Plním si svůj sen
Plním si svůj sen... název dnešního rozhovoru, ale i název mého malého osobního snu, který jsem si splnila přesně před 14 lety! Vítejte u první aktuálky roku 2022! Máme za sebou poslední tři docela slavnostní aktuálky, ale dnes přidám čtvrtou. Důvod je jednoduchý. Přesně před 14 lety se otevřeli brány této stránky, a já jsem se začala podrobně zabývat osobou jménem Facundo Arana.
Nevím, zda si někdo osobně pamatuje naprosté začátky ještě na adrese facundoarana.ic.cz, ale já je vidím naprosto živě. Během těchto let stránka změnila několikrát adresu, mnohokrát vzhled, ale nikdy nezměnila téma a už vůbec ne majitele stránky. Facundových životem už se zabývám takhle dlouho z jednoho prostého důvodu: Když začnete, nemůžete skončit! Nemůžete protože vás týden co týden tento člověk zajímá, co dělá a jak se má. Protože najít v oblasti slavných osobností, někoho tak milého a pokorného jako je Facundo, není dneska snadné. A Facundo takový zůstal celý život. Nemění se on, nemám důvod měnit nebo rušit ani tuto stránku.
Proto se na oslavu můžeme opět začíst do narozeninového rozhovoru, který jsem pro vás nově přeložila! Opět se jedná o starý rozhovor. Je z roku 2014, kdy Facu vydával své první CD "Salir a Tocar", poprvé vystoupil se svou kapelou v La Trastienda a také nastínil plány na rok 2015. Novinář se dotkl i nepříjemného tématu Farsantes. Nicméně jak to všechno bylo, to my už dneska víme, proto si můžeme vychutnat další myšlenky našeho oblíbence. Krásné čtení. A stránko naše - všechno nejlepší! :)
Plním si svůj sen
Facundo představuje svůj první disk „Salir a Tocar“, kde společně s The blue light orchestra uvádí své verze klasiků mezinárodního rocku. Mluví o své hudební špičce, o odchodu z Farsantes – před osmi měsíci! – a o plánech na rok 2015: Bude hrát v policejním seriálu produkovaném Suarem.
Kde se objevila touha to nahrát? Přestože jste byl vždy spojován s hudbou, byl jste více zapojen do svého hereckého světa…
Bylo to skvělé rozhodnutí. Ptal jsem se sám sebe, co chci dělat: jít ven a hrát. Spolu s Dizzy Espechem, s jedním z nejlepších kytaristů v Argentině jsme vytvořili kapelu. Přitahovala ho ta mystika jít ven a hrát si. Ukázalo se, že máme úžasnou skupinu a společně vybraná témata. Začali jsme zkoušet. Šli jsme do Sony a ti se zeptali: „Co chcete dělat?“ „Jít ven a hrát“, řekli jsme. Debutovali jsme v La Trastienda a byl to úspěch, aniž bychom to tušili. Sony vyslalo své lidi, aby se na nás šli podívat a byli svědky této obrovské show. „Troufáte si hrát v LunaParku?“ navrhovali. A my jsme šli. Výsledkem bylo turné. Proč nenahrát disk? Řekli nám. Vlastní témata zatím nemáme – odpověděli jsme. „A co tyhle?“ zapište si to, „bylo nám řečeno.“ Proč ne? A jsme tady, přitahujeme pozornost odborníků a dostáváme dobrou kritiku. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych chtěl nahrát disk, jen jsem šel hrát.
Je tedy jasné, že název disku nemohl být jiný…
Je to tak. Vše proběhlo velmi snadno. V listopadu nebylo nic a letos v srpnu tohle všechno. Žiju jako ve snu.
Proč si myslíte, že se to stalo teď, v tuto chvíli? Souvisí to s nějakou fází vašeho osobního nebo profesního života?
Vlastně už jsem přestal hrát. Toto období je velmi rušné pro děti a rodinu. Moje žena si toho všimla a řekla mi to. Víte, kolik virtuózních muzikantů přestalo hrát, aby se postarali o rodinu a odložili své nástroje? Tato dobrá věc, která se mi stala, je zásluhou mé ženy.
Říká, že hudba a herectví šly ruku v ruce mezi jeho 13 a 15 lety. „Tehdy nebyl internet, poslouchal se saxofon, který se naladil v rádiu. Jednoho dne mi někdo dal opotřebovanou kazetu a první modře potažené CD Oscara Cramera, který hrál hity všech dob. Měl jsem alt saxofon a zkoušel jsem hrát na tuhle bestii…Představte si to.“
Facundo, který je nyní hudebník, bude stále ještě hercem?
Nikdy nepřestanu být hercem, malířem, spisovatelem, horolezcem, surfařem…poté, co jsem si dost hrál s dětmi a mnohokrát políbil svou ženu…“ říká herec, o kterém se říká, že je to galan s velkým G.
Ale on, který se vždy vyznačoval laskavostí a tolerancí, se náhle ocitl v oku bouře. Stalo se tak během jeho účasti ve Farsantes a předčasném odchodu kvůli neshodám s herci (Julio Chavez a Griselda Siciliani). Od konce této série uplynulo osm měsíců (stejně jako v textu). Pravděpodobně od doby, kdy Facundo odešel. Ale, zdá se, že téma nadále poskytuje potravu pro konverzaci. „Pro mě je tohle už staré, je to jedno, je to jako přepálené máslo.“
Pravdou ale je, že na toto téma nikdy předtím nemluvil (Chavez a Griselda mluvili upřímně, dokonce i další herci a scénáristé se tohoto kontroverzního tématu dotkli). On ne. Ještě pořád. Mlčet znamená souhlasit? „Nemyslím si. O čem bych měl mluvit? Proč? Nemám o čem mluvit, jen jsem čekal, až realita promluví sama za sebe, realita nikdy nelže.“ říká.
Bylo snadné nebo obtížné se s tím vypořádat?
Upřímně řečeno, když se lékař postaví před dítě s otevřeným hrudníkem a musí ho zachraňovat, je to zodpovědnost. Nic, co bych mohl říct, a není život ohrožující, není tak důležité. Nic. Mluvit o Farsantes je jako mluvit o Padre Coraje: je to dávno pryč. To vše mi nezabere ani vteřinu v mých myšlenkách, neubírá to čas mým záležitostem, mé rodině. Když jste v profesi tolik let, nemusíte nic vysvětlovat. Díky Bohu za mě mluví moje cesta. Zeptejte se, jaký jsem, každého z mých kolegů, se kterými jsem v životě spolupracoval.
Řeknu víc. Nejsem nezodpovědný člověk, jsem profesionál. V tu chvíli jsem mluvil s každým z těch, se kterými jsem mluvit musel, abych se pokusil urovnat, co se stalo, a když byli možnosti vyčerpány, zaklepal jsem na dveře Adriana. Řekl mi: „Jdeš pryč, skvělé, na tvém místě bych udělal totéž.“ Posadil mě na první letadlo. Ale ještě jsem měsíc natáčel. Pak jsem odešel.
Mluvili o tom, že vás čekají na finále, ale vy jste se nevrátil…
Už jsem upozorňoval, že se do finále nevrátím. Už o tom nemluvím, realita mluví sama za sebe. Adrian mě oslovil s policejním seriálem na rok 2015. Natáčet začínáme v říjnu. Mluví se o tom, že tam bude Paola Krum a Romina Gaetani, smlouvu ještě nepodepsali, ale držím palce, aby tomu tak bylo. Mám je obě rád.