Představení hry En El Aire na které Facu natočil několik pozvánek ještě v květnu, už nám začalo! Alespoň první dvě představení, odehrané v úterý 20. června v Teatro María Auxiliadora od 21:30 hodin. A hned druhý den, tuto středu 21. června v divadle Pacheco.
Více materiálu máme z divadla Pacheco. Ukázku z představení i rozhovor, které přikládám níže. Dále pak ukázku, jak to vypadá při přípravě na představení. A dokonce můžeme nakouknout i co se dělo po odehrání hry. Facu si to namířil do podniknu zvaný Kebab Dürüm. Do podniku s břišními tanečnicemi, byl Facu pozvaný. Nejen, že tu zahrál na saxofon, ale také se přidal na parketu k již zmíněným tanečnicím, a ukázal své schopnosti v tomto tanci. Takový průřez večerem najdete tady, samotný tanec potom tady. Tento večer a tím pádem i toto představení bylo velmi unikátní. Bylo totiž věnováno všem dobrovolným hasičům na jejichž svátek Facu začátkem června upozorňoval. Vše se tedy odehrálo ve velkém stylu a neskončilo to pouze u samotného představení.
A ještě něco mimo divadlo. V minulém týdnu se Facu nacházel v Uruguayi pro změnu s hrou Los 39 Escalones. Kromě odehrání hry a telefonickém rádiovém rozhovoru se zúčastnil i natáčení jakéhosi "životního portrétu" pro zpravodajství Punta del Este. Tento rozhovor vyšel tento týden. Trvá přes 40 minut a jak už název napovídá, probírá se v něm opravdu celý jeho život. Můžete si ho celý pustit na youtube. Pokud by ho někdo chtěl slyšet jenom to nejzásadnější, přináším vám krátké shrnutí:
Na začátku rozhovoru se vrací ke svým vášním, které měl už jako velmi mladý. K divadlu a hudbě. Na otázku, jak se dostal právě k divadlu a hudbě odpověděl: "Nevím, jak se to stalo, ale věnoval jsem se tomu tak, abych si to co nejvíc užil." Když zjistil, že má touhu hrát na saxofon, začal hledat ulici, na které by mohl hrát. Žádnou nenašel, nakonec, jak všichni dobře víme si vybral stanici metra. V dnešní době se cítí velmi šťastný a velmi rád následuje svou ženu a své tři děti. Přiznává, že byl vždycky velmi plachý, ale to spíš před ostatními lidmi, sám před sebou nikdy plachý nebyl. Na dráhu herce a muzikanta ho jako první přivedl jeho nejlepší přítel. S láskou vzpomíná na svého otce a vzpomíná na den, kdy mu volali ze školy, kde mu oznámili, že jeho synovi chybí. Vzápětí prý otec rezignoval na svou funkci soudce a vzal svého syna na ryby, aby s ní mohl trávit čas.
Kvůli své nemoci, kterou prodělal jako velmi mladý má rád východy a západy slunce a užívá si maličkostí v životě. Zopakoval, že doktor u kterého se léčil s rakovinou je dnes kmotrem jednoho z jeho dětí. Vzpomíná na herečku Chinu Zorrilla o které tvrdí že byla "dobrodružstvím pro každého, kdo ji poznal". Dále také na herečku Rominu Yan, o které prohlásil, že byla "úžasným andělem, který chodil po zemi". Mluví i o Natalii Oreiro, o které prohlásil, že "je jedním z těch andělů, kteří jsou díky bohu živí".