Nezvykli jste si ještě na speciální aktuálku 10. března? Měli by jste, jelikož se tady objevuje rok co rok, a i nadále bude. Je to speciální den mého speciálního návštěvníka, který dnes slaví své speciální narozeniny!
Ten člověk nese jméno Anavi, a jen pro ní tu mám nové překlady! Má nejmilejší oslavenkyně, možná, že ty nejsi zrovna u vytržení z nějakých oslav, ale já ano! A musíš to alespoň s námi, tady na stránce oslavit. A myslím, že ti k tomu dost napomůžou tři nově přeložené povídky z Facundova blogu! Jen si představ, že už jsi otevřela jeho zbrusu novou knihu, že se tak nějak sama přeložila do češtiny, a ty si jen můžeš vychutnávat, aniž by jsi musela sáhodlouze překládat! O narozeninách je možné naprosto vše, proto se začti a možná i zamysli nad těmito třemi povídkami. Nesou název: Matilde, Sólo na piano a Život je krásný. První příběh je o jeho matce, jak už z názvu samo vyplývá. Je to popis jejich vztahu, který byl krásný už od jeho dětství. I ty jsi matka, a dle tvé povahy soudím, že tvé děti k tobě musejí stejně vzhlížet! Druhá povídka je o jednom z jeho synů, který ho jednoho dne překvapil, když sám od sebe usedl za klavír. Ty Anavi, se můžeš zamyslet nad tím, jaká překvapení na tebe během všech let někde čekali a vyčarovali ti úsměv na tváři, a já věřím, že jich byla spousta. Třetí povídka je o životě, i když Facundo neměl lehké dospívá na svět se stále díval a dívá optimisticky. Vezměme si z něj tedy příklad. A pokud se dnes budeš ohlížet za svým životem, podívej se na něj z pohledu, jako se na něj stále dívá Facundo. Nikoliv na to, co se nepovedlo, ale na to, co se povedlo a především na to, na co se můžeš ještě stále těšit!
Na tuto stránku například. Na ní se můžeš těšit vždy, a určitě každého 10. března! :) Protože na tebe vždy bude čekat tvá speciální aktuálka. Ale, nechci, aby jsi dneska nějak přehnaně analyzovala a melancholicky vzpomínala. To nesvědčí dobré náladě. K té veselejší náladě ti dopomůže sám Facundo. Jak také jinak, už na tebe čeká ve tvém speciálním videu.
Tak tedy má milá Anavi, ještě já za sebe ti musím popřát krásné kulatiny! Ať je to jakékoliv číslo, je to jen číslo, takže ať naskočí kdykoliv, jakékoliv, nemusíš si z něj dělat hlavu (kdyby tě to napadlo :D). Slavím s tebou třinácté narozeniny, takže ty v podstatě teprve v životě dospíváš! :D Ale, už jsi našla takový objev, jakým je Facundo Arana. Kdyby to mohl říct on, řekl by asi toto: "Drahá Anavi, přeju ti to nejlepší, co v životě můžeš zažít. Ty nejlepší rodinné i pracovní momenty. Ať máš stále důvod k úsměvu, ať je ti stále nablízku člověk, kterého máš ráda. Bez zdraví by to nikdy nešlo, takže toho ti přeju nadměrné množství. Spoustu smíchu, dobrých přátel, mnoho relaxujících dovolených, úspěch v každé oblasti, do které se vrhneš a ať si stále připadáš, jako výjimečná osoba, kterou jsi. Mám tě rád/a! Krásné narozeniny!" ❤️ ❤️ ❤️

PS: Mrkni na fórum, až budeš mít chvilku. I tam na tebe čeká, trochu víc osobnější dárek ❤️

