. Je snadné s ní cestovat, protože má malé požadavky. Na jevišti jsem sám. Pomáhá mi Fito. Pokud oba máme čas a dostaneme pozvání, jedeme prezentovat toto umění. Je to jednoduchá podívaná. Nemusíme stavět dekorace. Představení je velmi snadné na sestavení. V blízké budoucnosti pojedeme do Arrecifes.

A brzy Madisonské mosty?

Začínám se učit Madisonské mosty. Už zkoušíme ve studiu. To mi dává velkou radost. Araceli má za sebou dlouhou kariéru, ale ještě jsem s ní nepracoval, ať už ve filmu nebo divadle. Je to velká radost. Velmi ji miluji, obdivuju ji a mám k ní velký respekt. Seznámíme se na jevišti a je to skvělé. A Indio Romeo – náš režisér, to je prostě monstrum!

Je už datum premiéry?

Teď je v Buenos Aires tak bohatá a pestrá škála divadla, budeme muset počkat na volné termíny. Jsme na druhé straně dveří a čekáme na okamžik, kdy vejdeme. A jakmile se tam dostaneme, Bože chraň, abychom se zastavili. A ti, kteří tyto dveře opustí utíkají od svých úspěchů. To je plán, který máme.

Děkuji mnohokrát.

Ne, to já děkuji. Děkuji mockrát. Děkuji, že jste přišel. Děkuji mnohokrát.

A ne, není to všechno má milá Anavi. Ještě jeden dáreček speciálně pro tebe. Dárek, který si můžeš naplno užít jen ty sama :) Už sis určitě zvykla na to, že se tak trochu vyžívám v tvorbě videí. Letos to nebude jiné :D Čeká tě další narozeninové video speciálně pro tebe, stáhni si ho tady (Pravé tlačítko myši - uložit odkaz jako). Přeju ti ty nejkrásnější narozeniny, všechno nejlepší co si jen budeš přát a doufám, že i další narozeniny oslavíš na této stránce! :)

Facu už je týden z Cordoby doma a zdá se, že svůj čas dělí mezi rodinu a divadlo, tedy mezi divadelní zkoušky na novou hru Madisonské mosty. Dokazují to nové fotky a videa, ale také opět jedny nepříjemné zprávy.
Aby jste rozuměli, už v minulém týdnu se o Facundovi a jeho nové kolegyni z připravované hry Aracele Gonzalez, začali objevovat nepěkné informace, nebo spíš pomluvy o tom, že si tito dva zrovna nepadli do noty, a že mezi sebou mají jakýsi konflikt. Tento týden se objevilo krátké video, kde oba tuto věc komentují a dementují. Jak říkají na videu, neměli o údajném konfliktu vůbec tušení. O celé věci se dozvěděli až od kolegů z divadla. Podívejte se na to sami:

Jistě ten příjemnější čas tráví Facu opět se svou rodinou. Potvrdil to totiž novou fotkou na svém instagramu, kde je s Indiou a oba jsou připraveni ke hře na saxofon. Jak je vidět India po tátovi zdědila nejen lásku k hudbě, ale také ke stejnému nástroji jako Facundo:

Člověk by si myslel, že už na žádné materiály z Cordoby (vzhledem k tomu, kolik jich už tady máme) nemůže narazit. Opak je pravdou. Přináším vám ještě jeden nový rozhovor pořízený 14. února pro kanál El Doce.
Řeč byla samozřejmě o hře "En El Aire", o Everestu a to i o nepovedeném výstupu z roku 2012. Facu také mluví o Marii, která ho tenkrát ve všem podpořila a podporuje ho i nadále. Nezapomene taky zmínit svého sponzora při výstupu na Everest, pojišťovnu Assist Card: