Jeden ze dnů D, které se na této stránce oslavují a připomínají je opět tady! A ten, kdo sem chodí pravidelně, už ví o čem to tu mluvím. Každý rok tu oslavuji speciální dny mých nejvěrnějších fanoušků. Dnešním oslavencem, je bytost narozená 10. března (rok ať si každý domyslí :D), a nese jméno Anavi.
Má nejmilejší Anavi, k tvým narozeninám jsem ti připravila toho nejmilejšího Facunda, který mi padl pod ruku (a kterého jsme tu do této doby prozatím neměli). Měla by ses dnes ocitnout v roce 2016, kdy Facundo poskytl rozhovor s názvem "Vždy dávám maximum". Jde o rozhovor, ve kterém se zmiňuje o hře En El Aire a se kterou poprvé zavítá do hlavního města Buenos Aires. Bude přemítat o minulosti, bude hodnotit dnešní dobu, a skutečně nám řekne, kdo je to Facundo Arana. Jen pro tebe ti ale řekne ještě o něco více, na tvém speciálním videu. Každý rok ti musí sdělit něco, co si o tobě za ten rok uvědomil. :) Jako Facu dává maximum, i já ti chci dát k tvým narozeninám maximálně všechno, co si zasloužíš. Hlavně hodně zdravíčka, protože je čím dál vzácnější, hodně štěstí protože se vždycky hodí, hodně lásky i když nepochybuji, že ji máš dostatečně! A hodně šťastných momentů ve tvém životě, i tady na té stránce. Snad bude Facu vždy součástí tvého života, a můžeme se ještě dlouho radovat z tvé společnosti na této stránce.
Krásné narozeniny, máme tě rádi :-*

Vždy dávám maximum

Super-úspěšný Facundo Arana učinil v televizi vážnou stávku a nastoupil na pódium v one man show. Herec a hudebník zde reflektuje předsudky, laskavost, štěstí a smysl života.

Jak odpovídáte na otázku, kterou kladete v En El Aire?

Každý den se přibližuji myšlence, že svět ztrácí smysl. Dnes jsem v novinách četl o nových explozích tady i tam…je pro nás svět opravdu tak malý, že musíme vyrábět bomby, které ho mohou doslova zničit? Jaký to má smysl dělat? Jsme to my, dospělí, kdo musí najít v tomto světě smysl pro naše děti.

To je to, co vás vybízí ke spolupráci se solidárními projekty a nadacemi?

Povzbuzuje mě zdravý rozum, protože lidem něco vysvětlují, protože mám v rukou rozpoznatelnou tvář a mikrofon. Ve stáří nechci mít žádné výčitky svědomí za to, že neustále mluvím o své osobě, místo toho abych využil této příležitosti a řekl něco opravdu důležitého, což je důležitější než show. Show je krásná a zábavná, ale to je všechno.

Proč jste se rozhodl po osmi letech vrátit do divadla v hlavním městě?

Opravdu jsem chtěl hrát v divadle a o En El Aire jsem vždycky chtěl mluvit. Do všech příběhů v představení jsem vložil sebe a oblékl je do masa a krve. V roce 2013 jsme již toto představení představili v Mar del Plata a poté jsme cestovali po celé zemi. Ale najednou jsem cítil, že existují určité předsudky proti tomu, aby se to hrálo v Buenos Aires…

Jaké předsudky?

Skutečnost, že jsem televizní herec, který se nyní rozhodl hrát v divadle. A přesto se během představení cítím velmi dobře, pohodlně a jsem šťastný. Bylo tedy mým předsudkem, že budu souzen podle toho, že telenovela je neslučitelná s divadlem. Vlastně jsem studoval divadlo, ne televizi. Pracoval jsem v televizi, moje práce mi šla dobře, mnohem lépe, než jsem si dokázal představit. Být hercem je povolání a kromě toho jsem nyní v takovém věku, že si mohu dovolit něco dělat a bavit se, a je mi jedno, jestli se mýlím nebo ne. Je skvělé si to takhle užívat.

