Ano, je to tak. I tento týden strávíme v Kostarice. Protože Facundova dovolená s celou rodinou ještě zdaleka nekončí! Máme k dispozici další várku fotek, kde jsou zachyceny rodinné momenty i krásná scenérie Kostariky.
Facundo nejčastěji fotil své oblíbené západy slunce a další přírodu. Mariu s dětmi si můžeme prohlédnout, jak se baví s u kreativního tvoření. Což máme ostatně i na videu. Zatímco zbytek rodiny tvořil, Facundo využil čas zpěvem! V úterý 10. prosince v hotelu RipJack Inn, tedy v tom, kde je s celou rodinou ubytovaný, vystupoval kanadský hudebník Brian Dale. Facundo s k němu připojil na jevišti s písní Stand by me.

Kromě dovolené, také jedna poznámka k seriálu Victoria Small. Ve středu 11. prosince byl v Argentině odvysílán poslední dvou-díl tohoto seriálu. Celkový počet epizod tedy činí 52 dílů. V tento den to byl druhý nejsledovanější pořad na stanici Telefe! Pokud chcete, na youtube se můžete se podívat na závěrečnou scénu seriálu:

A nakonec jednu pozvánku. Nenechte si ujít příští neděli 22. prosince speciální vánoční aktuálku! :)

Nemysleli jste si, že vás na rozhovor z Nového Zélandu nechám čekat celý týden, že ne? Neměla jsem to totiž v plánu. Jakmile jsem se dostala k překladu, hned vám ho servíruji. A opravdu můžu potvrdit, že jsme se alespoň trochu dozvěděli další informace z této cesty. Ještě jeden takový z Austrálie, a máme o tomto pobytu docela ucelený obraz:

Facundo Arana na Novém Zélandu

Setkání se konalo v hotelové hale v srdci Aucklandu. Byl tam, vyzařoval charisma, přivítal se s krajany, kteří ho na cestě poznali a s každým z nich strávil několik minut. Byl uvolněný, fotil se, vtipkoval o maté, které ho ráno zahřívá.

Začali jsme mluvit o hudbě, jedné z jeho velkých koníčků. V hudbě vyniká v žánru jazzu a blues. Jeho vášeň pro hudbu je velmi osobní, stejně tak i jeho dobrodružná stránka, která se bezpochyby začala rozvíjet poté, co v mládí porazil smrt a to ho povzbudilo, aby se vydal kolem světa a vyšplhal na vrchol Mount Everestu. Konec konců, toto je Facundo Arana, člověk, který si užívá života, a nemůžete s ním jen mluvit, protože po každé otázce následuje reflexe, která hovoří o rodině, o vlasti a touze žít celý život.

„Uplynulo mnoho let, než pochopíte, jak chcete žít své dny na Zemi. Když zemřete, nikdo s vámi nebude v hrobě, dají vás tam, dokonce i bez šatů, a pošlou vás hluboko do podzemí, kde ztratíte i tělo své tělo; proto si člověk musí zvolit, jak bude žít tento život, a já ho chci žít s vášní, adrenalinem a touhou. Vyberu si takový život a pokud se mi chce někdo postavit a říct mi, že bych takhle žít neměl, nechte ho to zkusit.“

Znalec světa, cestoval po světě „ale nedobrovolně, neplánovaně“, a odcestoval také do Číny, Nepálu, Venezuely, Madagaskaru, Mosambiku, Jižní Afriky, Ruska…“Ještě jsem nebyl v Kolumbii, ale asi tam jednou vyrazím“ – říká.

Ptám se na místo, které je pro něj to nejkrásnější na Zemi a jeho modré oči se rozsvítí: „Nejkrásnějším místem na Zemi je pocit, pocit, že když jste na velmi krásném místě, víte, že se máte kam vrátit a že to nejkrásnější místo na Zemi je ve vašem domě, nebo tam, kde jsou vaše děti, manželka nebo váš přítel…je to nejkrásnější místo na světě.“

Nejlepší chvíle na světě?

„Když jste například na vrcholu Everestu a uvědomíte si, že se máte kam vrátit a koho obejmout, že je tu někdo, komu chcete něco sdělit, je tu někdo, s kým se můžete o něco podělit, dokonce i sami se sebou. Celý svět je sám o sobě krásou.“

Cesta na druhý konec Země.

Když byl pozván argentinskou cestovní kanceláří, jeho duch hledající dobrodružství ho přimělo připojit se k projektu na neobvyklé turné, které bylo blízké jeho osobnosti a jeho zkušenosti. Sdílel ho s více než 30 cestovateli, kteří ho doprovázeli na 14denním výletu na Nový Zéland a Austrálii.

