Třetí týden - třetí rozhovor! Taková je bilance posledních týdnů na této stránce. Přináším vám třetí slíbený rozhovor pro Teleshow. Jde o velmi otevřený a upřímný rozhovor o Facundově tvůrčím procesu a jeho překážkách. Doporučuji každému!

Facundo Arana představuje své příběhy: „Nepředstírám, že jsem studoval na školách, chci jen vyprávět příběhy.“

Od příštího týdne bude herec zveřejňovat texty, které psal několik let. Dyslexie, sny stát se spisovatelem a kreslířem, ničiví kritici, kteří „zabíjejí umělce.“

„V Africe takové zvuky zasáhnou víc než kulka. Porazili osud, zasáhli důsledky, změnili přítomnost mrknutím oka. Antunes běží s nataženým revolverem, což je pro něj neobvyklé. Jeho krok je pevný, ale jeho puls není. Není zvyklý na zbraně. Z ničeho nic se neobjeví lvice, objeví se noční můra.“

Tyto řádky patří Facundovi Aranovi. Jsou součástí jeho příběhu Candes, který léta nepřekročil hranice jeho osobního archivu. Později je zveřejnil na svém blogu. A od příštího týdne budou k dispozici čtenářům Teleshow. Každou sobotu na tomto webu bude další. To pro něj znamená, že přerušil „popírání“, jak tomu říká. „Píšu už dlouho. Ale postupem času jsem si všechny příběhy začal číst společně a říkal si: „Opravdu je chci publikovat“ Ale neudělal jsem to.“

Jak jste se seznámil s literaturou?

Robin Wood. Stejně jako my všichni si myslím: Jsem z generace Daga, Nippura z Lagash. K tomu ještě Ostreheld, Solano Lopez. Chtěl jsem být ním; spisovatel a kreslíř. A chtěl jsem být hudebníkem. Později jsem se chtěl stát hercem. V životě se všechno sešlo jedno s druhým: a já jsem byl zapojen do všeho a do všeho společně. Pak uplynulo 47 let. To je hodně času.

V jakém věku jste začal číst literaturu?

Tohle je moje literatura. Nechávám všechno na později, až nebudu moct chodit: moje obrovská dyslexie mi neumožňuje dlouho číst. Ale mám skvělé knihy.

Jaké potíže vám způsobuje dyslexie?

„Odcházím“. Do příběhu investuji mnoho, pak odejdu, ztratím se, rozptýlím se. Dokážu udržovat konverzace a soustředit se celý den, ale pak najednou – ne, najednou – Jejda! Odcházím. To se může stát, když čtu Borgise nebo Cortazara. S Robinem Woodem se to však nikdy nestalo. Je trochu neuctivé mluvit o dyslexii: obviňovat se z dyslexie, to slovo by se mělo hodit do kanálu. Nemyslete si, že to, co říkám, je dyslexie. Někdy mohu kreslit celý den a někdy se nemůžu soustředit na jeden výkres po dobu pěti minut. A tak je to i s knihami. Čtení je zvyk, který je třeba vyživovat, udržovat. Je to úžasná výzva, kterou si nechávám na dobu, kdy se mé děti stanou dospělými.

Facunda inspiruje noc. A často ho zastaví až úsvit. Úsvit znamená, že musíte vzít své děti do školy a začít dělat každodenní věci. „Spím, když se ukáže…“ říká s úsměvem.

Když píšete, dyslexie vám způsobuje nějaké potíže?

Ne. Ale, je třeba znovu si přečíst příběh a to mnohokrát a v různých časech. Než o tom začnete uvažovat, protože pak omylem času opakujete několik slov. Ale když jsem si znovu přečetl příběh, všiml jsem si jich. A kromě toho to přijímám s humorem. Pokud to nebudete dramatizovat je dyslexie naprosto pochopitelná. Zdálo se mi to pozdě, protože v mých časech, když jsem byl dítě mi nebyla diagnostikována. Kopli vás do zadku a řekli: „Dělej, lenochu!“ Tak to bylo. Jeden z mých kluků trpí dyslexií a my to nedramatizujeme: dyslexie je součástí života. Je nutné se trochu přizpůsobit, a to je vše.

