Facu, měl tento týden možnost opět se hodit do gala! A to doslova. Ne, tak často viděný, byl Facu v černém obleku po boku Marii, která opět oblékla bílé šaty. Společně se objevili na slavnostním ceremoniálu pro nadaci FUNDAMI (Fundación del Hospital materno Infantil). Tato nadace, poskytuje technickou a finanční pomoc svobodným matkám a jejich malým dětem. V pondělí 29. ledna tato nadace slavila 20.výročí svojí existence:

Hra Madisonské mosty opravdu slaví úspěch na všech frontách, nejen ten divácký, ale možná již brzy bude slavit i cenový. Madisonské mosty, byli nominováni na divadelní cenu Estrella de Mar v těchto kategoriích:

- Komedie/Drama (Madisonské mosty)
- Produkce (Javier Faroni)
- Hlavní protagonistka v komedii/dramatu (Araceli Gonzalez)
- Hlavní protagonista v komedii/dramatu (Facundo Arana)

Slavnostní předávání cen se uskuteční příští týden 5. února. Připomenu, že Facu tuto cenu dostal za představení "En El Aire".

Když trochu vzpomínáme na různá divadelní představení, připomenu ještě jedno a to představení Poder se Puede, ve kterém hrál Facu po boku Nicolase Scarpina v roce 2009. Proč to připomínám, je prosté. Tento týden, a to přesně v pondělí 29. ledna se tito dva spolu sešli na charitativním tenisovém zápasu pro nadaci Baccigalupo. Tato nadace se zabývá zlepšováním kvality života zdravotně postižených pomocí sportu. Pánové si zahráli proti sobě, nikoliv spolu. Podívejte se na ukázku ve videu a potom také na fotky:

Možná se nám opět schyluje k novému rozhovoru a také k novým fotkám. Napovídají tomu nově nafocené fotky na pláži pro časopis Style. Pravděpodobně to bude rozhovor i s Mariou, protože i ona se objevila na fotkách. Podívejte se, jak to vypadalo při přípravě na focení:

Facundo má v Mar del Plata čas i na nějaký ten adrenalin. Živě nám na twitteru vysílal svůj let letadlem. Přibližně 14-ti minutový průlet na který se můžete podívat i teď. Je tam nádherně vidět jeho nadšení, hlavně v 11-té minutě:

Facundo v Mar del Plata tráví už skoro měsíc. V prvních týdnech, jsme to brali spíš z té pracovní stránky. Spousty rozhovorů, spousty článků, spousty sportovních akcí. Dnes to vezmeme trochu z rodinného pohledu.

Facu se totiž různých akcí, pořádaných v Mar del plata neúčastní vždycky jen sám. Dobrou příležitost zapojit celou rodinu měl minulou sobotu 20. ledna. Konala se každoroční akce s názvem #VeranoEnMc, pořádaná společností McDonalds Argentina. Tato událost se snaží popularizovat rodinné sporty. Je tedy jasné, že Facundo přivedl celou svou rodinu a ochotně pózovali fotografům. Podívejte se na fotky v galerii:

Kdo, by si myslel, že se Facu teď věnuje pouze divadlu a sportovním akcím, toho vyvedu z omylu. Ani na svou milovanou hudbu nezapomíná! Ano, je tomu tak. V pondělí 22. ledna Facundo se svou kapelou TBLO vystoupili v Espacio Clarin v Mar del Plata. Vstup byl zdarma! Facu, na tento koncert natočil i pozvánku:

Na koncertě se objevili písničky jak z debutového alba, tak z alba "En El Aire". Během písně "Do you love me" se na pódiu objevila celá Facundova rodina. Máme k dispozici celý koncert, na který se můžete podívat na youtube a poté na fotky v galerii:

Ale co bylo na tomto koncertě nejzajímavější, to je Facundova ochota pomáhat lidem. Facu se před koncertem seznámil se starším mužem, který hraje na ulici na saxofon. Facundovi se jeho hra velmi líbila a pozval tohoto muže na svůj koncert. Ukázalo se, že tento muž musel kvůli finančním problémům nedávno prodat svůj saxofon. Facundo se na nic neohlížel a bez problému mu dal svůj saxofon. Facu nechtěl, aby se o tomto jeho dobrém činu vědělo veřejně, prozradila to jeho kolegyně z kapely Natalia Castelli, která řekla, že by se o tomto mělo vědět. Tohoto muže můžete vidět ve výše daném videu v čase 1 hodina a 1 minuta.