„Bylo mi řečeno, že se mnou chtějí něco podniknout, souhlasil jsem: „uděláme balíček, který nám umožní cestovat do různých částí světa.“ Bylo mi řečeno, že naplánovali výlet na Nový Zéland, řekl jsem: ukažte, trochu jsme to vyladili, takže to není tak strojené, ale uvolněné, takže mezi exkurzemi si můžete posedět v parku, pít maté, relaxovat. Řekl jsem, že pojedu s Mariou, mým společníkem a turné bylo nabídnuto k prodeji a všechna místa byla vyprodána. Tento výlet si velmi užíváme.“

Jeho cesta začala v Rotorua, rodném městě Maurů, známé svou geotermální činností, která dodává charakteristický zápach, stejně jako jeho gejzíry dosahující výšky 30 metrů a barevná jezera, jako je Wai O Tapu, kde můžete pozorovat krásné odstíny, které vytvořili minerály, skutečné umělecké dílo, kalu s vařícím jílem a hlavně rituály dědiců válečníků minulosti.

„Jsem naprosto uchvácen krajinou Nového Zélandu, viděl jsem gejzír poprvé ve svém životě, nevěděl jsem, jaká to bude příležitost vidět jeskyni Waitomo, bylo skvělé jít do Rotorua, ten zápach mě nevadil protože pochází ze země, není to ten co je v koželužně, kde to je to vůně smrti. Toto je vůně života na Zemi, to nás všechny zajímá. Všechny tyto věci mě fascinují.“

Jako každý dobrý cestoval si vyfotil Hobbitín, letěl vrtulníkem na Bílý ostrov, kde osobně ocenil jednu z mála dostupných sopek na světě, obdivoval zářící housenky v jeskyních Waitomo, a to vše, aniž by ztratil dobrou vůli vůči svým společníkům, které neustále bavilo se s ním fotit a žádat ho o autogramy.

Když jsem se zeptala na jeho dojem na Nový Zéland, podíval se z okna a poznamenal: „Podívejte, neslyšeli jsme ani pípnutí, protože tu sedíme. Všimla jste si? Jediné pípnutí, které jsem slyšel byla píšťalka z trajektu, která signalizovala plachetnici, která se pohybovala nepravidelně, zjevně měla nezkušeného kormidelníka. Trajekt mu dal dvě krátká pípnutí, aby upoutal jeho pozornost. Poté jsem neslyšel jediné pípnutí… ani od chvíle, kdy jsem sem dorazil, neslyšel jsem hlasy. Lidé tu jsou nejlaskavější a hrdí na svůj Nový Zéland a já jsem se dozvěděl, že Nový Zéland je třetí zemí s nejmenší korupcí na světě, takže si jen představte, že jsem tady a neměl bych být neustále v pohotovosti, cítím že si nikdo ode mě nic nebere… takové věci mě těší, je to škoda, že to tolik přitahuje mou pozornosti, ale jsem velmi rád, že vím, že je to možné, je to možné.“ Usmál se.

Minulý týden jsme se s Facundem přesunovali z jedné televize do druhé, navštívili jsme i otevírací letní sezóny. Tento týden jdeme odpočívat! Jdeme odpočívat, jako Facundo. Jak je vidět, Facu se drží prosincové tradice, kdy celou rodinu vezme na nějaký čas k moři a tam spolu tráví čas. Letos to není spojeno s divadelním představením. Letos je to opravdu pouze za účelem odpočinku. A kam, že se to letos podíváme? Do Kostariky!
Toto úterý 3. prosince se celá Facundova rodina sbalila a vyrazila směr Kostarika. Podle zavazadel, které si sbalili je myslím účel této dovolené jasný. Surfování. Facundo totiž ještě na letišti Ezeiza udělal radost pár fanouškům (většinou letištnímu personálu) a ochotně se s nimi vyfotil. Můžeme tedy už z letiště vysledovat, že s sebou bere i svásurfovací prkna.
Přesné místo ubytování je Hotel RipJack Inn, který se nachází pouhých 70 metrů od pláže Playa Grande. Facu oceňuje východy a západy slunce, to vše spojené s pláží a vysokými vlnami, a umí si to náležitě užít. Všechny tyto věci už nám také vyfotil, a my se můžeme podívat, jak to na tomto místě vypadá:

Ještě bych se ale měla vrátit zpátky do Argentiny a připomenout akci, které Facu moc často nenavštěvuje. Tento týden navštívil svatbu své kamarádky a kolegyně. Byl mezi 150 pozvanými hosty na svatbě herečky Mercedes Funes a Cecilia Flemattiho. Mezi pozvanými nechyběl ani Facundův kolega s divadla Nicolas Scarpino. Facu si s nevěstou i zatančil.

A nakonec vás trochu navnadím na budoucí týden. Vyšel oficiálně první rozhovor z Nového Zélandu! Není extra dlouhý, ale jistě se v něm dozvíme trochu víc o 14-ti denním pobytu v této zemi. Těšte se na příští týden :)