Kdy jste zjistil, že máte dyslexii?

Potom, co ji diagnostikovali mému synovi. Všechno bylo naprosto stejné a já jsem řekl lékaři: Ale on nemá dyslexii, vždyť já ji taky nemám“ Je pouze nutné to nedramatizovat. Ničeho se neobávat.

Jaký je váš tvůrčí proces?

V noci. Když je před vámi prázdná stránka, nezáleží na tom, zda je noc nebo den. Ani úsvit nemůže konkurovat noci. Jsou věci, které se dějí, když jsou hotové a mě se to líbí. Pokud kreslím, pak v noci. Když jsem chodil do školy, měl jsem obrovské problémy protože jsem nechtěl spát: Co se stalo v noci, to se nestalo během dne. Například ticho. Noc je úžasná: je plná nápadů a talentu, velký nebo malý, má ho a září. Nevím proč. Může existovat úplně jednoduché vysvětlení, nebo možná v noci vycházejí duchové a elfové a vše ve vás ožije. Ale je to tak. V noci se najednou objeví příběh a vy si sednete, napíšete první slovo do poznámkové bloku nebo do počítače a začnete psát.

Když na vás přijde myšlenka, pamatujete si ji nebo si ji zapíšete, abyste nezapomněl?

Točí se mi v hlavě. I když se to mnohokrát stalo…Přišel jsem s brilantními nápady. Jsem si jist, že jsem vyřešil hádanku světa! A zapomněl jsem to… Kdyby to bylo opravdu důležité, kdybych měl literární vlohy, zkusil bych to, měl bych své vlastní metody, které bych si pamatoval. Pokud dostanu nějaký nápad, dobře, pokud si ho pamatuji, a pokud ne, pak to tak nemělo být. Není to tragédie.

Jaké žánry procházejí vašimi příběhy? Kdo je čte?

Nikdo. Nikdo jim nerozumí.

Ani vaše žena, Maria Susini?

Ano, ona si je může přečíst. Ale, ne. Je to dokonce tak osobní, že uplynulo hodně času, než jsem je začal publikovat na svém blogu. Otevřel jsem ho v roce 2005, před mnoha lety. A začal to trochu rozšiřovat: rozvinul jsem mnoho z těch, které jsem měl; vymazal jsem mnoho z nich, nemám ponětí, proč. Nejsem k věcem poutaný. Roztrhám některé kresby, jiné si nechávám; uchovávám jich málo.

Jaký je váš názor na komentáře čtenářů? Pokud něco kritizují, je možné, že v textu něco změníte, nebo je to hotové dílo: „Tento příběh“?

Příběh je to, čím je. Psali mi v komentářích: „Tak by to nemělo být.“ Ale to je příběh: je to, čím to je a nemění se to. A možná je dobře, že to u někoho vzbuzuje tyto rozpory.

Ale, co si myslíte o kritice?

Víte co dělám? Vyprávím příběhy. Zemřel bych, kdyby někdo řekl: „Udělal špatnou operaci a nezachránil život dítěte.“ To by pro mě bylo hrozné. Proto nejsem lékař ani pediatr. Ale vyprávět příběh? Co může být překvapivější, než vyprávět příběh? Když to dělám celým svým srdcem, celým svým srdcem, co mi mohou říct? „Udělal to špatně.“ A co to znamená, dělat špatně? Zopakoval stejné slovo v jedné větě? Zneužívá slov? Nepředstírám, že jsem studoval školy, chci vyprávět příběhy. Za konstruktivní kritiku jsem z celého srdce vděčný. Naopak destruktivní kritika je jako učitel, který místo toho, aby řekl: „Poslouchej, povzbuzuj“, vezme vám váš papír. Co si myslíte, jak dlouho mi trvalo vzít si další list papíru a začít znovu malovat? A možná to, zničilo vaši kresbu, zabilo umělce. A člověk, který to udělá, půjde do pekla. Kritik, který zabije umělce… Kdo je darebák? Nikdo neví, kolik vypiju maté při psaní těchto příběhů, pro změnu slov a jejich uspořádání novým způsobem. Říkám vám, že když začnu psát, nemůžu přestat.