Facundo se opravdu nachází ve správný čas na správném místě. Zatímco v Buenos Aires měl jeho zatím poslední film Adios Querido Pep premiéru už loni v září. V Mar del Plata se uskutečnila až tento týden, ve středu 24. ledna. Před promítáním Facu vystoupil s proslovem, před shromážděné diváky, kteří se přišli na film podívat:

"Představuji film poprvé v životě. Nemůžu tomu uvěřit. Pokud se podílíte na nějakém projektu, zpravidla jste na něj pozván. Někdo se k vám otočí a říká: "Poslouchejte, chceme, aby jste se zúčastnil."

V roce 2015 jsem spolupracoval s Florencií Raggi v seriálu Noche y Dia, vysíláno na El Trece. Všichni jsme tam pracovali s velkým odhodláním. Flor mi řekla, že je pozvána, aby hrála ve filmu Adios Querido Pep. Scénář ji připadal skvělý. Domnívala se, že takový příběh je obtížné vyprávět, ale rozhodla se, že má šanci se na tom podílet. Po nějaké době se zmínila, že je všechno připraveno, jen že režisérka nemůže najít herce, který by hrál jejího manžela. Měl by být mojí výšky. Druhý den jsem se zeptal, jestli už někoho našli. Řekla ne. O týden později i o dva týdny později, to bylo to samé. Pořád ještě neměli tuto postavu. Celý projekt byl připraven, aby začal. Pak jsem se zeptal Flor přímo, jestli mají pro tuto postavu speciální požadavky, a řekl jsem, že můžu ve svém volném čase nahrát tyto scény pro film. Zasmála se a brala moje slova jako vtip. Druhý den jsem se k tomuto rozhovoru vrátil, a řekl jsem, že nežertuji, že to myslím vážně. Flor slíbila, že mě navrhne režisérce, jako případnou postavu, které se líbilo, jak to mezi námi fungovalo. Setkali jsme se a začala mi vyprávět příběh. Zdálo se, že je to velmi obtížné vyprávět a ukázat.
Začali jsme natáčet. Hrál jsem své scény. Ukázalo se, že je jich víc, než mi bylo původně řečeno. Jsem velmi hrdý. Producent mi řekl, že jsou velmi spokojeni s tím, jak se to všechno stalo. Film byl sestaven. Když jsem se na to podíval, pochopil jsem, že jsem scénáři neporozuměl. V té době, kdy mi byl scénář představen, mi něco uniklo. Jsem velmi pyšný. Proto vám chci snímek Adios Querido Pep doporučit. Uvidíte celý snímek, všechny herce, všechny data filmu přímo na obrazovce. Je to historie. Kdybych to měl definovat, řekl bych, že je to krásný příběh, nenáročný, stojí za to ho sledovat.
Takže uvolněte se, přikryjte se něčím teplým, protože se brzy ochladí. Děkuji moc, že jste přišli. Adios Querido Pep je mi velmi blízký. Předkládám vám ho jménem režisérky Kariny Zafiny, Florencie Raggi, Juana Palomina a zbytkem velkolepého obsazení. Podívejte se na něj. Děkuji vám všem. Skvělá věc je, že Espacio Clarin představuje takovéhle snímky.
Musím jít odtud rovnou do divadla. Jako herec, teď prožívám své nejlepší dny. Užijte si to. Obrovské poděkování týmu Espacio Clarin za přípravu takové rozmanité nabídky.
Děkuji moc všem a pusťte si film Adios Querido Pep!"

A já děkuji moc Ance, za snazší překlad!

Nesmíme zapomínat ani na divadelní představení, kvůli kterému Facu v Mar del Plata je. Facundo na nové upoutávce, ze své šatny zve diváky na představení, které jak dobře víme z posledního rozhovoru, se hraje od úterý do neděle:

Zakončím to tradičně, tak jako minulý týden. Doplněnými fotografiemi z běžného života v Mar del Plata. A tentokrát i jedním videem ze surfování:

Minulý týden jsem vám slíbila překlad rozhovoru pro časopis Clarin, který Facundo poskytl minulý týden. Rozhovor se opravdu objevil, a já jsem tu s jeho překladem už dnes. Tak, aby jste si ho vychutnali ještě před nedělní aktuálkou.

