Facu má oficiálně po narozeninách, ale vy jste jistě zvědaví, jestli se dozvíte něco konkrétnějšího o tomto magickém dni. V den svých narozenin (kromě bezpočtu fanoušků z celého světa), popřál Facu i sám sobě následujícím příspěvkem na instagramu:

"Bez počítání...Padesát let s příliš velkým nasazením, za které nelze než být vděčný. Objímám svými pažemi, svým srdcem a celou svou duší všechny své milované tady, tam a dál...! Na fotce se snažím letět tak vysoko jako Miguel Calluso... ale nemůžu. Šťastný život všem. Šťastnou věčnost pro nás. Za mě šťastný návrat ke slunci. Děkuji, že využíváte můj den vaši přítomností♥️♥️🌈♥️♥️ #Callusman #PuraVida #PuraEternidad. Všechno nejlepší... mně."

Kromě toho se dočkal přání i z řad kolegů. Tím nejzajímavějším je zcela určitě přání od Natalie Oreiro.

A světe div se, v den svých 50. narozenin Facundo vedl exkluzivní telefonický rozhovor s Teleshow. Přináším vám jeho překlad a tím i jeho pocity a ohlédnutí se za jeho padesátiletým životem:

V den svých narozenin se herec zamýšlí nad svými osobními a profesními úspěchy. „Dnes jsem tady, moje srdce bije, jsem zdravý, jsem nablízku svým blízkým. Nikdy nevíte, kdy to skončí,“ ujišťuje v exkluzivním rozhovoru pro Teleshow.

„Mám před sebou saxofon. Ten samý, ten, se kterým to všechno začalo už dávno. Dokončuji čištění 49. A začínám své narozeniny tím, že na něj poprvé hraju v 50 letech.“
Facundo Arana mluví s klidem, který ho charakterizuje. Přemýšlí a přemýšlí o každé své větě. Dělá to z domu, který sdílí s Marií Susini a jejich třemi dětmi – Indiou a dvojčaty Yacem a Morem. Podívejme se na jeho saxofon, nástroj, který mu dělal tolik radosti a na který rád denně hraje. V tomto domě také píše – uvedl na trh Calyho pero, knihu historek, pohádek a příběhů – a právě tam oslaví své narozeniny. "Vyhodili jsme dům z okna, ale definovali jsme ho na poslední chvíli," říká herec v rozhovoru s Teleshow hodiny před změnou desetiletí.
A varuje před tím, co je pro něj a jeho rodinu nejdůležitější, když dojde na oslavu: „Nejneobyčejnější věc, která se mi dnes může stát, je, že zítra, pokud bude všechno v pořádku jako teď, budeme všichni spolu. A budeme zdraví. Vše ostatní, uvidíme...“. Facundo nerad přemýšlí v dlouhodobém horizontu nebo uvažuje o příliš mnoha budoucích projektech. "Užívám dne." Moje činy přicházejí ze dne na den,“ říká ten, kdo slaví narozeniny 31. března.

Ve středu, den před oslavou 50. narozenin, dostal herec od své sestry Pauly zprávu, kterou považuje za "vzácnou bilanci", i když on to ještě ani nezačal dělat a ani o tom nepřemýšlel. Vyzdvihl rodinu, kterou založil, a to, jak svou vášeň pro psaní proměnil v profesi, která mu umožnila splnit si tolik snů. Zhodnotil také svou hudební kariéru, se kterou zakládal kapely a nahrával alba. Lezl po horách (třikrát vylezl na Aconcaguu a dosáhl vrcholu Everestu), surfoval na vlnách po celém světě, byl protagonistou velkých hereckých úspěchů. Má nespočet historek a životních zkušeností. A ve všech převládá vášeň, kterou vkládá do naplnění každého z nich.

