Pevně doufám, že si ještě nadále užíváte
vánoční pohody a vánoční aktuálky k tomu. Ale, já bych dnes ještě ráda potěšila jednu
speciální osobu, která dnes slaví
narozeniny. Je to další z mých věrných
návštěvníků této stránky.
Milá
Soničko, k tvým dnešním narozeninám hodně
štěstí, zdraví, lásky, spoustu Facumomentů, příjemných okamžiků strávené na této stránce a plno
sil do dalšího roku.
Nezapomněla jsem na tebe, ani v nejmenším! Hlásím se jen o něco později. Ale, vše mám pro tebe přichystané jako každý rok. Rozbal si prosím své
dva dárky. Opět jsem sáhla po
archivnějším rozhovoru, a to tentokrát z roku
2014 z doby, kdy Facu začínal natáčet seriál
Noc a Den, a taky vydával své první CD -
Salir a Tocar. Připomeňme si tedy tento rok ještě jednou, prostřednictvím
rozhovoru. A ten druhý dárek je samozřejmě
video, udělané jen a jen pro tebe. Jestli jsi připravená na letošní
narozeninový rozhovor s Facu. Stahovat můžeš
tady. Pevně doufám, že jsi si doma užila jednu
parádní oslavu, a teď se pustíš do té druhé -
Facundovské. :)
Jsem laskavě přísný
Herec vydal u firmy Sony disk a vrací se na Pol-ku v policejní sérii.
Pro ty, kteří mají rádi Aranu nebo kteří nevědí o nejnovějších diskuzích, kde ho zmiňují (Griselda siciliani) – navzdory všem konfliktům ve Farsantes, ze kterého odešel loni, se Arana vrácí na Pol-ku v sérii „Noche y Dia“. Policejní seriál s komediálními prvky, který se začne natáčet 6. října pro hlavní vysílací čas, a kde s ním budou hrát Oscar Martinez, Gabriel Corrado, Eleonor Wexler, Brenda Gandini a další. Hraje kladného Victoria, který má tři sestry a který byl vyhozen od police, protože někoho vyhodil z letadla.
Jak probíhal návrat, po této krizi?
Uspořádalo se setkání mezi mnou a Adrianem (Suarem), kde jsem mu přišel poděkovat za pozvání a to je vše. Zeptal se mě, jestli se nechci vrátit do práce, a já odpověděl „ano“ celým svým srdcem. Aniž by došlo k nějaké dramatizaci. Drama je potřeba, když do něj chcete investovat spoustu slov.
Cítíte se nepříjemně v epicentru dramatických událostí, jak se vám to stalo nedávno?
To nejsou vody ve kterých bych plaval. Ve světě se dějí důležitější věci. Toto je součástí seriálu. Ale tato část seriálu se mi nelíbí. Bylo to pro mě nepříjemné? Ne. Co jsem udělal? Neplaval jsem. Ztišil jsem se, zkřížil ruce a klidně jsem čekal. Realita přichází později. Pak přicházejí fakta a vše, co se říká zůstává v dohledu. Čekal jsem, až uplyne víc času, a promluví realita. Stojím na palubě a sleduji západ slunce, to vše je olej, kterým je strom malován: je to součást lodi, a je to nutné, a je nutné vzít si tento olej a barvu. Líbí se mi to? Není to ztracená věc. Musím to udělat? Dobře.
Na CD je spousta těch, kteří na vás spoléhají. Chtělo to odvahu natočit CD?
To, co člověk dělá v životě, to vím z vlastní zkušenosti, by mělo být dobré. S každou ubíhající sekundou se to o sekundu snižuje. Teď tu s vámi mluvím, a vím, že se čas nevrátí. Zbývá méně času. Proto taková témata.
Ale, když se na to takto podíváte, jak to aplikujete na svou práci?
Někdy jsem zoufalý. Trochu se dusím nebo onemocním. Ale, když to uvidíte, a najednou vidíte cíl, který jste viděli daleko před sebou, a teď je najednou několik metrů před vámi, a i když si to v tuto chvíli neuvědomujete, tak se tento cíl znovu pohybuje pryč a mění se v neznámo, pochopíte, že musíte pracovat. Ale, chci si to užít.
Co je tedy víc práce? Zpívat nebo hrát?
Stejně. To není práce. To je volba. Práce by znamenala špatný pocit z místa, kde dělám něco téměř mechanicky osm hodin denně, a moje práce mi přináší potěšení.
Co je pro vás nepříjemné, například ve Farsantes? Co je pro vás nepříjemné a nutí vás říct:“Dobře. Dost, nechci tímhle ztrácet čas"?