Matilde

Dobře, takže…ruka, která se vtiskla do mého srdce je ta tvoje. Otiskla „Zůstaň tady…“, „Neodneseš…“ svůj obraz v mé duši spolu s jedinečným odstínem tvého hlasu. Za tvůj upřímný úsměv. Za to, že jsi mě vzala do svého krásného imaginárního světa, když ten můj začínal být strašný…Za to, že jsi proměnila mou noční můru v „Squid Rice…“ Muselo tě to stát tolik slz…!
Snažím se vrátit ti každý úsměv, každou péči, každý náznak pozornosti, každou vteřinu tvého života. Ale to, co jsi mi dala, je tak cenné, že se vzdávám. S velkou láskou Matky se to nedá srovnávat. …Lvice, Vítězka…silná, vytrvalá, měkká, srdečná, spravedlivá…tvá práce byla tak skvělá. Bůh všechno vidí…Jsi přesně tím, o čem Pán snil, že uvidí v Matce…Musí si tě vzít za vzor, aby v nebi nemuseli věšet cedulku „Na prodej“. To jsi celá ty, má drahá mámo. Jak se to řekne…Oidipovský komplex?...tak ať je obrovský. „Neřešitelný“ komplex. Nepopiratelný. Vždy ti budu vděčný za takovou úctu, pochopení, touhu, péči, trpělivost…To všechno jsi ty, mami. A to je právě to, co lze vyjádřit slovy. Hloubka matčina pohledu, když se dívá s láskou, je rozkošná. Ten pohled znám nazpaměť. Je spálen ohněm v mé duši, v mém srdci, v mém životě. Milovat tě neunaví, mami…On mi to všechno připomíná. A mnohem víc…!! Děkuji, mami, že jsi vždy pozorná…Chtěl bych tě pevněji obejmout, ale jen tak, aby tě nebolela záda.

Sólo na piano

Poodešel jsem, abych si ohřál vodu na maté. Jediný tón upoutal mou pozornost. Jediný. Krátký. A pak stejný tón. Tentokrát dlouhý, aniž by sundal prst z klávesy. A tón zůstal v tomto vibratu. A takto třikrát. To není možné… Tiše jsem vstoupil do místnosti. A viděl jsem ho. Tak neomezený v jeho hledání…soustředěný. Najednou se otočil. Dívá se na mě. Čas plyne…spiklenecky se usmíváme, ne dlouho..Pohledem mi říká: „Neřeknu, že jsi plakal, a ty neřekneš, že jsem odhalil tajemství piana.“ Pomalu přikývnu. Pak mi něco říká směsí nepálštiny a mongolštiny, která vždy končí požadovaným slovem a pomáhá mi to pochopit (Mpademinziá la vendebenela Piano!) A já říkám, že mu blahopřeji…že jsem ještě nikoho na celém světě neslyšel takhle hrát na klavír. Že jsem táááák šťastný..A teď musí jí spát, aby na svůj objev nezapomněl. Vezmu ho do postele. Zpívá mi notu „Doooooooong“. A usne. Udělal si poznámku správné klávesy…Pamatuje si ji…

Život je krásný

Popisovat jednoduché je snadné…Jednou, když jsem se odněkud vracel autem se svým otcem, slyšel jsem v rádiu písničku. Nikdy jsme neposlouchali rádio. Požádal jsem ho, aby ho zapnul, a jakmile to udělal, vyšlo z něj sólo. Bylo mi třináct let. Když přišlo to sólo, okouzlen, zeptal jsem se táty, co to bylo za nástroj. „Saxofon“. Řekl mi. Stanu se saxofonistou, pomyslel jsem si. O dva roky později jsem se rozhodl, že budu hercem. Po nějaké době mi bylo řečeno, že kvůli tomu, co se mi stalo, nebudu moc mít děti…A pak uběhlo mnoho let. Mnoho let. Dvacet pět let je dlouhá doba v každém životě.
Nedávno se jedno z mých dětí objevilo v divadle těsně před představením, když jsem se rozcvičoval na saxofon. Úplně první altsaxofon. Ten, který mě vždy provázel. Rozehrál jsem tohle sólo z této skvělé písně., mohl jsem tuto profesi klidně opustit už dnes. Ruka, která to píše, patří ženě, kterou jsem si vybral pro tento a všechny budoucí životy.

