I když to v minulých týdnech nebylo úplně jisté, dnes už to jistě je. Madisonské mosty oficiálně skončily! Derniéra proběhla opravdu dne 22. října ve městě Lujan, a i na posledním představení se hrálo před vyprodaným hledištěm! Facundo se samozřejmě rozloučil prostřednictvím twitteru s celým týmem i s diváky. Já jen připomínám, že se první představení odehrálo v dubnu 2017! Hrálo se tedy přesně 1 rok a 6 měsíců:

"Vážení přátelé...! U všeho někdy nastávají konce. U Madisonských mostů to bylo dnes večer v Lujan před plným sálem...! Děkuji všem svým kolegům...! Děkuji každému z vás, kdo nás doprovázel od dubna 2017...pracovali jsme s pozoruhodným týmem, nechávám vše na osudu. Jsme šťastní! Až do příště! Opona!"

A jak to tak bývá, když něco končí, něco nového začíná. Už internetem kolují zvěsti o tom, že se s Facundem počítá do nového divadelního představení! S nápadem přišel producent Madisonských mostů, producent Javier Faroni a Facu už údajně dostal i scénář hry. Mělo by se jednat o hru s názvem "Milostné dopisy" (Love letters) od amerického spisovatele A. R. Gurneyho. Hlavní ženská role, byla opět nabídnuta Araceli Gonzalez, ale ta ihned odmítla. Další jméno, o kterém se uvažovalo byla herečka Valeria Lynch. I ta, ale údajně nabídku odmítla. V současné době se tedy hledá hlavní představitelka této hry. Představení, by se pak mělo odehrát v Mar del Plata. Ovšem, kdy a s kým přesně, to se teprve uvidí. Podle všeho se ale s Facundovou účastí počítá!

Po finálním ukončení divadelní činnosti Facundo samozřejmě nesedí doma. Opět ho máme tento týden na cestách! V sobotu 27. října vyrazil do Kolumbie, kde vystoupil jako řečník při 25. výročí INDER. Což je institut pro sport a rekreaci sídlící v Kolumbii.
Zatím není moc materiálu k dispozici, určitě se něco objeví příští týden. Prozatím se tady podívejte na pozvání od Facunda, které točil ještě před odjezdem, a v galerii na fotky. Překlad videa zní takto:

"Dobrý den, vážení kolumbijští přátelé! Jmenuji se Facundo Arana, a rád bych vám řekl, že dne 27.10 2018 v 17:00 vystoupím na 25. výročí IDERu v Suramericana Plazoleta. Budu na vás čekat. Nenechte si to ujít."

Když se vrátíme ještě na skok do minulého týdne, tak připomenu setkání s hudebníkem a Facundovým dobrým přítelem, se kterým pracoval na svém albu, Chinem Asencionem. Oba se setkali minulý víkend na nácviku dětské kapely TWI5TER. Na fotky se podívejte v galerii:

Minulý týden jsem také zapomněla zmínit narozeniny Facundových kluků! Yaco a Moro v pátek 19. října oslavili již 9. narozeniny! Oslavy u Facunda jistě proběhly i v neděli 21. října, kdy se v Argentině slavil Den Matek!

Vracíme se zpět k mexické minisérii, která nakonec dostala jméno "El Jardín De Yeso" (Sádrová zahrada). Vracím se k ní hlavně proto, protože je venku první teaser či upoutávka, pokud chcete. Můžete se tak podívat na prvních 8 minut, této velmi napínavé série, která už jistě velmi brzy odstartuje na televizních obrazovkách v Latinské Americe.
Přináším vám také podrobný děj této série, který se konečně objevil. Podle první upoutávky se mi zdá, že má Facundo dotočeno, a na další natáčení se do Mexika vracet nebude. Ale stále nic není jisté. Za tři dny toho každopádně natočil spoustu! Na sérii se také podílel hudebně, jak už jsem jednou říkala. Už v upoutávce si můžete všimnout klavírního podkresu, který patří právě Facundovi:

Děj: Manuel (Facundo) je policista, který svou práci bere jako svou vášeň. Dělá vše pro to, aby odhalil případy genderového násilí. Je synem bývalého vojáka, který si ani na smrtelné posteli nepřizná, jak špatně se choval ke svým synům. Je unavený z jednotlivých policejních případů, ale rozhodne se zabývat jedním zvláštním případem: případem sochařky jménem Victoria (Monica Ayos). Tato žena věřila sama sobě, měla sny, ale postupně o všechny přišla. Stala se obětí agresivního manžela, netrpělivého, žárlivého muže schopného jakéhokoliv fyzického a psychického násilí. V zoufalé touze normálně žít zabije svého manžela, aby to peklo ukončila. Tělo ukryje.
Její případ je svěřen Manuelovi, ale aniž by si to uvědomoval, uteče s ní a jejím synem. Dokonce bude považován za jejího komplice v případu vraždy. A to všechno jen proto, aby odhalil tajemství sochy, kterou má Viktoria na zahradě. Victoria ví, že je vinná, ale kvůli záchraně vlastního života a života jejího syna udělá cokoliv. Má odvahu bojovat, nevzdává se, i když bude muset znovu zabíjet. Manuel musí dopadnout ženu, kterou miloval, i když musí čelit boji o přežití.

