Rozhovor z Nového Zélandu
Nemysleli jste si, že vás na rozhovor z Nového Zélandu nechám čekat celý týden, že ne? Neměla jsem to totiž v plánu. Jakmile jsem se dostala k překladu, hned vám ho servíruji. A opravdu můžu potvrdit, že jsme se alespoň trochu dozvěděli další informace z této cesty. Ještě jeden takový z Austrálie, a máme o tomto pobytu docela ucelený obraz:
Facundo Arana na Novém Zélandu
Setkání se konalo v hotelové hale v srdci Aucklandu. Byl tam, vyzařoval charisma, přivítal se s krajany, kteří ho na cestě poznali a s každým z nich strávil několik minut. Byl uvolněný, fotil se, vtipkoval o maté, které ho ráno zahřívá.
Začali jsme mluvit o hudbě, jedné z jeho velkých koníčků. V hudbě vyniká v žánru jazzu a blues. Jeho vášeň pro hudbu je velmi osobní, stejně tak i jeho dobrodružná stránka, která se bezpochyby začala rozvíjet poté, co v mládí porazil smrt a to ho povzbudilo, aby se vydal kolem světa a vyšplhal na vrchol Mount Everestu. Konec konců, toto je Facundo Arana, člověk, který si užívá života, a nemůžete s ním jen mluvit, protože po každé otázce následuje reflexe, která hovoří o rodině, o vlasti a touze žít celý život.
„Uplynulo mnoho let, než pochopíte, jak chcete žít své dny na Zemi. Když zemřete, nikdo s vámi nebude v hrobě, dají vás tam, dokonce i bez šatů, a pošlou vás hluboko do podzemí, kde ztratíte i tělo své tělo; proto si člověk musí zvolit, jak bude žít tento život, a já ho chci žít s vášní, adrenalinem a touhou. Vyberu si takový život a pokud se mi chce někdo postavit a říct mi, že bych takhle žít neměl, nechte ho to zkusit.“
Znalec světa, cestoval po světě „ale nedobrovolně, neplánovaně“, a odcestoval také do Číny, Nepálu, Venezuely, Madagaskaru, Mosambiku, Jižní Afriky, Ruska…“Ještě jsem nebyl v Kolumbii, ale asi tam jednou vyrazím“ – říká.
Ptám se na místo, které je pro něj to nejkrásnější na Zemi a jeho modré oči se rozsvítí: „Nejkrásnějším místem na Zemi je pocit, pocit, že když jste na velmi krásném místě, víte, že se máte kam vrátit a že to nejkrásnější místo na Zemi je ve vašem domě, nebo tam, kde jsou vaše děti, manželka nebo váš přítel…je to nejkrásnější místo na světě.“
Nejlepší chvíle na světě?
„Když jste například na vrcholu Everestu a uvědomíte si, že se máte kam vrátit a koho obejmout, že je tu někdo, komu chcete něco sdělit, je tu někdo, s kým se můžete o něco podělit, dokonce i sami se sebou. Celý svět je sám o sobě krásou.“
Cesta na druhý konec Země.
Když byl pozván argentinskou cestovní kanceláří, jeho duch hledající dobrodružství ho přimělo připojit se k projektu na neobvyklé turné, které bylo blízké jeho osobnosti a jeho zkušenosti. Sdílel ho s více než 30 cestovateli, kteří ho doprovázeli na 14denním výletu na Nový Zéland a Austrálii.
„Bylo mi řečeno, že se mnou chtějí něco podniknout, souhlasil jsem: „uděláme balíček, který nám umožní cestovat do různých částí světa.“ Bylo mi řečeno, že naplánovali výlet na Nový Zéland, řekl jsem: ukažte, trochu jsme to vyladili, takže to není tak strojené, ale uvolněné, takže mezi exkurzemi si můžete posedět v parku, pít maté, relaxovat. Řekl jsem, že pojedu s Mariou, mým společníkem a turné bylo nabídnuto k prodeji a všechna místa byla vyprodána. Tento výlet si velmi užíváme.“
Jeho cesta začala v Rotorua, rodném městě Maurů, známé svou geotermální činností, která dodává charakteristický zápach, stejně jako jeho gejzíry dosahující výšky 30 metrů a barevná jezera, jako je Wai O Tapu, kde můžete pozorovat krásné odstíny, které vytvořili minerály, skutečné umělecké dílo, kalu s vařícím jílem a hlavně rituály dědiců válečníků minulosti.
„Jsem naprosto uchvácen krajinou Nového Zélandu, viděl jsem gejzír poprvé ve svém životě, nevěděl jsem, jaká to bude příležitost vidět jeskyni Waitomo, bylo skvělé jít do Rotorua, ten zápach mě nevadil protože pochází ze země, není to ten co je v koželužně, kde to je to vůně smrti. Toto je vůně života na Zemi, to nás všechny zajímá. Všechny tyto věci mě fascinují.“
Jako každý dobrý cestoval si vyfotil Hobbitín, letěl vrtulníkem na Bílý ostrov, kde osobně ocenil jednu z mála dostupných sopek na světě, obdivoval zářící housenky v jeskyních Waitomo, a to vše, aniž by ztratil dobrou vůli vůči svým společníkům, které neustále bavilo se s ním fotit a žádat ho o autogramy.
Když jsem se zeptala na jeho dojem na Nový Zéland, podíval se z okna a poznamenal: „Podívejte, neslyšeli jsme ani pípnutí, protože tu sedíme. Všimla jste si? Jediné pípnutí, které jsem slyšel byla píšťalka z trajektu, která signalizovala plachetnici, která se pohybovala nepravidelně, zjevně měla nezkušeného kormidelníka. Trajekt mu dal dvě krátká pípnutí, aby upoutal jeho pozornost. Poté jsem neslyšel jediné pípnutí… ani od chvíle, kdy jsem sem dorazil, neslyšel jsem hlasy. Lidé tu jsou nejlaskavější a hrdí na svůj Nový Zéland a já jsem se dozvěděl, že Nový Zéland je třetí zemí s nejmenší korupcí na světě, takže si jen představte, že jsem tady a neměl bych být neustále v pohotovosti, cítím že si nikdo ode mě nic nebere… takové věci mě těší, je to škoda, že to tolik přitahuje mou pozornosti, ale jsem velmi rád, že vím, že je to možné, je to možné.“ Usmál se.