Může to být spousta všeho, ale mám rád skupiny, kde…Poslouchejte, odpovídám upřímně bez dalšího povyku. V této profesi jsem od 24 let, od roku 1993 do současnosti, celou tu dobu se o mě mluvilo, takže já můžu mlčet. Co je pro mě nepříjemné? Zeptejte se mých kolegů, kdo jsem, jak pracuji, jak rád pracuji, kdo otevírá dveře a kdo je zavírá, když odcházím poslední. Uplynulo mnoho let, všichni se dobře známe. Celou tu dobu mi to umožňuje zachovávat uctivé ticho. Můj příběh mluví sám za sebe. A realita mluví sama za sebe.
A s touto důvěrou jste velmi sebekritický?
Neubližovat. Ano, samozřejmě, jsem sebekritický. Jsem laskavě přísný. Stejně tak chci se sebou zacházet. Co dělám se svými dětmi. Být laskavý/laskavý není dobrý; jen jedna závažnost kazí mnoho životů.
Herec nebo hudebník?
Považuji se za stálou bytost. V souladu se způsobem, jakým hraju se způsobem, jakým píšu, jakým manželem jsem, jakým druhem otce jsem, jaký jsem přítel, jaký druh kolegy jsem.
Proto, když je to pro vás nepříjemné (něco vám nevyhovuje, nelíbí se vám to), je to pro vás nepříjemné a je po všem?
To se mi vůbec nelíbí. Pokud to, co dělám, neospravedlní, že jsem daleko od dětí, nestojí to za to. Pokud budu muset jíst pouze rýži, ale budu vedle svých dětí, pak to stačí.
Přemýšlíte o nich hodně před vaši novou prací?
Dnes si můžu vybrat. Pracuji, protože táta musí chodit do práce. Pracuji pořád. Ale, já se vracím k tomu, co jsem řekl předtím: je velmi obtížné říci, že je to jen práce: to je podvod. To je prostě skvělá práce. Je to jemný odraz.
Opravdu věříte, že lidé vědí, kdo jste?
Opravdu věřím v sebevědomého člověka, který říká, že je to idiotství. Někdo jednou napsal v časopise, že cena Martin Fierro za Yaga mi byla udělena ze soucitu, protože jsem měl rakovinu. Nikdy na to nezapomenu. Pokaždé, když se semnou ten člověk setká, až do mé smrti ho budu hnát.Protože je to hloupé. Na kolenou by měl žádat o odpuštění od kohokoli, kdo má rakovinu, toho, kdo tímto způsobem chrání práva. Ujišťuje, že se omluví v příštím čísle, donutí svého redaktora nebo ne, na tom nezáleží. Dnes si mohu dovolit stát před každým, bez ohledu na to, kdo to je, protože už jsem v tom věku, a kromě toho mám dost těžkou ruku, abych někomu vyrazil zuby pro kohokoliv, kdo kreslí, kreslí něco čím chce ponižovat. Se stejnou laskavostí, se kterou jsem pohladil hlavu svých dětí než jsem šel spát. To je sekvence, myslím.
Je třeba zlomit led strachu.
Cítíte se jistější jako herec nebo jako zpěvák?
Opravdu si myslím, že je to jako houpačka, a já jsem uprostřed mezi svou absolutní nejistotou a svou absolutní důvěrou. Někdy jeden vyhraje, jindy jiný: Snažím se vybrat, ve kterém okamžiku v mém životě je lepší se zastavit. Chci být dobrým příklad pro své děti, jakým byl pro mě můj otec. Když natáčím v televizi, v jakékoliv budově, které zde vidíte, je tu někdo, kdo je sám a sleduje příběh, který ten chlap chce vyprávět. Způsob vyprávění příběhu se postupně promění ve vaši firemní identitu.
A jeho temná stránka?
Nejsou žádné temné stránky. Nechci temné stránky.
Proč nahráváte tato témata a proč se Sony?
Tato témata se mi vždycky líbila. Znám lidi, kteří jsou zaneprázdnění tímto diskem. Jde o video na Vevo – píseň Stand by me, kde jsem se svým psem. Raději požádám o odpuštění než o povolení. Pokud se musím omluvit za nahrání disku, ano, můj bože. Disk je velká radost. Žádná společnost se nezaváže vydat disk, protože to považuje za vtip. Víte, co mě nadchlo? Všichni si stáhli rukávy a všichni přispěli, od prvního do posledního.
Co vás fascinuje?
Je třeba rozbít led strachu. Život jednoho dne skončí. Na poslední chvíli by měl člověk říci něco, co mu dá mír. Poslední slova mého dědečka byla adresována mé babičce a řekl jí „děkuji za všechno“. Pohladila ho po čele a on zemřel. Je po všem. Nezbývá nic neúplného.
Máte něco neúplného?
Ne. Mám sen. Ale nic neúplného. Hodně snů.