A zase ta Paraguay

18.08.18 * 8 názorů

Dneska se zaměříme zcela na Madisonské mosty! A vezmeme to odzadu, datově do minulého pátku 10. srpna, kdy se hrálo v C. Rivadavia. Po strašně dlouhé době, máme totiž z tohoto představení profesionální fotky! Najdete je samozřejmě ve fotogalerii:



Minulou neděli 12. srpna se představení odehrálo také v Puerto Madryn. U tohoto dne si uděláme malou odbočku od představení, tak jako to udělal Facundo. Po příjezdu do tohoto města se totiž vydal na pláž, kde obdivoval místní přírodu. Po chvíli si pronajal kajak, vydal se na vodu a na co nenarazil? Rovnou na velrybu! Všechno to zaznamenával na kameru, takže se na to můžete podívat i vy:



A z Puerto Madryn se dostáváme do tohoto týdne. Opět se s Madisonskými mosty vyrazilo za hranice Argentiny, a je to znovu Paraguay, kde se osazenstvo hry zdrží tři dny! Facundo je tady od pátku 17. srpna a měl by se tady zdržet minimálně do dnešního dne, tedy do neděli 19. srpna. Hra se hraje v hlavním městě Asuncion v Teatro Guarani. A samozřejmě, jak tomu bývá vždy. Hned začala propagace v různých médiích. Prozatím jsou to hlavně fotky z různých rozhovorů, ale videa se jistě objeví později.
Tak například proběhl rozhovor s Maríou José Peralta, Teleshow s Carminou Masi, objevil se v pořadu Red Paraguaya de Comunicacion na kanálu 13, nebo v televizním pořadu Al Estilo Pelusa. Ze všech těchto rozhovorů najdete v galerii fotky. Videa, jak říkám budou jistě později:

Rodinná pohoda a zpátky do práce

11.08.18 * 9 názorů

Jedenáctistránkový rozhovor z televize Publica máme od minulého týdne přeložený. Můžeme dnes tedy konečně trochu zvolnit, tak jako sám Facundo a vychutnat si rodinné fotky, které se nám tento týden nashromáždili. A to, jak z Facundového twitteru, tak z Mariiného. Facu se chlubí nejen svými třemi dětmi, ale taky rodinnou pohodou, kterou zažívají s Mariou u rodinného krbu:




Začátkem týdne to byla rodinná pohoda, ale od pátku 10. srpna už je Facu opět na cestě s Madisonskými mosty. V pátek se hrálo v Rivadavia, v sobotu v Trelew a ještě dnes se hraje v P. Madryn. Každý den dvojitá představení! Jestli se dočkáme nějakého materiálu, tak to bude příští týden. Ale, co už vám mohu nabídnout dnes, to je rozhovor pro rádio Rock and Pop a to z pátku 10. srpna. Rozhovor byl veden s rádiem v Paraguayi, takže to byl samozřejmě telefonický rozhovor. Poslechněte si ho zde.

Někde mezi rodinnými zážitky a Madisonskými mosty, si Facundo opět našel čas na pomoc potřebným. Tentokrát prostřednictvím videa podpořil charitativní akci #MisionSolidaria, která se konala v úterý 7. srpna.
Šlo o charitativní akci, během níž se sbírali různé věci ve speciálně vystavěných centrech. Lidé mohli darovat potraviny, hygienické prostředky, hračky, obuv, oblečení...A samozřejmě, že se v tento den taky darovala krev.

Nequén

04.08.18 * 31 názorů

Facundo má tento týden za sebou odehraná představení v Nequén a v Cinco Saltos. My se zastavíme ve městě Nequén. Protože kromě odehraných představení, Facu zavítal také do místního rádia - rádia Cumbre. Rozhovor se vysílal živě v pátek 3. srpna na facebooku. A záznam je k dispozici stále na oficiálních facebookových stránkách rádia. Fotky, nejen z rádia, najdete v galerii:



Co nového na instagramu? Nového opravdu nic, alespoň nově vyfoceného. Facundovi se pravděpodobně stýská po létě, protože fanouškům připomněl své letní dovolené. Dovolenou "V ráji" z roku 2015, a dovolenou ve Venezuele, jak píše Facu, ovšem nevím přesně z jakého roku:



Madisonské mosty se vrací až příští pátek 10. srpna do Comodoro Rivadavia, 11. srpna do Trelew a 12. srpna do Puerto Madryn.

A nakonec samozřejmě poslední slíbená část přeloženého rozhovoru, na který už netrpělivě čekáte. Tady je. A taktéž, už je celý rozhovor připravený v rozhovorech.