Takže, kdo nakonec jste? Hudebník, herec, spisovatel…

Objímám děti stejnýma rukama se kterými píšu, kterými kreslím, s nimiž večer hraju v divadle. A dělám to celým svým srdcem.

S čím se čtenář setká ve vašich příbězích?

Když otevřenou některý z mých příběhů, najdou něco, co je uděláno s obrovským množstvím lásky, vytvořené s nadějí a se vší silou mé duše. Nevím, jestli se jim budou líbit, nebo ne, ale pochopí, že mé příběhy psané postupem času mají můj styl. Nemám dovednost Wooda, jen jsem rád viděl, jak čas uběhl, a že mám svůj vlastní styl psaní, kreslení, hraní. V životě.

I dnes to bude povídání o Carlos Paz i Mar del Plata, ale hned na začátku bych ráda udělala malou odbočku, a věnovala se dalšímu úspěchu, kterého Facu ve své kariéře dosáhl.
Řeč je o nominaci na další divadelní cenu! Facu byl znovu nominován za představení En El Aire! Jde o cenu Premios Carlos a nominace se týká hned několika kategorií:

- nejlepší monodrama
- nejlepší režisér (Manuel Gonzalez Gil)
- nejlepší herec (Facundo Arana)
- nejlepší text ( Martin Bianchedi, Sebastián Irigo a Manuel Gonzalez Gil)
- nejlepší scénografie

Slavnostní předávání těchto cen proběhne už zítra 3. února, přímo v Carlos Paz! Pro Facunda už je samotná nominace malým vítězstvím. Takto se vyjádřil k nominaci:
"Moje radost je velká! Chci se o ní podělit s každým z vás, kdo vždy podporoval sen #EnElAire jakýmkoliv způsobem! Vedle #PoderSePuede je to nejkrásnější umění, jaké jsem kdy hrál. Být nominován vedle umělců, které tolik obdivuji je cena na kterou nikdy nezapomenu! Děkuji všem!"

Ale, Facu rozhodně neusíná na vavřínech, a nadále se pilně věnuje hře v Carlos Paz, tak jako rodině v Mar del Plata. V Carlos Paz měl tento týden další návštěvu a to svou kolegyni ze seriálu Victoria Small - Marianu Genesio Peñu. Opět si vyšel ven s kolegy z divadla. No, a bez rozhovoru se to už ani nemůže obejít. Další týden znamená další rozhovor. Tentokrát pro Infobae Teleshow. Opět z něj máme k dispozici nové fotky, které už teď najdete v galerii, a překlad vám slibuju příští týden!

Pokud jde o Mar del Plata, tak tam se Facu tento týden sešel s pilotem Jorgem Malatinim a brankářem Fabianem Assemanem. S Jorgem Malatinim Facundo spolupracoval již dříve na propagaci dárcovství krve. Zbytek rodiny se věnuje hlavně surfování. Tento týden je to hlavně Maria, která se nevěnuje jen samotným vlnám, ale piluje si svůj nový surf, který si ručně namalovala:

Slíbený rozhovor z minulého týdne pro časopis Caras je hotov. Pěkné čtení :)

Miluji na dálku.

Facundo Arana sám v Carlos Paz.

Herec představuje své sólové představení En El Aire v divadle del Sol a jeho manželka Maria Susini a děti relaxují v Mar del Plata. Dělí své léto mezi pohoří Cordoba a pláže v Mar del Plata.

Arana se pohybuje po městě na motocyklu a chválí krásu pohoří Cordoba. Ve hře, kterou předvádí od čtvrtka do neděle je rozhlasovým hostitelem, hraje na saxofon a nutí se smát.