Já už to sice ohlásila minulý týden, ale Facundo až tento. Na instagramu oficiálně potvrdil vydání své nové knihy La Pluma de Caly. Připojil k tomu dvě fotky knihy s popisem, který jsem vám přeložila již minulý týden. Také poděkoval všem, díky komu tato kniha vůbec spatřila světlo světa:

"Nemůžu tomu uvěřit..!! Vyšla a letí!! Jsem tak šťastný!! Tak vděčný..! Děkuji všem! Děkuji @agostinamangino z @agenciapublihunt za bezvadný management!! Děkuji @penguinlibrosar !!Děkuji každému ze vzácných lidí, kteří mě dotlačili k vydání této knihy... Děkuji, že mě povzbuzujete, podporujete, doprovázíte, podporujete... Děkuji navždy!!"

Minulý týden jsme se věnovali ryze slovenské návštěvě a vydání knihy, dnes tedy doběhneme ostatní příspěvky, kterými nás Facu poctil na sociálních sítích. Pokud jde o fotky, máme další rodinnou fotku a to s Yacem. Také tento týden došlo na jedno přátelské setkání. Facundo v divadle Apollo navštívil svou obdivovanou herečku, s níž si zahrál například ve filmu Tocar el Cielo - Betianu Blum. Své sympatie k ní nikdy neskrývá. Naopak vždy dává na obdiv, jak jí má rád a jak mu pomohla v začátcích jeho kariéry.

Facu byl tento týden (4.března), také hostem rádia Mitre, kam jeho kroky v minulosti vedli často. I když řeč byla především o životě, jako takovém. Poprvé veřejně tu přišla řeč na jeho novou knihu - Calyho Pero. Kniha je prý krátká, protože on sám nerad čte dlouhé knihy. Nikdy se totiž kvůli dyslexii nedokáže tak dlouho soustředit. Zrovna teď mu nic nepřináší větší potěšení než psaní o něčem, co musí být řečeno. O životě například řekl, že má rád samotu, ale je velmi rád se svými lidmi. Řeč byla také o jeho otci, který byl právníkem, ovšem Facunda vždy lákalo divadlo a chtěl ho studovat. Nakonec řekl, že opravdu rád dělá, to co dělá. To by bylo tak v kostce, na celý rozhovor se podívejte na youtube:

A ještě jedno video úplně nakonec. Facundo hodně cestuje, o tom ví každý. Takže tentokrát zpropagoval parkování Ezeiza. Pokud někdo cestuje z mezinárodního letiště Ezeiza, může využít i jejich služby parkování. Dopravíte se na letiště, a pokud využijete jejich služby, bude pro vás připravené vozidlo, které vás v poklidu a zavčasu dopraví na váš cílený terminál, takže na letišti neztratíte ani minutu drahocenného času. Totéž platí při příletu. Jakmile projdete celními procedurami, hned za kontrolami na vás bude čekat obsluha, která vás opět doveze k vašemu autu.

Asi už to není žádným překvapením, jelikož o tom ví celé Slovensko a minimálně půlka České republiky. Ale ano, je to tak. Facundo v minulém týdnu navštívil hlavní slovenské město - Bratislavu!
Facu přicestoval inkognito na pozvání televize Markíza. Pro ni se totiž zúčastnil natáčení slovenského pořadu 2 na 1. Objeví se tam v roli tajného hosta, jako překvapení pro tuto chvíli, ještě neznámého člověka. Není známo, kdy tento díl půjde do vysílání. Ale, nejbližší datum vysílání této show je 3. března. Proto se doporučuje sledovat každý díl :)

Facundo dorazil den před natáčením, tudíž měl prostor k tomu, aby si prohlédl i samotné město. Vyrazil do centra Bratislavy, v malé vesnici nedaleko Bratislavy ochutnal místní specialitu - pečenou husu s lokšami a zelím, prý také projevil zájem o návštěvu petržalských bunkrov. Chtěl se podívat prý i na hokej! I když tu strávil jen dva dny, z návštěvy byl prý nadšený. Všichni na něj působili velmi mile, a měl radost z toho, že může potěšit někoho jen svou přítomností.