MP: Samozřejmě.
FA: Pak jsem si řekl: Dobře, udělám to, jako vlajku. Bylo to v roce 2002, a teď máme rok 2018. Takže je to podpora, které se věnuji skoro celý život, a měli by jsme o tom mluvit. Víte, 9. listopadu 1914 – vždycky to říkám – doktor Luis Agote v klinické nemocnici v Rawsonu provedl první krevní transfuzi, která byla ošetřena citrátem sodným. Luis Agote objevil, jak člověk může přijmout krev zdravého člověka, udržet ji v nádobě s citrátem sodným a pak ho dát jiné osobě a krev nebude koagulovat. On provedl první krevní transfúzi s citrátem sodným. Představte si, takového San Martina, který nikdy neopustil svou domovinu kvůli záchraně vlasti, udělal to pomocí medicíny. Bez přemýšlení si dokonce argentinský doktor Luis Agote nechal patentovat svůj vynález – nyní už existuje klinika, pediatrie, potomek Agoteho začal klepat na dveře velvyslanectví různých zemí, které vstoupili do první světové války, bojovali na frontách, kde bylo spoustu raněných. A přinesl jim svůj objev, aby zachránil životy. Od té doby systém Luise Agoteho neustále zachraňuje životy. A moc se toho nezměnilo. Jak to, že se v Argentině vydáváme po stopách dobrovolného darování krve?
MP: A v těchto snahách, v jednotě cílů a osobních záležitostech jsi vylezl na Everest. Bylo to poprvé těžké, že?
FA: No, nejprve mě kopl dolů.
MP: Edém?
FA: Plicní a mozkový edém.
MP: Tak, tady je.
FA: Ano. No, co mohu říct? Nic. Daří se mi dobře a díky Bohu za to, že jsem stále naživu.
MP: Samozřejmě. Představ si reakci rodiny, přátel, když jsi o čtyři roky později řekl: Jdu tam znovu.
FA: Ano.
MP: Ten chlap se zbláznil!
FA: Ne, ne! Faktem je, že pro mě přišla moje žena. Mám spoustu vzpomínek na Mount Everest. Některé jsou super báječné, budou trvat celý život. Především je to Pablo Betancourt, který lezl se mnou, je to můj přítel, natočil ten dokument o darování krve: „Darování krve zachraňuje životy“.
MP: Správně.
FA: Pablo Betancourt mě ani na chvíli neopustil. Nepřestal pracovat jako operátor, protože jsme oba pracovali na vytvoření dokumentárního filmu pro Telefe, což je velmi drahé! Takže se ani na okamžik nezastavil. Abych mohl dělat svoji práci, neopustil mě a doprovázel mě, dokud jsem se nerozhodl vrátit se. Jindy, když už jsem musel nutně dolů, odvezl mě do Kathmandú. Dokonce, ani nevíte, jak se o mě staral! Staral se o mě, jako o bratra. A po celou dobu zpracovával materiál pro film. Řekl jsem mu, aby přestal fotit, kdybych zemřel. Situace byla ve skutečnosti velmi nebezpečná, velmi obtížná.
MP: Co jsi cítil v ten okamžik, když si vylezl na vrchol světa?
FA: Stalo se to o několik let později. Stalo se to, že mě s Everestem něco spojilo. S mojí ženou jsme se vzali v roce 2012, po tom co za mnou přijela do Nepálu. Sedla na letadlo, já o tom nevěděl. Mě už bylo ze všeho hrozně zle. Jakmile se všechno dozvěděla, všechno doma zařídila, nastoupila do letadla a letěla do Nepálu. Přijela do Nepálu, letěla do Kathmandú, zeptala se, kde je argentinská expedice, přijela do hotelu. V Kathmandú! Říkám vám…
MP: Ano, ano.
FA: Poprvé se vydala na takovou cestu! Přijela za mnou do hotelu, a když přijela sedla si vedle mě, dokud jsem se neuzdravil. A já nemohl uvěřit tomu, co se děje! Když máte otoky (plic), musíte jít dolů. A když jdete dolů, zotavíte se velmi rychle. A zlepšoval jsem se. Musel jsem počkat pět dní, než jsem mohl nasednout do letadla. A my byli v Nepálu! A já jsem si myslel, že se tam nikdy nevrátím. Tak jsem si půjčil vrtulník, požádal jsem lékaře o povolení a o odpuštění. Protože jsem vzal Mariu vrtulníkem na nejvyšší horský klášter na světě. Je v Tengboche, je to po silnici, která vede do základního tábora na Everest. A mnohem vyšší v Pheriche – měl jsem kyslíkovou masku – chtěl jsem ji představit doktorovi, který mě před pár dny zachránil. Zpočátku jsem ji vzal do Kunde, tam je vyhlídková plošina, odkud je vidět Mount Everest, Lhotce, Nuptse a Ama Dablam. Ona nic nevěděla, ale kolem krku jsem měl snubní prsteny, protože jsem chtěl, aby byli se mnou po celou cestu, a pak jsem ji chtěl požádat, aby si mě vzala. Vyndal jsem prsteny, ona měla radost. A na té vyhlídce v Kunde…já jsem měl kyslíkovou masku, není to moc romantické, no…Existují minuty, kdy je třeba něco udělat. A pak tam, na pozadí všech těchto hor, kde není vzduch znečištěný, protože tam nikdo nebyl, nehádal se, vzduch absolutně…
