Třetí týden, třetí rozhovor. Taková je bilance posledních dní. Na desáté výročí stránky se vás snažím trochu "rozmazlovat". Každopádně dnes, mám na mysli jednu konkrétní osobu. Opět přišel ten čas, kdy můj nejvěrnější návštěvník této stránky slaví narozeniny!
Moje milá Anavi, neumím si představit jediný týden bez tvého komentáře. Bez tvých milých slov. Proto ti k tvému speciálnímu dni přináším speciální aktuálku (abych si mohla přečíst další skvělý komentář :D Ne, ne to byl vtip), a nemohla jsem přijít s ničím jiným než s rozhovorem. Tentokrát přeložený jen pro tebe. Přeju ti všechno nejlepší na světě, ať tě vše, co děláš činí šťastnou, hodně štěstí protože je vzácné a hlavně hodně zdraví, protože je nezbytné. Lásku ti přát nemusím, tu máš určitě od všech, které znáš. Od nás tedy určitě! Mám tě ráda.

Aby jste byli v obraze, sáhla jsem tentokrát po posledním vydání časopisu Gente.

Facundo Arana a jeho rodina surfují v Mar del Plata

Před dvěma měsíci se usadil se svou ženou a dětmi v La Felicia, aby hrál hlavní roli ve hře Madisonské mosty. Surfař, který chodí na lekce se svými dětmi Indií, Yacem a Morem.

Dvě představení Madisonských mostů, divadelní klasiky s nimiž dorazil do Mar del Plata se hráli v předvečer odjezdu a nezdálo se, že by zmírnil své tempo.„Samozřejmě, práce může být kombinovaná s odpočinkem! Naopak, je to skvělé – dělat práci, která se mi tak líbí a věnovat se dva měsíce na pláži mým dětem. Vyváženost je perfektní“. Ujišťuje Arana, který zrovna popíjí maté v klubu Honu Beach, kde se usadil se svou rodinou, Mariou Susini, s matkou Marii a Raulem, strýcem Facunda, který je také umělcem.

Jste v Mar del Plata první sezónu jako herec?

Jsem tady poprvé s představeními od úterý do neděle. V minulých letech jsem hrál pouze o víkendech. Je to skvělé, nepamatuji se, že by se mi podařilo dát svým dětem lepší léto. Jen si potřebuji rozdělit čas. Od rána do odpoledne jsem na pláži, když se vrátím, piju doma maté, začínám se připravovat – i když už jsme hráli mnoho představení a jdu do divadla. Po představení, místo toho, abych šel na večeři do města, vracím se domů, dám si rychlou svačinu a vstávám v sedm ráno a jdu s kluky k moři.

Vidím, že berou lekce surfování.

To je pravda. Mají dvouměsíční surfovací tábor ve škole Martina Passerriho. Je to první léto, kdy si vzal děti na starost. Je velmi důležité, aby se učili od učitele, aby se vyvarovali špatným návykům. Chtěli jsme zjistit, jestli se jim to bude líbit. Koneckonců, mohlo by se stát, že by se jim to nemuselo líbit, ale všem třem se to líbí. Takže je pěkné spolupracovat s nimi ve vodě. Jsou to šťastní kluci. Stává se, že se hádají jako všichni ostatní bratři. Ale dotkněte se jednoho, a budete muset jednat se všemi třemi.

Jaké hodnoty je učíte?

Přibližně stejné jako ve všech rodinách. To je to, co chceme našim dětem dát. Nevíte, jak dlouho budou s vámi. Měli jsme štěstí. Věříte tomu, co nás naučili naši rodiče. Učíme děti, aby před tím než odejdou, něco světu dali.

Myslíte si, že je důležité dát dětem hranice?

To se časem mění. Není to těžké. Můj otec mi vždycky říkal, že je můj otec, není můj přítel. A ještě měsíc před jeho smrtí mě ujistil, že jsem jeho nejlepším přítelem. Dnes dětem říkám, že jsem jejich přítel, ale musím je vychovávat.

Máte s Mariou nějaké role?

Máme moderní rodinu. Maria je zázrak. Máme opravdovou matriarchii! Ne! To je vtip! Žádná nadvláda.

Chtěl by jste mít více děti?