Umělec se zastaví, když mluví o své partnerce. „Je mnohem víc než jen jméno,“ zdůrazňuje o Marii Susini. „Naplňujete svou duší jméno ve všem, co zahrnuje a představuje. Je jí hodně, v každém z mých tří dětí. Jsem velmi šťastný chlap,“ ukazuje a vyjadřuje svou bezpodmínečnou lásku. Během telefonického rozhovoru Facundo přemýšlí o každé ze svých odpovědí a věnuje dostatek času, než bude pokračovat v rozhovoru. „Jak mě ta změna desetiletí ovlivní? Nikdy jsem tomu nedával moc míčů - přiznává -, vždycky jsem žil s velkou nedůvěrou, že budu stále tady. Život je velmi velké potěšení, které si dopřávám. Opravdu si myslím, že si to užívám celou svou duší. Všechno, co dělám, dělám z celé své duše."
K tomu má své vlastní tajemství: „Kladl jsem důraz na to, abych nikoho neobtěžoval a neurážel. Nikdy. A chtěl jsem z celé své duše dělat to, co se mi opravdu líbí“.

"Je to velmi jednoduchý život, velmi krásný." Žiji ho jako velmi krásný život,“ shrnuje, ten kdo má za sebou 30 let kariéry a získal šest cen Martín Fierra.
Zdůrazňuje, že na čem mu nejvíce záleží, je nechat svým dětem „jediné poslání“, který si vezmou s sebou z domova, od své rodiny: „Buďte šťastní a jděte správnou cestou. Zbytek, uvidíme,“ opakuje herec, který se v říjnu vydá za novou výzvou: znovu vylézt na horu. Zatím nemůže prozradit kterou, protože ji nedefinoval, ale ví, že to udělá v doprovodu zkušeného průvodce Thomase Ceppiho.

Facundo ujišťuje, že mu pandemie koronaviru pomohla pokračovat v tvorbě. "Je to dlouho, co jsem byl povinně v klidovém režimu."Tehdy jsem zvedl hlavu, začal jsem přemýšlet a teď, když nás pustili z vodítka, mám rozdělané velmi pěkné projekty,“ říká, který kromě prezentace své knihy analyzuje návrhy spojené s různými příběhy. „Nikdy v životě by mě nenapadlo, že se s něčím takovým budeme muset potýkat,“ dodává. Byli tam příběhy, které nikdo v životě nezapomene: tolik měsíců nuceného věznění. Každý ve společnosti si prošel dobou, kdy venku byl neviditelný nepřítel, který vás mohl zabít.
Ze své strany zdůrazňuje, že on a jeho rodina měli to štěstí, že prošli karanténou v jejich světlém domě se zahradou. „Bylo velmi pohodlné tady strávit tenhle nepříjemný okamžik. Měli jsme co jíst, kde spát, teplý dům na přezimování.“

„Být naživu je důležité. To číslo je náhodné,“ zamýšlí se nad svými 50 lety a potvrzuje, že ho „moc baví“ a že La Pluma de Caly mu otevřela mnoho možností: „Pěkné věci ke mě přicházejí přes divadlo, v beletrii . Kniha mě donutila opustit domov a jsem velmi překvapen, jaký dobrý dojem dělá. Skvěle jsem se při psaní bavil."
Před ukončením telefonického rozhovoru se Facundo vrací ke své osobní rovnováze. „Pokud na mě budete spěchat, říkám vám, že jsem si nepředstavoval mnoho věcí, které se děly, a že to všechno bylo požehnání. Nikdy jsem nepředpokládal, nikdy jsem si nepředstavoval. Nikdy se nedívám dopředu ani nepřemýšlím, jaké to bude...? Dnes jsem tady, srdce mi bije, jsem zdravý, jsem nablízku svým blízkým. Nikdy nevíte, kdy to skončí, a to je dobrý důvod, proč se nikdy nedívám dopředu,“ přemítá Facundo Arana o svém půlstoletí života, životě plného profesních i osobních úspěchů. „Co víc si můžu přát,“ uzavírá člověk, který už má všechno a víc, než o čem kdy snil.