MP: Čistý.
FA: Opravdu čistý.
MP: Samozřejmě.
FA: A tam jsem učinil nabídku, řekl jsem, že si ji chci vzít. Díky Bohu, že souhlasila. A pak jsme nasedli na vrtulník a vzal jsem ji do Tengbochu. A v klášteře jsem vysvětlil mnichovi poustevníkovi, že se chci oženit se svou ženou. A řekl jsem mu o všem, co se stalo. Starý muž řekl: „Samozřejmě, že to zvládnu.“ Nemohl nás oddat, ale požehnal nám, což je pro nás totéž. Tak jsme se tam vzali. Proto měl Everest a toto místo pro mě zvláštní význam.
MP: Na celý život.
FA: A pak 21. prosince 2012, kdy, jak řekli Mayové, přijde konec světa, v tento den jsme začali svůj život sňatkem v Buenos Aires. To dává smysl. O pár let později jsem se vrátil na Everest ze strany Tibetu. A hora mi umožnila vylézt na vrchol. Šel jsem se šerpou Tendim. V roce 2012 jsem šel také s ním. A tentokrát se mi podařilo zdvihnout vlajku, kterou Tom Cheppi vynesl na Lhotce před několika lety, a Fernando Grahales a ten stejný Pablo Betancourt – na vrchol Everestu.
MP: Je to jasné. Měl jsi různá dobrodružství, známe různé příběhy, viděli jsme tě v Mar del Plata bláznivě skákat z letadla na pláž…
FA: Malatini!
MP: Jaká osoba! Viděli tě na surfu, na skatu….Ale máš také skrytou tvář – píšeš. Sledoval jsem tvůj blog, četl jsem ho. Jsou tam okouzlující věci. Ale pro mě jeden z nejpozoruhodnějších příběhu je „Slavík“. Co je to za příběh? Co je za tímto slavíkem? Je to psáno slovy, které stojí mnoho práce a znamenají tak moc…
FA: Pokud mluvíme o Řecku, je tam úžasná operní pěvkyně, její jméno je Lalu. Říkáme ji Lala. Já ji říkám Lala. A pak mi Lalu jednoho dne napsala, že zůstala bez hlasu. Neřekla nic jiného a nemusela nic jiného říkat. A já jsem mohl jen sednout a psát. A píšu o tom, co znám celý svůj život, protože nikdo vám neřekne slovo Churrinche (druh ptáka) a toto slovo naplní vaše ústa, a přišli jste tomu na kloub…
MP: Muzikální slova.
FA: …A řeknete si, že je to červený tyran, pokud jste nikdy neviděli ptáka 14 cm velkého. A nemáte ponětí, jak vycházet s červenými tyrany. A pak jsem napsal příběh o slavíkovi, který je zraněn právě v místě, kde slavíci zpívají. A co se stalo s tímto slavíkem, který už nemohl zpívat? Viděl jsem ho, nikdo mi o něm nemohl zalhat, protože jsem ho viděl, staral jsem se o něj, byl se mnou! A teď tento slavík létá kolem. Napsal jsem tento příběh, zveřejnil ho a podepsal ho „Pro Lalu“. Tečka. Slavík. Proto tento příběh říká, tak moc. Mohu lépe vyjádřit něco, co nejde říct slovy…Někdy nám chybí moudrost k tomu používat přesná slova. A není to správné, aby jste vyslovovali jistá slova. Příběh k vám, ale nepřijde sám. Ale příběh může vyprávět, co chce. Takže jsem použil tento příběh k tomu, abych řekl, co jsem chtěl říct z celého svého srdce, ale moje plachost mi to nedovolila. Promluvil tedy samotný příběh.
MP: Facundo, kdybys byl zvířetem. Co by jsi byl?
FA: Nevím. Jakékoliv. Spíše zvířata jako druh. Představuji si, že jsem pes, představuji si lva, představuji si sokola, zatímco v čínském horoskopu jsem vodní krysa! To je špatně.
MP: Zvláštní odůvodnění.
FA: O horoskop se moc nezajímám, ale jsem krysa, co mám dělat? Ani si neuvědomuji, že jsem ve formě nějakých silných zvířat, ale častěji mi zvířata dávají nějaké lekce.
MP: Facundo, den skončil, vrátíš se domů, políbíš svou ženu, děti. A než půjdeš spát, na co myslíš každou noc?
FA: Je to, jako byste nemohli udržet krev ve svém srdci, nemohu se udržet. Skončí to, až to skončí. Nepamatuji si poslední myšlenku. Ale přemýšlím o tom, o čem přemýšlíme všichni. Myslím na rodinu. Myslím na to, co mám. Myslím na ty, které mám. Myslím na ty, kteří jsou tam. Jsou tam vysoko. Ale co je nejdůležitější, ten úsměv na tváři v poslední chvíli (před usnutím) je zasloužený. Tento úsměv jsem si zasloužil, protože jsem ho dlouho hledal.

Powered by CuteNews