Facundo Arana se nevyhýbá debatě o svobodě projevu, potratech a feminismu

Přišel na pláž velmi brzy, jako každý den. Každé ráno se objeví Facundo Arana a jeho tři děti na této pláži v Mar del Plata, poblíž Majáku. V této hodině je na místě, kde vládne otevřené moře, jen málo lidí, a vlny jsou volány, aby se přizpůsobili surfům.
Je už poledne, ale přesto zvoní ticho a zní jen hukot vln. Někdy jsou slyšet hlasy, ale ne mnoho. Lidé možná přijdou později a bude to tu hlučené. V této době ale už odešli.
Požádá o kbelík s vodou v baru na pláži, než přijde před kameru, navlhčí si vlasy ledovým obsahem. Stejně tak, jako to má jeho postava ve hře, když se chystá vyfotografovat most v Madisonu. Je to osvěžující. Ale, teď je to on sám, Facundo Arana, nás vyzývá k rozhovoru na terase v písku, poblíž pobřeží.
Teď je to on a ne Robert, fotograf National Geographic, od úterý do neděle s Francescou (její roli hraje Araceli Gonzalez) v představení Madisonské mosty v divadle Amerika.

Jak obvykle probíhá váš den v Mar del Plata?

Skončí představení a já jdu domů. Když se vrátím, děti už spí a já se trochu najím. V 7 hodin ráno zvoní budík. S Mariou chceme, aby naše děti měli obvyklí život pro jejich věk. Mají lekce surfování, a potom lekce na skateboardu. My s Mariou máme také lekce surfování. Jsme na „stejné vlně“. A, samozřejmě ve tři hodiny odpoledne se již vracíme domů. Tam děti jezdí na kole, jíme večeři, pijeme maté, povídáme si…to je všechno a je to velmi zábavné, je velká radost být součástí toho všeho.

Některé odpovědi zvažuje. Nakloní hlavu a na několik sekund se zastaví. „Svět je dnes velmi složitý. Vidíme spoustu nelibosti a agrese“ – řekl. A potom minutu mluvil o tom, co nedávno řekl o své bývalé přítelkyni Isabel Macedo: „Jsem za ni velmi šťastný, jsem rád, když se žena stane matkou, protože potom skutečně naplňuje samu sebe“ – řekl. Jeho slova byla kritizována, nejvíce ze strany herečky Muriel Santa Any, která se přiznala, že byla na potratu.

Vidíte v tom odpor?

Začali jsme mluvit o násilí, o potratech, o feminismu. Ale, sakra, zůstaňme u toho, co jsem řekl. Poslal jsem polibek ženě, která byla v mém životě velmi důležitá, a řekl jsem, že se naplňuje jako žena a jako člověk, protože potkala svou lásku a může se stát matkou. Ano, ona naplnila samu sebe. A realizovala se v mnoha ohledech, v její kariéře. Musím to vysvětlovat? Uvědomil jsem si, že nic není potřeba vysvětlovat. Nedovolil jsem, aby se to stalo mediální bitvou bláznů. Odstoupil jsem stranou.

„U nás doma nemáme žádný problém s machismem nebo feminismem. V mém domě jsme si všichni rovni. Nádobí myje ten, kdo sedí blíže ke dřezu, nebo ten, kdo je o to požádán. A my všichni máme touhu. V čem je problém? Nemůžu se hádat s lidmi, kteří mě kritizují a projevují se ještě víc neúspěšně než já.“ - vysvětluje. Nebyli to moje projevy, které byli neúspěšné, ale jejich podání na Twitteru. Je mi 45 let, a vím co chci. Nevěnuji tomuto tématu mnoho.“ – ujišťuje.

Máte svůj vlastní postoj k potratům?

Pro mě je život posvátné území, ale domnívám se, že diskutovat o legalizaci potratů, je koneckonců potřeba, a analyzovat každý případ. Abych to pochopil, neposlouchám feministky nízkého myšlení, ale skutečné feministky, jako je Florencia Etchvess, to ona retweetla video, kde Favaloro mluví o nutnosti legalizaci potratu. A je dobré, když lidé, kteří znají lidi, mluví. Feminismus musí být opatrný, aby zabránil tomu, že ho fundamentalistické křídlo nepohltí. Při všech nesmyslech mi Muriel řekla, požádala mě, abych mluvil o legalizaci potratu. Tak promluvme. Jak je důležité to udělat, jestli to je něco, o co ona žádá správné. Po strmých prohlášením jako: „Podporuji tě, teď je na mě, abych tě objala“…Vy jdete…Pojďme se bavit o vážných věcech, o základních otázkách. Feminismus je mnohem více než čtyři ženy, které píšou hrubě.

„Nezáleží na tom, jak se staráte o dům, vždycky se tam dostane prach a musíte ho vyčistit“ – toto je metafora, která shrnuje fakta – „Jsem herec“…omlouvá se, když lidem připomíná jiný případ, když se ocitá v centru mediálních sporů: „Začínám rozumět této hře“, vysvětluje.