Jak to vypadá s Madisonskými mosty? Minulý týden se bohužel pro nemoc Araceli, museli představení zrušit a přesunuli se do tohoto týdne. Hrálo se od středy 17. října a bez přestávky se pojede až do zítřejšího dne, do pondělí 22. října. Kde, by se ve městě Lujan měla uskutečnit derniéra. Ovšem, není to jisté. Data se opět můžou změnit!

Kromě divadla, Facundo stihl tento týden ve středu, natočit další televizní rozhovor pro pořad Andino y El País, který vedou manželé Guillermo Andina a Carolina Prat. Jde o pořad, který se snaží podporovat různé organizace a lidé s postižením. Společně s Facundem byli do pořadu pozváni dva členové nadace Granja Andar, která rozvíjí potenciál u postižených osob, ať už prostřednictvím práce, kultury, sportu nebo rodinných vazeb. Video zatím nemáme k dispozici, ale můžete se podívat do fotogalerie na fotky z natáčení:

18. říjen speciální datum, nejen pro mého věrného fanouška, který dnes slaví narozeniny. Ale i pro mě osobně, protože tyto narozeniny můžeme oslavit všichni dohromady, a to prostřednictvím Facunda.
Moje milá Majko, k tvým dnešním narozeninám opět speciální rozhovor. Opět vybrán tak, aby se líbil hlavně tobě! Rozhovor je z roku 2014, z doby kdy natáčel seriál Noche y Dia, z doby, kdy vydal své první album - Salir a Tocar. A kdy se nejvíc věnoval hudbě. Pro naší oslavenkyni jistě to pravé čtení.
Majko, všechno jen to nejlepší k dnešním narozeninám! Hlavně hodně zdraví protože je to nejdůležitější! Ale samozřejmě přeju ti štěstí, lásku, spoustu dobrý filmů, úsměvných momentů u studování Facundova života a všechny vyplněné sny. Děkuji, že jsi součástí této stránky, a doufám, že ji součástí budeš i nadále! Víc už nechám říct Facunda, nejen prostřednictvím rozhovoru, ale také prostřednictvím videa. Které, je samozřejmě nachystáno, jako každý rok. Užívej si svůj den! :)

„Stát se vypravěčem příběhů“ – to je to nejlepší, co se mi v životě stalo

„Znáte mnoho hrdinů bez meče?“ – zeptal se Facundo Arana na cestě do šatny s novinářem La Nacion. Na několik vteřin se podívá na překvapenou tvář zpravodaje a odpoví: „Luis Agote – byl jedním z nich. Bude třeba revidovat naši galerii hrdinů a přidat tam ty, kteří by tam měli být. Nikdy v životě nenařizovali svým lidem, aby se přidávali k útoku.“ - dodává herec před zahájením rozhovoru o vynálezci krevních transfuzí, díky niž jsou každý den zachráněny tisíce životů. Mnohem dříve, než dokončil svůj příběh, je zřejmé, že jeho nadšení z tohoto tématu se týká onemocnění, kterým trpěl jako teenager a jeho boje od té doby. Vše pro to, aby lidé pochopili potřebu darování krve…

Vyléčení lymfomu, změnilo to váš život?

Lidé často mluví o tom, co nezažili, ale já jsem to zažil. Někteří lidé mají lymfom, jiní mají rakovinu pankreatu, jiní dostávají infarkt nebo se nabourají s autem a přežijí. To se v životě děje, je to skutečnost, a změní to váš život, je to relativní. Každou osobu to změní jinak. Byl jsem vděčný z celého srdce za to, že mám lymfom, že ho nemá můj otec, matka nebo jedna z mých sester. Vím, že litují, že to není naopak. Tím chci říct, že tato nemoc dokázala, že v mé rodině existuje sekvence, která nikdy nebyla přerušena. V mém domově, se svou ženou a dětmi se snažím zajistit, aby tato sekvence byla zděděna a zachována.

Když jste se vyléčil, začal jste hrát na saxofon v metru a pak jste se stal hercem. Dělal jste to, co se vám líbí.

Ve věku 17 -18 let máte spoustu snů. Chtěl jsem být vším. Právníkem, stejně jako můj otec, ale nechtěl jsem celý den sedět v kanceláři. Ale chtěl jsem být také hudebníkem, hercem, saxofonistou, závodníkem, vším.