Jeho přítomnost vyzařuje mír a klid, a přenáší se na všechny kolem. Facundo Arana se nedívá na hodinky a zdá se, že ho čas nezajímá. Během natáčení nepoužívá mobilní telefon a reaguje na jakýkoliv nápad. „Chceš, abych se postavil, tamhle?“ ptá se laskavě. A pak se objeví na římse, která se nachází ve třetím patře jednoho z nejexkluzivnějších hotelů v těchto horách. Kdokoli by cítil závratě v takové výšce a větru, který fouká z hor, ale on ne. Ten, kdo vyšplhal na Mount Everest a Aconcaguu, nejvyšší hory na světě, netrpí strachem z výšek. Lidé ho dokonce sledují a plaše fotografují. Jeho osobnost nezůstane bez povšimnutí v Carlos Paz, městě, kam přijel na sezónu s En El Aire, představením, kde je hlavní postavou, a který po každém představení sbírá chválu a to od čtvrtka do neděle v divadle del Sol.

Mezitím jeho manželka Maria Susini a děti India, Yaco a Moro tráví léto v Mar del Plata.

„Jsem velmi rád, že hraji sezónu v Cordobě. Město a krása hor jsou úžasné. Dokázal jsem je obdivovat, když jsem sem přijel s Madisonskými mosty, a jsem velmi hrdý, když na konci představení vidím, jak lidé vstávají, když slyší krásný příběh. A velmi nadšeně diskutují o tom, co viděli.“ – říká herec.

Arana prokazuje svůj talent v roli rozhlasového hostitele, který vysílá z divadla ve vzdáleném městě. Kouzlo žije v tomto divadle a v představení hraje na saxofon, sestupuje mezi diváky, diváci se smějí a přemýšlí o svých sporech po telefonu se svou bývalou manželkou a synem. V roce 2019 hrál herec velmi uznávanou roli v Little Victoria, televizním seriálu Telefe, kde měl poměr s mladou transgender herečkou Marianou Genesio Peňou. Společně vytvořili jeden z nejoblíbenějších párů publika. „Je skvělé být schopen vyprávět milostný příběh v televizi. Dostal jsem jen vynikající recenze. Lidé mě zastavovali na ulici a říkali: Je dobré, že o tom bylo možné mluvit, bylo dobré vyprávět jiný druh milostného příběhu, protože to ještě v televizi nebylo. „A víte, co je nejdůležitější? Nikdy jsme nemluvili o ničem jiném než o milostném příběhu. „ – říká herec.

Myslíte si, že musíme mluvit více o sexuální rozmanitosti v zemi?

Myslím, že musíme mluvit méně a více respektovat, protože to jsou fakta, takže nemluvme o sexuální rozmanitosti, ale o lásce. A když existuje láska, tak kde je hranice? Jen mluvme o lásce, když je vaše volba lásky v souladu s rámcem, ve kterém jste byli vychováni. Nechci si ale představovat postavení člověka vychovaného v určitém rámci a jeho volba by byla úplně jiná. Člověk pak začíná přemýšlet: „Zničím život svých rodičů. Co na to řeknou? Co si budou myslet? Ale já jen chci, aby byli všichni šťastní! Chci, aby moje děti byli v budoucnu šťastné. Pokud jednoho dne najdou něco, co je učiní šťastnými a chtějí milovat nikoli způsobem, který jsem si vybral, je zcela jasné, že vaším úkolem není jejich náprava, ale vaším úkolem je udržovat vztahy připravené, když přicházejí s osobou, se kterou se rozhodli žít a v neděli přijdou společně na asado.

Jak s manželkou žijete na dálku?

S Mariou se nám strašně stýská. Jsem k ní velmi přátelský a navzájem to přijímáme. V každém případě je vzdálenost mezi námi velmi velkorysá, protože trávím tři a půl dne v týdnu hraním v divadle a druhou polovinu týdne s nimi trávím na dovolené v Mar del Plata. V naší profesi je naprosto neobvyklé, že máte možnost takto rozvrhnout svůj čas, a moje děti zcela přirozeně přijímají, že tatínek není vždy s nimi, což je dáno rámcem.