Není to v plánu.

Mnoho z toho, co říkáte, že jste se naučil ze své nemoci…Někdy se zdá, že víte víc…

Říkám to jen tehdy, když se mě lidé ptají. Pokud ne, preferuji mlčení. Pokud mluvím, nemůžu poslouchat. Vždycky jsem rád říkal, že darování krve zachraňuje životy.

Dva roky nejste v televizi. Jaké jsou vaše plány pro letošní rok?

Pokračuji v práci na své hudbě se skupinou The blue light orchestra. V dubnu se vypravíme na turné s hrou Madisonské mosty a to do velkých měst, do Chile a Uruguaye. Mám také další divadelní projekty na konci roku. Rád bych to opakoval každé léto v mém životě.

Co je na Madisonských mostech zvláštního?

Je to příběh, který se lidí dotýká, není depresivní. Když člověk přijde do divadla, jeho představivost pomáhá vyprávět příběh.

Člověk vstoupí do haly a přemýšlí o filmu…

To je výzva. Přemýšlel jsem o tom. Clint Eastwood a Meryl Streep jsou kultovní postavy filmu. A jeden z nich byl režisérem. No…ale…ale stejně do toho jdeme! A vidíte, jak dobrá je Araceli. Velmi se nám daří. Hrajeme společnou sezónu. A to zavře ústa těm, kteří říkají různé věci. Koneckonců, někdy, když se pokoušíte zapírat, přijdou pomluvy. Upřednostňoval jsem, abych slova říkal dobře. Jediná pravda je realita.

Myslíš si, Anavi, že by to šlo bez každoročního videa? U mě tedy ne! Vždycky dostaneš ty speciální narozeninové slova od toho nejlepšího. Od našeho Facunda. Takže užívej si celý dnešní den, je jen tvůj :) Video stáhneš zde.

Jak jsem slibovala, je to tady! Přeložený rozhovor z časopisu Style. Užijte si ho!

Facundo a Maria. Láska je víc než jen „ano“.

Strávili léto lépe než sen, s rodinou i s profesionálním plánem. Ve městě u moře, které považují za své vlastní. Štěstí a nové touhy jsou plné písečných pláží v Mar del Plata a v tomto kontextu se nejprve uskuteční společné focení pro časopis Style.

Sen. Maria Susini a Facundo Arana, muž a žena, rodiče, odborníci na showbyznys, oba zvažují, jaké bylo léto v Mar del Plata – je to vše, o čem snili, a dokonce i víc. Koneckonců, sny jsou někdy takové a zůstávají sny, ale pokud na nich budete pracovat, aby se vám splnili, skutečnost daleko předčí fantazii, a stane se zázrak. Tak, jako se oni dva dívají na sebe navzájem před kamerami. Mezi nimi je vše v pořádku, neexistuje žádná jiná strana, není tu žádný smysl pro spor. Jen to, co je vidět v jejich názorech a vztazích. A to je také mnohem víc, než všechno ostatní.

„Snil jsem o něčem podobném, ale nikdy jsem se neodvážil, představit si to do této podoby“ – říká Facundo o své přítomnosti. „Vše o čem sníte jako o desítce je najednou stovka. Jsem strašně šťastný. – řekl o něco více než měsíc později po příjezdu do města s Mariou a dětmi: India (9) a dvojčata Yaco a Moro (8). Kombinuje rodinný život s radostí hrát spolu s Araceli Gonzalez v Madisonských mostem v divadle America. V představení produkovaném Javierem Faronim, po velmi úspěšné zimní sezóně v ulici Corrientes.

„Všichni jsme spolu, je nám dobře, máme skvělý rodinný výlet. Blíže k večeru odjíždím pracovat, hrát představení. To se mi velmi líbí, když vyjdu ven, setkávám se s diváky…je to skvělé období v mém životě. Máme všechno, co potřebujeme, a vše, co se nám líbí“ – potvrzení širokým charakteristickým úsměvem Marii Susini. Ve svých 41 letech, je v dobré duchovní a fyzické síle, což se projevuje nejen v jejich slovech ale i pohledu. „Je to sen – žít, tak jak se nám líbí, a ještě víc. Vedle je moře na kterém surfujeme každé ráno a děti také bruslí. Je to způsobeno naší filozofií života a všechno se to děje u moře, to je dokonalá kombinace.“

„Oba věříme, že člověk by měl být vděčný za celý život a užívat si ho každý den, a není to jen fráze, je to náš způsob myšlení. Jsme zdraví, máme štěstí v mnoha ohledech a snažíme se neztrácet dny našeho života. Snažíme se je plně využít, vychutnat si rodinu, co je v této chvíli kolem nás. A mít příležitost takhle žít a pracovat. Takové jsou podmínky“ – říká.

