Rozhovor pro časopis Clarin
Minulý týden jsem vám slíbila překlad rozhovoru pro časopis Clarin, který Facundo poskytl minulý týden. Rozhovor se opravdu objevil, a já jsem tu s jeho překladem už dnes. Tak, aby jste si ho vychutnali ještě před nedělní aktuálkou.
Facundo Arana se nevyhýbá debatě o svobodě projevu, potratech a feminismu
Přišel na pláž velmi brzy, jako každý den. Každé ráno se objeví Facundo Arana a jeho tři děti na této pláži v Mar del Plata, poblíž Majáku. V této hodině je na místě, kde vládne otevřené moře, jen málo lidí, a vlny jsou volány, aby se přizpůsobili surfům.
Je už poledne, ale přesto zvoní ticho a zní jen hukot vln. Někdy jsou slyšet hlasy, ale ne mnoho. Lidé možná přijdou později a bude to tu hlučené. V této době ale už odešli.
Požádá o kbelík s vodou v baru na pláži, než přijde před kameru, navlhčí si vlasy ledovým obsahem. Stejně tak, jako to má jeho postava ve hře, když se chystá vyfotografovat most v Madisonu. Je to osvěžující. Ale, teď je to on sám, Facundo Arana, nás vyzývá k rozhovoru na terase v písku, poblíž pobřeží.
Teď je to on a ne Robert, fotograf National Geographic, od úterý do neděle s Francescou (její roli hraje Araceli Gonzalez) v představení Madisonské mosty v divadle Amerika.
Jak obvykle probíhá váš den v Mar del Plata?
Skončí představení a já jdu domů. Když se vrátím, děti už spí a já se trochu najím. V 7 hodin ráno zvoní budík. S Mariou chceme, aby naše děti měli obvyklí život pro jejich věk. Mají lekce surfování, a potom lekce na skateboardu. My s Mariou máme také lekce surfování. Jsme na „stejné vlně“. A, samozřejmě ve tři hodiny odpoledne se již vracíme domů. Tam děti jezdí na kole, jíme večeři, pijeme maté, povídáme si…to je všechno a je to velmi zábavné, je velká radost být součástí toho všeho.
Některé odpovědi zvažuje. Nakloní hlavu a na několik sekund se zastaví. „Svět je dnes velmi složitý. Vidíme spoustu nelibosti a agrese“ – řekl. A potom minutu mluvil o tom, co nedávno řekl o své bývalé přítelkyni Isabel Macedo: „Jsem za ni velmi šťastný, jsem rád, když se žena stane matkou, protože potom skutečně naplňuje samu sebe“ – řekl. Jeho slova byla kritizována, nejvíce ze strany herečky Muriel Santa Any, která se přiznala, že byla na potratu.
Vidíte v tom odpor?
Začali jsme mluvit o násilí, o potratech, o feminismu. Ale, sakra, zůstaňme u toho, co jsem řekl. Poslal jsem polibek ženě, která byla v mém životě velmi důležitá, a řekl jsem, že se naplňuje jako žena a jako člověk, protože potkala svou lásku a může se stát matkou. Ano, ona naplnila samu sebe. A realizovala se v mnoha ohledech, v její kariéře. Musím to vysvětlovat? Uvědomil jsem si, že nic není potřeba vysvětlovat. Nedovolil jsem, aby se to stalo mediální bitvou bláznů. Odstoupil jsem stranou.
„U nás doma nemáme žádný problém s machismem nebo feminismem. V mém domě jsme si všichni rovni. Nádobí myje ten, kdo sedí blíže ke dřezu, nebo ten, kdo je o to požádán. A my všichni máme touhu. V čem je problém? Nemůžu se hádat s lidmi, kteří mě kritizují a projevují se ještě víc neúspěšně než já.“ - vysvětluje. Nebyli to moje projevy, které byli neúspěšné, ale jejich podání na Twitteru. Je mi 45 let, a vím co chci. Nevěnuji tomuto tématu mnoho.“ – ujišťuje.
Máte svůj vlastní postoj k potratům?
Pro mě je život posvátné území, ale domnívám se, že diskutovat o legalizaci potratů, je koneckonců potřeba, a analyzovat každý případ. Abych to pochopil, neposlouchám feministky nízkého myšlení, ale skutečné feministky, jako je Florencia Etchvess, to ona retweetla video, kde Favaloro mluví o nutnosti legalizaci potratu. A je dobré, když lidé, kteří znají lidi, mluví. Feminismus musí být opatrný, aby zabránil tomu, že ho fundamentalistické křídlo nepohltí. Při všech nesmyslech mi Muriel řekla, požádala mě, abych mluvil o legalizaci potratu. Tak promluvme. Jak je důležité to udělat, jestli to je něco, o co ona žádá správné. Po strmých prohlášením jako: „Podporuji tě, teď je na mě, abych tě objala“…Vy jdete…Pojďme se bavit o vážných věcech, o základních otázkách. Feminismus je mnohem více než čtyři ženy, které píšou hrubě.