Ne jinak tomu bylo i na opačné straně. I na Slovensku si ho jako hosta pochvalovali. Lidé z Markízy se o něm vyjádřili takto: "„S ničím nemal absolútne žiadny problém. Dokonca volal produkciu na pivo. Na Slovensko pricestoval deň pred natáčaním a stihol si popozerať aj pamiatky. Najviac sa tešil, keď ochutná hus s kapustou a lokšami. Na Slovensku sa mu veľmi páčilo, doslova bol nadšený, akí sú všetci milí. Nemal problém odpovedať na otázky a urobiť rozhovory. Išla z neho neskutočne dobrá energia,“

Ve fotogalerii se podívejte na fotky, které se mi z této návštěvy povedlo nashromáždit. A také si můžete stáhnout 2 videa. Ano, přímo stáhnout. Myslím, že většina z vás, bude chtít mít videa z této návštěvy uložené. Videa jsou k dispozici v nové sekci nazvané Facundo na Slovensku. Jelikož tato návštěva by měla být zaznamenána nastálo! ❤️ Sekce bude samozřejmě doplněna, pokud se objeví další informace. A bude doplněna v každém případě, až vyjde konkrétní díl show 2 na 1.

Ale, tím ještě nekončíme. Jako takovou sladkou bodku (když už jsme u toho Slovenska), tu mám pro vás další informace k jeho vydané knize povídek.
Kniha ponese název - La Pluma de Caly v překladu Calyho pero. Jistě si vzpomínáte z rozhovorů, že Calyho Facundo několikrát zmínil. Jde o jeho přítele z dětství/ mládí, kdy oba onemocněli rakovinou. Facundo měl to štěstí, že se uzdravil. Jeho přítel Caly, zemřel. Název knihy jeho osobních povídek tedy ponese jeho jméno. Podle toho jistě taky vybral obálku knihy. Je to právě fotka z dob, kdy byl nemocný. Mohlo mu být asi tak 18 let. Kniha už je dokonce v prodeji! Alespoň na na jedné stránce. V přepočtu na české koruny se bude prodávat za 400 Kč. A bude mít 192 stran! Což jistě čítá hodně povídek protože alespoň ty, co jsou uveřejněné na jeho blogu jsou poměrně krátké. Takto zní oficiální synopse knihy:

"První kniha povídek renomovaného herce a hudebníka Facunda Arany; soubor fiktivních příběhů o nemoci, odolnosti, smrti, víře, lásce; fantastické zážitky a další které procházejí historií.
Narodil jsem se 31. března 1972. Měl jsem neuvěřitelnou rodinu, nejkrásnější dětství na světě, ztracené dospívání. Chtěl jsem zemřít. Měl jsem rakovinu; Moje matka mě zachránila a zachránilo mě moje objetí a andělé převlečení za doktory, Calyho pero a jeho společnost. Zachránilo mě kreslení, divadlo a hraní hudby.
Rád hraji, hraji na saxofon, klavír, harmoniku, zpívám, kreslím, píšu, potápím se, lezu po horách, létám letadly, skáču z nich, surfuji, ztrácím se v neuvěřitelné krajině, sbírám západy a východy slunce, cestuji. Dokázal jsem proměnit své vášně ve své řemeslo.
Miluji své děti.
Našel jsem tu nejneobyčejnější bytost ve vesmíru a sdílím s ní svůj život.
Vydal jsem dvě alba a vystupoval jsem se svou kapelou, všude.
Hrál jsem na saxofon v metru.
Vylezl jsem třikrát na Aconcaguu a Everest. A s pomocí přátel jsem dosáhl jejího vrcholu.
Cestoval jsem po celé své zemi, kterou tak miluji, s divadelními a hudebními turné, s kampaní dárcovství krve a jen kvůli tomu. Cestoval jsem letadlem, autem, motorkou, dodávkou, autobusem, na kole, pěšky, stopem.
Žiju svůj život celou svou duší.
Vyplakal jsem všechny své slzy.
Smál jsem se všem svým smíchům.
Dívám se přímo před sebe.
A napsal jsem tyto příběhy."