Prostě žít
V 15 letech si uvědomil své povolání, svého koníčka: být hercem. O dva roky později se musel starat o mnohem důležitější věc: přežít. Když byl v posledním ročníku školy a žil se svými rodiči a třemi sestrami, zanítil se mu krk. Výsledkem biopsie byl lymfom, běžně nazývaný jako Hodkinova choroba (typ rakoviny postihující lymfatické uzliny). Poté následoval rok chemoterapie a mnoho let pozorování. A on zvítězil.
„Nemyslel jsem na život jinak, když jsem se z lymfou vyléčil.“ Když si něco vezmu, vždy to do sebe vložím. Je to jako povinnost: pokud to nedělám, mám pocit, že selhávám. A nedělám to jen na jevišti, dělám to vždy, když dýchám. To je moje volba. Je úžasné vykonávat svá rozhodnutí, až jsou jakákoli, poctivá a bez problémů.“ – říká manžel krásné modelky a moderátorky Marii Susini, se kterou má dceru Indii a dvojčata Yaca a Mora.

Jste jedním z těch, kteří oceňují každodenní život, nebo jdete kupředu, aniž by jste příliš přemýšlel o současnosti?

Jdu kupředu, ale rád přemýšlím o každodenním životě, snažím se nosit „lehký batoh“ a nezapomínám na žádné ze svých povinností. Myslím na svého souseda a dělám vše, co je v mých silách, aby se všichni kolem mě cítili pohodlně a šťastně. Pro mě je důležité zdraví a pohoda, ale „moje“ je všechno. Koneckonců, hladový chlapec, který kráčí po ulici, může být mým synem, a tak se mu snažím pomoci, jak jen mohu.

Existují lidí, kteří vás kritizují a říkají, že je to všechno póza.

Upřímně, jejich názor mě nezajímá. Je mi jedno, co si myslí, ledaže by to pro mě byl někdo důležitý, nebo někdo, koho názor chci znát. Vím, kdo jsem, a lidé, kteří mě znají, to vědí také. Nikdo není tak dobrý nebo tak špatný. Dávám přednost tomu, abych byl co nejlepší. Ti, kteří se rozhodnou být zatrpklí a tvrdí, že toto je skutečná situace, jsou podle mého názoru jen idioti. Koneckonců, můžete být skuteční a žít a snažit se dělat to nejlepší, co můžete, pro sebe i ostatní. Musíte si jen vybrat ten či onen způsob: Raději vás pohladím po tváři, než abych vám dal facku.

Už jste někdy dal své srdce a celou duši do projektu, který nefungoval?

Rány života nejsou porážky, které můžete během cesty zažít, ale ztráta matky, otce nebo milovaného člověka. Zbytek jsou okolnosti, které vás přivedou nebo nepřivedou k úspěchu. Skutečným úspěchem pro mě je udělat vše pro to, abych něco umožnil.

Mnoho horolezců tvrdí, že každý má svůj vlastní vrchol, a ne vždy jsou to hory. Souhlasíte?

Ano, samozřejmě. Návrat z expedice a objetí od mé rodiny je také mým vrcholem. Stejně jako užít si zajímavé momenty na expedici. Například jsem nikdy nepocítil zklamání z nedosažení vrcholu Everestu, protože cílem projektu nakonec bylo nést vlajku se zprávou „ Darování krve zachraňuje životy“ na nejvyšší bod planety. A to se stalo.

Přenášíte obvykle tuto schopnost, abyste necítil zklamání ve všech aspektech vašeho života?

Ano, ale v mezích možného, protože zklamání je součástí mých pocitů, jako každé osoby. Nemohu se vždy rozhodnout, zda se cítím zklamaný nebo ne, stejně jako se nemohu vyhnout pocitu štěstí nebo smutku. Mohu si však stanovit velmi malé cíle: když jich dosáhnu, promění se v obrovské hrdinské úspěchy. Na druhou stranu jsem si dal blízké cíle, protože pravděpodobnost neúspěchu je také blízko. Poté je rychle opustím, pokud se mi nelíbí výsledek a hledám něco nového.

Podle toho, co si vybíráte, je patrné, že vaši prioritou je štěstí.

Nechce být někdo šťastný? Přestože ve světě, kde explodují bomby, existují lidé, kteří zabíjejí lhostejně, volba být šťastný je také hledání. Snažím se být šťastný každý den.

Kdo je Facundo Arana?

Zahrál si v některých z nejúspěšnějších telenovelách u nás, dokonce mu přinesli mezinárodní ohlas. V roce 1993 hrál ve svém prvních televizním seriálu Canto Rodado roli Ramira (byla to role napsána na tělo). V roce 1997 přišel první televizní úspěch: Chiquititas. O rok později byla jeho práce díky Muněca Brava (jeho partnerkou byla Natalia Oreiro) obdivována v Rusku, Izraeli, Rumunsku, Polsku a ve většině Latinské Ameriky.