„Nezáleží na tom, jak se staráte o dům, vždycky se tam dostane prach a musíte ho vyčistit“ – toto je metafora, která shrnuje fakta – „Jsem herec“…omlouvá se, když lidem připomíná jiný případ, když se ocitá v centru mediálních sporů: „Začínám rozumět této hře“, vysvětluje.
Téma Julio Chávez: „To co se stalo ve Farsantes, jsem nechal za sebou, v tu danou chvíli. Bylo mi na pracovišti nepříjemně, a když se to stane, jdu dál“ – tvrdí. „To byl jediný okamžik, když jsem se necítil vůbec dobře, a odešel jsem. Pokud o tom chce někdo kecat, nechť plní stránky, je to jejich věc. Já své stránky vyplňuji jinými příběhy.“
Téma Araceli: „Měl jsem s ní neshody, výměnu názorů. Ale není možné hrát představení, když se jedem druhému vrháte do náručí, protože každý večer se díváte jeden druhému do očí. A já musím dokazovat lásku jí a ona mě. To by bylo nemožné, to považuji za bláznovství. A ona není hloupá. Je to okouzlující žena a dobře se spolu bavíme.“ – přiznává. „Nemáme žádné problémy, ty, které byly výlučně spojené s prací byli, nejsou to osobní problémy“ – dodává.
„Štěstí tvá jen sekundu. Je to jiskra, není to plamen. Některé jsem vynechal. Další – ne“ – říká. Mluví o faktoru, který mu také pomohl stát se tím, čím je. „Chvilkový vítr nefouká celý váš život“ – dodává.
Vzpomínáte si na nějakou z těchto sekund štěstí, kterou jste vynechal?
Ve chvíli, kdy jsem se setkal se saxofonistou v metru Corrientes a Callao, zavolal mě, abych si s ním šel zahrát. A já jsem místo toho abych utekl, ho následoval. A to mě přimělo, abych se podíval na „svou“ stanici. A tato chvíle rozdělila můj život na „před“ a „po“.
Jeho stanicí se stala stanice Puyreredon, na lince D. Bylo mu 20 let. Další jiskra štěstí byla, když ho Betiana Blum pozvala na divadelní zkoušku. „Přišla k mé máme na masáž. Měl jsem problémy s lymfomem. Máma jí o mě řekla, že se mi líbí hrát“ – vzpomíná Facundo. „Pak mě Betiana vyprávěla o castingu pro kanál 13, a já jsem na něj šel“ – opakuje a odtud začíná cesta na vzestup. „Jsem hluboce náboženský člověk“ – říká a uznává, kdo a co mu pomohlo jít tímto směrem. A za to, děkuje Bohu.
Když mluvíme o lymfomu, odkazuje to na Hodgkinovu chorobu, kterou onemocněl ve věku 17 let, v páté třídě. „Moje máme začala s akupresurou a shiatsu. Víte, jak začala? Dělala mi masáž nohou, když jsem procházel chemoterapií. Když viděla, jaký to má na mě vliv, začala to studovat a udělala skvělou kariéru. Předtím byla hokejistkou. „ – vypráví o své matce, která pravděpodobně v této sezóně přijede do Mar del Plata na několik dní za svými vnoučaty. Jeho otec byl soudcem. „Od úředníka až k soudci, celou cestu“ – říká o svém otci, který byl právníkem. Učil zákon o moři, zemřel před rokem. „Osoba s bezvadnou pověstí. Jsem na něj hluboce pyšný-„ – ujišťuje jeho jediný syna, bratr tří žen. (Jedna je operní pěvkyně a učitelka klavíru, druhá – fotografka, a třetí – „nádherná starožitnost“, žije v Ženevě).
Ve své první divadelní sezóně v Mar del Plata Facundo tvrdí, že se těší výsledné kombinaci mezi prací a rodinou. „Žiju v přítomnosti, je to jako sen.“
Představení, kde hraje s Araceli: „Tento příběh, kdyby ho takový někdo neměl, pak by mohl mít“ – říká o hře, vypráví o tom, jak „něco vyvstává a všechno v hlavě se mění“.
13. dubna v Buenos Aires měla hra Madisonské mosty premiéru. Stejné obsazení herců, kteří debutovali v divadle America v Mar del Plata, hráli také v Buenos Aires v ulici Corrientes a Luro. Krásný příběh, naplněný poezií povzbuzuje velkou část publika, aby na konci každého představení tleskali. Ve hře, inscenované společností India Romea hrají hlavní role Araceli Gonzalez a Facundo Arana. „Dějiny čisté lásky“ – tak to definuje Facundo.
Co máte společného s vaši postavou Roberta, fotografa National Geographic?
Rád hodně cestuji, vidím různé obrazy života, chodím bos na horkém písku, rád se ptám, rád poslouchám. A to je hlavní věc pro fotografa.