Něco z toho se podařilo. Jste spíše horlivý člověk. Hrajete, hrajete hudbu, extrémní sporty…

Skutečnost, že jsem herec mi dává hodně. Létání vrtulníkem, skok padákem, jízdu na motorce. Ale nejlepší věc, která se mi v životě stala, bylo to, že jsem se stal vypravěčem příběhů. Jako teenager jsem nevěděl, že chci být hercem. Ale strom padl tam, kam spadnout měl.

Máte strategii, jak dosáhnout toho, co v životě chcete?

(zavrtí záporně hlavou) To je to, co mě naučila bolest. Dnes je dnes. V současnosti jsem nejšťastnějším mužem na světě. Vím, že zítra může zazářit blesk a bouře povstane. Ale dnes shromažďuji sílu, takže v okamžiku, kdy tato bouře nastane se ohlédnu a řeknu: „Přejdi“. Ne, nemám strategii k dosažení toho, co chci. Měl jsem štěstí, že jsem dosáhl všeho, o čem jsem snil. Ano, nemám sen ve kterém bych chtěl letět na Pluto. Sním o možnostech, jako je jízda na třímetrové vlně.

Nebo vydat album jako hudebník, jako jste to teď udělal se Salir a Tocar.

(Směje se) Kolikrát jsem slyšel hudebníky říkat: „Já chci jít ven hrát!“ Ale nikdy jsem nepochopil, proč nikdo nevydal disk s takovým jménem. Proto jsem dal mému disku takové jméno, které vyjadřuje obecnou touhu. Právě tuto touhu, kterou si plníme v naší práci a chceme ji v budoucnu dělat.

Takže projekt se nezastaví na jednom CD.

Ne, samozřejmě. Právě teď děláme na vlastních projektech, ale vždy se stejnou myšlenkou: jít ven hrát. Jeden den – před 30 lidmi v hospodě, další den – před 30 000 v Luna Parku, pokud je to možné. Mimo to jsme dvakrát vyprodali halu La Trastienda a bylo to úžasné. Taková místa jsou symbolická, protože existují kapely, které hluboce obdivujete. Vidíte se tam a hrdě si říkáte: „Podívej se, kde jsi!“

Kdyby jste si měl vybrat, vybral by jste si hudbu nebo herectví?

Nemohl bych si vybrat. Pro mě jsou to neoddělitelné věci. Jsem herec a jsem hudebník. Vlastně jsem víc než to. Jsem člověk, který maluje, ale nemůže se nazývat umělcem, jsem surfař, kterého nelze považovat za surfaře protože se neúčastním profesionálních soutěží. Píšu, ale nezveřejňuji knihy. Dělám to po celou dobu.

Právě teď hrajete v seriálu „Noc a den“ to trochu zpomalí vaši touhu dělat hudbu. Ne?

Je omezena na víkendy. Naštěstí je moje kapela Blue light orchestra skvělá. Pokračují ve zkouškách. Dizzy Espeche, který to vede, a všichni ostatní, kteří do ní přispívají, jsou skuteční mistři. Jsou velmi připraveni. S takovými členy si mohu dovolit vystoupit, když se chystáme na jeviště.

Práce v El Trece vám poskytuje čas na rodinu?

Vždycky. Bez ohledu na to, vždycky si najdu čas pro své děti, když potřebují otce, a pro ženu, když potřebuje manžela.

O vašem rodinném životě je toho málo známo. Jak trávíte čas s dětmi?

Dělám jednoduché věci, jako když je třeba vezmu do školy. Snažím se najít takové momenty, abych s nimi sdílel okamžiky tepla. Můžeme celý den strávit spolu. Nebo se stanu členem jejich triků. Žijeme naproti jezeru, kluci rádi chytají ryby. Chytám je s nimi a potom tam ryby vracíme. Teď sbírají pulce do velkého akvária. Čekáme až vyrostou, aby se z nich staly žáby. Dospělí mají možnost dělat to tak, aby dětem s vámi bylo dobře a šli do postele s úsměvem.

Co děláte, když jsou moc rozmarní?

Všechny děti jsou rozmarné. Neexistuje žádný rodič, jehož dítě by nebylo rozmarné.

A jak to zvládáte?

Někdy trpělivě. Někdy žádám pomoc od mé ženy, aby je odnesla, protože v tu chvíli nemám žádnou sílu. Tady chápete, jaké štěstí je mít manželku, jako je ta moje, je krásná, je matka. Bůh mi poslal velkou matku pro mé děti. Myslím, že jsem udělal něco správného.

Na jaký zákon, by jste chtěl své děti upozornit?

Ve škole jsem požádal, aby byli očkovaní. Chtěl bych, aby se naučili některé věci, které se potřebují naučit. A každý den se vracely se stejným úsměvem, s nímž je každou noc opouštím. Jen chci, aby žili v radosti. Pokud si nevyberou smutek, ale i v tom je budu podporovat.