Láska z nich sálá, a to téměř po 11 letech společného života: „Vždy bylo více než jen „ano“. S Mariou vždycky „ano“. Jinak, co je smyslem společného života. Je to úžasné, „vykřikuje herec/ hudebník, který se našel v otcovství“.
„Za jednu vteřinu na vás upadne celý svět a vy ho můžete zvednout, protože jste nejsilnější člověk na světě. Ale jste také nejzranitelnější při pohledu na jedinou slzu vašeho dítěte. Víte, kdy se narodili, ale otec Bůh je může vzít od vás, když se mu to zlíbí. Proto je musíme chránit.“

Prožíváte nyní období podobné tomu, které jste trávil v dětství v Miramare?

Faktem je, že jsem tam prakticky vyrostl. Přijeli jsme v lednu, ale byla to spíš dovolená. Tenkrát to byly legitimní dny odpočinku pro mého otce. A teď si opravdu cením příležitosti být sám otcem, který chodí do práce, a můžu si dovolit mým dětem dát takovou dovolenou a vidět jejich úsměv.

Řekl jste frázi, která shrnuje vše: „Toto je skvělé období v mém životě“.

Je to krásné období života. A navíc jsme s dětmi a Mariou zdraví. To je zásadní pro život každého člověka. Znamená to, že mám opravdu práci, ale takovou, že jsem s někým, kdo se mi líbí a tak, jak se mi to líbí. Mám všechno, co potřebuji a ze zbytku mám také velkou radost. Je správnější říci, že jsem přijel za prací, ale můžu si dovolit dovolenou pro mé děti, a to je skvělý čas. Vyjdete na ulici, lidé vám ukazují svou lásku, je to velmi milé.

Jedná se o každodenní komunikace s publikem, kterou jste vytvořil při příjezdu do města. Lidé projevují úctu na dálku a současně to není možné pro všechny celebrity.

Ano. To je člověk a jeho příběh. Líbí se mi to. A kromě toho se mi podařilo hrát s kapelou, hrát v divadle…tolik nádherných věcí.

Hrajete v představení, který vám dává víc, než jste čekal, možná…

Napsal jsem Faronimu, že jsem velmi pyšný, že jsem v jeho týmu, že pro něj pracuji. Mám také štěstí, že pracuji v projektu, který jde tak dobře. Madisonské mosty opravdu získaly právo být na plakátu a mít úspěch, protože začátek je obtížný pro každého.
My s Araceli jsme byli velmi inspirováni významem tohoto příběhu, snažili jsme se velmi moc a opravdu si myslím, že jsme dosáhli našeho cíle.

Hra se stala vaším mostem.

To ano! Všechno bylo skvělé. Představení se uskuteční nejméně do července v rámci turné na různých místech: Chile, Uruguay, Córdoba, Mendoza, San Juan, Santiago del Estero, Tucuman, Huhuy, Salta, Posada, Resistenci, Corrientes…

Seznámíte s městy, které už znáte, ale vedle toho budete na mnohem menších místech, kde jste byl už se svým sólovým vystoupením.

Většinou v mém povolání rád navštěvuji různá místa, odlehlá místa, kde se setkávám s lidmi a hledím jim přímo do obličeje.

MARIA

Vždycky vypadala skvěle. A teď, když překročila hranici čtyřiceti let, rozkvetla jako žena, ztratila veškerou svou vášnivost a lásku pro svou rodinu a povolání: Úsměv Marii Susini září stejně jasně jako její muž, který cítí a vidí, že má všechno.

Jak si s Facundem organizujete péči o děti?

Pokud organizujete to, co máte rádi, dělejte to v každodenním životě. Facu a já se snažíme dělat to, co opravdu chceme. Jsme velmi přátelští což všechno zjednodušuje.