Téma Julio Chávez: „To co se stalo ve Farsantes, jsem nechal za sebou, v tu danou chvíli. Bylo mi na pracovišti nepříjemně, a když se to stane, jdu dál“ – tvrdí. „To byl jediný okamžik, když jsem se necítil vůbec dobře, a odešel jsem. Pokud o tom chce někdo kecat, nechť plní stránky, je to jejich věc. Já své stránky vyplňuji jinými příběhy.“

Téma Araceli: „Měl jsem s ní neshody, výměnu názorů. Ale není možné hrát představení, když se jedem druhému vrháte do náručí, protože každý večer se díváte jeden druhému do očí. A já musím dokazovat lásku jí a ona mě. To by bylo nemožné, to považuji za bláznovství. A ona není hloupá. Je to okouzlující žena a dobře se spolu bavíme.“ – přiznává. „Nemáme žádné problémy, ty, které byly výlučně spojené s prací byli, nejsou to osobní problémy“ – dodává.

„Štěstí tvá jen sekundu. Je to jiskra, není to plamen. Některé jsem vynechal. Další – ne“ – říká. Mluví o faktoru, který mu také pomohl stát se tím, čím je. „Chvilkový vítr nefouká celý váš život“ – dodává.

Vzpomínáte si na nějakou z těchto sekund štěstí, kterou jste vynechal?

Ve chvíli, kdy jsem se setkal se saxofonistou v metru Corrientes a Callao, zavolal mě, abych si s ním šel zahrát. A já jsem místo toho abych utekl, ho následoval. A to mě přimělo, abych se podíval na „svou“ stanici. A tato chvíle rozdělila můj život na „před“ a „po“.

Jeho stanicí se stala stanice Puyreredon, na lince D. Bylo mu 20 let. Další jiskra štěstí byla, když ho Betiana Blum pozvala na divadelní zkoušku. „Přišla k mé máme na masáž. Měl jsem problémy s lymfomem. Máma jí o mě řekla, že se mi líbí hrát“ – vzpomíná Facundo. „Pak mě Betiana vyprávěla o castingu pro kanál 13, a já jsem na něj šel“ – opakuje a odtud začíná cesta na vzestup. „Jsem hluboce náboženský člověk“ – říká a uznává, kdo a co mu pomohlo jít tímto směrem. A za to, děkuje Bohu.

Když mluvíme o lymfomu, odkazuje to na Hodgkinovu chorobu, kterou onemocněl ve věku 17 let, v páté třídě. „Moje máme začala s akupresurou a shiatsu. Víte, jak začala? Dělala mi masáž nohou, když jsem procházel chemoterapií. Když viděla, jaký to má na mě vliv, začala to studovat a udělala skvělou kariéru. Předtím byla hokejistkou. „ – vypráví o své matce, která pravděpodobně v této sezóně přijede do Mar del Plata na několik dní za svými vnoučaty. Jeho otec byl soudcem. „Od úředníka až k soudci, celou cestu“ – říká o svém otci, který byl právníkem. Učil zákon o moři, zemřel před rokem. „Osoba s bezvadnou pověstí. Jsem na něj hluboce pyšný-„ – ujišťuje jeho jediný syna, bratr tří žen. (Jedna je operní pěvkyně a učitelka klavíru, druhá – fotografka, a třetí – „nádherná starožitnost“, žije v Ženevě).

Ve své první divadelní sezóně v Mar del Plata Facundo tvrdí, že se těší výsledné kombinaci mezi prací a rodinou. „Žiju v přítomnosti, je to jako sen.“

Představení, kde hraje s Araceli: „Tento příběh, kdyby ho takový někdo neměl, pak by mohl mít“ – říká o hře, vypráví o tom, jak „něco vyvstává a všechno v hlavě se mění“.
13. dubna v Buenos Aires měla hra Madisonské mosty premiéru. Stejné obsazení herců, kteří debutovali v divadle America v Mar del Plata, hráli také v Buenos Aires v ulici Corrientes a Luro. Krásný příběh, naplněný poezií povzbuzuje velkou část publika, aby na konci každého představení tleskali. Ve hře, inscenované společností India Romea hrají hlavní role Araceli Gonzalez a Facundo Arana. „Dějiny čisté lásky“ – tak to definuje Facundo.

Co máte společného s vaši postavou Roberta, fotografa National Geographic?

Rád hodně cestuji, vidím různé obrazy života, chodím bos na horkém písku, rád se ptám, rád poslouchám. A to je hlavní věc pro fotografa.