Vždycky vypadáte tak nádherně. Jak se o sebe staráte?

Když jsme tady a děti začnou brzy surfovat, nejprve dělám obvyklou gymnastiku. Ráda trénuji. Jídlo? Nedodržuji žádná zvláštní pravidla. Nikdy jsem nepila alkohol, mám ráda zdravý životní styl. Všechno je spojeno s mým způsobem života. Nejsem posedlá, ale ráda se o sebe starám a cítím se dobře. Rovnováha a stálost vám pomohou vypadat lépe.

Jste příkladem toho, co v těchto dnech bylo na argentinské módě, kdy se přehlídek zúčastnilo více modelek než slavných lidí a celebrit. Jak se vám líbí dnešní módní svět?

Svět se mění. Dřívější modely byly více na modelky. Dnes je toho povoleno více. Ale stejným způsobem a v celé společnosti. Přesto se mi líbí dokonalá modelka, která vypadá skvěle a může se na konci mola obrátit, a ví, jak se starat o oblečení a mnohem více.
Myslím, že je to skvělá práce. Ale je skvělé, že existují mnohem více uvolněných dívek. Když pracujete s respektem a děláte to dobře, všechno se ukazuje jako dokonalé, ale profesionální modeling, by neměl zmizet. Vše se mění.

Co je pro vás nejdůležitější, když se rozhodnete souhlasit s nějakým druhem práce?

Já se rozhoduji v závislosti na době, kterou bych ji chtěla věnovat, a to by mělo být to, co se mi líbí. Ale nebylo to vždycky takhle. Možná, před mateřstvím jsem vždycky něco udělala, teď věřím, že matka je spojena s věkem. Přichází čas, kdy budete chtít více klidu, více být doma.

Jaké projekty máte pro letošní rok?

Chci se nadále bavit, protože mi líbí absolutně všechno. Mým projektem je klid, radost a zájem o všechno.

SOLIDARITA: PODPORUJE, CO MUSÍ BÝT PODPOROVÁNO

„Spěchat do moře, dělat kotrmelce na vlnách, surfovat, vracet se zpátky…a znovu to opakovat, jako v „groundhog day“ (film na Hromnice o den více)…každý den se stane něco nového“, - říká Facundo o svém létě a téměř mu světélkuje hlas. Zvláště pak poukazuje na možnost zahrát si paddle tenis"…šel jsem si zahrát s Ceciliou Baccigalupo a dalšími šampiony v této hře, v zájmu „toho, co by mělo být řečeno. Pro mě je to víc než dost.“ – tvrdí o svém životě.

Solidarita byla vaší přirozenou cestou.

Jde o to, že máme úžasný nástroj komunikace prostřednictvím médií, a když ho použijeme k tomu, aby bylo řečeno něco, co opravdu musí být řečeno…Nebo, když jednou nebo dvakrát nebude u tebe nic důležitého, co by jsi řekl, je nejlepší mlčet a jít domů.

Jste příkladem v otázkách dárcovství krve. Jak se to mění v průběhu let? Včetně darování orgánů. S obtížemi, ale lidé si to začínají uvědomovat?

Existují dva způsoby, jak si to uvědomit: dobré a špatné. Dobrý – Argentinci jsou přirozeně solidární lidé, a když vidí, že někdo potřebuje pomoc, vstane, jde a udělá to. Je to stále v přátelském duchu, když je nějaký člověk v kritickém stavu a najednou zjistíte, že potřebuje nezbytný orgán. Nikdo nechce, aby ten člověk zemřel. Ale takový lidé umírají. A jeho orgány jsou používány se souhlasem rodiny, která trpělivě truchlí a řekne: „Ano, dávám to vám…“. Je velmi obtížné o tom mluvit.
Nebo se to můžete dozvědět špatně: musíte utíkat, aby jste pro svého syna sehnali 20 dárců krve a pak pochopíte, co to znamená být dobrovolníkem. A potom si uvědomíte, jakou solidaritu můžete poskytnout, ale tato informace k vám přichází v obtížném okamžiku. Devět z deseti lidí bude potřebovat krev pro sebe nebo pro známé. Takže je dobré získat lepší informace.